První občanský průkaz

Dnes jsem s Denisem byl podat žádost o vydání občanského průkazu. Jeho první občanka. Hrozně ten čas letí. Koncem května mu bude 15 let.

Vybaveni veškerými dokumenty (rodné listy, oddací list, moje občanka, můj a Denisův pas, prostě všechny úřední listiny) jsme ráno vyrazili na příslušný Městský úřad. Nejvíc času nám zabralo vyplnění formuláře. To jsem tam ještě napsal jiné místo narození. Denis koulel očima poprvé. Jako kdybych nevěděl, kde se narodil.

K prvnímu vydání občanského průkazu je potřeba doložit Potvrzení o státním občanství. Vydali jsme se do příslušné kanceláře. Na schodišti to smrdělo jak na plaveckém stadiónu. Tam to snad čistí jen chlorem.

V žádosti o potvrzení státního občanství se třikrát vyplňují ty samé údaje. Jo, úřad musí být. Odměnou je krásné Potvrzení o státním občanství. To už snad vydrží na věky.

A zase zpátky u přepážky na podání žádosti. Vzali jsme si číslo do pořadí a čekali. Nikde nikdo, jen my. Čekáme a čekáme. 5, 10 minut. Nic se neděje. BING, objeví se naše číslo na tabuli. BING, BING, ještě třikrát to zazní. Asi jsme sakra pomalí, když nás musí tolikrát upozornit.

U přepážky znovu absolvujeme celou proceduru s ověřením úředních listin. Asi toho předtím bylo málo. Všechno souhlasí. Zbývá jen Denisův podpis. Pro jeho pubertální písmo je příslušný obdélníček fakt malý. Paní třeští oči při jeho perokrasojízdě při vzorovém podpisu, který ho bude, na úředním dokumentu provázet následujících 5 let. Hrozím se nového vyplňování žádosti. Jen Denis se dobře baví. Z žertu mu chci říct, ať si nehraje na Václava a vrátí to pero, ale je to zbytečné. Pero je přivázané. Asi už jsou na úřadu dostatečně poučení.

Paní přijímá formulář a lepí na něj identifikační číslo. Žádost je tímto přijata. Ulevuje se mi. Zvítězili jsme. S kyselým obličejem mi vrací všechny dokumenty a že si za měsíc má Denis přijít, s rodným listem, vyzvednout svůj první Občanský průkaz.

Raději půjdu s ním.