Nedávno mi někdo říkal, nebo jsem to slyšel, že den by se měl zahájit, ale i ukončit, nějakým optimistickým pokřikem, výkřikem, nebo aspoň myšlenkou.
Ráno jsem vstal pozdě, vlastním zaviněním. Ujelo mi metro. Ujel mi autobus. Další, který měl přijet, nepřijel. To přeci není možné, takhle ten den pokračovat nemůže! Jsem si říkal. A začal jsem myslet pozitivně. Své myšlenky jsem se pokoušel prostřednictvím Twitteru přenášet i na ostatní:
Nevím jak ostatním, ale mě to zaručeně pomohlo. Všechno se najednou začalo dařit a já byl doma v čas, ve který jsem dopoledne ani nedoufal.Myslel jsem pozitivně a ještě k tomu optimisticky. Tak co, jde TO?
Někdy je to těžké, ale fakt to jde, funguje to a hlavně je to opravdu nakažlivé :-)!
OdpovědětVymazat