Znáte ten pocit, že se vám něco líbí a vy se rozhodnete, že to za každou cenu musíte mít? A je jedno jestli je to nový mobil, triko, mikina, kabát, lustr, postel, auto, šperk, bagr, dům .... Prostě je to tak úžasné, že si říkáte, jestli to nebudu mít tak nechci žít, nebo to nebude mít nikdo! Je to trochu hysterické a nadnesené. Ale děje se to.
Dřív, když jsem si něco vyhlédl, byl jsem schopný udělat cokoli, abych to získal. A ten pocit zadostiučinění, když jsem toho dosáhl, to se ani nedá popsat. Byl jsem hrdý majitel něčeho nového a každému jsem to musel ukázat. Musel jsem se tím chlubit. Každý musel vědět, že to mám. A bylo mi jedno, co jsem za to dal, co mě to stálo.
Během několika hodin až dnů, se vždy dostavilo vystřízlivění. Co jsem to udělal? Stálo mi to za to? Fakt to tolik potřebuji? Pokaždé se dostavil stav, jako po opici. Vystřízlivění! Co jsem dělal? Kde jsem byl? Neprovedl jsem nějakou nepřístojnost?
Nakonec jsem si vždy takovou novinku před svým svědomím obhájil. Snažil jsem se ji používat co nejvíce a nejplnohodnotněji, abych využil všechny její přednosti. Po čase jsem se přesvědčil, že jsem udělal dobře, že jsem si takovou věc pořídil. Moje svědomí se uklidnilo.
Včera jsem však byl postaven na opačnou stranu problému. Získal jsem něco, pro někoho jiného. Princip stejný. Když to nebude, zboří se svět, bude to průser, musím to dostat. Po několika pokusech z minulého týdne to vyšlo. Získal jsem to! Mám to! A pak se dostavil pocit vystřízlivění. Je to správné? Bude to fungovat? Ještě chvilku jsem se přesvědčoval o tom, že dělám dobře. Nakonec jsem kývl, že ano.
Musím věřit a věřím, že to bylo správné rozhodnutí. Jestli ne, tak to teprve bude průser!
Žádné komentáře:
Okomentovat