motto: "bez háčků a bez čárek, je mobilní pisálek"

11.7.16

10 otázek pro ... @PanKecup

Že každý živočišný druh hovoří vlastní řečí, ví už každé dítě. Že se lidé pokoušejí porozumět řeči zvířat, je věc stará mnoho desetiletí. Že se lidé pokoušejí sestrojit "překladač" zvířecí řeči, je sice stále v rovině utopie a fantazie, ale kdo zná Arabelu a Zlatovlásku, ví, že nic není nemožné. Dost již fantazírování. Co by člověk dal za to, rozumět svému domácímu mazlíčkovi. Z výrazu zvířecí tváře, můžeme poznat různé nálady a pocity, ale pořád to není, jak když by k nám zvířata mohla promluvit. Ale je mezi námi kocour, se kterým si povídat lze. A co víc, svoje pocity sdílí mezi své sledě. Jak úchvatná věta. :)) Dovolte mi tedy, abych v dalším pokračování 10 otázek pro ... přivítal @PanKecup.


1.) Ahoj, mám velkou radost a určitě nejen já ;-), že jsi přijal pozvání k rozhovoru v rámci projektu 10 otázek pro ... Věřím, že pomocí překladatelky to zvládneme, levou zadní :-) Na úvod, jako všechny hosty před tebou, tě požádám, aby ses představil našim čtenářům.
 Ahoj! Já děkuju za pozvání, odpovídám a vrním si u toho blahem!! Jsem kocour, jak asi všichni vědí, takže skromnost mi není vlastní, tím pádem můžu v klidu říct, že jsem fakt krásnej a chytrej zabiják komárů, rybenek a ostatní havěti, co se dá v bytě najít. Jsem pražská náplava - narodil jsem se v jedné stodole v jižních Čechách, ale když mi byl tak měsíc, zavolali mě do Prahy, že je tu potřeba někoho adoptovat. Tak jsem si adoptoval jeden pár, kterej se bohužel začal množit :-/ Ale (čas na vyzdvihnutí zásluh)! On nechtěl kočku, že je člověk psí. Po chvilce začal říkat, že psi sou lepší než kočky, kromě našeho Kečupa. Teď už na mě (a kočky) nedá dopustit... A jen tak mezi řečí - ptát se kastrovanýho kocoura na to, jestli klást otázky v ženským nebo mužským rodě mi přijde trošku nepatřičný ;)

2.) Jaká je Praha, očima měsíčního kotěte?
 Tak se stodolou se to srovnat nedá! Navíc mě přestěhovali do něčeho, co vypadalo jako králíkárna (ale menší). A pak to začalo, že mi Prahu ukážou... pche! Vzali mě autobusem k doktorovi na nějaký blbý injekce! A nechali mi zničit všenky od mé rodiny! Ale jinak dobrý, co jsem ze stodoly neznal je kocouří samoobslužný bufet - oni tomu myslím říkají odpadkový koš (slyšel jsem fámy, že venku jsou větší a říká se jim popelnice, ale tomu nevěřím). No a ve stodole mě taky nikdo nechtěl mazlit, voni pořád, ale já se nedal! Ha!

2a.) A jak Prahu vidí už velký, dospělý, kocour?
 Zjistil jsem, že se od stodoly zas tak neliší - je to jeden velkej chlívek! To samozřejmě žertuju, Prahu mám rád. Ve stodole nebyly třeba světla tramvají na zdi, že jo... Bohužel mě nepouštějí do víru velkoměsta, ani o dvě patra nad nás, kde jsou dva zuřiví psi a já bych je chtěl strašně moc srovnat do latě. Zatim mě na schodech vždycky odchytli dřív.
 Párkrát mě ven vzali, ale to se kolem sesypali odrostlí Vetřelci z celýho širokýho okolí. A co chtěli? Muchlat mě!!! Zabijáka!!! Takže už mi to ani tak neva, že sedim doma na okně a okusuju kytky. Uvidíme, jestli mě vezmou aspoň někdy do vnitrobloku, kterej teď po přestěhování máme. Slyšel jsem, že tam chce ona udělat Vetřelcovi velkou bedýnku s pískem - asi když nechce chodit na záchod, tak na to půjde po našem! Já mu klidně ukážu, co se s takovou bedničkou dělá, že jo...

3.) Říká se, že pes se naučí bydlet s člověkem, ale u koček je to obráceně. Tam, kde bydlí kočka, musí se člověk naučit bydlet s ní. Je to pravda?
 To bych řek! U nás je mi to všechno perfektně přizpůsobený, ha! (až na Vetřelce teda a chybějící kočičí dvířka a to, že dostávám hlavně granule a že tu nejsou myši a že mi nenechávaj stále puštěnou vodu a že nesmim žrát kytky a že neumím otevřít ledničku a že nesmím olivy...)
 Ale ono obecně se o rozdílech mezi psem a kočkou dost nakecá... hlavně vědci to dost zkoumaj. Nejradši mám to, že pes u mrtvýho pána čeká a smutně kouká, kdežto kočka mrtvolu povečeří... a já se ptám: když budete někde zavření s mrtvým "nejlepším přítelem" nebo mrtvou kočkou a nebudete moct ven. Vokoušete je, nebo budete smutně koukat a umírat hlady?!?! Aha...! Pokud to druhý, tak jste evolučně slepá ulička!! Pokud to první, vyvodíte z toho, že k psovi nebo kočce nemáte žádnou emocionální vazbu? Ne, jen, že máte pud sebezáchovy...

4.) Co takový kocour celý den dělá? Původně jsem tedy myslel ... celý den sám doma ..., ale v tvém případě to asi neplatí, být sám doma.
 Většinou plánuju kočičí nadvládu světa, úmyslně šířím toxoplazmózu a... teda, teď jsem se přeřekl, chtěl jsem říct: spím, lovím rybenky, jím, občas shodím nějaký ten květináč, škrábu gauč, ignoruju granule, snažím se otevřít dveře a ledničku a podobně. A jelikož tu vážně skoro pořád někdo je, tak ještě žebrám, číhám v tunelu, laskavě si s nima hraju, provokuju Vetřelce, ignoruju Dvojku...

5.) Co pro tebe znamenal příchod Vetřelce a Dvojky do domácnosti. Byl jsi připravený, že potřeby divokého zvířete budou odsunuty do pozadí?
 Začalo to slibně (sice vypadala, jakože snědla - co snědla, spolkla! - kočku), byla víc doma, víc vařila, víc si se mnou hrála, pořídili mi postýlku... ale pak přinesli řvoucího Vetřelce. Očuchal jsem ho, nelíbil se mi, tak jsem ho ignoroval, že časem zmizí. Nezmizel. Rostl.
A věřte nebo ne, pořád roste, je pořád u mě doma a ještě ani kastrovanej neni!!! Ale aspoň už zjistil, jakým způsobem jsem ochotnej si s nim hrát, taky mě rád krmí a rád kouká jak jim. (Občasný tahání za krk, nohy, ocas se taky zlepšuje...) Takže začal bejt v pohodě a ... BUM!... přivezli Dvojku. Takže začínáme nanovo. Já jim říkal, že pokud to myslej vážně, že to se radši odstěhuju, ale jim to moc nevadilo a odstěhovali se se mnou. A jelikož Dvojka řve víc než řvával Vetřelec, občas si s Vetřelcem vystačíme při hrách sami. Což je situace, kterou jsem teda ani ve snu nečekal!

5a.) Víš co je na Vetřelcích nejlepší? Že vyrostou a pak tě nechají na pokoji. Do té doby to musíš vydržet. Ale pak ti bude smutno, že si s tebou nikdo nehraje. Nezkoušel jsi nájemníky poprosit, aby ti také pořídili kamarádku, když se sami rozmnožují?
 No jo, ale abych už nebyl zakopanej někde pod keřem, než vyrostou!! No, já už se rozmnožovat nemůžu (a že kočičí rod tim přijde o sakra geny!!!) a o kamarádech jsem ještě moc nepřemýšlel. Obávám se, že kotě by teď Vetřelec asi udlachmal, ale zas by mohlo jezdit těma náklaďákama, do kterejch já se nechci vejít, že jo... Co jsem je adoptoval, tak jsem poznal jen jednoho dalšího kocoura a to byl strýc Šmudla - toho jsem měl moc rád! (on mě nesnášel, prý si je adoptoval dřív) Tak by mě zajímalo, jestli bych teď já byl starej nevrlej, vedle mladýho roztomilýho! I když strejcovi bylo 14, mě budou teprvá 4!

5b.) A co zkusit přemluvit Vetřelce, aby ti nějakého kamaráda venku našel. Oni jsou na to dobří! A ty jejich oči, když prosí: "To je tak krásné koťátko! A jak je smutné, že je samo, vezmeme si ho domu. Prosííííííííím!!!!!!"
 Když já si nejsem jistej, že jsou natolik inteligentní, aby pochopili, že všechno tohle se skrývá v tom "Mňák", který by ze sebe jako jediný vypotil Vetřelec... A Dvojka zatím jen řve :-/ Takže se obávám, že žádnej kamarád zas tak rychle nepřibude. Ale budu doufat - je jaro, tak třeba někde nějaký kotě bude! Chtěl jsem napsat vyplave, ale to v souvislosti s kotětem není zrovna ok...

6.) Je jaro, všechno pučí a kvete, to musí být pro tebe ráj, když se doma objevují nové a čerstvé květiny, přibývají větvičky s poupaty a rozkvetlými květy. Je s čím si hrát, co okusovat, ničit. To musí být "kočičí ráj na zemi".
 Jak bych to řek... jelikož u nás kytky ve váze z neznámé příčiny samy padají asi tak po 5 minutách, tak už je sem moc nikdo nenosí. Na Velikonoce mi přinesli osení, který pro mě udržovala, to se musí nechat, dokud z něj nezačali lízt brouci- který já nejím (sic!!!). Ale začíná sezona megakomárů a much, tak snad nestihnou přidělat sítě do oken! Jinak kočičí ráj by to byl, kdyby mi sem jednou za čas přilítla dobře vykrmená sýkorka, kterou bych moh rozsápat a rozcupovat v jejich posteli!

6a.) A spát s nimi, tě nechají? Válíš se jim rád v posteli?
 Občas s nima spim, ale nějak jsem je pořádně nevycvičil (inu starýho člověka novejm kouskům nenaučíš...) takže se vrtěj. A to mě jako dost vadí. To odcházím. Dřív jsem chodil budit, ale teď už mi za to nestojej. A Vetřelcovi svou postel na noc pujčuju a nechodím tam. Teď jsem dostal novou, tak jsem spokojenej, jen ten Vetřelec mi tam na noc prostě zas chodí. Ale! Snažím se ho vystrnadit. Když je v posteli, těsně před usnutím, jdu se mu ukázat, nebo začnu dělat bordel, aby se zas probral. Však ona si časem rozmyslí mi ho tam dávat spát.

7.) Ti tak přemýšlí, kdo je v té domácnosti, tvůj,  nepřítel č. 1?
 Jelikož jsem na vrcholu potravního řetězce naší domácnosti, v podstatě nemám přirozený nepřátele... bejval to Vetřelec, takže předpokládám, že tuhle úlohu zastane brzo Dvojka. Vetřelec, ač mě dost šikanuje, tak je celkem parťák na hraní v tunelech. Občas je nepřítelem ona - když mi třeba dá maso a já si ho odnesu k Vetřelcovi, nebo na stůl... a pak ho tam nechám (protože mam špatný zuby a třeba mi nejde úplně ukousnout), tak by mě nejradši uškrtila.
 Ale! Teď jsem si vzpomněl! Největší nepřítel je ten blbej vysavač, co mě chce pokaždý sežrat! Ten je na vrcholu!!! Já se schovávám a on mě pronásleduje! Mám vždycky co dělat, abych zachránil kožich!
 Ale jinak se nebojím nikoho a ničeho! (proto mě taky nechtěj pouštět ven, abych neútočil na tramvaje a zuřivý psy)

7a.) Dokážeš si představit život na svobodě?
 No jasný! Viděl bych to asi takhle... ráno bych vybral nějakou popelnici, pak bych sežral pěnkavku. Když by se mi zrovna chtělo, rozsápal bych nějakou tu tramvaj, který tu divoce žijou. K obědu bych si dal kapsičku, který jsou venku určitě taky na každym kroku. Odpoledne bych potrénoval lov psů! Mezi tím bych sem tam občas spal, to je jasný. V nějaký měkký posteli! A v noci bych zpíval a hulákal a rval se s kocourama a plánovali bysme to ovládnutí světa... teda bavili bysme se, kde jsou nejlepší myši, sem chtěl říct! Jo jo, divočina se předemnou třese, asi proto mě nechtěj pouštět ven!

8.) Jak se ti daří utajit před světem schopnost odesílání tweetů? Pořád si jen a jen kočka! :-D
 Pche! To říká jen a jen člověk?!?! My kočky náhodou máme dost vyvinutej devátej smysl (kolik jich máte vy?? Ha??), který je zrovna o vycítění hesla wifiny. Takže základní problém vyřešen. No a pak už to jde samo... nerad bych zacházel do detailů, abych něco neproklecnul. Jen řeknu, že co ona trůní doma, tak už na Twitter nemůžu tak často, takže má aktivity hluboce upadla, což je velká škoda pro celý svět a budoucí generace.

8a.) Myslíš, že jsi průkopníkem ve světě zvířecích štěbetálků, nebo jsi se nechal inspirovat. Sleduješ nějaké další zvířecí "kamarády"?
 Ač jsem se inspirovat nenechal, ale rovnou jsem si založil účet, tak jsem pak zjistil, že Twitter je plnej koček, psů, morčat, králíků, koňů, kanců spousty další havěti. Například kolonie koček z úesá je dost velká a pořád si vzájemně retvítujou a podlejzaj a taky pitvořej jazyk. Já bych třeba nepoužíval purrfect, jak to dělaj oni. Tohle naštěstí tady nedělá snad nikdo, koho znám. Jako že bych třeba psal mňaudělí místo pondělí a tak...

9.) Se kterým štěbetálkem by sis rád přečetl rozhovor v některých dalších 10 otázek pro ...?
 To už je konec? No dobrá... tak já bych po kocourovi uvítal třeba robota @cotomate, nebo zkušenou krotitelku Vetřelců @tereza_steflova (jak to proboha vsechno stíhá?!), nebo i jednu postavu historickou a tou je @FrauSchischma, nebo @Tichotlapka!

10.) Konec to ještě být nemusí, hezky se s tebou povídá, jen zjišťuji, že jaro se nám přehouplo do léta a čtenáři by se rozhovoru také nemuseli dočkat. :)) Což by mne moc mrzelo. Takže teď již opravdu poslední otázka - Je něco, co by si na sebe chtěl prozradit a na co jsem se nezeptal?
 Co bych tak ještě mohl prozradit... jen takový drobnosti - jsem multilingvní kocour, co žije v bilingví rodině (já se dva jazyky doučil, ale oni pořád dělaj, že mým jazykem nemluví, pche!), miluju olivy (fakt hodně), tuňáka, brambory, salát, no prostě jsem docela všežravec. Do vany jsem v životě spadnul jen jednou, ještě nikdy jsem nezmohnul (teda první měsíc si nepamatuju), v dopravních prostředcích si rád hlasitě zpívám, nerad si ničím škrabadlo, tak radši brousím dráp kdekoliv jinde, nechutná mi voda z misky, ale jen tekoucí nebo z kytek... A to je tak ten základ o mě...