motto: "bez háčků a bez čárek, je mobilní pisálek"

30.6.12

10 otázek pro ... @Moriarty_cz

Ahoj všem. Je první den letních prázdnin. Největší radost z tohoto období mají určitě děti (a mládež) školou povinné. Rodiče už méně, protože musejí přebrat za děti celodenní odpovědnost. Do teď se o to dělili se školou. :) Ne, to je legrace. My rodiče máme svoje děti rádi. Dělej, ať stihneme ten autobus na tábor! Přesto věřím, že i v tyto letní dny, si najdete o sobotním dopoledni chvilku a přečtete si nový rozhovor v rámci 10 otázek pro ...

1.) Ahoj, jsem rád, že jsi přijal pozvání do 10 otázek pro ... a hned nám o sobě něco prozraď. Jméno, věk, kde bydlíš?
Ahoj, díky moc za pozvání, jsem mile překvapen. Nejsem si však zcela jistý, zda mám co nabídnout. Budu se snažit nebýt nudný. :)
První otázka mě vážně moc zaskočila, to jsem nečekal (ironie). Takže - jmenuji se Jakub M. ;) a je mi, prý, už 24 let (nedávno jsem to počítal). Narodil jsem se na Slovensku, avšak téměř celý svůj život bydlím v okolí Lanškrouna (tak trochu v podhůří Orlických hor). Posledních 5 let jsem nejvíce času trávil vysokoškolským studiem v Brně na VUT.

2.) Toho bych se nebál, zatím se mi většinou podařilo pro čtenáře vyšťourat nějakou zajímavost. :) Copak jsi vystudoval? Nebo ještě studuješ?
Hehe, no tak dobře, přiznám se - jsem čerstvý absolvent magisterského studia (yay!). Podařilo se mi vystudovat VUT v Brně, FEKT - obor Kybernetika, automatizace a měření. Nebudu zde popisovat s jakými výsledky (bylo to "o prsa" ;) ), hlavně že to je v kapse.
Spousta lidí má vůbec problém si představit, co to vlastně studuji, ehm tedy co jsem to vystudoval. Určitě jsi někdy viděl jak se v současné době vyrábějí automobily (nebo jiné výrobky), pak je to přesně ono. Tento obor se zabývá vlastně průmyslovou výrobou, od čidel, pohonů, ovládacích panelů až k řídícím systémům a zobrazovacím jednotkám. Nejde jen o řízení a zobrazení průběhu výroby, ale i o optimalizaci (rychlost, snižování nákladů apod.).
Když to tímto způsobem lidem občas povídám, tak mi odpovídají (zejména starší lidé), že vlastně beru lidem práci (nahrazování lidské práce rychlejším, přesnějším, levnějším a hlavně, neúnavným strojem). Toho bych se moc nebál, ty stroje jsou potřeba navrhnout a naprogramovat. A kdo jiný, než člověk je vymýšlí? Dále je nutné je obsluhovat, seřizovat atd.

3.) Takže z tebe bude takový český Henry Ford? :) Která automobilka už pro tebe připravuje teplé místečko? Nebo další studium?
18 let strávených studiem je myslím poměrně dost. O doktorském studiu jsem chvíli uvažoval, ale nakonec v tom nevidím žádný smysl. Původně jsem šel na VŠ jen tak, zkusit to. Byla to krásná léta, bude se mi stýskat, ale určitě to už stačilo. Je čas se zase trochu posunout.
Samozřejmě nyní nastalo období, kdy přemýšlím co dál. Práci bych v regionu naštěstí našel, ale přemýšlím, že bych se trochu porozhlédl i jinde. Možná v Brně nebo v Praze, u nějaké lepší firmy. Hodně lidí mě "ukecává", abych odjel někam do ciziny. Na to bych však musel sebrat mnohem více odvahy. :(
Na druhou stranu si nedělám moc velké iluze. Třeba stejně nakonec skončím na elektromontáži v nějakém místním podniku (s tím už zkušenost mám).

4.) Na to jsem se chtěl právě zeptat. Co na zkušenou do ciziny? Hodně lidí volí tuto možnost. Poznáš svět, zdokonalíš řeč. Není škoda mrhat talentem a znalostmi "v elektromontáži v nějakém místním podniku"?
Do ciziny bych se opravdu rád podíval. :D Pokud však nepočítám jednu dovolenou v Itálii a téměř každoroční návštěvy příbuzných na Slovensku, tak mám v podstatě nulové zkušenosti s cestováním do ciziny. A co teprve tam pracovat! :( Nemám na to moc velkou odvahu a ani nevím, kde bych měl začít.
Mnohem radši bych jel s někým zkušenějším a pak bych se nějak osamostatnil. Nechci do takového rozhodnutí skočit sám po hlavě, abych toho potom nelitoval. Věřím však, že je to skvělá příležitost pro získání zkušeností a určitě o tom vážně popřemýšlím. Ještě uvidím.

5.) Chce to prostě sebrat odvahu a vyrazit. :) Dobrá, zůstaneme doma. Zájmy? Co tě baví?
Sezónně rád pěstuji Geocaching (nick mám stejný), většinou jen v okolí, kam se dostanu na kole nebo pěšky. Nejezdím kvůli keškám přes celou republiku, beru to jen jako oddechovou zálibu. Když je pěkné počasí, tak chodím rád i na vycházky do lesa (často i se psy). Vytyčím si nějaký cíl a snažím se tam nějak dostat, Občas tak poznám velice zajímavá místa :). V místě bydliště není opravdu nouze o hluboké lesy a zajímavé trasy. Je to neskutečný relax. :D
Jelikož jsem vystudoval elektrotechnickou školu, tak zřejmě nebude překvapením, že mě zajímá i elektronika. Víceméně hlavně mikrokontroléry. Menší zkušenosti mám s mikrokontrolérem PIC, Atmel i Freescale, mám doma i Arduino. Moc se mi líbí také novinka Raspberry Pi a přemýšlím o jeho koupi (použití jako webcam server nebo pro domácí automatizaci). Poslední půlrok mě také celkem zaujaly tzv. 3D tiskárny, např. RepRap nebo MakerBot.
Možná bych se už jen v krátkosti zmínil o tom, že okrajově rád sleduji dění v kosmonautice a astronomii. Z mého pohledu se mi zdá, že je to úplná špička v technickém oboru. Občas si tedy zajdu do planetária na "Monte bů" :D a někdy i vytáhnu ten můj starý (dá se říci, že dětský) čočkový dalekohled (refraktor).

6.) Nám neznalým, prosím, vysvětli slovo -  mikrokontrolér. 3D tiskárny, ta technologie mě fascinuje. Už jsi vytvořil nějaký "model".
Aha, no jo, pardon - mikrokontrolér je takový "brouk" (mikročip), který se dá naprogramovat a je možné ho použít k řízení nejrůznějších zařízení. Můžeš k němu připojit např. rozšiřující paměti, displej, jednoduchou klávesnici, různé senzory, atd.
3D tiskárnu doma nemám, takže se nemůžu pochlubit vlastními výrobky. Na této technologii mě fascinuje myšlenka jakési evoluce: z lehce sehnatelných součástek (z šuplíku, staré tiskárny, bazar, ...) je možné postavit první generaci tiskárny. Na ní si pak můžeš vytisknout součástky na další lepší generaci. Na internetu je skutečně vidět, jak jsou další generace tiskáren stále lepší a lepší a s tím i jejich výrobky. Nejlepší na tom je, že si ji může postavit opravdu každý. Hardware i software je totiž Open Source (volně šiřitelné zdrojové soubory). :)

7.) Dovolil bych si jen přidat odkaz o 3D tiskárně RepRap, ale myslím, že většina čtenářů 10 otázek pro ... ví, co je 3D tisk. Ale ještě bych se vrátil k mikrokontroléru. Co sis doma takto naprogramoval, nebo ovládáš?
To jsem si tedy naběhl! :D Možná to vyznělo tak, že jsem si doma postavil takovýchto hraček hodně. Opak je pravdou. Já si vždy něco koupím, nějaký ten měsíc si s tím hraju a pak to jde do šuplíku. :)
No dobře tedy. Kdysi jsem si např. vyrobil takové zařízení, které pomaličku otáčí připevněným fotoaparátem a sleduje tak dráhu hvězd. Hvězdy se na obloze otáčejí kolem Severky (přibližně) a fotoaparát se tak může nastavit na dlouhou expozici. Mikrokontrolér PIC, tlačítka, maticový displej a krokový motor. Toto zařízení lze najít pod anglickým názvem "Barndoor mount". Nic složitého.
Jako bakalářskou práci jsem programoval řídicí desku jednoduchého humanoidního robota Robonova (nepůvodní řídicí deska s procesorem Freescale). Nějaké to programování ve škole s Atmelem. Dále tu mám ve věčně rozpracovaném stavu pásového robota s Arduinem a pak nějaké ty "serepetičky" co ani nestojí za řeč. :D

8.) To víš, já jsem šťoura, a když mě něco zajímá, chci vědět co nejvíc. :) Ale pryč od technických věcí. Když se řekne Twitter, co se ti vybaví jako první?
Twitter? Charakteristickým znakem Twitteru jsou z mého pohledu krátké příspěvky od mnou vybraných lidí. Ona krátkost příspěvku nutí uživatele nepsat dlouhé "romány". Kvalita příspěvků je pak dána sledovanými lidmi. Když jsem si před třemi roky vytvořil svůj účet, předpokládal jsem, že je to jakási forma mikroblogu. Tak trochu by se k tomu dalo přistupovat, ale při sledování správných lidí (nebo organizací) se může stát takovou vylepšenou sociální rss čtečkou.

9.) Původně ale Twitter, jako mikroblog, byl koncipován. Naučit se formulovat myšlenku ve 140 znacích je velká výhoda i pro běžný život. Nutí tě to více přemýšlet nad obsahem. Proto třeba mám problém, vyhledávat vhodné lidi, pro svoje followings. Podle čeho vybíráš ty?
Ano, s tím obsahem to bývá (většinou) pravda. Záleží skutečně na sledovaném člověku.
A jak vybírám vhodné lidi pro sledování? Většinou podle nějakých společných zájmů nebo podle vyjadřování. Někde na ně musím prvně narazit - přes Retweet nebo doporučením přes akce typu #ffcz apod. V neposlední řadě také na tvém blogu 10 otázek pro... ;)

10.) Dostali jsme se na konec našeho povídání. Co říci závěrem? Děkuji, že jsi přijal pozvání a vydržel mých zvědavých 10 otázek pro ... A jako všichni před tebou, i ty dostaneš poslední otázku - Je něco, co bys nám o sobě chtěl říct a na co jsem se nezeptal?
Jestli to chápu dobře, tak v této poslední otázce se většinou odpovídá na povahové vlastnosti. Tak podle mě jsem asi flegmatik a romantik i když se to nesnažím moc dávat najevo. A také jsem občas puntičkář. :) Mám rád ironii a ještě lépe, když je dvojsmyslná.
Dále bych mohl prozradit, že nepiju kávu, jsem Linuxák začátečník (2 roky), zatím nevlastním žádný chytrý foun, mám rád detektivky (viz můj nick), rád sleduji seriály a filmy (většinou sci-fi nebo animované), v muzice nejsem moc vybíravý. To je asi vše, nic dalšího mě nenapadá. :D
Děkuji za pěkné povídání a přeji mnoho zajímavých hostů i v budoucnu.

Předchozí rozhovory zde.

23.6.12

10 otázek pro ... @Danhelkova

Tak mě napadá, že v poslední době začíná v rozhovorech převládat něžnější pohlaví! Jestli to nebude tím, že se nám přiblížilo léto a pánové "pokukují" po slečnách a nemají čas odpovídat na mé zvídavavé otázky? A slečny, mladé dámy a ženy, se před jejich pohledy schovávají a uchylují se do cyber prostoru a mají tak čas na 10 otázek pro ... :)


1.) Ahoj, vítám tě mezi odvážlivci, kteří přijali mé pozvání a prostřednictvím 10 otázek pro ... odhalíš čtenářům to, co jsi na sebe ještě "nepráskla" na Twitteru. Na začátku bych tě poprosil, aby ses nám trochu představila. :)
Ahoj, nejprve Ti chci poděkovat za oslovení pravě mě, i když si nemyslím, že jsem ničím zajímavá.
Jmenuji se Eva, jsem hóóódně dospělá, takže se nesluší říkat věk. Mám dvě děti, dospělého syna a pubertální 16-ti letou dceru.
Pracuji v oblasti komunikací a mám svojí práci moc ráda. Práce s lidmi je hodně těžká, ale přesto bych ji neměnila. Výhra je, když děláš, co tě baví a ještě zato dostáváš plat…

2.) Souhlasím, když je práce tvým koníčkem a dostaneš za to zaplaceno, hned ji má člověk, tak nějak raději. :) Já mám také dvě děti, asi ve věku jako ty, jen dva syny. Kolikrát si říkám, že jsem rád, že už jsou velcí. Dokážeš si představit, že bys měla ještě mimčo?
Nééé, to vážně ne. Na vnoučata se těším, to ano ale nato je času dost. Ty to máš asi podobné. Rodina je mi vším, radostí i starostí. A čím jsou starší tím větší starosti.

3.) Vždycky mi to říkali - malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti. Sama to určitě znáš. Nevyhrožuje ti starší dítko prarodičovstvím? Mně jo!
Nééé! Spíš já, když jsem naštvána, tak jim říkám, že mě tak „serou“, že brzo chcípnu a budou litovat... Jasně, pak se uklidním a jsem v „poho“, a jdu radši něco dělat.... Spíš, čím jsem starší, tak víc myslím na dobu, která byla jiná a přesto, tak trochu hezčí, čiščí. Nevím jak to nazvat, myslím morálně.

4.) Taky dětem říkáš, to vy už nemůžete znát, za nás to bylo jiné. Hlavně, když přijdou s nějakou „chytrou“ myšlenkou ze školy. Ale pak tě tvoji rodiče „usadí“, že jsi nebyla jiná? :)
Jistě, znám to. Já sem ale tak „hloupá“, že jim říkám, co jsem dělala. Že jsem také chodila jako mladá na diskotéku, ale ze starší sestrou, tudíž pod dozorem. S ní tam, s ní zpátky. Že jsem začala brzo kouřit a to bylo moje černé svědomí, že dělám něco špatně. Něco, co se mámě nebude líbit a bude nadávat. Já vím, dnes je to vše jiné a nedá se to tak posuzovat. Ditě v podstatě vychováváš do 11let, a pak se už, formuje samo. No, neumím se moc psaním vyjadřovat, radši s lidmi mluvím...

5.) Připadá mi, že naše životy jsou psané přes kopírák! :D To možná proto, že jsme oba stejně mladí. :) Co tě přivedlo na Twitter?
Na Twitter? Kolega z práce. Z počátku mi to ňák nic neříkalo, ale pak jsem zjistila, jak je fajn. Je tu spoustu chytrých a známých lidí. Nikdo ti nic nevnucuje, dost se toho dozvíš. Jsem tu asi dva roky a někdy mám pocit, že ty co sleduji od začátku, už ňák, tak „znám“. I když upřímně, z počátku to bylo lepší, jako vtip, chytrost a hlavně informace. Teď mi některé pípaní přijde až nevkusné a vulgární. Ale tam je to jednoduchý, dáme block. Mám Twitter ráda.

6.) Je nějaké konkrétní téma, které na Twitteru vyhledáváš, nebo sleduješ? Nebo máš ve své #timeline, tweety, které ti přinášejí radost, poučení, zajímavosti.
Tak jasně, sleduju toho, kdo mě zajímá, o čem mluví, ale Twitter je podle mně, tak pestrej, že si vybere každý.
Mohla bych jmenovat, ale nedostalo by se na každýho. Je to směs zajímavejch lidí. Ve svých Favorites mám jak politické komentáře a názory, tak i poučné a vtipné tweety, ty ze ŽIVOTA...

7.) Co tvé zájmy, záliby? Samozřejmě mimo rodiny. Co tě baví, co ráda čteš, sleduješ? :)
Mám ráda svou práci, která je pro mne i koníčkem, neboť je pestrá. Lidi, mluvit s nima, život jaký je...
Jinak knihu jsem nečetla, už ani nepamatuji, tedy krom těch školních dcery. Jinak miluji, a čím jsem starší, tím víc, klid a pohodu, což třeba znamená - sama doma, tichá hudba a jen tak si třeba přemýšlet. Jsem Vodnářka a s náma je to krásné, ale i těžké. V každém směru života.

8.) Nějaká přání, plány do budoucnosti?
Plánu a přáni, no těch by bylo... Ne, neplánuji. Když plánuji, tak mi to stejně nevyjde, nebo to vždy stojí za h…. Beru věci, jak jsou a jdou. Když se pro něco rozhodnu, jdu do toho hned. No a přání? Přát si člověk může cokoliv, ale musí jít za tím. A věř, že to funguje. Není to jednoduché, ale kdyby to jednoduché bylo, nestalo by to za nic. Říkám to z vlastní zkušenosti, a proto říkám všem, přeješ-li si to moc, jdi za tím, snaž se, bude to bolet, ale bude to stát zato. A budeš vědět, že jsi to dokázal sám a to Ti dá sílu a sebevědomí.
Co mám ale svoje velké přání, je, aby nebylo tolik zloby, závisti, neúcty atd. Jak v rodinách, tak ve společnosti.

9.) To je asi přání, které máme všichni. Kéž by se mohla splnit alespoň malá část. Teď to drobátko otočím. Plníš ráda přání? :)
Na to by asi každý odpověděl, že „ANO“. Jasně, plnit někoho přání je krásná věc a dává ti víc radosti. Asi takhle, pokud můžu a je to možné.
Ráda plním přání lidem, které mám ráda. Jsou-li to věci, které můžeš koupit, není to problém, máš-li nato finance. Jsou ale věci, které se koupit nedají, nebo nestojí nic, a ty potěší nejvíc.

10.) Krásně jsme se dostali až na konec rozhovoru. Proto se tě musím na závěr zeptat - Je něco, co bys nám o sobě chtěla říct a na co jsem se nezeptal?
Tak co ještě o sobě napsat? Sám jsi asi zjistil, že jsem obyčejná ženská a myslím, že není na mně nic zajímavého. I když, ostatní to zas tak nevidí. Jsem prý arogantní a sebejistá. A mám ráda ironickej humor. To je asi tak vše.
Moc si vážím, že zrovna mě si oslovil a děkuji. Přeju Ti hodně úspěchů, jak v práci, tak v osobním životě a ať se Ti daří.

Já děkuji za hezké povídání a přeji ti v životě hodně radosti  :)


Předchozí rozhovory zde.

16.6.12

10 otázek pro ... @lisarah


Mám velkou radost, že se mi v poslední době daří "přemluvit" k 10 otázkám pro ... i tweetující slečny, ženy, dámy ... Dnešní rozhovor bude takový, pěkně, literární. Mého dnešního hosta není třeba dlouze představovat, kdo ji sleduje, určitě zná a čte i její blog. Její tweety mají duši, nesou v sobě moudro, dokáží potěšit i rozveselit, zahřát u srdce i rozehnat černá mračna. Zkrátka jsou to slova, která se ráda čtou.


1.) Ahoj, jsem rád, že jsi přijala mé pozvání do 10 otázek pro ... A pro začátek tě poprosím, jestli by ses mohla čtenářům trochu představit.
Přiznám se, že jsem váhala. Samozřejmě mne to pozvání potěšilo, ale nerada o sobě mluvím. Tenhle tvůj projekt se mi moc líbí, a to nakonec rozhodlo, že jsem souhlasila. I když varuju, nebude to se mnou jednoduché, nebudu moc ochotně cokoliv prozrazovat :-)).
Třeba hned jméno neprozradím, pro většinu ať zůstanu lisarah (ale je lehce dohledatelné, takže kdo chce, může si dát tu práci :-)). Je mi 26 let, pocházím z Vysočiny, kam se moc ráda vracím a považuji ji za nejkrásnější část naší republiky. V současné době se ukotvuji ale v Praze, kde se mi moc líbí a zatím mám v plánu tu zůstat. I když za půl roku končím studia, tak kdoví, co bude pak.

2.) Skoro jsi mi vzala otázku z pusy. Co ty v Praze? Teď už to vím, studium. Prozradíš nám, co studuješ?
Vždycky když někomu vysvětluji, co studuji, tak se mne ptají, k čemu ten obor do praxe vlastně je. No, teď to trochu přeháním :-)).  Studuji na ekonomické fakultě, jen ten můj konkrétní obor je lehce šmrncnutý humanitními vědami, to aby to vzdělávání bylo zajímavější.

3.) Tak to si přesně pamatuji. Vždy, když se mne někdo zeptal, co dělám za školu, těžko se mi to vysvětlovalo. A teď u současného zaměstnání taky. Tak raději říkám, že řídím kamion a mám klid. Tak nám tedy řekni, v jakém oboru se po škole uplatníš?
To jsem si na sebe upletla bič, přesně tomuhle jsem se chtěla vyhnout. Popravdě jsem totiž právě ve fázi přemýšlení, co chci dělat. Úplně jasnou představu nemám, ale asi zamířím do neziskového sektoru. Nebo do kulturní oblasti. Potřebuji, aby mne práce bavila a viděla jsem v ní smysl. Ale záleží to hlavně na tom, jestli mne někde budou vůbec chtít :-).

4.) Šikovné ruce se neztratí nikde! Vlastně v tvém případě, šikovná hlava. Hrozně rád čtu svět lisarah. Vím, že píšeš ráda, hodně lidí tvůj blog ráda čte. Je pro tebe psaní relax?
Máš pravdu - šikovné ruce opravdu nemám. Jako důkaz všem ukazuji dřevěnou krabičku, kterou jsem v osmé třídě vyráběla na hodinách dílen. Nechápu, jak něco tak křivého dodnes drží pohromadě. O to více obdivuji každého, kdo ty šikovné ruce má.
Těší mne, že můj blog čteš, a ještě k tomu rád :-).
Moje psaní.... co říct? Našlo si mne minulý rok tak nějak samo. Nejsem kdovíjaký grafoman, píšu málo. Píšu, protože musím. Píšu, protože chci zachytit nějakou myšlenku, situaci, pocit či člověka, prostě něco na co nechci zapomenout. Občas je fajn jen tak si vymýšlet. Ano, většinou je to pro mne relax. Hodně mne také těší, když dostanu odezvu, že se někoho příběh nějak dotkl, je pro mne důležité, aby texty v druhých rezonovaly.
Já jsem velký odpůrce blogů, a nechtěla jsem patřit do té mega skupiny. Měla jsem pocit, že píše každý, a tak není důvod, proč bych měla i já. Nakonec jsem si ho tedy založila - a nelituji toho. Anonymita, častější psaní, krásné reakce čtenářů mi pomohly uvědomit si, že mám proč si za svými texty stát. Celkově považuji tak deset povídeček či příběhů za opravdu zdařilých.

5.) Modelová situace: Nápad, myšlenka proběhne hlavou, ty jsi na ulici, nebo už večer usínáš. Co děláš, aby sis toto vybavila a mohla to rozvinout ve chvíli, kdy se dostaneš k počítači? Zapíšeš si rychle body, třeba do mobilu, nebo na kousek papíru. Když jsi už v posteli, neváháš a vstaneš? Mně se totiž stává, že když toto neudělám, tak je později myšlenka fuč.
Myslím si, že tohle je u všech stejné. A přesně takové, jak to popisuješ. Nejčastěji si dělám poznámky do mobilu, hlavně večer, protože ho mám u postele a nemusím tak vstávat. Ale i v tramvaji či na ulici je to praktické. Rozhodně více než blok a tužka. Doma píšu rovnou do počítače, a tak jediná situace, kdy využívám papír, je v kavárnách, kdy si objednám konvičku čaje, pozoruji dění, čtu knihu, nebo si čmárám hlouposti do svého sešitu s červenými deskami.

6.) Myšlenky a nápady přicházejí v okamžiku, ale pro psaní každý vyhledává jiné prostředí. Někomu vyhovuje klid, někdo potřebuje hudbu na pozadí. V jaké atmosféře se ti nejlépe tvoří, a máš nějaký styl, kterým píšeš, nebo je to dle momentu pro téma?
Já tedy patřím k těm, kteří potřebují ticho. Nesmí mne nic rozptylovat. Samozřejmě kromě přirozených zvuků jako šum listí, zpěv ptáků, to mi nevadí. Ale neříkám, že se mi nestalo, že bych při určité písničce nějaký konkrétní text ovlivněný muzikou nepsala. Stalo.
O konkrétní podobu daného textu si říká téma. Pro mne je důležitý začátek, první věty, které udají tón celému textu. Pro formu platí vlastně totéž, i když můžu říct, že nejraději využívám monology či vyprávění v er-formě.
Většinou mám věty, odstavce, které zapíšu, jak mi to hlavou běží, a pak si s tím hraju - je to taková skládačka, jejíž jednotlivé dílky přesouvám tak, aby do sebe ideálně zapadly.
Ráda taky používám dlouhá souvětí. Při psaní či následných čteních je slyším v hlavě, a ta intonace je pro mne důležitá, tak proto občas věty o tolika čárkách :-).
Co se týká obsahu, je pro mne důležité zachycení a věrohodné vykreslení situace. Dá se říct, že obsah je v mém případě často podřízen formě.

7.) Máš za sebou nějaký kurz tvůrčího psaní, nebo pouze využíváš znalostí ze školy, co do tebe "nahustili" učitelé českého jazyka a literatury?
Já nejsem příznivcem těchto kurzů, ale nemám s tím osobní zkušenost, tak to nechci moc kritizovat. Možná by mi to i pomohlo odstranit některé z nedostatků v mém psaní, ale zatím to vnímám jako "továrnu". Takže v nejbližší době absolvování něčeho podobného rozhodně neplánuji.
Na základní škole jsem měla báječného učitele češtiny, z toho těžím nejvíce. Na střední škole jsme se naopak hodně věnovali literatuře, což bylo úžasné a byly to mé nejoblíbenější hodiny výuky. Samozřejmě velkou roli hraje rodina, jak moc a co se doma čte, jakým způsobem se mluví.

8.) Říká se, že se v poslední době méně a méně čte. Nejen klasicky tištěné knihy, ale i stále častěji nabízené e-knihy. Stoupá oblíbenost audioknih. Jaký je tvůj názor na audioknihy?
Kde se to pořád bere, že se méně čte? Já to tak vůbec nevnímám a nemyslím si to.
Ale ptal jsi se na audioknihy. Považuji je za dobrou věc. Sama je ale jako takové neposlouchám, já přece jen raději písmenka. A když už něco k poslechu, tak rádio. To mám zvyk z domova, kde míváme rádio zapnuté celý den. Program Dvojky znám zpaměti :-). K nedělnímu vstávání patří Dobré ráno, pak při žehlení Toulky českou minulostí a tak to jde až do večera. Četba na pokračování, zajímavé rozhovory, Jak to vidí, sobotní Tobogan... Spousta skvělých pořadů. Občas člověk musí přeladit na jinou stanici Českého rozhlasu, ale vždycky se něco k poslechu najde. Rádio je báječný vynález.

9.) Jaké vynálezy ještě, podle tebe, patří k báječným? :)
Automatická pračka. Kanalizační systém. Žárovka. Zip. Knihtisk. Telefon. Pásová výroba. Umělá vlákna. Džíny. Brýle. Takhle bych mohla pokračovat donekonečna. Vše, co zvyšuje kvalitu a komfort našeho života, je skvělý vynález.

10.) Přes báječné vynálezy jsme se dostali na konec našeho povídání. Poslední otázka budiž opět klasikou - Je něco, co bys nám o sobě chtěla říct a na co jsem se nezeptal?
Ne.
Ale abychom nekončili tak stroze, tak nějaké dvě tři drobnosti ještě můžu prozradit.
Ráda skládám puzzle. Zásadně nenosím deštník. Dělám výborné langoše.
Tak třeba tak :-).
Děkuji za zajímavé otázky.

Já děkuji za tvůj čas a odpovědi

Předchozí rozhovory zde.

9.6.12

10 otázek pro ... @marekhajn

Určitě se vám už nesčetněkrát stalo, že jste se "zakecali" a čas plynul a plynul. Ano, čas nelze zastavit. Proto věřím, že mi pro tentokrát odpustíte rozšíření 10 otázek pro ... o jednu zvídavou otázku navíc. Přiznávám, může za to moje nepozornost, ale jak sami poznáte, s dnešním hostem , tak jako i s jinými by se dalo povídat dlouho a dlouho. Ale už k mému hostu. Všichni jej znáte jako autora recenzí mobilních aplikací, spolutvůrce #mobilnipivko, ale také, jako velice natěšeného, budoucího taťku. Samozřejmě, že to není vše, mnoho dalšího se dovíte v rozhovoru s ním.


1.) Ahoj, jak se jmenuješ, kolik Ti je a odkud jsi?
Ahoj, ja predne dekuji za pozvani, vazim si toho. Doufam, ze nevadi, ze pisu bez diakritiky, pisu z telefonu.
A ted k Tvoji otazce. Jmenuji se Marek Hajn, je mi cerstve 27 let a z Brandysa nad Labem jsem se pres Melnik dostal az do maticky Prahy, kde ted ziju. Ac na vsi, stale v Praze ;)

2.) Prozraď nám něco o sobě. Vím, že jsi celkem čilý v tvorbě recenzí mobilních zařízení.
Mobilni telefony a vse kolem nich jsou mym konickem uz dlouha leta. Fascinovaly me uz jako maleho kluka a prirozenym vyvojem bylo, venovat se jim intenzivneji. Nejdriv jsem s nimi "kseftoval", pak o nich zacal psat. Nejprve pro jiz nekolik let mrtvy web Mobilista.cz a pak pro MobilMania.cz a dnes uz take mrtvy casopis Mobility.
Pomyslnym vrcholem pro me bylo zalozeni webu SEMania.cz a NokiaMania.cz, diky kterym jsem poznal spoustu skvelych lidi.
Pak jsem se na nejakou dobu odmlcel a minuly rom na podzim jsem si diky Jirkovi Hrmovi vratil k recenzovani, tentokrat pro SmartMania.cz.
A jinak jsem celkem normalni kluk s beznymi starostmi a radostmi ;)

3.) Jo, NokiaMania.cz to byla doba. Pamatuji, když tento web vznikal. Vlastně jsme "bývalí" kolegové, také jsem pro něj napsal pár článků. Možná by se daly ještě někde "vyšťourat". :) Jestli se nepletu, tak tvé civilní zaměstnání nemá s mobily nic společného. Proč ses mobilům nevěnoval profesionálně?
Doba SEMania a NokiaMania byla skvela. Telefony a prislusenstvi na recenze. Novi a novi lide. Tiskovky, prezentace, predstaveni novych telefonu. Srazy a jine akce. Vse v dobe studia na stredni a chvili po. Pak jsme "zmizel". Studoval jsem bankovnictvi, venoval se financim, nemovitostem a naposledy jsem zabrousil do zdravotnictvi. Ale po celou dobu jsou mymi obory obchod a marketing. Nyni jsem na volne noze a venuji se nekolika vlastnim projektum. Budu rad, kdyz to takhle zustane a nebudu muset vyuzit nekterou z nabidek noveho zamestnani.
Profesionalne jsem se mobilu nevenoval, protoze jsem tehdy nevidel potencial v tom, co delam. Nejsem novinar a nikdy nejspis nebudu. Jsem spis obchodnik a marketer a svoji sanci s weby SEMania a NokiaMania jsem proste prosvihl. Takovy je zivot.
A to, co popisuji v uvodu teto odpovedi, se mi diky SmartManii a Twitteru pomalu vraci zpet. Navazal jsem kontakt s casti lidi z minulosti, poznal nove, delame srazy a podobne akce a uz zase cile recenzuji nove telefony a prislusenstvi, coz me porad bavi ;)

4.) Recenze na SmartManii a tweety z akce #mobilnipivko a #mobilnipivkonahorach sleduju hrozně rád. Nejen, že si připomenu známé tváře, ale vždy jsou vidět nějaké novinky, nebo zajímavosti. Vesměs se tam věnuješ přístrojům Nokia. Zůstává tato značka stále tvojí srdeční záležitostí?
To me tesi. Dekuji. #mobilnipivko vzniklo vlastne nahodou a stala se z nej tradice a vsichni ze "zdraveho jadra" se tesime na kazde dalsi. No a #mobilnipivkonahorach uz byl vlastne jen prirozeny vyvoj. Uvidime, co vymyslime dal ;) Neco urcite. Jsem velmi kreativni particka :)
Na kazdou akci se vzdy snazim donest bud recenzovany telefon nebo nejakou novinku ci zajimavost, aby si to chlapi mohli take prohlednout a osahat. Nejvetsi uspech maji vzdy Androidy. Aspon mame co drbat a ty tweety po par pivech stoji za to :)
Jinak Nokia je tak nejak odjakziva moje srdcovka. Soukrome jsem jich vyzkousel hodne a diky projektu NokiaMania.cz jeste vic. Nekdo by si mohl myslet, ze jsem zarputily fanousek, ale nejsem. Sanzim se byt objektivni a telefony posuzovat z pohledu bezneho, ale narocnejsiho uzivatele. Ne vzdy to ale jde. Vuci Androidu mam dost vyhrad, netajim se tim, vi se to o mne.
K Nokii jsem se ted opet vratil. V podstate nahodou. Po nejake dobe s BlackBerry a iPhone 4 me velmi zaujal system Windows Phone 7. Pockal jsem si na prvni recenzovany telefon, Samsung Omnia W a na nem jsem si vyzkousel, ze je to to prave pro me. Lumia 800 pak byla jen logickym vyvojem.

5.) Otázka tedy zní, jaký mobil používáš teď, co ti na něm vyhovuje a co ti chybí?
Aktualne mam svoji bilou Nokii Lumia 800. Je to dalsi srdcovka. Lumii 800 jsem si zamiloval jeste pred tim, nez k nam prisla, kdyz jsem testoval Nokii N9. Je to uzasny kus HW, ale MeeGo neni muj salek kavy i kdyz se mi hodne libi. Takze Lumia 800 a WP7 byla jasna volba.
Jak uz jsem rekl, libi se mi design. Opravdu se povedl. Stejne tak OS. Jeho rychlost, stabilita, spolehlivost. Telefon je muj pracovni nastroj a WP7 plne vyhovuje.
Co se mi nelibi je vydrz baterie. Lumia 800 mi sice vydrzi cely den a nosim u sebe externi baterku DC-16, ale i tak mam neodbytny pocit, ze by mohla vydrzet vic.
Nelibi se mi klavesnice v landscape, mohla byt sirsi. A kdyz uz jsme u toho, obcas se mi zasteskne i po uzasne HW qwerty, na kterou jsem byl zvykly u BlackBerry.
A chybi mi nektere drobne ficurky, na ktere jsem si zvykl na iPhone 4, ktery jsem mel rok.
To nejsou chyby Nokie, ale OS.
Jinak jsem s Lumii 800 maximalne spokojen. Cca 3 tydny zpet jsem "chytil slinu", ze bych si koupil neco jineho. Mobilmaniaci to jiste znaji. Takovy ten pocit kdyz jsi se svym telefon spokojen, ale chces novou hracku. Hledal jsem, badal, vymyslel a zjistil jsem, ze aktualne neni nic, co bych si chtel koupit. Tak jsem si koupil bilou Lumii 800 a predal dal svoji dosavadni modrou :) Jsem tak trochu blazen :)

6.) Používal jsi Nokie s OS Symbian S60, S80, S90, 3rd., 5rd., MeeGo, Maemo a teď WP7. Dále telefony BB a iPhone. Ale nějak mi tam chybí Android. Je to snad pro tebe jen "doplněk" na #mobilnipivko?
Jeste jsi zapomnel na Palm OS, Symbian UIQ, Pocket PC a Windows Mobile. :)
Ale mas pravdu. Ackoli jsem mel hodne pres 100 telefonu, svuj soukromy Android jsem nikdy nemel. Vzdy jsem ho mel jen pujceny na delsi dobu a nebo jako testovany telefon. Telefonu s Androidem mi rukami proslo hodne a vzdy jsem se jen presvedcil, ze to neni system pro me. Mam k nemu hodne vyhrad, jak k jednotlivym verzim, tak jako k celku a jeho koncepci a logice. Podle me je to cele od zakladu spatne a vysoke prodeje a uspech jsou postaveny hlavne na levnych modelech, ktere opravdu stoji za prd a prodavaji se hlavne diky podpore ze strany operatoru a velmi nizke cene. A kvalita tomu odpovida. Hodne skalnich Android fans si ale zaslepene mysli, ze uspech je postaven na modelech jako je Galaxy S II, Nexus S, Galaxy Nexus, One X apod. Radi pomeruji uspech Androidu s uspechem iPhone. Jenze realita je jina a mezi nejprodavanejsi patri napriklad Galaxy Y apod. A kdyby meli skalnici priznivci pouzivat ten, radeji by presli ke konkurenci. Nehlede na to, ze kdyby Android mel prodavat jeden model, jako treba iPhone, uz davno neni mezi nami. Uspech tech top modelu je podporen velkymi prodeji tech levnych. Coz je ale prirozene, jen je potreba to tak interpretovat.

7.) Abychom předešli dalším, nikdy nekončícím třenicím mezi iPhone vs. Android vs. WM7, navrhuji změnit téma. Co tvoje zájmy?
Souhlasim. Mohli bychom jednotlive systemy rozebirat z mnoha pohledu a probrat vselijake nazory a sedeli bychom tu hodne dlouho ;) A stejne bychom se vsichni neshodli. A o tom to je a je dobre, ze to tak je.
No a moje zajmy? Krome mobilnich telefonu jsou to vselijake formy osobniho rozvoje, motivace, spravy casu, ukolu, projektu atp. Napriklad GTD, ZTD, 7 navyku apod. Rad je studuji, zkousim, aplikuji.
Nasleduje behani, kolo a bohuzel posledni dobou cim dal tim mene lyze a golf.
Taky rad ctu a u toho rad piju vino. To je dalsi moje vasen. Zvlast moravske a od vinaru a vinarstvi, ktere znam osobne nebo jsem je navstivil.
Mam rad serialy (HIMYM, Akta X ...), filmy, rad chodim do kina.
Strasne rad si ctu o vesmiru, vede, novych technologiich a dalsich vecech, kterym nemam sanci porozumet. Fascinuje me to a miluji takovy ten pocit tajemna a neznama. Nejvic mi ale vadi, ze ty nejvetsi a nejzajimavejsi objevy ve vesmiru nejspis nezaziju. Kdybych mohl, letel bych raketou do vesmiru hned ;)
Mam rad auta a letadla. Zvlast ta dopravni. Dokazal bych na ne cucet do soudneho dne ;) Je to pro me fascinujici a krasny kus techniky. Zvlast A380 a nejvic A340, to je nadherny a elegantni ero.
Je toho opravdu, ale opravdu hodne :)
No a to nejlepsi a nejkrasnejsi na zaver. Tim nejvetsim konickem, zajmem, radosti, prioritou, ktera teprve prijde, na konci cervence, bude prvni dite, chlapecek ;) Nemuzeme se toho prdoly dockat. Posledni mesice jsme tak stravili vybiranim a nakupovanim kocarku, autosedacky, postylky, oblecku, dudliku atp. To jsou nadherne starosti ;)

8.) Úžasný soubor zájmů. Dalo by se říci, od A do Z. :) Až se člověk diví, že při své práci a brzkém očekávání narození potomka, se dokážeš věnovat tolika zájmům. Osobně se přiznám, že jsem nikdy nepochopil, jak správně organizovat svůj čas. Vždy to skončilo u zanesení jednotlivých položek do kalendáře. Ale otvírat kalendář a dodržovat naplánované úkoly, to už je pro mne boj.
Jak si se dostal k GTD, ZTD a pod.? A je to opravdu takový "zázrak" v organizaci času?
Je toho hodne, ale nejak to casove vychazi. Samozrejme to neni tak, ze bych se vsem uvedenym vecem venoval pravidelne kazdy tyden. To by musel byt nafukovaci.
Pred lety jsem absolvoval skoleni na tema 7 navyku... podle knihy, kterou napsal pan Covey. Uplne me to dostalo a hned jsem se vrhnul na aplikaci do bezneho zivota. 7 navyku je uzasna vec, ale po case jsem zjistil, ze pouzivam jen nektere veci, jako cely soubor je to pro me zbytecne slozite. I tak ale, podle me je pozitivni, kdyz si clovek vezme z nejake metody alespon cast a povede se mu ji aplikovat do sveho zivota.
Pak, po letech, prislo skoleni GTD, coz je propracovany system spravy ukolu, projektu, informaci a tim vlastniho casu. Opet jsem si vzal jen zajimave casti a zacal se temto metodam obecne venovat vic. Prisel jsem ale na jednu dulezitou vec. Jakakoli metoda, at je sebepropracovanejsi, vzdy narazi na disciplinu a vuli toho, kdo ji pouziva. A zaroven, je potreba vybirat a aplikovat obezrtene a za pomoci selskeho rozumu, protoze nektere metody jsou uz tak "propracovane", ze clovek stravi spravou a tridenim ukolu vic casu nez jejich plnenim. A to neni zrovna dvakrat produktivni cesta.

9a.) A co plány do budoucna? Před chvílí jsi naznačil, že máš své projekty, ty nám asi neprozradíš, ale aspoň něco málo by jsi nám naznačit mohl. na co se můžeme těšit? ;)
Jejda, planu by bylo. Jak osobnich, vetsi bydleni, vetsi auto, atp., ale ty asi nejsou tolik zajimave jako ty pracovni.
Mezi ty nejvetsi a nejzajimavejsi patri prace na SmartManii, kde jsem se mimo psani zacal venovat i dalsim, rekneme organizacnim vecem a mame s Jirkou velke plany co dal.
Urcite se budu hodne venovat projektu tykajicimu se vyvoje aplikace pro Windows Phone a dalsi platformy. Zatim je v plenkach, ale plany jsou zajimave a kdyz to budeme "tlacit" dal jako doposud, tak to bude velky.
Mam urcite aktivity tykajici se eurodotaci, ale nic v Davidove stylu, takze za mrizemi me snad neuvidite ;)
A nakonec nesmim opomenout sdruzeni Nase Dubec, ktere jsme zalozili pro podporu kulturniho deni a organizaci akci v nasi mestske casti. Mame za sebou prvni akci, ochutnavku moravskych vin za doprovodu cimbalove muziky, vse v prostredi Panske zahrady a musim rict, ze to bylo mimoradne uspesne. Takze budeme pokracovat dal a mame v planu dalsi, zajimavejsi akce.
Take se okrajove venuji italske kosmetice a fitness vecem, ale zatim jen ciste z obchodniho zajmu, uvidime kam se to vyvine dal.
Ono by toho bylo vic, protoze tech aktivit a planu je hodne, ale zminovat ty, ktere jsou uplne v plenkach nema smysl a nektere si musim proste nechat pro sebe ;)

9b.) Jsi velkým fanouškem mobilních technologií, ale co třeba moderní technologie v domácnosti?
To je vec, ktera me zajima, ale jeste jsem se k tomu nedostal.
Inteligentni a energeticky dum ovladany iPadem? Bomba.
Lednicka, co sama kontroluje stav a kvalitu potravin, upozornuje na nedostatek konkretniho produktu, sestavi nakupni seznam apod.? Taky zajimavy.
Ale zatim je to mimo muj zaber a spis hudba vzdalene budoucnosti.

10.) Zjišťuji, že deset otázek začíná být málo, ale nedá se nic dělat. Položím ti tedy poslední otázku - Je něco, co bys nám chtěl o sobě říct a na co jsem se nezeptal?
Koukam, ze jsme se nejak rozjeli a ja jsem hrozne ukecanej, takze bych vypravel a vypravel a vypravel... Mozna dobre, ze jsi me zarazil, kdo vi, jestli ty moje reci budou vubec nekoho zajimat ;)
Aniz bych se dival zpet, co vse jsme probrali a bez dlouheho premysleni, me uz snad ani nic nenapada. Snad jen, ze jsem cholerik, a to je vse ;)
Nezbyva nez se rozloucit a podekovat za pozvani k rozhovoru, vazim si toho a budu se tesit na setkani jak s tebou, tak se ctenari 10 otazek pro ... ;)

Děkuji za rozhovor

Předchozí rozhovory zde.

2.6.12

10 otázek pro ... @Svedkyne

Mám radost, že po delší době mohu při rozhovoru 10 otázek pro ... přivítat dívku, slečnu, ženu... O to větší radost je, že mé pozvání přijala sympatická cestovatelka, nejen, mezi Prahou a Plzní, budoucí, pevně věřím, bojovnice za práva zvířat a nadšená Egyptoložka. Rozhovor s ní je balzám na duši, to budete moci posoudit sami. Ač sama se označuje za "upovídanou", mohu dosvědčit a rád, že její vyprávění není nudné a nikdy nebudete mít pocit, že v jejím vyprávění ztrácíte přehled co, kdy, kde se dělo, děje.


1.) Ahoj, jsem rád, že jsi přijala mé pozvání do 10 otázek pro … a hned na začátek se tě zeptám, jako ostatních - Jak se jmenuješ, kolik Ti je a odkud jsi?
Ahoj, moc děkuju za pozvání, hrozně si toho vážím (a připadám si na chvíli jako V.I.P.) :D
Ale upletl sis na sebe bič… neumím odpovídat jednoduše (zkratkovitě) a všechno je se mnou trochu složitější (tudíž se nebráním jakékoli Tvé korektuře, protože z 10 otázek bych byla schopná udělat román)… Takže k první otázce. Noooo. V rodném listě mám napsáno, že se jmenuji Kateřina, ale popravdě ještě jsem se s tím jménem nenaučila žít. Odmala mi dávali lidé, s kterými jsem přišla do styku, různá jména a přezdívky… takže konkrétně na Twitteru jsem pro někoho Katka (většinou pro ty, kteří mě znají i osobně), pro někoho Darjam, pro jiného třeba Alice a další… nicméně jsem se až kupodivu rychle sžila se Svědkyní a začala jsem ji používat i v "neTwitterovém" světě :)
A k ostatnímu… je mi 26 let (což moje drahé spolužáky vede k tomu, aby mě oslovovali "babi" a občas "nenápadně" poťukali na své hodinky, či důvěrně do ouška pošeptali "tik tak, tik tak") :D Nicméně dle chování (a možná i vzhledu) by se dalo uvažovat o věku kolem 20.
Na otázku odkud jsem, odpovídám dle situace… Když se mě někdo zeptá v Plzni (kde studuji na právnické fakultě), odpovídám, že jsem z Prahy. Když v Praze (kde pracuji a dalo by se asi říci, že i žiju) dobíhám zelenou na semaforu, vysvětluju, že jsem z Plzně (protože tam je čekání na semaforech FAKT tragický). Ve skutečnosti jsem ale hrdá Pražačka, která bydlí, coby kamenem dohodil od Prahy.

2.) Popravdě, mám rád, když se člověk o sobě dokáže rozhovořit. Takže klidně mluv a mluv, mně to nevadí. Proč sis vybrala právě práva? Cítíš potřebu pomáhat lidem kolem sebe?
Já se dokážu rozhovořit snad o čemkoli… Ale je pravda, že o sobě nerada sděluji konkrétní věci (např. své jméno jsem takhle na Tw. zveřejnila poprvé - do téhle doby jsem se tomu hodně bránila).
Proč jsem si vybrala právě práva? Já si je nevybrala :D Nikdy jsem je studovat nechtěla a už vůbec jsem se nikdy nechtěla věnovat advokacii... takže studuju už druhou vysokou v právním oboru a pět let pracuji v advokátní kanceláři :D Až poslední rok na střední (obchodce) mě napadlo, že bych mohla jít na vysokou, ale nevěděla jsem na kterou. Podala jsem si několik přihlášek a samozřejmě mě nikam nevzali. Moje nejlepší kamarádka se přihlásila na soukromou školu v právním oboru a tak jsem šla za ní, že se uvidí. Tam jsem (ke svému velkému údivu) zjistila, že mi to docela jde, a když škola skončila a já měla samé jedničky (kde ty doby jsou!!), řekla jsem si, že by bylo škoda, abych nepokračovala a své právnické vzdělání nedodělala do konce.
Nicméně přestože jsem práva nikdy dělat nechtěla, tak si myslím, že o mě lze říci, že cítím potřebu pomáhat lidem kolem sebe. Ale to by spíš museli hodnotit druzí a ne já. Lidem, kteří mi jsou blízcí, pomáhám bezevšeho… cizím lidem pomáhám, když mě o to požádají…, ale pro mě osobně je hodně důležitá pomoc hlavně zvířatům. Snažím se například podporovat občanské sdružení Toulavé Tlapky, případně jiné individuální problémy, o kterých se dozvím.

3.) Z vlastní zkušenosti vím, že to co říkáš, myslíš doopravdy a upřímně. I já jsem jeden z těch, který tě poprosil, a tys mu pomohla. Alespoň na začátku. :) Podle toho co říkáš, nemáš problém pomoci člověku, ani zvířeti v nouzi. Inspiroval tě k této skutečnosti někdo ve tvém okolí, nebo to přišlo, tak nějak samo. Časem, věkem?
Děkuju, že to tak vnímáš! :) Já si myslím, že to mám prostě v povaze. Možná to souvisí s tím, že jsem neměla úplně jednoduché dětství, možná to souvisí s mojí vírou, pravděpodobně ani jedno ani druhý. Jsem normální, snad trochu slušný člověk, jako všichni ostatní. Myslím si, že když člověk může pomoci a nic ho to "nestojí" (ve smyslu např. vydání sil), měl by to udělat. A tím nemyslím jen nějakou materiální pomoc, ale třeba povzbudit kamarádku, které se kazí nálada, navést slepce do metra, pomoct paní s kočárkem do schodů… Nemusí to být o velkých věcech. Stačí se na někoho usmát při cestě do práce a třeba je to to, co potřeboval, co ho povzbudí k novému kroku…
Když jsem jela loni poprvé do Izraele, hrozně mě pobavila moje nejlepší kamarádka, která si mě těsně před odletem vzala stranou, vážně se na mě podívala (být ve filmu, jistě by začala hrát na pozadí nějaká dramatická hudba) a řekla mi: "Káťo… slib mi jednu věc. Nebudeš si hrát na hrdinku!!" Poslední slova, co jsem slyšela, než jsem tam odletěla… smála jsem se ještě hodně dlouho. Mám prostě drobné tendence strkat čumák, kam nemám a vpadat lidem do života. :D

4.) Ono, usmát se na cizího člověka, je hrozně těžké. Bohužel naše mentalita není nastavena tak, aby se člověk kolem sebe usmíval, kam vleze. A také okolí kolikrát takový úsměv ne vždy správně vyhodnotí. Kdo hodně cestuje, říká, že jsme snad jeden s nejméně usmívajících se národů na světě. Jak to vnímáš ty?
Uznávám, že to kolikrát není úplně jednoduché, ale zas na druhou stranu tím snad nikdy nic nezkazíš, a když ti druhá strana úsměv oplatí, tak ti to samotnému zlepší den (takže proč to nezkusit?). :) Nemůžu hodnotit, jestli jsme jeden z nejméně usmívajících se národů na světě. Zatím jsem toho tolik neprocestovala… Spíš bych řekla, že se lidé na ulici moc nedívají na ostatní lidi, než že by se neusmívali (ale ani tady nemám moc srovnání s tím, jak to chodí jinde).
Já mám na usmívající se lidi asi teda docela štěstí. Naposledy se na mě usmála velice sympatická slečna v letních bílých šatech včera, když jsem se na Václaváku škrábala do schodů u výlezu z metra. Překvapila mě. Úsměv jsem oplatila a tím jsem ještě víc rozšířila ten její… přišla jsem si jak v nějaké tajné partě "já vím, že ty víš" a úsměv mi na tváři vydržel ještě min. několik metrů. Ale na druhou stranu, pokud máš pravdu, tak v tomhle jsem i já "typický Čech". Když se tvářím normálně, tak můj obličej vypadá spíš naštvaně… Nicméně já se směju ráda a často (a hlasitě)… stačí drobné "nakopnutí" a mám hned pusu od ucha k uchu. :D

5.) A teď něco z jiného soudku. Záliby.
Jak napovídá už moje bio, ráda čtu :) Mám asi drobnou závislost na nakupování knih (od které mě neosvobodilo ani pořízení si Kindla)… Krom toho je mým největším koníčkem (kam až moje paměť sahá) starověký Egypt (a vše, co se ho týká). Co se sportu týče, tak jediná moje sportovní aktivita zahrnuje akorát plavání a sledování formulí 1 v televizi. K tomu ale hodně a ráda chodím… a k zlosti těch, co zrovna někam musí jít se mnou, chodím hodně rychle (takže podle některých můžu uvádět, že běhám - přestože na DailyMile mám konstantně stanovený cíl "uběhnout 4 km v kuse a neumřít"). :D
Jinak jsem typický Blíženec. Snadno se pro ledacos nadchnu, všechno mě zajímá, o ledasčem se ráda dozvím víc a jsem pro (skoro) každou "špatnost". A moje oblíbená kratochvíle je trávení času s přáteli, takže často působím jako "party girl".

6.) To jsem rád, že jsem si formulaci předchozí otázky uvědomil až po jejím položení. V posledních dnech, sleduji se zájmem tvé tweety ohledně pečení a vaření. Také momentální posedlost? :)
Děkuji, nene… typická náplň mých tweetů je popis toho, co zrovna zaměstnává (nebo spíš udivuje) můj mozeček, případně co mě rozesmívá (častěji) nebo naštvává. Pečení a vaření není žádný můj extra zvláštní koníček. Resp. peču a vařím (i když většinu z toho potom nejím) ráda, ale můj koníček to vážně není. Teď jsem o tom tweetovala, protože to bylo ve větší míře než obvykle (příprava na narozeninovou oslavu) a vznikalo z toho dost vtipných situací.
Přemýšlím nad nějakou svou momentální posedlostí a asi mě nic nenapadá. Nacházím se teď v takovém mezistupni, kdy už chci odhodit část povinností (školu) a začít si užívat volna a prázdnin. Dělání si velkých plánů, poznávání nových věcí… Taková ta doba: "ještě vydrž, teď to přijde" :) Resp. dělání si místa pro posedlosti, které (doufám už brzy) přijdou.

7.) Myslíš takové to, dětské těšení na prázdniny, kdy na konci školního roku odhodí tašku s učením pod postel, aby jí na konci října odtamtud vytáhli, pokrytou souvislou vrstvou prachu? Jaké vzpomínky v tobě vyvolávají prázdniny?
Přesně to myslím! :))
Vzpomínky? No… měla jsem hezké dětství, nemůžu říct, že ne. Ale nerada na něj vzpomínám. Tenkrát bylo všechno jinak. Byla jsem sama, neměla jsem žádné kamarády a o prázdninách mě nečekalo nic jiného než vycházky do přírody se svým psem a čtení knih. Což je super, ale dělat to takhle celé 2 měsíce bylo trošku… nudné. Takže pokud se řekne prázdniny, vzpomenu si na ty loňské nebo předloňské, kdy se můj život obrátil o 180°C. Už mi sice není "-náct" a o prázdninách si ke své stávající práci musím najít 1-2 další zaměstnání nebo brigády, ale i tak si najdu dost času pro své přátele (kteří se vzali bohové ví kde :D ) a objevování nových věcí.

8.) Znamená to, že se chystáš na prázdniny s kamarády? Turistika, kola, voda? Výlet do zahraničí? Je nějaké místo, které tě moc a moc láká? Takové to tajné přání, které by sis jednou chtěla splnit.
Znamená, neznamená… nemám nějaké konkrétní plány (ty by totiž nevyšly, jak už bývá zvykem). Moje plány jsou v tom slova smyslu, že s kamarády budu chodit na kafe, na procházky po Praze nebo okolí (nikam dál bych žádného svého kamaráda asi nedostala) apod. Voda ani kola se mnou rozhodně nehrozí. :D S výlety do zahraničí jsem začala loni (školní cestou do Izraele) a naprosto mě to nadchlo. Do loňského roku jsem byla akorát ve 14 s prarodiči na dovolené v Tunisku a jinak nikde, takže teď si to snad vynahradím. Na letošek je v plánu zatím s kamarádkou na týden do Itálie, možná (opět) Londýn a pak nějaké jiné evropské město… ale nechám se překvapit, co mi letošní léto chystá. Neumím moc říkat ne. :D
Tajné přání, které bych si chtěla splnit je nasnadě. Vzhledem k mému největšímu koníčku - starověkému Egyptu - bych se chtěla podívat do Egypta. Což z finančních důvodů (nejela bych tam jako turista do Hurghady za 8.000,-) a teď už i z politických důvodů moc nevypadá. Ale já se dočkám… i kdybych tam měla doplavat! :P

9.) To bylo cestovatelské přání. Co nějaké osobní, do budoucna?
Obecně? Mít stejné štěstí jako doteď… jsem optimista do morku kostí. Na svět se dívám vesele a s úsměvem, takže si jsem svého štěstí vědoma a jsem za něj vděčná… :)
Konkrétně? Aby mi nezavřeli školu. Abych si parádně užila léto. Aby si mě stále pamatovali v mé oblíbené kavárně. Abych se jednou vrátila domů a bylo zázračně uklizeno… :D

10.) Přeji ti, aby se všechna tvá přání splnila. Ať už ta, o které ses s námi podělila i ta, která zůstala nevyřčena. A protože je toto poslední otázka, zeptám se tě, jako ostatních - Je něco, co bys nám o sobě chtěla říct a na co jsem se nezeptal?
Moc děkuju! :)
Takové rozšíření bia neomezeného na 140 znaků? :D Jsem vegetarián (od doby, kdy mi byl rok a půl), jsem pohan (konkrétně eklektik směřující k wicce). Pravděpodobně jsem závislá na čokoládě (stále jsem ve fázi přiznávání si to), moje nejoblíbenější kytky jsou gladioly, mám velké palce u nohou (takže se nepřevrátím když venku hodně fouká), píšu fakt rychle na počítači, mám úchylku, co se času týče (všude musím být dřív - většinou tak o půl hodiny a neumím přijít pozdě ani když se fakt snažím). Umím docela dobře pít (alkohol), prý i dobře péct a vařit. Neumím počítat (bez prstů), na sport jsem levá (za 2 výcvikové lyžařské kurzy se mým instruktorům nepodařilo naučit mě ani zatáčet, ani brzdit), směju se v kině mezi reklamami a filmem, když je černé plátno. Neumím ani zpívat, ani kreslit. Když přijdete do clubu, hledejte mě nahoře na baru, kde asi budu tančit (kupodivu střízlivá). A jsem cholerik.
Děkuju ti, že sis na mě vzpomněl a nabídl 10 otázek pro... Je to pro mě velká věc. :) Snad jsem příliš neprozradila, snad jsem trochu pobavila.

Lepší závěr jsem si snad ani nemohl přát a moc ti děkuji, že jsi přijala pozvání k rozhovoru.

Předchozí rozhovory zde.