motto: "bez háčků a bez čárek, je mobilní pisálek"

31.1.11

twiDAQ - s vlastní kůží na trhu

Chcete si vyzkoušet roli burzovního makléře? Chcete si zkusit obchodování na burze? Chcete zažít pocit, když cena akcií stoupá nebo klesá? A máte Twitter účet? Není nic jednoduššího, než vyzkoušet twiDAQ (http://twidaq.com).

Jedná se virtuální obchodování na akciovém trhu. Jedinou komoditou zde jsou Twitter účty. Proto ta otázka, vlastnictví účtu na Twitteru. Registrovat se lze na hlavní stránce, prostřednictvím Twitter účtu. Po cca 12 hodinách vám na email přijde oznámení o vaší registraci. Teď už nic nebrání vašemu obchodování.

Na počátku dostanete virtuálních 100$, pro první nákupy. Záleží jen na vás, jestli je utratíte najednou nebo postupně. Jestli je utratíte za akcie jednoho nebo více účtů.

Akcie jsou rozděleny do šesti hlavních kategorií a každá má několik dalších podúrovní. Zde najdete Twitter účty největších a nejznámějších lidí a společností světa. Nechceteli vybírat z těchto účtů, máte možnost, přes vyhledávací pole, najít si vlastní účet, se kterým budete obchodovat.

Jak se stanovuje hodnota akcie účtu? V prvé řadě je to jeho obchodovatelnost. Čím více lidí vlastní akcie vašeho účtu, tím větší je jeho hodnota. Dalším ukazatelem hodnoty je vaše aktivita na Twitteru. Jak často tweetujete, kolikrát jste retweetnuti a počet vašich reply. To všechno stanovuje hodnotu vašeho účtu.

Hodnota účtů je průběžně aktualizována a na vás, jako burzovních makléřích je rozhodnutí, jestli nakoupit, prodat nebo ponechat.

Hra je to chytlavá a za poslední víkend se počet hráčů zněkolikanásobil.

můj účet na twiDAQ - http://twidaq.com/jiproch
můj účet na Twitteru - http://twitter.com/jiproch

21.1.11

Bez počítače jsem hluchý a slepý

Náš domácí počítač se rozhodl stávkovat. Neoznámil žádné požadavky a ve středu ráno odmítl spustit systém. Tvrdošijně se dožaduje vložení instalačního disku. Ale kde ho mám vzít! Nemohu ho najít! A co, ať si trucuje, já se bez něho obejdu.

Nejdůležitější věci jsem schopen řešit prostřednictvím mobilu. Email, soc. sítě i psaní na blog. Můžu se podívat i na základní statistiky návštěvnosti, ale už ne na podrobnější přehledy. Zadávání údajů do kalendáře, na Google Calendar, nejde. Editace dokumentů v Docs, nejde. Prohlížení Flash animací, nejde. Prostorově náročnější webové stránky, problém. Zakládání anket, problém.

Z části za to může můj mobil, jsou věci které nezvládá. Ale to nejnutnější, to zvládne. A to mi dosud stačilo. Co nešlo, udělal jsem doma na počítači. Teď ani prd.

Nechce se mi podnikat žádné radikální řešení. V počítači máme mnoho souborů, o které bychom neradi přišli.

Ve středu jsem to vydržel. Sice jsem podnikl několik pokusů o jeho nápravu, leč marně. Ozval se mi i kamarád, ať prý to přivezu, že to je otázka hodiny. Hodina pro mne v tu chvíli byl moc dlouhý časový interval. Musel jsem zařídit několik málo věcí. Zřejmě na návštěvu u něho ještě dojde.

Ve čtvrtek slíbil syn, že se na to podívá. Než jsem večer odjížděl do práce, chtěl jsem znát výsledek jeho pokusu. Z jeho odpovědi se mi chtělo smát. Prý nesl instalační CD a na ledu s ním uklouzl a zlomil ho! To je jak s tou koledou.

Dnes je pátek a já začínám cítit, že už je nejvyšší čas, s počítačem něco udělat. Dokud vše funguje, tak jak má, vůbec si nepřipouštíme myšlenku, co kdyby? Ale jak je stroj nefunkční, je zle! Ať se mobilní telefony vyvíjí seberychleji, stolní, nebo přenosné počítače zkrátka nahradit nemohou.

A proto já jsem v tuto chvíli hluchý a slepý, jen s mobilním telefonem, který mi slouží jako hůl, kterou si nevidomý člověk ohmatává okolí.

16.1.11

Když je naše kočka nemocná

Se zvířaty je to stejné, jako s malými dětmi. Nedovedou povědět co je bolí, kde je bolí. Jen podle jejich chování lze poznat, že se něco děje. A je pak jen na majiteli, jak takovou situaci vyhodnotí. Včasnou léčbou lze předejít následnému a někdy i trvalému poškození zdraví zvířete.

Naše kočka je nalezenec. Našli ji dobří lidé, kdy se, po srážce s autem, pohybovala na hranici života a smrti.

Následky nehody si ponese do konce života. Zlomená pánev, přeražená čelist, poškozené očičko a otřes mozku. To byly prvotní znaky úrazu. Levé oko muselo být posléze odstraněno. Následovala ztráta sluchu. Z prožitého traumatu se postupem času a péčí všech na veterině dostala. Je to kočka a ta má přeci devět životů.

Jednou, dvakrát do roka se však u ní projeví následky nehody. Začne se schovávat, přestane přijímat potravu a pít. Má zvýšenou teplotu, která se šplhá až ke 41st. C. Jde o jakýsi zánět někde mezi mozkem a vnitřním uchem. Ztrácí motoriku a působí zmateně.

Každých 24 hodin musí dostávat antibiotika. Dvakrát denně léky na bolest. Každých 30 minut dostává ručně pít. Trvá to tak tři až čtyři dny. Pak všechny příznaky zánětu pomalu ustupují a ona se dostává do normálního stavu.

Na veterině, kam ji ji ti dobří lidé přinesli, pracuje má manželka. A protože máme rádi zvířata, máme ji doma. Máme ji rádi a poskytujeme ji veškerou péči a lásku. Ona nám to mnohonásobně vrací.

14.1.11

Je dobré mít přátele a známé

Mít známé na správných místech, bylo výhodné už za minulého režimu. Ale i nyní, se takový člověk může hodit. Jak zpíval už mistr Werich: "Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc".

Z mého bývalého působení v tištěném a internetovém médiu, zabývajícím se mobilní komunikací, mám mnoho přátel. A taky známých, od kterých se stále občas dovídám mnoho zajímavého. Nebo i věci, které se "obyčejný" člověk nedoví.

Někteří mí známí už na svých pozicích nejsou. Někteří jsou ještě výš. Někteří změnili i obor, ale povětšinou jsme stále v kontaktu. Díky některým, jsem poznal spoustu zajímavých věcí i míst. A nejen v České republice.

Včera jsem poznal nového kamaráda. Chtěla tomu náhoda, nebo osud? To je jedno. Důležité je, že jsme se seznámili. Jmenuje se Ondra a pracuje pro velkou antivirovou firmu.

Vlastně za to může Zajda. Zajíc z mé 365ky. Ondrovi se hrozně líbí. Dostal nápad, že by se Zajda mohl vyfotit u něj v kanceláři. Myšlenka skvělá, tak na co čekat. Odpoledne jsem se sešli a jeho nápad uskutečnili. Ondra je hrozně fajn kluk, se kterým se život dvakrát nemazlil.

Většinou jsem od svých známých bral. Tentokrát jsem dal. Je fajn, mít možnost, splnit někomu jeho přání.

12.1.11

Sen o přátelích z Twitteru

Říká se, že když se člověku zdá o své práci, že je "Postižen prací". V tom případě, já jsem postižen Twitterem. Mě se totiž už zdá i o přátelích z Twitteru, které sleduji.

Když se probudíte, buď si vůbec nic ze svých snů nepamatujete, nebo jen kousky. Sen trvá jen velice krátkou chvíli, ale může být velice intenzívní. Nikdo neví, proč se nám zdá, to co se nám zdá. Škoda, bylo by příjemné snít o tom, o čem chci.

Tak a teď už ke kouskům mého sna. Jsou to jen střípky, ale povětšinou v nich figurují ti samí lidé. Přesně si vybavuji jen dva: @parohac4 a @j3ndys. Jsou to přezdívky, pod kterými vystupují na Twitteru. Byli tam i další, ale ty si nevybavuju. Takže, začínáme:

1. jedu v autě a telefonuji s @j3ndys. Říkám mu, že jsem psal nějaký dlouhý komentář, přes TwitLonger Beta, ať se podívá na Twitter. On je na nějakém večírku, nebo někde, kde je raut. Asi jak je teď na tom Siemens školení :), v telefonu je totiž hrozný hluk.

2. na zadní stěně kamionu, kde je lůžko, mám ohromnou plazmovou televizi. Právě ukazují záběry s nějaké televizní besedy. A já koukám, vedle sebe sedí @j3ndys a @parohac4 a děsně se na sebe šklebí. Když jsou v detailním záběru, tak, jako by věděli, že je vidím, začnou mi mávat, objímat se kolem ramen a volat mé jméno.

3. jsem v hale Ruzyňského letiště. Je rozděleno na dvě části. V jedné normálně odbavují pasažéry a ve druhé se koná nějaká technická výstava. Nevybavuji si čeho se týká. Jsou tam snad všichni, které znám z Twitteru. Všichni mají obličeje, přesně takové, jako mají profilové fotky na Twitteru. Bavíme se tím, že všechno fotíme a posíláme na Twitpic nebo Yfrog, díváme se na to a komentujeme.

4. s někým, obličej si nevybavuji, jsme na takovém mostíku, přes halu, kde se koná výstava. Stojí tam s námi hosteska a pořád se nás ptá, jak uděláte toto a jak toto, ale musíte vždy použít jen věci, které máte bezprostředně u sebe. Pořád kroutíme hlavou, že nevíme. Až do chvíle, kdy se ji v ruce objeví předmět, který po nás chce rozebrat. V tom kolega vítězně vytáhne Švýcarský vojenský nůž, ukáže hostesce všechny jeho vychytávky a šťastně se usmíváme. Jsme vítězi nějaké soutěže.

5. a to nejlepší nakonec. Prohlížel jsem si velikánské album fotek, přátel z Twitteru. Nejlepší na tom celém bylo, že u každé fotky bylo: Posted by Facebook!

A teď mi řekněte, je to normální? Nebo máte podobné sny? Zřejmě bych měl omezit svůj pobyt na Twitteru.

10.1.11

Já milovat svuje iPhune

Čína by si zasloužila být samostatným kontinentem. Nebo aspoň světadílem. Protože to co není možné nikde ve světě je v Číně naprosto normální.

Ve chvíli, kdy výrobce čehokoli, oznámí nový výrobek čehokoli a je patrné, že z toho bude mít nemalý zisk, objeví se v Číně funkční cokoli, které okamžitě putuje od výrobce k zákazníkovi. Jeho cena i kvalita je minimální, ale o to větší jsou výrobní série a prodeje po celém světě.

Marně se výrobci dožadují zákazu výroby, zákazu dovozu na trhy, kde své výrobky chtějí prodávat. Čína je mocnost, kterou nikdo a nic nezastaví. A když už se podaří realizovat zákaz oficiální distribuce, vždy se najde kanál, jak takový plagiát dostat k zákazníkům.

Stačí nahlédnout na Aukro.cz co se tam nabízí za všemožné napodobeniny mobilních, ale i jiných zařízení.

A co si budeme nalhávat, vždy se najde dost kupců, kteří si takovou věc koupí. Nevadí jim, že s oficiálním výrobkem takové zařízení nemá nic společného. Nemluvě o podpoře a možnosti výrobek reklamovat. Ale vždyť je to tak levné. A kolikrát i na první pohled k nerozeznání od originálu.

Ať už vzpomenete na jakoukoli věc, vždy lze k ní dohledat napodobeninu z Činy.

Až uvidíte člověka, jak ovládá svůj iPhone dotykovým perem, vzpomeňte si na název mého zamyšlení - Já milovat svuje iPhune.

8.1.11

Nejsem chudý, ani bohatý, jsem tedy méněcenný?

Nepatřím mezi lidi, kteří si mohou koupit po čem zrovna touží. Nebo to, co zrovna vidí a připadá jim, že to nutně potřebují. A už vůbec ne, mezi ty, kteří musí mít to, co je zrovna "IN".

Vydělávám něco málo, než je republikový průměr. Na zaplacení složenek to stačí. Na finanční chod domácnosti nejsem samozřejmě sám. Spolu s manželkou nám na domácnost přispívá i starší syn, který již pracuje. Mladší navštěvuje základní školu.

Spolu s námi sdílí domácnost naše zvířata. Dva psi, kočka a fretka. Fretka je nalezenec. Dobří lidé ji našli o předminulé zimě u popelnice, tak jsme se ji ujali. Kočku někdo srazil autem. Byla na tom hodně špatně. Po mnoha operacích je již v pohodě. Přes svůj hendikep (nemá očičko, po operaci částečně pokřivenou čelist, občasné problémy s chůzí) ji máme rádi, jako by byla zdravá.  Fenečka (Aiky) je z útulku. Manželka ji, po mém souhlasu, přivedla domů s 10kg nadváhy. Kila jsou již pryč a Ájinka je u nás naprosto spokojená. Bacardi, ten jediný je "opravdu náš". Máme ho od štěňátka. Všechna zvířátka, která jsme mu přivedli domů, přijal za své kamarády a pomáhá nám s jejich socializací.

Jak je vidět, všechny peníze, které přebývají, jdou do našich zvířátek a jejich potřeb. My sami si toho moc nekupujeme. Když je potřeba koupit něco důležitého, musíme se omezit v něčem jiném. Ale nám to nevadí. Řídíme se heslem, že zvířata se sami o sebe nepostarají, to musí udělat člověk. U těch hendikepovaných, nebo odložených to platí dvojnásob.

Je spousta věcí, které bych chtěl dopřát své rodině. Dovolenou. V létě u moře, v zimě na horách. Klukům to slibujeme už mnoho let. Upravit si byt podle vlastních představ. Koupit nové spotřebiče. Vestavěné, do kuchyně. Novou televizi, BlueRay přehrávač. Denisovi vlastní notebook. Máme rádi moderní technologie. Jsou věci, které bych si opravdu přál mít.

Ale žít se dá i bez tohoto všeho. Základem všeho je láska a porozumění. Mám rád svoji rodinu, miluji svoji manželku. Kluky, kteří nám dělají radost o starost. To k životu prostě patří. Mám rád naše zvířata.

Při poznámkách teenagerů v metru: 
Ty vole, to musím mít!
Ty krávo, já umřu, když mi to máma, jako fakt, nekoupí!
Viděl jsi ho (nejlépe jakékoli elektronické, komunikační zařízení), to mi naši koupí.
a další podobné mladistvé nářky a zbožná přání, se už musím jen smát. Copak se dá všechno vyvážit penězi? Podle některých zřejmě ano. My doma, ale tvrdíme, že NE! Z pohledu puberťáka je do držgrešlství a známka chudoby. 

Zamyslete se i vy! Až si půjdete koupit něco, co "nutně" potřebujete, jestli není ve vašem okolí někdo, komu by větší radost, než vaše nová hračka, udělala vaše přítomnost nebo pomoc?

7.1.11

Tak nám zdražili elektriku!

Ale ne elektriku jako elektriku, ale elektriku jako elektriku. Tak se říkalo, za našich rodičů a babiček tramvaji.

A vlastně ani tramvaj nezdražili. K čemu tedy došlo? K nárůstu cen jízdného na příměstských linkách.

Včera jsem po šesti dnech jel do práce metrem a autobusem. Na Opatově přestupuju na příměstskou linku. Ještě minulý týden jsem platil 14Kč, včera najednou 18Kč. Nejprve jsem si myslel, že se řidič spletl v tarifu, ale neřešil jsem to. Odpoledne, kdy si kupuji jízdenku za 32Kč a jedu až domů, jsem platil 40Kč. Řidič mi vysvětlil, že se zdražovalo.

Nedalo mi to a v metru jsem se podíval na ceny jízdného. Po Praze se ceny nemění. Jen příměstské linky šly s cenou nahoru.

A protože středočeská integrovaná doprava zdražila již od 1.1. byl Ropid nucen k tomuto kroku přistoupit od 5.1.

Jak se mění jízdné? Je to v poměru násobku 2 v každém tarifním pásmu. Tudíž jedno pásmo, zdražení 2Kč. Výjimkou je třetí a čtvrté pásmo, kde je zdražení shodně 6Kč. Ale už v pátém pásmu je zdražení opět o 2Kč více, tedy 8Kč. Zdražení se týká i měsíčních časových jízdenek.

Nikde o tom ani písmenko, žádné upozornění. Až včerejší Metro (http://metro.cz) teprve o této situaci, v cenách jízdného, přineslo podrobnější informace.

5.1.11

Oko za oko, zub za zub, Bon za bůra

Pamatujete ještě tuto předlistopadovou říkanku? Ti mladší asi ne. Ale my starší, my víme co to bylo sehnat pár Bonů a jít do Tuzexu koupit něco západního zboží.

Před každým Podnikem zahraničního obchodu (Tuzex) stávali veksláci. Dnes by se řeklo směnárníci a snažili se nám vnutit Odběrní poukázky (Bony) do Tuzexu.

Jestli se dobře pamatuji, reálný kurz v roce 1989 byl
1Kčs Odběrní poukaz (Bon) = 3,50 Kčs

Dnes, cestou na poštu jsem našel toto:
bon 

Jak bych byl před listopad 1989 šťastný!

4.1.11

Zatmění slunce

Dnes bylo nad Českou republikou možné sledovat částečné zatmění slunce. Pozorovat jej bylo možné pomocí skla ze svářečských brýlí, tzv. mylarovou fólií, nebo pomocí jiných ochranných pomůcek. Použít se dal i CD disk.

Pomocí DVD disku jsem i já zatmění sledoval. Pokoušel jsem se jej i vyfotit, leč DVDéčko k tomuto účelu není vhodné. Díky hastagu na Twitteru, si uživatelé předávali informace, kde a jak zatmění sledují.

Některým se jej podařilo i vyfotit:

elka_cz_zatmeni 
Libor Krayzel – foceno iPhonem přes dvě diskety

ozlik_zatmeni 
Marek Kolasa

stepanpernicky_zatmeni 
Stěpán Pernický

Na uvedeném hastagu je možno vidět i další fotografie.

Až později jsem našel starou 3,5” disketu, se kterou jsem provedl zkušební foto slunce:
04012011845

Další částečné zatmění slunce budeme moci pozorovat v roce 2015, velké částečné zatmění pak v roce 2026 a úplné zatmění až v roce 2135.

Část informací byla převzata ze serveru iDnes.cz, kde byly zveřejněny i fotografie čtenářů.

1.1.11

Jaký bude letošní rok?

Jak na Nový rok, tak po celý rok. Známé přísloví, které napoví, jakých bude vašich následujících 365 dní. Takže, jaký bude můj následující rok?

Zřejmě budu zaspávat. Ráno jsem se nemohl probudit. Popravdě, vstávání mi dělá problém každý den. A je jedno, jestli je to ráno, dopoledne, odpoledne nebo večer.

Dopoledne se doma objevil starší syn, který včera vyhrožoval, že se stěhuje pryč. Ve čtvrtek odpoledne odešel do práce a na Silvestra ráno psal, že neví, kdy se vrátí. Aspoň občas poslal SMSku, tak jsme věděli, že je v pořádku. Podle tohoto to vypadá, že s námi ještě letos bude bydlet.

Po obědě jsem se rozhodl, že se pokusím opravit naše nepojízdné auto. Skoro týden nemůžu nastartovat. Vzhledem k okolnostem nebyl čas. Naučil jsem se do práce jezdit metrem a příměstským autobusem. Ač vybaven nápovědou, příčinu poruchy jsem nenašel. Snad v pondělí pomohou kluci z práce.

Večer se již nesl v klasickém duchu. Sledování televize, úklid, večeře, chvilka na internetu, čištění klece fretky a venčení psů spolu s Ivčou.

Některé události dnešního dne byly pozitivní, jiné méně. Já si jen přeji, aby každý den měl smysl a byl naplněn aspoň jedním dobrým skutkem.

A vám přeji, aby celý následující rok byl pro vás tak úspěšný, nebo ještě lepší, než byl váš dnešní Novoroční den.