O Velikonočních svátcích, na chaloupce, když jsem po vesnici venčil Bacardiho, padla na mě nostalgie. Jak se ta vesnice postupem času mění.
Procházel jsem se místy, kam jsme si jako kluci chodili hrát. Kde jsme hráli na schovku, kde jsme na potocích a potůčkách stavěli přehrady. Kde jsme na řece pouštěli lodičky. Loďky z kůry, nebo takové umělohmotné, které se tehdy prodávaly. Pouštěli jsme je po řece z můstku, na dlouhé šňůře a pak je proti proudu táhli zpět. Kolikrát se loďka utrhla a mizela za záhybem řeky.
Spousta míst se změnila téměř k nepoznání. Tam, kam jsme chodili na třešně, stojí nové domy. Kam jsme chodili na jabka, je soukromy sad. Tam, kam jsme jezdili s dvoukolákem vyvážet odpadky a kde bylo naše klučičí království, kde se dalo sehnat a postavit z toho cokoliv, byl postaven základ pro jakousi výrobní halu. Stavba se nakonec nekonala. Tam, kam jsme chodili jezdit na voru a chytat pulce, je vyschlé a zarostlé místo. Starou lávku přes řeku odnesla voda při povodni v roce 2002. Byl postaven nový, moderní mostek. Ten starý, který tvořil jeden kus trámu, který se kolíbal ze strany na stranu, však nahradit nemůže.
Starý zámek, kde sídlilo mísní JZD, přešel do rukou soukromé osobě. Od té doby pustne a i JZD bylo zrušeno. V místech, kde byla uskladněna zemědělská technika, kde jsem poprvé v ruce držel volant náklaďáku, je hromada sutě. V budovách, kde býval kravín a teletník, se tiše, v průvanu, točí lopatky větráků. Už tomu bude 20 let, co byly poslední krávy odvezeny a ty lopatky se stále točí.
I obyvatelé vesnice se mění. Staří umírají, mladí, kteří se tu narodili buď odtud jezdí do práce, nebo prodávají domy svých předků a stěhují se pryč. Pryč za prací, které je v okolí pomálu. Málo nových lidí se sem stěhuje. Spíš sem přicházejí na odpočinek, než aby tu žili a pracovali.
Tvář vesnice se mění. Mění se s dobou, mění se s lidmi, kteří v ní bydlí.
Žádné komentáře:
Okomentovat