Praha bezmyšlenkovitá

Co jsme se včera vrátili do Prahy, nenapadla mě jediná myšlenka, nebo nápad o čem se dalo psát. Možná je to smogem, který této kotlině vládne, ale zrovna žádný není. Žádné zajímavé téma jsem nezachytil. Žádné, o kterém by se dalo přemýšlet a přispět tal svoji trochou do mlýna, nebo k světovému míru. Ale to se mi asi těžko někdy podaří. Ani na Facebook, ani na Twitter jsem nic nevrhnul. Jen jsem odpověděl asi na tři příspěvky. Psát o tom, že jedu pro benzín, nebo nakupovat do Kauflandu, to se mi nechce. To člověk dělá téměř denně.

Jestli to není tím, že na venkově je čistý vzduch a člověku to lépe myslí? To asi také ne. Spíš je to tím, že tam má člověk více času přemýšlet. I když i tam se mi stalo, že jsem na něco myslel, chtěl jsem to později rozvinout do písmenek, a když byl na to konečně čas, bylo to fuč. Zkoušel jsem si vzpomenout, aspoň na nějaké kousky, které by se posléze daly složit dohromady. Ale málokdy se mi to povedlo. A když už, tak to nebylo ono.

Onehdá jsem se pokoušel zachytit myšlenku na mobilní telefon, ale zradila mě technika, došla baterie. A tak je to pořád. Když si chci myšlenku poznamenat, tak řídím, nebo vyvádím něco, co mě omezuje. A při tom stačí tak málo, zaslechnout zvuk, slovo, písničku, melodii, vzdech, cokoliv, prostě něco, co ve vás vyvolá vzpomínku, nebo vás to přinutí nad tím zapřemýšlet a hned je tu téma. A pakliže to ve vás vyvolá něco příjemného, dá se psát a psát a psát, až se člověk upíš a vypíše.

Tak snad zítra mě něco napadne. Bude pondělí, první pracovní den nového týdne, všude se to bude hýbat, tak se třeba něco dostane i ke mně.