10 otázek pro ... Pavla Humlová @WildAutumnCombs

Dnes v 10 otázek pro ... přivítám další dívku, slečnu, ženu, tentokrát z krásného lázeňského města Mariánské Lázně. Jak sami poznáte, Pavla je velmi aktivní člověk s mnoha zájmy. Přivítejme @WildAutumnCombs:

1.) Ahoj, jak se jmenuješ, kolik Ti je a odkud jsi?

Jmenuju se Pavla Humlová (i když s oblibou dosazuji mezi tyto dvě jména ještě Wild, výstižné torzo mé přezdívky, pod kterou jsem známá na internetu), kamarádi mě pasovali na Café Lady. Za pár měsíců mi bude posledních -náct. Pocházím z klidného nevelkého městečka na západě Čech - Mariánské Lázně. Narodila jsem se zde a prozatím tedy i bydlím. Nechci zde však být natrvalo - je to sice skvělá zóna plná klidu se spoustou parků a lesů (které mám probádané křížem krážem), hotelů (jejichž kapacita je prý větší než počet zdejších obyvatel), památek, velmi skromného obchodního střediska a nově zrekonstruovaným nádražím :-), ale ne ní zde moc velké vyžití pro lidi mého věku, takže když to tu znáte byť jen z poloviny tak jako já, začnete se nudit. Nicméně, vždycky se sem budu ráda vracet na rekreační dovolenou.

2.) Jak jsi se dostala k internetu a všemu kolem něj?

Úplně poprvé to bylo někdy na základce, kde jeden nekvalifikovaný učitel vedl kroužek pro zájemce, ve starém krytu ve sklepení školy, kde část účastníků hrála hry a ostatní brouzdali na Seznamu, Xchatu či na serveru Alik.cz (existuje to dneska ještě vůbec, nebo už to definitivně zrušili kvůli porno-spamu?). Internet otec pořídil poměrně pozdě, takže až v nějakých 12 jsem začala objevovat jeho funkčnost. V současné době používám internet denně k praktickým věcem i k zábavě, nejsem však závislákem. Rovněž užívám i sociální sítě, ale na fanatiky, kteří neudělají krok bez toho, aniž by si k tomu napsali status, se dívám poměrně skepticky.

A musím konstatovat, že jsem nesmírně ráda za dětství prožité bez internetu a počítače obecně.

3.) Jsi fanoušek moderních technologií, jaké používáš?

Jak se to vezme. Přeci jen jsem něžné pohlaví, takže mám zájmy a tematické okruhy, ve kterých se vyznám daleko lépe, než jsou např. počítače. Když vybírám notebook, mobil aj., příliš nezohledňuji jeho OS, parametry, paměť a vůbec všechny věci, které jiní považují za veledůležité. Vlastním Macbook White a ať si kdo chce co chce říká, jeho systém mi vyhovuje asi nejvíc, zdá se mi praktický, plus si potrpím na celkový design (ženská, no). Brousím si zuby na Macbook Air a nějaký ten kvalitnější fotoaparát.

4.) Jaký operační systém používáš na svém počítači, mobilním telefonu a jaké hlavní aplikace na nich používáš?

Nejčastěji používám Mac, jak už jsem zmínila, takže OS X Snow Leopard. Ještě mám stolní počítač, kde je Win XP, ale ten používám jenom v nejzažších případech (poslední rok vůbec). Na mobilu (jsem věrná Nokii) pak Symbian.

Na Macu užívám nejčastěji aplikací; iTunes, QuickTime Player, ICQ a Skype (jen při mé zvýšené sociální potřebě či nejnutnějších konverzacích aneb telefony pořád nejsou zadarmo), internet v prohlížeči Google Chrome (přesedlala jsem po dlouhé době ze Safari).

5.) Jaké sociální sítě využíváš, jak a proč? Používáš je stejně na počítači i mobilním telefonu?

Nejužívanější jsou u mě Twitter a Facebook. Nepatřím mezi typické náctileté uživatele FB. Mám striktně omezený seznam "přátel" a tuto nechvalně známou soc. síť užívám především ke komunikaci s těmi, se kterými nemám možnost se tolik vídat a dále prostřednictvím skupiny také s mojí třídou, kde neustále probíhá řešení školních záležitostí. Oproti tomu Twitter využívám se vší grácií a rozhodně ho upřednostňuji před vším ostatním. Ráda poznávám nové lidi a většinu z mých followers bych chtěla poznat i osobně. Jak už kdysi někdo zmínil: Twitter není sociální síť jako taková, je to shromaždišťě informací. Žádné tlačítko "like this", žádné sáhodlouhé romány v komentářích pod jednotlivými tweety, žádné zbytečné reklamy, skupiny, stránky, události a takhle bych mohla pokračovat ještě notnou chvíli. Zároveň mi příjde, že na facebooku všichni všechny jenom soudí, snaží se o pózu, pomlouvají se navzájem a pak vznikají další zbytečné rozepře. Na Twitteru jsme všichni taková velká rodina (moc krásně řečeno - poznámka @jiproch).

6.) Máš na internetu vlastní projekty? Představ nám je.

Můj účet na Twitteru je tak trochu můj projekt - se mnou a o mně. Jinak zatím nic, avšak už nějakou dobu si pohrávam s myšlenkou založit blog.

7.) Jak se Tvoje rodina dívá na Tvoje zájmy a záliby kolem moderních technologií?

S nevlastními rodiči, se kterými žiji, mám hodně špatný vztah, a hlavně celkově můj život, názory, zájmy a postoje se neztotožňují s jejich (mají-li vůbec nějaké), takže jsou pro mě prakticky jako cizí lidi. Každopádně matka (ročník 58) je antitalent na veškerou moderní technologii, načež mi neustále vyčítá, že na počítači trávím většinu času a není schopná pochopit, že jej užívám jako učební pomůcku, ne jenom na "hraní her a vykecávání o kravinách", jak s oblibou argumentuje. Klasika.

8.) Tvoje další zájmy?

Mezi mé další zájmy patří přátelé, kamarádi a známí (jsem neskutečně společenský člověk, ne vždy ale mám na jiné lidi než je vybraný okruh přátel náladu) a podnikání akcí, ať už jakéhokoliv druhu, s nimi. Jezdím také na koních, i když v poslední době mě omezuje škola a tak nestíhám téměř nic. Hrozně ráda pozoruju lidi. Mám vyvinutý smysl pro detail a naučila jsem se v lidech číst téměř jako v knihách a odhalit mnohé. S velkou oblibou spím a celkově relaxuju, chodím na procházky, fotografuji, čtu, sleduji filmy, hraju golf, cestuju a podobně. Dřív jsem si pěkně odpočinula u rybaření. Zajímám se o auta, zvířata, nadpřirozeno, fashion, design, tetování. Mám ráda dobré pití - speciálně pak kávu a víno. A spousty dalších, mnohdy netradičních zálib. Jsem typicky atypická.

9.) Je ve Tvém okolí hodně lidí s podobnými zájmy?

Obklopuji se samými úžasnými lidmi, ti ostatní mi nestojí ani za pohled.

10.) Je něco, co bys nám o sobě řekla a na co jsem se nezeptal?

No. Asi jen to, že jsem realistka, z čehož se odvíjí můj postoj k životu, myšlenky, názory, činnosti. Zastávám názor, že cokoli si mysl umí představit, toho lze i dosáhnout. Děkuji za pozornost :-).

Děkuji za rozhovor

Předchozí rozhovory:
10 otázek pro ... Tomáš Jelínek
10 otázek pro ... Václav Pašek
10 otázek pro ... Vlastimil Šantroch
10 otázek pro ... Lenka Horká
10 otázek pro ... Michal Straka
10 otázek pro ... Petr Chlad
10 otázek pro ... Rosťa Oboňa
10 otázek pro ... Ondřej Bechyně
10 otázek pro ... Filip Oščádal
10 otázek pro ... Daniela Krupicová
10 otázek pro ... Jan Urbánek
10 otázek pro ... Tomáš Lapčák
10 otázek pro ... Tomáš Fojtík

Dobrodruh z Běloruska

Státy bývalé Sovětského svazu se po osamostnění pomalu probouzejí k vlastnímu životu. Některé rychleji, jiné pomaleji. Tomu odpovídá i vozový dálkové dopravy. Většina vozidel je koupena z druhé ruky.

Tento, doslova, dobrodruh z Běloruska je opravdovou výjimkou. Tahač je sice Mercedes-Benz, ale rok výroby bych odhadl tak do 70. let minulého století. Jet s takovým autem přes půl Evropy, to už je opravdové dobrodružství.

10 otázek pro ... Tomáš Fojtík @pan_kaplan

Dnešním hostem je idealista, knihomol, filmožrout, cestovatel a milovník dobrého humoru Tomáš Fojtík. Na Twitteru a ve světě internetu známý jako @pan_kaplan. Posaďte se a poznejte tohoto úžasného člověka, jako jsem ho poznal při přípravě 10 otázek pro ... já.

1.) Ahoj, jak se jmenuješ, kolik Ti je a odkud jsi?

Jmenuju se Tomáš Kaplan Fojtík a letos v červnu "oslavím" třetí kříž na mém bedru. Pocházím z nemalebného chmelového kraje, z vesnice Petrohrad. Jinak bydlím v Praze, už od roku 1999. Prostřední slovo Kaplan v mém jméně vychází z toho, že na Internetu už 12 let vystupuju jako panKaplan (plus různé modifikace). A protože mám pocit, že už ten nick se mnou srostl, používám ho téměř všude. Někdy mám problém na úřadech Kaplana vynechat. Asi si to jméno nějak adoptuju.

2.) Jak jsi se dostal k internetu a všemu kolem něj?

To bylo někdy v roce 1997 na střední škole, chodili jsme po škole do knihovny na Internet a koukali na Seznam, který tam měli jako homepage a nic jiného jsme neznali (kdybych tehdy věděl, jak snadné je na webu najít porno, mohlo to výrazně ovlivnit mou pubescenci, leč nestalo se tak). A když jsme zkusili jít na Novinky, bylo to zoufale pomalé, o tehdejším iDnesu ani nemluvě :) Pak na Vyšší odborné škole jsem už objevil XChat, mail atd. a stal se ze mě závislák - samozřejmě v tom dobrém slova smyslu :)

3.) Jsi fanoušek moderních technologií, jaké používáš?

Jasně, jsem velký fanda všech hraček - mám doma notebook, v kapse HTC s Androidem, knížky čtu přes Kindle a v blízké budoucnosti chci tablet. Hrozně mě baví objevit nové udělátko, učit se s ním (v první řadě vyhazuju manuál, čehož pak trpce lituji) a zjišťovat, co všechno ten zázrak dokáže :)

4.) Jaký operační systém používáš na svém počítači, mobilním telefonu a jaké hlavní aplikace na nich používáš?

Na počítači mám Windows (v tom jsem hrozná konzerva, můj linuxový kamarád mě už šest let zpracovává do tučňáka, ale jeho mise je těžší než udělat z vody víno) a v mobilu Android. Co se týče počítače - na internet používám RockMelt (závislák na soc. sítích ani jinak nemůže), na muziku trapně WinAmp a na filmy BSPlayer. Díky Google Docs už nepoužívám Office :) ICQ jsem de facto zrušil a Skype mě nikdy nebavil. Co se mobilu týče - na Twitter mám Seesmic (doporučuju!), na Internet Dolphin Browser, RSS mi zajišťuje gReader (sync s Google Reader) atd. Ani nemám Angry Birds, bylo mi těch čuníků nějak líto :)) Na maily mám vestavěný GMail klient (jako fanda Google nemohu jinak). Jinak asi nic moc, pár blbostí, co mi plní paměť :)

5.) Jaké sociální sítě využíváš, jak a proč? Používáš je stejně na počítači i mobilním telefonu?

Aktivně tyto: Facebook, Twitter, YouTube, Foursquare - myslím, že už takhle to je až až :)) Používám je jak v počítači, tak v telefonu, kdekoliv a kdykoliv.

Proč? Na to je jednoduchá odpověď. Facebook a Twitter mi pomáhají poznat nové lidi. A s novými lidmi poznávám nové a silné příběhy. Dost často pak ty lidi chci poznat a dost často se z nás stávají přátelé i v reálném životě. Mohl bych jmenovat desítku lidí, které bych nebýt Internetu nepoznal, a můj život by bez nich byl výrazně chudší. Twitter aktivně používám teprve 4 měsíce a za tu krátkou dobu jsem tu poznal neuvěřitelnou spoustu skvělých a úžasných lidí. A mezi nimi někoho opravdu mimořádného... :-)

6.) Máš na internetu vlastní projekty? Představ nám je.

Projekty je silné slovo, ale něco by se našlo. V první řadě na Facebooku "projekt" Nová kniha každý den (www.facebook.com/novakniha), který chce přinášet informace o knižních novinkách a událostech. Zatím máme něco málo přes osm set fanoušků. No a pak je tady můj blog - www.pankaplan.cz Vedu si ho od loňského jara, kdy jsem načas odešel z blogů na iDnesu pro neshody s týmem adminů. No a konečně nejnovější (pár dní starý) projekt 365 filmových okének - klasická třistapětašedesátka na filmové téma. Tu mám na adrese 365filmovychokenek.posterous.com Jak říkám, nic moc :)

7.) Jak se Tvoje rodina dívá na Tvoje zájmy a záliby kolem moderních technologií?

No, nemám rodinu (což je na třicátníka na pováženou), takže tohle neřeším (rodiče žijí daleko a utekl jsem tak z dosahu jejich biče). Myslím si ale, že až zakopnu o nějakou partnerku (něco jako v Popelce, kdy oříšky cvrnkly Menšíka do nosu), tak tohle o mně bude od první chvíle vědět, jak žiju, co mě baví, co mám rád a tak dál. Takže můj život pro ní nebude žádný šok a nebude pak s hrůzou prchat do hvozdů. Prostě - chlapa jde změnit jen k horšímu :) Takže si myslím, že pokud se mnou vydrží, pokud se začneme mít rádi, nebude v tomhle žádný problém :) Říkejte mi idealista :))

8.) Tvoje další zájmy?

Ha ha, to by bylo asi na dvacet normostran. No, ale vypíchnu tři hlavní: knížky (středobod mého vesmíru, největší láska mého života), historie a cestování. V posledních pár letech pak filmy, které objevuju až tak posledních, dejme tomu pět let. Jo a pak teda samozřejmě humor (především černý), bez smíchu bych asi pošel na strnulost obličejového svalstva. Pobavte mě a snesu vám k nohám celý svět :)

9.) Je ve Tvém okolí hodně lidí s podobnými zájmy?

Oblopuju se samými úžasnými lidmi, takže ano. Mám kamarády, kteří milují knihy a rádi si spolu o nich povídáme. A to samé na Twitteru a Facebooku. Myslím, že bez toho bych asi ani nemohl existovat.

10.) Je něco, co bys nám o sobě řekl a na co jsem se nezeptal?

Jo, že rád jím a to hodně :)) A taky že kdyby to záleželo na mně, udělám Věru Pohlovou prezidentkou a nechal bych všechny ty internety zakázat. Mimochodem - mám takovou teorii, že Věra Pohlová je dvojčetem Radovana Kaluži. Důkazy pro to nemam, chybí mi Kalužovo DNA.

***

Mno, to je asi vše. Není to moc dlouhé? Mám tendenci se šíleně rozkecávat :)

Děkuji za rozhovor

Předchozí rozhovory:
10 otázek pro ... Tomáš Jelínek
10 otázek pro ... Václav Pašek
10 otázek pro ... Vlastimil Šantroch
10 otázek pro ... Lenka Horká
10 otázek pro ... Michal Straka
10 otázek pro ... Petr Chlad
10 otázek pro ... Rosťa Oboňa
10 otázek pro ... Ondřej Bechyně
10 otázek pro ... Filip Oščádal
10 otázek pro ... Daniela Krupicová
10 otázek pro ... Jan Urbánek
10 otázek pro ... Tomáš Lapčák

Proč musí zvířata umírat na dálnici?

Z noci na dnešek mám dost nepříjemný zážitek. Cestou do Brna jsem ve stoupání předjížděl osobní auto. Převáželo na podvalníku jiné auto a jelo v pruhu po pomalu jedoucí vozidla. To jen na vysvětlenou, aby nedošlo k nějaké mýlce, že s kamionem bezohledně předjíždím.

Ve chvíli, kdy jsem pomalu jedoucí vozidlo předjel a chtěl jsem se zařadit před něho, zaregistroval jsem na dálnici ležící srnku. Ležela ve stoupacím pruhu. Na první pohled vypadala, že je mrtvá. Nebyla. Byla sražená. Nešťastně, na zadní část těla. Nemohla chodit, ležela tam a čekala na smrt. Řidič jedoucí ve stoupacím pruhu si ji všiml na poslední chvíli a stihl se ji vyhnout. Být to o chvíli později, srazili jsme se všichni tři.

Ty její světla (oči) jsem viděl až do Brna. Nebyla v nich bolest, nebyl v nich strach, byla v nich prosba o pomoc. O pomoc, aby její utrpení bylo rychle u konce.

Pomoc se blížila. Blížili se k ní pracovníci ŘSD ČR, které někdo upozornil. Jak ji pomohli nemám tušení a ani to nechci vědět. Jediné co vím, že to byli zaměstnanci viníka této situace.

Ano, ŘSD ČR je povinno zabezpečovat provoz na dálnicích a některých rychlostních komunikacích. Znamená to, že je povinno i zabezpečit tyto silnice proti pohybu zvěře na nich. A zde je největší problém. Ochranné ploty, proti vniknutí zvěře na silnice jsou drahé. Nelze je také postavit všude. Některá místa bezprostředně sousedící s dálnicí nebo rychlostní komunikací, mají soukromého vlastníka. V tomto případě je jeho povinností zabezpečit svůj pozemek, tak, aby volně žijící zvěř nemohla ohrozit bezpečnost a plynulost dopravního provozu.

Na mnoha místech jsou vybudovány ochranné ploty. Vlivem počasí a jiných skutečností jsou však poškozené a svůj účel dávno nesplňují. Bohužel je mnohem více míst, kde jakékoliv oplocení chybí. Jedná se hlavně o místa u dálnic, které sousedí s lesem.

Velmi často se pohybuji po dálnici D1, mezi Prahou a Brnem. Míst, kde se volně pohybuje a pase vysoká zvěř přímo u dálnice je mnoho. Není bez zajímavosti, že se pokaždé jedná o ta samá místa. Z paměti vám mohu vyjmenovat minimálně deset míst, kde v tuto roční dobu po setmění, uvidíte volně se pasoucí srny. Denně ta samá místa, ta samá zvířata.

Tyto místa jsou označena výstražnou značkou č. A 14 "Pozor zvěř!", tak jak to ukládá zákon. V těchto místech by měl řidič zpozornět a být připraven na možné setkání se zvěří. Ale upřímně vám povím, ve chvíli, kdy vám, z místa mimo silnici, najednou vstoupí jakékoli zvíře do cesty, reagujete naprosto instinktivně. Začnete prudce brzdit a točit volantem na všechny strany. Jen, aby jste se vyhnuli střetu. A to je chyba. Poví vám to každý expert na dopravní bezpečnost. A jak se zachovat? Je to brutální, ale je doporučeno brzdit a směřovat vozidlo tak, aby při možném, nevyhnutelném, střetu bylo zvíře co nejblíže středu vozidla.

O tom jak vypadá vozidlo, ale i zvíře, po vzájemném střetu nemá cenu psát. Toho jsme denně svědky v médiích i na silnicích.

A ještě jedno malé zamyšlení. Týká se protihlukových bariér. Ty jsou ze zákona povinné v místech, kde nadměrný hluk z pozemní komunikace, překračuje zákonem daný limit a obtěžuje tak lidi, žijící v blízkosti dálnic a rychlostních komunikacích. Ve chvíli, kdy si starosta obce, vesnice, městečka, města, nechá zpracovat hygienickou službou zprávu o nadměrném hluku z blízké dálnice a tuto zprávu předloží ŘSD ČR, ta je povinna v co možná nejkratší době zahájit správní řízení a stavbu protihlukové stěny.

Ano lidé mají výhodu, je chrání zákon. Zvířata také chrání zákon. Ale tento zákon také říká, že zvíře je věc. A věc nikdy nemá přednost před člověkem. Je jen na lidech, jak se postaví k ochraně zvířat poblíž dálnic a rychlostních komunikacích. Ono na druhou stranu, když v těchto místech budeme chránit zvířata, budeme chránit i lidi!

10 otázek pro ... Tomáš Lapčák @fido_cz

Dnes bych vám rád představil svého dlouholetého kamaráda. Člověka, kterého znám opravdu osobně. A dlouho. Je také jedním z mých nejstarších přátel na Twitteru. Zároveň je to i člověk s velmi vřelým vztahem k moderním technologiím. Přesvědčte se sami. Dovolte, abych vám představil Tomáše Lapčáka, na Twitteru známého jako @fido_cz.


1.) Ahoj, jak se jmenuješ, kolik Ti je a odkud jsi?

Ahoj všichni, jmenuji se Tomáš Lapčák, v internetové džungli vystupuji pod nickem fido_cz. Jsem právě přesně v polovině mezi třetím a čtvrtým křížkem a při psaní těchto odpovědí koukám na osvětlenou žižkovskou věž.

2.) Jak jsi se dostal k internetu a všemu kolem něj?

Naprostá klasika. Druhá polovina let devadesátých a vytáčené připojení hlavně v nočních hodinách kvůli ceně. Pánové jistě vzpomenou, jak dlouho tenkrát trvalo načtení fotky nějaké spoře oděné slečny. A čím méně oblečení měla, tím bylo načítání delší :) Do světa mobilních technologií jsem vstoupil v roce 1996 po křídly Paegasu.

3.) Jsi fanoušek moderních technologií, jaké používáš?

Samozřejmě jsem, obzvláště mobilních telefonů. Jako svůj hlavní telefon používám již přes rok telefony BlackBerry, momentálně model Torch. K tomu si čas od času pořídím nějaký další na otestování. Poslední dobou to byly modely Motorola Milestone 2, HTC Desire S a momentálně mi na stole odpočívá Nokia E7. Jinak mám doma v chodu jedno PC, jeden notebook a jeden netbook. V šuplíku pak ještě dva vyřazené, avšak stále funkční notebooky. A zapomenout nesmím na svoji letošní jarní lásku, Kindle od Amazonu. Pro ty co ještě nezapomněli číst a dají občas čtení přednost před jinými zájmy naprosto perfektní věc. V průběhu tohoto roku dojde zřejmě i na tablet, konkrétně PlayBook od BlackBerry. Zda půjde o delší vztah se teprve uvidí.

4.) Jaký operační systém používáš na svém počítači, mobilním telefonu a jaké hlavní aplikace na nich používáš?

Všechny mé počítače jedou na OS Windows. Za prvé je potřebuji k chodu určitých specifických programů (účetních, no fuj) a za druhé mě ještě nikdo dostatečně nepřesvědčil ke změně. V jednom nepoužívaném NB běží Ubuntu. Teď asi trochu píchnu do vosího hnízda, ale nic moc. Můj hlavní mobilní systém je jasný z předchozí odpovědi. Je to BlackBerry 6. U nás ne moc rozšířený systém, který má ale své kouzlo. Jde trochu jinou cestou než všechny ostatní mobilní systémy, klade velký důraz na bezpečnost a odladění systému. Jakýchkoli záseků nebo restartů se tady nedočkáte. Nejvíce používanou funkcí je pro mě email. Do telefonu mi chodí okamžitě a tak drtivou většinu vyřizuji odtud. Díky hw klávesnice to je i vcelku pohodlné. Když vynechám programy pro mou práci, tak je to pak klasika - web a sociální sítě. O tom v další odpovědi.

5.) Jaké sociální sítě využíváš, jak a proč? Používáš je stejně na počítači i mobilním telefonu?

Tady se držím spíše při zdi. Facebook, Twitter a pokud je příležitost tak Foursquare a Waze. Přednost dávám FB, kvůli uzavřené skupině přátel si zde můžu dovolit osobnější věci. Na TW spíše sleduji a občas vypustím i nějaký ten výkřik do tmy. Ale poslední dobou tomu přicházím na chuť a četnost mých příspěvků se zvětšuje. Jak už někdo poznamenal, když nemáš komu poslat SMS, twíttni. Foursquare beru spíše jako hru. Bohužel se ji kvůli svému omezenému pohybu nemohu účastnit tak jak bych chtěl. A na checky "u Fida doma" by asi nikdo zvědavý nebyl. Pokud jedu někam autem, zapínám samozřejmě Waze, ale to je málokdy. A abych nezapomněl, téměř vždy přistupuji na sociální sítě z mobilu. Díky perfektním klientům mi to přijde pohodlnější.

6.) Máš na internetu vlastní projekty? Představ nám je.

Vyloženě vlastní projekty nemám. Stál jsem u zrodu a nebo se podílel na chodu několika diskuzních fór zabývajících se mobilními telefony. Asi nejznámější bude SymbianForum, které ale už pomalu umírá. Mým posledním "veledílem" je uživatelská recenze telefonu BlackBerry Torch publikovaná na SmartMania.cz. Zrovna tento týden jsem byl téměř násilím dotlačen k založení blogu. Zatím zeje prázdnotou, najdete ho zde: http://fidoczech.blogspot.com/ Snad se ho bude dařit postupně zaplňovat. Nejbližší článek o tom, proč poputuje Nokia E7 zpátky do krabice, bude zveřejněn v příštím týdnu. A jelikož píšu rád, budou se časem objevovat i komentáře a úvahy jen tak ze života. No uvidíme. A nakonec projekt v současné chvíli nejnáročnější - děti a rodina. Bohužel jsem stále nenašel způsob restartování, o instalaci nějakého přívětivějšího operačního systému ani nemluvím. A tak čekám alespoň na nějaký účinný antivirus, zákonná záruční lhůta už totiž vypršela :D

7.) Jak se Tvoje rodina dívá na Tvoje zájmy a záliby kolem moderních technologií?

Podle ženy je to prý lepší, než kdybych běhal za holkama. Po finanční stránce si tím tak jistý teda nejsem. Jinak jsou ale nesmírně tolerantní. Už vědí, že jak zazvoní kurýr s balíkem, zavírám se za dveře pracovny a minimálně na příštích pár hodin jsem v jiném světě. Děti umí moje hračky také náležitě ocenit. Zvlášť když tomu jde patlat prstem po displeji a tatínek se nedívá.

8.) Tvoje další zájmy?

Vzhledem k určitým zdravotním komplikacím jsem musel spoustu svých zájmů zrušit nebo hodně omezit. A tak teď hledám, čím tento volný prostor zaplnit, ze sledování některých seriálů už asi trochu blbnu. Ale o tom třeba někdy příště na mém blogu.

9.) Je ve Tvém okolí hodně lidí s podobnými zájmy?

Spousta mých "virtuálních" kamarádů se během let stala kamarády skutečnými. Pokud se tento okruh kamarádů protne náhodou na nějaké akci s kamarády jinými, jsme samozřejmě za exoty. Ale abych odpověděl přímo, technických maniaků je v mém okolí dost a jsem za ně rád.

10.) Je něco, co bys nám o sobě řekl a na co jsem se nezeptal?

Nepadla otázka, jaký večerníček mám nejraději!

"Dobrou noc, děti" :D

Děkuji za rozhovor

Předchozí rozhovory:
10 otázek pro ... Tomáš Jelínek
10 otázek pro ... Václav Pašek
10 otázek pro ... Vlastimil Šantroch
10 otázek pro ... Lenka Horká
10 otázek pro ... Michal Straka
10 otázek pro ... Petr Chlad
10 otázek pro ... Rosťa Oboňa
10 otázek pro ... Ondřej Bechyně
10 otázek pro ... Filip Oščádal
10 otázek pro ... Daniela Krupicová
10 otázek pro ... Jan Urbánek

Český silniční vlak

Nejen Austrálie se může chlubit silničními vlaky. I Česká republika má své kamiony s přívěsem.

Pokud vím, jsou u nás jen tři firmy, které je provozují. NYK Logistics a Rovotrans mají klasické tahače s návěsem + vlek. Weber, stavební hmoty, mají klasické sólo, ale čtyřnápravový vlek, který svou délkou také přesahuje povolený limit.

V západní Evropě jsou tyto silniční vlaky již běžnou součástí kamiónové dopravy. U nás se čeká na vyhodnocení provozu těchto tří firem. Pak možná bude dlouhých kamiónů na našich silnicích víc.

A ač se to nezdá, šetří tyto vozy životní prostředí mnohem více, než kolona dodávek a malotonážních vozidel, které by byly potřeba na přepravu zboží, které vezou tyto vozidla.

To je náš Jarda Jágr!

Sice už jsem tuto fotku publikoval včera na Yfrog, ale je tak skvělá, že musím ještě jednou. Kdo by ji chtěl vidět na vlastní oči je ZDE.

Začalo hokejové šílenství

Každá hospoda, restaurace i bar, která má televizi, se v těchto dnech stává středobodem, také, hokejových fanoušků. Ano, začalo Hokejové MS na Slovensku.

Jak naši hokejisté vtrhnou na ledovou plochu, stává se z těchto zařízení doslova hokejová aréna. Všichni fandí, skandují a nejlépe poskakují. Protože - Kdo neskáče, není Čech! Při jakémkoli faulu na našeho hráče se z nich stávají býci, kterým ukážete rudý prapor. Rozhodčí si vyslechne mnoho jadrných výrazů a faulující hráč, aby se schoval. Ještě, že televize neumí přenášet osoby v prostoru a čase. Každý by si to sním hned na místě rozdal. Občas bych je tam pustil, aby si to zkusili.

Další skupiny fanoušků se scházejí na veřejných prostranstvích. Nejlépe náměstích. Čím blíž centru města, tím lépe. A když je v tom podporuje některá moderátorská hvězda, radost nezná mezí. Fandí, co jim síly a hlasivky stačí. Skandují a poskakují, protože - Kdo neskáče, není Čech! Všichni se vzájemně objímají. Smějí se, polévají se pivem a v lepším případě šampaňským. Kelímky létají nad hlavami, sklo se tříští pod nohama.

Po dohraném utkání se fanoušci rozcházejí do svých domovů. Ještě dlouho je slyšet bujaré veselí. Ať už naše reprezentace vyhraje nebo prohraje. Výkřiky - Češi do toho, Hop, hop, hop a mnoho dalších se linou městy, kde se bary a náměstí vylidňují.

Jediné co po fanoušcích zbude, je bordel. Čurbes, nepořádek. A najednou už nikdo není Čech, aby po sobě hospody, restaurace, bary a náměstí uklidil. Ano, Češi dokáží být jednotní ve chvílích hromadného štěstí. A je jedno, v jaké formě se podává. Sebrat papír, kelímek, fangle a konfety při projevu hromadného nadšení se nenosí.

Jsem Čech a jsem na to hrdý. Ale abych kvůli tomu musel navštívit restaurační zařízení, kde není slyšet vlastního slova a pro oblaka kouře vidět na televizi, to si rád odpustím. Nehledě na to, že ještě dva dny budu cítit jak uzený špekáček. I hromadné skandování na náměstí si rád odpustím. Ono, být upatlaný a ulepený od piva, pošlapaný, druhý den ochraptělý a nemoci mluvit, to si může dovolit jen opravdu skalní fanoušek. A to já nejsem.

Rád si hokejový zápas vychutnám v klidu domova. Maximálně s nejbližší rodinou. V klidu si zafandíme, zanadáváme na rozhodčí, pochválíme hezkou akci a radujeme se z každého, námi vstřeleného gólu. Odpustím si poskakování po sedací soupravě a lití piva po koberci.

Proto - Kluci do toho a Kdo neskáče, není Čech!

Lidi jsou ...

Původně jsem chtěl napsat, že lidi jsou na sebe jako psi. Ale to těm němým tvářím udělat nemůžu. Protože, tak, jak se někteří lidi k sobě chovají, to psi neumí. V životě by si alfa jedinec netroufl na slabší "kus" jen tak, že mu to udělá dobře. Když jde o potravu, o fenu, nebo o postavení ve smečce, to je něco jiného. Tam silnější jedinec musí hájit své místo nebo teritorium. Jo u lidí, to je něco jiného. Tam alfa samci svoji moc a sílu dávají okázale najevo. A neštítí se použít jakýchkoli prostředků k jejich prosazení.

Chtěl jsem psát o tom, že lidé se chovají jako zvířata. Ale to těm zvířatům také nemůžu udělat. Ukažte mi nějaká zvíře, které se zviditelňuje tím, že se chová hlučně, agresivně nebo jinak, pro zviditelnění svého ega. Ano, jsou zvířata, která jsou hlučná. Např. kohout po ránu. Jeho křik obtěžuje kdekoho. Třeba lufťáky na víkendovém pobytu. Ale on to nedělá, že z toho má legraci. Je to prostě jeho vrozený pud. Jo, to v neděli ráno, když se zavírají bary, to i chudák zvíře se snaží někam schovat, aby nemuselo poslouchat opilecké výkřiky, skandování a ukazování, kdo je větší ...

Další varianta byla, že lidi jsou dobytek. Ale uznejte, jdou lidi srovnávat s božím hovádkem. S krávou, která dává mléko. S bejkem, co dává maso? Co dává člověk člověku? Pocit beznaděje, pocit málocennosti, pocit marnosti? Ano, jsou i lidé, kteří umí rozdávat radost, lásku, naději, ale takové nelze nazývat dobytkem. Člověk dobytek umí skvěle kydat pod sebe. V tom jediném se snad s božím hovádkem může srovnávat. Ale ono boží stvoření to nedělá schválně, nebo ze své marnivosti. Člověk dobytek ano. Co mu od ruky odpadne, to už na zemi zůstane.

Na toto jsem si vzpomněl včera a proto taky toto "ublognutí". Jdete po cestě a na trávníku hromádka ulámaného šeříku.

Aha, v neděli byl 1. máj. Lidé se líbali pod rozkvetlými stromy. Ale proč ten šeřík na trávníku? Někdo si jej zřejmě utrhl a pak běhal po parku a líbal koho potkal. Jo, je to jednodušší, než každého tahat pod rozkvetlý strom. A když už měl hubu jako havajský domovník, od věčného líbání, zahodil větvičky na zem. Udělal by toto zvířecí dobytek? Udělal, ale ten by tu větvičku aspoň sežral.

Takže lidi jsou ... Co? Každý ať si to přebere sám.

1. květen - lásky čas

Byl 1. květen, byl první máj, večerní máj - byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas .... Trochu upravený Máj od K. H. Mácha.

Ano, dnes by se partneři měli políbit pod rozkvetlým stromem.

I já jsem chtěl políbit svoji manželku. Leč byl jsem odmítnut. Ne z důvodu nezájmu, ale zdravotního. Už 14 dní se nám doma točí nějaký hnusný bacil. Manželka by řekla kykyrýs. A protože pomalu odeznívá, nechtěla riskovat, že svým bacilem přebiju ten její.

Ale nakonec se povedlo. Dílem náhoda, dílem lest. Doprovodil jsem ji do práce, že jdu na nákup a na rozloučenou jsem ji políbil. Pod šeříkem! :)

Když se daří, tak se daří!

10 otázek pro ... Jan Urbánek @Zirland

Znáte nebo používáte Waze? A používáte její českou lokalizaci? Tak to by vás mohlo zajímat, že jejím duchovním otcem je můj velký kamarád a váš případný follower Jan Urbánek. Na Twitteru známý jako @Zirland. A nejen česká lokalizace Waze mu vděčí za svůj život, ale to si již přečtěte sami. Dnes jsem 10 otázek pro ... položil právě jemu.

1.) Ahoj, jak se jmenuješ, kolik Ti je a odkud jsi?

Jmenuji se Jan Urbánek, ale ve většině civilizovaných zemí světa mě znají lidé pod přezdívkou Zirland. Narodil jsem se v Havířově ještě v době, kdy horníci byli elita mezi pracujícími. Později jsem usoudil, že z hlediska pracovního uplatnění to není to nejideálnější místo a přesunul jsem svoji přítomnost do Pardubic. Nyní žiju a pracuji v Praze. Pozorný čtenář si jistě povšimne postupného západního směrování, takže nelze vyloučit že čas mě odvane zase pryč, jako záchytné body bych pak označil Brusel a New York. Do Ruska přes Sibiř bych už pak opravdu nerad :-) Přestože na to zevnějškem nevypadám, třicátý rok mi divoce zvoní na dveře, již brzy ho pustím přes práh.

2.) Jak jsi se dostal k internetu a všemu kolem něj?

Počítač mám již od roku 1986, kdy si můj otec pořídil Sinclair ZX Spectrum+, dokonce myslím že ten počítač by ještě dodnes byl funkční, kdyby ho někdo zapnul. S internetem jsem se poprvé setkal ve veřejné knihovně, kde jsem si založil na Hotmailu první poštovní účet, to mohlo být někdy v roce 1993. Po nějaké době otec domů pořídil ultramoderní modem s rychlostí 14400 bps a já jsem začal objevovat krásy BBS [http://cs.wikipedia.org/wiki/Bulletin_Board_System]. Teprve tehdy jsem pochopil pointu @fuxoft'ovy hry Podraz. Nicméně zavedení tarifu Internet 97 umožnilo HTTP protokolu vtrhnout i do naší domácí sítě o třech PC (stále ten 14400 modem), čehož jsme s bratrem a sestrou využívali společně a často. Dodnes si nedokážu představit, že se někde sourozenci musejí na jednom počítači střídat. Pak už to šlo celkem rychle, upgrade na 33600 modem, 57600 modem, ISDN a následně ADSL. Rodiče všechno toto přijímali bez protestů, byli asi rádi, že nefetujeme. Po mém stěhování od rodičů a ADSL jsem dva roky žil jen na základním GPRS připojení o rychlosti asi 5 kb/s prostřednictvím non-stop vytočeného mobilního telefonu SE T68. Stahování 700 MB CD po dobu asi 48 hodin je neopakovatelný zážitek. Potom zase upgrade na ADSL a současnou kabelovku.

3.) Jsi fanoušek moderních technologií, jaké používáš?

Rozhodně bych řekl, že fanoušek jsem, navíc mám problém, že když se mi něco zalíbí, tak si to prostě nevydržím nekoupit. Akorát kdo na to má pořád brát peníze :-) Historii mobilních telefonů jsem se nepokoušel dát dohromady, bylo toho moc, nicméně v současnosti to pařím na iPhone 3, dost mě štve jak je pomalý a chtěl bych si pořídit něco lepšího ... iP4 třeba ... i když Androidi mě taky hodně lákají. A protože se neumím rozhodnout, tak se zlobím s tím starým iPhonem pořád. Původní Asus notebook už mi začal velmi nevyhovovat, tak jsem ho přesunul k matce, které naprosto stačí a sám jsem se stal velmi spokojeným majitelem Macbook Pro. Vlastnictví Kindle 3 je dnes celkem standard. Osobně jsem nenašel potřebu pořizovat si iPad, takže tohoto finančního šoku jsem ušetřen. Doma samozřejmě pokryto wi-fi, takže všechny moje hračky si přijdou na své. Jistě se všem čtenářům bude jako velmi kuriozní zdát, že všechna zařízení, která jsem si kdy pořídil, mají svoje jedinečné jméno. No dobře, jsem ujetý.

4.) Jaký operační systém používáš na svém počítači, mobilním telefonu a jaké hlavní aplikace na nich používáš?

Jak vyplynulo, na mobilu mám iOS 4.2.1, na počítači MacOS X 10.6.7 + občas ujedu na virtualboxu do Windows XP. Hlavní aplikace na mobilu, když pominu telefonní seznam, maily, telefonování a psaní zpráv, je Portal (webový browser), Waze (navigace), Latitude, Tapatalk (čtení diskusí), Foursquare, Gowalla (zatím se nemohu rozhodnout který preferovat, tak ujíždím na obojím), Echofon (twitter) a Evernote (poznámky). To se také promítá trochu na počítači, kde používám rovněž Echofon a Evernote, Safari a Adium (instant messaging). Zatím teda OpenOffice, ale nejsem úplně spokojen.

5.) Jaké sociální sítě využíváš, jak a proč? Používáš je stejně na počítači i mobilním telefonu?

Sociální sítě jsou dneska už potřeba, hlavně se orientuji na Twitter, ale ten Facebook holt mám taky. Jinak se spíše vyhýbám, třeba na LinkedIn už mě pár lidí zvalo, což jsem neakceptoval, nebo třeba Diasporu. Tam také nevidím důvod si zatím pořizovat. Myslím že úplně první sociální síť, kde jsem se registroval, byl Orkut, ale to už vůbec nepoužívám, kdo ví co se s účtem stalo.

6.) Máš na internetu vlastní projekty? Představ nám je.

Oproti dosavadním účastníkům tohoto projektu nemohu bohužel uvést žádný vlastní projekt, který bych založil a vypiplal. Moje aktivity zejména spočívaly ve aktivní podpoře a účasti na komunitních projektech. Takže jsem se podílel na vývoji distribuce Danix, následně jsem ze zapojil do práce na Wikipedii, kde jsem postupně přes správce a byrokrata dosáhl až met nejvyšších, tj. stal jsem se na jedno funkční období stewardem (tj. technický správce všech asi 800 projektů nadace Wikimedia Foundation). Nicméně hlavní činnost byla určitě česká Wikipedie a projekt Wikimedia Commons, v této souvislosti jsem se stal poměrně viditelným i v médiích (časopisy, televize). Jsem jedním ze zakladatelů sdružení Wikimedia Česká republika, které bylo nadací Wikimedia Foundation uznáno za národní pobočku. Pro Wikimedii jsem taky hodně překládal. Ve skutečnosti pořád někde něco překládám. Na Nový Rok 2010 jsem se zapojil do komunity Waze v ČR, kde se domnívám jsme společnými silami odvedli kus pořádné práce a jsem autorem a hlavním koordinátorem české lokalizace klientské aplikace Waze. Rovněž jsem vytvořil české navigační pokyny pro aplikaci, tak to jen aby lidé věděli, komu za to všechno mají nadávat (poděkovat - poznámka @jiproch), jak jsem to udělal celé špatně. Zatím poslední překladatelský oříšek byla spolupráce na překladu prostředí Kindle 3. Takže přestože jsem vlastně nikdy nepřišel s žádným vlastním projektem, věřím, že jsem dokázal velmi kvalitně přispět těm existujícím.

7.) Jak se Tvoje rodina dívá na Tvoje zájmy a záliby kolem moderních technologií?

No tak vzhledem k tomu, že bydlím sám, tak doma mi do toho nikdo nekecá. Ale když přijedu k rodičům, tak to pořád poslouchám, že "už u toho počítače zase sedím" a podobně. Můj otec je celkem fanda takže se vždycky rád podívá co mám nového a pohraje si. Upřímně musím uznat, že jsem se stal docela závislým na internetu, takže počítač a mobil mám neustále u sebe k okamžitému použití. Internet je pro mě zejména způsob, jak být v kontaktu s ostatními lidmi, což je pro mne velmi důležité; alespoň se doma necítím tak sám.

8.) Tvoje další zájmy?

Docela dost pracuji, takže na ostatní zájmy moc nezbývá čas, ale cokoliv dělám, zejména to vnímám jako příležitost poznat nové lidi. Jsem docela známý v komunitě sci-fi a fantazy, nejvíce jsem se věnoval Star Treku (včetně tvorby titulků, zase jsme u toho překladu :-)) Občas si rád zaplavu, nebo zajdu ven na pivo, pokecat a tak. Nebo se třeba vypravím stopem v kamionu do Hradce a hned zpět.

9.) Je ve Tvém okolí hodně lidí se zájmy podobných Tvým?

Řekl bych že ano, přeci jen vrána k vráně sedá. Pokud se pohybujete v nějaké komunitě, potkáváte lidi se stejnými zájmy. Wikipedistů je celkem dost, na Waze se to taky rozrůstá, zejména v Praze. Trekkies budou žít dlouho a blaze. Takže ano, nepochybně bychom našli hodně lidí se stejnými zájmy.

10.) Je něco, co bys nám o sobě řekl a na co jsem se nezeptal?

Odpovědět na tuto otázku je opravdu velmi težké. Nicméně co bych ještě mohl dodat... že pojmenovávám všechny přístroje, to už víme; pak mi dost vadí, když mi někdo přesouvá věci na místa kam "nepatří", jsem dysgrafik, nejspíš jsem prostě na hlavu divnej. Ale nebude to tak hrozné, protože mi dovolili řídit vozidla s právem přednosti v jízdě, takže se občas někde proženu na modré majáky a hnedka je mi lépe. Taky jsem hrozně úchyl na kancelářské potřeby. Moje úplně nejoblíbenější obchody jsou papírnictví, nebo když jdu do supermarketu, tak si vždy projdu celé oddělení papírnictví :-)) Myslím, že to by mohlo o mně stačit, nerad bych čtenáře příliš vyděsil!

Děkuji za rozhovor

Předchozí rozhovory:
10 otázek pro ... Tomáš Jelínek
10 otázek pro ... Václav Pašek
10 otázek pro ... Vlastimil Šantroch
10 otázek pro ... Lenka Horká
10 otázek pro ... Michal Straka
10 otázek pro ... Petr Chlad
10 otázek pro ... Rosťa Oboňa
10 otázek pro ... Ondřej Bechyně
10 otázek pro ... Filip Oščádal
10 otázek pro ... Daniela Krupicová

Já a sport

Dostal jsem dnes otázku, jestli bych se nechtěl přidat ke skupině běžců. Jednou za čas si protáhnout tělo během. A přitom si pěkně popovídat. Vesele jsem se tomu zasmál a zdvořile odmítl. Odpověděl jsem, že běh a konverzaci současně nezvládnu. Že nejsem žena, abych dokázal dvě věci najednou! Samozřejmě myšleno ironicky, že?

Jo dřív, to jsem býval sportovec. Dokonce jsem závodně atletil. Za jeden menší pražský oddíl, ale nebyli jsme na tom zas tak špatně. V jednom roce jsem se dokonce stal Halovým mistrem Prahy v trojskoku. Díky trojskoku jsem se dostal i do Tréninkového střediska mládeže. Jo, to byla doba. V týdnu jsme trénovali, i 3x týdně, o víkendech jsme jezdili na závody a o prázdninách na soustředění. V létě do Nymburka a v zimě do Jablonce. Krásné atletické areály a sportovní zázemí. Závody na Julisce, Spartě, Slavii. Kde jen je těmto sportovním areálům dnes konec. Snad jen Slavia zůstala taková, jakou si ji pamatuji. Před nedávnem jsem se o tom na vlastní oči přesvědčil.

Před čtyřmi lety jsem s manželkou pravidelně navštěvovali posilovnu. Začal jsem mít problémy s krční páteří a držením těla vůbec. Moje zaměstnání, řidič z povolání, na zdraví také moc nepřidá. Nedaleko mého bývalého zaměstnání, je takový šikovný sportovní areál. Posilovna, beach a volejbalová hřiště. Je tam takové to domácí prostředí. Nejprve jsem chodil sám, pak se ke mně přidala i manželka. Chodili jsme tam skoro rok. Za tu dobu se moje fyzická kondice mnohem zlepšila. Přestal jsem mít problémy se svalstvem a i muskulatura nabyla na objemu.

Žil jsem z toho dva roky. Teď už zase cítím, že bych se svým tělem měl něco začít dělat. Krční páteř se ozývá čím dál častěji. Záda bolí a o kolenou ani nemluvím. Každý den si říkám: "Dneska by to šlo." Ale zatím to nějak nejde. Když se ráno probudím a nic mne nebolí, mám strach, jestli nejsem mrtvý.

Takže přátelé, Sportu zdar!

10 otázek pro ... Daniela Krupicová @DaKrup

Teprve druhou ženu se mi podařilo vyzpovídat v rámci 10 otázek pro ... Myslíte, že jde lékařská profese ruku v ruce s moderními technologiemi? O tom jsem si povídal s Danielou Krupicovou, kterou spíše bude znát jako @DaKrup.


1.) Ahoj, jak se jmenuješ, kolik Ti je a odkud jsi?

Jmenuji se Daniela Krupicová, je mi něco přes třicet a pocházím z východního Slovenska. Z malého města Velké Kapušany. Studovala jsem medicínu v Hradci Králové a poté jsem se přestěhovala do Brna. To je dlouhodobě můj druhý domov a jsem tady moc spokojená.

2.) Jak jsi se dostala k internetu a všemu kolem něj?

K internetu jsem se dostala poměrně pozdě, až na vysoké škole. Samozřejmě počítače a základy programování jsme měli na gymnáziu. Dokonce brácha jako správný nadšenec, sestavil doma počítač, abychom mohli hrát hry. To mě bavilo. Diablo II byla hra, kterou jsem vydržela hrát 12 hodin v kuse. Internet jako takový nám zavedli až za pár let. Nebylo to samozřejmostí jako dnes.

3.) Jsi fanoušek moderních technologií, jaké používáš?

Co se týká počítačů, jsem jen uživatel. V práci je nepožívám, jen doma. Horší to je, ale s mobilama. To jsem opravdu velký fanoušek. První jsem si koupila asi v roce 1998 a od té doby se tomuto koníčku opravdu intenzivně věnuji dodnes (viz. seznam mobilní historie - poznámka autora). Hodně mě bavilo sledovat a zkoušet různé značky, operační systémy a s mobily si "hrát". Přes ně jsem se dostala k navigaci, tabletům, notebookům.

4.) Jaký operační systém používáš na svém počítači, mobilním telefonu a jaké hlavní aplikace na nich používáš?

Po dlouhém boji jsem dostala Macbook a používám Mac OS X verze 10.6.7. Dále mám iPhone4 32G a s výrobky Apple jsem spokojená. Vyhovují mi nejvíc. Jsem správná "iovce". Jako člověk, který neprogramuje a na počítači primárně nepracuje, stačí mi blbuvzdorný Mac. A taky jako ženské se mi hodně líbí dizajn. Brousím si zuby na Mac Air. Doma máme iPad, ale nějak vidím, že ho zatím nevyužiji.

5.) Jaké sociální sítě využíváš, jak a proč? Používáš je stejně na počítači i mobilním telefonu?

Jsem velmi aktivní na Twitteru a používám Posterous a ojediněle Facebook. Minimálně pak Instagram (fotky), Goodreads (knihy), a teď co jsem začala běhat využívám Dailymile, což je sít běžců a sportovců, kteří se navzájem podporují a motivují. Jistým druhem sociálních sítí jsou i Foursquare a Gowalla, které také dost využívám a neumím si představit, že někam přijdu a nechecknu se. Všechny aplikace mám v mobilu a používám denně, jsem online pořád.

6.) Máš na internetu vlastní projekty? Představ nám je.

Můj hlavní projekt je má 365-ka, kterou jsem začala v lednu. Je to poprvé, co píšu osobní věci formou deníku a publikuji na internetu. Zatím mě to baví a každý den se těším, že si najdu chvilku a něco napíšu. Deníky jako také si píšu od 13 let, s různými přestávkami a velmi přirozeně jsem s tím vstoupila do virtuálního světa.

7.) Jak se Tvoje rodina dívá na Tvoje zájmy a záliby kolem moderních technologií?

Můj muž je stejně postižený a oba se doplňujeme. Každou novinku musíme mít a vyzkoušet. Ale jinak moji kolegové a rodiče si myslí, že jsem postižená. Věta tipu: "Polož už ten mobil", zní neustále a nad mojí závislosti kroutí hlavou. A taky se mi tajně posmívají. Ale v dobrém.

8.) Tvoje další zájmy?

Mám ráda kávu, ráda čtu a píšu. Pěstuji orchidee a miluji své dvě kočky. Nerada vařím, ráda nakupuji a zajímám se o módu, umění, architekturu, jazyky a typografii. Pravidelně cvičím a teď jsem začala běhat.

9.) Je ve Tvém okolí hodně lidí se zájmy podobných Tvým?

Moc ne. Až na internetu jsem našla pár takovým, co se zajímají o podobné věci jako já.

10.) Je něco, co bys nám o sobě řekla a na co jsem se nezeptal?

Jsem zcela vyčerpaná, myslím, že otázek už bylo dost. Snad jen, mám ráda červenou a brilianty.

Děkuji za rozhovor

Předchozí rozhovory:
10 otázek pro ... Tomáš Jelínek
10 otázek pro ... Václav Pašek
10 otázek pro ... Vlastimil Šantroch
10 otázek pro ... Lenka Horká
10 otázek pro ... Michal Straka
10 otázek pro ... Petr Chlad
10 otázek pro ... Rosťa Oboňa
10 otázek pro ... Ondřej Bechyně
10 otázek pro ...Filip Oščádal

II. jubileum

Ani jsem se nepochlubil. Je to pár dní, co jsem se přehoupl přes 20.000 návštěvníka! :)

Vím, není to nic moc. Někdo takového čísla dosáhne během týdne, měsíce. Jsou i tací, kteří mají takovou návštěvnost denně. Já jim tedy nezávidím. Ono to totiž je zavazující. Pořád psát dál a dál zajímavě, aby se lidé vraceli.

Já si píšu jen tak pro radost a z každého návštěvníka se upřímně raduju. Nejraději bych mu potřásl rukou ;).

Tímto děkuji všem svým věrným čtenářům za projevenou důvěru a slibuji, že naděje vložené do čtení mého blogu nezklamu! :D

Když máte hodně peněz, jděte a utraťte je, ostatní tím naser...

Dnes mám zajímavý zážitek z OBI. Při zásobování OBI mají přednost zákazníci, kteří si vyzvedávají koupené a zaplacené zboží. Pak dodávky, které rozvážejí zboží zákazníkům, kteří nemají vlastní odvoz. Pak živé květiny, mražené zboží a následujeme my.

Když jsem, v tomto pořadí přišel na řadu, všichni skladníci se ztratili. Po chvíli začali zmateně pobíhat po skladovém dvoře. Každý v ruce nějaké lejstro. Vypadalo to, jako bojová hra. Začali snášet a svážet na jedno místo různé zboží. Dávali jej na palety a balily. Když bylo důkladně zabaleno a překontrolováno, vyváželi ho ještěrkou ven. Tam už stál kamión, jehož řidič vždy zkontroloval neporušenost obalu a paletu naložil.

Přehoupla se 9 hodina a já začal být nervózní. Ještě mě čekala nakládka a vykládka dalšího OBI. Zavolal jsem na firmu, že jako s takovým přístupem toho asi moc už nerozvezu. Netrvalo 5 minut a začali mě vykládat. Přeci jen, působíme v roli dopravce centrály a můžeme si něco málo dovolit. Nikdy jsem toho práva nevyužil, až dnes.

Posléze jsem se dověděl, že jakýsi zákazník utratil v OBI "nekřesťanskou" sumu peněz a rovnou si objednal kamion na odvoz zboží. Zřejmě to byl nějaký "nekřesťan", protože normální člověk by takové množství zboží koupil ve velkoobchodu. A zbytek "nekřesťansky" ušetřených peněz mohl věnovat třeba nějaké křesťanské organizaci, věnující se mládeži.

Pozitivní optimismus

Buď se na něco díváme pozitivně nebo optimisticky. Ale lze použít spojení pozitivní optimismus?

Nedávno mi někdo říkal, nebo jsem to slyšel, že den by se měl zahájit, ale i ukončit, nějakým optimistickým pokřikem, výkřikem, nebo aspoň myšlenkou.

Ráno jsem vstal pozdě, vlastním zaviněním. Ujelo mi metro. Ujel mi autobus. Další, který měl přijet, nepřijel. To přeci není možné, takhle ten den pokračovat nemůže! Jsem si říkal. A začal jsem myslet pozitivně. Své myšlenky jsem se pokoušel prostřednictvím Twitteru přenášet i na ostatní:

Nevím jak ostatním, ale mě to zaručeně pomohlo. Všechno se najednou začalo dařit a já byl doma v čas, ve který jsem dopoledne ani nedoufal.

Myslel jsem pozitivně a ještě k tomu optimisticky. Tak co, jde TO?

Anonymní bludiště

Žijeme v době, kdy víkendy trávíme v obrovských nákupních centrech. Pramálo nás zajímá, že tyto nákupní centra pomalu likvidují drobné prodejce. Ano, ty malé prodejce, kterým naši politici po roce 1989 slibovali světlou budoucnost. Ty prodejce v jejichž obchůdcích se cítíme, tak jako doma. Vždy nás přivítají vřelým a milým úsměvem. Jsou nám k dispozici, když si nemůžeme vybrat a kdy tápeme mezi regály. Ty malé prodejce, kteří svůj obchůdek budovali vlastníma rukama. Kteří se těšili na svoje pravidelné zákazníky. Na zákazníky, ze kterých se postupem času stanou známí, kamarádi, přátelé. Kteří se budou pravidelně a rádi vracet do jejich obchůdku.

Nemám rád velká nákupní centra. Nikdy jsem se v nich necítil dobře. Je to shluk zmatených lidí, kteří s tupým výrazem v obličeji a plnými taškami bloudím těmi velkými prostory. Bloudí, protože nevědí kam dál. Který obchod ještě navštívit. Co dalšího koupit. Motají se mezi sebou, narážejí do sebe navzájem těmi objemnými taškami. Taškami, ze kterých koukají svetříky, kalhoty, bundy, boty. Věci, které dávají na odiv ostatním. Všechna ta loga jako by volala, dívejte se všichni, co jsem si to koupil. Dívejte se  a záviďte. Nejlépe, když z toho kousku něčeho visí cenovka s co největší částkou. Ano, nákupní centra, to je takové lidské dostihové závodiště. Kdo rychleji a a za co nejvíc.

Smutné jsou pohledy do dětských koutků v obchodních centrech. Děti si tam sice hrají. Ale nebyli by šťastnější, kdyby si mohli hrát venku. S kamarády, na čerstvém vzduchu? A nejvíce mne dojímá, když ty děti pozoruji, jak si hrají na obchod. Chápete to? Jako kdyby nestačilo, že musí trávit s rodiči celý den v nákupním centru. Rodiče je "odloží" do dětského koutku, protože není nic horšího, než plačící, hladové, či jinak unavené dítě v oddělení svetříků. Oni si chuděry malé ještě hrají na obchod. Ale ne na ten, který jsem popisoval na začátku, ale na ten, kde musí trávit dlouhé hodiny.

A ještě jeden aspekt má nakupování v obchodních centrech. A to je anonymita. V menším městě, které má jedno, maximálně dvě OC to je asi problém, ale Praha, to je ráj anonymity.Nejlepší je jet na druhý konec Prahy. Tam je minimální šance, že potkáte někoho známého. Někoho, kdo vás bude sledovat při vašich nákupech. Kdo bude pečlivě sledovat co nakupujete a za kolik nakupujete. Není totiž nic horšího, když nevíte kolik soused utratil za tu báječnou lampu, kterou vy byste si samozřejmě nekoupili. Z vesela se můžete procházet celým komplexem OC, pozorovat svoje "spolubojovníky" a čerpat inspiraci. V případě velké únavy se můžete posadit do nespočet café koutků. A s kousek něčeho sladkého čerpat síly do dalšího boje.

A přitom v našem okolí je nespočet obchůdků, kde obdobné věci koupíme také. Zřejmě za cenu o něco vyšší, ale rozhodně od usměvavého prodavače. Od prodavače, který nemá nacvičený povinný úsměv, ale usmívá se, protože má rád svoji práci a své zákazníky. A stanete-li se, takovým, jako rodinným zákazníkem, zjistíte, že i vás baví, se vracet do "svého" obchůdku. 

10 otázek pro ... Filip Oščádal @buddhacz

Ahoj, dobré dopoledne. Znáte @buddhacz? Kdo by neznal jeho jízlivé poznámky na Twitteru, že? Ve chvíli nouze, vám ale poradí a bez odmlouvání. Rádi byste se o něm dověděli víc? Tady je 10 otázek pro ... Filip Oščádal.

1.) Ahoj, jak se jmenuješ, kolik Ti je a odkud jsi?

Říká se mi různě - Fred, Peep, Pip, Buddhacz, Filda (nikoliv Filcka) – jménem jsem od narození, a doufám že i do hrobu, Filip Oščádal. Momentálně je mi 37 let (buddhisticky), reálně to bude za nějaký ten měsíc (jsem Blíženec). Pocházím z malé pravotočivé zatáčky směrem na Vídeň, tedy z Brna (kousek od Lenky Horké, z Králova Pole).

2.) Jak jsi se dostal k internetu a všemu kolem něj?

Pokud mne paměť nešálí, tak ve druháku na Masarykově Univerzitě jsem začal "dolejzat" na katedru životního prostředí, kde v laboratoři LSD-Bio (Laboratoř syntézy a dynamiky biomolekul) profesor Koča rozjížděl super moderní výpočetní pracoviště pro chemiky. Tam jsem se seznámil s budoucí šéfovou Assoc. Prof. RNDr.Evou Hladkou, Ph.D., posléze se ze mě stal správce sítě PřF MU na poloviční úvazek. Pohybujeme se v roce cca 1994 a dál, začínal jsem tedy na OS Solaris, Irix a BSD. Předtím jsem si hrál s Atari a Amigama, ovšem bez Internetu.

3.) Jsi fanoušek moderních technologií, jaké používáš?

Nazval bych se malým neškodným šílencem (slovy jedné bývalé přítelkyně: "takový robůtek"). Používám Ubuntu Linux, Symbian, virtualizaci OS, cloud a Google technologie. Hraji si na programátora v PHP, Javascriptu a v shellu. Nově si navíc začínám pohrávat s Androidem (zatím virtuálně), baví mě HTML 5.

4.) Jaký operační systém používáš na svém počítači, mobilním telefonu a jaké hlavní aplikace na nich používáš?

OS: Ubuntu 10.04 32bit, Ubuntu 10.10 64bit Server, Ubuntu 10.10 32bit, Symbian S60 v3 a Palm OS. Aplikace nejčastěji od Google (Chrome), Virtualbox (XP), Wine (hraju přes Steam), esmska (je to pohodlné), Firefox (miluju FireBug), Empathy (jsem ukecanej a Jabber je fun), KeePassX (nic si nepamatuju), Transmission (nemám TV a BitTorrent je sexy).

5.) Jaké sociální sítě využíváš, jak a proč? Používáš je stejně na počítači i mobilním telefonu?

Facebook, LinkedIn, Twitter. Ostatní maximálně testuju (myslím různé čtyřčtverce, lástefemy). Na mobilu používám výhradně Gravity, Slick, YouTube a GMail (v Javě :).

6.) Máš na internetu vlastní projekty? Představ nám je.

Aktuální jsou projekty komiksových iGoogle gadgetů a Chrome extenze / aplikace, pak třeba archiv STB EZO (www.stbezo.info) – vše je nějak neorganizovaně sepsáno na blog.mxd.cz (používám Google Sites = kovářova kobyla chodí bosa). Uživatelé Vodafone mě znají prostřednictvím Centra péče Vodafone a hráči ze série Vietcong, pro kterou jsem vytvářel zvukové efekty. Také píšu nějaký ten vlastní framework (to asi každý PHP koder)...

7.) Jak se Tvoje rodina dívá na Tvoje zájmy a záliby kolem moderních technologií

Myslí si, že jsem robůtek.

8.) Tvoje další zájmy?

Víno, ženy a zpěv.

9.) Je ve Tvém okolí hodně lidí se zájmy podobných Tvým?

Ne, žiji přece sám na tomto širém pustém světě. Jen ty inkarnace se mi nějak vymkly z pod kontroly (process spawning).

10.) Je něco, co bys nám o sobě řekl a na co jsem se nezeptal?

Ani ne, už o mně bylo napsáno dost. Kdo chce, může se mne na Twitteru zeptat sám. Věnuj se mladším a hezčím, nejlépe ženám :)

Děkuji za rozhovor

Předchozí rozhovory:
10 otázek pro ... Tomáš Jelínek
10 otázek pro ... Václav Pašek
10 otázek pro ... Vlastimil Šantroch
10 otázek pro ... Lenka Horká
10 otázek pro ... Michal Straka
10 otázek pro ... Petr Chlad
10 otázek pro ... Rosťa Oboňa
10 otázek pro ... Ondřej Bechyně

Zapečený toast s marmeládou

Nejsem žádný výborný kuchař. Vařím často a vařím rád - mohl bych parafrázovat větu: "Lyžuji dobře, lyžuji rád" z filmu Anděl na horách. Rád experimentuji, ale většinou jsem pak jediný strávník.

Včera mne "honila" mlsná. Nikde nic dobrého po ruce. Jen suché toasty, máslo a marmeláda. Co to spojit? Už jsem měl na Twitter připravenou větu, jak jsou zapečené toasty s marmeládou ošklivé. S tím jsem se přeci musel pochlubit! Opak je pravdou. Jsou dobré.

Důležité je namazat máslem oba toasty. To aby se marmeláda nevsákla do chleba a nevznikl tak "rozblemcaný" hnus. Čím déle necháte toasty v toustovači, tím lépe. Vysledný toast je pak pěkně křupavý.

Nejlépe chutnají čerstvě upečené.

Dobrou chuť

První občanský průkaz

Dnes jsem s Denisem byl podat žádost o vydání občanského průkazu. Jeho první občanka. Hrozně ten čas letí. Koncem května mu bude 15 let.

Vybaveni veškerými dokumenty (rodné listy, oddací list, moje občanka, můj a Denisův pas, prostě všechny úřední listiny) jsme ráno vyrazili na příslušný Městský úřad. Nejvíc času nám zabralo vyplnění formuláře. To jsem tam ještě napsal jiné místo narození. Denis koulel očima poprvé. Jako kdybych nevěděl, kde se narodil.

K prvnímu vydání občanského průkazu je potřeba doložit Potvrzení o státním občanství. Vydali jsme se do příslušné kanceláře. Na schodišti to smrdělo jak na plaveckém stadiónu. Tam to snad čistí jen chlorem.

V žádosti o potvrzení státního občanství se třikrát vyplňují ty samé údaje. Jo, úřad musí být. Odměnou je krásné Potvrzení o státním občanství. To už snad vydrží na věky.

A zase zpátky u přepážky na podání žádosti. Vzali jsme si číslo do pořadí a čekali. Nikde nikdo, jen my. Čekáme a čekáme. 5, 10 minut. Nic se neděje. BING, objeví se naše číslo na tabuli. BING, BING, ještě třikrát to zazní. Asi jsme sakra pomalí, když nás musí tolikrát upozornit.

U přepážky znovu absolvujeme celou proceduru s ověřením úředních listin. Asi toho předtím bylo málo. Všechno souhlasí. Zbývá jen Denisův podpis. Pro jeho pubertální písmo je příslušný obdélníček fakt malý. Paní třeští oči při jeho perokrasojízdě při vzorovém podpisu, který ho bude, na úředním dokumentu provázet následujících 5 let. Hrozím se nového vyplňování žádosti. Jen Denis se dobře baví. Z žertu mu chci říct, ať si nehraje na Václava a vrátí to pero, ale je to zbytečné. Pero je přivázané. Asi už jsou na úřadu dostatečně poučení.

Paní přijímá formulář a lepí na něj identifikační číslo. Žádost je tímto přijata. Ulevuje se mi. Zvítězili jsme. S kyselým obličejem mi vrací všechny dokumenty a že si za měsíc má Denis přijít, s rodným listem, vyzvednout svůj první Občanský průkaz.

Raději půjdu s ním.

Poslouchejte svoje čtenáře, přinášejí nové nápady

Je důležité komunikovat se svými čtenáři. Čtenáři jsou totiž ti, kteří utvářejí další obsah. S hodnocením čtenářů může autor dále pracovat. Může volit směr, kterým se bude ubírat, směr, který čtenáře zajímá. Může i dále pracovat s obsahem. Rozvíjet téma a posouvat se směrem, který čtenáře zajímá.

Zpětná vazba ve psaní je důležitá k pochopení a nalezení smyslu autorova počínání. Ne vždy je na místě do článku zakomponovat materiál, který je v danou chvíli "nedůležitý". Ale po spojení různých souvislostí a dotazech čtenářů je autorem takový materiál vyhodnocen jako vhodný do článku. Editovat celý text už nepřichází v úvahu a tudíž je použit v následných diskuzích, jako doplňující vysvětlení. Popřípadě lze tím uvést dané téma na pravou míru.

Taková věc se mi stala včera. Dostal jsem zprávu od kamarádky, že díky mému blogu, se z ní stal domnělý hacker. Byla na kávě s kamarádem a ten se jí mezi řečí zmínil o skutečnosti, že si o ní vygooglil nějaké informace. Věc v současné době naprosto normální. Jaké bylo její překvapení, když se jí zeptal jestli je hackerka. Po dotazu, jak k tomu přišel, ji odpověděl, že tak soudí z jejího rozhovoru 10 otázek pro ... pro Profa - blog.

V článku samozřejmě žádná taková indicie není. Ani nic nenasvědčuje, že by dotyčná s hackerskou scénou měla co do činění. Jen to krásně vykresluje představivost lidí, kteří čtou a zpracovávají informace z internetu. Internet je mocné médium. A ne vždy jsou všechny informace více lidmi správně vyhodnoceny.

Proto by měla existovat zpětná vazba mezi autorem a čtenáři. Když už k podobné události dojde, je pak více než vhodné uvést všechny náležitosti na pravou míru.

Dnes jsem sám obdržel krásnou zpětnou vazbu. Jeden pravidelný čtenář mi napsal, že se můj blog "vyhoupl" do jeho TOP3 česky psaných blogů. Taková slova vždy potěší a povzbudí do dalšího psaní.

Molome

Molome - pod tímto názvem se skrývá aplikace pro sdílení fotek prostřednictvím sociálních sítí Twitter a Facebook.

Aplikace je velmi jednoduchá na ovládání. Jediné, co si uživatel může nastavit je zvuk uzávěrky fotoaparátu a na které sociální síti bude své fotky sdílet.



Úvodní obrazovka zobrazuje již pořízené snímky. Díky sdílení je u každé vidět kolika lidem se obrázek líbil a počet komentářů. Po vyfocení je v nabídce osmnáct možností zobrazení fotografie. Od normálního,přes barevnou úpravu až k zobrazení fotky s nádechem retro stylu. Pak již jen vyberete sociální síť, připíšete komentář a odešlete fotografii ke zveřejnění.



Prohlížet fotky lze i prostřednictvím webového rozhraní. Zde již nelze fotografie dodatečně upravovat, ani jinak editovat. Je zde pouze možnost zveřejnění komentáře, použití "like" tlačítka nebo sdílení na jiných soc. sítích, než autora.

Molone je aplikace pro telefony Nokia s OS Symbian^1 a výše. Je to taková konkurence k aplikaci Instagram, která je pro telefony iPhone.

Aplikace je zdarma a stáhnout ji lze prostřednictvím Ovi Store přímo z mobilního telefonu.

Při instalaci budete vyzváni ke stažení souboru o velikosti 12MB, který zajišťuje celý chod aplikace.

Kam směřuje tento blog?

Již několik dní se zaobírám myšlenkou, jakým směrem řídit tento blog.

Úplně na začátku se jednalo o úplně osobní blog. Zapisoval jsem svoje pocity a prožitky. Více méně jsem to pojal formou deníčku. Třeba na jarní prázdniny jsem jezdil sám se syny. Nejprve s jedním, pak s druhým. Manželka zůstávala v Praze, v práci. Aby měla větší představu co děláme, psal jsem každý den večer takový malý report. Bylo to fajn. Člověk si pak zpětně připomněl, co prožil zajímavého.

Jeden čas se Profa - blog věnoval věcem více technickým. Bylo to v době, kdy jsem ukončil svoje působení v časopisu Yop!. Byl to časopis věnující se mobilní komunikaci. V té době taková konkurence Mobilitám. Protože jsem byl rozepsaný a stále mne toto téma bavilo, pokračoval jsem na stránkách blogu. Postupem času a narůstajícím pracovním povinnostem se témata tenčila, až skončila úplně.

Následovalo také období, se změnou zaměstnání, kdy jsem psal o svých pracovních cestách. To byla asi nejintenzivnější kapitola tohoto blogu. Zachytával jsem každodenní zajímavosti z cest a doprovázel jsem je i vydatnou fotodokumentací. Posléze, kdy se cesty staly jednotvárnými, přestalo být o čem psát.

V poslední době jsem zde spustil projekt 10 otázek pro ... Každý týden položím stejných deset otázek některému z přátel ze sociální sítě Twitter. Sem tam napíšu nějakou recenzi zajímavé aplikace pro OS Symbian. Objevují se i články, které vyjadřují mé pocity, názory a myšlenky.

Proto přemýšlím jakým směrem se se svým blogem vydat. Bylo by mi líto opustit ty všechny staré vzpomínky, technické články i popisky z cest. Přeci jen, blog běží již šestým rokem, čítá 546 článků a nespočet komentářů. Nejedná se tu ani o technický, ani osobní blog. Je to taková všehochuť.

Dám tomu ještě pár dní.

10 otázek pro ... Ondřej Bechyně @hippik

Dnes bych vám rád představil člověka, který se může honosit titulem Opravdový Geek. Je zřejmě málo věcí, v oboru výpočetní techniky a mobilní komunikace, na které by vám nebyl schopen odpovědět. Na Twitteru ho znáte pod nickem @hippik, ale jmenuje se Ondřej Bechyně.

1.) Ahoj, jak se jmenuješ, kolik Ti je a odkud jsi?

Zdravím. Jmenuju se Earl. No dobrá, jmenuji se Ondřej Bechyně, letos mi je 30, a jsem čistokrevný evropan, žijící toho času v Praze.

2.) Jak jsi se dostal k internetu a všemu kolem něj?

Inu, můj táta je správcem počítačů nějakých těch 30 let, tudíž jsem se k výpočetní technice dostal už ve 3 letech. Krom původních BBS a Fidonetu jsem se samozřejmě k internetu poprvé dostal někde kolem roku 1993. Od té doby jsem viděl na netu snad skoro vše.

3.) Jsi fanoušek moderních technologií, jaké používáš?

Mňo ovlivněn tedy tátou a svou představou, že někdy budu dělat programátora jsem samozřejmě technice nakloněn. Za svou dobu jsem měl šanci používat hodně typů technologií, včetně Palmu a jiných Pocket PC. Rukama mi prošlo vlastně skoro vše, krom Amigy.

4.) Jaký operační systém používáš na svém počítači, mobilním telefonu a jaké hlavní aplikace na nich používáš?

Na svých počítačích jsem v roce 2001 úplně zrušil podíl Microsoftu po jejich preview windows Whistler (vista) a jsem tedy linuxář, momentálně na Debianu/Ubuntu. Na mobilu mám tím pádem android 2.3 a jsem nad míru spokojen. Jsem raději, když můžu dělat věci na počítači jak chci já a ne jak chce výrobce operačního systému. Pokud jde o aplikace, tak je to samozřejmě Google Chrome, Open Office a na videa/hudbu Boxee.

5.) Jaké sociální sítě využíváš, jak a proč? Používáš je stejně na počítači i mobilním telefonu?

Ech socialní média. Aktivně Twitter, Tumblr, LinkedIN, 4square, Last.fm a Google Latitude. A všechny využívám jak na mobilu tak na desktopech. Facebook jsem zrušil (sám, bez participace na té divné akci zrušme si facebook), neb mi vadí že co se na FB dá již není moje ale Zuckerberga. A ten to dále sdílí třeba Microsoftu kterýmu do mně není vůbec nic.

6.) Máš na internetu vlastní projekty? Představ nám je.

Jen ten můj smutnej blog, který vedu (víceméně) už taky pár let. Původní téma jsou recenze na anime. Momentálně je ve stavu hibernace a je v základní formě k dispozici na http://hpk.posterous.com .

7.) Jak se Tvoje rodina dívá na Tvoje zájmy a záliby kolem moderních technologií?

Tak drahá manželka mi to zatím toleruje, navíc i z ní se pomalu stává geek, takže porozumění tu je. ;)

8.) Tvoje další zájmy?

Další zájmy? To je právě ta výpočetní technika. Primární zájmy jsou psaní (kde mám blok už pár let též), anime, yoyo (www.yoyo.cz), koloběžka, komixy a seriály.

9.) Je ve Tvém okolí hodně lidí se zájmy podobných Tvým?

Snad jsem si kamarády vybral dobře. Tudíž univerzálního člověka s uplně shodnými zájmy sice nemám, ale na každé téma se někdo najde. Uplně mimoňský známý tedy nemám.

10.) Je něco, co bys nám o sobě řekl a na co jsem se nezeptal?

Jsem jeden z mála kyborgů. ;) v hlavě mám kochelární implantát, což je jediná používaná kybernetická náhrada smyslového orgánu, konkrétně sluchu. Stojí to za prd, ale lepší než nic. A k tomu právě čekám na výměnu kyčelního kloubu, takže ještě v kybertechnologii zdá se půjdu dál.

Děkuji za rozhovor

Předchozí rozhovory:
10 otázek pro ... Tomáš Jelínek
10 otázek pro ... Václav Pašek
10 otázek pro ... Vlastimil Šantroch
10 otázek pro ... Lenka Horká
10 otázek pro ... Michal Straka
10 otázek pro ... Petr Chlad
10 otázek pro ... Rosťa Oboňa

Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění

Znáte ten pocit, že se vám něco líbí a vy se rozhodnete, že to za každou cenu musíte mít? A je jedno jestli je to nový mobil, triko, mikina, kabát, lustr, postel, auto, šperk, bagr, dům .... Prostě je to tak úžasné, že si říkáte, jestli to nebudu mít tak nechci žít, nebo to nebude mít nikdo! Je to trochu hysterické a nadnesené. Ale děje se to.

Dřív, když jsem si něco vyhlédl, byl jsem schopný udělat cokoli, abych to získal. A ten pocit zadostiučinění, když jsem toho dosáhl, to se ani nedá popsat. Byl jsem hrdý majitel něčeho nového a každému jsem to musel ukázat. Musel jsem se tím chlubit. Každý musel vědět, že to mám. A bylo mi jedno, co jsem za to dal, co mě to stálo.

Během několika hodin až dnů, se vždy dostavilo vystřízlivění. Co jsem to udělal? Stálo mi to za to? Fakt to tolik potřebuji? Pokaždé se dostavil stav, jako po opici. Vystřízlivění! Co jsem dělal? Kde jsem byl? Neprovedl jsem nějakou nepřístojnost?

Nakonec jsem si vždy takovou novinku před svým svědomím obhájil. Snažil jsem se ji používat co nejvíce a nejplnohodnotněji, abych využil všechny její přednosti. Po čase jsem se přesvědčil, že jsem udělal dobře, že jsem si takovou věc pořídil. Moje svědomí se uklidnilo.

Včera jsem však byl postaven na opačnou stranu problému. Získal jsem něco, pro někoho jiného. Princip stejný. Když to nebude, zboří se svět, bude to průser, musím to dostat. Po několika pokusech z minulého týdne to vyšlo. Získal jsem to! Mám to! A pak se dostavil pocit vystřízlivění. Je to správné? Bude to fungovat? Ještě chvilku jsem se přesvědčoval o tom, že dělám dobře. Nakonec jsem kývl, že ano.

Musím věřit a věřím, že to bylo správné rozhodnutí. Jestli ne, tak to teprve bude průser!

Čas plyne jako voda

Koncem února jsem se přihlásil do knihovny na našem sídlišti. Nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat nové knížky. Dalo by se říct, že čtu hodně a rád. Jen jsem to v poslední době hodně zanedbávál. Proto jsem se to, přihláškou do knihovny, rozhodl změnit. A ještě jeden důvod má znovučtenářská etapa má. Tu jsem popsal v článku Proč si čtu v metru.

Už při první návštěvě jsem přesně věděl jakou knihu si půjčím. Byl jsem moc zvědavý na Flotilu Země od Patricka Zandla. Přečetl jsem ji jedním dechem, během 14 dní..

Mám rád sci-fi a fantasy, proto jsem si při druhé návštěvě půjčil sbírku povídek Nesmrtelný bard od Isaaca Asimova. Mám rád tohoto autora. Přečetl jsem už mnoho jeho románů a povídek. Nejznámější dílo Nadace jsem během několika let přečetl několikrát.

Zatím poslední půjčenou knížkou je Zepelín na Měsíci od Ondřeje Neffa. Tento spisovatel a vydavatel je znám hlavně jako autor vědeckých a vědeckofantastických projektů. Od knižních, přes internetové až po rozhlasová díla. I sbírku povídek jsem přečetl během několika dní.

Co čtu nyní? Muži, kteří nenávidí ženy od Stiega Larssona. Po dlouhé době kniha, která není spojena s vědeckofantastickým žánrem. Leč světe div se, čte se mi velmi lehce.

Co mají tyto knihy společné? Čtou se jedním dechem. Jsou psány, tak zajímavým jazykem, že ztrácím pojem o čase. Člověku se ani nechce přestat číst. Děj jej táhne dál a vybízí ho k dalšímu a dalšímu pokračování ve čtení. Kolikrát si říkám, že dočtu kapitolu a půjdu něco dělat. Ale na jejím konci mi to nedá. Musím vědět, jak to bude dál a čtu a čtu. Hodinu, dvě. Čas přestává mít svou podobu.

A čas plyne jako voda.