motto: "bez háčků a bez čárek, je mobilní pisálek"

16.9.12

10 otázek pro ... @Koisna

Když někoho sledujete delší dobu na Twitteru, uděláte si o něm vlastní představu. Když se setkáte osobně, zjistíte, jestli byl váš úsudek správný. Když jsem se prvně sešel s mým dnešním hostem, což bylo minimálně rok poté, co jsem ji začal sledovat na Twitteru, zjistil jsem, že je přesně taková, jakou jsem si ji představoval. Vlastně jsem se tehdy prvně sešel a seznámil i s jejím manželem. Setkání to bylo velice příjemné a konalo se na velice příjemné akci - Tattoo Convention 2012.
1.) Ahoj, vítám tě v 10 otázek pro ... a rád bych ti poděkoval, že jsi přijala pozvání. Kdo tě zná, ten ví, ale pro ostatní, prosím, představ se nám.
Ahoj, předem velmi děkuji za pozvání, to si snad ani nezasloužím :) Takže, jmenuji se Martina Havelková, jsem z Prahy a mám ráda čtení knížek, sledování dobrých filmů, psaní tužkou na papír, zbožňuji zimu a sníh, antikvariáty, starožitnictví, zajímavé hodinky a dobré víno.

2.) A zvířátka?
Ale jistěže, to by mi @ejmuse dala! :) Líbí se mi chameleoni a nedávno jsem objevila zvířátko, co se jmenuje Felsuma a dost mi učarovalo. Třeba jednou bude mít doma novou kamarádku. Kromě toho kdybych měla správné podmínky, pořídila bych si minimálně dva vlkodavy, jsou to neuvěřitelná stvoření a ty jejich oči a komunikace s člověkem mě fascinují..

3.) Řekni nám něco o @ejmuse. Jestli si dobře pamatuji, její příchod do vaší domácnosti nebyl tak jednoduchý?
Jóó Šmůna, to je kapitola sama pro sebe :) Když byla malá, tak nás hodně potrápila. Okusovala nám nábytek, knížky, brečela když jsme nebyli doma.. Pamatuji si, jak jednou po Vánocích našla holandské kakao a vyřádila se s ním na naší posteli. Domů tehdy přišel Kuba jako první a musím říct, že je to kliďas, ale tohle ho tedy rozpálilo do běla. Uklízet se to skoro nedalo, bylo to všude, nejhorší snad bylo prát to povlečení, určitě si všichni dovedou představit, co udělá holandské kakao, když se spojí s vodou. Tehdy jsme ještě byli v podnájmu, takže se člověk pomalu bál, kdy zničí něco, co není naše. Zkoušeli jsme tehdy všechno možné, ale ustoupilo to hlavně s věkem. Teď už je ale zlatá. Má kamarádskou povahu a je to mazel. Potřebuje kolem sebe lidi a pokud jí někdo něco neustále hází, je spokojená.

4.) Takže to máme zvířátka a tvé zájmy. Teď něco z pracovní škatulky. :)
Pracovně to nic moc zajímavého není. Dělám v jedné firmě mzdovou účetní, takže samá čísla a samé milióny :) Docela mě to baví, protože je to i práce s lidma, což je přesně pro mě. Potřebuji mít kontakt s různými lidmi, a pokud jim ještě můžu ze své pozice poradit nebo pomoci, je to fajn. Pravděpodobně to nevydržím dělat do důchodu, ale zatím to funguje, a jestli se časem posunu jinam, uvidíme, nebráním se prakticky ničemu. Třeba se jednou dočkám i té kavárny s knihkupectvím. To mi připomíná, že bych si měla zase vsadit.

5.) Takže jsi komunikativní typ a jsi ráda mezi lidmi. Dokážeš si představit, že bys žila, pracovala, někde "na samotě", v odlehlé oblasti, vysoko v horách, bez možnosti kontaktu s lidmi, ale s vidinou velkého finančního zajištění?
Zrovna teď, když jsme byli s mužem na dovolené na Šumavě, na Horské Kvildě. Jak jsem tam stála a rozhlížela se, věděla jsem, že tady bych chtěla žít. Je tam tak nádherně, ten klid a příroda. To bych si uměla představit. A tak nějak možná bláhově věřím, že lidi tam, si jsou daleko bližší, než my ve městě kdy budeme. Ale ptal jsi se na "samotu" v horách bez lidí.. To je už těžší si představit. Mít takovou chatu a jezdit tam o víkendech, na dovolené, vyčistit si hlavu - to bych brala všemi deseti.Ale žít tam třeba dva roky a nemít možnost s nikým hovořit, s rodinou nebo přáteli, to by mi za peníze nestálo..

6.) A co třeba žít a pracovat v cizí zemi. Bez přátel a známých, hledání nových kontaktů, seznamování se s novými sousedy? Dělá ti problém seznámit se s novými kolegy, sousedy, prostě s neznámými lidmi?
Ráda poznávám nové lidi, ale je pravda, že u mě asi hodně záleží na prvním dojmu. Jsou lidi, kteří mi okamžitě sednou a jsem schopná s nimi diskutovat jako kdybych je znala léta. Pokud to ale v prvních minutách neproběhne, chvíli mi trvá, než jsem schopná se s člověkem bavit otevřeně o všem. Takového člověka spíš pozoruji, poznávám, jakou má povahu nebo třeba humor a teprve potom si k němu hledám cestičku. Co se týče života v cizině, musím říct, že bych se tomu nebránila. Kdybych měla možnost, věřím, že bych dokázala žít jinde. Bariérou by pro mě ale byly jazyky. Na ty tedy rozhodně talent nejsem :)

7.) Je po prázdninách, takže se musím zeptat na dovolenou. Kde jste byli, co jste viděli, co jste prožili? Rozhodujete s manželem o dovolené společně, nebo se v nápadech střídáte? Anebo, jak by měla vypadat dovolená ve tvém podání?
Jako již tradičně jsme byli v Hradci na festivalu, potom týden na chatě a na Šumavě. Tu Šumavu jsem si užila asi nejvíc, pěkně jsme se prošli, měli na sebe čas si popovídat a vyčistili jsme si hlavu od práce a jiných věcí. Doufám, že se tam vrátíme příští rok a projdeme to, co jsme letos nezvládli. S manželem se na výběru dovolené docela shodneme, což je kuriózní, protože on miluje léto a nemá rád zimu a já to mám přesně naopak. Ale to je také dost dané tím, že do zahraničí moc nejezdíme, takže nějaká diskuze jestli pojedeme na Hawaii nebo Aljašku u nás neprobíhá. Dovolená v mém podání, to by rozhodně byly hory a sníh :) Přes den bych chodila po horách, nebo si užila zimního sportování a večer s dvojkou vína bych si u krbu četla knížky..

8.) Určitě neprozradím žádné tajemství, že tvým manželem je @Koisny. Kdo ho zná, sleduje na Twitteru, nebo četl 10 otázek pro … @Koisny, ví, že je tvůrcem #Alfred a Rychlé Šípy RELOADED, mimo jiné tvorby, samozřejmě. :) Jsi tedy první, kdo jeho kresby vidí a hodnotí? Nebo jsou i pro tebe příběhy Alfréda a RSR překvapením?
Nové díly pro mě většinou překvapením nejsou, když mi je dává k přečtení, tak mě pozoruje a čeká, jakou budu mít u čeho reakci :) Ty Rychlé šípy je fajn pozorovat jak se to všechno rodí. Když mi ukazuje, co nakreslil tužkou a potom už hotový díl, vždycky mě to fascinuje. Alfred je v tomhle jiný, to vidím jenom jednu verzi, tu finální, protože to celé nekreslí od začátku až do konce jako RSR. Dost často se stane, že někde jsme nebo něco děláme a on najednou vezme telefon a začne si psát poznámky, že ho napadl nový díl. Že to vůbec dá celé dohromady, od nápadu až po zpracování - za to má můj obdiv.

8a.) Jsi někdy součástí tvůrčího nápadu, jak bude příběh pokračovat, jakým směrem se bude vyvíjet? Taková ta autorova múza. :)
Občas když má tvůrčí "krizi", tak se přijde poradit, ale nevím, jestli jsem nějaká múza :) Kromě toho poslední dobou mi přijde, že čím déle to dělá, tím má více nápadů. Už dlouho nepřišel s tím, že neví, o čem by ten, který díl měl být, naopak má pár dílů dopředu připravených, nebo má alespoň představu co se bude dít. Spíš mám občas nutkání mu to trochu revidovat, protože přeci jen se občas rozjede a potom si nebere servítky. Ale snažím se to moc nedělat, je to jeho projekt a dělá ho dobře, to jenom já nejsem zvyklá na ostré výrazy :)

8b.) Nechává si @Koisny mluvit i do jiných věcí? ;)
Je beran, to je myslím naprosto všeříkající odpověď :)

9.) Oba s Kubou jste nadšenci do koloběhu. Jaké to je, řídit a řítit se cestou, necestou. Kličkovat mezi lidmi. Přesouvat se po městě pomocí odrazu jedné nohy?
Když Kuba přišel s tím, že si koupí koloběžku, byla jsem trochu skeptická, ale jakmile dorazila a šli jsme na první projížďku před barák a já se projela, věděla jsem, že jí musím mít taky. Skoro jsem mu jí nechtěla vrátit :) Je to super pocit, mnohem větší zábava než na kole a taky mnohem větší námaha než na kole. Máme verzi spíš "do lesa", takže po Praze nebo tak nejezdím, ono po chodníku, kde jsou lidi, to není nic moc s touhle velkou koloběžkou. Ale v parku nebo po lesních cestách je to báječná záležitost.

9a.) O víkendu je tedy možné vás potkat v lese, jak se proháníte na koloběhu, nebo vyrážíte za město, do přírody? Za pohybem a čerstvým vzduchem?
Bydlíme na kraji Prahy, takže jezdíme po okolí. Pro mě osobně je nejhorší jízda po silnici, necítím se moc bezpečně, takže se tomu snažím vyhnout. Proto jsem ráda, že u nás se to dá objíždět a pohybovat se maximálně po sídlištích a jen v krajních případech po silnici. Párkrát jsme byli i na cyklostezce podél Vltavy, kde je sice dobrý povrch, ale spousta lidí, kterým se uhýbat není nic moc jednoduchého.

10.) Konec je vždy nejsmutnější. A je jedno, jestli jde o rozhovor, nebo jinou, příjemnou činnost. Děkuji ti, že jsi našla odvahu a zodpověděla všechny moje otázky. A na závěr - Je něco, co bys nám chtěla o sobě říct a na co jsem se nezeptal?
Především bych ráda poděkovala za pozvání a možnost účastnit se rozhovoru s Tebou :) Myslím, že jsem řekla až až, takhle na první setkání, doufám, že jsem čtenáře moc nenudila a že mi neodejdou followers, když zjistí, co jsem vlastně zač :)

Předchozí rozhovory zde.

8.9.12

10 otázek pro ... @Virus_3000

Ahoj, ahoj, ahoj, zdraví vás ... @jiproch u dalších 10 otázek pro ... Mám velkou radost, že dnešní pozvání přijal člověk, který v podstatě, díky tomuto rozhovoru, částečně odkryje svoji internetovou identitu. A nebál se jít do rozhovoru po hlavě, souhlasil i se zveřejněním své skutečné podoby, ale hlavně, jeho odpovědi srší vtipem, pohodou a nádechem právě skončených prázdnin. A pozor, jeho emaily jsou přenášeny na 100% recyklovatelných elektronech! Opět jsem si uvědomil, že deset otázek pro rozhovor začíná být málo. Ale je to jedno z pravidel rozhovorů. Ale pravidla jsou od toho, aby se co? Aby se porušovala. Takže někdy příště, třeba ... bude otázek víc. Ale dost předbíhání, co bude, až bude, teď už se věnujme dnešnímu rozhovoru.


1.) Ahoj, děkuji, že jsi přijal pozvání do 10 otázek pro ... a protože je dnes krásný den, nebudeme se rozptylovat a začneme třeba tím, že tě poprosím, aby ses představil čtenářům.
Chápu, nebudeme to zbytečně natahovat, jdem na to.
Jsem člobrda jménem Lukáš, mám nejraději oslovení Luky (ale s tvrdým, měkké mě přivádí k šílenství), na NETu vystupuju pod nickem Virus_3000 popř. Virus3k. V červenci jsem dodělal level 28, zajímají mě počítače, hraní dívadla, ježdění na kole, hledání plastových krabiček v přírodě, hraní si (ať už na PC, deskovky či cokoliv - jsem hravé stvoření), snažím se neustále usmívat, bavit okolí a vymýšlet blbosti (to je totiž to jediné, co si zapamatuju)... a jsem dost času mimo (prostě normálně nenormální pako), páč jednak mě nebaví čučení ani fandění hokeji či fotbalu, raději si dám vínko nebo Alofok než pivo a navíc se snažím být ke všem milý... a nebaví mě pesimističtí lidé. A nekouřím. A tak nějak už nevím, co by koho ještě mohlo zajímat. :) Další dotaz?

2.) Student, pracující, freeworker, jak si vyděláváš na každodenní potřeby a drobné, popřípadě větší radosti?
Pracující, momentálně jednou půlkou v jedné práci a druhou v druhé (do konce srpna v jedné firmě a pak v jiné). Dosud správce sítě (tahat kabely a instalovat programy zvládám), programot (na to mi ten hrášek v hlavě občas nestačí), lektor (nemohl bych učit středoškoláky - tady jsem učil dospěláky..., ale občas byli horší, než ty malé děti)... po novu to bude IT helpdesk (na což už se těším - pomáhat lidem mě docela baví). Ale že by to bylo dřív nějaké extra vydělávání si, to ne. Snad to jednou přijde. Jinak studuju pořád něco. Jako malý jsem třeba při dělání domácích úkolů studoval kouř z komína, kterak míří vzhůru (ano, naši museli mít hodně nervy z mého tempa). :D Snažím se pořád učit a zatím to vychází. Stále je co objevovat, co se učit. Zkusil jsem online kurzy a docela mě to bavilo. Jinak se snažím studovat ženský (pochopení jejich logiky jsem rovnou vzdal) a nějak mi to nejde. Asi dělám pořád něco špatně. ;)
Jinak si trošičku přivydělávám občasnou ajtý (rozumněj „počítače“) pomocí známým. Ale to je spíš tak za pozvání na pivo/víno/kofolu nebo častěji za „pěkně děkuju“. Co bych neudělal pro fajn lidičky. Ale nemám velké výdaje, nejsem náročný, takže mi stačí relativně málo (byť si chci našetřit a podívat se do zahraničí). Největší výdaje jsou asi za jídlo. A za čokoládu. A za Alofok. :)

3.) Nemáš potřebu se rozpůlit, roztrojit, či rozčtvrtit? Takových aktivit! Zbývá ti nějaký volný čas?
Ono těch aktivit zase není tolik. Znám lidi, kteří než vyjmenují to, co dělají, tak uplyne večer, takže já jsem ještě se svým PC, kolem, divadlem salát. Neokusovat, prosím. :) Ale občas se nahrne několik věcí tak, že nevím, co dřív. A pak si říkám, že by to rozčtvrcení bylo fajn. Případně naklonovat, ale klonování lidí je ještě zakázáno, takže musím zvládat. Ale naučil jsem se trošku si organizovat čas pomocí Google kalendáře. Bohužel teď mám v reklamaci Androidí mobil, takže se do kalendáře nepodívám jinak, než u PC. A tím, že neřeším žádnou přítulkyni, tak to je volnější a můžu si opravdu v tom volném čase třeba dřepnout k seriálu nebo napsat pár řádek kódu na PC... nebo sbalit baťůžek, nasoukat se do cyklistického a vypadnout někam do přírody koukat na krásná místa, někde v přírodě jen tak dřepnout, relaxovat. Nebo dojet na nějaké zajímavé místo, pobíhat zmateně s mobilem (=GPSkou) kolem nějakého objektu a fotit si to a hledat. Inu možností, co dělat je mraky. Stačí si vybrat. Mě nelákají a nelákaly diskotéky (zakouřeno a navíc neslyším ani vlastního slova, natož ještě nějakou slečnu), hospody, takže raději vypadnu do města nebo mimo město a je to. Sice je to na úkor toho, že nepoznám moc nových lidí, neseznámím se tolik, ale určitě nejen ty, ale i čtenáři, mi potvrdíte, že v přírodě je nádherně. Sice se mi občas stává, že mě lidi díky mobilu doženou i v přírodě, ale tam už je to na domluvě, co že to vlastně kdo chce. Většinou jde o PC věci, takže upozorňuju, že toho moc v danou chvíli nenadělám a pak si dál můžu užívat třeba ježdění na kole přes kořeny stromů, protože jsem si vybral špatnou cestu lesem. :D
Prostě času je sice občas málo, ale život je krátký, tak si jej musíme užívat (na tuhle "filozofii" jsem přišel a přešel relativně nedávno, poté, co jsem překonal pár hovadin, které mi buď život, nebo já sám svou blbostí, nadělil). Ale jsem pro prodloužení dne na 32h a změnu pracovního týdne na 4 dny práce a 3 dny volna. A nekouření při jídle (kuřáci, pěkně prosím, nefoukejte mi to pod nos). A ještě jsem pro čokoládu, sladká jídla, maso, defenestraci v poslanecké sněmovně a levný internet. Snad vše. Uff! :)

4.) Nakousnul jsi programování a kódování. Zvládl bys i nějakou app pro mobil? A který mobilní OS ti vyhovuje nejvíce?
Hele, programování a kódování (mě na tom pojmenování nesejde, ale jsou tací, kterým ano a děkuji ti za ně, že to rozlišuješ)... zvládám udělat web (HTML zvládám, PHP docela taky, CSS bych mohl říct, že miluju díky těm možnostem), možná, kdybych oživil Javu, zmákl bych udělat nějakou jednoduchou aplikaci. A vlastně tím, že by to bylo v Javě, tak by se to možná dalo použít jako mobilní appka. Nicméně nesoustředím se na programování (a ani nejsou nápady, co udělat), takže nevím. Zkusil jsem ale před cca půl rokem pomocí nějakého nástroje (už nevím, co to bylo) udělat app pro Android, která z fotky udělala jednoduchý obrázek v pěti barvách. To bylo kvůli tomu, že jsem chtěl udělat něco málo z toho, co jsem se učil v onlinovém kurzu AI class (AI=umělá inteligence). V tomto případě mělo jít o computer vision. Ale moc to nezvládalo a bylo to šeredně pomalé. Ale mám v plánu se k tvoření pro mobil (někdy) vrátit a udělat si (nebo někomu) nějakou aplikaci. Zatím tedy netvořím, maximálně si jen tak „hraju“. ;)
Co se OS týká, tak trošku uteču nejdřív na desktop - tady jsem vyzkoušel jak Windows, tak Linux. A vlastně i DOS, když jsem na něm kdysi začínal (nepočítáme-li Atari 800 XE s kazeťákem, což bylo první zařízení schopné zobrazit hru/program u nás doma). Seděl mi Linux (Kubuntu), sedí mi i Windows (aktuálně Win7). Obé má něco do sebe. Když přejdu k mobilům, tak jsem do doby nedávné (před rokem v létě) používal mobil Nokia 3510i, kde se tomu vlastně ani OS neříká. Pak jsem přešel rovnou na Androida, kterého jsem si zamiloval. Ale držel jsem v ruce i zařízení s Windows Mobile i Symbian. Symbian mi přijde těžkopádný, divně ovladatelný (ale je to asi o zvyku, naši mají oba mobil se Symbianem a nenadávají na to nikterak). Windows Mobile měl kamarád na mobilu, ale pak od toho utíkal sakra rychle. :D Mobily a vůbec zařízení s Androidem... ten zelený robotek se mi stejně líbí nejvíc. Ale nikomu to nenutím, neberu mu jeho volbu. Stejně ode mě lidi chtějí pomoct jak s Androidem, tak se Symbianem a tak. A mě to docela baví, někoho něco naučit, pomoct mu. :)

5.) A vařit, vařit umíš?
Hele vařit..., počítá se vaření vody na čaj? Ne? Tak v tom případě párky? Taky nic? A objednání pizzy znamená, že jsem uvařil? E-e? Sákryš. :) Tak jo. Když mám, pro mě pochopitelný, návod, jak na to, tak uvařit zvládám. Takhle jsem zvládl udělat už několikrát Kuře kung-pao (mělo to ode mě pár lidí a přežili) a třeba Chilli con carne (díky perfektnímu videonávodu od Davida Polesného ze Živě.cz) jsem si kdysi udělal takové, že mě pálilo hned několikrát (nemusím popisovat kdy, že ne?)... :D A jinak mě dost baví pečení. Vím, trošku atypické na chlapa, ale mě to prostě baví. Zvládám sice takové věci jako perník a podobné jednoduchosti (nepeču z pytlíku), ale nejvíc mě baví dělání muffínků. Tam jsem si už začal hrát a dělat různé polevy, experimentovat se složením... prostě hračička. A zatím jsem měl od přátel, spolupracovnic a tak jen kladnou odezvu. :) Tak teď nevím, zda to bylo díky tomu, že na mě chtěli být hodní nebo díky tomu, že jim to vážně chutnalo. Možná se jich nebudu ptát a budu předpokládat, že jim to tak moc chutnalo a budu spokojenější. :D

6.) Ale teď jsi mi krásně nahrál na další otázku. Davida Polesného znám osobně (on si mě asi pamatovat nebude, přeci jen se setkal se spoustou lidí). Kdysi jsme na pozvání T-Mobile, jako novináři, strávili, v zimě, čtyři dny v Hintertuxu, přímo pod ledovcem. Shodou okolností jsem s Davidem sdílel společný pokoj. Tehdy byl, tuším, šéfredaktorem MobilMánie a krásně jsme se tam společensky unavili. A tak mě napadá, co ty a hory? V zimě, létě?
Tak toho človíčka bohužel osobně neznám, jen prostřednictvím časopisu a webu. A když vezmu hory, tak zvládnu i zimu, ale raději mám léto (přeci jen jsem se v létě i narodil, takže to je pochopitelné). A ať už hory nebo údolí, všude je něco krásného. Ale tím, že v létě je vidět v přírodě víc barviček, než jen bílá, tak to mám raději. A člověk nemusí být nabalený. Byť jsem pár zimních sportů zkoušel, žádný mi nepřirostl k srdci. Ale procházky v zimě, to je každopádně pěkné. Koulovačky taky můžu. Ale opravdu raději léto. Nedá se někde zvolit teplota, počasí a podobně? :) Zimu mám nejraději, když na ní koukám pěkně z teplíčka. Léto nejraději, když nesvítí sluníčko přímo na mě. Takže sice mám rád teplo, ale jaro až podzim jsou asi nej. A pak taky sobota a neděle (čas na výlety na kole, něco málo sportu, povídání si s fajn lidičkama...). ;)

7.) Nejsi náhodou taková Princezna Koloběžka? Ani teplo, ani horko. Ani sluníčko, ani sníh. :D Kde se nejraději touláš? Kam nejraději vyjíždíš na kole?
Princezna Koloběžka? Učesaný většinou jsem, upravený asi taky, kolobrndu nemám... ale takhle. Spíš než zimu mám rád velký vedra. :D A toulám se nejraději tak nějak různě, kam mě mobil s GPSkou zavede (a na místě bloudím a pátrám po ukrytých pokladech), ale hodně často si vybírám místa s dobrým výhledem (teď o víkendu jsem si pěkně zaťapkal na Kozelku a blízký Špičák, když jsem byl na chalupě u známých, jinak třeba Radyně, Krkavec a všeobecně okolí Plzně), místa s nějakou zajímavostí (památný strom, ukrytý potůček, ale i zajímavá místa ve městech) a co se kola týká, tak sice mám takové nějaké jednodušší horské (jediné odpružení jsou moje ruce a nohy), ale terén si moc nevybírám, takže jezdím kořeny nekořeny, kamení či mech... je mi to jedno (takže vlastně princezna Koloběžka ano). ;) Adrenalin mám rád, byť se po letošním letu přes řidítka snažím krotit. :)

8.) Jsi "kačer", jakou nejzajímavější kešku jsi ulovil?
Jsem, byť je mi teprve rok a cca měsíc. A nejzajímavějších bylo několik. Když to budeme brát umístěním, tak bych asi řekl Vlčák (i naši řekli, že sice bydlí poblíž, ale dostali se tam až nedávno a je tam nádherný výhled do okolí), pár kešek ze Stříbra (opravdu pěkné okolí, různé "hrátky přírody" či "hrátky lidí s přírodou"), Plzeň, hlavní nádraží (protože byla moje první a vlastně mě k tomu přivedla) a možná ještě nějaké. Co se provedení týká, tak jednoznačně kešky od Alke04 (Žebrácké pověsti, Arabela...), protože ty kešky jsou zajímavé tím, že to nejsou jen plastové krabky schované pod něčím, ale třeba GC2YP23 mě opravdu dostala do kolen. Donutí občas člověka zapřemýšlet víc, než je v geocachingu zvyklý. A jinak mě baví příběhy. Takže série Plzeňské pověsti, Žebrácké pověsti a podobné kešky se mi prostě líbí. Bereme-li to z pohledu získání nových informací, tak takových keší je u mě většina. Za ten rok, co lovím, jsem se dozvěděl spoustu věcí. Ať už o městech, různých zákoutích, jevech (takové iridium záblesky jsem slyšel prvně až nedávno)... Různé výzvy, které kešky přináší, tak to je taky paráda. Prvně jsem lezl do konstrukce jezu, na různá místa, o kterých věřím, že ani místní nemají ponětí, protože nejsou pod nosem. Navíc je super ta komunita, která neřeší věk, jakékoliv vyznání atd. A která se schází na různých eventech i mimo ně. Mohl bych se rozplývat dál, ale řekl bych, že kdo je kačer, tak ví, o čem to je, kdo není, tak toho to asi ani nezajímá (a jestli ano, tak ať se zkusí zeptat nebo gůglit). Jen mě tak napadá, že tím, že jsem s geocachingem začal, tak na budoucí přítulkyni je jeden požadavek navíc - musí být aspoň trošku dobrodružné povahy a nesedět jen doma na pjordeli a rozhodně mi nesmí brát takovou krásnou a leckdy poučnou zábavu. :)

9.) Dnes (3.9.2012) začal nový školní rok. jak vzpomínáš na svoje „první den ve škole“?
Sice si na to vzpomínám matně (není mi dvanáct, ale zase ne padesát, takže některé detaily jsou dost ostré), ale vybavuju si to. Do školy jsem chtěl i nechtěl. Nechtěl, protože bych přišel o kamarády ze školky. Když mi ale vysvětlili, že někteří z těch kamarádů tam budou taky, tak jsem tam chtěl. Inu první den jsem zvládl (ono na tom nic nebylo, jen si to přiznejme), doma se ptali, já říkal, že to tam bylo fajn a... druhý den mě mamča budila s tím, že se jde do školy. Tak jsem jí řekl, že já už jsem tam byl včera. Asi se jí to nelíbilo nebo co, tak mi vysvětlila, že se tam musí každý všední den. Zvykl jsem si. Měli jsme suprovou pančitelku. Do dneška na ni vzpomínám. Nějaká paní Haklová. Od ní jsme dostali sazeničku aloe. Na pracovkách jsme se učili sázet kytičky (určitě mi to strašně moc šlo). Z té aloe už je u našich, u babi, u známých, kamarádky a podobně, spoustu jejích potomků. Několik ran už pomohla zahojit, několik ran jsem si zase udělal, ale to je vedlejší. Prostě to byla milá paní, leccos nás naučila, jak už to tak v první třídě bývá (nebo jsem byl génius). :) Ale to jsem trošku odbočil. Pak totiž přišel konec školního roku (trošku jsem to zkrátil), předávání vysvědčení, loučení se... ale mě to nějak nedocházelo nebo co (asi dlouhé vedení). Když mi pak doma vysvětlili, že škola dva měsíce nebude a tudíž paní učitelku neuvidím celé dlouhé dva!!! měsíce, tak jsem propukl v hysterický pláč. Snažili se utěšovat, ale nešlo to. Nějak jsem to pak vstřebal. Nevím, zda to bylo díky tomu, že mě naši přihlásili na angličtinu u jedné slečny (v Tachově vozíčkářka Jitka alias Judy, jak jsme jí říkali - bohužel jsem na ní ztratil kontakt, což mě mrzí a rád bych si s ní popovídal), ale každopádně to byla má zkušenost s první třídou. Uznej, že zkrátit jsem to nemohl, páč bych vás o tu vtipnou story připravil. Dokážete si představit mě, takovýho drsňáka (ano, podle mě dělali postavu Duke Nukema, jen se jim to moc nepovedlo), který nejdřív nechtěl do školy druhý den a pak řval jak želva, že pančitelku dva měsíce neuvidí? Já teda jo. :D

10.) Moje otázky nebyly tak vtipné, jako tvoje odpovědi, snad mi to čtenáři odpustí, proto mne mrzí, že je tu poslední, desátá otázka. Děkuji ti, že jsi přijal pozvání do 10 otázek pro ..., že jsi vydržel trpělivě a vtipně odpovídat na otázky a - Je něco, co bys nám chtěl o sobě říct a na co jsem se nezeptal?
Sice tak moc vtipné mi ty odpovědi nepřišly, ale jestli ses pobavil, tak to je jedině fajn. A jestli se pobaví někdo další, tak tím mi splní mou normu (tak nějak jsem si stanovil cíl: rozesmát denně alespoň jednoho človíčka. Když jich rozesměju víc, tak je to bonus). :) Tobě tu údajnou "nevtipnost" jistě všichni rádi za zpovídání lidiček odpustí. Já ti rozhodopádně děkuji za pozvání, za zajímavé dotazy a přeju ti hodně úspěchů a usměvavých dnů. Snad se bavili i čtenáři tak, jako já u otázek a odpovědí (nechceš z toho udělat spíš „20 otázek pro ...“? Přišlo mi to krátké.).
A co se týká prozrazování, tak ani nevím, na co bych chtěl, aby se mě někdo zeptal. Tím si mě trošičku zarazil. Leda bych mohl prozradit lásku ke starším počítačovým hrám, čokoládě, vínu (byť jej neumím popsat jinak, než „chutná-nechutná“), autům značky Subaru a dalším několika věcem. A pokud má někdo nějakou spešl otázku, tak sem s ní (otázek se nebojím, ty mi nic udělat nemůžou). :o) Pokud se někdo bude chtít pobavit u toho, jak mi to nejde v ochotnickém divadle, určitě budu spamovat s informacemi tohoto žánru, vtípky budu dál vyhledávat a posílat a ... vlastně ani nevím, proč mě kdo sleduje... ale na každý pád, bude-li někdo, kdo si bude chtít popovídat osobně, tak klíďo - stačí se jen ozvat a domluvit. Ještě jednou díky za pozvání a vytrvalcům za dočtení. Mějte se nádherně! :)

Předchozí rozhovory zde.

1.9.12

10 otázek pro ... @MrEdDy23

Ahoj, po týdenní pauze vás opět vítám u 10 otázek pro ... Mám velkou radost, že můj dnešní host, mi částečně připomněl dlouhých 13 let, které jsem prožil jako řidič sanitky v Nemocnici Na Bulovce. Také je to poslední prázdninový rozhovor a mám radost, že po celou jejich dobu došlo "jen" ke dvěma týdenním výpadkům. Nebudu vás již zdržovat, rozhovor je dlouhý, tak si ho hezky užijte.


1.) Ahoj, jsem rád, že jsi přijal pozvání do 10 otázek pro ... Na začátku tě poprosím, představ se našim čtenářům.
Ahoj i Tobě a díky za pozvání.  Jsem rád, že na sebe můžu něco prásknout :) a samozřejmě Ahoj všem, kteří právě čtete.
Na různých fórech a sítích používám buď pravé jméno Sláma Patrik nebo přezdívky EdDy*, MrEdDy nebo nejčastěji MrEdDy23 . Přezdívka vlastně vznikla už na základní škole, protože jsem hrával na Playstation Tekkena a mým oblíbenec byl Eddy Gordo, tak mi tak začali říkat. Vyrůstal jsem v dvacetipěti tisícovém městečku Žďár nad Sázavou, který se může pyšnit druhou největší poutí po pražské Matějské, krásnou CHKO Žďárskými vrchy, nebo památkami UNESCO, což spousty lidí neví a to mě tak trošku mrzí. Ale což.. Na konci každého května (blíženec), slavím narozeniny a letos to byly krásné 24.
Vyučil jsem se v oboru kuchař-číšník. Už ve škole mě ale číšničina nebavila a táhlo mě to spíše do kuchyně. Po 6ti letech v různých restauracích, barech, hospodách, klubech a hotelech, ať už jako učeň na praxi nebo zaměstnanec na plný úvazek, jsem zjistil, že mě ani vaření nebaví a přemýšlel jsem co dál. Jelikož jsem přičichnu k měsíčnímu "vyššímu" kapesnému, do školy jsem už nechtěl.
Obě starší sestry (30 a 28 - ano jsem ten nejrozmazlenější :) ) pracující ve zdravotnictví, mi nadhodili toto zařízení. Proto jsem se tedy sbalil, doma oznámil, že jako poslední opouštím hnízdo a odjel do Prahy k jedné ze sester. Ta mě ubytovala, a že něco najdeme. Po třech dnech jsem stěhoval od ní na ubytovnu nového zaměstnavatele, FN Motol, kde pracuji jako sanitář i dnes.
Koníčky mám převážně z oboru moderní technologie, relax si dopřávám elektronickou hudbou, miluju humor a rád paroduju.

2.) Nenapadlo tě, „před útěkem“ do Prahy, že bys třeba podnikal? Měl vlastní hospodu, restauraci, hotýlek v malebné krajině. Zkrátka, být svým pánem?
Samozřejmě napadlo, ale moc dobře vím, jak je těžké sehnat kvalitní kuchaře, číšníky a umět si je udržet. Co stojí jednotlivé přístroje a údržba, vymyslet „to“, na co se budou hosté vracet, „to“, čím být originální, najít v okolí dobrého dovozce surovin, masa, zeleniny, ovoce,  nebo mít čerstvé vlastní. Také najít vůbec místo, kde mít svůj podnik i pro pěstování těchto produktů, nebo je mít aspoň odkud dovážet.. Ta odpovědnost je ohromná a to není nic pro mne. Nemám pocit, že bych byl v dobré pozici, i když mám zkušenosti z gastronomie. Sice budou lidé jíst pořád, ale když se podíváme kolem sebe, tak hospod, restaurací, hotelů a různých stravovacích zařízení, je obrovské množství. Jen málo z nich je opravdu kvalitních a jen hrstka skutečně „dobře“ vydělává. Takže tuto oblast jsem z hlavy vypustil a jen sleduji její vývoj. Ale to jen ze zvědavosti.

3.) Dobře. Vrátím se k tvé současné práci, proč sis vybral právě zdravotnictví? Je to s ohledem na tvé sestry, že v tomto oboru pracují a pomohly ti s hledáním práce? Vím, že je práce ve zdravotnictví spíš posláním a člověk tu práci musí mít rád. Nelze ji dělat, jen proto, že „nic jiného jsem nesehnal“. Lákalo tě i něco jiného?
I díky rodičům jsem takový lidumil a často mi přátelé říkali, že na to jednou „dojedu“. Pomáhat druhým je prostě moje vlastnost, takže i to rozhodlo proč nemocnice. A taky se to potvrdilo. Mám pocit, že mě tato práce naplňuje, a když dokážu člověku i v těžké chvíli vykouzlit na tváři úsměv, tak je to sladká odměna. Hlavně jsem si uvědomil, že všechny moje problémy jsou proti těm, co denně vidím, úplné prd. Mám od té doby jiný pohled na život, jako takový. Dost často třeba slyším otázku „sanitář? To asi dost piješ, co? Nebo se to teda říká..“ Je pravda, že občas vidím nepříjemné věci, ale všechno je to součást života a to není důvod k pití. Jak už jsem řekl, relaxuju hudbou. A taky mám určitý respekt k tomu, co dělám. Je to podle mne jedna z největších zkušeností do života, kterou můžu kdykoliv potřebovat. Třeba se mi stalo, že na zastávce omdlel pán a dost silně se udeřil do hlavy. Automaticky jsem k němu vystřelil, zjistit, jestli dýchá a (ač se může zdát divné) hledal jeho doklady, abych věděl jméno a při probrání se ho na něj zeptal. Tím se ujistil, že je v pořádku (a skoro mě měli za zloděje). Paní vedle mu hned zvedala nohy, ale mně to přišlo jako hloupost, protože se udeřil do té hlavy a pokud by měl krvácení, tak by se už nemusel probudit vůbec. Byli jsme u něj dva a třetí volal záchranku. Zbylých cca 8 lidí jen přihlíželo. Tahle lhostejnost mi hlava nebere. Vždyť mohli být na jeho místě. Proto bych chtěl takto vzkázat, že nikdy nevíte, jestli ten stojící vedle nebude ten, kdo vám může zachránit život. A proto si musíme pomáhat.

4.) Je vidět, že máš svoji práci rád. Neláká tě udělat si „večerně“ zdrávku a dál studovat? Mudr. MrEdD? ;)
Upřímně mě to vůbec neláká, navíc bych musel prvně dodělat maturitu a pak bych teprve mohl dělat zdrávku a následně další. Ale už na střední jsem prohlašoval, že mě nebaví prosedět zbytečně hodiny v lavici, když se můžu zvednout a jít to poznávat osobně přímo „do terénu“. Praxe je nejlepší učitel.
Navíc mám svojí práci rád a jediné, co bych v nejbližší době rád udělal, je kurz ošetřovatele. Sice budu muset rok vydržet v lavici, ale rok mi uteče. Do delšího studia mě to nějak netáhne a abych byl MUDR. MrEdDy :), tak to bych seděl v lavici ještě hodně dlouho..
Spíš mě láká cizina.. Austrálie, Nový Zéland, Island nebo Japonsko.
Další věc je, se opřít do jazyků a naučit se psát a plynule mluvit minimálně anglicky. Když jsem byl (sice jen velmi krátce) na Campus Party v Berlíně, tak jsem si uvědomil, že bez jazyku jsem ztracen.
Na Twitteru kdosi pronesl větu, která mi utkvěla v paměti a zněla nějak takto: "Docela mě mrzí, že mě rodiče nutili dodělat VŠ, místo aby mi řekli: „Nauč se jazyky a cestuj!“  Na dnešní dobu je podle mne, více než pravdivá.

5.) Tu větu si také vybavuju. Bohužel já znám pohled na vzdělání z obou stran a neřekl bych, že bez vzdělání, ale s jazyky, je život jednodušší. Ono záleží hlavně na tom, kdo ti to vzdělání poskytuje a v jaké kvalitě. Ale to už je odbočka. Na jakém oddělení pracuješ?
To určitě není, za sebe to beru tak, že ta střední dá člověku nějaký základ a pak se už musí zdokonalovat sám.  A je jedno kde, záleží na síle jedince :).
Oddělení kde pracuji, je taková centrála sanitářů nazvaná Žurnální služba neboli Centrální dispečink. Přes den je nás asi 15 na celou nemocnici, ale pouze na určitou práci. Většina oddělení má přes den své sanitáře, takže ty se věnují pracím na oddělení a my vlastně běháme mezi odděleními.
Na nočních a o víkendech jsme ze sanitářů jen my a máme to „celé“ na starost. Odnášíme různé vzorky krve, moči a jiných nálezů do laboratoří. Převážíme pacienty na vyšetření (přes den pouze v případě, že oddělení maximálně zaměstnalo svého sanitáře, chtějí mu dopřát chvilku oddychu, nebo žádného prostě nemají). Vozíme pacienty na operační sály a zpět. Nosíme z krevní banky krve, krevní destičky či plazmy tam, kam je potřeba. Děláme překlady pacientů (na jiné oddělení). Roznášíme oddělením léky a skladový materiál. A také jsme to my, kdo odveze tělo na patologii, když pacient zemře.
A i když si třeba někdo říká, že je to pohoda, tak si představte, když se rozjede devět sálů (krve, plazmy, pacienti sem tam), do toho různé odběry, které nosíme do laboratoří vzdálených mezi sebou cca 1,5km, dva překlady, k tomu pár pacientů na RTG, sono, či jinou zobrazovací techniku, stačí jeden Exitus, na který musíme vždy dva a hned je v jednu chvíli 15 sanitářů pryč. Odděleních je na dětské části cca 30 a dospělé cca 90. A vážně jsem to nepřehnal. Není den, kdy by do telefonu nezaznělo: „Nezlobte se, ale teď tu nemám ani nohu“.

6.) Já ti rozumím, znám to, dělal jsem něco podobného 13 let @NaBulovce. A teď něco veselejšího, jak jsi prožil prázdniny?
Tak to bych akorát učil orla létat :)
Tak trošku jsme začali dovolenkovat už v červnu a letěli jsme na týden do Afriky. Konkrétně do Tuniska, ale líbí se mi říkat Afrika, protože v první chvíli si asi většina vybaví suché stromy, vyprahlou zem a Masaje, kteří polonazí tančí kolem ohně. Mně vždy pobaví: „Afrika? Co v Africe? Fakt?“ a ten obličej plný očekávání „něčeho neznámého“. Jojo, jsem takový rošťák :)
A jinak „Prázdniny“ jsem měl z první poloviny pracovní, kdy jsem pomáhal rodičům s klasickými letními povinnostmi na jejich domečku a zahrádce. A z druhé poloviny oddych, jako výlety po hradech, zříceninách, procházky, výlety na kole, prostě maximální relax. Jsem spokojen. Teď už se zase těším na zimní dovolenou :)

7.) To vypadá, že jsi měl prázdniny celé dva měsíce! :) Afrika, černý kontinent, to láká k focení všeho, co se hýbe. Fotíš rád?
No, skoro jo :)
Dříve jsem se rád nechával fotit a lezl do každého záběru. Jenže se mi zdálo, že ty fotky nejsou tak jak bych si představoval a tak jsem se za fotoaparát začal stavět já. Před třemi lety jsem si koupil první zrcadlovku Canon D500, se základním objektivem EF-S 18-200 mm IS a začal si hrát. Dokonce mám na Rajče.cz album, kde jsem umístil prvních 6 fotek, které jsem vyfotil. Dále jsou moje výtvory k vidění na Streamzoo, kde jsou všelijaké fotky. Jsou tam i od kamaráda "amatéra" a to přímo ty blesky a moucha :) (Snad nevadí taková malá reklama :) )
Se základním objektivem, bez clony, předsádky, stativu, dálkového ovládání a dalších se nedalo zase vykouzlit tolik kolik bych chtěl. Takže otráven vysokými cenami, jsem Canon odložil a prášilo se na něj. Naštěstí kamarád, vášnivý amatérský fotograf, neváhal a stroj ode mne koupil. Ale nastaly situace, kdy jsem někam jel a musel si půjčovat „vybavení“, což vyústilo ve vánoční dárek Nikon D3100, červený s 18-55 mm VR. Výběr trval dlouho a nakonec rozhodla barva, ale hlavně levnější příslušenství.
V „Africe“ jsem si uvědomil, že bych mohl zachytit zážitky a situace i jinak a že k tomu potřebuju kameru. Bohužel jsem se dostal nedávno do situace, že si budu muset vybírat znovu zrcadlovku a to pro sebe a poté taky i tu zmiňovanou kameru.
Rád zachycuji různé okamžiky a potom o nich třeba vyprávím nebo si je nechávám jen pro sebe, takže „dokud dýchám, tak nepřestanu“ :) Abych to neprodlužoval, Ano fotím rád! :)

8.) Jak se díváš na focení mobilem? Je to jen taková "Znouze ctnost", možnost pořídit rychle, někdy i kvalitně, zajímavou fotku, nebo lze hovořit i o "profesionální" fotografii? Používáš mobil k focení? A už sis u někoho řekl: "Ten dělá mobilem pěkné fotky"?
Abych byl úplně upřímný, tak jsem to určitě řekl, ale netuším už na jakou :) Focení mobilem je totiž docela široký pojem.
Pokud se jedná o starší modely (třeba do roku 2009), tak tam by se jednalo opravdu spíše o možnost rychle pořídit snímek pro nějakou srandu, nebo vlastní potřebu, protože takové fotky by se musely dlouho a složitě upravovat a nejspíš by i konečný výsledek nestál za moc. Pokud se jedná o dnešní modely, tak ty už se dají srovnat s kvalitními kompakty.
Všechno ale záleží na tom kdo "mačká spoušť" - jestli hledí na expozici a hraje si s ní, vybírá si focené objekty a jejich úhly. Takže říkám, že na současnými mobily se dá zachytit i profesionální kousek.
Já osobně fotím hodně věcí mobilem, ať už jen „rychle, dělej, honem“, nebo mám čas si s tím pohrát. Pár fotek je i na zmiňovaném Streamzoo, třeba fotografie „Jihlavské podzemí“ (fotka chodby,tuším asi 10tá od konce) je focena mobilem. Jen nevím kterým, protože se mi v ruce moc dlouho neohřívají. Možná je to HTC HD2, ale fakt přesně nevím :)
Pochopitelně pokud někam jedu přímo fotit, tak jde na řadu zrcadlovka, protože jedině s ní vím, že budou fotky nejkvalitnější a mám obrovské množství možností nastavení. Na vše ostatní používám mobil a je to podle mne v pořádku.

9.) Jsi členem komunity kolem MIUI.CZ. Jak ses k tomu dostal a jak pokračuje vývoj?
Všechno začalo tím, když se na XDA-Developers fóru objevila před dvěma lety neznámá modifikace android ROM. Celá byla jen v čínštině a podle ukázkového videa byla oproti dosavadním neskutečně rychlá. Obsahovala zajímavé customizace, které v té době nabízely pouze ROMky z kuchyně CyanogenModu. Během pár dní se objevil první balíček, který celou ROM „poangličtil“ a na svědomí to má MarkHuk. A začaly se rojit další a další verze, které nesly pouze číselné označení, a chvíli trvalo, než mi došlo, že znamenají datum a že je každý pátek nová verze. Na Androidforu jsme vedli vášnivé diskuze, až se objevil někdo, kdo zkompiloval český balíček. Byl jsem jako v ráji :) Tento človek vystupující jako PepeII (snad se nebude zlobit), byl ale časově vytížen a tak byla čeština pouze na verze, které byly třeba 3 týdny pozadu a to mě mrzelo. Nabídnul jsem mu pomoc, ale nebyl moc sdílný a neporadil jak na to. Tak jsem navštívil „strejdu“ Google a hledal a hledal, dokud jsem nenarazil na návod jak kompilovat. Návod byl a já se do toho mohl pustit. Začátek byl otřesný. Aplikace padaly, čeština měla chyby a něco jsem ani nedokázal přeložit a tak jsem na jedno vydání ROM kompiloval a testoval třeba celý víkend. Pepe měl však k mému překladu a kosmetickým úprávám neustálé připomínky a nesdílel můj nápad s podporou českých vývojářů (chtěl jsem do balíčku přidávat české aplikace, abych zviditelnil jejich tvůrce a podpořil je). Oslovoval jsem je a oni s nadšením přijímali, tak jsem se s Pepe rozloučil, převzal štafetu a začal úplně od začátku. Stáhl a dekompiloval jsem celou ROM jak čínskou, tak anglický balíček, a znovu podle sebe překládal. Strávil jsem u toho asi 14 dní, než to bylo v základu hotové. Pak jen vždy v pátek, kdy vyšel anglický balík od Marka, seděl do noci a někdy i do rána u PC a překládal a kompiloval do češtiny. Ohlas to mělo výborný a já se cítil jako král :) Každý týden měl můj balíček s češtinou asi 60 stažení a to jen pro zařízení HTC Desire a Nexus One. Začaly se ale množit dotazy na další a další zařízení. Chtěl jsem vyhovět všem, protože ty děkovné věty byly můj motor, ale jen tato dvě zmíněná zařízení mi braly týden co týden spoustu volného času a já na další nestačil. Taky se mi stalo, že jsem s tím úplně přestal, ale po dvou měsících, kdy se mi dostávalo proseb, jsem byl zase zpátky a dohnal, co bylo potřeba.
Stál jsem před otázkou co s dalšími zařízeními? Takže přišel nápad a já na miuiandroid.com fóru (založené Markem) psal na Czech translation a i na androidforum prosbu o další nadšence, aby mi pomohli. Zprvu to šlo těžko a mě zase docházela síla. Pak se ale objevil @RadovanKepak a ten sehnal další. Založil web miui.cz, sestrojil autobuild, spojil se s Markem a začal přidávat další zařízení. Na chvilku jsem mohl zase nabírat síly, jenže jsem se na dlouho odmlčel a to vedlo k pocitu, že jsem odstrčený a to mě mrzelo. Tak jsem se stáhl do ústraní. Tam jsem prakticky zůstal a teď jen občas přispěju opravou češtiny a nějakým tím „rozumem“ do fóra. Abych si trošku přilepšil, tak jsem se pustil i do počeštění za pomoci FeReTa (přeložil QIP pro symbian) QIP for Android a MobileAgenta (oba ICQ klienti). Psal jejich vývojářům, že jim je pošlu, ale asi to nechtějí zadarmo a šuškalo se, že na to mají firmy, ale ani po roce v nich čeština stále není. Možná i proto, že ICQ celkem upadá.. Teď se věnuji počešťování QIP 2012 pro PC. A ten dobrý pocit, že v tom všem mám prsty i já, mi nikdo nevezme :)
Celé je to ale dobrá ironie, protože anglicky umím prd a vše jsem ladil podle překladače, podle toho co co znamenalo v praxi, nebo podle ohlasů.
A jako takový svůj podpis jsem si v těch všech vybral, že místo „tří teček“ dělám jen „dvě“ :)

10.) A touto odpovědí jsme se dostali na konec našeho rozhovoru. Je to škoda, povídat bychom si mohli určitě ještě dlouho. Děkuji ti za příjemný rozhovor, který mne i částečně vrátil k mé bývalé práci a na závěr se tě, jako tradičně, zeptám - Je něco, co bys nám chtěl o sobě říct a na co jsem se nezeptal?
Asi jen to, že jsem často arogantní, zlý, dělám naschvál špatné věci, biju holky, jsem drzý, rád se peru a taky pomlouvám všechny za jejich zády. Srandu si nedělám, jen si k tomu přiřaďte antonyma :)
Ještě jednou velké DÍKY za pozvání a snad jste si o mě udělali kladný obrázek..

Předchozí rozhovory zde.