Chtěl jsem psát o tom, že lidé se chovají jako zvířata. Ale to těm zvířatům také nemůžu udělat. Ukažte mi nějaká zvíře, které se zviditelňuje tím, že se chová hlučně, agresivně nebo jinak, pro zviditelnění svého ega. Ano, jsou zvířata, která jsou hlučná. Např. kohout po ránu. Jeho křik obtěžuje kdekoho. Třeba lufťáky na víkendovém pobytu. Ale on to nedělá, že z toho má legraci. Je to prostě jeho vrozený pud. Jo, to v neděli ráno, když se zavírají bary, to i chudák zvíře se snaží někam schovat, aby nemuselo poslouchat opilecké výkřiky, skandování a ukazování, kdo je větší ...
Další varianta byla, že lidi jsou dobytek. Ale uznejte, jdou lidi srovnávat s božím hovádkem. S krávou, která dává mléko. S bejkem, co dává maso? Co dává člověk člověku? Pocit beznaděje, pocit málocennosti, pocit marnosti? Ano, jsou i lidé, kteří umí rozdávat radost, lásku, naději, ale takové nelze nazývat dobytkem. Člověk dobytek umí skvěle kydat pod sebe. V tom jediném se snad s božím hovádkem může srovnávat. Ale ono boží stvoření to nedělá schválně, nebo ze své marnivosti. Člověk dobytek ano. Co mu od ruky odpadne, to už na zemi zůstane.
Na toto jsem si vzpomněl včera a proto taky toto "ublognutí". Jdete po cestě a na trávníku hromádka ulámaného šeříku.
Aha, v neděli byl 1. máj. Lidé se líbali pod rozkvetlými stromy. Ale proč ten šeřík na trávníku? Někdo si jej zřejmě utrhl a pak běhal po parku a líbal koho potkal. Jo, je to jednodušší, než každého tahat pod rozkvetlý strom. A když už měl hubu jako havajský domovník, od věčného líbání, zahodil větvičky na zem. Udělal by toto zvířecí dobytek? Udělal, ale ten by tu větvičku aspoň sežral.
Takže lidi jsou ... Co? Každý ať si to přebere sám.
:-) moc hezky jsi to shrnul Jirko, bohužel je to tak :-)!
OdpovědětVymazat