Obcas si tak premyslim, jestli by mi v kancelari nebylo lepe. Hlavne v zime, kdyz jedu snehovou vanici. Sterace namrzaji, topeni jede na plny vykon, abych videl kousek pred sebe a ja premyslim, jake to je sedet ve vyhrate kancelari a pozorovat snehovou nadilku za oknem. Ja v tu chvili myslim na to, jak jsou silnicari na kazdou zimu pripraveni, ale nikde nejsou videt. Clovek v kancelari zrejme mysli na to, jestli se tim privalem snehu dostane domu. Starosti to jsou zrejme obdobne, lec pro kazdou stranu odlisne.
Urcite ted nekdo muze namitnout, at tu praci tedy nedelam, ale me to bavi. A kdyz clovek pouziva mozek a je veden pudem sebezachovy, dokaze projet i tou nejprudsi snehovou vanici. Letosni zima jich mela nepocitane.
Ale verte mi, ja bych nemenil. Obzvlast ted, kdyz je pocasi pro jizdu primo idealni. Pri predstave, ze bych se potil v nejake ohromne (openspace) kancelari, s desitkou lidi kolem sebe, me jima hruza a pri te predstave se jen oklepu.
Je mi jasne, ze lide pracujici v kancelari to vydi jinak. Ano, kazdy ma na to svuj pohled.
Rika se, ze nejhezci pohled na svet, je ze hrbetu kone. Ja tvrdim, ze z kamionu. Protoze tam, kde ja mam chodidla, ma ridic osobniho vozu hlavu.
Proto hazim za hlavu predstavu prace v kancelari. Me bavi ridit, at je vedro nebo snih.
Žádné komentáře:
Okomentovat