tag:blogger.com,1999:blog-165809522024-03-13T21:42:26.707+01:00Profa - blogze života obyčejného muže, rodiče a řidičeAnonymoushttp://www.blogger.com/profile/14056518349037849576noreply@blogger.comBlogger683125tag:blogger.com,1999:blog-16580952.post-11325628712527222292016-07-11T10:00:00.000+02:002016-07-11T10:00:07.651+02:0010 otázek pro ... @PanKecupŽe každý živočišný druh hovoří vlastní řečí, ví už každé dítě. Že se lidé pokoušejí porozumět řeči zvířat, je věc stará mnoho desetiletí. Že se lidé pokoušejí sestrojit "<i>překladač</i>" zvířecí řeči, je sice stále v rovině utopie a fantazie, ale kdo zná Arabelu a Zlatovlásku, ví, že nic není nemožné. Dost již fantazírování. Co by člověk dal za to, rozumět svému domácímu mazlíčkovi. Z výrazu zvířecí tváře, můžeme poznat různé nálady a pocity, ale pořád to není, jak když by k nám zvířata mohla promluvit. Ale je mezi námi kocour, se kterým si povídat lze. A co víc, svoje pocity sdílí mezi své <b style="font-style: italic;">sledě</b>. Jak úchvatná věta. :)) Dovolte mi tedy, abych v dalším pokračování <b>10 otázek pro ...</b> přivítal <a href="https://twitter.com/pankecup">@PanKecup</a>.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-rwRU7Ihgfpo/V3orX9sGm3I/AAAAAAAAJL0/t9eE97E5bIAhI3d057XffcZZ69BZIIwiwCKgB/s1600/IMG_5894.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://4.bp.blogspot.com/-rwRU7Ihgfpo/V3orX9sGm3I/AAAAAAAAJL0/t9eE97E5bIAhI3d057XffcZZ69BZIIwiwCKgB/s320/IMG_5894.JPG" width="213" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<b>1.) Ahoj, mám velkou radost a určitě nejen já ;-), že jsi přijal pozvání k rozhovoru v rámci projektu 10 otázek pro ... Věřím, že pomocí překladatelky to zvládneme, levou zadní :-) Na úvod, jako všechny hosty před tebou, tě požádám, aby ses představil našim čtenářům.</b><br />
Ahoj! Já děkuju za pozvání, odpovídám a vrním si u toho blahem!! Jsem kocour, jak asi všichni vědí, takže skromnost mi není vlastní, tím pádem můžu v klidu říct, že jsem fakt krásnej a chytrej zabiják komárů, rybenek a ostatní havěti, co se dá v bytě najít. Jsem pražská náplava - narodil jsem se v jedné stodole v jižních Čechách, ale když mi byl tak měsíc, zavolali mě do Prahy, že je tu potřeba někoho adoptovat. Tak jsem si adoptoval jeden pár, kterej se bohužel začal množit :-/ Ale (čas na vyzdvihnutí zásluh)! On nechtěl kočku, že je člověk psí. Po chvilce začal říkat, že psi sou lepší než kočky, kromě našeho Kečupa. Teď už na mě (a kočky) nedá dopustit... A jen tak mezi řečí - ptát se kastrovanýho kocoura na to, jestli klást otázky v ženským nebo mužským rodě mi přijde trošku nepatřičný ;)<br />
<br />
<b>2.) Jaká je Praha, očima měsíčního kotěte?</b><br />
Tak se stodolou se to srovnat nedá! Navíc mě přestěhovali do něčeho, co vypadalo jako králíkárna (ale menší). A pak to začalo, že mi Prahu ukážou... pche! Vzali mě autobusem k doktorovi na nějaký blbý injekce! A nechali mi zničit všenky od mé rodiny! Ale jinak dobrý, co jsem ze stodoly neznal je kocouří samoobslužný bufet - oni tomu myslím říkají odpadkový koš (slyšel jsem fámy, že venku jsou větší a říká se jim popelnice, ale tomu nevěřím). No a ve stodole mě taky nikdo nechtěl mazlit, voni pořád, ale já se nedal! Ha!<br />
<br />
<b>2a.) A jak Prahu vidí už velký, dospělý, kocour?</b><br />
Zjistil jsem, že se od stodoly zas tak neliší - je to jeden velkej chlívek! To samozřejmě žertuju, Prahu mám rád. Ve stodole nebyly třeba světla tramvají na zdi, že jo... Bohužel mě nepouštějí do víru velkoměsta, ani o dvě patra nad nás, kde jsou dva zuřiví psi a já bych je chtěl strašně moc srovnat do latě. Zatim mě na schodech vždycky odchytli dřív.<br />
Párkrát mě ven vzali, ale to se kolem sesypali odrostlí Vetřelci z celýho širokýho okolí. A co chtěli? Muchlat mě!!! Zabijáka!!! Takže už mi to ani tak neva, že sedim doma na okně a okusuju kytky. Uvidíme, jestli mě vezmou aspoň někdy do vnitrobloku, kterej teď po přestěhování máme. Slyšel jsem, že tam chce ona udělat Vetřelcovi velkou bedýnku s pískem - asi když nechce chodit na záchod, tak na to půjde po našem! Já mu klidně ukážu, co se s takovou bedničkou dělá, že jo...<br />
<br />
<b>3.) Říká se, že pes se naučí bydlet s člověkem, ale u koček je to obráceně. Tam, kde bydlí kočka, musí se člověk naučit bydlet s ní. Je to pravda?</b><br />
To bych řek! U nás je mi to všechno perfektně přizpůsobený, ha! (až na Vetřelce teda a chybějící kočičí dvířka a to, že dostávám hlavně granule a že tu nejsou myši a že mi nenechávaj stále puštěnou vodu a že nesmim žrát kytky a že neumím otevřít ledničku a že nesmím olivy...)<br />
Ale ono obecně se o rozdílech mezi psem a kočkou dost nakecá... hlavně vědci to dost zkoumaj. Nejradši mám to, že pes u mrtvýho pána čeká a smutně kouká, kdežto kočka mrtvolu povečeří... a já se ptám: když budete někde zavření s mrtvým "nejlepším přítelem" nebo mrtvou kočkou a nebudete moct ven. Vokoušete je, nebo budete smutně koukat a umírat hlady?!?! Aha...! Pokud to druhý, tak jste evolučně slepá ulička!! Pokud to první, vyvodíte z toho, že k psovi nebo kočce nemáte žádnou emocionální vazbu? Ne, jen, že máte pud sebezáchovy...<br />
<br />
<b>4.) Co takový kocour celý den dělá? Původně jsem tedy myslel ... celý den sám doma ..., ale v tvém případě to asi neplatí, být sám doma.</b><br />
Většinou plánuju kočičí nadvládu světa, úmyslně šířím toxoplazmózu a... teda, teď jsem se přeřekl, chtěl jsem říct: spím, lovím rybenky, jím, občas shodím nějaký ten květináč, škrábu gauč, ignoruju granule, snažím se otevřít dveře a ledničku a podobně. A jelikož tu vážně skoro pořád někdo je, tak ještě žebrám, číhám v tunelu, laskavě si s nima hraju, provokuju Vetřelce, ignoruju Dvojku...<br />
<br />
<b>5.) Co pro tebe znamenal příchod Vetřelce a Dvojky do domácnosti. Byl jsi připravený, že potřeby divokého zvířete budou odsunuty do pozadí?</b><br />
Začalo to slibně (sice vypadala, jakože snědla - co snědla, spolkla! - kočku), byla víc doma, víc vařila, víc si se mnou hrála, pořídili mi postýlku... ale pak přinesli řvoucího Vetřelce. Očuchal jsem ho, nelíbil se mi, tak jsem ho ignoroval, že časem zmizí. Nezmizel. Rostl.<br />
A věřte nebo ne, pořád roste, je pořád u mě doma a ještě ani kastrovanej neni!!! Ale aspoň už zjistil, jakým způsobem jsem ochotnej si s nim hrát, taky mě rád krmí a rád kouká jak jim. (Občasný tahání za krk, nohy, ocas se taky zlepšuje...) Takže začal bejt v pohodě a ... BUM!... přivezli Dvojku. Takže začínáme nanovo. Já jim říkal, že pokud to myslej vážně, že to se radši odstěhuju, ale jim to moc nevadilo a odstěhovali se se mnou. A jelikož Dvojka řve víc než řvával Vetřelec, občas si s Vetřelcem vystačíme při hrách sami. Což je situace, kterou jsem teda ani ve snu nečekal!<br />
<br />
<b>5a.) Víš co je na Vetřelcích nejlepší? Že vyrostou a pak tě nechají na pokoji. Do té doby to musíš vydržet. Ale pak ti bude smutno, že si s tebou nikdo nehraje. Nezkoušel jsi nájemníky poprosit, aby ti také pořídili kamarádku, když se sami rozmnožují?</b><br />
No jo, ale abych už nebyl zakopanej někde pod keřem, než vyrostou!! No, já už se rozmnožovat nemůžu (a že kočičí rod tim přijde o sakra geny!!!) a o kamarádech jsem ještě moc nepřemýšlel. Obávám se, že kotě by teď Vetřelec asi udlachmal, ale zas by mohlo jezdit těma náklaďákama, do kterejch já se nechci vejít, že jo... Co jsem je adoptoval, tak jsem poznal jen jednoho dalšího kocoura a to byl strýc Šmudla - toho jsem měl moc rád! (on mě nesnášel, prý si je adoptoval dřív) Tak by mě zajímalo, jestli bych teď já byl starej nevrlej, vedle mladýho roztomilýho! I když strejcovi bylo 14, mě budou teprvá 4!<br />
<br />
<b>5b.) A co zkusit přemluvit Vetřelce, aby ti nějakého kamaráda venku našel. Oni jsou na to dobří! A ty jejich oči, když prosí: "To je tak krásné koťátko! A jak je smutné, že je samo, vezmeme si ho domu. Prosííííííííím!!!!!!"</b><br />
Když já si nejsem jistej, že jsou natolik inteligentní, aby pochopili, že všechno tohle se skrývá v tom "Mňák", který by ze sebe jako jediný vypotil Vetřelec... A Dvojka zatím jen řve :-/ Takže se obávám, že žádnej kamarád zas tak rychle nepřibude. Ale budu doufat - je jaro, tak třeba někde nějaký kotě bude! Chtěl jsem napsat vyplave, ale to v souvislosti s kotětem není zrovna ok...<br />
<br />
<b>6.) Je jaro, všechno pučí a kvete, to musí být pro tebe ráj, když se doma objevují nové a čerstvé květiny, přibývají větvičky s poupaty a rozkvetlými květy. Je s čím si hrát, co okusovat, ničit. To musí být "kočičí ráj na zemi".</b><br />
Jak bych to řek... jelikož u nás kytky ve váze z neznámé příčiny samy padají asi tak po 5 minutách, tak už je sem moc nikdo nenosí. Na Velikonoce mi přinesli osení, který pro mě udržovala, to se musí nechat, dokud z něj nezačali lízt brouci- který já nejím (sic!!!). Ale začíná sezona megakomárů a much, tak snad nestihnou přidělat sítě do oken! Jinak kočičí ráj by to byl, kdyby mi sem jednou za čas přilítla dobře vykrmená sýkorka, kterou bych moh rozsápat a rozcupovat v jejich posteli!<br />
<br />
<b>6a.) A spát s nimi, tě nechají? Válíš se jim rád v posteli?</b><br />
Občas s nima spim, ale nějak jsem je pořádně nevycvičil (inu starýho člověka novejm kouskům nenaučíš...) takže se vrtěj. A to mě jako dost vadí. To odcházím. Dřív jsem chodil budit, ale teď už mi za to nestojej. A Vetřelcovi svou postel na noc pujčuju a nechodím tam. Teď jsem dostal novou, tak jsem spokojenej, jen ten Vetřelec mi tam na noc prostě zas chodí. Ale! Snažím se ho vystrnadit. Když je v posteli, těsně před usnutím, jdu se mu ukázat, nebo začnu dělat bordel, aby se zas probral. Však ona si časem rozmyslí mi ho tam dávat spát.<br />
<br />
<b>7.) Ti tak přemýšlí, kdo je v té domácnosti, tvůj, nepřítel č. 1?</b><br />
Jelikož jsem na vrcholu potravního řetězce naší domácnosti, v podstatě nemám přirozený nepřátele... bejval to Vetřelec, takže předpokládám, že tuhle úlohu zastane brzo Dvojka. Vetřelec, ač mě dost šikanuje, tak je celkem parťák na hraní v tunelech. Občas je nepřítelem ona - když mi třeba dá maso a já si ho odnesu k Vetřelcovi, nebo na stůl... a pak ho tam nechám (protože mam špatný zuby a třeba mi nejde úplně ukousnout), tak by mě nejradši uškrtila.<br />
Ale! Teď jsem si vzpomněl! Největší nepřítel je ten blbej vysavač, co mě chce pokaždý sežrat! Ten je na vrcholu!!! Já se schovávám a on mě pronásleduje! Mám vždycky co dělat, abych zachránil kožich!<br />
Ale jinak se nebojím nikoho a ničeho! (proto mě taky nechtěj pouštět ven, abych neútočil na tramvaje a zuřivý psy)<br />
<br />
<b>7a.) Dokážeš si představit život na svobodě?</b><br />
No jasný! Viděl bych to asi takhle... ráno bych vybral nějakou popelnici, pak bych sežral pěnkavku. Když by se mi zrovna chtělo, rozsápal bych nějakou tu tramvaj, který tu divoce žijou. K obědu bych si dal kapsičku, který jsou venku určitě taky na každym kroku. Odpoledne bych potrénoval lov psů! Mezi tím bych sem tam občas spal, to je jasný. V nějaký měkký posteli! A v noci bych zpíval a hulákal a rval se s kocourama a plánovali bysme to ovládnutí světa... teda bavili bysme se, kde jsou nejlepší myši, sem chtěl říct! Jo jo, divočina se předemnou třese, asi proto mě nechtěj pouštět ven!<br />
<br />
<b>8.) Jak se ti daří utajit před světem schopnost odesílání tweetů? Pořád si jen a jen kočka! :-D</b><br />
Pche! To říká jen a jen člověk?!?! My kočky náhodou máme dost vyvinutej devátej smysl (kolik jich máte vy?? Ha??), který je zrovna o vycítění hesla wifiny. Takže základní problém vyřešen. No a pak už to jde samo... nerad bych zacházel do detailů, abych něco neproklecnul. Jen řeknu, že co ona trůní doma, tak už na Twitter nemůžu tak často, takže má aktivity hluboce upadla, což je velká škoda pro celý svět a budoucí generace.<br />
<br />
<b>8a.) Myslíš, že jsi průkopníkem ve světě zvířecích štěbetálků, nebo jsi se nechal inspirovat. Sleduješ nějaké další zvířecí "kamarády"?</b><br />
Ač jsem se inspirovat nenechal, ale rovnou jsem si založil účet, tak jsem pak zjistil, že Twitter je plnej koček, psů, morčat, králíků, koňů, kanců spousty další havěti. Například kolonie koček z úesá je dost velká a pořád si vzájemně retvítujou a podlejzaj a taky pitvořej jazyk. Já bych třeba nepoužíval purrfect, jak to dělaj oni. Tohle naštěstí tady nedělá snad nikdo, koho znám. Jako že bych třeba psal mňaudělí místo pondělí a tak...<br />
<br />
<b>9.) Se kterým štěbetálkem by sis rád přečetl rozhovor v některých dalších 10 otázek pro ...?</b><br />
To už je konec? No dobrá... tak já bych po kocourovi uvítal třeba robota <a href="http://twitter.com/cotomate">@cotomate</a>, nebo zkušenou krotitelku Vetřelců <a href="http://twitter.com/tereza_steflova">@tereza_steflova</a> (jak to proboha vsechno stíhá?!), nebo i jednu postavu historickou a tou je <a href="http://twitter.com/frauschischma">@FrauSchischma</a>, nebo <a href="http://twitter.com/tichotlapka">@Tichotlapka</a>!<br />
<br />
<b>10.) Konec to ještě být nemusí, hezky se s tebou povídá, jen zjišťuji, že jaro se nám přehouplo do léta a čtenáři by se rozhovoru také nemuseli dočkat. :)) Což by mne moc mrzelo. Takže teď již opravdu poslední otázka - Je něco, co by si na sebe chtěl prozradit a na co jsem se nezeptal?</b><br />
Co bych tak ještě mohl prozradit... jen takový drobnosti - jsem multilingvní kocour, co žije v bilingví rodině (já se dva jazyky doučil, ale oni pořád dělaj, že mým jazykem nemluví, pche!), miluju olivy (fakt hodně), tuňáka, brambory, salát, no prostě jsem docela všežravec. Do vany jsem v životě spadnul jen jednou, ještě nikdy jsem nezmohnul (teda první měsíc si nepamatuju), v dopravních prostředcích si rád hlasitě zpívám, nerad si ničím škrabadlo, tak radši brousím dráp kdekoliv jinde, nechutná mi voda z misky, ale jen tekoucí nebo z kytek... A to je tak ten základ o mě...Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/14056518349037849576noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-16580952.post-70181054325492638622016-03-23T10:00:00.000+01:002016-03-23T10:00:49.132+01:0010 otázek pro ... @VonWrathCo mě na rozhovorech baví? Je to skutečnost, že se při nich přenášíte přes různá témata, která se vzájemně prolínají a doplňuji a najednou se přistihnete, že mezi nimi vyplave na povrch něco zajímavého, co by asi jinak zůstalo ostatním utajeno a skryto. Tady, se to najednou vynoří, tak nějak automaticky, nenuceně, skoro by se dalo říct, až omylem, jako by to host ani nechtěl říct. Jak je to jednou venku, je potřeba takovou příležitost uchopit, nepustit, ba naopak je potřeba ji rozvinout a naservírovat na zlatém podnosu hladovému čtenáři. A to se přesně stalo s mým dnešním hostem. Vítejte u dalších <b>10 otázek pro ...</b><br />
<b><br /></b>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-XeSIaCWj0mM/Vu6SiuTPe3I/AAAAAAAAHrA/lRxDOh2JEfEwrDDQeKlZYRIGRBxic6ZrQ/s1600/Niki.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://1.bp.blogspot.com/-XeSIaCWj0mM/Vu6SiuTPe3I/AAAAAAAAHrA/lRxDOh2JEfEwrDDQeKlZYRIGRBxic6ZrQ/s320/Niki.JPG" width="320" /></a></div>
<b><br /></b>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">1.) Ahoj, vítám tě u 10 otázek pro ... Vážím si, že sis našel čas a odvahu k rozhovoru. Jak asi tušíš, jedním z předchozích hostí bylo přání, abys dalším hostem v 10 otázkách pro ..., byl ty. Je to novinka a mě se celkem líbí, že sám zpovídaný si vybere, kdo by měl být dalším hostem. Přehraje tím svoje pocity, ze začátku rozhovoru, na dalšího "</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: italic; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">štěbetálka</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">" a mě tím ušetří spoustu času, s přemýšlením, koho pozvat k rozhovoru. Hned v úvodu tě poprosím, aby ses představil čtenářům.</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> </span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> Ahoj, jsem Marek Nawrath a to příjmení není žádný umělecký pseudonym, jak se lidi často domnívají. Vystudoval jsem matematiku na UP v Olomouci a většinu svého profesního života jsem učil matematiku, fyziku a informatiku holky na střední zdravotnické škole. Čerstvý drb: v pololetí jsem ze školy a ze školství odešel.</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> Více než matematika a technika mě vždy lákalo psaní. Psal jsem do jednoho regionálního deníku, do jednoho zajímavého magazínu, psal jsem blog v době, kdy to ještě nebyl mainstream</span><span style="background-color: transparent; color: #cc4125; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> </span><span style="background-color: transparent; font-family: Arial; font-size: 14.6667px; font-style: normal; font-variant: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">:-)</span><span style="background-color: transparent; color: #cc4125; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> </span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">a nějakými texty otravuji neustále. V nejbližší době mi vyjde knížka, ale to asi pro čtenáře nebude žádná novinka.</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> Hodně dobře se cítím v přírodě někde mimo civilizaci. Oblíbil jsem si rumunské Karpaty, ale rád prchám do lesa i u nás v Jeseníkách, kde žiji odmalička.</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> Hodně čtu, nejraději detektivky jaké píše třeba Johan Theorin, Peter May nebo Jo Nesbø. Rád relaxuji u zajímavé muziky. Mám doma hodně slušnou sbírku hudby všech možných žánrů.</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> Jsem hodně velký introvert, takže spíš než na bujarých akcích je možné mě zahlédnout na procházce s kokršpanělkou Niki. Proto ten úvodní obrázek od </span><a href="https://twitter.com/jutao_toys" style="text-decoration: none;"><span style="background-color: transparent; color: #1155cc; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: underline; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">choti</span></a><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> </span><a href="https://twitter.com/stary_mrzout" style="text-decoration: none;"><span style="background-color: transparent; color: #1155cc; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: underline; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Starého Mrzouta</span></a><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">.</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<b id="docs-internal-guid-7751cc43-9ecd-a303-9d12-04ffaf7c9690" style="font-weight: normal;"><br /></b></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">1a.) Vystudoval jsi matematiku a učil jsi informatiku na zdravotní škole. Jak se člověk k tomu dostane, vyučovat tento předmět, na "</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: italic; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">čistě</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">" holčičí škole? Proč ne někde na všeobecném gymnáziu, kde bys své znalosti a schopnosti mohl předávat studentům, kteří v tomto oboru pokračovat v dalším studiu?</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> Před lety jsem se stěhoval za láskou a hledal místo. "</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: italic; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Zdrávka</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">" zrovna hledala učitele mé aprobace a mně ta nabídka zaujala. Škola sídlí v krásné budově, která je památkově chráněná a to mě taky dost motivovalo. Jsem tak trochu staromilec a pracovat v prostorách, kudy </span><span style="background-color: transparent; font-family: Arial; font-size: 14.6667px; font-style: normal; font-variant: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">"</span><span style="background-color: transparent; font-family: Arial; font-size: 14.6667px; font-style: italic; font-variant: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">kráčely dějiny</span><span style="background-color: transparent; font-family: Arial; font-size: 14.6667px; font-style: normal; font-variant: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">", má pro mě jisté kouzlo.</span><span style="background-color: transparent; color: #cc0000; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> </span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Nemluvě o tom, že se v té budově neustále pohybovalo několik stovek půvabných dívek. :-)</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> Myslím si, že určité matematické vzdělání by měl mít každý. Matematika tedy patří i na zdravotní školu. V případě informatiky, které jsem se v posledních letech věnoval na 90 %, je to zcela bez diskuzí.</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<b style="font-weight: normal;"><br /></b></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">1b.) Informatika a informační technologie, na nás číhají doslova na každém kroku. Měl jsi možnost se s výpočetní technikou seznámit již před vysoko-školským studiem? Byl jsi takový ten mladý a zapálený jedinec, který hltal každou informaci o nastupujícím fenoménu a chtěl proniknout do jejich tajů, i když v té době, to byly krůčky, malé, až úsměvné?</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> Nikdy jsem nebyl takový ten typický ajťák. Jsem uživatel, který byl okolnostmi dotlačen k tomu, aby se ICT věnoval trochu víc. Na dvou školách jsem byl takovým průkopníkem užívání IT při výuce i při administrativě, ale vždy to bylo proto, že jsem k tomu měl jako matematik nejblíž. Začátky byly opravdu úsměvné: počítač IQ 151 nebo Didaktik Gama, Basic, magnetofonové pásky, obří diskety, MS-DOS, T 602. Pak jsem se poprvé dostal k počítači od Apple a byl jsem uchvácen. Dnes nejsem "</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: italic; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">jablíčkář</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">", ale na to první setkání s "</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: italic; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Macem</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">" jen tak nezapomenu. Stejně mě zasáhlo první setkání s internetem. Dodnes si pamatuji, že jsme u toho s kamarádem popíjeli Metaxu a já byl u vytržení.</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<b style="font-weight: normal;"><br /></b></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">1c.) Asi jsi musel mít rád matematiku od mala, když jsi ji posléze studoval a nakonec i vyučuješ. Nebo jak se to stane, že člověk začne studovat čísla? Jejich posloupnost a kombinace, které vytvářejí nepředstavitelné rovnice. Já jsem jimi fascinován, ale vůbec jim nerozumím. :-D Nelákala tě taková ta "</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: italic; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">obyčejná</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">" klukovská povolání, jako popelář?</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> Ono je to s tou matematikou trochu jinak. Mně šlo od mala tak nějak všechno kromě manuálních činností. Na základní škole jsem měl pořád samé jedničky bez toho, že bych se učil. Na gymnáziu jsem pak docela vynikal v několika předmětech a matematika byla jedním z nich. Nebylo to ovšem tak, že bych matematiku nějak miloval. Prostě jsem s ní neměl problémy. Proto mě učitelé posílali na matematické olympiády a já občas nějak uspěl. Stejně tak mě třeba učitelka biologie tlačila do nějaké činnosti v jejím předmětu. Pracoval jsem například na projektu o souvislosti mezi výskytem lišejníků a znečištěním ovzduší. Spočívalo to hlavně v tom, že jsem lítal po lese a mapoval výskyt lišejníků v různých lokalitách. Tělocvikáři mě zase posílali na závody v přespolním běhu a běhu na lyžích, protože jsem tenkrát závodně běhal. V češtině jsem zase měl jakýsi úspěch při psaní slohovek a při recitaci. Češtinář po nás vyžadoval rozbor básnické sbírky a recitaci vybrané básně. Mě to tenkrát až tak moc netěšilo, ale vždy mě za můj výkon dost chválil. Takže jsem nebyl žádný malý génius, který by ležel v číslech. Všechno mi tak nějak šlo včetně drobných průšvihů. Dostal jsem třeba ředitelskou důtku za úmyslné narušení branného závodu a na konci třetího ročníku jsem nedostal vysvědčení, protože jsem si pro něj přišel nevhodně oblečen a upraven (džíny, vytahané triko, dlouhé vlasy a muří noha na krku).</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> Popelářem jsem samozřejmě chtěl být. Pak jsem chtěl dělat </span><span style="background-color: transparent; font-family: Arial; font-size: 14.6667px; font-style: normal; font-variant: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">to co táta</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">. Ten pracoval na horizontální vyvrtávačce a návštěvy v jeho práci mě strašně bavily. Pak jsem chtěl být učitelem jako vzdálená teta, do které jsem byl tajně zamilovaný. Na gymplu jsem se pak ustálil na novinařině. Od prvního ročníku jsem to uváděl ve svých představách o své budoucnosti a něco málo v tom i dělal. Výchovný poradce ve mně ovšem viděl inženýra a tímhle směrem mě tlačil. Bohužel, tenkrát měl výchovný poradce velkou moc. Když po sté opakoval, že na žurnalistice nemám šanci, vzdal jsem to a šel studovat matematiku.</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<b style="font-weight: normal;"><br /></b></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">1d.) Vlohy pro výpočetní techniku a informatiku, se tedy u tebe projevily tak nějak samozřejmě, ruku v ruce se světem čísel. Vždyť co je virtuální realita, než svět 0 a 1. :-) Kdy poprvé jsi poznal, že to je to, co by tě mohlo provázet životem?</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> Jak jsem už uvedl, k informatice jsem byl tak trochu dotlačen. Když jsem začínal učit, nikdo ve škole o </span><span style="background-color: transparent; font-family: Arial; font-size: 14.6667px; font-style: normal; font-variant: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">ICT</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> nic moc nevěděl, automaticky to házeli na matikáře. Moc jsem se nebránil, protože mi ten svět jedniček a nul připadal tak nějak v pořádku. Líbí se mi ten systém algoritmů, ta logika, kterou neokecáš. Na vysoké škole patřila matematická logika k mým nejoblíbenějším předmětům. Možná je to nějaký můj únik před světem, který je těžko uchopitelný, ale prostě v tom světě jedniček a nul vidím jasný systém a pořádek. Pak zase mám potřebu z tohoto světa prchnout do přírody a nechat ji na sebe působit. Jenže i tady člověk naráží na určitý systém, určitý řád, jasnou logiku. </span><span style="background-color: transparent; font-family: Arial; font-size: 14.6667px; font-style: normal; font-variant: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Taky ho často negativně narušuje</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> :-) To jsou ovšem úvahy na celou knihu, ne na krátký rozhovor. :-)</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> Zpět k otázce. Nemohu říct, že bych nějak náhle poznal, že mě informatika bude provázet životem. Tak nějak přirozeně do mého života zapadla vedle spousty jiných věcí, které můj život dělají takovým, jaký je.</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<b style="font-weight: normal;"><br /></b></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">2.) Kdy na tebe "</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: italic; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">dýchlo</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">" kouzlo sociálních sítí? Byl to pro tebe "</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: italic; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">blesk z čistého nebe</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">", po kterém jsi začal pátrat, jak to vlastně funguje a co s tím? Která soc. síť pro tebe byla "</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: italic; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">ta</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">" první, která nejoblíbenější a kterou a jakým způsobem používáš nyní?</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> První byl Facebook. Začal jsem s ním v době,</span><span style="background-color: transparent; color: #cc0000; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> </span><span style="background-color: transparent; font-family: Arial; font-size: 14.6667px; font-style: normal; font-variant: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">kdy tady</span><span style="background-color: transparent; color: #cc0000; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> </span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">o něm padly první nesmělé zmínky. Po nějakém čase mě vypátraly studentky a pak se strhla lavina - během chvilky jsem měl spoustu "</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: italic; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">přátel</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">". Díky tomuto začátku jsem si tuhle sociální síť rychle oblíbil. Na své příspěvky jsem totiž měl pořád nějaké ohlasy. Brzo jsem začal Facebook používat také při výuce. Než bych na něj nadával nebo ho dokonce blokoval ve školní síti, snažil jsem se nějak využít toho, že je u studentů tak oblíbený.</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> Pak jsem si jednoho dne pořídil Twitter. Vůbec jsem téhle síti nedokázal přijít na chuť a brzo jsem to vzdal. Pak jsem se pustil do kvalifikačního studia pro ICT koordinátory. Jako závěrečnou práci jsem si vybral téma "</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: italic; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">ICT v učitelově praxi</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">". Jako přirozená součást tohoto tématu mi přišly sociální sítě. Založil jsem si tedy pár nových účtů a obnovil činnost na Twitteru. Nějak jsem pochopil o čem Twitter je a rychle si mě získal. Dnes je pro mne tou hlavní sociální sítí a třeba Facebook používám jen ze setrvačnosti. Facebook mě hodně nakrkl tím, jak </span><span style="background-color: transparent; font-family: Arial; font-size: 14.6667px; font-style: normal; font-variant: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">dnes pracuje se zobrazováním obsahu</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">. Jenom doufám, že to snad nepostihne i Twitter.</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<b style="font-weight: normal;"><br /></b></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">3.) Pomalu a jistě se z tebe stává jeans fashionblogger ;-) Po psaní básniček, najednou móda?</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> Cha, bál jsem se, že tahle otázka přijde! :-D Příčin téhle mojí nové aktivity je několik. Nikdy mi nebylo šumafuk, co si oblékám. Když jsem začal učit na zdravotní škole, řešil jsem, jak se oblékat do třídy plné holek. Aby to mělo trochu úroveň a zároveň abych nepůsobil jako potrhlý matikář. Džíny a košile tohle, dle mého soudu, splňují. Zároveň jsem byl vždy trochu vybíravý, </span><span style="background-color: transparent; font-family: Arial; font-size: 14.6667px; font-style: normal; font-variant: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">takže jsem vyhledával značkové</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> oblečení. Nedávno jsem dostal možnost spolupracovat s obchodem, který nabízí zboží těch nejlepších značek džín, takže skoro denně se v tomhle zboží virtuálně přehrabuji. Zároveň jsem měl potřebu vrátit se k psaní blogu, který jsem asi před pěti lety zrušil. Ten teda byl spíš o muzice. No a všechno se to spojilo díky jednomu mému vtípku, který byl pochopen vážně. Popisuji to v prvním příspěvku. Zatím mě to docela baví, vkládám tam věci, které třeba až tak s módou nesouvisí. V poslední době je tam na závěr vždy nějaká muzika, moje vlastní fotky z výprav do hor, informace o lidech, kteří mě něčím zaujali, upoutávky na jiné blogy... Rozhodně se nepovažuji za odborníka na džíny a už vůbec ne za odborníka na pánskou módu. :-)</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<b style="font-weight: normal;"><br /></b></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">4.) Zeptám se na něco, co jsi nakousl hned v úvodu, co "</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: italic; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">štěbetálci</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">", kteří tě na Twitteru sledují vědí, nebo mají alespoň o tom tušení a ostatní čtenáře to jistě bude zajímat a to je tvoje kniha </span><a href="https://www.startovac.cz/projekty/generator-prchavych-okamziku/" style="text-decoration: none;"><span style="background-color: transparent; color: #1155cc; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: underline; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Generátor prchavých okamžiků</span></a><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">. Na </span><a href="https://www.startovac.cz/" style="text-decoration: none;"><span style="background-color: transparent; color: #1155cc; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: underline; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Startovači</span></a><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> se ti podařilo získat dvojnásobek požadované částky, na její vydání, což je úžasné a já ti k tomu blahopřeji. Jak kniha vznikala, z čeho je složená a kdy se na ni můžeme těšit?</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> Nevybral se dvojnásobek, ale trojnásobek částky, což mě fakt hodně příjemně překvapilo. Vznik knihy a pár zajímavostí kolem ní jsem napsal, a chystám se psát i po ukončení kampaně, na </span><a href="https://www.startovac.cz/projekty/generator-prchavych-okamziku/novinky/" style="text-decoration: none;"><span style="background-color: transparent; color: #1155cc; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: underline; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Startovači</span></a><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">. Nerad bych se tedy nějak opakoval. Je to sbírka takových textových miniatur (záměrně neříkám básní), které jsem si řadu let psal do sešitu a později na blog. Když jsem se s jedním kouskem dostal až do almanachu Nejlepší české básně 2014, zrodila se myšlenka vydat vlastní knížku. Vybral jsem několik textů a našel nakladatele. Oslovil jsem Radka Petříka, s kterým tvoříme </span><a href="http://www.zeitung.cz/kategorie/blogung/komiksung/vibeke-bjorgen/" style="text-decoration: none;"><span style="background-color: transparent; color: #1155cc; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: underline; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">severskou detektivku Vibeke Björgen</span></a><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">, zda by mi neudělal obal. Nakonec, díky vybrané částce, dělá kompletní grafiku a vlastně ilustruje každou stránku. Vypadá to, že ho to baví a celou knihu tak posouvá mnohem dál. Trošku se díky tomu odkládá termín dokončení, ale věřím, že nejpozději do začátku léta stihneme tisk, distribuci i křest a čekání na ni bude odměněno zajímavým výsledkem. Co v ní čtenář najde? Trochu poezie, špetku humoru, kávovou lžičku erotiky, hrst slovních hříček... to vše doplněné Radkovými kresbami. Zájemce bych znovu odkázal na </span><a href="https://www.startovac.cz/projekty/generator-prchavych-okamziku/" style="text-decoration: none;"><span style="background-color: transparent; color: #1155cc; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: underline; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">informace na Startovači</span></a><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">.</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<b style="font-weight: normal;"><br /></b></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">4a.) Jak začala tvoje spolupráce s </span><a href="https://twitter.com/radecho" style="text-decoration: none;"><span style="background-color: transparent; color: #1155cc; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: underline; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">@Radecho</span></a><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> a </span><a href="http://www.zeitung.cz/" style="text-decoration: none;"><span style="background-color: transparent; color: #1155cc; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: underline; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">The Zeitung</span></a><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> na </span><a href="http://www.zeitung.cz/kategorie/blogung/komiksung/vibeke-bjorgen/" style="text-decoration: none;"><span style="background-color: transparent; color: #1155cc; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: underline; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">severské detektivce Vibeke Björgen</span></a><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">? Kdo tě sleduje, ví, že první příběhy byly textové na tvém Twitter profilu. Až později, kdy už měla dvojice severských detektivů mnoho příznivců, dostaly jejich příběhy (případy), samostatnou rubriku na The Zeitung.</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> Lidi, kteří si Vibeke oblíbili mi dávali návrhy, co s ní podnikat dál. Někdo byl pro delší texty, někdo rovnou pro knihu, někdo navrhoval komiks. Začal jsem uvažovat o "stripech" a sondoval, zda by to lidi bavilo. Zároveň jsem oslovil kamaráda, který dělal komiks, ale nějak nebyl schopný se rozhoupat. Mezitím se ozval @Radecho s tím, zda ještě někoho hledám a tak se začala rýsovat tahle spolupráce. Nějak se to ovšem vleklo a mezitím začal vycházet tištěný The Zeitung a Starý Mrzout navrhl, že by tam mohla vycházet na pokračování Vibeke v podobě krátkých povídek. Pár dílů vyšlo, pak se to zastavilo a po čase se zase ozval Radek Petřík. Nyní tedy Vibeke vychází už osmnáct týdnů v </span><a href="http://www.zeitung.cz/kategorie/blogung/komiksung/vibeke-bjorgen/" style="text-decoration: none;"><span style="background-color: transparent; color: #1155cc; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: underline; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">podobě těch typických čtyř okýnek</span></a><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">.</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<b style="font-weight: normal;"><br /></b></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">4b.) Je možnost, že bychom se dočkali i knižního komiksu?</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> Pokud bude zájem, tak snad jo. Nemám zcela jasnou představu o tom, jak moc to lidi baví. Návštěvnost je slušná, ale zda je to na knihu si netroufám odhadnout. Až bude venku Generátor, uvidíme, co s Vibeke. Tady chci poznamenat, že tohle je na twitteru skvělé. Umožňuje vzniknout a prosadit se zajímavým projektům. Generátor by se bez twitteru neprosadil, Vibeke vznikla jen díky twitteru. To jsou ovšem jen takové drobné legrácky. Na twitteru vznikají nebo díky němu získávají popularitu zásadnější projekty. Např. </span><a href="http://tv.zeitung.cz/" style="text-decoration: none;"><span style="background-color: transparent; color: #1155cc; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: underline; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Tak jde Zeit</span></a><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">, </span><a href="https://twitter.com/HolkyFutsalky" style="text-decoration: none;"><span style="background-color: transparent; color: #1155cc; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: underline; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Holky Futsalky</span></a><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">, zájem o rugby... V poslední době mě hodně zaujal server </span><a href="http://tapolitika.cz/" style="text-decoration: none;"><span style="background-color: transparent; color: #1155cc; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: underline; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">TaPolitika</span></a><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">, který také má své kořeny na téhle síti. Twitter je pro mě zdrojem spousty zajímavých informací, zábavných i serioznějších.</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<b style="font-weight: normal;"><br /></b></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">5.) Na jaký projekt se v současné době soustředíš nejvíc? Vibeke vs. jeans fashionblog?</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> Teď hlavně řeším, jak se uchytit mimo školství. :-) S Vibeke má teď práci hlavně Radek, já jen vybírám z databáze libret. "</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: italic; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Fešn blok</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">" dá práce víc, i když to tak podle výsledku nevypadá. :-) Já hlavně prostě potřebuji psát. Tweety, příspěvky na blogu, textové miniatury, dialogy k Vibeke... Pořád se mi v hlavě líhne spousta nápadů, ptákovin i vážnějších věcí. Díky silné introverzi nemám jinou možnost dostávat tohle vše ven. Internet je pro mě takovým zdravotním ventilem :-)</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<b style="font-weight: normal;"><br /></b></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">5a.) Prozradíš něco o svých plánech mimo školství?</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> Budu trochu mlžit, neboť je to hodně čerstvé. Dal jsem si do léta čas na rozhodnutí s tím, že jsem uvažoval i o práci na volné noze. Nedělal jsem si ovšem žádné iluze o tom, že se snadno uchytím. Hledal jsem tedy i práci u zaměstnavatele. Zaujala mě nabídka malé, ale renomované firmy, </span><span style="background-color: transparent; font-family: Arial; font-size: 14.6667px; font-style: normal; font-variant: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">poslal jsem žádost</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> a šel na pohovor. Nevím, zda se takové věci stávají běžně; přijali mě ještě během pohovoru bez toho obligátního "</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: italic; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">ozveme se vám</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">". Bude to pro mě úplně nová zkušenost. Já totiž zatím jen učil. Měl jsem pár prací bokem, ale nikdy jsem nepracoval v soukromém sektoru na plný úvazek.</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<b style="font-weight: normal;"><br /></b></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">6.) Asi je ještě brzy přemýšlet co tě čeká o letních prázdninách, nebo dovolené. Kdy začínáš plánovat dovolenou a kde, jak a s kým ji prožiješ?</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> Zatím o dovolené nemám jasné představy. Rád jezdím do Rumunska na přechody hor. S přítelkyní zase vyrážíme do hor v ČR nebo na Slovensko. Pronajmeme si nějakou chaloupku a vyrážíme na výlety s naší kokršpanělkou Niki. Léto ovšem mám rád i doma na zahradě. Bydlíme v podhůří Jeseníků, les máme za humny a na zahradě s knihou a mátovou limonádou z vlastních zásob se člověk cítí dobře. Co nás moc neláká jsou tradiční letoviska někde u moře. Naštěstí náš vztah ke klidu a pohodě mimo davy lidí je vzájemný. :-)</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<b style="font-weight: normal;"><br /></b></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">7.) Klid a pohoda, je důležitá. A může při tom vzniknout i zajímavá myšlenka, nápad, nebo snad i inspirace k něčemu zajímavému. Napadají tě takové věci spíš v době klidu a volna, nebo spíš ve stresu? Osobně mám vyzkoušeno, že nejlepší nápady přicházejí, když je člověk v časové tísni. Jen je horší si je zapamatovat. Občas si je ani nestačím zapsat, poznamenat. Pak tvrdím, že to nemohlo být nic důležitého. Jak to máš ty?</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> Mně vyhovuje klid. Stres mě občas dožene k zajímavým věcem, ale nejlepší nápady se mi líhnou v klidu a míru. Funguje dokonce taková pozitivní zpětná vazba. Zajímavý nápad, který z onoho klidu vzešel, mě povzbudí, tohle povzbuzení mě ještě více zklidní a rozpoložení pro vznik dobrých napadá se zvyšuje. Zas mě něco napadne, to mě potěší a zklidní... :-)</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> Abych to zas nepřehnal. Také určitá ztráta komfortu, fyzické nebo psychické vypětí apod. bývají u mě zdrojem inspirace. Jednou jsem byl třeba na hřebeni rumunského pohoří Paring vystaven </span><span style="background-color: transparent; font-family: Arial; font-size: 14.6667px; font-style: normal; font-variant: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">několika hodinovému</span><span style="background-color: transparent; color: #cc0000; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> </span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">útoku větru a deště. Když jsme pak docela vyčerpaní našli ke skále přilepený přístřešek, napadl mě tento text:</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<b style="font-weight: normal;"><br /></b></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: center;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: italic; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Hluboko v Karpatech</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: center;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: italic; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">bojují kapky deště</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: center;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: italic; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">s kapkami hruškovice</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<b style="font-weight: normal;"><br /></b></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">7a.) Aha, krizové situace tedy podporují tvoji tvořivost. Jde to tak udělat i s představivostí? ;-)</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> To nevím. já mám spíš opačný problém. Mám hlavu plnou různých fantazií a potřeboval bych je spíš krotit. :-) Neustále se mi stává, že díky tomu, jak mi myšlenky divoce poletují, mám problém soustředit se. Jdu z patra dolů do lednice pro dvě věci, přinesu jednu nějakou jinou, ale spolu s ní nějaký nápad. :-) Někdy je to ovšem i docela nebezpečné. Občas bych si třeba nejraději zakázal jezdit na kole po městě. :-)</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<b style="font-weight: normal;"><br /></b></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">7b.) Na kole po městě, výlety do hor, je to pro tebe relax a chvíle, kdy si "</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: italic; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">vyčistíš</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">" hlavu a řešíš pak problémy s větším nadhledem a lépe se ti soustředí na pracovní povinnosti?</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> Dá se to tak říct. U mne je to ovšem až součást životního stylu. Pobyt v přírodě, v lese, výstup na nějakou horu apod., to vše dost nutně k životu potřebuji. Nevyhledávám moc akce, kde je spousta lidí, nejsem lev salónů, neobrážím plesy, zábavy a mejdany. Raději jsem někde v lese sám nebo s nejbližšími. Stejně tak si ovšem "</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: italic; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">vyčistím</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">" hlavu doma na terase s knihou. Když to shrnu, vyhovovalo by mi, kdyby i ty pracovní povinnosti byly spojené s pobytem v přírodě. A taky třeba spojené se psaním. Skvělá by byla chata v horách (samozřejmě s připojením k internetu), kde bych rozjímal a tvořil. :-D</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<b style="font-weight: normal;"><br /></b></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">8.) ... s připojením k internetu ;-) Je možné v současné době fungovat bez internetu?</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> Přiznávám bez mučení, že si život bez internetu jen tak představit nedovedu. Umím si představit pouze dočasné fungování bez něj. Když například jezdím do Rumunska na přechod hor, není tam nejen internet, ale v mnoha místech ani mobilní signál. To je úžasná věc. Člověk má možnost mnohem intenzivněji prožívat okouzlení krajinou. To krátkodobé odstřihnutí je povznášející. Jakmile se ovšem vrátím domů, hned doháním, co jsem zameškal a sdílím fotky a zážitky z cest. Něco podobného v miniaturním provedení zažívám i při toulání se po českých horách. Mám s sebou (především kvůli bezpečnosti) telefon, ale během cesty jej nepoužívám.</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<b style="font-weight: normal;"><br /></b></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">9.) "</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: italic; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Mít u sebe telefon, kvůli bezpečnosti, ale používat jej co nejméně.</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">" Myslím, že to je krásné zakončení našeho rozhovoru. :-) Děkuji ti, že jsi přijal pozvání, nebál ses a statečně odpovídal. Zeptám se tě, jako všech před tebou - Je něco, co bys nám chtěl o sobě prozradit a na co jsem se nezeptal?</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> Já děkuji za pozvání. Bylo zajímavé o některých otázkách přemýšlet. Chtěl bych na závěr říct, že jsem dost dobrý příklad toho, jak pozitivní vliv mohou na člověka mít sociální sítě, že je hloupé automaticky je odsuzovat. Jak už jsem psal, jsem dost uzavřený člověk; mám však velmi bohatou fantazii a potřebu něco sdělovat. Po mém vstupu na twitter jsem najednou našel způsob, jak ze sebe některé věci dostat. Mohu každý den někoho potěšit svými vtípky a mít z toho dobrý pocit, mohl jsem rozjet docela bláznivý projekt v podobě textů s Vibeke Björgen a díky twitteru z toho s profesionálním grafikem udělat pravidelně vycházející komiks, mohl jsem začít uvažovat o vydání knihy a díky twitteru na ni získat prostředky... Nerad bych zapomněl na to, že jsem na twitteru narazil na spoustu zajímavých lidí. Některé jsem poznal osobně a s některými jsem v elektronickém, ale docela důvěrném kontaktu. Několik lidí z twitteru mně hodně pomohlo v hodně těžkém životním okamžiku. Takhle bych mohl dál pokračovat, ale ať z toho není cukrová vata. Shrnu to: twitter může být hodně hloupý sluha i docela zlý pán. Já v něm ovšem vidím šarmantní a inteligentní dámu, s kterou mohou být potíže, občas je náladová, občas je protivná, ale nakonec je člověk moc rád, že ji má. :-)</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<b style="font-weight: normal;"><br /></b></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">10.) Jak se říká: "</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: italic; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">To nejlepší nakonec!</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">" Toto bylo opravdu moc hezké shrnutí, jak by se s Twitterem mělo pracovat a co by pro nás "</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: italic; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">štěbetálky</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">", měl znamenat. Zmínil jsi, že jsi poznal mnoho zajímavých lidí, to zřejmě každý z nás, jinak bychom na Twitteru nebyli ;-) Rád bych z toho udělal tradici do dalších rozhovorů a tak se tě zeptám - S kým by sis rád přečetl rozhovor v 10 otázek pro ...?</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 700; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="font-family: Arial; font-size: 14.6667px; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> To je strašně choulostivá otázka. Těch lidí, kteří mě zajímají je strašně moc. Abych neurazil nějakou dámu, tím, že ji nevyberu, jmenoval bych namátkou pár chlapů: <a href="https://twitter.com/natoratomi">@natoratomi</a>, <a href="https://twitter.com/zevloun">@zevloun</a>, <a href="https://twitter.com/jehudas">@jehudas</a>, <a href="https://twitter.com/cotomate">@cotomate</a>, <a href="https://twitter.com/jesisem">@jesisem</a>... Tím nechci říct, že by snad @jesisem nebyl dáma.</span></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/14056518349037849576noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-16580952.post-39521064801493655732016-03-02T10:00:00.000+01:002016-03-02T10:00:15.801+01:0010 otázek pro ... @rionkaAhoj přátelé a kamrádi. Pomalu se blíží dvouleté výročí posledního rozhovoru projektu 10 otázek pro... a protože jsem nostalgický, stále jsem v sobě hledal sílu, která by mě vrátila do kolotoče otázek a odpovědí s uživateli Twitteru. Sama náhoda tomu chtěla, že jsem to nebyl já, kdo se rozhodl a řekl si: "<i>Jdu zase do toho a začnu!</i>", ale mail, který jednoho dne našel cestu do moji schránky. Připomněl mi, že "<i>sláva</i>" <b>10 otázek pro ...</b> stále trvá, že jsou mezi námi lidi, kteří je čtou, ale hlavně, že je spousta uživatelů, kterým <b>10 otázek pro ...</b> pomohlo najít zajímavé lidi a kterým 10 otázek pro ... Pardon, musel jsem si utřít slzu u oka. :-D Ten mail mě nakopnul a aby nezůstalo zase jen u slov, rovnou jsem autora pozval k rozhovoru a ona moje pozvání přijala. Přátelé, kamarádi, po dvou letech je tu opět <b>10 otázek pro ...</b>!<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-5UPkF8rztuI/VtHYzXFyBeI/AAAAAAAAHfQ/z6jsruSu3Z4/s1600/rionka.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://4.bp.blogspot.com/-5UPkF8rztuI/VtHYzXFyBeI/AAAAAAAAHfQ/z6jsruSu3Z4/s320/rionka.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<b>1.) Ahoj, vítám tě v 10 otázkách pro... a hned, ať se nezdržujeme, poprosím Tě, představ nám sebe sama. :-)</b><br />
Ahoj, já jsem Rionka a dělám obrázky. Jsem trochu trhlá, hodně barevná, umělecky založená osoba. Mám červené vlasy, <a href="http://blog.rionka.cz/">zelený blog</a>, rod ženský, osmadvacet let. Bydlím v Brně, ráda chodím/jezdím po okolí a fotografuju věci (lidi, akce, urbex, přírodu), chovám potkany, čtu knihy, píšu pro <a href="http://www.fullmoonmagazine.cz/">Fullmoon</a> a kreslím. Většinu peněz vrážím do lístků na koncerty, sběratelství, korálků a výtvarného materiálu. Pokud mě potkáte na ulici a nevšimnu si vás, tak mě omluvte - často cestuju se sluchátky v uších a hlavou v oblacích. :)<br />
<br />
<b>2.) Jsi barevná, umělecky založená, kde kdo by mohl říct, že jsi extravagantní. Jak tě od "normálních" lidí odlišuje oblečení? Klasika, retro, hipster ......?</b><br />
To se těžko definuje, dnes bych řekla, že od každého trochu. Studovala jsem textilní výtvarnictví, takže jsem takový exot, co osahává látky a doma má bedny materiálu, i když moc nešije... V pubertě jsem si hrozně moc oblečení předělávala a pokreslovala, protože na maloměstě v 90's prostě NIC pěknýho nebylo. Na střední jsem prošla mocnou gothic fází, kdy jsem měla všechno černé, černé a případně i černé; pak to zas přešlo. Obsesivně sbírám sukně a pruhované punčochy (láska!), ale pracovní týden i výlety do terénu stejně většinou trávím v kalhotách. Hipsteři mají některé prvky odívání celkem vtipné, ale není to můj styl. Celkově: textilní materiály, různé módní vlny a barvy považuju za zajímavou výseč života, inspiruje mě to jako koníček v souvislosti s malbou, designem a materiálem. Ale rozhodně podle toho nikoho nesoudím. Nepovažuju se za "trendy" ani "fashion girl" (lol), i když na ulici asi můj fialový kabát anebo zelené kalhoty trochu řvou :) Někdy mám pocit, že český dav je jedno velké šedohnědé moře, snad se to časem změní.<br />
<br />
<b>2a.) Je móda to, co tě "živí"?</b><br />
Móda jako taková už ne. Po škole jsem trochu ztratila motivaci, nejsem dostatečně tzv. "soutěživá" a v kolektivu tehdy byli jiní talentovaní lidé se správně proříznutou pusou a méně nekonvenčním přístupem. (Můj styl kresby obličeje, resp. očí to vždy od p.ak.mal. strašně schytal, prý dělám ty bulvy odporné, hahaha. Fakt, že se moje specifická kresba dnes - against all odds - lidem líbí, mě těší a povzbuzuje.) Paradoxně naprostá většina lidí z mé třídy dnes už nekreslí... Zato já jsem chytla druhou mízu a strašně mě to těší.<br />
Nicméně, kreslení mě neživí a zřejmě hned tak nebude. Zatím je to pouze vedlejšák, záliba, která z účetního hlediska nikdy nepokryje náklady. Na nájem si vydělávám prací hlavou: pracuju v centru Brna v jedné počítačové firmě. Mám práci na směny, takže je se mnou někdy trochu těžká synchronizace, ale zabývám se jazyky, vnitřnostmi webů a mluvením na lidi, což je celkově velmi zajímavé i vyčerpávající. Relax formou umělecké tvorby či útěku do přírody pak dává perfektní smysl.<br />
<br />
<b>3.) To chápu a rozumím tomu, mám to podobně. Myslím tím, utíkat do přírody, abych si po práci vyčistil hlavu. Ale vraťme se o pár let zpět. Čím jsi chtěla být, jako malá?</b><br />
Když jsem byla malá, strašně moc jsem četla a chtěla jsem se věnovat psaní a ilustrování knih. Popsala jsem a pokreslila tuny sešitů napínavými příběhy s odvážnými holčičími hrdinkami. To mi v "opravdových" knihách vždycky chybělo - všechny zajímavé věci v soudobé literatuře zažívali jen kluci! Jedna z prvních "knih", kterou jsem takhle doma napsala, má na zadní obálce rok 1995. Chtěla jsem mít meč a koně a moře a křídla a hvězdnou bránu a vesmírnou loď a navazovat kontakt s jinými civilizacemi, nejlépe všechno zároveň - a hrdinky mých příběhů tuhle možnost samozřejmě dostaly. Fascinoval mě také komiks jako unikátní médium, zkoušela jsem kreslit i vlastní, ale skoro žádný projekt jsem nedotáhla do konce. Ke konci ZŠ jsem začala hodně psát, zajímala jsem se o fejetony, recenze, populárně-naučné psaní a publikaci do časopisů (blogy neexistovaly), přispívala jsem do školního časopisu, vyráběla spolužákům všelijaké obrázkové humory a později na SŠ vedla třídní kroniku. Samozřejmě to šlo ruku v ruce s nutností (ve vlastním zájmu) ovládnout počítač, naučit se správné hmaty, nekopnout si do vypínače v půlce dlouhatánského textu, umět shodit všechny aplikace, co školní Win95 zpomalovaly, aniž by se restartoval... a tak. Internet jsem potkala na ZŠ někdy kolem roku 1998 nebo 99 a šokovaně zjistila, že nejsem jediná divná osoba na světě. :)<br />
<br />
<b>4.) Na chvilku bych se zastavil u touhy, psát, malovat, publikovat. Chápu, že když pro člověka není něco dostupného, snaží se to sám vytvořit. Ať už jen pro sebe, nebo i pro ostatní. Proč ti zájem a touha psát pro holky dobrodružné příběhy, ilustrovat je, ovládat hlavní hrdinky, nevydržel i v pozdějších letech?</b><br />
Musím říct, že tahle otázka mě zaskočila. Nikdy jsem si na ni sama ještě neodpověděla.<br />
Pravděpodobně s tím souvisela škola, náhlý přechod samotáře do skupiny. Uvědomila jsem si, že neexistuju jen já a moje hlava. Začala jsem se pokoušet o interakci s jinými lidmi svého věku. Poučila jsem se, že moje barvité sny a knihy o tom, jak svými představami změním svět, nemají v kolektivu váhu. Nikdy jsem si to neuvědomovala, ale pravděpodobně jsem spíše introvertní druh. Ve škole jsem vyčnívala, nebyla jsem IN, nemalovala se, moc četla a dělala "klučičí" věci. Dětský kolektiv výčnělky neodpouští; čemu není rozumět, to odsoudí; co najde, nahlas přečte třídě a vysměje se autorovi. Pak jsem si už psala jen pro sebe - útržky myšlenek a dojmů, zážitky, průšvihy, interní sranda. Z puberty mám asi pětadvacet hustě popsaných "deníčků" (čeština bohužel nemá lepší slovo). Ve škole i mimo ni jsem se věnovala hlavně malování a nějak se mi v hlavě přeskládalo, že zřejmě dovedu lépe vyjádřit své pocity pomocí obrázků, než se marně snažit překládat své duševní pochody do zmatených vět. Soustředila jsem se na výtvarnictví a odešla na školu do Brna. Začalo mě bavit psaní blbinek pro lidi: prezentace, fejetony, recenze, slohovky na jakékoli téma, ujeté historky pro spolužáky. Osobní věci jsem vždy střežila za hradbou pestrobarevných ironií a sarkasmů. "Věci" však na pozadí vřely a po čase vybublaly v blog.<br />
Ideální prezentace myšlenek či pocitů v digitálním světě podle mě musí kombinovat ta správná slova i ty pravé obrázky dohromady. Což je možná svým způsobem resurekce dávného snu o "obrázkové knížce". Chtěla bych mít víc času i odvahy pro nová média. Stále pociťuju potíže se sdílením - moc nekonzumuju, ale průběžně generuju mnohokrát víc tvorby, než ode mě svět viděl. Prostě o tom nemluvím. Občas nevěřím, že by můj nápad/pocit mohl "zajímat lidi", z reakcí mám iracionální strach. Pokud mám ale možnost oddychnout si od stresu, myšlenky se náhle poskládají samy v logický inspirativní celek, který mě těší a do světa se vydá úplně sám. Týká se to kreslení, focení i psaní. V kombinaci s prací s lidmi, která umí být vyčerpávající a deziluzivní, to se mnou není lehké. Všechno mi trvá, plánuju měsíc dopředu, nedokážu brzo vstávat a nesmím na sebe spěchat, jinak to nestojí za nic. V kontextu digitální doby jsem prakticky zaspala: na každém rohu teď najdeš někoho, kdo ti za $2 dokáže rychleji a s mnohem optimističtějšími komentáři vyrobit předmět, který poptáváš (hrnek, web, korzet, dětskou knihu) a navíc ti to ilustruje ve vektorech, což ani neumím, neb se láskyplně utápím v tradiční kresbě holýma rukama. Ráda rozvíjím absurdní vize a fandím moderním technologiím, ale nejsem absolutně vůbec praktická, zapomínám i vlastní hlavu a mám kdovíproč problém dotahovat plány do konce. Loni jsem nakreslila <a href="http://ocickatost.cz/albums/">očičkatý kalendář</a> ;-) považuju to za úžasný projekt, který miluju, ale v prosinci mi ze stresu krapítek hrabalo a chtěla jsem to celé zapálit (naštěstí se to nestalo). Dnes bych řekla, že to byl dobrý rok a že se mi daří, i když su někdy na palicu :) Možná jednou zjistím, co mám vlastně dělat a čím být, abych se cítila dobře sama se sebou. Je fajn mít plány, nějaký náznak budoucnosti... Snažím se dělat postupně malé krůčky. Každý den mít něco, na co se můžu těšit. Třeba dort, kafe, koncert, focení nebo výlet. Nic složitýho.<br />
<br />
<b>4a.) Jestli tomu dobře rozumím, tvoříš zatím pro sebe, "do šuplíku". Budeme se moci někdy těšit na nějakou knížku? Vydanou tvorbu, sebrané spisy, pohled do nitra Rionky?</b><br />
Co se týče psaní, baví mě, ale nemůžu se mu věnovat tzv. každý den. Vyžaduje to pro mě vnitřní zklidnění a určitý inspirovaný stav, kterého nelze dosáhnout vždy. Semtam něco napíšu, ale jsou to kratší útvary, útržkovité myšlenky. Občas píšu hudební recenze a reporty z koncertů (hlavně kapel s holkama) pro Fullmoon a poslední dobou docela ráda sypu písmenka na svůj blog, i když nárazově a atypicky. Upřímně nevím, o čem by byla "celá" kniha. Autobiografické romány psát nebudu, to by nikoho nezajímalo; knihy obsahující pouze sebrané spisy z blogísku také nejsou moje parketa (navíc by tam chyběla moje podstatná hypertextová a obrazová složka). Od fantasy, která mě fascinovala na škole, jsem se odklonila. Už se nepotřebuju stylizovat do rolí nepochopených, ztracených, okřídlených stvoření pronásledovaných zrůdným osudem, etc etc. No a "obyčejná holka s obyčejným životem, s níž se ztotožníte" taky nejsem. Takže... nevím. V mé slohovkopíšící historii je velká mezera, jejíž konec zatím není vidět. Možná ale napíšu nějaké pohádky, někdy. :)<br />
<br />
<b>5.) S dovolením bych odskočil od knížek a příběhů, ale přesto bych zůstal i psaného textu. 10 otázek pro ... je "povídání" s uživateli Twitteru. Co pro tebe znamenají sociální sítě?</b><br />
Jsem z generace, která už sice měla k dispozici barevný monitor a RAM v řádech (spíše) stovek MB, ale první web jsem si napsala v texťáku na koleně a dlouho se mi nelíbila myšlenka dynamického načítání čehokoli ze zdroje, který může zničehonic zmizet. Sociální sítě pro mě byly něco, co "nepotřebuju". Informace jsem získávala hlavně z blogů a z diskusních fór. V létě 2009 jsem se ale nechala zlákat na Twitter slečnou Amy z Evanescence. Tohle byla první sociální síť, která mě začala opravdu zajímat. Zpočátku jsem moc netušila, co s tím, respektive jsem zrovna byla v takovém asociálním stavu, takže jsem občas utweetla něco málo v angličtině jen tak pro sebe a to bylo vše. Pak jsem ale zkusila sdílet fotky (přes TwitPic a yfrog, Twitter to nativně neuměl), po kolapsu svého PC jsem si založila linuxový blog a sdílela i texty - a postupně se nějak stalo, že se kolem mně opět objevil okruh zajímavých lidí. A to nejen geeků, ale i fotografů, publicistů, blogerů, hudebníků a různých inspirativních tvořivých individuí, jejichž vnitřní pochody a tvorbu mě baví sledovat. Dnes mám na Twitteru i své sourozence a několik IRL kamarádů. Díky Android placce začala moje obrázková nátura zkoumat také Instagram (neumím to moc používat, ale je to hezké), Tumblr (odkladiště myšlenek a zajímavá tolerantní komunita) a WeHeartIt (inspirativní obrázky a pozitivní "holčičí" prostředí), ale ničím z toho "nežiju", jsou to spíš takové zdroje inspirace, ke kterým se vracím, když mám chuť, případně i zdroje novinek. V tomhle směru však Twitter bezezbytku vítězí: je rychlý, čerstvý, stručný, přehledný a zatím nedovedl zmršit svou aplikaci ani svůj smysl natolik, aby mě donutil odejít (snaha občas je... ale já jsem věčný rýpal, to nic). Google+ a LinkedIn jsem vyzkoušela, ale nemají pro mě význam. FB nemám. Blogy, fóra a knihy čtu stále, moje agresivita ani intolerance se používáním internetu nezvyšují. :)<br />
<br />
<b>5a.) Líbí se mi, jak to máš hezky rozdělené. :-) Kdyby sis měla vybrat na internetu jednu službu, kterou by si mohla používat, která a proč by to byla?</b><br />
Nemám to "rozdělené"... :) jen jsem se asi snažila nějak pseudoOCDanalyticky vysvětlit, na co ty které blbinky jsou, protože vím, že většina lidí zná jen účel Twitteru, jabberu a FB. Prakticky ty věci skoro nepotřebuju, dovedu strávit týdny v lese bez netu, ale ráda čtu věci a nasávám podněty, takže se ke všemu víceméně periodicky vracím.<br />
Pokud bych mohla používat jen jednu tzv. sociální síť, tak to zůstane Twitter. Pokud bys mě limitoval pouze na jediný web, tak... jsem strašně v háji, ale zřejmě by to byla buď moje <a href="http://galerie.rionka.cz/">fotogalerie</a> anebo <a href="http://blog.rionka.cz/">můj blog</a> (hážu korunou). Ale <a href="http://wikipedie.org/">wikipedie.org</a>, <a href="http://okoun.cz/">okoun.cz</a> a <a href="http://evanescence.cz/">evanescence.cz</a> budou v závěsu a když se nebudeš dívat, něco do nich budu určitě připisovat, páč jsem REBEL.<br />
<br />
<b>6.) Právě jsi mi vzala vítr z plachet, otázku z úst. Umíš si představit den, víkend, týden, bez spojení s okolím, se světem, prostřednictvím internetu? A co takový Blackout, dokážeš si představit svět bez elektřiny?</b><br />
Den, víkend, týden i dva bez internetu a možná i bez elektřiny? Jo, umím. Nemůžu si tyhle dovolené dávat často, ale několikrát do roka ano a užívám si to. Jezdíme s mužem na chatu doprostřed kopců. Víkend je na rychlý restart: oheň, trochu vína a knížku; týden v lese je na procházky po kopcích a sbírání inspirace kolem rybníka. Strašně ráda kreslím v terénu, je to uklidňující. A taky se ráda věnuju focení a dlouhým procházkám do nikam. Občas jezdím pod stan a jednou bych ráda jela s kamarádkama na nějaký pořádný road trip. Samozřejmě, ráda se pochlubím obrázkem na Twitteru, když je kolem krásně a zrovna můžu - ale když nemůžu/nechce se mi, nechám to prostě být. Blackout narozdíl od těch pečlivě dávkovaných myšlenek výše uklidňující není... Napadají mě jen katastrofické postapo scénáře, v takovém období bych asi nebyla moc užitečná.<br />
<br />
<b>7.) A teď bude následovat sled krátkých otázek a rychlých odpovědí! :-D Dovolená v tuzemsku, nebo zahraničí?</b><br />
Definice dovolené je pro mě toulání po přírodě a focení věcí. Takže v podstatě obojí. Ale tuzemské lesy vídám častěji :)<br />
<br />
<b>7a.) Raději léto, nebo zimu?</b><br />
Popravdě - jaro a podzim. Léto hned potom. Zimu ve městě moc neoceňuju.<br />
<br />
<b>7b.) I když bydlíš v Brně, město nebo venkov?</b><br />
Neumím odpovědět. Kamarády, zábavu a koncerty mám v Brně, kopce, toulání a svobodu nacházím na venkově. Žiju ve městě - teď. Moji rodiče z města utekli, aby založili rodinu, kdoví, co se stane mně!<br />
<br />
<b>8.) Co by návštěvník Brna měl určitě vidět?</b><br />
Petrov. Špilberk. Vilu Tugendhat. Zoo v Bystrci, hlavně žirafy. Ožraly, co skáčou v noci na Zelňáku do kašny. Zakroucené uličky Starého Brna s oloupanými fasádami a lucerničkami jak ze Stínadel. Spoustu krásných starých vil v Pisárkách a Žabovřeskách. Nějaký divný alternativní koncert kapely, co neznáte, například v prostorách Kabinetu múz, Skleněné louky či Industry. Navštívit čajovnu - v centru je jich požehnaně a pracujou v nich fajn lidi. A nerozhlížet se moc na nádraží. Textilácká historie Brna je bohužel v troskách, ale dá se o ní aspoň číst. Brno má unikátní genius loci a snadno se člověku stane domovem.<br />
<br />
<b>9.) S kým by sis ráda přečetla rozhovor v #10 otázek pro ...?</b><br />
S radostí bych si přečetla <a href="http://twitter.com/Tichotlapka">@Tichotlapka</a>, <a href="http://twitter.com/jesisem">@jesisem</a>, <a href="http://twitter.com/neurcitek">@neurcitek</a>, <a href="http://twitter.com/cotomate">@cotomate</a>, <a href="http://twitter.com/ivunec">@ivunec</a>, <a href="http://twitter.com/zatnaktel">@zatnaktel</a>, <a href="https://twitter.com/trinity4ever">@Trinity4ever</a>, <a href="http://twitter.com/vaclavek">@vaclavek</a>, <a href="http://twitter.com/vonWrath">@vonWrath</a>, <a href="http://twitter.com/tereza_steflova">@tereza_steflova</a>, <a href="https://twitter.com/lucikk">@Lucikk</a>, <a href="http://twitter.com/Alex21_3">@Alex21_3</a> a <a href="http://twitter.com/SilenaMatka">@SilenaMatka</a> :)<br />
<br />
<b>10.) Uvidíme, kdo bude stejně odvážný, jako ty. ;-) Myslím, že jsem z tebe vytáhl mnoho zajímavých informací, rád bych ti poděkoval za rozhovor a poslední otázka - Je něco, co bys nám o sobě ještě chtěla prozradit a na co jsem se nezeptal?</b><br />
Myslela jsem, že mě v tomhle bodě napadne nějaká převratná odpověď, ale nenapadla. I tak jsem už nakecala spoustu znaků, stačilo... Co byste o mně asi měli vědět? Jsem Vodník. Nerada vstávám, funguju pořádně až odpoledne a večer. Ráda čtu, zírám do ohně anebo na rozsáhlé vodní plochy. Kdybych nechovala potkany, pravděpodobně mám kočky. Jím všechno, piju čaj; pokud mi budete chtít koupit panáka, bude to rum; pokud se mě zeptáte na oblíbenou hudbu, zaseknu se, protože jich mám strašně moc. Mám taky moc plánů, doufám, že brzo skončí tma, přijde jaro a čas na výpravy po světě, pak mi bude zase hezky.<br />
To je asi vše, díky za pozvání do tohoto unikátního projektu a doufám, že se "10 otázek pro..." v dohledné době zase pořádně rozjede.Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/14056518349037849576noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-16580952.post-26677895981819926342014-04-14T14:07:00.001+02:002014-04-14T14:07:30.505+02:0010 otázek pro ... @JardaHomolkaDo rozhovoru s dnešním hostem, jsem vstupoval s vědomím, že bude jiný, než všechny předchozí. Poprvé jsem si vymyslel, že bude probíhat „<i>face to face</i>“, a vy jej uvidíte prostřednictvím videa. Byla to pro mne výzva, o které jsem přemýšlel delší dobu. Jarda Homolka je na tomto „<i>poli</i>“ ostřílený bojovník, a čím se datum rozhovoru blížilo, tím víc jsem se těšil.<br />
<br />
Dosavadní rozhovory byly připravovány z odpovědí, které jsem hostům průběžně pokládal. Nyní jsem musel být připravený hned od začátku. Měl jsem přichystanou základní „<i>kostru</i>“ otázek, která se hned na začátku hroutila, jako domeček z karet ve větru. Z <b>10 otázek pro …</b>, se nakonec stalo velice příjemné povídání u „kafe a cigára“.<br />
<br />
Ale dost psaného textu, vítám vás u nového dílu <b>10 otázek pro …</b>, dnes s <b><a href="http://twitter.com/jardahomolka">@JardaHomolka</a></b>:<br />
<br />
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="480" src="//www.youtube.com/embed/TAmeOv2wMgo?rel=0" width="640"></iframe><br />
<br />
Odkazy na osobní stránky, blogy a deník Jardy Homolky<br />
gro – <a href="http://gro.cz/">http://gro.cz/</a><br />
<br />
blog na iDnes.cz - <a href="http://homolka.blog.idnes.cz/">http://homolka.blog.idnes.cz/</a><br />
blog.respekt.cz - <a href="http://homolka.blog.respekt.ihned.cz/">http://homolka.blog.respekt.ihned.cz/</a><br />
<br />
100 dní v sedle: Jen já a enduro - <a href="http://100dni.blog.idnes.cz/">http://100dni.blog.idnes.cz/</a><br />
100 DAYS OF RIDING MAD NOT BAD - <a href="http://jaroslavhomolka100daysriding.blogspot.cz/">http://jaroslavhomolka100daysriding.blogspot.cz/</a><br />
<br />
Twitter, Facebook, LinkedIn, Google+ - na ty vám sem odkaz dávat nebudu, stejně jako mnoho a mnoho dalších informací, o aktivitách Jardy Homolky, si můžete najít na síti, před kterou nic neutajíte! :DAnonymoushttp://www.blogger.com/profile/14056518349037849576noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-16580952.post-48118416966292424872013-03-18T11:00:00.000+01:002013-03-18T11:00:13.037+01:0010 otázek pro ... @helisek11Ahoj, u dalších <b>10 otázek pro ...</b> Po delší době se mi podařilo k rozhovoru nalákat dámského hosta. Musím říct, že přemluvit k rozhovoru některou z Twitter štěbetalek, je čím dál složitější. Abych ale @helisek11 nekřivdil, s rozhovorem nadšeně souhlasila hned, jak jsem ji oslovil. Co o ni v rychlosti prozradit? Studentka práv, která hlídá děti v dětském koutku, mezi městy se pohybuje vlakem, ze kterého bombarduje přátele SMSkami. Když se neučí. Jo, a miluje ... Ale to už v rozhovoru.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-6d-KmYN5vg8/UUTKPW6JvoI/AAAAAAAAEzI/O_8fRpcSkx4/s1600/%2540helisek11.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="271" src="http://1.bp.blogspot.com/-6d-KmYN5vg8/UUTKPW6JvoI/AAAAAAAAEzI/O_8fRpcSkx4/s320/%2540helisek11.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<b>1.) Ahoj, vítám tě u 10 otázek pro ... a děkuji, že jsi přijala pozvání k rozhovoru. Nejprve tě poprosím, představ se čtenářům.</b><br />
Ahoj, já zase moc děkuji za pozvání k rozhovoru.<br />
Jmenuji se Helena Pernerová, je mi 24. Pocházím z Teplic, ale mým domovem je i Plzeň a Ústí nad Labem. Studuji práva, jsem v 5. ročníku a ve volnu brigádničím v dětském koutku.<br />
<br />
<b>2.) Jééé… brigáda v dětském koutku! To pouštíš děti po skluzavce hlavou napřed a potápíš je v balónkovém bazénku? A máte také pískoviště?</b><br />
:-) Já jsem nejhodnější paní učitelka na světě! Dětem dovolím i to, co ostatní kolegyně ne, ale samozřejmě to ony nesmí vidět :-) Pískoviště bohužel nemáme, ale bazének s balónky ano a k tomu tři skluzavky, houpačku, skákací míče, šlapadla, motorky, stolní fotbal, Playstation a plno hraček. V Teplicích je bezkonkurenčně nejhezčí a nejvybavenější koutek. Taky je v něm pro nás největší záhul na hlídání. Jinak jsem si za svůj život už prošla plno brigádami, ale tahle je jednoznačně nejlepší. Jsem ráda, že jsem se konečně dostala trošku víc do kontaktu s dětmi.<br />
<br />
<b>2a.) Je to taková příprava… ;) A co když se chce do koutku odložit dospělák? Vejde se?</b><br />
Jasně, že se vejde :-) Už jsme měli několik zájemců, naposledy to byl pan prodavač z Datartu… Chtěl si dáchnout v bazénku s balónky :-)<br />
<br />
<b>3.) Proč ses rozhodla pro studium práv?</b><br />
Hmm, dobrá otázka. Ve škole mě vždycky bavily jazyky, čeština a dějepis, takže jsem věděla, že se chci ubírat humanitním směrem. Práva zvítězila z jednoduchého důvodu - není tu matika! K rozhodování samozřejmě přispělo i pozdější dobré uplatnění na trhu práce. Co si budeme povídat, práva pořád patří k nejlukrativnějším oborům. Nač studovat obory typu sociologie, filozofie apod., když absolventi těchto oborů stejně skončí po škole na pracáku a musí pak hledat práci mimo svůj obor. Ale určitě jsem si nepřála být právničkou odmalička. V rodině žádného právníka nemáme, tak jako to vidím u mnohých mých spolužáků. Jako malá jsem chtěla být učitelkou nebo lékárnicí. Ještě týden před odevzdáváním přihlášek na VŠ, jsem nevěděla, kam se hlásit. Práva mi nakonec poradili rodiče a tímto jim za tenhle tip děkuji :-)<br />
<br />
<b>3a.) A já se těšil na odpověď, že pokračuješ v dědictví předků, nebo že chceš pomáhat utlačovaným a nespravedlivě obviněným. :D Už víš, jaké právo je ti nejbližší?</b><br />
Těšil? Proč? Vždyť jsou to strašně klišé odpovědi :) Spravedlnost v ČR stejně neexistuje. Já vím, je hrozný, že to říkám zrovna já… Nejbližší je mi pracovní právo, správní právo a právní dějiny. Naopak, nemusím, mezinárodní právo, soukromé, obchodní a trestní právo. Ale jak to tak v životě paradoxně bývá, možná se budu ve výsledku zabývat zrovna obchodním právem a ještě se stanu uznávanou odbornicí v tomto oboru :D Ale zatím tomu nechávám volný průběh, ono se to pak nějak vyvrbí... Stále nevím, co bych chtěla dělat, tak se nechám ještě ráda překvapit :-)<br />
<br />
<b>3b.) Proč jsem se těšil? Není snad krásné pokračovat v něčem, co začali už moji předci? A že spravedlnost neexistuje? Tomu se mi nechce věřit. Vždyť kdo by měl být nestranný, když ne nezávislý soud? Chtěla by ses zabývat advokacií, nebo přímo soudní praxí?</b><br />
Má to něco do sebe, ale mně se to spíš líbí u herců, mám na mysli několik generací Hrušínských apod. :) Ano, ale v dnešní době se dá uplatit leckdo… Jasně, že aspoň soud by měl být nestranný, ale už i o tom se dá dnes pochybovat… Ale doufejme, že převládá naprostá většina těch, kteří rozhodují podle svého nejlepšího uvážení a úplatek by nikdy nevzali :) Já jsem zkrátka strašnej pesimista v určitých věcech. Nechci se zabývat ani jedním. ;)<br />
<br />
<b>4.) Teplice/Ústí n. Labem/Plzeň - co pro tebe tato města znamenají?</b><br />
Narodila jsem se v duchcovské porodnici, protože jsem přišla na svět na státní svátek 28.10. Jinak bydlím od narození v Teplicích. Teplice jsou pro mě jasná srdcovka. I kdybych jednou bydlela kdekoliv jinde, budu se sem vždycky vracet. Ústí nad Labem a Teplice jsou od sebe, co by kamenem dohodil, trávím tam také hodně času, protože v Ústí bydlí můj přítel. Dřív jsem měla o Ústí představu, že je to šedé, špinavé město s chemičkou, ale jsem ráda, že jsem před pár lety zjistila, že tomu zdaleka tak není. No a na Plzeň samozřejmě nedám dopustit, protože tam trávím hodně času kvůli škole, bydlím tu na koleji. Plzeň se mi líbila už dříve, jezdívali jsme tam za příbuzenstvem, proto pro mě byla jasná volba, kterou právnickou fakultu si vybrat. Je to nádherné historické město a velice mi na rozdíl od Prahy vyhovuje, že se skoro všude dá dojít pěšky a nezabere mi to půl dne. Rozlohou a počtem obyvatel mi z těchto tří měst vyhovuje nejvíce.<br />
<br />
<b>5.) Zima nebo léto?</b><br />
Z těchto dvou možností určitě radši léto. Ale nejradši mám jaro a podzim. Jsem typický Čech - v létě je moc vedro a v zimě je moc zima :-) I když poslední roky se dá o tom létě v ČR dost pochybovat… Letní prázdniny už nejsou to, co bývaly. Největší pařáky jsou v květnu a červnu a na konci prázdnin už člověk shání teplou bundu. Zimu nesnáším, jsem zimomřivý člověk. V zimě je mi nejlíp s horkým čajem a pod peřinou. Nejsem vyznavačka zimních sportů a sníh ve městě bych nejradši úplně zakázala. O té ubíjející tmě v zimě snad radši ani nemluvím… Na druhou stranu nejsem ani milovník koupání a opalování. Nejlepší dovolenou jsem zažila v létě 2010, kdy jsem absolvovala poznávací zájezd Velký okruh jižní Itálii. Přítel by mi jistě neodpustil, kdybych zapomněla zmínit, že zájezd byl s CK Osvěta, kterou si dovoluji tímto způsobem doporučit ostatním :-)<br />
<br />
<b>6.) Skrytou reklamu jsem v 10 otázek pro ... ještě neměl. ;) Neměla by cestovka „šoupnout“ nějaký bonus? :D Ale teď už vážně k další otázce. Co pro tebe znamená Twitter?</b><br />
Doufám, že se za tu reklamu nezlobíš, chtěla jsem pobavit hlavně Honzu :-) A máš recht, měla bych dostat od pana Sklenáře minimálně pořádnou slevu na zájezd!!! :D<br />
Twitter? Dobrá věc na zabití času :-) K Twitteru mě přivedl Honza, to jsi asi nečekal, viď? :-) Na Twitteru se mi líbí ta jednoduchost, přehlednost a vůbec vymakanost oproti Facebooku. Ale lidé, kteří mají jen FB, ti samozřejmě bude tvrdit, že je to vlastně to samé. Ale taky vím o pár lidech, kteří si na TW založili účet, ale nepoužívají ho, protože je na ně moc složitý… Takže aspoň o pár blbců míň :-) Člověk si tady může vylejt srdíčko, nebo se naopak pochlubit s nějakou super zprávou, okomentovat dění ve světě, nebo prostě jen na světlo světa hodit nějakou (podle něj) zajímavou myšlenku. Zkrátka super věcička, ale pro mě osobně taky pořádný žrout času… Nejvíc mě samozřejmě net a všechno okolo zajímá, když mám nejvíc práce do školy!<br />
<br />
<b>6a.) #takurcite si slevu na zájezd zasloužíš. #takurcite je Twitter žrout času. Někdy mám pocit, že Jack Dorsey vymyslel Twitter, protože se už musel moc nudit. Souhlasím, že je kvalitní informační kanál, který se občas zvrhne v diskusi, nebo výměnu názorů, některých jedinců. Slovy klasika - koho sleduješ, takový Twitter máš. Zpět k otázce. Na začátku jsem použil hashtag #takurcite, který byl jeden čas velmi oblíbený. Máš svoje oblíbené hashtagy a filtruješ si podle nich tweety?</b><br />
#takurcite mám svoje oblíbené hashtagy. Nejčastěji používám #lol #to_chces #to_nechces #to_nepochopim a #true. Teda tyhle si aspoň teď v rychlosti vybavím. Ale přiznám se, že tweety si podle hashtagů moc nefiltruji. Jsem ráda, že si stíhám projet „tajmlajnu“ :-)<br />
<br />
<b>6b.) Jaký je podle tebe optimální počet followings?</b><br />
Pro mě osobně tak do té stovky. Pokud si tedy chci opravdu všechno poctivě číst, což chci, tak vyšší číslo už mi přijde neúnosné. Ale taky záleží samozřejmě na tom, kolik toho kdo píše. Je rozdíl, když někdo tweetuje v podstatě celý den a někdo jiný napíše za měsíc 3 příspěvky.<br />
<br />
<b>6c.) Tvoje tweety odrážejí pocity, myšlenky, zajímavosti, nebo je cílíš přímo na followers?</b><br />
Snažím se psát o tom, co mě aktuálně potěšilo, překvapilo, naštvalo… Ráda řeším třeba politiku, obzvlášť když má někdo jiný, opačný názor. Ale po jedné nepříjemné zkušenosti, která mi otevřela oči, mi došlo, že by si lidi měli víc hlídat to, co na internet vypouští a hlavně tam neventilovat příliš osobní věci, protože člověk nikdy neví, kdo všechno ho sleduje… Jelikož jsem hodně emotivní člověk, tak se na to už od té jisté zkušenosti snažím dávat pozor. Do té doby by mě ani ve snu nenapadlo, kdo mě a přítele celou dobu sleduje! Až když mi ta osoba napsala a vyhrožovala mi… :D Od té doby už se nedivím, že někteří lidé mají raději zamčený profil. Jeden čas jsem to tak taky měla, ale teď už na to kašlu.<br />
<br />
<b>7.) Již několikrát si zmínila svého přítele. Asi neprozradím žádné tajemství, když napíšu, že je jím Jan Kolias <a href="https://twitter.com/jankolias">@jankolias</a>, se kterým jsem si <a href="http://eprofa.blogspot.com/2012/05/10-otazek-pro-jankolias.html">povídal</a> v loňském roce. Popiš nám Honzu svýma očima.</b><br />
Tajemství to určitě není, hrdě se k sobě hlásíme - viz. naše bio. Se svými takřka 125 tisíci followers jistě není na Twitteru neznámou osobou. Honza je fajn kluk, muzikant tělem i duší. Má smysl pro humor, je inteligentní, cílevědomý, ochotný a obětavý. Mně osobně učaroval svým intelektem, přehledem a vyspělými názory. A hlavně je to jeden z mála lidí, které znám, který opravdu perfektně ovládá pravopis! Na to já jsem trochu úchyl, takže tím u mě získal na začátku našeho vztahu plno kladných bodů :-) A ještě umí skvěle anglicky… A takhle bych tady mohla jmenovat strašně moc jeho super schopností, znalostí a vlastností. Je to můj Jára Cimrman! :-) Držme mu palce, ať v dohledné době prorazí v hudebním průmyslu, protože svoji práci dělá už dlouho, má ji rád, dělá ji poctivě a zaslouží si to! :-)<br />
<br />
<b>8.) Palce určitě budou držet všichni, kteří ho znají, sledují a fandí mu. A kdo ho nezná, měl by si ho rychle vyhledat! ;) Hodně cestujete jeden za druhým, jaký druh dopravy je pro tebe nejvhodnější, nebo nejpříjemnější?</b><br />
Přesně tak! :-) Nejradši mám už od dětství cestování vlakem. V autě se mi dělá špatně, když jedu delší trasu a autobus není tak pohodlný jako vlak. Akorát mě nehorázně štve to neustálé zdražování jízdného. Nejvíc jezdím trasu Teplice-Plzeň a tam je snad pravidlem, že rychlík z Plzně nevyjede nikdy včas a od jara do podzimu jsou na této trase dost často výluky.<br />
<br />
<b>8a.) Už jsi jela Pendolinem?</b><br />
Ne. Zatím se mi nehodily ty trasy :-)<br />
<br />
<b>8b.) Jakou zábavou si krátíš cestování?</b><br />
Koukám z okna a poslouchám iPod = super relax, koukám z okna a přemýšlím a třídím si myšlenky, čtu nebo sleduju něco na iPadu. Když je zkouškové, tak se samozřejmě učím. Když nejedu sama, tak si jako správná ukecaná holka ráda povídám. A když nemám společnost, iPod ani knížku nebo „časák“, tak bombarduju ostatní SMSkama. Prostě klasika.<br />
<br />
<b>9.) Kam se ráda vracíš?</b><br />
Líbí se mi hodně míst u nás v ČR. U nás na severu se mi moc líbí Litoměřice. Dále mě hodně nadchly jižní Čechy, tam jsem se hodně najezdila na dovolené :-) Taky se mi líbí Praha, Plzeň, Hradec Králové, těch míst je hodně… Z Evropy se ráda vracím do Itálie, to je moje srdcovka :-)<br />
<br />
<b>10.) S výčtem míst, kam se rád vracíš, končí i naše povídání. Děkuji ti za příjemný rozhovor, a že jsi nebála odpovídat na mé zvídavé otázky. Poslední otázka je tradiční - Je něco, co bys nám chtěla o sobě říct a na co jsem se nezeptal?</b><br />
Na závěr bych dodala, že miluju tenisky Nike, ráda poznávám nová místa a památky, jsem velký jedlík, typická noční sova, šílený prokrastinátor, miluju humor v jakékoliv podobě, jsem otravný kritik (ale i sebekritik), jsem nechutný šetřílek, jedna z mých nejčastějších vět je "Já jsem vám to říkala!"…<br />
Ještě jednou moc děkuju za pozvání k rozhovoru a přeju Ti, ať se v životě splní vše, co si přeješ! ;-)<br />
<br />
<i>Předchozí rozhovory <a href="http://eprofa.blogspot.cz/p/10-otazek-pro.html">zde</a>.</i>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/14056518349037849576noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-16580952.post-46494656751883692982013-03-04T11:00:00.000+01:002013-03-04T11:00:12.257+01:0010 otázek pro ... @zdenekkremlAhoj, po měsíci vás vítám u pokračování rozhovorů <b>10 otázek pro ...</b> A protože v únoru vyšel pouze jeden rozhovor, s dnešním hostem jsem si pěkně popovídal. Ke konci už toho měl asi dost, ale to je prostě oběť, která se musí přinést, když s takovým rozhovorem souhlasíte. Abych ale nestrašil budoucí hosty, vždy to berte s úsměvem! :)<br /><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-uSk_4P_KZxA/UTJC08EXqlI/AAAAAAAAExU/S-Wc8BHH3_E/s1600/%2540zdenekkreml.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="271" src="http://2.bp.blogspot.com/-uSk_4P_KZxA/UTJC08EXqlI/AAAAAAAAExU/S-Wc8BHH3_E/s320/%2540zdenekkreml.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<b>1.) Ahoj, díky, že jsi přijal pozvání do 10 otázek pro ... Stejně, jako předchozí hosté, prosím, představ se čtenářům. :)</b><br />
Ahoj předem bych chtěl moc poděkovat za pozvání do tvého projektu 10 otázek pro...<br />
Abych se trochu představil, jmenuji se Zdenek Kreml, za to příjmení opravdu nemůžu :-) a žiji už skoro 38 let v Sokolově kousek od Karlových Varů. Jsem otec dvou dětí kluk 8 a holka 9 let. K tomu máme doma třináctiletou labradorku a dvouletou fenku křížence labradora. Živím se rukama a tohoto času jsem zaměstnán u německé firmy, kde pracuji jako instalatér–topenář a tak trávím pracovní týden v Německu. Doma jsem pouze přes víkend tak veškerý volný čas se snažím trávit s rodinou, navíc syn hraje hokej, což zabere také dost času.<br />
<br />
<b>2.) Už jsem měl, jako hosta rozhovoru studenta v zahraničí, uživatele Twitteru, který žije v zahraničí, ale jsi první, kdo do zahraničí jezdí za prací. I když, jaké je Německo zahraničí, že? Co tě přivedlo k tomu, že pracuješ v Německu?</b><br />
Pár let jsem u nás podnikal, nebyl jsem žádná velká firma, ale na slušný výdělek to celkem stačilo. Práce bylo také dost, ale postupem času už člověka přestane bavit pořád se někoho doprošovat o své peníze a metody velkých stavebních firem na chuti do práce také moc nepřidaj.<br />
O prázdninách loňského roku se naskytla příležitost nastoupit do Německa. Práce na montážích pro mne nebyla cizí, projezdil jsem dříve skoro celou republiku. Tak jsem to chtěl ze začátku jen vyzkoušet. A samozřejmě, také kvůli penězům.<br />
No a už jsem zde přes půl roku.<br />
<br />
<b>2a.) Pamatuji doby, kdy Češi jezdili do Německa i Rakouska za prací a vraceli se odtamtud, jako spráskaní psi. Často i bez peněz a bez jakýchkoli iluzí o práci "na západě". Byl ve tvém okolí někdo, kdo se tě od toho pokoušel odradit?</b><br />
On na to ani nebyl čas, aby mně někdo odrazoval, seběhlo se to hrozně rychle. V pondělí telefon jestli chci nastoupit, ve středu jsem už jel podepsat pracovní smlouvu a další pondělí jsem už vyrážel na Neu-Ulm.<br />
Takže docela rychlost, na někoho kdo neuměl ani slovo německy :)<br />
Ale z dřívějška vím, že pár známých se také spálilo, ale většinou ti, co se nechali zaměstnat přes agenturu dohazující práci do zahraničí. Do toho, bych určitě nešel.<br />
<br />
<b>3.) Na tvém Twitteru se vždy ve středu objeví hláška, že "zítra konečně domů". Jak je to s pracovním režimem v Německu? Tam už přešli na 4denní pracovní týden?</b><br />
Oni se tady nedělají přesčasy, za rok se může udělat maximálně myslím kolem 150 hodin, tak jak dělám do večera tak ve čtvrtek odpoledne se dá vyrazit domů. Hned je trochu delší víkend. Vždycky jednou za čtrnáct dní zůstanu do pátku a vlastně za těch deset hodin navíc, dostanu peníze bokem, což za měsíc pokryje penzion, jídlo a nějaké to pivo. Tak nemusím utrácet diety.<br />
<br />
<b>3a.) Vlastně je to stejné, jako v ČR. Vždyť jsme jedna EU. :) Tím bohužel veškerá podobnost končí. Co vlastně děláš?</b><br />
Jak jsem vlastně přes týden pryč, tak není moc času na koníčky. Když je dobré počasí, tak vyrážíme na kolo. Rád sleduji veškerý sport, hlavně hokej. Před pár lety jsem začal používat Linux, tak občas vyzkouším novou distribuci, ale dneska už se v počítači tak nešťourám, jsem rád, že to všechno funguje. Zůstal jsem u Ubuntu a na notebooku jsem nechal po Mandrivě Mageii. Rád se podívám na pěkný film.<br />
<br />
<b>3b.) Proč Linux? Proč ne Windows?</b><br />
Tak nejdřív jsem chtěl Linux jenom vyzkoušet, a tak jsem, jsi koupil knihu od Ivana Bíbra Mandriva Linux 2008.1. Mandriva mne zaujala vzhledem a i tím, že vše fungovalo hned po instalaci. Tak se postupně stávala jediným OS na počítači. Čas od času jsem vyzkoušel i jiné distribuce, ale Mandriva tak nějak vyhrávala spolu s Ubuntu. Dnes se Mandriva už nevyvíjí, tak jí nahradila Mageia.<br />
Windows používám také, ale už jen kvůli iTunes, na synchronizaci iPadu a iPhonu.<br />
<br />
<b>3c.) Neláká tě, s ohledem na na iPhone, iPad, vyzkoušet iMac, nebo MacBook Air(Pro)?</b><br />
Jo, tak to určitě, chtěl bych koupit MacBook Air, nebo iMac, ale je to dost peněz, tak to vidím až na příští rok. Zatím jsem hodně spokojen s iPhonem. Bez iPadu bych si už cestování asi nedovedl představit. No jak se znám, tak asi stejně dlouho nevydržím a určitě ještě jedno zařízení koupím dřív než za rok.<br />
<br />
<b>4.) Čím se člověk baví, přes týden, v cizině, mimo domov?</b><br />
Tak ono toho k dělání moc není. Pracuji do sedmi hodin, přijedu na penzion kolem osmé, tak už jenom uvařit jídlo, kouknout na Twitter a zhlédnout nějaký film. No a co by to bylo za montáž, kdyby se občas neposedělo s kolegy.<br />
<br />
<b>4a.) Předpokládám, že vás bydlí víc pohromadě. Takový návrat do studentských let, jen ve vyšším věku. :) Máte nějak rozdělené úkoly?</b><br />
Jsme na penzionu čtyři a většinou každý dělá na co má chuť. Hlavně člověk jak dorazí až večer, tak je kolikrát rád, že se podívá na film. Teď dávají Ligu mistrů, tak se sleduje fotbal. Na posezení v restauraci to moc v Německu není, pivo tady stojí kolem 3,5€, tak se vždycky koupí basa a někdy se jde spát trochu později :)<br />
<br />
<b>5.) Jaká je nejméně oblíbená činnost Zdeňka Kremla?</b><br />
Asi největší hrůzu mám, že bych měl něco opravovat na autě. A pak asi žehlení, to je snad horší, než to auto. Ale to naštěstí doma dělat nemusím.<br />
<br />
<b>5a.) Nemáš rád domácí práce? ;)</b><br />
Abych se přiznal, tak vůbec. Ale zase třeba rád občas uvařím.<br />
<br />
<b>5b.) Pohlreich nebo Babica?</b><br />
Určitě Pohlreich.<br />
<br />
<b>6.) Když nebudu počítat děti, vyskytují se ve vaší domácnosti zvířata?</b><br />Máme dvě fenky a děti mají ještě morčata.<br />
<br />
<b>6a.) Rozpovídej se o svých zvířátkách! :)</b><br />
Tak starší je labradorka, je jí třináct let, která už je bohužel hluchá. Druhá fena je nezjistitelné rasy, ale kousek labradora tam je :-)<br />
Obě dvě jsme si vzali z útulku. Bylo zajímavé, že starší, byla už dost nemocná, chodit už pořádně nemohla, tak se doma přemýšlelo o injekci. Vzali jsme si druhého psa, a jí to přidalo další dva roky života. Najednou, jako kdyby byla zdravá. Ale už to s ní moc dobrý není.<br />
<br />
<b>7.) Sýr nebo salám?</b><br />
Radši sýr.<br />
<br />
<b>7a.) S pečivem nahoře, nebo dole?</b><br />
S pečivem dole.<br />
<br />
<b>7b.) Taky jsi ten smolař, kterému končí pečivo namazanou částí vždy na zemi?</b><br />
Rozhodně, tolik štěstí mít ani nemůžu :)<br />
<br />
<b>7c.) Znáš někoho, kdo to štěstí má?</b><br />
Když se podívám na mé rodiče, tak je hezké, že i po tolika letech, co jsou spolu, je na nich vidět, že jsou šťastný. V dnešní době, může být člověk šťastný, že celá rodina je zdravá a jsou všichni v pohodě. A štěstí mám i já, že mám tak tolerantní manželku. A že mě bylo také dříve dost.<br />
<br />
<b>8.) Auto nebo motorka?</b><br />
Auto.<br />
<br />
<b>8a.) Proč?</b><br />
Motorky jsou pěkné, ale na mně jsou to moc rychlé stroje. Mám z nich respekt.<br />
<br />
<b>8b.) Ani jako "puberťák" jsi neproháněl "fichtla"?</b><br />
Tak to jo. Měl jsem Simsona. V patnácti to byla pecka. A hodně jsem se na něm vyřádil.<br />
<br />
<b>8c.) Nějaká poklidná silniční verze tě neláká?</b><br />
Harley by špatný určitě nebyl, jen tak v klídku se prohánět krajinou. Tomu bych se určitě nebránil.<br />
<br />
<b>9.) Zdá se, že pomalu končí zima a blíží se jaro. Na co se těšíš?</b><br />
Po dnešní cestě do práce asi hlavně na to, aby už slezl sníh. Jinak, že už se bude dát vyrazit na kole a taky dny se prodlouží.<br />
<br />
<b>9a.) Jak snášíš změnu letního/zimního času?</b><br />
Úplně v pohodě, nemám s tím problémy.<br />
<br />
<b>10.) Desátá otázka je poslední. Děkuji, že jsi přijal pozvání, bylo to příjemné a doufám, že se mi podařilo z tebe vytáhnout něco zajímavého, co čtenáře Twitteru potěšilo. Ale stejně - Je něco, co bys nám chtěl o sobě říct a na co jsem se nezeptal?</b><br />
Ještě jednou bych chtěl poděkovat za pozvání do 10 otázek pro…<br />
Asi už jsem na sebe řekl všechno, snad jen nějakou neřest a tou je u mne určitě kouření, kterého se stále nemohu zbavit. Hodně jsem už kouření díky elektronické cigaretě omezil, ale té nikotinové se nemohu zbavit. Tak doufám, že jednou se obyčejné cigarety, i té elektronické, zbavím úplně.<br />
Jinak tobě, ale i ostatním přeji hodně úspěchů a ještě jednou děkuji za pozvání.<br />
<br />
<i>Předchozí rozhovory <a href="http://eprofa.blogspot.cz/p/10-otazek-pro.html">zde</a>.</i><br />
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/14056518349037849576noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-16580952.post-31427203898733884552013-02-11T11:00:00.000+01:002013-02-11T11:00:10.566+01:0010 otázek pro ... @milancholtAhoj u dalšího rozhovoru <b>10 otázek pro ...</b> Dnešní host patří do mé oblíbené Twitter skupiny - <b><i>Vstávám brzy, ale nevadí mi to</i></b>. Kdo sleduje na Twitteru hashtagy #dobre_rano #dobrerano #dobjej, nebo je sám aktivně píše, měl by jej mít mezi svými following. Jeho ranní tweety jsou plné optimismu a #dobranalada. Že vám to po ránu chybí? A co vám brání začít sledovat @milancholt? Potom budete mít #dobrypocit.<br /><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-j2r88AwkcK8/URaAkYa065I/AAAAAAAAEw4/nJeCxfzQH-8/s1600/%2540milancholt.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="http://4.bp.blogspot.com/-j2r88AwkcK8/URaAkYa065I/AAAAAAAAEw4/nJeCxfzQH-8/s320/%2540milancholt.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<b>1.) Ahoj, jsem rád, že jsi přijal pozvání do 10 otázek pro... A hned tě poprosím, představ se čtenářům.</b><br />
Ahoj Jirko, potěšení je na mé straně. Již delší dobu sleduji tvé aktivity v tomto směru a obdivuji tě, takže být vybrán do elity pozvaných hostů ve tvých otázkách je pro mě jedinečná čest.<br />
Ale zpět ke mně. Jsem kluk žijící v těle čtyřicátníka s mozkem dospělého. A teď si vyber že? Pocházím ze Žatce, což je město na severu Čech, toho času okres Louny. Zde jsem také získal mé celé vzdělání a výchovu od rodičů. Vojenskou službu jsem absolvoval částečně ještě v zahraničí (Bratislava) a pak v Žatci. V podstatě hned po vojně jsem se přestěhoval do Klášterce nad Ohří, což je město o cca 18-ti tisících obyvatel, na úpatí Krušných hor, v okrese Chomutov. Již několik let pracuji jako vedoucí pracovník ve výrobních společnostech, z čehož posledních 11 let u zahraničních společností, na pozici vedoucího výroby. Mými koníčky jsou práce všeho druhu. Vaření, zahrada, kutilství, moderní technologie v komunikaci (mobilní telefony) fotografování, rekreační sport, procházky se psem. V několika posledních letech i aktivity směřující ke zvýšení efektivity jako GTD, Lean,TPS, řešení problémů, jednání s lidmi a podobných aktivit, patřící do pracovních aktivit manažera. A v neposlední řadě Twitter. :-) Jsem nekonfliktní, přátelský, pro mnohé na první pohled nesympatický, přísný a pesimistický. Na druhý je to již lepší. :-) Jsem ženatý a mám dva velké syny.<br />
<br />
<b>2.) Mám pocit, že bylo řečeno vše, přeskočíme otázky 2-9 a dáme si rovnou závěrečnou. Tak to tedy ne, takhle lehce se z toho nevykroutíš! Zařadil ses, úspěšně, do Twitter skupiny #dobre_rano, #dobrerano #dobjej. Jak jsi se dostal k Twitteru?</b><br />
A sakra a já myslel, že mi to projde:-)<br />
Jen tak mimochodem, tohle je můj způsob humoru a kdo mě sleduje na Twitteru, asi ví a kdo ne, tak ať to zkusí. (reklamní okénko:-))<br />
Kdy jsem poprvé kontaktoval Twitter vím přesně. Bylo to možná až magické datum 28.2.2009. Myslím, že jsem tenkrát někde viděl nebo četl nějakou informaci o Twitteru. Přiznám se, že asi tak rok a půl jsem ho skoro nepoužíval a stále jsem byl více aktivní na Facebooku, nebo pak i na G+. Postupem času jak přibývalo přátel a začal jsem dostávat i nějakou zpětnou vazbu, jsem ho používal stále více. A tak šel čas, až jsem jednou "sekl" nejdříve s G+ a pak ze dne na den taky s Facebookem. To neznamená, že bych tam smazal své účty, ale skoro vůbec je nepoužívám.<br />
S přibývajícími twíty se mi Twitter více a více dostával pod kůži a dnes mohu hrdě prohlásit "jsem zdravě závislý". Asi neřeknu nic světoborného, že sociální sítě stojí a padají na lidech, které je používají a Twitter pro mě je, v porovnání s Facebookem, studnicí zajímavých lidí, kteří mají co říct. Dále, smysl Twitteru a jeho původní myšlenku v podobě 140 znaků, ctím jako nejlepší nápad a v zásadě nepoužívám žádné zkracovače a podobná udělátka. Pokud chci něco delšího sdělit, buď zprávu rozdělím, nebo napíšu takovou myšlenku na některý z mých <a href="http://about.me/milancholt">blogů</a> či mé <a href="http://about.me/milancholt">stránky</a>.<br />
Jinak mé #dobrerano je spojeno s #dobranalada a vždy se snažím mít po dni #dobrypocit. To jsou hashtagy, pod kterými mě zcela určitě najdete.<br />
<br />
<b>3.) Zase jsi odpověděl na moji další otázku. Jak to děláš? Ale zeptám se jinak. Mezi tvé hashtagy patří i #leantip. O co jde?</b><br />
Jsem vždy o krok napřed:-)<br />
Hashtag <i>#leantip</i> je vlastně složenina "tipu v oblasti Leanu". Co je Lean? Lean je ve správném překladu štíhlá výroba. Více informací samozřejmě lze najít zde <a href="http://wp.me/32e1w">http://wp.me/32e1w</a>, ale alespoň ve stručnosti.<br />
Jde o to, najít plýtvání v procesu a toto plýtvání eliminovat. Jsem moc rád, že jsi toto téma zmínil. Lean pochází z Japonska a je velmi hojně rozšířen v USA. Já zastávám dvě role. V mé první roli je to životní a pracovní styl přemýšlení a konání. Ve druhé roli funguji jako propagátor <b><i><a href="http://czechlean.wordpress.com/">Leanu</a></i></b> v Čechách. Více také na <a href="https://twitter.com/Czechlean">@czechlean</a> na Twitteru. Je to celkově fantastická metoda, která je u nás částečně rozšířena, ale sám cítím velkou bariéru k jejímu dalšímu šíření a to je jazyk. Proto se snažím propagovat lean česky a to i pomocí hashtagu <i>#leantip</i>. Jinak o leanu bych tady mohl psát dlouho, ale proto zde nejsme a tak pro více informací neváhejte využít a navštívit stránky věnované českému leanu.<br />
<br />
<b>4.) A teď jsi mi nenapověděl, jak pokračovat! Prohlížím si fotky na tvém Flicker účtu. Od jednoduchých momentek, fotek každodenního života, až po přírodu a krajinu, které jsou moc povedené. Jsi vášnivý fotograf a máš oblíbené téma?</b><br />
No vidíš, nebudeš to se mnou mít jednoduché :-) a to jsme teprve u čtyřky.<br />
Fotografování. Ano to je jeden z mých koníčků. Nejsem úplně vášnivý ani vytrvalý fotograf, ale fotím rád a fotím už docela dlouho. K focení používám nyní již postarší zrcadlovku Nikon D80. K němu mám celkem tři "skla" základní 18-135 pak zoom 70-300 a světelnou pevnou padesátku s 1.1.8D a pak už jen blesk. No pro někoho dost, pro mě taky, ale pro lidi co se v tom pohybují nic moc. Jak jsem již psal, fotím rád a to pro ten výsledek. Přečetl jsem několik knih o focení, to patří vždy k mým koníčkům, že nastuduji teorii a pak trénuji v praxi. Co fotím? V podstatě vše, krajiny, květiny, zvířata, lidi. Mám za sebou dvě svatby kamarádů, dál architekturu atd. Asi nejvíce a nejraději fotím statické objekty, ale z těch živých zase vylezou nejlepší momentky, takže je to individuální a asi záleží na chuti.<br />
<br />
<b>4a.) Když se podívám na tvůj Instagram, jsi podle mne taková "bílá vrána" mezi uživateli. Používáš pro svoje fotky minimálně filtrů, max. Lo-fi, X-Pro II. Je v tom nějaký záměr, nebo máš raději fotky, v takovém to, surovém stavu, bez dodatečných úprav?</b><br />
Instagram jsem používal mnohem více v době, kdy jsem používal iPhone. Vzhledem k nepředvídavým událostem, jsem přešel z platformy iOS na WP7 a tím jsem ztratil možnost ho používat ve větší míře. Jsem zastáncem reálných fotografií. Takže filtry používám minimálně. Momentálně mám Instagram na iPadu,ale sdílení je poněkud krkolomné. Takže filtry jsou někdy pěkné, ale často je jejich použité hodně nešťastné a tak se tomu snažím vyvarovat. Jinak můžu ty fotky rovnou malovat vodovkama. :-)<br />
<br />
<b>4b.) Zkoušel jsi fotit i na negativ?</b><br />
Když jsem byl děckem, tak jsme doma měli všechny věci na vyvolávání fotografií. Bylo to super zavřít se do koupelny, rozsvítit červené světlo a pozorovat, jak se na kusu papíru vyvolává fotka. To se mi líbilo. Je pravda, že za mých mladých let nic jiného neexistovalo a tak jsme fotili na film. Takže jsem na negativ taky fotil. Dneska si na to člověk už ani nevzpomene :-) Ale nedávno jsme koukali doma na fotky (papírové) a je tam spousta fotek focených na film. Takže dnes už ne. To bych se asi nedoplatil. To je výhoda elektronické fotografie. Takže vlastně lenost přemýšlet a fotografování si pořádně připravit.<br />
<br />
<b>5.) A teď něco ze soukromí. Rodina?</b><br />
Něco jsem již zmínil na začátku. Letos nás čeká porcelánová svatba. Máme dva syny, jeden je maturant a druhý prvním rokem na průmyslovce. Pokud se vše podaří, tak ten starší bude první vysokoškolák v rodině, takže máme právo být hrdí. A samozřejmě nám dělají radost. Jinak v hektickém životě je pro mě rodina velice důležitá a můžu s klidným svědomím říci, že je vlastně na prvním místě. V rámci různých metod na zvýšení efektivity beru rodinu a domov jako místo, kde dokážu nabít baterky a také tak zvaně ostřit pilu. Více ze mě asi nedostaneš :-) přeci jen jsem ze soukromí prozradil už dost;).<br />
<br />
<b>6.) Jsi kutil?</b><br />
No myslím, že ano. Kdysi jsem dokonce používal i tuto přezdívku. Bavilo mě dělat se dřevem a tak, když jsem byl mladší, udělal jsem dětem nábytek do pokojíčku, a v bytě nějaké práce ze sádrokartonu. Jinak jsem byl vychováván tak, abych uměl alespoň od všeho trochu, to znamená "devatero řemesel, desátá bída" znáš to. Ale jo, na baráku si dokážu udělat skoro všechno sám. Auta nejsou moje silná stránka, tam mi stačí, aby vše fungovalo. Práce se dřevem mě neopustila, takže tesařina a truhlařina je mi asi nejblíže.<br />
<br />
<b>6a.) Znáš a sleduješ <a href="http://www.joj.sk/kutyil/kutyil-uvod.html">Kutyil s.r.o.</a>?</b><br />
No vidíš, to vidím prvně:-) takže ne, ale kouknu se, díky za tip.<br />
<br />
<b>7.) Když už nastane situace, že se díváš na televizi, jaké pořady vyhledáváš?</b><br />
Nejoblíbenějším programem u mě je ČT2. My máme doma příjem jen přes settopbox a tak chytáme jen dva duplexy. Ale nám to stačí. Nicméně nejsledovanějším programem jsou zcela jistě dokumenty. Přírodopisné, technické, naučné. Občas se rád podívám na pěkný film. Otázka je, co je pěkný film...? Také sleduji českou tvorbu, české seriály. Jsem dost patriot a myslím, že česká kinematografie je velice bohatá a vybere si každý.<br />
<br />
<b>8.) Každý kluk chtěl být popelářem, dobrodruhem a bůh ví, čím ještě. Čím jsi chtěl být jako kluk?</b><br />
Zajímavá otázka. Protože jsem vyrůstal mezi zvířaty, na polích a zahradách, tak mě to vždy táhlo tam. Pamatuji si jako dítě, když se nás ptali ve škole, tak jsem vždycky říkal, že chci dělat zvěrolékaře. No vidíš, vlastně když si na to takhle vzpomenu, tak celý život si stanovuji nějaké cíle a vlastně se mi je daří plnit. Nakonec jsem skončil o úroveň níže, vystudoval jen zemědělku, obor zootechnik a v podstatě od školy jsem se tomuto oboru nevěnoval. Ale zvířata mi byla, jsou a budou vždy blízká a mám je rád. Tak a dnes dělám manažera v automotive. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné.<br />
<br />
<b>8a.) A máš nějaké zvíře aspoň doma? ;)</b><br />
Jasně. Máme psa, tedy pejska, Yorkšíra. Je to naše zlatíčko. Jinak jsme toho měli spousty, a kdybych bydlel na vesnici, tak jsou to určitě slepice, možná kozy, králíci.<br />
<br />
<b>9.) Jaro, léto, podzim, zima?</b><br />
Mé pořadí:<br />
<br />
<ol>
<li>Jaro - to je prostě nejkrásnější, nejzelenější, nejmladší, nejodhalenější, nejbarevnější, prostě sexy období</li>
<li>Podzim - obrovská úleva po teplých letních dnech a plno krásných barev, uvolnění a odpočinek</li>
<li>Léto - nerychlejší oblékání v roce. Stačí ti jedna věc a jsi oblečený</li>
<li>Zima - nejhezčí na zimě je čerstvý sníh</li>
</ol>
<br />
<br />
<b>10.) No, a je konec. :) Děkuji ti, že jsi přijal pozvání a za milý rozhovor. A samozřejmě nesmí chybět tradiční, poslední otázka - Je něco, co bys nám chtěl o sobě říct a na co jsem se nezeptal?</b><br />
Upřímně, obdivuji úsilí, které věnuješ těmto rozhovorům. A všem dalším sděluji " važte si práce Jirky a otázek, které Vám položí, není to vůbec žádná legrace". Já děkuji za pozvání a bylo mi ctí.<br />
Na závěr: Mé životní motto je o tom, že člověk se má chovat tak, jak chce, aby se ostatní chovali k němu. A druhé je, že kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Tolik vše ze severu Čech.<br />
<br />
<i>Předchozí rozhovory <a href="http://eprofa.blogspot.cz/p/10-otazek-pro.html">zde</a>.</i><br />
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/14056518349037849576noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-16580952.post-51554289406684862702013-01-28T11:00:00.000+01:002013-02-09T18:52:17.679+01:0010 otázek pro ... @BydzisAhoj, jako každou sobotu, vás vítám u pravidelných rozhovorů <b>10 otázek pro ...</b> Lze spojit malování, tvrdou hudbu, silnou motorku a moderní technologie do jedné osoby? Na to jsem se snažil najít odpověď s mým hostem. A když máme tu zimu, tak začneme pěknou zimní fotkou. :)<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-S35Awv3Yqg4/UQAgJ3KPDEI/AAAAAAAAEwk/F2ElS1EMW_s/s1600/%2540Bydzis.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="http://4.bp.blogspot.com/-S35Awv3Yqg4/UQAgJ3KPDEI/AAAAAAAAEwk/F2ElS1EMW_s/s320/%2540Bydzis.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<b>1.) Ahoj, vítám tě v 10 otázek pro ... a rovnou tě poprosím, představ se čtenářům.</b><br />
Jmenuji se Luděk, ale pro všechny jsem Lůďa, Novák je výtvaný umělecký pseudonym. A pro někoho Bydžis, to je na dlouhé vysvětlování. Bydlím na Lounsku a tak nějak přemýšlím co bych o sobě napsal, abych to nepřehnal. Někdo je extrovert a ventiluje stále do okolí své pocity a myšlenky i když to zrovna není vhodné. Jsem na tom opačně. Mám rád své soukromí, rodinu, přátele a moc o sobě nepíšu nikde do detailů. Ale o své práci bych mohl něco napsat. Stále si myslím, že je mi dvacet a chovám se (někdy) také tak, ale je to už jednou tolik. Narodil jsem se v Praze, po čase se naše rodina přestěhovala na venkov. Na domě bylo vždy co dělat a díky tomu jsem se naučil věci, které bych ve velkoměstě ani neviděl. Jinak vše klasika, žena, kterou bych neměnil za nic na světě, dvě děti, pes a hromada příbuzných.<br />
V současné době pracuji jako technik údržby a starám se o elektrotechnická zařízení a pokouším se je opravovat, někdy i s úspěchem. (se směji). Problematiku robotů a CNC mašinek z Japonska nebudu popisovat, bylo by to opravdu nadlouho a ty zkušenosti jsem získával dlouho a pracně i v zahraničí. Předtím jsem pracoval jako vedoucí údržby pro jinou firmu, ale po pár letech jsem raději společnost, která požírala sama sebe raději opustil. Měl jsem možnost díky předchozí skvělé práci procestovat celou Evropu a dokonce i Mexiko, kde má nejmenovaná automobilka mateřskou firmu. Pro někoho by to byla cesta s funkcí dolů, pro mě osobně to byl jako pro člověka postup vzhůru. Časem jsem si ujasnil, co vlastně chci dělat.<br />
<br />
<b>2.) Na Twitter-u máš v BIO uvedeno: Artist Painter, tak jak to je?</b><br />
Před deseti lety jsem uklízel své modelářské náčiní a kamarád říkal, hele ty máš airbrush. Já říkám, ne to je americká retuš. A on na to, že se s tím maluje, nejen modelaří. Tak jsem to zkusil na vrata od garáže, pak na jeho motorku a za čas se mi nahromadilo plno plechů, přileb, kapot a také jsem pobíhal po zdích a maloval a maloval. A časem ani nestíhal. Jsem realista a tak jsem dělal obrazy podle fotografií, portréty, lebky a nesmysly co každý chce dokola. Už mě to moc nebaví, ale po práci občas něco fouknu. Založil jsem v roce 2003 <a href="http://airnews.cz/">AIRnews.cz</a>, psali jsme jako tým o airbrush technice malování, točila se instruktážní videa. Když jsem web po letech přenechal jiným, za rok se mi po psaní o novinkách z této branže stýskalo, takže jsem také redaktorem českého <a href="http://www.airbrushmagazin.cz/">Airbrush Magazínu</a>. Pomáhá nám s tím spousta lidiček, vyřizuji emaily ze zahraničí, překládám, nestíhám, pobíhám, domlouvám...<br />
A do toho se ještě rád vracím k olejomalbě, přeci jen malba na plátně nás všechny přežije a umělci jsou slavní až po smrti. Takže si doma pro děti pár kousků nechávám, co kdyby. Mám za sebou pár výstav. Nejprve to bylo pod širým nebem, kde jsem pozval pár takových umělců a přátel jako jsem já, opil jsem je a nakonec každý domů odcházel s obrázkem. Kdo vystavuje venku na stromech a maluje realistické portréty? Ano, udělat obličej je daleko těžší nežli krajinka. Ale beru to jako výzvu. Pak jsem začal vystavovat oficiálně, zajímají se o mě noviny, pár známých tváří, kteří tomu možná rozumí. Poslední výstavu jsem měl na Peruci, namaloval jsem Oldřichův dub, Boženinu studánku, České Středohoří a pár dalších památek. Zatím jen pozitivní ohlasy…udělat portréty dětí, aby je poznali rodiče je daleko náročnější a to dělám jen na zakázku.<br />
<br />
<b>2a.) Jak ses dostal k malování?</b><br />
Nejprve to bylo kreslení tužkou, stále jsem měl po ruce skicák a něco kreslil celé dny a později mi řekli, zkus to se štětcem. A tak jsem přešel postupně od akvarelu k olejomalbě. Je náročná a člověk o ní musí něco vědět, pokud tuto techniku chce používat. Vnikla spousta děl, která kamsi zmizela, většinou u známých. Dokonce jsem na základní škole vyhrál pár soutěží. :)<br />
<br />
<b>3.) S malováním je spojen poslech hudby, jaký styl je ti nejbližší?</b><br />
Na vojně jsem v devadesátých letech čichnul více k muzice. A i když jsem pouhým absolventem lidové školy umění, tak jsem si zkusil i trochu více muziky než jsem plánoval. V začátcích to byl klavír, pak harmonika a pak přišla basa a kytara. A jelikož jsem fanoušek rockové hudby a skoro celý život vlasatá „mánička“ tak jsme založili deathmetalovou kapelu Liquidator. Potom to byla hudební produkce na živnost, s Kreditem jsem hrál na klávesy a po pár letech jsem ukončil kariéru s grunge kapelou „Nespadli jsme z nebe“. Na ta vystoupení se zapomenou nikdy nedá, prostě si těch pár minut slávy musí prožít. Kytary šli na hřebík a tak jsou doma jen Yamahy syntíky, žena na španělu a dcerka na flétnu. Ale ten nářez Iron Maiden, Helloween, Metallica, Gamma Ray a Black Sabbath poslouchám stále.<br />
<br />
<b>4.) K tvrdé hudbě patří motorky, propadl jsi jim i ty?</b><br />
Ano, když už jsem zmínil slovo Yamaha, tak bych ještě rád o jiných Yamahách. Nejprve to byla Yamaha Virago, odporný chopper, teď je to silniční pila FZR1000 a čeká s námi na jaro. Motorek bylo za těch 25let přesně 53kusů v mojí garáži. Střídal jsem je jako ponožky. Od 15 to byl pionýr, Simson, Zetky, Jawy 250, 350, MZ pekelné dvoutakty z DDR, jeden pérák veterán, pak Guzzi, KLR500 Kawa, Bandit GSF1200 a mnoho dalších. Doma si mysleli, že jsem motorkami posedlý. Posledních 5let už jsou to jen tři, takže se klidním. Na srazy v okolí jezdíme pravidelně, známe se všichni moc dobře a je to bezva motobanda.<br />
Ale až se nabažím těch čtyřválců, tak bych si jednou chtěl koupit motocykl mých snů. Je to Enfield. Dělá se v Indii, vozí do Česka, je to takový klasický veterán s novou technologií. Vypadá skoro jako stará pětistovka Jawa, takový anglický styl, červená, linkování, chrom, budíky a nádherný zvuk. Třeba na stará kolena dám pokoj a bublavý jednoválec mi bude stačit.<br />
<br />
<b>5.) Zatím samé chlapské zájmy, co třeba sport?</b><br />
Odmalička to je jednoznačně fotbal. Čutali jsme od šesti let jako žáci a zůstal jsem u toho poměrně dlouho. Nové kopačky ze západního Německa značky Adidas mi udělaly větší radost než dnes dětem nový PlayStation. Takže lítat po hřišti za míčem mi stačilo a byl jsem do něj totální blázen. Vždy po zápase je člověk tak příjemně unavený.<br />
Dnes už fotbálek nehraji, ale rekreačně si pinknu tenis a mám novou úchylku-kolo. Kolo je skvělý vynález, dopraví Vás do práce, nežere benzín a šetří životní prostředí. Občas mám strach z těch aut, která jezdí kolen jako šílená, s rodinou hlavně využíváme cyklostezky na okolí. Na tuto sezónu jsem si místo horského pořídil silniční speciál, už se těším, až ohřejeme galusky. Občas skočím do posilovny, abych nezakrněl, ale opravdu nejsem typ, budující svalstvo na obdiv a baštící Creatin. Ti kluci narcisti jsou mi trochu k smíchu. Spíš se zaměřuji na to, abychom nejedli ty hrůzy, které na nás číhají na každém kroku a ve fitku si protáhnu svaly, které před den zahálejí, třeba záda a břicho.<br />
<br />
<b>5a.) Fotbálek, kolo, to jsou zejména sporty, když není sníh. Ale co v zimě?</b><br />
Kromě toho jezdíme společně, celá rodina, a půlka příbuzných na lyže. Bez zimní dovolené si to neumím ani představit. Kdo jezdí na hory, ví, o čem mluvím. Když se povede sníh, počasí je to snad někdy lepší než v létě. Krkonoše a Jizerky jsou úžasné. I na konci léta si bereme batohy a týden volna, abychom se pokochali tou krásnou přírodou. Poslední dva roky se mi zalíbilo prkno, zatím jsem si nic nezlomil, takže jsem mezi tou mládeží nejstarší snowboarďák v Bedřichově. Ale bez přilby bych na to nelezl, a doporučuji ji všem na lyže i prkno. Oceňuji, že je jinde v zahraničí povinná.<br />
<br />
<b>6.) Ke sportu patří i zdravá výživa. Co má @Bydzis rád?</b><br />
Jsem zarytý nepřítel fastfoodů, CocaColy, hranolek, přepáleného oleje, langošů a blivajzů rychlého občerstvení. Jinak ale sním všechno, co se dá, od krevet, po tortillu, šneka nebo všech druhů zeleniny. Teď v kuchyni šílím se zázvorem a brokolicí.<br />
Žena nám vaří opravdu dobře, a když můžu, rád jí pomáhám. Je to lepší, než sedět v hospodě, nebo u televize.<br />
<br />
<b>7.) Jedna z klasických otázek prvních 10 otázek pro ... se týkala počítačového vybavení hosta. Jaké "<i>železo</i>" používáš?</b><br />
Počítače mě provázejí už hodně dlouho, snad to ani nespočítám. Všechny ty osmibity od Didaktiku, Atari, 286, 386, 485, Pentia, MS DOS, WIN 3.1 a všechny ty hrůzy Microsoftu jsou dávno za námi, stejně jako mobily Dancall a Motorola. Děti mají dotykáče a tablety, žena svůj Asus s Ubuntu, ve kterém má recepty, fotky a pár dokumentů.<br />
Už přes deset let, používám počítače od Apple. Když jsem si v roce 2002 zakoupil krásný iBook, byl jsem z něho nadšený. Byl krásný a je plně funkční doposud. Z operačního systému OSX Tiger jsem už nadšený nebyl, myslel jsem zprvu, že na tom nic nesvedu. Časem jsem pochopil, zamiloval se a postupoval dále, až se ze mě stala jedna z největších ovcí z okolí. Ale to říkám jen tak, protože moje důvody používat jablko jsou hlavně proto, že mi vyhovuje a…tak nějak jsem na Windows lehce zanevřel i když si myslím, že se některé verze povedli. Časem se tudíž doma uhnízdil iMac s OSX Leopardem a iPod na poslech.<br />
Jako pracovní a stále výkonný pracovní stroj, který tahám všude používám MacBook, žádná jiná mašinka mi nedá 7 hodin psaní na baterku někde venku, jen jsem updatoval systém z Liona na Mountain Liona a trochu si zanadával. Kromě kancelářských věcí tu mám něco na grafiku, pár editorů a skvělé iMovie na domácí video. Takže asi mým nejvíce používaným programem jsou Pages a Numbers.<br />
<br />
<b>7a.) Když už jsme u Apple produktů, jaký používáš OS v telefonu? ;)</b><br />
Když přišel Apple s iPhone, volba byla jasná. Takže to byl první model, pak skvělý 3GS a nyní mám fešáka iPhone 4S a o změně zatím neuvažuji. Když jsem domů přinesl nový iPad, myslel jsem, že bude ležet na stole a občas ho vezmu do ruky. Ale opak je pravdou a je denně využívaný, více nežli notebooky, děti na něm paří hry, žena si ho bere na gauč nebo pouští v kuchyni Videa při vaření. Prostě je to zařízení, které domácnost a celá rodina užije. I babičce jsme ukázali, kde jsou naše fotky anebo co je Google Earth. Takže iPad je favorit i když jsem před jeho koupí uvažoval o Mini. Ale to bych musel být na něj sám a tahat ho všude. Jako rodinný stroj upřednostňuji velký iPad, ale to je věc názoru. O Cloudu, iTunes a práci s dokumenty v iWorks nemusím povídat. Využívám iCloud, je to skvělá věc, na blbiny je dobrý Dropbox a bez Evernote by to nebylo ono.<br />
<br />
<b>8.) Jsi i domácí kutil?</b><br />
Díky své práci možná deformuji a doma mám stále nějaká zařízení na opravu. Nějak se profláklo, že ten chlap „to umí opravit“ a tak se to hromadí a hromadí. Už to omezuji, abych měl více času, jinak bych se utopil v nefunkčních mobilech, navigacích, laptopech, wifinách, tabletech, měničích a televizí.<br />
Takže jsem už tu elektrotechniku nakousnul jako můj koníček. Ale je toho o hodně víc a stále váhám, jestli mám o tom psát nebo ne. Ale chtěl jsi mi položit pár otázek a měl bys vědět, co mě baví.<br />
<br />
<b>9.) Nějaké plány do budoucna?</b><br />
Jak už jsem říkal, mám za sebou několik výstav. Příští výstavu chystám do půl roku, každý má zvěrokruh, ale já mám mrtvokruh. Dvanáct temných znamení doby a …ale nebudu předbíhat. Trochu toho deathmetalu je zapotřebí…<br />
Každé znamení bude absurdní. Mám už utopeného Vodnáře, Blížence sešité k sobě drátem, tlející znamení Ryb, Lva okousaného od mravenců a odpěněnou Pannu, Kozoroh je ztělesněné zlo atd. Ale více na výstavě, bude to asi hodně kontroverzní, ale proč ne?<br />
<br />
<b>10.) A je tu konec. Ten je vždy nejsmutnější. :) Děkuji, že jsi přijal pozvání k rozhovoru a podělil se s námi o něco ze svého soukromí. A poslední otázka - Je něco, co jsi nám o sobě neřekl a na co jsem se nezeptal?</b><br />
Dlouho jsem přemýšlel, proč tady na světě vlastně jsme. Asi jsem na to přišel. Jsme tu proto, abychom měli a vychovali naše děti v pořádné a slušné lidi. Až vyrostou, tak někdo půjde do důchodu a někdo si koupí další motorku…<br />
<br />
<i>Předchozí rozhovory <a href="http://eprofa.blogspot.cz/p/10-otazek-pro.html">zde</a>.</i>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/14056518349037849576noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-16580952.post-59188106036025573082013-01-21T11:00:00.000+01:002013-01-21T11:00:01.491+01:0010 otázek pro ... @SvrdlinAhoj, vítám vás u pravidelných rozhovorů <b>10 otázek pro ...</b> Znáte ten pocit, kdy se vám podaří seznámit se s někým, jehož jméno, v dané komunitě, nese jméno kvality, zajímavosti, vědění, znalosti a dovednosti? Jsem rád, že se mi podařilo pro tento projekt zlákat Lukáše Gregora (@Svrdlin), kterého mohu těmito přívlastky určitě označit. Všichni jej znáte jako lektora a propagátora GTD, velkého fanouška Apple produktů, ale také jako vedoucího katedry ... Ale dost prozrazování, přeji vám hezké, dnes trochu delší, ale o to zajímavější, čtení.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-sZ0KmLx50Fk/UPb8xb-holI/AAAAAAAAEwM/bCKyX-pF3V0/s1600/%2540Svrdlin.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="http://2.bp.blogspot.com/-sZ0KmLx50Fk/UPb8xb-holI/AAAAAAAAEwM/bCKyX-pF3V0/s320/%2540Svrdlin.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<b>1.) Ahoj, vítám tě u 10 otázek pro ... Jsem rád, tak milý host, řekl bych Twitter celebrita, v mém seriálu ještě nebyla. Ale stejně tě, jako ostatní, nejprve poprosím, aby ses čtenářům představil.</b><br />
Děkuji za oslovení a přehnané lichotky :) Žiji v několika rolích. Jako pedagog a vedoucí katedry působím na <a href="http://web.fmk.utb.cz/?id=0_1&lang=cs&type=0">Fakultě multimediálních komunikací</a> na zlínské univerzitě, jako lektor objíždím české, moravské i slezské kouty a šířím metodu <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Getting_Things_Done">GTD</a> a otevírám diskuzi nad cestou k efektivitě. Rád píšu články (a v únoru by měla vyjít má pátá kniha), vedu web <a href="http://www.mitvsehotovo.cz/">Mítvšehotovo.cz</a>, ale pochopitelně mám také svůj osobní život a snažím se tzv. "ostřit pilu". Jde o koktejl rolí, kdy každá z nich je pro mě důležitá, inspirativní a vzájemně se obohacují. Nebudu ale zastírat, že někdy mezi nimi nastolit rovnováhu, zvláště neupozadit tu "pilu" a osobní rovinu, bývá složitější. Na Twitter biu mám i své další zájmy - svět Applu, vedle toho miluju literaturu, umění, přírodu, zajímám se o nová média a technologie, občas (možná bohužel) i o politické souvislosti současnosti.<br />
<br />
<b>2.) Tolik zájmů, tolik aktivit, tolik zajímavé činnosti, ani nevím s čím začít. :) Jak vznikl web Mítvšehotovo.cz?</b><br />
Zrodil se souběžně s prvním českým vydáním stejnojmenného <a href="http://www.melvil.cz/kniha-mit-vse-hotovo">bestselleru</a> <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/David_Allen">Davida Allena</a> o metodě GTD. Web byl zamýšlen svým způsobem jako podpora knihy, přání redakce však počítalo se širším rozpětím užitečnosti. Přesto první rok se nesl hlavně ve znamení různých pohledů na dílčí části metody GTD. Pomalu se rozšiřovala čtenářská základna, k růstu (dodnes stoupajícímu) napomohly nejen sociální sítě, propagace, více knih nakladatelství <a href="http://www.melvil.cz/">Jan Melvil Publishing</a>, ale také citelné přepracování koncepce. Rozhodl jsem se po svém nástupu rozšířit záběr na problematiku efektivity, osobního rozvoje, také zdraví i komunikace a myšlení.<br />
Poslední měsíce procházíme experimentem pouhých dvou textů na týden, ale má vize počítá právě s menší kvantitou, ale posílením kvality textů. S tím jde i ruku v ruce větší počet přispěvatelů, čili větší počet různých názorů, pohledů, zkušeností. Mám moc rád, a čtenáři to také kvitují, když napíše příspěvek i někdo naprosto mimo redakci, čtenář, podělí se o své vlastní zkušenosti a tipy. Je to pro nás všechny obohacující.<br />
<br />
<b>2a.) Toho jsem si právě všiml na začátku, kdy jsem na web Mítvšehotovo.cz narazil. Vysvětlování a výuka GTD metody podle knihy Davida Allena. Užitečné rady a praktické zkušenosti. Knihu jsem i vyhrál v jedné ze soutěží. Několikrát jsem se pokoušel přejít na metodu GTD, ale nepovedlo se. Je nějaká obecná rada, Jak na to?</b><br />
Nabídl bych (zjednodušeně popsáno) tyto kroky:<br />
<br />
<ol>
<li>Přečíst si knihu Mít vše hotovo nebo zajít na nějaké školení pro začátečníky - třeba to mé :)</li>
<li>Zvolit si do rozjezdu nějaký přívětivý a klidně i jednoduchý nástroj, ať už elektronický nebo papírový blok - a následně do něj vysypat všechny projekty, na kterých aktuálně děláš. Vypsat si je, jeden po druhém. V papírovém řešení klidně nejprve pod sebou, nebo rovnou co formulář/list to jeden projekt. Při tomto čištění by mohly pomoci myšlenkové mapy, nebo také začít svými rolemi - zamyslet se nad nimi a nad tím, jaké projekty/seznamy úkolů u té které role aktuálně máš.</li>
<li>Začít s GTD - čili začít používat inbox/schránku, zapisovat si hned vše, pomyslné míčky, které na tebe někdo, i ty sám, háže, vkládat je do schránky. Pro úplného začátečníka je dobré začít s odkládáním všeho, nejen úkolů, ale i nápadů, poznámek z komunikací… patří sem pochopitelně i e-maily, informace…</li>
<li>A pak už hezky postupovat dle metody: najít si každý den čas na alespoň jedno protřídění a vyprázdnění (!) schránky. A to podle diagramu v GTD a kam? Do předem vypsaných projektů - čili do aplikace k jednotlivým projektům, nebo do jednotlivých papírových formulářů/listů.</li>
</ol>
<br />
A ještě taková rada: začít s GTD znamená překročit určitou čáru, možná přímo vystoupit z komfortní zóny, každopádně jde o sadu určitých (a možná i nových) návyků - proto za vás metoda nic sama nevyřeší, neobviňujte ji. Důležitá je chuť, zapálení, vůle každého z nás.<br />
Na Mítvšehotovo.cz se chceme (a už jsem s tím začali) zase více oslovovat nové, začátečníky, hledající. Zjistil jsem, že za tu dobu existence webu nám pak poněkud začalo unikat, že se čtenářská základna rozšiřuje o nové lidi a o ty, kteří třeba o GTD neví, nebo jen málo. Poněkud jsme žili s přesvědčením, že s naším stárnutím už vlastně "stárnou" i uživatelé GTD, a je tedy důležité psát spíše o pokročilých záležitostech spojených s metodou.<br />
<br />
<b>2b.) Vypadá to jednoduše, ale jak píšeš, je potřeba překročit tu pomyslnou čáru, která nás nutí dělat všechno podle vzoru, že musím udělat co nejvíc, co nejrychleji, abych na to nezapomněl. A to je asi ta největší chyba. Jak dlouho tobě trvalo, než sis na metodu GTD zvykl a tvá práce se stala efektivní?</b><br />
Přesně jak říkáš, nejenže naše současná pozice může být notně neefektivní, stresující, můžeme k tomu dospět i díky metodám jako je GTD. Nejde však o chybu metody jako takové, ale o její nepochopení, nebo špatnou implementaci. Vím, o čem mluvím, protože sám jsem si tím (ehm, několikrát…) prošel. Díky GTD jsem se stal produktivnější, ale být výkonný, zvládat více za menší čas, být méně ve stresu, ještě neznamená, že jsem byl i efektivní. Poznal jsem to tak, že jsem i s GTD seděl nad prací od rána do večera. GTD pomáhá vyčistit hlavu, pomáhá mít systém, o který se lze opřít, pomáhá spojovat věci, které k sobě patří - jde o tzv. focus, zaměření jen na to, co zrovna v tu danou chvíli potřebuji, nic jiného mi nepřekáží, nic mě nezatěžuje.<br />
Jenže k tomuhle stavu nedojdeme jen tak ze dne na den. Je však dobré jednou začít, klidně si párkrát "natlouct", vyhmátnout ty hranice. Mně pomohlo, že jsem pak k této metodě začal přidávat postřehy <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Stephen_Covey">Stephena Coveyho</a> (ostatně o tom je i třeba <a href="http://www.mitvsehotovo.cz/2010/03/v-cem-muze-byt-ztd-uzitecne/">ZTD</a>), že jsem začal pak více zkoumat fungování mozku. Cesta k efektivitě je dlouhá a nemůžu říct, že by byla končící, tedy, že bych už efektivní byl. Rozhodně nezažívám nějaké stresy z práce, vím, kde co mám, hlavu používám především na myšlení, ne jako skladiště, dokonce jsem se už odnaučil dlouho pracovat. Přesto bych to nepojmenoval jako dosažení cíle, protože já efektivitu spojuji také s klidem a harmonií, a tam ještě mám co dohánět... vybalancování všech svých rolí, zjednodušování, důraz na to důležité...<br />
<br />
<b>2c.) To stále natloukání, je zřejmě i můj problém. Zkouším, zkouším, nejde to, tak přestanu. A zase znovu. :) Zatím jsem tedy ve stavu - stále na začátku. Ale ono to není jen o tom, utřídit si priority v práci, ono to chce mít hlavně na začátku čistou hlavu, směr a cíl. Tedy aspoň tak si to představuji já. Jak probíhá takové školení pro začátečníky? Alespoň hrubý obrys. :)</b><br />
Školení pro začátečníky dělám buďto vnitrofiremní, nebo otevřená. V prvním případě bývá "stopáž" poměrně flexibilní, záleží na požadavcích firmy. U otevřených školení pracuji s modelem 10:00-17:00, přičemž je tam pochopitelně polední pauza a pár drobných přestávek k nadechnutí :)<br />
Cíl školení GTD pro začátečníky spočívá v tom, abych účastníkům tuto metodu nejen představil (dost z nich o ní téměř vůbec neslyšela), ale zasvětil je i do jednotlivých fází. Metodu trochu ohýbám, doplňuji o další tipy a techniky, které mohou s GTD koeexistovat. Vyústěním má být to, aby účastník nejen fungování metody pochopil, ale aby chápal i její smysl, význam, možnosti a také její omezení. A aby mohl hned v následující den GTD používat. Nicméně stává se, že účastník si myslí, že GTD za něj i problémy vyřeší - je to jen pomocník, metoda, ne ten, kdo má něco vyřešit. Pokud účastník nemá dostatek vůle a sebedisciplíny, žádná metoda mu nepomůže.<br />
<br />
<b>3.) O GTD bychom si jistě mohli povídat ještě dlouho, ale navrhuji toto téma opustit. Jsi vedoucí katedry multimediálních komunikací. Dřív se nová média nevyučovala a máme v naší zemi spoustu kvalitních lidí v tomto oboru. Jak vlastně vznikl termín Nová média?</b><br />
Abych to upřesnil: jsem vedoucím <a href="http://web.fmk.utb.cz/?id=0_2_11_1&iid=0&lang=cs&type=0">Kabinetu teoretických studií</a> na Fakultě multimediálních komunikací na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Multimedia a nová média, na které se ptáš, jsou dva odlišné pojmy. Zůstanu-li u otázky, <i>nová média</i> se v podstatě rodí s avantgardním uměním, v našem prostředí je jedním z klíčových lidí (v oblasti filmu, o který se zajímám) například Alexander Hackenschmied, osobnost, která ovlivňovala avantgardní a potažmo experimentální umění následně ve Spojených státech. Nová média, kdy se bavíme i o interaktivních instalacích, inovativním využití obrazu, zvuku, rozpohybování fotografií, nacházela podporu právě i ve Zlíně - Baťa totiž nebyl významný jen pro podnikání, ale obrovským způsobem i pro naši kulturu. Nová média pak dostávají nový, citelný rozměr s příchodem počítačů, respektive s jejich rozšířením. Můžeme k nim připočíst i videoart. Já osobně k tomuto odvětví umění nechovám nějaké velké sympatie, abych byl přesný, respektuji jej a jsem rád, že něco takového je a vzniká, sám jsem ale vlastně konzervativnější, experiment a tzv. nenarativní kinematografie mě neoslovuje a vlastně ani moc nebaví. Mám prostě rád příběhy :) S využitím nových médií se můžeš setkat třeba na olomoucké Přehlídce animovaného filmu, letos v prosinci tam byl představen i netart, spojování animace s internetem.<br />(<i>Nová média</i> mají však ještě další rozměr - v kontextu mediálního světa znamenají především využití internetu, sociálních sítí při komunikaci, šíření informací atp.)<br />
Naše fakulta pod název <i>multimediální</i> schovává i výše popsané, například vznikají zajímavé projekce na budovách, i u studentů animace cítím čím dál větší sklon experimentovat, obecně však název zahrnuje různé druhy umělecké činnosti a výroby - od návrhů a výroby bot, oděvu, přes průmyslový a prostorový design, fotografii, grafiku, až po audiovizi a animovanou tvorbu. Součástí fakulty je ale také ústav marketingových komunikací, který s těmi uměleckými obory spolupracuje.<br />
<br />
<b>3a.) Děkuji za vysvětlení. :) Jak se člověk stane vedoucím Kabinetu teoretických studií a k vyučování multimediální komunikace vůbec?</b><br />
To kdybych věděl... :)<br />
No... pokud bych měl lovit v paměti, začal bych určitě tou výukou. Působil jsem jako interní doktorand na katedře filmové vědy v Olomouci, přičemž jeden z našich pedagogů občasně vyjížděl povídat o historii animace právě do Zlína. Na jeden z termínů nemohl, tak mě tam vyslal, povídal jsem tenkrát o svém oblíbeném studiu <b><a href="http://www.pixar.com/">Pixar</a></b>, o kterém připravuji disertaci. Následně mě coby náhradu za sebe vyslal ještě jednou, možná dvakrát, každopádně jsem tam začal zapouštět drobné kořínky. Vedoucí ateliéru animované tvorby a paní děkanka fakulty mě požádali, abych nejezdil jen tak nárazově, ale pravidelně, měl své předměty a působil tam jako externista. Snad po půlroce, nebo po roce, vidíš, mám už mezery, mě přijali jako interního pedagoga. Přeci jen - učil jsem tam dost předmětů, všechny tzv. "áčkové", seděl v komisích při státních závěrečných zkouškách, taky při přijímačkách.<br />
Ani jsem se coby internista dlouho neohřál a řešila se situace změny vedoucího katedry, která zajišťuje veškerou výuku teoretických předmětů na fakultě (mimo ústav marketingu). Přijde mi, že na moji hlavu padá důvěra - mně někdy až z nepochopitelných příčin - dost často, a tak jsem se do čela této katedry postavil. Díky vedoucí pozici můžu nahlížet do fungování veřejného školství, přiznávám, je tam mnoho věcí, které by si zasloužily inovovat, změnit, zrušit, ale zdá se, že politikům spíše vyhovuje stav, kdy školy a vzdělanost obecně bude jen takovým "slepým střevem" státu - protože vzdělanější občané jsou pro ty nahoře také více nebezpeční, méně důvěřiví, mají více informací, lépe s nimi mohou pracovat a určitě se nenechají opít předvolebním gulášem.<br />
A proto si mnohé deziluze z fungování školství léčím samotným učitelováním - komunikace se studenty mě baví, je skvělé se potkávat s nimi na chodbách, ve třídách, navíc mě pořád pohání fakt, že jsem "bažant", mám toho tolik co doplňovat, vylepšovat! A to mě těší.<br />
<br />
<b>3b.) Znamená to, že jsi vystudovaný divadelník, nebo filmař?</b><br />
Studoval jsem bakalářské, následně magisterské studium na katedře dějin a teorií dramatických umění. Katedra je součástí Filozofické fakulty na olomoucké univerzitě, učil jsem se o historii divadla, filmu, ale taky literatury. Součástí je pochopitelně i teorie všech oborů - což samo o sobě může znít jako nuda, ale nenech se zmýlit. Často jde spíše o živý organismus, inspirující debaty, analýzy děl napříč divadlem, filmem a literaturou. Takže jsem teoretik, ne praktik. Ale zakotvil jsem na fakultě ve Zlíně, která vychovává praktiky, za což jsem moc rád, baví mě to. Povídat si o filmu jen s teoretiky by pro mě nebylo to pravé, sám se necítím být dostatečně kvalifikovaný vědec. Zato učit o historii i o filmové řeči lidi, kteří toto vše mohou uplatnit i při tvorbě svých vlastních filmů, to je výzva, to mě baví. Proto má práce obnáší i vedení absolventských projektů, už nejen teoretických prací (diplomek), ale také filmů. Sice nemůžu moc pomoct s technickou stránkou věci, ale alespoň zafungovat jako dramaturgický dohled, člověk, který má přeci jen nakoukány stovky filmů.<br />
<br />
<b>3c.) Netluče se trochu "Kabinet teoretických studií" a "... fakulta, která vychovává praktiky"? :)</b><br />
Teď to bude vypadat, že lobbuju za ten "svůj svět", ale rozhodně netluče. Pokud chce někdo zůstat amatérem, což nyní neberu jako zlý stav, nechť se bez znalostí a broušení řemesla obejde. Pokud chce jít dál, ruku v ruce se zdokonalováním řemeslné stránky tvorby jdou i vědomosti - přehled například o tom, proč a jak která barva působí, jak umět využít ten který aspekt filmového jazyka (třeba střih), znát dějiny a mít přehled v současné tvorbě. Nejde o nějaké slepé memorování, jde o vhled do světů, které tady byly a které tady jsou.<br />
Víš, studenti na Filmové škole ve Zlíně, kde jsem také učil, než ji uzavřeli, mnohdy vzhlíželi třeba k Tarantinovi, povídali mi o něm, jak je originální, ukazovali konkrétní pasáže, které dokonale vymyslel. Ale Tarantino je mistr právě v té "teorii", nakoukal stovky - možná tisíce - filmů, dokáže se jimi inspirovat, de facto je vykrádat a spojovat již vytvořené úseky do nových souvislostí. Moderní film vyrostl i díky tomu, že se ti pánové a dámy setkávali v kině, nad filmy debatovali, psali o nich, nebo si o nich četli. Takový Scorsese není jenom praktik, umí hodiny a hodiny obdivně povídat nad dějinami kinematografie. A umí si z ní brát to, co mu vyhovuje. Když pronikneš do "teorie" filmu, zjistíš, jak může mít sledování filmů další rozměr - rozeznáváš vzájemné odkazy, citace, vycítíš záchvěvy nových postupů a technologií.<br />
Jen upozorňuji, že samozřejmě i ta teorie má svoji odvrácenou, pro mě vlastně tu nudnou, tvář - znám analýzy, u kterých má člověk dojem, že spíše čte směsici fyzikálních zákonů a chemických vzorců, než zamyšlení nad takovým živoucím organismem, jakým film je. A toto vše platí pochopitelně i o dalších uměleckých oborech - fotce, oděvu, designu, hudbě...<br />
<br />
<b>3d.) Už tomu rozumím! Není nad jasný výklad. Jestli takto přednášíš svým studentům, už chápu, že jsi se stal vedoucím Kabinetu .... :) Někdy mám pocit, že někteří jedinci studují, aby nemuseli pracovat, rodiče se o ně postarali a užívají si studentský život. Ale to jistě není problém tvých studentů, ti vědí, co a proč studují, že? Jsi oblíbený profesor? Nebo si někteří studenti myslí, že po nich chceš víc, než si oni od studia představovali?</b><br />
Upřímně, nedokáži říct, kolik studentů opravdu ví, co a proč studuje, troufám si však tvrdit, že i na naší fakultě, jako kdekoliv jinde, se najde ne zrovna malé procento těch, kteří se stále ještě hledají (v tom lepším případě), nebo se ještě nezačali hledat, nebo dokonce zjistili, že to není pro ně to správné. Na užívání si studentského života nevidím nic zlého, pakliže se s tím pojí i radost a chuť být součástí samotné školy. Netvrdím ale, že na jejich místě bych za svoji školu "kopal", že bych byl naprosto spokojený. Různé nešvary z naší strany, ze strany pedagogů a vůbec školství, vidím, a protože nejsem zase tak daleko od doby, kdy jsem sám na vysoké studoval, jsem na ty nešvary asi citlivější.<br />
Toto je téma na velkou diskuzi, stojí tu zdánlivě proti sobě dva světy - student vs. pedagog, ale doplnil bych jej ještě o ten svět, který studenti tolik nevnímají (a učitelé raději nechtějí moc vnímat), nazval bych jej "administrace". České školství nemá zrovna dvakrát nejlepší vizitku ve světě, potřebovalo by citelně reformovat, projít minimálně aspoň evolucí, když ne revolucí, přesto bych to nesváděl jen na pedagogy. Na vysoké škole je to ještě poměrně dobré, na základních a středních školách bych působit nechtěl. Ta míra byrokracie, ale současně také nevděku ze strany žáků - a zejména společnosti, přijde mi neférová. Vím, že nejvíce nás naučí život sám a že k profesionalitě nás nutně nemusí přimět studium, na stranu druhou ve vzdělávání vidím jednu z těch nejvlivnějších komodit společnosti (spolu s kulturou), něco, co není prchavé, co ovlivňuje směr a budoucnost země. A tím se dostávám k pojmu efektivita, protože ta je právě o dlouhodobosti, o kvalitě, nikoliv o tom (jak se mylně lidé domnívají), udělat více práce za málo času, vydělat více peněz za méně práce. To jsou jen určité povahové rysy efektivity, ale základ spočívá v budování hodnot, kvalit a jejich životaschopnosti.<br />
Studium bývá mnohdy vnímáno skrze počet nasbíraných kreditů, skrze to, jakou známku jsem dostal u státnic, ale tohle jsou jen (zatím stále nutné) systémové formality, to není studium v pravém slova smyslu. Já si pod ním představuji duševní a mentální otevřenost - otevřenost inspiracím, otevřenost diskutovat a také chuť něco poznávat, vědět, znát, umět to "prodat", uplatnit ve své praxi. Znám řadu pedagogů i studentů, kteří tuhle vizi studia žijí, znám ale řadu takových, který zůstali někde mimo. Dokud nebude stát chtít mít vzdělaný národ (a poslední dekádu opravdu dělá vše pro pravý opak), dokud nebudou kladeny na pedagogy vyšší nároky (úroveň vzdělání, schopnost učit), ale současně s nimi i navýšeno ohodnocení, do té doby nebudou školy pracovat výhradně jen se studenty, kteří opravdu chtějí a dokáží studovat a do té doby se i společnost bude dívat na pedagogy jako na státní zaměstnance, kteří mají plno prázdnin. Mimochodem, tohle mě taky docela mrzí, lidé si neuvědomují, že ty prázdniny nejsou prázdniny, je to normální dovolená, na kterou má ze zákona právo každý, jen my si ji musíme vybrat v ty letní měsíce. A že vlastně to není ani pořádná dovolená, protože někdy se na tu celoroční výuku musíme připravit. Navíc - v kontextu vysokého školství - má práce nespočívá jen v tom, že učím, ale taky že se vzdělávám, že "musím" psát, odborně působit i jinde...<br />
Promiň, rozpovídal jsem se.<br />
Abych tedy odpověděl :) Těžko se mi posuzuje, jak moc jsem nebo nejsem oblíbený, ale dělám si co dva roky takový rozsáhlejší průzkum přes anonymní dotazníky a vychází mi to zatím docela dobře :) Je mi těžko na tuhle otázku odpovídat, navíc oblíbenost může být velmi ošemetný pojem. Jsem oblíbený proto, že je v hodinách sranda, nebo že nekladu velké nároky? Nebo jsem oblíbený proto, že umím být také přísný a hodně naučím? Záleží, co ti studenti chtějí, podle toho pedagoga posuzují. Trošku se vymluvím z otázky tím, že já sám sebe vnímám jako pedagoga začátečníka, hledače, zkouším, teprve rozpoznávám, co a jak dělat, teprve si rozšiřuji své vědomosti a také se teprve učím klást větší nároky.<br />
<br />
<b>4.) Rozpovídal ses hezky, ale myslím, že to nevadí. Ale stejně, je mi líto, že se tento rozhovor, zřejmě, nedostane k povolaným uším, které by tvým slovům naslouchaly. Mezi čtenáři je mnoho vysokoškolsky vzdělaných lidí, kteří s tvými slovy budou souhlasit. Teď opustíme akademický svět a vrhneme se na literaturu. :) Možná to bude zasahovat do předešlých otázek, ale řekni mi, jako neznalci, o čem jsou tvé knihy?</b><br />
Mám na kontě zatím čtyři, tematicky rozdělené na oblast IT (Apple) a animovaný film. V té první oblasti jde o příručky, obě vydal <a href="http://www.computerpress.cz/">Computer Press</a> a obě jsem psal z pohledu laika, obyčejného uživatele, nejsem žádný <i>ajťák</i>. <a href="http://knihy.cpress.cz/ipad.html?type=author&searchFor=G">První</a> kniha se věnovala práci s iPadem, <a href="http://knihy.cpress.cz/mac-pro-uplne-zacatecniky.html">druhá</a> představuje svět operačního systému Apple úplným začátečníkům. Psaní mě bavilo, ale i když byly nabídky, do podobných projektů jsem se pak už odmítl pustit.<br />
Zbylé dvě knihy, obě lze zdarma stáhnout z mého <a href="http://www.lukasgregor.cz/knihy">webu</a>, pojednávají o animovaném filmu. První z nich, <i>Základy analýzy animovaného filmu</i>, vznikla z potřeby postihnout nahlížení na filmový jazyk v kontextu animované tvorby. U nás v lednu letošního roku vyšla zásadní publikace <i>Umění filmu</i>, z ní (z anglicky psané verze) jsem v mnohém vycházel, ale zjednodušeně řečeno jsem metodologii a pojmy překlopil a aplikoval na animaci, udělal více jak čtyři stovky screenshotů s popisky, demonstroval například práci s kompozicí, s barvou apod. Druhá kniha vychází z mého dlouhodobého zaměření na americký animovaný film, zvláště na tvorbu Walta Disneyho. Jde o první díl, který se věnuje klasické a současné 2D produkci, nyní mám "ve výrobě" díl druhý, který se naopak zabývá počítačovou 3D animací, s důrazem na studio Pixar. A abych to ještě trošku upřesnil, v centru pozornosti nestojí technologie a ani animace jako taková, ale tzv. <i>typologie postavy</i>, zabývám se tedy například tím, jaké potřeby postavy mají, co pohání jejich jednání, jestli Disney či Pixar vypráví spíše o dětech, dospívajících, dospělých...<br />
<br />
<b>4a.) Nejsi spisovatel, aby sis jednoho dne sedl a napsal knihu. Jak tě napadlo, nebo proč jsi naspal tyto knihy? Bylo to z důvodu, že podobná publikace chyběla na našem trhu, nebo sis prostě řekl: "Mám zajímavé téma, zkusím vysvětlit čtenáři, jak to funguje"?</b><br />
U publikací pro Computer Press to bylo tak, že mě oslovili a já na nabídku kývl. Vznik knih o animovaném filmu souvisí s mým profesním zaměřením a působením na akademické půdě. Jak jsem již říkal, samotná výuka je jen část mého úvazku, <i>povinností</i> pedagoga. Tou druhou půlkou je vědecká, tvůrčí činnost. <i>Základy analýzy animovaného filmu</i> vznikly jako podpůrný a učební materiál do nově vzniklého předmětu o analýzy animovaného filmu, ale listovat si knihou může i naprostý laik - nedávno o učebnici byla v odborném periodiku Homo Felix (Slovensko) publikována recenze a ta pravě na tuto její přednost upozornilo, což mě moc potěšilo. No a kniha o postavách souvisí i s tím, že se uceleně o typologii postav ve tvorbě společnosti Disney a Pixar nic nenapsalo. A navíc jde také o určitý odrazový můstek k ještě komplexnějšímu textu, knize, která vyjde v roce 2013 a bude se zabývat poetikou studia Pixar.<br />
<br />
<b>4b.) Když nakladatelství někoho osloví, znamená to, že už má za sebou nějakou publikační činnost. Jak to bylo u tebe?</b><br />
Bylo to na základě doporučení a na základě mé dlouhodobější (tehdejší) spolupráci s webem <a href="http://www.mujmac.cz/">MůjMac.cz</a>, kam jsem psal poměrně často uživatelské recenze na aplikace, ale také o některých aspektech užívání a práci systému od Applu.<br />
<br />
<b>4c.) Lze typologii animované postavy srovnat s typologií fyzického člověka, filmové, divadelní postavy?</b><br />
Ano, do značné míry. Člověk (a také ta postava ve filmu či dramatu) má nějaký konkrétní věk a nachází se v nějaké konkrétní fázi, vývojovém stádiu, přičemž pro každé takové stadium jsou typické specifické vlastnosti, projevy chování, potřeby. Postavy i normální člověk z masa a kostí patří také k určité sociální třídě, má různé typy motivací, vyžaduje a nechá se pohánět různými potřebami. Vycházím z psychologie osobnosti, ze základních definic, členění - a to vše aplikuji na animované hrdiny.<br />
Rozdíl spočívá ale třeba ve stylizaci - ta je nejvíce vlastní právě animované tvorbě. Stylizace výtvarná (vzhled postavy), ale také pohybová. V menší míře toto lze uplatnit i v hraném filmu a divadle, ale animovaná tvorba je v tomto ohledu nejsvobodnější, nejméně spoutaná s realitou. A i proto může leckteré typologické znaky postav demonstrovat divákům odlišně. Tam, kde by hraný film musel použít třeba slovo, animace klidné pracuje s deformací těla, nadsázkou, až abstrakcí.<br />
<br />
<b>5.) Sahám do klobouku a lovím další téma. Příroda. Ochránce, konzument, místo na relax, místo, kde se dá schovat před průmyslovou revolucí?</b><br />
Příroda mě fascinuje, jsme její součástí, i když mi přijde, že řada z nás dělá (byť i nevědomě) vše pro to, aby se od přírody vydělila. Velmi těžce se nám s ním komunikuje, málo nasloucháme, i svému tělu. Příroda nemusí být jen ostrov pro nacházení klidu a rovnováhy, může být nebezpečná - kupříkladu já miluju lesy, ale do džungle by mě jen tak někdo nedostal.<br />
Věřím, že za rok touto dobou už nebudu bydlet v Bohumíně, ale na <a href="http://www.pavelmikoska.cz/index.php/panoramaticka-fotografie-kelniky-velky-orechov-28-8-2011.html)">kraji malé vesničky</a> nedaleko Zlína, kousek u lesa.<br />
<br />
<b>5a.) Je pro tebe příroda i zdrojem inspirace?</b><br />
Ano a nemalým. Pokud mám se studenty sedět nad jejich náměty, scénáři i výtvarnými návrhy, bez inspirace v přírodě/přírodou se neobejdeme. Pokud mám hledat někde zdroj energie, byla by škoda odstřihnout přírodu. A protože se věnuji i efektivitě - bývá mi příroda velkým rádcem, snažím se co nejvíce vycházet z tzv. přírodních zákonů. Někdy je až s podivem, jak lze při školeních právě fungování v přírodě, různé cykly, ten řád, který vlastně nelze obalamutit, krásně aplikovat na to, čemu my říkáme efektivita. Jako jeden z příkladů může posloužit tzv. <i>zákon farmy</i>. Když to nyní hodně zjednoduším, lze říci, že pokud chci respektovat přírodní zákony, je potřeba se na sadbu třeba brambor pečlivě připravit, ti skutečně poctiví dokonce připravují půdu 3 roky! Je jedno konkrétní období, kdy lze sazenice do země dát, je jedno konkrétní období, kdy je lze sklidit. Pokud bych to přenesl na studium, o kterém jsem se s tebou již bavil, mají studenti (a měl jsem jej i já) domnění, že to sklízení lze ošálit. Na státnice jsem se učil sotva dva týdny - a to ještě lemplácky. Ale měl jsem zkrátka štěstí na otázky, nějaké vědomosti jsem stihl posbírat, ale i když školní systém oklamat lze (zkoušky jsem udělal), <i>zákon farmy</i> ne - zkrátka, má úroda, mé vědomosti nestály za nic. Byly to brambory, které by si nikdo nekoupil a nechutnaly by ani mně samotnému. Scházela tam totiž ta pečlivá příprava, průběžné učení, snaha tomu všemu i porozumět, nejen si to zapamatovat...<br />
<br />
<b>5b.) Patříš mezi lidi, kteří se snaží přírodě její dary vracet? Jak?</b><br />
Netuším, jestli vracet... alespoň se snažím jí ubližovat co nejméně. Ale nejen že to není jednoduché, ale ani to v podstatě v dnešním způsobu života není ani zcela možné.<br />
<br />
<b>5c.) Aha, vysvětlím mé myšlenkové pochody. Měl jsem na mysli, jestli se třeba aktivně angažuješ v ochranně životního prostředí? <a href="http://www.brontosaurus.cz/">Brontosaurus</a>, <a href="http://www.greenpeace.org/czech/cz/">Greenpeace</a>, <a href="http://www.detizeme.cz/">Děti země</a>, <a href="http://www.hnutiduha.cz/">Hnutí DUHA</a> ...?</b><br />
Ne, neangažuji, podepsal jsem nějakou tu petici, ale nejsem součástí žádné organizované skupiny. Netvrdím, že nikdy nebudu, ale nějak mi není dáno být stranický. Když jsem byl malý, chodil do kostela, stal jsem se ministrantem, ale ani tam jsem moc nezapadl. A už tehdy jsem vycítil, že mé místo není v nějaké konkrétní zformované skupině, ať jsou její ideály sebelepší, že mnohem raději společné zájmy či cíle sdílím napříč, že hledám ty konkrétní společné jmenovatele, neupisuji se skupině, abych poté "musel" sdílet kompletně vše, co hlásá.<br />
<br />
<b>5d.) A jaký je tvůj názor na podobná sdružení? Prospívají, nebo škodí přírodě?</b><br />
Stěží lze vyřknout jeden soud nad všemi podobnými sdruženími, taky nemám tolik "dat" a ani vědomostí, které by mě k tomu opravňovaly. Jen velmi tiše a intuitivně si myslím, že přírodě jako takové neškodí, jen někdy mohou způsoby, jakými se dílčí aktivity provádějí či propagují, paradoxně škodit společenskému vnímání důležitosti přírody. Ne vždy dobrý úmysl může i v dobrý výsledek vyústit.<br />
Ale protože cítím, že tahle má odpověď může být až příliš diplomatická, nebojím se určitým způsobem vyhranit - jsem ten typ člověka, který bude ve většině případů více na straně těch, kteří hájí zachování ekosystémů v přírodě, byť bude třeba stavba silnice dražší, než na straně těch, kteří budou lobbovat za ekonomický prospěch civilizace, ale na úkor přírody.<br />
<br />
<b>6.) Diplomatická, ale upřímná odpověď. Tak, dostali jsme se úspěšně do druhé poloviny 10 otázek pro ... Jak @Svrdlin bojuje se sociálními sítěmi?</b><br />
Nepořádám na sociální sítě hon, nebrojím proti Facebooku, nemám pocit, že sociální sítě jsou zlo. Jsou takové, jaké si je uděláme, zaberou tolik času, kolik jim z něj dáme. Takže s nimi nebojuji, protože není proč. Nebudu ale zastírat, že procházím občasnými vlnami, kdy mám tendenci (zvláště tedy Twitter) kontrolovat až moc často, nepopírám, že i to mé já občas, více než je zdrávo, lační po impulzech, po krmivu. Chce buďto nové informace, nebo chce získávat odezvu od světa (všemožné lajky, reakce, retweety...). Nyní jsem ve fázi, kdy cítím, že to přešlo přes určitou mez, a proto kontrolu začínám citelně omezovat. Na mém vztahu k sociálním sítím to však nic nemění. Našel jsem tam opravdu hodně úžasných a inspirativních lidí, s nimiž jsem měl to štěstí se už i potkat osobně, Twitter mi významným způsobem ovlivnil život, Facebook zase umožňuje otevírat diskuze, propagovat články, nebo jen tak si občas "popovídat".<br />
<br />
<b>6a.) Využíváš Twitter, nebo Facebook i ke své práci?</b><br />
Ano, proto i ta jejich obhajoba. Využití se vždy částečně liší podle role (pedagog, manažer, lektor, bloger, osobní...), ale pro hledání inspirace, pro hledání odpovědí, pro dělání nějakých rychlých, malých průzkumů, pro komunikaci s klienty, se studenty, s kolegy, pro propagaci a sdílení svých činností...<br />
<br />
<b>6b.) Lze na jednom uživatelském účtu, oddělit soukromí od pracovních zájmů?</b><br />
Co se týče práce na webu Mítvšehotovo.cz, tak ten má svůj účet na Twitteru, tak i vlastní stránku na Facebooku. Jinak vše spravuji pod svým jménem. Neodděluji práci od svého soukromí, resp. vše, co dělám, dělám sám za sebe, nemám proto důvod kategorizovat své aktivity na několik účtů, nemám potřebu se tvářit a jednat jinak jako učitel, jinak jako lektor, jinak jako soukromá osoba.<br />
<br />
<b>7.) Máš raději klasický, papírový, výtisk knihy, nebo si již přešel na moderní formu ebooku?</b><br />
Pochybuji, že přestanu mít rád vůni knihy a ten pocit, když jí listuju. Knihy jsou pevnou součástí mé osobnosti a nevěřím, že bych si papírové knihy kupoval jen z nostalgie, přijdou mi zkrátka nádherné. Nebudu ale zastírat, že za ebooky jsem vděčný. Už proto, že "knihovnička" není nafukovací, proto řadu knih kupuji v jejich e-verzi. Líbí se mi na nich, že můžu zvýrazňovat, podtrhávat, vepisovat poznámky, ty jednoduchým způsobem nechat zobrazit, vyexportovat... víš, já od dětství nebyl schopný do knihy kreslit, psát. Nepodtrhával či nezvýrazňoval jsem ani v učebnicích! Prostě mi tohle trhá srdce a jednou na gymnáziu jsem napomenul paní profesorku, když jsem si všiml, že místo, aby použila záložku, označila si místo v knize přehnutím rohu stránky.<br />
A protože si nemyslím, že jsem sám, nebojím se, že by v dohledné budoucnosti tištěné knihy zanikly, byť ebooky jistě budou získávat na oblibě.<br />
<br />
<b>7a.) Musím se přiznat, že mám také raději papírovou formu knihy. Hrozně rád chodím po antikvariátech, listuji a nasávám tu zatuchlou vůni starých knih. Vím, že to není zdravé, ale podle mne je poznat, že ta kniha žije. Kdybys dostal možnost, účastnit se převodu starých knih do elektronické podoby, přijal bys ji? A jak se díváš na postupnou elektronizaci knižního fondu?</b><br />
Nevím, co přesně myslíš tou účastí při převodu starých knih? Jestli nějaké aktivní zapojení, tak ne - a to z prostého důvodu - kvůli času a nijak to nesouvisí s mými rolemi a schopnostmi. A digitalizaci knižního fondu podporuji, stejně jako podporuji (a vnímám to jako potřebné) digitalizaci kinematografických děl. Nesleduji to u literatury, ale v případě filmů se díky minimálním financím můžeme zdigitalizování dočkat třeba až v době, kdy i už tu na Zemi nebude ani živáčka :)<br />
<br />
<b>7b.) Už ses někdy digitalizace starého filmu účastnil? Jak takový převod probíhá?</b><br />
Viděl jsem v Národním filmovém archivu pouze střípek restaurování filmového pásu, samotnou digitalizaci jsem viděl pouze z fotografií, videí a sbírám informace od známých. Vřele doporučuji web <a href="http://nostalghia.cz/">Nostalghia.cz</a>, na něm se mimo jiné Petr Gajdošík věnuje i digitalizacím českých titulů, viz třeba <a href="http://www.nostalghia.cz/webs/vlacil/clanky/digimarketa/">text <i>Digitální Markéta Lazarová na vlastní oči</i></a>. Je velká škoda, že to v ČR probíhá tak pomalu, vznikl seznam cca 100 titulů, které by bylo potřeba udělat přednostně kvůli jejich důležitosti pro danou dobu, ve které vznikaly. Ale zatím je to tak, že se zdigitalizuje třeba jeden film ročně a je z toho potlesk. Vždyť i ta <i>Markéta Lazarová</i> byla digitalizována po několikaletém lobbingu lidí z kultury a fanoušků československé kinematografie. Pevně doufám, že "ti nahoře" nepodkopávají kinematografii nohy úmyslně, je to spíš z nezájmu, nevědomosti, některé filmové tituly to restaurování a digitalizaci potřebuji naprosto nutně, pomalu nám odcházejí...<br />
<br />
<b>7c.) Je možné, že v budoucnu nastane situace, podobná té dnešní, kdy se digitalizovaný záznam bude muset převádět do "nějaké" podoby, aby zůstal zachován budoucím generacím?</b><br />
Teď po mně chceš vizionářství, nejsem Libuše :) Pokud se na to podívám s pohledem zpět, věřím tomu, ano, dost možná budeme provádět další převodu z jednoho formátu do druhého, z jednoho média na jiné... Myslím si, že to už ale bude snazší, než když se převádí film z filmového pásu do digitální podoby. Navíc v tuto fázi dochází nejen k pouhému digitalizování, ale snahou je, aby byl film i restaurován, vyčištěn... Zkus si pustit třeba Údolí včel v TV a pak z DVD, s nímž si moc pěkně vyhráli.<br />
<br />
<b>7d.) Tak schválně, máš doma magnetofonovou kazetu, VHS kazetu, nebo 3,5" disketu? :)</b><br />
Všechno a k tomu taky ještě starý kotoučový magneťák, vůbec netuším, jak se tomu říká. Ale ten jsem si dovezl od prarodičů, abych nějakým způsobem zdigitalizoval nahrávky, pamatují ještě i mládí mé maminky. VHS kazety ale už zůstaly spíše u rodičů, já je nemám vlastně ani na čem pustit. 3,5 diskety proto, že se určitě někde dokázaly zatoulat a ještě jsem je nevyhodil. A MC kazety ještě trochu z nostalgie. Při stěhování ale nastane čas kdo s koho...<br />
<br />
<b>8.) Vánoce jsou časem filmových pohádek. Od starých, přes klasiku filmového fondu, až po nejnovější. Necháváš se pohádkami unést, nebo občas na ně pohlédneš i okem filmového teoretika?</b><br />
Já se na filmy dívám v první řadě okem diváka, nikoliv teoretika či historika. Nechávám se rád strhnout silnými příběhy, až následně "zkoumám", proč ten který film ve mně vzbudil takové emoce, nebo proč se mu to vlastně moc nepodařilo. Nebudu popírat, že se tomu "znalejšímu" oku úplně neubráním ani při prvním shlédnutí - a je jedno, zda jde o pohádku nebo jiný žánr. Nejde o to, že by citlivěji, ale spíše se silnějším uvědoměním vnímám dílčí složky filmové řeči, třeba práce kamery, nasvícení, kompozic... Někdy se věnuji přednostně právě tomu zkoumání než dívání, což je známka toho, že příběh mě moc neoslovuje, nebo jde o opakované nakoukávání filmu.<br />
<br />
<b>8a.) Máš raději starší filmové <i>pohádky</i>, nebo ty novější, řekněme, natočené v posledních 10-15 letech?</b><br />
Bavíme-li se o českých filmových pohádkách, bezpochyby ty starší. Ber ale na vědomí, že v tom do značné míry sehrává svou roli i nostalgie. Když jsem před časem přednášel na téma československá/česká filmová pohádka, přesto jsem se utvrdil v tom, že starší tvorba je nápaditější, hravější. Mou nejoblíbenější je jednoznačně <b><i>S čerty nejsou žerty</i></b>, taky bych mohl rovnou korunovat tu, z níž se osypávám - <b><i>Princezna se zlatou hvězdou na čele</i></b>. Z novějších titulů se mi vlastně líbí i <b><i>Princezna ze mlejna</i></b>, má svoji specifickou náladu, malebnost, nekonfliktnost. Vůbec mi nesedí novodobé Vorlíčkovy věci, zatímco mi stačí vidět pár záběrů z <b><i>Tři oříšky pro Popelku</i></b> a úplně na mě dýchají Vánoce, ta pohádka je úžasná. Když nad tím tak přemýšlím, naposledy mě dokázal potěšit Strach s <b><i>Andělem Páně</i></b>, ale viděl jsem ten film jen jednou, tak nevím, jestli by se mi znovu líbil tak jako při premiéře.<br />
<br />
<b>9.) Dáváš si do nového roku předsevzetí?</b><br />
Možná budu slovíčkařit, ale neříkám tomu předsevzetí - spíše konkrétní cíle, kterých chci dosáhnout. Ne snad pro nějaké "sešněrování", na cílech nevidím nic z pachtění za nesplnitelným... Poněkud poučen, stanovuji si ty, kterých lze dosáhnout, které mě však citelně posunou v rámci putování za svými vizemi a osobním posláním. Nad ním na přelomu roku vždy přemýšlím, maličko jej zreviduji, ale nemusím k tomu mít 1. ledna, někdy se k němu dostanu v průběhu roku.<br />
A kromě cílů přemýšlím nad návyky, které by mi pomohly a které nemám dosud přivlastněné.<br />
<br />
<b>9a.) Dařilo se ti v minulých letech "konkrétní cíle" dodržet? ;)</b><br />
Určitě nikdy ne všechny. Pokud se bavíme o cílech, "statistiky" mluví docela dobře, k těm se v průběhu roku většinou dostanu, v poledních dvou letech dokonce nad očekávání. Pokud se ale zaměřím na ty dílčí návyky, zde už pokulhávám. Buď mám velké oči, nebo slabou vůli... Ne, spíše jde o to, že to občas přepísknu, naložím si toho moc, a pak to mysl a ani tělo nezvládá. Ne vždy funguje kázeň a sebeorganizace. Nabýváním zkušeností s plánováním/sebeorganizací a se stanovováním cílů, ale intuice pracuje mnohem lépe, a proto si při přechodu do nového roku dokáži čím dál lépe cíle a návyky pojmenovat a stanovit.<br />
<br />
<b>10.) Lukáši, děkuji ti za příjemný rozhovor, za to, že jsi přijal pozvání do 10 otázek pro ... a na konec se tě zeptám, jako ostatních - Je něco, co bys nám chtěl o sobě říct a na co jsem se nezeptal?</b><br />
A to já zase moc děkuji za tu nabídku, potěšila mě!<br />
Myslím, že už není třeba nic moc dodávat, řekl jsem toho dost - a pokud si budou čtenáři chtít ještě dál skládat "mé puzzle", mohou mě sledovat na Twitteru, na Facebooku, číst blog nebo zkrátka mě jinak kontaktovat. A pochopitelně, kdyby čtenáře napadla nějaká doplňující nebo jiná otázka, mohou ji položit přímo tady, v komentářích.<br />
<br />
<i>Předchozí rozhovory <a href="http://eprofa.blogspot.cz/p/10-otazek-pro.html">zde</a></i>.Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/14056518349037849576noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-16580952.post-52404868088475166992013-01-14T11:00:00.000+01:002013-01-14T11:00:14.594+01:0010 otázek pro ... @N_U_T_Z_YMáme půlku ledna a jsem rád, že vás mohu přivítat u dalšího rozhovoru <b>10 otázek pro ...</b> Rozhovor vznikl ještě v loňském roce, tak omluvte drobátko vánoční téma. :) K dnešnímu rozhovoru se mi podařilo zlákat půvabnou, vzdělanou, a hlavně, velice angažovanou mladou slečnu. Víc vám ale neprozradím. Jen malé upozornění, můj host, i když dlouhodobě žijící v ČR, není s naším jazykem velký kamarád. :) Odpovědi jsou proto, pokud možno, co nejméně opravovány, aby z nich byla cítit autentičnost mého hosta. Ale teď vám již přeji příjemné čtení.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-3xKlTzVEcNI/UO2loyzpdhI/AAAAAAAAEv4/CZBSN0FDLDo/s1600/%2540N_U_T_Z_Y.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="http://2.bp.blogspot.com/-3xKlTzVEcNI/UO2loyzpdhI/AAAAAAAAEv4/CZBSN0FDLDo/s400/%2540N_U_T_Z_Y.JPG" width="400" /></a></div>
<br />
<div>
<b>1.) Ahoj, jsem rád, že po delší době mohu mezi mými hosty přivítat zástupkyni něžnější poloviny lidstva. :) Nejprve tě poprosím, představ se, aspoň stručně, čtenářům.</b></div>
<div>
Ahoj, moc děkuji za pozvání. Jsem ráda, že se mohu zůčasnit tvého projektu 10 otázek pro.. a je mi velkou ctí být jeho součásti :)</div>
<div>
Takže kdo jsem.... Jmenuju se Zornitza, ale od malička mi všichny říkají Zory nebo Nutzy (takhle vlastně vznikla i má přezdívka, kterou mi vymyslela sestřenice, když jsme byly malé a od té doby se to tak nějak se mnou táhne :) ). Asi si ted každý říká, že to jméno nezní moc česky a má pravdu. Původem jsem z Bulharska (proto ty hrubky v tweetech občas), ale už nějakých 23 let bydlím v Praze.</div>
<div>
Jinak, jak je známo z mé BIO na twitteru, miluju party a stalo se to i mou pracovní náplní, dělám event managera a jsem v posledním ročníku magisterského studia, takže až “vyrostu”, bude ze me člověk, zabývající se financemi :)</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>2.) Krásná, mladá, ze světa financí, to bude prima partie, mohlo by se říct. Ale jsou finance obor, ve kterém se chceš po studiu prosadit? ;)</b></div>
<div>
Určitě! :) Už pár zkušeností s nima z banky a z burzy cenných papírů mám a baví mě jaký je to dinamický obor. Pořád se to někam vyvíjí a směřuje. Nuda u toho rozhodně není. No, a..... stejně už někdo tu světovou krizi musí vyřešit ;)</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>2a.) V tom případě budeme doufat, že budeš aspoň v týmu, kterému se to podaří. :) Chtěla by si mít možnost "hýbat" světovým finančním trhem?</b></div>
<div>
Děkuju, snad.... :) Hm... víš, o tom jsem zatím nikdy nepřemýšlela, zda chci hýbat finančním trhem. A stejně, já bych byla malá ryba v tom velkém finančním oceánu, takže těžko sama něco zmůžu. V tom už by se chodil ten tým. Ale představa je to dobrá, když se nad tím zamyslím :) Čas ukáže co a jak bude. Ted nejdřiv atˇ přežijeme ten vyhlásný 21. prosinec ;)</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>3.) Věřila jsi na konec světa 21. prosince 2012?</b></div>
<div>
To vůbec ne :)) Nejsem na ty báchorky a upřímě nevěřila, že se 21.12. něco stane. Už to tu bylo několikrát jak skončí svět k určitému datu, že se stane nějaká katastrofa atd. Cele to téma je už banální a akorát z toho mám srandu.</div>
<div>
Někde na netu jsem našla hlášku spojenou s koncem světa, která se mi zdála docela trefná : " Prosinec 2012- konec světa, prosinec 2013- první výročí od konce světa". Tím chci říct, že pro mě je to den jako každý jiný a pak příjde 22. prosinec atd :)</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>3a.) Věříš na pověry, vykládání z karet, čtení budoucnosti z dlaně, kávové sedliny, čajových lístků a jiné podobné okultnosti?</b></div>
<div>
U této otázky mám trochu dilema co ti odpovědět. Nevěřím na pověry, vykládání, na černou kočku co mi přejde cestu a podobné věci, ale často mám nějaké tušení, že se něco stane a ono se to pak většinou stane nebo se mi zda nějaký sen a když se vzbudím, zjistím, že se to opravdu stalo. Tomu věřím. Ta intuice, šestí smysl, nebo nazvy to jak chceš, mi většinou dost pomáhá</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>3b.) Občas se mi zdá, že situaci, kterou právě zažívám, jsem už někdy prožil. Je to něco podobného?</b></div>
<div>
Myslíš deja vu? To má snad každý :) Ty sny jsou trošku jiné. Přirovnala bych je například k předpovědi počasí. Tam víš, že další den bude například slunečno a teplo a ono to tak většinou je. To samý je s těmi sny. Vím , že se něco další den stane , neovlivním to, protože většinou jsou to nějaké katastrofy a bohužel se to stane nebo se to už stalo, když jsem spala a zdálo se mi to. Například když byl atentát na dvojčata, tak tu noc předtím se mi zdálo jak letadlo naráží do vysoké budovy. Ráno zapnu televizi a tam ze všech kanálů- atentát na Ameriku. To už zní trochu děsivě, co? :)</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>4.) Tak snad, abychom přešli na nějaké veselejší téma. :) Jak už jsi prozradila na začátku, miluješ a je i tvou pracovní náplní, pořádání párty. Prace, která se stala tvým koníčkem?</b></div>
<div>
Řekla bych, že pravě naopak. Koníček se stal i prací. Jednu dobu jsem strašně moc pařila, klidně i 3-4 krát za týden, ale pořád mi chyběla ta pořádná bulharská pařba a ne jenom mě. No takže jednoho dne jsme se s kamarádkou rozhodly uspořádat balkánskou párty s tipyckou hudbou a našly malý bar, kde to udělat.</div>
<div>
Mělo to hodně velký úspěch a pak jsme to začaly dělat praidelě v různých známých klubech v Praze.</div>
<div>
Mě asi nejvíc chytla ta organizace kolem , takže už několik let to provozuji :)</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>4a.) Jaký je rozdíl mezi českou a bulharskou párty?</b></div>
<div>
To nejde popsat a vysvětlit, musí se to zažít. Hlavní rozdíl je v hudbě, kterou tam pouštíme. A přijde mi, že balkánci se víc baví než Češi (osobní názor pouze). Zřejmě je to spojenou s rozdílem kultur, zvyků a temperamentu :)</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>5.) Často se "čekuješ" na velvyslanectví Bulharské republiky. Určitě to má souvislost s tvým původem, ale skoro každý den? Jsou to pracovní checkiny? :)</b></div>
<div>
To není na bulharském velvyslanectví :) Velvyslanectví máme kousek od Václaváku. Tam, kde se checkuju na 4SQ, je bulharský areál pěti mini rezidencí a tam bydlím</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>5a.) Fakt? Tak to je škoda. :) Co pro tebe představuje Foursquare?</b></div>
<div>
Oops, tak ted jsem tě asi už zklamala :D Škoda? Proč?!? Na velvyslanectví není nic zajimavého.... Budova, kanceláře, lidi..... Občas nějaký raut, nějaká nudná společenská akce, trochu přetvářky a tot vše.</div>
<div>
Uf a jsme o otázky, kterou jsem se obávala :) Co je pro mě 4SQ....?!?! Především způsob jak zjistit kde jsou kamarády, takže dobrý nástroj jak stalkovat a přečíst si pár názorů o místě kam jdu např. nebo kouknout i na fotky :D A jinak to mam především pro zábavu. Lidi co mě znají už ví, že prostě když jdeme někam, tak se musím "checknout" a občas mi to i samy připomínají :) Dokonce se mi podařilo přemluvit i svého ex at si to stáhne v mobilu abych se mohla checkovat i od něj, když nemam baterku :D</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>5b.) Nemohu říct zklamala. Čekal jsem odpověď, třeba - Já tam bydlím. A já bych mohl říkat, znám holku, co bydlí na velvyslanectví Bulharské republiky. #kdozvastoma :D Nebo něco podobného. Sleduješ, kdo se kde, checkuje, a když je to zajímavé místo, řekneš si: "Tam se musím podívat."? Jako rádce na zajímavá místa. :)</b></div>
<div>
Jestli tě to "uklidni", tak jsem s velvyslanectví dost spojená (tatˇka tam dřív pracoval) a často musím chodit na nějaké jejich akce, ale jinak se tam nebydlí. :) Těda bydlí tam jenom správce velvyslanectví s rodinou a to jenom na 4 roky. Pak ho vystřidá další.</div>
<div>
Ano, si tak. Kouknu se a když je to zajímavé místo (především kavárna, bar, klub), tak si řeknu, že se tam podívam nebo když jsou i fotky, je to ještě lepší. třeba 4SQ slouží i k něčemu jinému, ale zatím mi to uniká ;)</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>5c.) Sdílíš sama na Foursquare fotky ze zajímavých míst?</b></div>
<div>
To se musím přiznat, že ne :) (stydím se)! Mám tam myslím jenom jednu. Snad to v budoucnu napravím. Zatím jsem spíš pasivní uživatel než aktivní (kromě checkování samozřejmě :) )</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>6.) Máš ráda zimu a zimní sporty?</b></div>
<div>
Mám ráda všechna období, každé z nich má své kouzlo a je krásné :) Jelikož pocházím z "teplých krajin", tak samozřejmě mám nejradši léto. Tehdy jsem ve svém živlu, ale zimu mám taky moc ráda :) Mám ji spojenou se sněhem, krbem, Vánoci, Sylvestrem a takovou tu domácí pohodu, kdy je celá rodina doma. Ani ten mráz venku mi nevadí. Jediné, co mě štve je sníh ve městě nebo spíš ty chodník, ale to vadí snad každému, ne? :)</div>
<div>
Zimní sporty, ostatně jako všechny sporty, mě baví, akorát nelyžuju, takže tohle mě nechává chladnou. Nějak mě to nikdy nebralo. srdcovou záležitosti je bruslení a hokej. Tomu jsem jednu dobu hodně fandila a sledovala. A samozřejmě jako děti sánkováni. Jednu dobu jsme sjížděli kopec s igelitem nebo nylonem, protože to "jelo" rychleji než sánky. To jsme si pak týden nesedli pořádně na zadek, ale stálo to za to :D</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>7.) Když vzniká tento rozhovor, blíží se Vánoce. Je toto období pro tebe stresové, nebo jsi pohodář, který už má dárky nakoupeny, cukroví napečeno, obráží Vánoční trhy, popíjí svařák a kouká po posledních maličkostech, kterými by mohl někomu udělat radost?</b></div>
<div>
"No stress" je heslo, kterého se snažím držet a nechápu lidí, kteří se stresují dárkami, lítají po obchodech jak divý už od října a mají nervy se shánění dárků. O to víc, když se mě zeptají "a už máš nakoupené dárky" a do Vánoc je jestě 1,5 měsíce. Dárky většinou mám nakoupené během 2 dnů a krásně v klídku :) Většinou s nimi improvizuju. Prostě jdu po obchodech a co se mi líbí pro tu konkretní osobu, tohle mu /ji koupím a popřípadě to doplním ještě něčím. Nikdy nejdu s konkretní představou pro dárek.</div>
<div>
Vlastně v Bulharsku větší svátek je Sylvestr, než Vánoce a donedávna jsme si dárky dávali právě na Sylvestra. V mé rodině se to už tak trochu smíchaly tradice obou zemí a je to takoví mix všeho. Cukroví pečeme jen zřídka, spíš když má na to někdo čas nebo chut, takže se s tím taky nestresujeme. A péct několik druhů, to už vůbec ne. Spíš se snažíme dodržovat především bulharské tradice, ale jak říkám- už je to mix :)</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>7a.) Přibliž nám trochu Vánoce a Silvestr v Bulharsku. Nakolik se liší od svátků, jak se slaví v České republice?</b></div>
<div>
Některé rozdíly jsem nastínila už v předchozí otázce. K těm dalším bych asi především vytkla to, že v Bulharsku dárky nosí Diado Koleda (Děda Mráz) a štědrovečerní večeře musí být bezmasá a na stole musejí být 7 nebo 13 jídel, takže žádny kapr (ten my máme 6. prosince) a žádné řízky s bramborovým salátem. Dále typické je, že se dělá slaný koláč se sýrem do kterého se dávají různá přání do nového roku a co si vytáhneš (a nesníš), tak by se ti to mělo splnit a baklava, což je hodně sladký "koláč".</div>
<div>
A Sylvestr.... Ten není až tak moc jiný než v ČR. Sejdou se přátele, jí se (žádné chlebíčky, ale pořádné jídlo, řízky, saláty...), pije, baví se.... Další den jdou koledaři koledovat (něco jako na Masopustu, podobné masky).</div>
<div>
V podstatě když to shrnu- slaví se od Vánoc až do 6. ledna skoro pořád :)</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>8.) Jak často se vracíš do Bulharska? Nebo dá se tomu ještě říkat návraty? Kde jsi víc "doma"?</b></div>
<div>
Tohle je další zapeklitá otázka :) Když jsem v Praze, tak říkam, že doma je v Bulharsku, a když jsem tam a někdo mě naštve, tak zase chci zpátky "doma" do ČR :D Asi to vypadá, že můj život už bude probíhat až do konce pendlováním mezi oběma státy, pokud se odstěhuju někam jinam. Zatím, ale asi o něco víc "doma" je v Sofii, i když jsem tam rozhodně mín času než v Praze, prostě tam se cítím líp, ve svém prostředí.</div>
<div>
V posledních letech jedu jenom 1-2 ročně do Bulharska, s tím, že minimálně v létě na 2 měsíce na prázdniny, k moři, příbuzných a tak. Trochu se dobít a relaxovat :)</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>9.) Která země, mimo Bulharska a České republiky se ti ještě vrývá pod kůži?</b></div>
<div>
Jednoznačně Španělsko :) Miluji ten jejích temperament, kulturu, architekturu (Gaudi), paellu, slunce a celkově tuto zem. Vlastně fandím všemu, co je ze Španělska, i fotbalu ( FC Barcelona). Tahle moje láska k ní prameni asi z dovolených a ze španělských přátel, ale každopádně se tam vždy moc ráda vracím :)</div>
<div>
A další je Egypt. Je pro mě takový tajemný, kouzelný. Jednu dobu jsem dokonce uvažovala, že budu studovat archeologii. Zůstalo to jen u plánu zatím. :))</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>9a.) Asi nemáš moc ráda severské země?</b></div>
<div>
Ne, to opravdu nemám :) Radši to teplo a sluníčko, moře......</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>10.) A jsme na konci. Ani to nebolelo, bylo to příjemné povídání. Děkuji ti, že jsi našla odvahu se zúčastnit 10 otázek pro ... a položím ti poslední otázku - Je něco, co bys nám chtěla o sobě říct a na co jsem se nezeptal?</b></div>
<div>
Především bych ti chtěla ještě jednou poděkovat za pozvání do 10 otázek pro... a jelikož se blíží svátky, tak Tobě a čtenářům bych chtěla popřát Veselé Vánoce, bohatého Ježíška a všechno nejlepší do Nového roku. Projektu 10 otázek pro... též popřeji hodně spokojených čtenářů a spousta skvělých a zajímavých rozhovorů i do budoucna :)</div>
<div>
Myslím, že o sobe jsem řekla až až a doufám, že jsem čtenáře moc nenudila :) Popřípadě, že budou mít další otázky na mě, ráda jím je dodatečně zodpovím na twitteru :)</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<i>Předchozí rozhovory <a href="http://eprofa.blogspot.cz/p/10-otazek-pro.html">zde</a>.</i></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/14056518349037849576noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-16580952.post-78311778396869800682013-01-07T11:00:00.000+01:002013-01-07T11:00:12.248+01:0010 otázek pro ... @osud99<br />
Ahoj, vítám vás u prvních <b>10 otázek pro …</b> v letošním roce. Již v minulém roce, se pomalu začal rozrůstat počet otázek na mé hosty. A jak tak pročítám chystané rozhovory, jejich intenzita se nijak nesnižuje. :) Věřím, že vám to nebude vadit, naopak, že se o mých hostech dovíte více zajímavých věcí.<br />
Jak představit dnešního hosta? O co víc je životem sužován, o to víc to vrací lidem kolem sebe. A nejen nejbližšímu okolí, ale i čtenářům serveru, pro který chystá recenze mobilních zařízení. A mnohý zdravý člověk, by mu jeho aktivity mohl jen a jen závidět.<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-AfBXDJN8EpE/UOQC8PG4DZI/AAAAAAAAEvY/hz_sNnApsuQ/s1600/%2540osud99.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="http://1.bp.blogspot.com/-AfBXDJN8EpE/UOQC8PG4DZI/AAAAAAAAEvY/hz_sNnApsuQ/s320/%2540osud99.jpg" width="320" /></a></div>
<br /><b>1.) Ahoj, vítám tě u 10 otázek pro ... a děkuji, že jsi přijal pozvání. Aby začátek nebyl moc náročný, poprosím tě, aby ses představil čtenářům. :)</b><br />
<br />
Ahoj, děkuji za pozvání na tvůj blog. Můj nick je pro čtenáře nic neříkající tak se na úvod představím. Jmenuji se Roman Vitámvás a narodil sem se, a 32 let žil v Praze. Teď už ale 8 let bydlím v malé obci Nový Vestec, necelých 20 kilometrů od Prahy. Moji rodiče zde měli chatu a mě tento kraj přirostl k srdci natolik, že jsem vyměnil shon velkého města, za klid vesnice. Možná v tom má prsty skutečnost, že vzhledem k tomu, že jsem se narodil v létě, odvezli mě z porodnice rovnou na chatu, místo do Holešovic, kde jsme tenkrát bydleli :) . Pokud někdo počítal roky, kde jsem kdy žil, už ví, že je mi 40 let.<br />
Původním vzděláním jsem strojírenský technolog, ale za posledních 20 let jsem vystřídal různorodá zaměstnání. Od technologa v ČKD, lektora ve firmě zabývající se nedestruktivním testováním materiálů, správou nemovitostí a konče prací na čerpací stanici. Bohužel se u mě ve 13 letech projevila vrozená svalová dystrofie, a ačkoli jsem se dlouho bránil invalidnímu důchodu, je to už 5 let co jsem v něm nakonec skončil. Přesto, že jsem se snažil dál pracovat, můj zaměstnavatel se mě zbavil při první vhodné příležitosti a vzhledem k současné krizi, kdy mají problém najít práci zdraví lidé, jsem už 2 roky bez pravidelného zaměstnání.<br />
To neznamená, že bych byl nečinný. Zhruba půl roku se objevují moje recenze mobilních zařízení na serveru <a href="http://smartmania.cz/">SmartMania.cz</a>, v čemž má prsty <a href="https://twitter.com/marekhajn">@marekhajn</a> a samozřejmě <a href="https://twitter.com/smartmania">@smartmania</a>. Oběma děkuji za projevenou důvěru.<br />
<br />
<b>2.) A na to jsem se chtěl právě zeptat. Jak ses dostal k serveru SmartMania.cz?</b><br />
:) No to byla souhra okolností a svou roli v tom sehrál Twitter. Jako uživatele operačního systému Android mě zaujala aplikace <a href="https://play.google.com/store/apps/details?id=org.prowl.torque&feature=search_result#?t=W251bGwsMSwxLDEsIm9yZy5wcm93bC50b3JxdWUiXQ..">Torque Pro</a>, která slouží (nejen) pro diagnostiku automobilů a napsal sem o ní pár příspěvků na Twitter. Tam se ozval @marekhajn, že by rád viděl, jak to funguje. Tak jsme se sešli, já aplikaci ukázal a Marek pronesl, že by stálo za to o tom něco napsat. Tak vznikl <a href="http://smartmania.cz/clanky/torque-pro-palubni-pocitac-a-diagnostika-vozu-ve-vasem-androidu-recenze-2629">můj první článek</a> na SmartManii a protože v tu dobu Jirka Hrma (@smartmania) hledal recenzenty, nějak sem se na té vlně svezl.<br />
<br />
<b>2a.) Takže to máme Twitter, Android a recenze. Ale pod tímto spojením bych si spíš představoval SvětAndroida.cz. Tento server tě neoslovil?</b><br />
Myslím, že to není tak přímočaré. Twitter je multiplatformní a uživatelem Androidu jsem poslední 2 roky. Mobilní telefony ale používám od roku 1997, takže, i když neměním telefon každé 3 měsíce, prošel sem za tu dobu etapou hloupých telefonů různých značek, érou Symbianu a Windows Mobile. V podstatě jediné mobilní operační systémy, které mě minuly, jsou BlackBerry a iOS.<br />
Ale zpět k otázce. Proč ne SvětAndroida.cz? Je to prosté, jak už sem napsal, oslovila mě SmartMania.cz zda bych nenapsal článek a vznikla z toho naše spolupráce.<br />
<br />
<b>3.) Mnoho lidí si řekne *Invalidní důchodce*, ten musí mít hromadu času na spoustu věcí, na které já čas nemám. Ale pokud vím, tak tomu tak není. Čemu se věnuješ „přes den“?</b><br />
Určitě mám více volného času než člověk, který chodí do zaměstnání. Na druhou stranu zase zdravotní stav značně omezuje možnosti, jak s ním naložit. Kolo, lyže, nebo moje velká láska motorky a podobné aktivity, jsou pro mě už bohužel tabu. Už před lety jsem začal s RC modely aut, nejdříve s Monster trucky, se kterými sem absolvoval i pár open závodů a postupně jsem přešel k tzv. expedičním modelům. Posledních několik let se ale více než RC autům, věnuji RC modelům letadel. V okolí se nás sešla parta kamarádů a jezdíme lítat na letiště v Milovicích, jak často to jen jde. Tyto koníčky jsou ale docela finančně náročné a to nejen na vybavení, ale třeba i na benzín co projezdím na letiště. Naštěstí RC letadla v našich zeměpisných šířkách jsou sezónní záležitost, takže přes zimu to vždy finančně rozdýchávám, protože „invalidní důchodce“ sice může mít „hromadu času“, ale nemá rozhodně „hromadu peněz“.<br />
Část volného času taky spolkne příprava a psaní recenzí. Nejsem ten typ, co sedne a vypálí šest stránek, než mu vychladne kafe. Já u toho strávím docela dost času.<br />
<br />
<b>3b.) Před SmartMania.cz jsi měl nějakou publikační činnost, nebo je toto tvoje první žurnalistická zkušenost?</b><br />
Byl jsem před lety v redakci časopisu, který se zabýval nedestruktivním testováním materiálů a svařováním. Moje práce byla spíš vlastní vydávání časopisu, ale taky jsem tam občas publikoval. Je to ale už spousta let, v podstatě v dobách mobilního pravěku, kdy se u nás rozkoukával Paegas a Oskar teprve chystal příchod.<br />
SmartMania má mnohem širší okruh čtenářů, než čistě odborný časopis, zaměřený na opravdu úzký okruh lidí. Přeci jen mobilní technologie má mnohem více příznivců. Také je velký rozdíl papírové médium a internetový časopis. Každé má svoje „specifika“ a v mnohém odlišný postup přípravy a výroby. Takže asi lze SmartManii považovat za první počin, který bych ale nenazval jako žurnalistický, alespoň si jako novinář nepřipadám. SmartMania.cz přivedl na svět Jirka Hrma a není v silách jednoho člověka přinést čtenářům plnohodnotné a kvalitní recenze co největšího počtu zařízení, takže jsem spíše jeden z pomocníků s obsahem. V mém případě jsou to recenze telefonů a tabletů.<br />
<br />
<b>3c.) Co tě víc baví, testovat nebo recenzovat?</b><br />
Tak to je jednoduché. Pokud beru „testovat“ jako „používat“ tzn. se zařízením se seznámit, zjistit jaké je v běžném provozu, jak se na něm hrají hry nebo jakou má výdrž a „recenzovat“ beru tak, že musím sednout a napsat vlastní recenzi, tak samozřejmě mám radši tu první činnost. Už jenom proto, že „testování“ je skoro vždy jiné. Testuješ odlišná zařízení, různých výrobců, s rozdílnými verzemi operačního systému a z odlišných cenových a výkonových hladin. A potom musíš sednout k počítači a napsat recenzi, která má svoje pravidla, opakují se v ní stejné pasáže a nechceš je psát stále stejně. Musíš myslet na to, že to nesmí být jen seznam faktů, ale že je třeba, aby se recenze dobře četla a zároveň tam byly odpovědi na většinu otázek čtenářů.<br />
Zkrátka sepsat dojmy do recenze je těžší, než ty dojmy nabýt používáním telefonu. Ale jedno bez druhého nejde. Pokud zařízení nebudeš používat, napíšeš mizernou recenzi a pokud po testování nenapíšeš recenzi, ztrácí to testování smysl.<br />
<br />
<b>4.) Testuješ spoustu mobilních zařízení. Který telefon, nebo zařízení jsi naposledy testoval?</b><br />
Poslední (již vydaná) recenze byla na Samsung Galaxy Note II a teď připravuji recenzi na Samsung Galaxy S3 mini. U něj jsem zatím ve fázi testování. (V této chvíli již je <a href="http://smartmania.cz/recenze/recenze-samsung-galaxy-s-iii-mini-muj-bracha-ma-prima-brachu-3985">recenze</a> Galaxy S3 mini k přečtení na serveru SmartMania.cz - @jirproch)<br />
<br />
<b>4a.) Který z recenzovaných telefonů by sis určitě pořídil, a který určitě ne?</b><br />
Asi nelze jednoduše říct, to bych chtěl a to zase ne. Z recenzovaných telefonů mě určitě zaujal Samsung Galaxy Note II a Huawei Ascend P1. Note II nekompromisní výbavou a možnostmi, které nabízí a oba potom hlavně dobrou výdrží. Ani s jedním bych neměl problém s dlouhodobým používáním. Naopak, asi bych si nikdy nepořídil zařízení s displejem menším než 4 palce. Proto do kategorie zařízení, která bych si nekoupil, spadají, Sony Xperia Sola, Sony Xperia Tipo a Vodafone Smart II.<br />
<br />
<b>4b.) Které zařízení se ti nejlépe testovalo, a ke kterému se ti nejlépe psala recenze? Nejedná-li se o stejný kus. :)</b><br />
Překvapivě se o jedno zařízení jedná a to Samsung Galaxy Note II. Je to prosté, stylus je v dnešní době celkem unikátní a samozřejmě se o „nových“ věcech píše lépe, než když popisuješ stále stejnou nebo velmi podobnou výbavu dnešních telefonů.<br />
Teď když nad tím přemýšlím, tak bych napsal ještě Huawei Ascend P1, protože ten telefon byl asi nejen pro mě, příjemným překvapením. Do té doby když člověk řekl Huawei, každý si představil levný, nevzhledný telefon s Androidem. Ascend P1 tuto představu spolehlivě změnil.<br />
<br />
<b>5.) V létě se věnuješ RC modelářství, ale co teď v zimě?</b><br />
Pokud nejsou velké mrazy, je možné se modelům věnovat i v zimě, ale ztrácí to tu správnou pohodu. Zimní období je tak spíše čas pro opravy a přípravu na další sezónu, každý model přeci jen utrpí nějaký ten šrám.<br />
Zimu nemám obecně moc rád, tedy, dokud mohl člověk lyžovat nebo bruslit, tak sem jí miloval. Tyhle činnosti jsou pro mě ale už 20 let tabu, takže teď bych zimu nejraději prospal zimním spánkem. Navíc pro člověka s pohybovým postižením, je sníh nebo náledí nepřítel číslo 1. Neúměrně se zvyšuje riziko pádu a případného úrazu, v mém případě i hledání pomoci od někoho, kdo mi pomůže zpátky na nohy. Takže zimu nebrat :).<br />
Teď se konečně rýsuje dlouhodobější práce na doma, tak to vypadá, že budu vědět co s časem.<br />
<br />
<b>5a.) Byl jsi modelář už jako dítě?</b><br />
Moje dětství probíhalo ještě v těžké totalitě, a kdo to období zažil tak ví, jak to tenkrát bylo s dostupností některého zboží. Podobné to bylo s modelářskými potřebami. V době kdy se na západ od našich hranic běžně prodávaly vícekanálové RC soupravy, tady se vyráběla jednokanálová vysílačka Modela, navíc si nevzpomínám, že bych jí někdy viděl v krámě. To, že existovala, jsem zjistil teprve nedávno.<br />
Takže sem, jako asi spousta kluků, lepil plastové modely a zatím co na západě kluci proháněli auta na vysílačku, mě prohánělo autíčko na kabelu. Vrcholem mého modelářského dětství byl model Brigadýr s pohonem na CO2.<br />
<br />
<b>5b.) Jako dítě mi učarovaly modely vláčků. Dům modeláře, nebo jak se to jmenovalo, vedle obchodního domu Máj na Národní, to byl můj dětský ráj. Bratranci lepili plastové modely, nebo papírové skládačky. Četl jsi raději časopis ABC nebo Amatérské rádio?</b><br />
No vidíš vláčky, na ty bych zapomněl. Taky jsem je měl rád a jako dítě sem měl štěstí, rodiče mě postavili krásný kolejiště pro velikost TT. Bohužel když jsme odcházeli z Prahy tak jsem se ho musel zbavit a „prodal“ sem ho známému známého. Ještě jsem mu přidal navíc krásnou českou autodráhu Ites. Už sem ty věci nikdy neviděl a ani peníze za ně, smutná historie. Asi seženu partu ranařů a dojedu si pro ně, naštěstí vím, kde bydlí a teď už bych pro ně měl zase i místo.<br />
Modelářskou prodejnu znám, taky jsem jí jako dítě měl rád, zejména právě kvůli tomu modelovému kolejišti. Bohužel dost často bylo mimo provoz, aspoň co si pamatuji. Myslím, že to byl Dům techniky a mládeže, ale jistý si tím nejsem. Taky si pamatuji ty fronty, když zrovna přišlo zboží :).<br />
<br />
<b>5c.) Ano, ano! DTM - Dům technika a mládeže (<a href="http://www.sborwitz.cz/page/dum-techniky-mladeze.html">foto</a>, alespoň trochu připomínající slávu DTM na Národní třídě). Jak je ten svět malý. Byl ses někdy podívat v <a href="http://www.kralovstvi-zeleznic.cz/">Království železnic</a> na Andělu?</b><br />
Tam jsem nebyl, ale když koukám na jejich stránky, tak bych to měl napravit. Díky za tip. Chodím skoro každý rok na výstavu Model Hobby na výstaviště do Letňan. Tam sice nikdy není moc vystavovatelů železničních modelů, ale aby si člověk udělal obrázek o pokroku, jakým modelová železnice prošla, to úplně stačí. Někde bych možná vyštrachal nějakou špatnou fotku mého kolejiště z mobilu.<br />
<br />
<b>5d.) A to se ti ještě musím pochlubit, že přímo u nás na sídlišti, máme <a href="http://www.pragoclub.com/cz/prosek/">Nádraží Praha - Prosek</a>. Je ve tvém okolí něco podobného, kam bys mohl nalákat čtenáře?</b><br />
Teď si mě tedy dostal. Na Proseku jsem 6 let pracoval a dokonce ve stejné ulici, navíc můj tehdejší zaměstnavatel sídlí teď ve stejné budově. Ale dostal sem výpověď přesně v době, kdy jsme se do ní stěhovali, a budova byla po rekonstrukci a kolejiště tam ještě nebylo. Škoda, mohl jsem to mít u nosu.<br />
Teď bydlím na malé vesnici, takže tady žádné takové atrakce nemáme, ale poblíž je <a href="http://www.rcautacelakovice.eu/">RC dráha v Čelákovicích</a>. Mimo modelářství je tu zajímavostí více, třeba <a href="http://www.prerovnl.cz/?id=skanzen">Skanzen v Přerově nad Labem</a>, kde je i <a href="http://www.motovelomuzeum.cz/">muzeum kol a motocyklů</a>, nebo park <a href="http://www.mirakulum.cz/">Mirakulum</a> v Milovicích.<br />
<br />
<b>6.) Pro tebe, jako invalidu, je jistě nejdůležitější bezbariérový přístup do různých zařízení. Od nejzákladnějších úkonů (nákup, návštěva lékaře, atd...) až po návštěvy různých akcí (výstavy, divadla, muzea, atd ...). Lepší se, z tvého pohledu, tento problém zdravotně postižených?</b><br />
Tak tahle otázka by vydala na celý článek. Ve směru přístupu toho mám na srdci hodně, nejen toho bezbariérového, ale také přístupu státu k tělesně postiženým obecně. To první, bezbariérový přístup se určitě postupně zlepšuje. Potíž vidím spíš v tom, že špatně pohyblivý člověk má jinou potřebu bezbariérového přístupu než třeba vozíčkář a samozřejmě nejde vyhovět všem a vozíčkáři mají logicky přednost. Ve starých (historických) budovách je asi problém udělat nějaký bezbariérový přístup vůbec. Najdeš ale i vyložené paradoxy, například sociální správa pro Prahu - východ má sice pracoviště v Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi, ale hlavní pracoviště je v Praze na náměstí Republiky kam s většinou věcí nakonec člověk musí jet. Jsi z Prahy, tak je ti jasné, jak je to tam s parkováním. Když máš trpělivost a zároveň drzost, pustí tě s autem na dvůr. Přepážky jsou ve zvýšeném přízemí a do dveří schody s dřevěnou rampou bez zábradlí pro vozíčkáře. Pak se musíš poprat s masivními dveřmi s Branem, které asi ukradli Schwarceneggrovi v posilovně. Když tohle zdoláš, čeká tě ještě rampa do zvýšeného přízemí, opět bez zábradlí. Pak si vystojíš frontu u přepážky a dozvíš se, že to tady nevyřídíš, že musíš do vedlejší budovy do kanceláře v 1. patře bez výtahu. Takže nakonec stejně musíš mít sebou někoho zdravého, kdo tam s tím dojde. To jsou výtky k prostředí, ne k zaměstnancům. Ti jsou ochotní a sejdou to s tebou vyřídit dolů.<br />
Podobně otřesnou zkušenost mám s posudkovou komisí z ministerstva zdravotnictví, která byla pro jistotu na Karlově náměstí (zase starý barák). Na jedné straně přístup pro vozíčkáře, tzn. dvě kolejnice, po kterých se jít nedalo a z druhé strany budovy 4 vysoké schody. Než sem se na ně vydrápal, tak jsem ztratil 20 minut a přišel ke komisi pozdě. Když jsem se omlouval, že mě zdrželi dole schody tak se na mě paní předsedkyně překvapeně podívala s otázkou: „Ale vždyť jsou tam jen čtyři?“ Mě je přeci jedno, jestli je tam jeden nebo deset schodů. To je jako chlácholit hokejisty po finále MS, že prohráli jen 0:1<br />
Uf, to jsem se rozepsal, tak už dost. Jen shrnutí, v nových budovách je to s bezbariérovým přístupen OK, nakonec jsou na to normy. Ve starých to pokulhává a problém je, že v nich sídlí spousta státních institucí, které je potřeba navštěvovat.<br />
<br />
<b>6a.) Absurdnost některých situací, člověk pochopí, až když je donucen sám prožít. Myslíš, že sjednocení informačních systémů ministerstva práce a sociálních věcí s ministerstvem zdravotnictví, by mohlo pomoci v řešení problémů zdravotně postižených? Nebo kdyby šlo různé věci vyřídit přes Czech Point?</b><br />
Asi když mojí předchozí odpověď čte zdravý člověk, tak mu to může přijít úsměvné. Některé věci opravdu člověk pochopí, až když to zažije.<br />
Já myslím, že problém je někde úplně jinde, než ve sjednocování informací. Bude to znít jako klišé, ale problém jsou jako všude peníze. Za poslední 4 roky vše dramaticky podražilo a je jedno jestli přirozeným vývojem nebo zvyšováním daní. Skupina, které se to nejvíc dotklo, jsou důchodci, těm invalidním navíc klesly v tomto období některé dávky nebo se změnily podmínky jejich čerpání. Tahle skupina se proti tomu na rozdíl od zdravého člověka nemůže bránit. O valorizaci důchodů nebo sKartě je lepší vůbec nezačínat.<br />
<br />
<b>7.) Opusťme toto téma, i když bychom si o tom mohli vyprávět dlouhé hodiny, stejně to nejsme my, kdo tento systém změní. 10 otázek pro ... vychází v pondělí. Jak vypadá tvůj klasický víkend?</b><br />
Jasně, máš pravdu. Když to po sobě čtu, připadám si jako plačka. Tak tedy víkend. Ten bych rozdělil na letní měsíce a zimní. V létě je to ve znamení RC modelů, návštěv u přátel a rodiny, sekání trávy a podobných věcí. V zimně je to horší, zbývají jen ty návštěvy a samozřejmě hodně času strávím u počítače. Naštěstí je pokrok i v oblasti RC leteckých simulátorů, tak je možné trénovat i v zimě a po síti také s kamarády z letiště.<br />
Není to moc činností, ale už sem říkal, kolo, lyže, brusle atd. jsou už tabu.<br />
<br />
<b>7a.) RC letecký simulátor? To jsem ještě neslyšel. A ani neviděl. Jestli to nebude tím, že se o počítačové hry nezajímám. :) Ale pro, co by to chtěli zkusit, doporuč nějaký?</b><br />
To nebude nezájmem o počítavé hry, ale spíš nezájmem o RC modely letadel. Může se to samozřejmě nazvat hrou a spoustě lidí to tak může sloužit, ale největší přínos je v tom, že můžeš trénovat se stejným rádiem, s jakým chodíš lítat. Začínající modelář se může v klidu naučit základy a nic u toho nerozbít. A pokud třeba začíná s vrtulníky, může mu simulátor ušetřit bez přehánění i pár desítek tisíc korun.<br />
Já používám <a href="http://www.phoenix-sim.com/">Phoenix R/C simulator</a>, ale je jich samozřejmě víc, z těch známějších např. <a href="http://www.realflight.com/">RealFlight</a>, <a href="http://www.aerofly.com/index.html">Aerofly</a> nebo <a href="http://www.simwerk.de/reflex-flugsimulator/index.php">Reflex XTR</a>. Jsou i alternativy zdarma, třeba <a href="http://modelsimulator.com/">Flying Model Simulator</a>. Pro ty co raději autíčka existuje alternativa pro ně v podobě <a href="http://www.vrcpro.com/">VRC Pro</a>.<br />
<br />
<b>7b.) Lze také v létě simulovat nějakou zimní činnost? :)</b><br />
Jestli myslíš modeláře, tak ti moc zimních činností nemají, snad jen ti skuteční (já jsem spíš modelář/uživatel) modeláři v zimě staví modely a to můžou dělat i v létě. A někdy zůstává rozum stát nad tím, co lze na <a href="http://kostructor.altervista.org/modelli.htm">koleně vytvořit</a>, třeba <a href="http://kostructor.altervista.org/funivia_della_mensola.htm">lanovka</a>. Ještě mě napadla <a href="http://www.at-modellbau.com/PB600-Bausatz.html">rolba</a> s tou lze jezdit i v létě.<br />
Pokud si myslel simulovat zimní létání v létě, tak to samozřejmě v simulátoru lze. Jinak nevím, jak si tu otázku myslel.<br />
<br />
<b>7c.) Spíš jsem měl na mysli, jakoukoliv zimní činnost. :)</b><br />
Tak to nevím, že by na Xboxu s Kinectem nebo Wii nějaký zimní sport, ale nemám žádnou herní konzoli tak nemůžu sloužit. Nebo nemám dostatečně bujnou fantazii, ale třeba škrábat okna od námrazy bych v létě nechtěl :)<br />
<br />
<b>8.) Jsi mlsoun?</b><br />
Mlsoun asi jsem, ale hodně vybíravý. Navíc nemůžu zhltnout každou dobrotu, co vidím, protože to potom nemůžu jít vyběhat a už tak mám váhu akorát na porážku :-)<br />
<br />
<b>8a.) A co neřesti? Co na sebe práskneš?</b><br />
Neřesti? Asi mi zbylo už jen kouření, sice už rok kouřím elektroniku, ale někdy na letišti neodolám a dám si analog. Ten smrádek má něco do sebe. Na pivo už pár let nechodím, to jsem v podstatě úplně vypustil. Po pravdě, ani nevím kdy sem naposledy pil alkohol.<br />
<br />
<b>9.) Na co jsem se tě ještě nezeptal? Aha, na rodinu!</b><br />
Vlastní rodinu nemám, tedy ne, že bych nechtěl, ale ono bez hendikepu to není jednoduchý, natož s ním. Zkrátka vadný kus, druhá jakost, možná třetí :-)<br />
<br />
<b>9a.) Ale sám určitě nežiješ? ;)</b><br />
Ne, sám nežiju. Po letech kdy jsem si šel vlastní cestou, jsme s mamkou spojili finance, odešli z Prahy a postavili dům, který odpovídá mým zdravotním potřebám. No a už společně osm let válčíme.<br />
<br />
<b>9b.) Hehe, nebudeš ty takový Howard Wolowitz? Samozřejmě, v dobrém slova smyslu. :)</b><br />
Z toho seriálu jsem neviděl ani jednu epizodu. Asi to tak může vypadat, ale podívej se na to z mého pohledu. Když budeš odkázán často na pomoc druhé osoby, požádáš raději někoho blízkého, nebo budeš platit někoho cizího?<br />
Ono je to trochu složitější, zkus si něco přečíst o svalové dystrofii. Já můžu mluvit o štěstí, že trpím tou mírnější podobou, kdyby tomu tak nebylo tak si tu dnes nepíšeme, protože vyvolávání duchů nejspíš neovládáš.<br />
<br />
<b>9c.) Měl jsem na mysli soužití syna s mamkou, pod jednou střechou. Nechci a ani bych si nedovolil zlehčovat tvoji situaci, naopak, obdivuji tě, kolik aktivit se svým handicapem zvládáš. Máš můj velký obdiv. Doufám, že se jednoho dne poznáme osobně. Myslíš, že odchod z Prahy, byl pro tvůj zdravotní stav, dobrá volba? Přeci jen, v Praze je větší, a řekl bych i jednodušší, dostupnost zdravotnických zařízení.</b><br />
Na Prahu koukám téměř z okna, takže s dostupností čehokoli není problém. Buď bych musel hledat bezbariérové bydlení v Praze, anebo zkusit se o něj postarat sám, zvolil jsem druhou variantu a nelituju toho. A máma má můj obdiv, že do toho se mnou šla.<br />
<br />
<b>10.) To každopádně každého z nás. Lidí, kteří se o zdravotně postižené starají, si stát moc neváží. Proto bychom jim to, my ostatní, měli dávat patřičně najevo. Takže pro tvoji mamku, Velká poklona. Probrali jsme radosti i starosti, léto i zimu, myslím, že je čas na poslední otázku. Ale předem bych ti rád poděkoval, za příjemný rozhovor a že jsi se nebál 10 otázek pro ... Rád bych ti popřál v Novém roce hlavně hodně, hodně zdraví, štěstí a to ostatní snad přijde samo. :) A poslední otázka - Je něco, co bys nám chtěl o sobě říct a na co jsem se nezeptal?</b><br />
Na to, že jsem spíše introvert sem toho na sebe prásknul myslím už dost. Neprobrali jsme mojí velkou lásku a to jsou auta, motorky a vše co smrdí benzínem. Ale to by bylo na dalších 10 otázek, tak třeba někdy v druhém kole ;-)<br />
Děkuju za pozvání a také přeji vše nejlepší do nového roku tobě i čtenářům.<br />
<br />
<i>Předchozí rozhovory <a href="http://eprofa.blogspot.cz/p/10-otazek-pro.html">zde</a>.</i><br />
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/14056518349037849576noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-16580952.post-33413244720743127522012-12-31T11:00:00.000+01:002012-12-31T11:00:12.905+01:0010 otázek pro ... PF 2013<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-jGe1m8np69w/UNwAtLD75cI/AAAAAAAAEuo/avjL-F_JNuQ/s1600/10+ot%25C3%25A1zek+pro+...+PF+2013.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="257" src="http://1.bp.blogspot.com/-jGe1m8np69w/UNwAtLD75cI/AAAAAAAAEuo/avjL-F_JNuQ/s400/10+ot%25C3%25A1zek+pro+...+PF+2013.jpg" width="400" /></a></div>
Starý rok končí, Nový přichází. Rok s třináctkou na konci, nám všem, snad, přinese nová poznání, přátelství, radosti a lásky. Co vám tedy popřát? Snad jen a jen hodně štěstí, zdraví a lásky. Toho všeho, není nikdy dost, aby toho nemohlo být ještě víc. A pamatujte, všude kolem, je mnoho zajímavých a moudrých lidí, kteří se rádi a ochotně o své znalosti a zkušenosti podělí.<br /><br /><i>Vše nej do Nového roku vám přeje <b>@jiproch</b>.</i>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/14056518349037849576noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-16580952.post-63639163682225597582012-12-24T11:00:00.000+01:002012-12-24T11:00:02.590+01:0010 otázek pro ... Vánoční speciál 2012<br />
Rok se sešel s rokem a máme dnes Vánoce. Stejně jako v loňském roce, vychází vydání <b>10 otázek pro …</b> na Štědrý den. Proto jsem oslovil všechny, kteří se v letošním roce zúčastnili rozhovoru <b>10 otázek pro …</b> a položil jim sváteční otázky:<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<b>Co pro tebe znamenají Vánoce? Co by jsi chtěl/a čtenářům popřát do roku 2013?</b></div>
<br />
<a href="http://eprofa.blogspot.com/2012/01/10-otazek-pro-baegus.html">@Baegus</a><br />
Vánoce pro mě znamenají, po tom všem zmatku a u mě trošku složitější organizaci, hlavně nekonečné zásoby svátečního jídla, kterého už pak má každý pokrk, program v televizi ještě trapnější než po zbytek roku a samozřejmě zvědavost. :)<br />
<br />
Čtenářům i všem kolegům z 10 otázek pro ... bych chtěl popřát, ať svátky přežijí pokud možno v klidu a ve zdraví a hlavně ať nevěří na zlaté prasátko. :) Těším se, koho vyzpovídáš další rok!<br />
<br />
<a href="http://eprofa.blogspot.com/2012/01/10-otazek-pro-koisny.html">@Koisny</a><br />
Mam takovou idealistickou predstavu, ze vanoce jsou cas, kdy clovek sedi na gauci u televize, kouka na pohadky a zere cukrovi, rybu, salat, mamu, tatu. Proste vsechno co je v dosahu. Tento pozehnany stav tu a tam narusi nejaka navsteva se kterou se hraje hra “predstirej ze uz mate jen zbytky cukrovi, aby vam to vsechno nesezrali”. Takze ano, tesim se :)<br />
<br />
Ctenarum bych chtel do noveho roku poprat hodne Lega, protoze Lega neni nikdy dost!<br />
<br />
<a href="http://eprofa.blogspot.com/2012/02/10-otazek-pro-myxomatoza.html">@myxomatoza</a><br />
Shon, trapnosti rodinných sešlostí, strom, trdlo, banda šílenců v obchodních centrech (tenhle rok jsem zvolila strategii ''dopoledne lidi chodí do práce, nakoupím v klidu'', aha jenže si berou volno), cukroví a pečení, kapr, bramborový salát, dárečky.<br />
Co pro mě znamenají po té pocitové stránce, moc neumím říct, nejspíš bych je neslavila, kdyby se to nedodržovalo v rodině. Už léta plánuju, že jednou na svátky odjedu někam do ciziny a vykašlu se na všechny nucené oslavy.<br />
<br />
Tak určitě štěstí, zdraví, dlouhá léta, spoustu splněných předsevzetí a málo upálených končetin na Silvestra.<br />
<br />
<a href="http://eprofa.blogspot.com/2012/02/10-otazek-pro-errolek.html">@Errrolek</a><br />
Vánoce jsou pro mě symbolem rodiny. Dávno jsem již prohlédl, a tak vím, že ničeho, jako jsou „svátky klidu“, se nedočkám. Všichni něco shání, všichni si navzájem překáží, možná se i pohádají, ale na závěr stejně usednou k jednomu stolu, popřejí si dobrou chuť a vychutnají si štědrovečerní večeři. Poté se posadí okolo stromku, rozdají si dárky, rozbalí je a poděkují Ježíškovi. To jsou ty nejkrásnější hodiny celého roku, kdy se rodina sejde v dobrém, a když už ne doopravdy, tak alespoň předstírají, že se mají rádi.<br />
<br />
Čtenářům bych chtěl popřát, ať se mají hezky. Ať jsou zdraví a jejich rodina a přátelé taky. Ať si užívají života, a nenechají si od ostatních diktovat, jak by jej měli žít. Ať dělají, co je baví. Ať nepodléhají zbytečným chmurám a snaží se ve světě hledat to pozitivní. A na závěr hodně lásky, kterou by měli jak dostávat, tak rozdávat (=<br />
<br />
<a href="http://eprofa.blogspot.com/2012/03/10-otazek-pro-zekebp.html">@Zeke_BP</a><br />
Ahoj, moc rád bych řekl, že Vánoce jsou pro mě svátky klidu a míru, bohužel klid a mír je pro mě na horách, nebo zasněžených pláních. Zkrátka v přírodě a ne v Praze, v práci, takže si toho klidu a míru užívám, jak to jen jde, ale kdyby to šlo víc tak bych se nezlobil..<br />
Byl bych moc rád kdyby lidi pochopili, že dárky nemusí být dráhé a honosně zabalené.. Maličkost zabalená v kusu papíru, o které vím že jsem jí dostal z lásky a ne proto, že se na Vánoce dávají dárky mi udělá daleko větší radost, než drahá a neosobní cetka..<br />
<br />
Chtěl bych všem čtenářům popřát mnoho nových zážitků, splněných přání, nebojte se objevovat nové a nezapomínejte na to staré..<br />
Buďte šťastní a užívejte si života..<br />
<br />
<a href="http://eprofa.blogspot.com/2012/03/10-otazek-pro-zekon1.html">@Zekon1</a><br />
Jako dite jsem se na vanoce tesil jiz od leta a zacatkem prosince zacal po byte hledat darky. Casem jsem pochopil, ze hledani nema smysl. U stromecku jsem byl zklamany, ze jsem nedostal nic vic nez to, co jsem nasel.<br />
S pribyvajicimi lety jsem vanoce jako takove zacal brat spise jako cas odpocinku, rodinne (a nejen ty) navstevy a neskutecne obzerstvi.<br />
S prichodem prvniho ditete dostaly vanoce jiny rozmer. Neni snad nic hezciho, nez videt deti rozbalovat si darecky a jejich neuveritelnou a uprimnou radost z kazde malickosti.<br />
<br />
Co bych chtel poprat ctenarum? At je ten dalsi rok, rok 2013, stejne dobry nebo lepsi jak tento.<br />
A protoze jsme tady na Twittru, tak plno prima sledu ;).<br />
<br />
<a href="http://eprofa.blogspot.com/2012/04/10-otazek-pro-pavelhusek.html">@pavelhusek</a><br />
Vánoce už pro mě dlouho nejsou to co dřív. Opravdu nejsem fanoušek předvánočních akcí v obchoďácích, které často začínají už na konci září. Všude jsou ty divný výzdoby, všude to na mě bliká, koled mám taky plný zuby a vůbec ten celý blázinec, kde se tisíce lidí doslova perou o místo u pokladen mě prostě nebaví. Bohužel se tomu dá těžko vyhnout. Dříve, když jsem byl malý, jsem se těšil, co pěkného mi ježíšek přinese. Dnes už si na nějaké velké dárky nepotrpím a jsem rád, když můžu strávit pár pěkných dní v klidu s rodinou. Mrzí mě, že se Vánoce stali spíše svátkem obchodníků...<br />
<br />
Do nového roku bych chtěl všem popřát hodně štěstí, zdraví a úspěchů. Jak s tím naložíte, je na vás. :)<br />
<br />
<a href="http://eprofa.blogspot.com/2012/05/10-otazek-pro-w0lfcz.html">@w0lf_cz</a><br />
Ahoj, tak co pro mě Vánoce znamenají? Jsou to svátky klidu přeci, ale na mne to tak nepůsobí (asi budu vypadat jako morous), stres kvůli dárkům, jelikož v práci od Vánoc do Nového roku máme celofiremní dovolenou tak i stres v práci, aby jsem stihl vše dodělat a další rok jsem začal s čistým štítem. Ale jakmile nastane ten pravý čas, sejde se celá rodina, předají se ty drobné prezenty co se tak složitě vymýšlely a kupovaly, vše ze mne spadne a začínám si užívat klidu. Vánoce jsem nějak rád neměl (možná jako malý, když jsem ještě věřil, že přijde nějaký ten vousáč, dá dárky pod stromek a opět jako každý rok si zapomene zvonek), ale rok od roku je to lepší, hlavně když máte u sebe milovanou osobu, která se Vám je snaží zpříjemnit.<br />
<br />
Všem čtenářům bych rád popřál do roku 2013 spousty klidu, zdraví a ať se všem daří tak, jak si jen oni přejí.<br />
<br />
<a href="http://eprofa.blogspot.com/2012/05/10-otazek-pro-jankolias.html">@jankolias</a><br />
Vánoce pro jsou pro mne hlavně oázou klidu v období, které bytostně nesnáším, ale musím ho přetrpět. :-)<br />
<br />
Čtenářům bych vzkázal, aby si svátky hlavně hezky užili a odpočinuli si.<br />
P.S.: Rád bych na Vás zapůsobil i výchovně, abyste Vánoce "provedli" v českém duchu bez emulgátorů ze zahraničí... Víte, jak to myslím. ;o)<br />
<br />
<a href="http://eprofa.blogspot.com/2012/05/10-otazek-pro-koumesak.html">@koumesak</a><br />
Vánoce by měly být pořád svátky ve znamení pohody, dobré nálady, klidu a navštěvování rodiny, přátel i známých. Ale v dnešní uspěchané technické době to málokdo dělá. Drahé dárky jsou "in" a praktické věci každodenní potřeby se vytrácí. Přál bych si, aby se lidi podívali zpět do minulosti, jak vypadali Vánoce dříve.<br />
<br />
Přeji Všem dobré zdraví, domácí pohodu i v práci a hodně lásky.<br />
<br />
<a href="http://eprofa.blogspot.cz/2012/06/10-otazek-pro-lisarah.html">@lisarah</a><br />
Kapři ve vaně. Nedočkavý brácha. Babiččina vánočka. Procházky do přírody. Cukroví. Dědova modlitba. Prskavky.<br />
Vánoce ve mě vyvolávají spoustu dojmů, vzpomínek, pocitů, nálad. Ale do slov je přetransformovat neumím. Vánoce jsou jako pletený svetr, který u krbu hřeje, ale venku ho leccos profoukne.<br />
Je to čas půstu a hojnosti. Je to čas pohody i nervozity. Ale především je to čas pohádek. Televizních, kde dobro vždy zvítězí, i těch poletujících mojí hlavou - jak se změním, budu lepší, hodnější, jak budu správně žít, jak se stihnu věnovat všem, které mám ráda a všemu, co mě baví.<br />
Jsou to tři dny, jako Popelčiny oříšky, a je jen na mě, co z každého vylousknu a jak ty dary využiju.<br />
Takže Vánoce jsou prostě pohádka.<br />
<br />
Co popřát? Zdraví, zdraví, zdraví. Přímé lidi okolo sebe. Stovky zajímavých příběhů, prožitých i přečtených. Spoustu nápadů a plánů - a taky dost vůle a síly k jejich dosažení. Dokázat žít, jak chcete žít.<br />
<br />
<a href="http://eprofa.blogspot.cz/2012/06/10-otazek-pro-danhelkova.html">@Danhelkova</a><br />
Vánoce... docela jsem se nad tím dlouho zamyslela co odpovědět, neboť v kaz de etapě života na ne koukas jinak.<br />
Jako dite se tesis na stromecek, darky, hracky.... pozdeji pak dostat neco peknyho a odejit rychle za kamarady. ....atd.... Dnes v mem veku, jsem stastna ze mam deti zdrave , ze je klid a pohoda, ze jsme spolu..<br />
<br />
Tak preji Vsem co si sami preji nejvice.... Hodne lasky, stesti a moc zdravi.<br />
Tobe i tve rodine preji vse nej ... a dekuji zes me oslovil.<br />
Krasne Vanoce...<br />
<br />
<a href="http://eprofa.blogspot.cz/2012/06/10-otazek-pro-moriartycz.html">@Moriarty_cz</a><br />
Ahoj, díky za milé pozvání. Já vím, že to bude zřejmě znít jako klišé a spousta lidí jen mávne rukou nad mojí naivitou, ale věřím, že Vánoční svátky mají být o našich nejbližších (nemusí to být jen rodina) a ohlédnutí se zpět i vpřed. Když si pak odmyslíme shon, komerci a někdy i náboženské pozadí (pokud nejste věřící), tak jsou to přece pěkně strávené dny.<br />
Není žádná novinka, že bychom měli být s těmi, na kterých nám záleží a alespoň částečně porozumět jejich potřebám a přáním, které máme všichni. A není to vůbec tak složité, jak to na první pohled může vypadat. Jak jinak využít tak dlouhé volno? Svátky si představuji i jako čas odpočinku a klidu (většinou až po usednutí ke štědrovečernímu stolu).<br />
Ke konci roku je také zajímavé ohlédnout se zpět a popřemýšlet jaké nejdůležitější kroky se nám podařilo uskutečnit a kam jsme se dostali v osobním i profesním životě. I když zřejmě ne každý si na Nový rok dává předsevzetí (já tedy už dávno ne), tak určitě všichni máme nějaké sny a přání, které bychom letos rádi uskutečnili.<br />
<br />
Chtěl bych čtenářům popřát "hlavně klid a nohy v teple" a aby se jim v Novém roce splnili alespoň některé sny.<br />
A pokud těmto svátkům příliš neholdujete, tak si alespoň užijte prodloužené volno.<br />
<br />
<a href="http://eprofa.blogspot.cz/2012/08/10-otazek-pro-ozlik.html">@Ozlik</a><br />
Vánoce jsou pro mne obdobím klidu, odpočinku, setkávání s rodinou, kamarády a hlavně radost dětí, neboť ty se na stromeček těší už od začátku prosince.<br />
<br />
Štěstí, zdraví, pohodu a osobní úspěchy i po letošním, tak propagovaném, konci světa...<br />
<br />
<a href="http://eprofa.blogspot.cz/2012/09/10-otazek-pro-mredd23.html">@MrEdDy23</a><br />
Vánoce jsem vždycky bral jako takové rodinné svátky, kdy se od rána do večera cpeme cukrovím,ovocem,salátem,řízkama,rybou,obíráme bonbony ze stromečku, srkáme nějaký ten alkohol, smějeme se, koukáme na pohádky a jsme všichni tak nějak pozitivně naladěni. Nikdy mě ale nebavilo, že musím před tím lítat po městě a vymýšlet komu co koupit, nenápadně zjišťovat, kdo by co chtěl a doufat, že vyberu dražší dárek, ať se cítím dobře. Takže jsem v nějakých asi 20ti rezignoval a dárky většinou nekupuju, třeba jen dva tři, blízké osobě nebo rodičům. Dárky jim přece můžu dávat celý rok, tak proč čekat až na Vánoce..Ty svátky mám rád, ale ty dárky.. :-)<br />
<br />
A když někomu něco přeju, tak většinou spousty peněz, protože za ně si koupíme 99%.<br />
Ani teď neudělám výjimku a všem čtenářům přeju velmi úspěšný pracovní rok 2013 :-)<br />
<br />
<a href="http://eprofa.blogspot.cz/2012/09/10-otazek-pro-virus3000.html">@Virus_3000</a><br />
Nebudu lhát, dříve pro mě Vánoce znamenaly, že dostanu dárky. Věci, co jsem chtěl (a i ty, co jsem nechtěl - ponožky). :) Dnes to ale beru jinak. Nevím, čím to je, ale Vánoce hlavně beru jako čas, kdy se vidím s rodiči na delší dobu, než jen víkend (což bývá vlastně díky transportu jen cca den a půl maximálně), jsme spolu, bavíme se, nějaké to bilancování... hlavně to, že jsme pohromadě (živí a zdraví), jdeme navštívit babču s dědou, přijede teta se strejdou a bratránkama. Prostě takový ten pocit, že někam patříš a že tě ti lidé rádi vidí. A ty rád vidíš je. A obzvlášť rád vidíš, když ty dárky, které si vybral, přestože nestojí mraky peněz, potěší a třeba i vykouzlí úsměv. ;)<br />
<br />
Jednoduše a optimisticky (jak také u mě jinak) - Užívejte si života, mějte se rádi (jak sebe, tak ostatní), usmívejte se a ať se vám vše daří! Užijte si krásný rok 2013. :)<br />
<br />
<a href="http://eprofa.blogspot.cz/2012/09/10-otazek-pro-koisna.html">@Koisna</a><br />
Vánoce většinou trávím tak, že sháním možné a většinou hlavně nemožné dárky pro rodinu a přátele, peču cukroví a chráním ho před manželem, snažím se vyhnout lidem v obchodech, co by se kvůli nákupům ušlapali, a hlavně se snažím užít si ty dva, tři dny pohody a klidu, kdy můžu koukat na pohádky a číst knížky.<br />
<br />
Všem čtenářům přeji, ať je rok 2013 takový, jaký chtějí - nezapomínejte na ručník a hlavně don't panic!<br />
<br />
<a href="http://eprofa.blogspot.cz/2012/10/10-otazek-pro-ivogerda.html">@IvoGerda</a><br />
Vánoce pro mě znamenají sejít se s rodinou a vypnout po hektických předvánočních (364) dnech :-). Hlavně udělat radost rodině.<br />
<br />
Popřál bych lidem asi tak nějak klasicky,,štěstí a zdraví."<br />
Vzkázal bych lidem,,Diskutujte,rýpejte do sebe,ale tak nějak s láskou a slušně"<br />
<br />
<a href="http://eprofa.blogspot.cz/2012/10/10-otazek-pro-ralfeek.html">@Ralfeek</a><br />
Vianoce pre mňa znamenajú, keďže som predavač, len jedno: zhon. Nakúpiť, predať. Odpovedať na milión normálnych aj hlúpych otázok. Stretnúť milých, protivných, múdrych aj hlúpych ľudí. Keď nastane 24. poobede môžem si vydýchnuť a na pár dní sa zrelaxovať. Vypínam mobil a mám všetkých a všetko na háku. Duch Vianoc z mojej duše vyprchal už dávno. Mám radšej stred roka ako jeho záver.<br />
<br />
A čo by som poprial do nového roka? Majte sa ako chcete, hlavne sa ľudia tolerujte, nech je ten svet príjemné miesto. Predsavzatia si nedávajte žiedne, aj tak ich nikto z vás nedodrží :) a hlavne si pamätajte: furt s úsmevom a spomalte, nie je sa kam ponáhľať.<br />
<br />
<a href="http://eprofa.blogspot.cz/2012/11/10-otazek-pro-tomashak.html">@tomashak</a><br />
Co pro mě znamenají Vánoce? No hlavně se je snažím opravdu brát jako svátky pohody a klidu. Dárky se snažím shánět s předstihem, abych se vyhnul davu nakupujících, a radši je vybírám i na Vánočních trzích než v obchoďákách. Nemám rád veliké uklízení a spíše se potkám s lidmi, na které jindy tolik času nevychází. A jinak pro mě Vánoce znamenají čas pro zamyšlení, čtení zajímavých knížek, a přemáhání, abych se nepřejedl všech těch dobrot :-)<br />
<br />
Čtenářům bych chtěl popřát hlavně klid a rozvahu do dalšího roku, ať můžou stále číst dobré články, jako píšeš ty, pokud sami píšou, tak spoustu inspirace a vůbec spoustu zajímavých lidí kolem, protože nuda je hrozná věc.<br />
<br />
<a href="http://eprofa.blogspot.cz/2012/11/10-otazek-pro-martinvagner.html">@martinvagner</a><br />
Vánoce jsou pro mě prostě ve znamení pohody, ale až na štědrý den. Do té doby je to davové šílenství za lovem dárků. Takže už aby ten Ježíšek přišel a my se v klidu mohli setkat s rodinou a přáteli okolo stroměčku u kapky vína, dobrého jídla a cukroví.<br />
<br />
Tímto také přeji tobě a všem tvým čtenářům krásné prožití svátků vánočních a co možná nejvíce úspěchů roce 2013. Buďme k sobě ten příští rok více tolerantní, reagujme s nadhledem, vyzdvihujme to pozitivní nad těmi negativy a nezapomeňte se pravidelně smát.<br />
<br />
<a href="http://eprofa.blogspot.cz/2012/12/10-otazek-pro-radeksafka.html">@radeksafka</a><br />
Vánoce jsou pro mě vyvrcholením celého roku. Období v roce, kdy vypnu mozek není mnoho a vánoční čas je právě jedna z těch chvílí, kdy se mě to podaří. Celou tu pohohodovou atmosféru umocňují nekončící pohádky. Jedna za druhou, od rána do večera. Miluji vánoce a těším se jako kluk :)<br />
<br />
Čtenářům bych popřál lásku a pokoj především v osobních či rodinných vztazích. Myslím, že od toho se vše odvíjí. Samozřejmé není ani zdraví, takže tak jako lásky a pokoje, přeji stejnou míru zdravíčka.<br />
Sečteno, podtrženo: zdravíčko a štěstíčko všem čtenářům. Co se do nich vejde! :)<br />
<br />
<a href="http://eprofa.blogspot.cz/2012/12/10-otazek-pro-tomasbilek.html">@tomasbilek</a><br />
Vánoce pro mě znamenají především klid a pohodu, je to čas kdy se alespoň jednou v roce snad zastaví každý člověk a má čas na odpočinek a svoji rodinu.<br />
Mám osobně Vánoce moc a moc rád, cukroví Vánočka a ostatní Vánoční tradice je něco co by mělo být častěji než jen jednou za rok :)<br />
<br />
Chtěl bych všem čtenářům popřát především zdraví a pohodu, spoustu osobních i pracovních úspěchů a rodinné pohody a do Nového roku s nešťastnou třináctkou na konci šťastný vstup.<br /><br /><i>Přeji všem klidné prožití vánočních svátků, pozor na kapří kosti a třeba se někdy sejdeme osobně.<br />@jiproch</i><br />
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/14056518349037849576noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-16580952.post-35980484762845429202012-12-17T11:00:00.000+01:002012-12-17T11:00:05.889+01:0010 otázek pro ... @KarelKroupaKdo je tajemný Karel Kroupa? Je to sleď, proplouvající vodami Twitteru, jako my ostatní. Je to člověk, bdící nad vodou. Je to člověk, který má rád zimu i léto. Je to geek. Je to ... Karel Kroupa, táta, kamarád a hlavně diskutér, který neplýtvá slovy, ale co řekne, má hlavu a patu. Žije snad ve světe 140 znaků? Jako my ostatní?<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-lf98vKRzp4Q/UMtPfYprveI/AAAAAAAAEtM/F3yujzQJXVg/s1600/%2540KarelKroupa.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="http://4.bp.blogspot.com/-lf98vKRzp4Q/UMtPfYprveI/AAAAAAAAEtM/F3yujzQJXVg/s320/%2540KarelKroupa.jpg" width="309" /></a></div>
<br />
<b>1.) Ahoj, vítám tě u 10 otázek pro ... a děkuji, že jsi přijal pozvání. Jako všechny před tebou, nejprve i tebe poprosím, představ se čtenářům.</b><br />
Ahoj, děkuji za pozváni. Představit se? Zkusím to v bodech, jak mě napadne, nikoli podle důležitosti:<br />
- otec dvou kluku<br />
- workoholik, který nevěřil, že se dá sedět najednou na dvou židlích a tak pro jistotu obsadil tři<br />
- všemi milovaný šéf (povinně)<br />
- dříve blázen do aut (při ročním nájezdu kolem 50tis km už mě to nějak přešlo)<br />
- fanda elektroniky a geekhraček obecně<br />
- totální sportovní antitalent (díky svým 2m a 120kg, ale vynikající stoper, s přezdívkou Definitivní a bilancí jeden zákrok, jedna červená karta)<br />
<br />
<b>2.) Tedy poslední dobou to mám v rozhovorech samého ředitele, vedoucího pracovníka, bankéře, finančního rádce, sakra, kde se lidi na tom Twitteru berete? Vždyť je to síť geeků, ajťáků, nerdů ..., síť asociálních živlů!</b><br />
To víš, nikomu se nechce pracovat a každý raději šéfuje :-) Mám pod sebou 7 lidí, takže žádnej big boss. A kde se bereme na Twitteru? Nevím. Já nepoužívám FB, Instgram apod. Twitter je rychlý, stručný, přehledný... Vlastně jej mám i jako takovou rss čtečku.<br />
<br />
<b>2a.) Jak by si ze svého pohledu charakterizoval sociální sítě?</b><br />
FB: Nesmyslný žrout času (nepoužívám)<br />
Twitter: Příjemný žrout času (mám rád)<br />
LinkedIn: Užitečný žrout času (mám)<br />
Instagram: Nepochopitelný žrout času<br />
Google+: Ještě to vůbec funguje?<br />
<br />
<b>2b.) Stručné a výstižné. Ale, proč si myslíš, že tolik lidí používajících Twitter, nemá rádo FB, s Google+ se smířilo, ale na Instagram vrhne všechno, co se jim dostane do hledáčku mobilního foťáku?</b><br />
Spíše to bude ve FB samotném. Sám jsem si jej založil ještě v době, kdy o něm příliš Čechů ani nevědělo. Mám kamarády roztahané po celém světě. Ale v době, kdy se začalo "soutěžit" kdo má více přátel a kdo nebyl na FB, jako by nebyl, jsem ho přestal používat. A žiju. Navíc, prý jsou ve FB už i reklamy, neustále se mění podmínky... Na Twitteru je větší svoboda a svým způsobem i anonymita. A s G+ se všichni smířili, protože si jej všichni založili a nikdo jej reálně nepoužívá. Proto nikoho neštve :-)<br />
<br />
<b>3.) Znamená to tedy, že ke své práci sociální sítě nepotřebuješ a využíváš je jen pro svoji "zábavu"?</b><br />
Přesně tak. Twitter je čistě moje osobní záležitost, o které (doufám) zaměstnavatel neví.<br />
<br />
<b>3a.) Myslel jsem, jestli ke své práci využíváš informace, data ze sociálních sítí?</b><br />
Absolutně minimálně. Přeci jen jsem vodohospodář a myslím, že na Twitteru v ČR jediný :-)<br />
<br />
<b>4.) Jak se "vodohospodář" dostane na Twitter?</b><br />
Právě kvůli odporu k FB a asi potřebě, si někde anonymně vylít srdíčko. Twitter se k tomu nabízel. Moc lidí jej nezná, přesto se o něm hodně mluví. A je tu spoustu geeků a podobných cvoků, které rád čtu.<br />
<br />
<b>4a.) Zkus ve 140 znacích charakterizovat Twitter.</b><br />
To je jak představování soutěžících v AZ kvízu :-)<br />
Vtipný, cynický, stručný, užitečný zdroj informací, který nemusí obtěžovat a neobsahuje roStomyléé ŇuciNki ňufinky koťáTKa.<br />
<br />
<b>5.) Jsi opravdu takový Family manager, jak máš v BIO?</b><br />
Snažím se o to. Jak jsem psal v první otázce - mám toho teď opravdu na bedrech hodně a tak musím přiznat, že tu rodinu trochu flákám. Nicméně přes svátky jsem naplánoval skoro 3 týdenní dovolenou a tak jim to snad vynahradím.<br />
A samozřejmě, jak už to tak bývá, největší manager jsem, když není žena doma :-)<br />
<br />
<b>5a.) Platí rčení, že muž je hlavou rodiny, ale žena krkem, který tou hlavou hýbe?</b><br />
Jako hrdý muž to samozřejmě popřu. Přeci nemáme matriarchát! Nicméně… něco málo pravdy na tom samozřejmě bude :-)<br />
<br />
<b>6.) Máš někdy strach, že žena čte tvoje tweety?</b><br />
Ani ne. Nějak nevím o ničem, co by se neměla dozvědět. Ale můj účet nezná :-)<br />
<br />
<b>6a.) A někdo z rodiny sleduje tvůj Twitter účet? ;)</b><br />
Pevně doufám, že ne.<br />
<br />
<b>6b.) Nebo jinak, zkoušel jsi někoho z rodiny přesvědčit ke vstupu do světa Twitteru?</b><br />
Nikoho jsem nepřemlouval. Každý máme své sítě.<br />
<br />
<b>7.) Co dělá Karel Kroupa o volném čase?</b><br />
Poslední dobou vážně neví, co je volný čas. Pokud už se mu něco podaří urvat, věnuji čas rodině.<br />
<br />
<b>7a.) Tráví Karel Kroupa někdy dovolenou? :)</b><br />
To ano. A plnohodnotně. Trvám na tom, že dovolená má být alespoň 14 dnů. A to pouze monitoruju ob den emaily. Jinak mám přesměrované telefony a všichni mají příkaz psát sms opravdu až na pokraji smrti :-) Překvapivě to dodržují.<br />
<br />
<b>7b.)14 dní v zimě a 14 dní v létě?</b><br />
Přesně tak. Letos se mi "podařilo" ušetřit něco dovolené navíc, takže budou ještě jarní prázdniny.<br />
<br />
<b>8.) Co pro tebe znamenají Vánoce a Nový rok?</b><br />
Nejsem křesťan, takže tenhle význam Vánoc asi nic. Dříve to pro mě byl asi hlavně první velký klid od prázdnin, dárky. Dneska asi hlavně setkávání s rodinou, cestování, dárky pro děti. Baví mě. Nějak nechápu ty "vánoční stresy". Nechápu hlavně ty lidi. Já mám stresu za celý rok dost. Vánoce si užívám. Na nákup dárků si vyčlením jeden večer a jsem spokojen.<br />
Silvestr bylo dříve vyvrcholení týdne v lihu. Dneska už více méně nic. Nijak zvlášť to neprožívám.<br />
<br />
<b>9.) Umíš si představit den bez mobilního telefonu a internetu?</b><br />
Překvapivě těžší otázka, než by se mohlo zdát. Poslední dobou vyhledávám hospody, kde není signál. Vypnout mobil nedokážu, ale když jsem v místě, kde mobil nefunguje, líbí se mi tam. O dovolené jsem přišel o připojení k internetu a přístup k emailu. A víš co? Bylo to fajn. Týden jen na mobilu. (O to horší byl ale návrat do práce).<br />
K té otázce. Představit si to nedovedu, ale myslím, že někde v hloubi duše o tom malinko sním.<br />
<br />
<b>9a.) Bez jaké "hračky" by sis dokázal představit a naopak, bez jaké "hračky" by sis nedokázal představit svůj běžný den?</b><br />
Absolutně se obejdu bez mp3 přehrávačů a podobných záležitostí. Nemám pro ně využití. Ale oklikou se vracíme k předchozí otázce. Asi bych se neobešel bez mobilu. A bez auta.<br />
<br />
<b>9b.) Bereš auto jako hračku, nebo jako životní nutnost?</b><br />
Jednoznačně je to pro mě životní nutnost. Princip pražské MHD jsem dosud nepochopil (moc jsem se nesnažil) a jezdím po celé republice. Už se netěším do auta jako za mlada, ale i tak se občas přistihnu, že mě to za volantem zkrátka baví a že nemyslím na nic jiného než na to řízení.<br />
<br />
<b>10.) Myslím, že to by mohla být hezká tečka na závěr. Rád bych ti poděkoval, že jsi našel odvahu na 10 otázek pro ..., popřál bych ti do příštího roku hodně, zdraví a štěstí. To ostatní, snad, přijde samo. :) A stejně ti položím ještě jednu, poslední, tzv. finální otázku - Je něco, co bys nám chtěl o sobě říct a na co jsem se nezeptal?</b><br />
Já děkuju za pozvání. Potěšilo. I Tobě (a čtenářům) přeji vše dobré v Novém roce. Nechci znít jako babička, ale hlavně to zdraví.<br />
A nepotěším Tě. Myslím, že už jsem tu toho o sobě navykládal mnohem víc, než se mi na veřejné síti líbí. :-)<br />
<br />
<i>Předchozí rozhovory <a href="http://eprofa.blogspot.cz/p/10-otazek-pro.html">zde</a>.</i>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/14056518349037849576noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-16580952.post-30882606068182804812012-12-10T11:00:00.000+01:002012-12-10T11:00:03.666+01:0010 otázek pro ... @tomasbilekNeustále mne překvapuje, jaké zajímavé uživatele Twitter nabízí. Nejen jejich tweety, ale i jejich pofese jsou tak různorodé, že když si vzpomenu, na některá mediální označení uživatelů, musím se smát. V poslední době se mí hosté motají kolem různých internetových projektů, zaměřených na mobilní zařízení. Dnešní host je taková bílá vrána, ale publikační činnost, již má také za sebou. Bývalého velkého hráče, na poli mobilních zařízení, vyměnil za nového, ještě většího. Ale víc už v rozhovoru ...<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-TTe2XjINLqw/UMCWjZyILRI/AAAAAAAAEs4/UuvL40EQ9BE/s1600/%2540tomasbilek.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="http://2.bp.blogspot.com/-TTe2XjINLqw/UMCWjZyILRI/AAAAAAAAEs4/UuvL40EQ9BE/s320/%2540tomasbilek.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<b>1.) Ahoj, vítám tě u 10 otázek pro ..., jsem rád, že jsi přijal mé pozvání a hned ti položím první otázku. Mohl by ses představit čtenářům? :)</b><br />
Ahoj já taky tebe a všechny čtenáře zdravím, děkuji za milé pozvání. Hned u první otázky se trochu asi rozpovídám :)<br />
Jmenuji se Tomáš Bílek, narodil jsem se a stále žiji v krásném středočeském městě Kolíně, kde bydlím se svoji rodinou a to manželkou, 1,5 letým synem Tomíkem a v neposlední řadě s dlouholetou přítelkyní v dobrém i zlem, psí labradoří slečnou Kylie, které je 9 let.<br />
Odjakživa jsem byl urputným nadšencem všeho, co se zejména telefonů týká a počítačů jakbysmet. Poslední dobou je to, ale již v menší míře a zaparkoval jsem své fanouškovské city ke značce, co má něco společného s jablkem :). V dřívějších letech to bývala značka NOKIA – buď ji země lehká v dnešní době. Se Symbianem, Windows mobile jsem strávil pár pěkných večerů a bezesných nocí, instalacemi, resuscitacemi a dalšími radostmi co tehdejší systémy uměly …<br />
Pracovně se zabývám obchodní činností, vedu celé obchodní a marketingové oddělení v jedné, celkem velké české společnosti.<br />
<br />
<b>2.) Z moc dobře informovaných zdrojů vím, že jsi velkým, ale opravdu velkým fanouškem nakouslého jablka. :D A jestli se nepletu, byli jsme i kolegové v časopise a webu Yop!, který tehdy tvořil <a href="https://twitter.com/Matkalcz">Martin Kalián</a>. Ten byl, je a asi i bude velkým příznivcem značky Nokia. Jak se to stane, že se člověk přesune od Nokie, tak razantně, k Applu?</b><br />
Máš asi opravdu dobré informátory :D, je to tak, jsem velký zastánce Apple a svého času jsem napsal pár článku pro Klub komunikator (dnes <a href="http://mynokia.cz/">myNokia.cz</a>). V té době jsem byl velkým fanouškem Nokia. Těch zařízení mi od Nokia prošlo rukama celkem dost. Poslední byla naprosto skvělá E90. Řekl jsem si, že po ní chci něco s rozlišením alespoň 800x480 a HW klávesnicí, v té době to začal být pro Nokii nesplnitelný úkol a tak to zůstalo dodnes. Posledním telefonem co jsem si pořídil byla N97. Bohužel jsem jí pořídil ihned, když vyšla jako novinka a byla opravdu nepoužitelná, pro práci naprosto nevhodná a bez požadovaného rozlišení.<br />
Tehdy jsem začal koketovat s HTC Touch pro 2 a Windows Mobile. Byla to dobrá zkušenost a XDA-Developers byly na nějakou dobu moje hlavní webová stránka v návštěvnosti.<br />
Jak jsi už při otázce sám nastínil, dnes jsem opravdu velkým příznivcem Apple. Miluju to, jak všechno funguje, nepadá a hlavně to spolu všechno velmi dobře funguje. Pokud máš počítač a k němu nějaké iOS zařízení, je to fantastické jak funguje synchronizace přes iCloud, případně sdílení fotek přes fotostream. Mám prostě rád, když věci fungují a to u Apple platí na 100%. Dlouho jsem čekal na něco, WOW, od Nokia a minulý rok jsem právě s Martinem Kaliánem vyrazil před Vánoci do Drážďan, pro Lumia 800. Byla to pro mne hořká pilulka, nefungovala mi v něm data na SIM O2 CZ a také fotoaparát podává oproti iPhone velmi špatnou kvalitu. Až po několika měsících vyšla aplikace pro nastavení sítě a problém se odstranil. Co zůstalo dodnes, jsou nespolehlivě fungující notifikace, které jsou ale problémem systému Windows Phone 7.5. Prý u WP8 to funguje spolehlivě, tak uvidíme. Hodlám vyzkoušet Lumia 920. Dnes jsem lehce uvězněn v ekosystému Apple a to je právě velká výhoda této značky, umí si udržet zákazníky. Kdo má iPhone, téměř automaticky přechází na další vydaný iPhone.<br />
Stále v duchu držím palce Nokii, aby opět ona vedla závodní peloton. Vždyť to ona přicházela v minulosti s neuvěřitelnými funkcemi. Ona přinesla vestavěný fotoaparát do telefonu a těch prvenství bylo mnoho. Dnes bych si to přál, ale všichni vidíme, kam se Nokia a podle mne, dobrovolně řítí. Dle mého, bylo chybou držet se jen jednoho operačního systému. Jak nemám Android rád, tak mít ho Nokia, rozhodně by zákazníků měla víc, než s celými Windows Phone.<br />
Martin Kalián mě označuje za iovci, a víš co? Sice se tak rozhodně necítím, ale mám-li jí být, jsem jí opravdu rád….<br />
<br />
<b>3.) Díky svému současnému zaměstnání jsi mi sebral mayora ve firmě, kde pracuješ a já tam jezdil nakládat. Upřímně, to se kamarádovi nedělá, ale když jsi tam domácí a ještě k tomu ředitel, tak to se nedá nic dělat. :( Co pro tebe představuje Foursqure?</b><br />
Ve firmě jsem od začátku letošního roku a tak jsem si musel zmáčknout check-in i v zde. Přeci jen, měl bych jít ostatním příkladem a ke své práci se hrdě hlásit :D, takže se ti moc omlouvám, ale já jsem prostě musel :D. Na aplikaci Foursquare jsem ze začátku koukal s despektem, říkal jsem si, co je komu do toho, kde právě jsem a měl jsem pocit ztráty soukromí. Nakonec jsem ale zjistil, že je to v okruhu kamarádů a přátel super app. Je zajímavé, jak se s kamarádem někde třeba o 5 minut minete, nebo jste oba ve stejném nákupním centru, jen každý na jiné straně. Takže to beru s nadhledem a když se mi chce, kliknu na známé chceck-in.<br />
Došlo to dokonce tak daleko, že jsem doma pro srandu a při nákupu mi manželka říká: „Nezapomeň se checknout!“ a když mi to řekne podesáté v nákupním centru a směje se u toho, tak mě má asi za podivína :D. Můj přístup na sdílení pozice s kamarády, to ale stejně nezmění.<br />
<br />
<b>3a.) Když jsme u Foursquare, využíváš i jiné geolokační aplikace? Google Latitude, iMessages, Waze ...</b><br />
Využívám pouze Foursquare. Občas jsem použil sdílení polohy v aplikaci Whatsapp. Co se týká vestavěných imessage, vyloženě sdílení polohy v menu nemají, ale lze sdílet polohu přes mapy v iOS, jak ale říkám, aktivně využívám pouze Foursquare.<br />
<br />
<b>3b.) A co klasické sociální sítě (Facebook, Twitter, LinkedIn ...), jaký jsi s nimi kamarád?</b><br />
Z tebou právě zmíněných, používám všechny, jen s rozdílnou aktivitou. Jako první přišel kdysi Facebook, to ještě v době, kdy to zdaleka nebyl takový hit jako dnes a skoro na něm nikdo z mých známých a přátel nebyl. Velmi dlouho jsem odolával Twitteru, nějak jsem mu nepřišel na chuť….<br />
Jak to ale tak bývá, tak s masivním rozmachem Facebooku a jeho zmutováním a debilním chováním lidí na něm, kdy mi přijde každý den několik žádostí od „přatel“ k účasti na nekonečném množství her, mě Facebook přestal naprosto bavit a přemýšlím o jeho zrušení… Je to asi i z důvodu, že jsem se naopak stal celkem závislák na Twitteru. Je to pro mě opravdu často zdroj novinek a zajímavých informaci a ne spamu, jako na Facebooku.<br />
S LinkedIn se kamarádím taky nějaký pátek, ale využívám jej především po pracovní stránce, ke kontaktu s bývalými kolegy, pravidelně ho neotevírám, spíše když něco hledám nebo mi přijde zajímavé oznámení o změně pozice bývalého kolegy a podobně.<br />
<br />
<b>4.) Je pro tebe internet nedílnou, řekl bych životní, součástí práce? Dokážeš si představit sebe na současné pracovní pozici, v době, kdy nebyl internet?</b><br />
Musím říct, že teď jsi mě celkem zaskočil, už jen tou myšlenkou, při představě, že by internet nebyl. Je to pro mě velké Sci-fi a myslím si, že bych ani nechtěl svoji práci, bez internetu a ostatních moderních technologií dělat. Posílat dopisy místo emailů, bez možnosti rychle obchodovat, by ten styl práce na mě byl hodně pomalý….<br />
Neuměl a ani nechtěl bych se v takovém prostředí pohybovat. Jsem v podstatě závislý na internetu i telefonu samotném.<br />
<br />
<b>5.) Tuto otázku jsem již v jednom rozhovoru pokládal, ale pro tebe mi přijde extra vhodná. Když sleduji nějaký motoristický magazín, vždy, když recenzují nový vůz, neopomenou zdůraznit, že auto má přípojku pro iPhone, iPod ... Máš také vůz s přípojkou pro iPhone, iPod ...? :)</b><br />
Chi chi, teď jsi mě pobavil. Sice mám velkou vášeň pro auta obecně a Apple, ale vyloženě přípojku pro iPhone v autech nemám. Vždy tam chci mít AUX – IN na jack, takže ten mám všude, ale konektor pro iZařízení nikoliv.<br />
Je to tak záměrně, teď už mám například všechny zařízení doma s novým Lightning konektorem, takže by mi byl takový konektor k ničemu, bez nutné redukce, což už není tak komfortní. Proto upřednostňuji univerzální vstup do radia atd. přes 3,5mm jack.<br />
<br />
<b>6.) Otázka za 10 bludišťáků - Co tě spojuje s lidmi kolem #mobilnipivko a jak ses mezi tuto partičku dostal? ;)</b><br />
S partou kolem mobilního pivka, se znám přibližně 6 let. Tenkrát to byl ještě klub komunikátor, kdy jsem se poprvé s kluky sešel v Kutné Hoře. Dominantní postavu zastával Martin Kalián jako šéfredaktor a tvůrce Klubu Komunikátor.<br />
Od té doby jsme se sem tam potkávali, ale vznik #mobilnipivko byl skvělý nápad a potkal jsem na něm další skvělé lidi jako Marka Hajna nebo Jirku Hrmu a další. Je fajn, že se člověk muže potkávat s lidmi co mají stejné zájmy a „mluví“ stejnou řečí, řeší stejné problémy.<br />
<br />
<b>7.) Jak vypadá, tvůj, ideální víkend?</b><br />
Můj ideální víkend je založený zejména na teplu a sluníčku. Nemám rád zimní období, i když lyžování mám celkem rád. Co vyloženě nesnáším, je vlezlá zima.<br />
Od letních aktivit se odvíjí i mé koníčky a to výlety na motorce a potápění. Vzhledem k tomu, že máme rodinný dům, tak je to také letní, večerní grilování s přáteli a trávení času s rodinnou. Závěrem je mým největším koníčkem můj syn a rodina, která je na prvním místě.<br />
<br />
<b>8.) Blíží se Vánoce. Pamatuješ si na svůj první dopis Ježíškovi?</b><br />
Tak to tě zklamu, já jsem asi nikdy žádný dopis Ježíškovi nepsal, nebo si na to nepamatuji. Spíše asi nějaký obrázek, i když dodnes kreslím jako absolutní mazal. Vánoce ale jako takové mám moc a moc rád...<br />
<br />
<b>8a.) A jako dospělý jsi Ježíškovi přání poslal? ;)</b><br />
Ne, neposlal, nějak na Ježíška už nevěřím, asi jsem už velkej kluk :D Ba ne, nějak na Vánoce prostě nešílím, co potřebuji, si v rodině koupíme, když je to třeba a nečekáme tak na Vánoce.<br />
Teď to bude samozřejmě tím, že mám malého špunta jiné a hezčí.<br />
<br />
<b>8b.) A poslední "Ježíškovská" otázka. Čekáš, že najdeš pod stromečkem nějaké překvapení? ;)</b><br />
Chtěl bych si nadělit iMac, tak snad ho tam najdu, ale vyloženě nic nečekám :D Spíše radši dárky dávám, než dostávám…<br />
<br />
<b>9.) Dovolená? Raději v létě nebo v zimě?</b><br />
Dovolenou jako takovou nejraději někde v teple, ideálně spojenou s potápěním. Takže to bývá většinou Egypt a týden potápění na lodi. Snad si ani nepamatuju, že bych si bral týden dovolené v zimě, snad prodloužený víkend, ale dovolenou si šetřím na teplo a léto :)<br />
<br />
<b>10.) No a jsme na konci. Co říci závěrem? Děkuji, že jsi našel odvahu na 10 otázek pro ... A poslední otázka zní - Je něco, co bys nám chtěl o sobě říct a na co jsem se nezeptal?</b><br />
Já bych ti též rád poděkoval za milé pozvání a rád bych všem čtenářům popřál klidné nadcházející Vánoce a především spoustu dárků v podobě oblíbené elektroniky a jiných ihraček. :)<br />
Rád se s některými z Vás potkám na #mobilnipivko, kde bude daleko více prostoru pro povídaní o čemkoliv jiném, co tu nepadlo. Ještě jednou všechny zdravím a děkuji za příjemné interview.<br />
<br />
<i>Předchozí rozhovory <a href="http://eprofa.blogspot.cz/p/10-otazek-pro.html">zde</a>.</i>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/14056518349037849576noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-16580952.post-69559044050352260542012-12-05T15:00:00.000+01:002012-12-05T15:00:05.325+01:0010 otázek pro ... Kdo bude dalším hostem?Včera jsem na Twitteru položil otázku, s kým byste si rádi přečetli rozhovor v rámci <b>10 otázek pro ...</b><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-XM4nwgYIIyE/UL9JkSDs_1I/AAAAAAAAEsY/whaHW25OMJU/s1600/tweet.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="173" src="http://4.bp.blogspot.com/-XM4nwgYIIyE/UL9JkSDs_1I/AAAAAAAAEsY/whaHW25OMJU/s320/tweet.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
Sešla se mi pěkná spousta návrhů. Možná na rozhovory po celý následující rok. :) Do této chvíle si nejvíce přejete rozhovor s @oldrichmladek @viitek @Jaack74 @vojta66 @RadimSvidrnoch @Between_cz @osud99 @LukStanek @ProsteBlond @odrybnika @nastynun @rostman @Svrdlin @matkou_v_praze @Arlaine139 @jhiemer @slayer5013 @mistni_idiot @No4711 @trif @diseasezoe @tracnik @madhcz @Just_Stray_Cat @rionka @cervenypult @Fearbag @bolinka_cz @Tichotlapka @as_TMA @jizerie @TedTonks_cz @liveoliverr.<br />
<br />
Ale pozor, dostal jsem i návrh, který bude těžko splnitelný<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-ssMtDvlrFnQ/UL9OgAM_DpI/AAAAAAAAEso/G7LIPm0bOBU/s1600/tweet.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="154" src="http://3.bp.blogspot.com/-ssMtDvlrFnQ/UL9OgAM_DpI/AAAAAAAAEso/G7LIPm0bOBU/s320/tweet.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: left;">
Výzva to rozhodně je, zkusím nemožné, nechme se překvapit. :)<br /><br />S některými jsem již rozhovor vedl a byl zveřejněn (<a href="http://goo.gl/nvViy">seznam zveřejněných rozhovorů</a>), některé jsem již oslovil a s některými již v tuto chvíli vedu rozhovor. Někteří oslovení s díky odmítli, že nejsou pro Twitter komunitu ničím zajímaví. Já si myslím, že zajímavý je každý člověk, jen je potřeba, správně se zeptat. Ale nebudu prozrazovat o koho se jedná, vždy se snažím držet to v tajnosti, aby to pro vás bylo překvapením. Už jsem bohužel plnil i žádost o stažení rozhovoru z internetu. Bylo mi to vždy líto, ale nemám důvod takovou žádost nesplnit.<br /><br />V současné době vybírám hosty s ohledem na stav vzájemného sledování na Twitteru. A to z důvodu, že pozvání a první detaily o rozhovoru, vedu prostřednictvím DM zpráv. Nechci tímto tedy nikoho nutit, že si mne musí přidat do followers! :) Naopak, někteří, které navrhujete jako hosty, sledují mě a já je ne.<br /><br />V letošním roce plánuji vydat ještě dva rozhovory, Vánoční speciál (<a href="http://eprofa.blogspot.cz/2011/12/10-otazek-pro-vanocni-special.html">Vánoční speciál 2011</a>) a PF do Nového roku.<br /><br />Posílejte své návrhy na hosty dál, jsem rád, za každý návrh na zajímavého hosta, jen vás poprosím, doplňte každý svůj návrh hashtagem <b><a href="https://twitter.com/search?q=%2310otazekpro&src=typd">#10otazekpro</a></b>.</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/14056518349037849576noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-16580952.post-66767611726920807772012-12-03T11:00:00.000+01:002012-12-03T11:00:00.204+01:0010 otázek pro ... @radeksafkaNa Twitteru je spousta zajímavých "štěbetálků". Dnešní host se pohybuje především v oblasti voda-topo-plyn, ale nejen z rozhovoru s ním poznáte, že se dokáže orientovat v mnoha jiných oblastech.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-Y1WVqr6nc9k/ULtjLtQ18GI/AAAAAAAAEsE/BahPC8R2ZR4/s1600/%2540radeksafka.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="http://2.bp.blogspot.com/-Y1WVqr6nc9k/ULtjLtQ18GI/AAAAAAAAEsE/BahPC8R2ZR4/s320/%2540radeksafka.jpeg" width="320" /></a></div>
<br />
<b>1.) Ahoj, vítám tě u 10 otázek pro ... a hned na začátku bych tě poprosil, představ se čtenářům.</b><br />
Ahoj, jsem úplně normální pražská desetiletá naplavenina, co se naplavila z Jesenických hor. Jsem podruhé (šťastně) ženatý a to Nej, co jsem v životě mohl mít, již mám v mé hóóóódně tolerantní ženušce :). Živím se rukama, jako OSVČ v oblasti vodo-topo-plyn. Mám velikou úchylku diskutovat nad všemi mobilnímí technologiemi, ale vzhledem k X-ovcím si troufnu říci, že s nezaujatým nadhledem. Tato vášeň mě chytla již s mým prvním telefonem s předvolbou 601… a ne a ne se mě pustit. Taktéž mě asi není jedno, co se děje v našem národě a snažím se být alespoň sám před sebou trochu "patriotem českým". Nenávidím českou ( tedy hlavně moravskou závist - z Moravy pocházím, tož tak vím ne? :-D ) a stejně hodně nenávidím a možná i víc vlastnost "mít poslední slovo, kdyby čert na koze jezdil" (netolerance? egocentrizmus?). No ale to asi není předmětem této otázky, takže se uklidním a napíši tečku. Tečka. :-)<br />
<br />
<b>2.) Každý uživatel Twitteru, který nepracuje v oblasti IT a zajímá se o tyto technologie je u mne 2x vítaný. Jak se člověk pracující v oblasti vodo-topo-plyn dostane k mobilním technologiím?</b><br />
Jak jsem přišel k mobilním technologiím? Tak to bych řekl je u mého otce i dědy naprosto přirozené a já jen pokračuji v tradici. Samo myslím veškerou techniku, jako foto, audio, video a dnešní době už i mobilní udělátka. Už jako mladý kluk po vyučení, jsem ve fabrice toužil mít mobil, ale neměl ho ředitel, tak jsem ho samo nepotřeboval ani já :-) Jenže on se mýlil a já si koupil svůj první mobil ještě v nedigitální síti s předvolbou 601. Mít mobil mě zcela uhranulo již tehdy, Byl jsem ztracen, a myslím, že to trvá do dnešních dnů… :-)<br />
<br />
<b>2a.) Jak ti moderní technologie pomáhají při tvém podnikání?</b><br />
Tak osobně jsem naprosto závislý na online kalendáři, online kontaktech a samo emailech. Je to pro mě naprosto zásadní, mít vše co mám v mobilu i na compu a naopak. Bez starostí a "lazení". Prostě potřebuji jen používat synchronizaci vzduchem a ta musí být spolehlivá. Ono možná dnes je to na většině OS již standardem, ale dříve jsem se hodně natrápil se synchronizací Symbianu a pak to přišlo... objevil jsem BlackBerry - Wau. V posledních letech jsem ke svým požadavkům na mobil přibral i navigaci, protože pro mě jako 10tiletou naplaveninu je to stále naprostá nutnost trefit k zákazníkovi bez starostí a okamžitě. Nemluvě o popisných číslech domů. Rovněž reagovat na některé požadavky zákazníků emailem okamžitě z terénu, považuji jaksi za samozřejmost.<br />
<br />
<b>3.) Nakousnul jsi OS mobilních telefonů a zároveň ses vyznal z obdivu k BlackBerry. Znamená to, že BB je tvoje hlavní mobilní platforma, kterou používáš?</b><br />
Už dlouho ne a teď zase jo :) Vysvětlím. Už asi rok mi domácnost funguje komplet na Applu, ale sem tam jsem zkusil i jiné platformy, ale stařičký Bold, si stále nechávám, jako záložní telefon, ke kterému se vždy rád vracím. Dlouho jsem hledal optimální zařízení pro mé potřeby. Po Symbianu jsem přeskočil na na WM6.5 a pak na Android, tuším na G1. Během několika let jsem vystřídal moře strojů s Androidem. Bezvadná příležitost jak mít "kancelář" googlu v kapse. Ovšem díky tomu, že jsem stále hledal ideální stroj, jsem narazil na spoustě zařízeních na dost věcí, které mě prostě žraly. Takový natvrdo nastavený Facebook v Xperii mini pro, je k nezaplacení :D Trhané posuvy čistého menu a natož v aplikacích mě dováděly k šílenství. Takže jsem si řekl, že to výrobci chrlí bez odlazení a pořídil jsem si Galaxy Nexus S, s nadějí, že to bude mít Google odlazený. No, bylo to odlazeno ještě hůř, než například můj předchozí HTC Desire. Vrchol bylo, když jsem kamarádovi na dovolené chtěl ukázat nějakou tuším app nebo fotky a milý Nexus se rozhodl zamrznout a dvakrát restartovat. No umíš si představit jakou reklamu jsem sobě i androidu udělal. To byla jedna z posledních kapek a nad androidem jsem zlomil hůl. Pochopil jsem, že pokud je toto referenční foun tak díky nechci. O zkušenostech s tablety ani nemluvě. No a zbývalo zkusit iPhone. Po roce s iPhonem si nepamatuji, že by mne nechal ve štychu :) Jeeeenže…, doba se pohla a já bych rád fakt větší displej (5"?). Myslím, že přichází doba 5 až 6 palcových úhlopříček a volat budeme jen se sluchátkem z téhož zařízení. Momentálně předběhnu dobu a pořídím si iPad mini se SIM. Zatím si z takového zařízení nezavolám a tak funkci sluchátka - a tím se vracím k tvé otázce - zastane BlackBery bez netu.<br />
<br />
<b>3a.) "domácnost funguje komplet na Applu" - znamená to iMac, McBook, iPhone, iPad i iPod všude, kde se u vás doma podíváš? Synchronizace přes iTunes a iCloud?</b><br />
Počkej, počkej. :-) Moje domácnost toho zase tolik nepotřebuje. Máme doma s ženuškou pouze Mac mini jako desktop, který nám v kombinaci z iPady a AirPortem nahrazuje MacBooky, které jsem prodal. IPhony jsem taky prodal a snad neprodám i klukovi iPod touch :-D Teď se kluk (8let) zbláznil a chce notebook s widlema na Minecraft. Se fakt zase těším na lazení. ICloud a iTunes je tak nějak samozřejmost.<br />
<br />
<b>3b.) A co domácí multimediální soustava? :)</b><br />
Tak urcitě... Ne tím, že bydlíme v paneláku, tak je prostor pouze na malou micro věž, do které mám napojeno vše, co vyluzuje zvuky a dost.<br />
<br />
<b>4.) "Bydlíme v paneláku", představ nám trochu svoji rodinu (počet dětí, zvířat ...). :)</b><br />
Především mám úžasnou ženušku Lidušku se skvělým 8. letým synkem Robínkem. Oba jsme zkusily svazek manželský již po druhé a musím konstatovat, že to proste sedlo. Ale jen já vím, že bez její trpělivosti a obětavosti, bychom asi prožívaly méně šťastné chvíle. Na stranu druhou, kdo by se neobětoval pro milionového chlapa jako jsem já, že? :-D Jsme spolu (počkat podívám se na prstýnek) "teprve" pátý rok, ale mě to přijde jako věčnost. To možná proto, že Lída byla moje první holka v 17 letech, v našem společném rodišti, a po cca 15 letech jsme se oba potkali rozvedení v Praze. Ale to je hotový scénář na romanťák a ten jednou prodám jide :-) A jak jsem již zmínil, přebýváme v paneláku v Praze, v 11. patře s "nádherným" výhledem, dá-li se to vůbec o městu říct. Ze zvířátek máme pouze jednu suchozemskou želvu. Jsem už asi celkem vyléčený zoomilec, který choval vodní želvy, chameleóny, kudlanky atd. Ale jednou, jednou si pořídím 10 želv, 10 chameleónu, 2 krokodýly, nějaké ty leguány a samo mraveniště :-)<br />
<br />
<b>4a.) Pravda, lidé v paneláku chovají cokoliv. Jak to vypadá, jsi vášnivý terarista, že? A když se vrátím k tomu krokodýlovi, to by chtělo nějaký domeček?</b><br />
Vášnivý, ale zkrocený :-) Ten domeček by bodnul. Nevíš o někom, kdo by to vyměnil za 3+1? :-) Ne, to je prozatím mimo realitu.<br />
<br />
<b>5.) Řekl jsi, že se často potřebuješ dostat rychle k zákazníkovi. Znamená to, používat navigační software. Jakou navigaci a v čem používáš a proč zrovna tuto a ne nějakou jinou?</b><br />
(psano z mobilu, tudiz bez diakritiky )Používám Dynavix. To jsem jednou koupil jako nejlevnejsi navigaci do auta (ne jako app do mobilu) s mapou Evropy, na cestu do Chorvatska. Ma jiste mouchy v zobrazeni, ale co se IQ pro vedeni po trase tyce, nemel jsem problem. Jenze mam stojan s nabijenim na tvrdo v osobnim aute a kdyz jsem potreboval v pracovnim aute navigaci, tak dost otravovalo prenaset nabijecku. No a pak jsem narazil na soft od Dynavixu na iPhone za cca 500 Kč. Nevahal jsem a od te doby ho casto s uspechem pouzival. Navic na Applu ma lepsi zobrazeni mapy do dalky. Mapy se daji pohodlne (oproti jejich hw navigaci) prohlizet, kdyz si potrebuji zkontrolovat kudy me vymyslela cestu. Nemam problem s pohodlnosti. Také, kdyz ji mám zakoupenou, tak jsem ji mel i na iPadu zdarma, takze super. Dost me casto pomohla v kolonach, na prijezdech do Prahy, kdyz byly kolony snad vsude od vychodu. Ma funkci objizdka 5 az, tusim, 20 km a skutecne me provede pres prdelky primo domu, nebo nazpet na trasu. Takto mne zachranila v Chorvatsku, provedla pres kopecky a ja se jen dival z hor na tu stojici 10 km dlouhou kolonu na dalnici. Takze fakt spokojenost. Bylo by asi na miste zminit, ze jsem zkousel Nokia mapy na WP, Sygic, Navigon a on-line navigaci na Androidu (velice spolehliva) a TomTom na starych WM6.5, taky nemel chybu. V soucasne dobe se tesim na iPad mini, ktery chci pouzit mimo jine na navigaci. A taky dost premyslim nad TomTomu Europe na iOS, protoze ma za priplatek stav provozu, ale je to pres 2tis, tak vaham :-)<br />
<br />
<b>6.) V BIO na Twitteru máš uvedeno "fantasy". Co pro tebe tento žánr znamená?</b><br />
Tak BIO je krátké, takže bych to rozšířil na sci-fi, fantasy a snad i jiné. Nicméně miluji věci od Tolkiena, ale třeba i stařičký Matrix. Na filmovém zpracování Tolkiena jsem naprosto unesen ze záběrů hor a přírody. Samo, je to jen prostředí, ve kterém se odehrává ten hlavní příběh, ale já to chápu, jako kulisu, která mě naprosto vtáhne do děje a dokážu odpočinout a vypnout. Naopak takový snímek Tron: Legacy. je úžasný příběh, ale prostředí je chladné. Prostě tam na mne nedýchá příroda, kopce a lesy. Na druhou stranu si ujedu na Kill Bill, takže asi nemám problém s žádným žánrem. Co potřebuji je dobrý zvuk a obraz :-)<br />
<br />
<b>7.) "Ostrý obraz a dobrý zvuk, ze San Rema.", říkával vždy Tomáš Salava. :) Pán prstenů i Hobit se točili na Novém Zélandu. Dovolená v tamní nádherné přírodě jistě není nemožná?</b><br />
Kdepak, na to má peněženka nemá ani pomyšlení :-) Ale nechal bych si líbit. Takový N. Zéland, Amazonii, nebo Afriku bych jistě nějak vydržel :-)<br />
<br />
<b>7a.) Jak by měla vypadat ideální dovolená podle tvých představ?</b><br />
Ideální dovča? Ta je pro mne především o lidech a až pak o prostředí. Čímž nechci místo dovolené zlehčovat, ale rodina a přátelé, je jistě to nej, co si mohu představit. K tomu třeba moře a není o čem.<br />
<br />
<b>7b.) Takže raději exotika, než domovina?</b><br />
Pokud si lze vybrat, tak určitě vyberu moře. Domoviny si užívám celý rok, že? :-)<br />
<br />
<b>8.) Jaký je pro tebe rozdíl mezi iPad a iPad mini?</b><br />
Hledám zařízení, ne na gauč, ale do terénu. Takže rozdíl je velikost a 300g váhy. Uvidíme, zda to není ještě pořád velké :-) Takový iNOTE (5,5") by bodnul asi víc :-)<br />
<br />
<b>8a.) Zkoušel jsi tablety i s jiným OS než od Apple?</b><br />
Ano několik tabletů jsem měl možnost používat. Několik kousků s Androidem ataké PlayBook od BlackBerry. Žel to bylo v době "netabletového" Androidu 2.x.x., takže funkčnost byla mizerná. Asi nejlépe bych hodnotil Motorolu Xoom, kde jsem měl custom ROM už s verzí 4.x.xx Na ten rád vzpomínám. V období, kdy jsem měl trochu déle jako foun BlackBerry, jsem si k němu pořídil PlayBook. Bylo to těsně po té, co se objevil na trhu a taky to tak vypadalo. Do dnes jsem to nepochopil. Byl to čistý pokus, vše se odlazovalo za chodu na lidech. No, to asi proto, že nic nefungovalo. Nutno dodat, že jsem nevydržel do doby. než vyšla OS verze 2.0. kterou si lidé na forech pochvalovali a PlayBook prodal. Později jsem již neměl odvahu experimentovat se svou nervovou soustavou a znova jsem PB nezkoušel. Možná proto, že jsem zkusil "prej" funkční iPad a již neměl důvod měnit :-) Prostě funguje.<br />
<br />
<b>9.) Probrali jsme všechny mobilní OS. Lze říct, že mají něco společného?</b><br />
Dnes už jsou všechny OS dost pokročilé co do cloudových věcí. Asi už není žádný, co by neuměl synchronizovat maily, kalendář či poznámky. A navíc takový prostředník mezi všemi je Google se který si rozumí všechny OS. Dnes už je to asi spíše o filozofii jednotlivce, pokud preferuje uzavřenost a spolehlivost Applu, nebo obrovské možnosti přizpůsobení Androidu, kterému odpustí sem tam nějakou nekompatibilitu s appkami a nejistotu upgradu na novou verzi. Nebo rychlost a spolehlivost WP, s prozatím nedostatkem aplikací a nemalebnost prostředí. BlackBerry asi upřednostní člověk hledající hardwarovou klávesnici. No asi to máme v hlavě každý jinak a stěží dovedu vystihnout priority každého. Každému co jeho jest. Nemluvě o tom, že tyto naše osobní priority se vyvíjí a s časem mění. Miluji jinakost druhých, avšak nesnáším zaslepené ultrablbce, neochotné pochopit, že to hold máme každý jinak.<br />
<br />
<b>9a.) Mohl by si vypíchnout z každého mobilního OS jednu věc, která tě na něm nejvíce (zaujala) potěšila?</b><br />
Symbian - byl asi první co přinesl synchronizaci mailu a kalendáře - taková vlaštovka na kterou se nezapomíná.<br />
Android - byl po Symbianu o několik levelů dál a přinesl navíc užitečné i zábavné appky vč. her.<br />
Apple - co si koupím funguje bez lazení.<br />
Windows Phone - úžasná rychlost systému a nápad být jiným než ostatní.<br />
BlackBerry - úžasně propracovaná synchronizace a používání mailu vč. jedinečné hw klávesnice a hluboká integrace klientu jako Twitter, Gtalk či Facebook.<br />
Tolik můj pohled na klady OSů :-)<br />
<br />
<b>10.) Radku, díky za rozhovor, že jsi našel odvahu se zúčastnit a položím ti poslední otázku - Je něco, co bys nám chtěl o sobě říct a na co jsem se nezeptal?</b><br />
To já děkuji tobě. Fakt jsem to nečekal :-) Myslím, že už jsem toho řekl až až. A asi jediné, co bych chtěl říci je, poděkovat Ti za tvou činnost na Twitteru a v #10otazekpro. Také za tvou ranní lyriku a básnickou činnost :-D Rád tě, nejen já sleduji. Majte se faj.<br />
<br />
<i>Předchozí rozhovory <a href="http://eprofa.blogspot.cz/p/10-otazek-pro.html">zde</a>.</i>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/14056518349037849576noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-16580952.post-63879892773909310652012-11-12T11:00:00.000+01:002012-11-12T11:00:12.492+01:0010 otázek pro ... @martinvagnerObchodní cestující, to byl pro mne vždy Leo Popper, v podání Karla Heřmánka ve filmu Oty Pavla - Smrt krásných srnců. Můj dnešní host, není obchodní cestující, v pravém slova smyslu. Nenabízí zboží jedné firmy, ale kvůli své práci, musí často za zákazníky, dojíždět dlouhé kilometry. S Leo Popprem má ale něco společného. Přírodu a moderní technologie. Jak se jejich profese prolínají, to už si přečtěte v dnešních <b>10 otázek pro ...</b><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-6vOrabm4eIQ/UJ-sIyzhnPI/AAAAAAAAErs/RhR1OEDS1Yo/s1600/%2540martinvagner.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="http://1.bp.blogspot.com/-6vOrabm4eIQ/UJ-sIyzhnPI/AAAAAAAAErs/RhR1OEDS1Yo/s320/%2540martinvagner.jpg" width="240" /></a></div>
<br />
<b>1.) Ahoj, vítám tě u 10 otázek pro ... a na hned tě poprosím, představ se čtenářům.</b><br />
Ahoj, jmenuji se Martin Vagner a již jen kousek mi chybí k dosáhnutí čtyřiceti roků. Posledních 14 let žiji v malé vesnici Mokrá-Horákov, která se nachází asi 20 km od Brna. Jsem ženatý a to, že bydlím zde, tak za to „může“ moje žena. Donutila mě, abychom si zde postavili dům :-). Zajímavostí je, že ze stejné vesnice pochází i <a href="http://eprofa.blogspot.cz/2012/10/10-otazek-pro-ivogerda.html">@IvoGerda</a>, který před nedávnem také odpovídal na tvé otázky.<br />
Co se týče zaměstnání, tak jsem původem elektrikář, ale poslední roky se plně věnuji spíše programování PLC strojů. To jsou takové „krabičky“ v rozvaděčích různých strojů, která dotyčná zařízení řídí. Z koníčků je u mne jasnou jedničkou vše okolo mobilů. Jsem do mobilních technologií blázen a to se asi hned tak nezmění. Dlouhá léta jsem psal o Sony Ericssonech, spoluzaložil dnes již zakonzervovaný web <a href="http://semania.cz/">SEMania.cz</a> a postupně prošel pár dalších menších webů až jsem nyní zakotvil na <a href="http://www.sonymania.cz/">SonyManii</a>. Zde si nyní sám píšu jen tak pro zábavu o telefonech Sony. Kromě této značky jsem se rád pohyboval okolo telefonů Blackberry, ale nejvíce preferuji z operačních systémů Android. Také nyní plánuji rozjet menší web o další jiné značce mobilů, ale to bych si nyní ještě rád nechal jako překvapení pro sebe.<br />
Kromě mobilů jsem velký milovník kola. Když čas dovolí, tak jezdím, co můžu. Rád sem tam vyrazím na nějaký závod, ale nejvíce člověk prostě najezdí jen tak pro zábavu. Preferuji raději terén, lesní cesty, přírodu, tedy mám horské kolo. Ale stále pošilhávám po tom, že bych si koupil i „silničku“. Uvidíme po novém roce.<br />
Krom tohoto se ještě zmíním o sociálních sítích, mám velmi rád Twitter a díky mobilům a této síti jsem našel spoustu současných kamarádů. Ať už z komunity #MobilniPivko nebo #AndroidnaiPivu.<br />
<br />
<b>2.) Podle tweetů se často pohybuješ mezi Brnem, Prahou a dalšími městy. Souvisí to s tvou prací, nebo zájmy?</b><br />
V naprosté většině může za moje cestování práce. Firma, pro kterou jsem pracoval a nyní s ní nadále úzce spolupracuji, nabízí stroje pro povrchovou úpravu. Ty se pak instalují kdekoliv po republice, ale také třeba na Slovensku. Takže rozptyl od Mostu až do Trebišova u ukrajinských hranic je vcelku velký. Instalace a uvedení do provozu náročnějších technologických celků si pak vyžádá i nějaký ten den zůstat na místě montáže.<br />
Když však nad tím tak přemýšlím, tak i moje koníčky jsou náročné na cestování. Letos jsem stihl vyrazit na dva zápasy fotbalového Eura konaného v Polsku a a na Ukrajině, koncem srpna jsem se s bývalými kolegy zúčastnil cyklistického závodu na jihu Rakouska a před 3 týdny jsem pak startoval v Jizerských horách na závodu Nova Author Cup.<br />
Co se týče našeho hlavního města, tak tam se rád vracím hlavně kvůli kamarádům. Pokud je to jen trošku možné, tak se snažím servisní zásahy naplánovat, tak aby sem tam stihl již zmíněné #MobilniPivko.<br />
<br />
<b>3.) Jak je vidět, jsi velice zaměstnaný člověk s mnoha zájmy. Kde bereš čas věnovat se rodině?</b><br />
Správná otázka. Na první pohled to vypadá, že jsem časově velmi zaneprázdněn, ale kupodivu stíhám krom již zmíněných aktivit a zaměstnání i vyšetřit důležitý čas pro rodinu. Takže se nám podařilo konečně dokončit poslední práce na našem domečku. Dorazili jsme fasádu, podbití střechy, všechny zbylé terénní úpravy a stihli jsme i postavit pergolu pro auto. I přes tyto domácí práce stihneme s manželkou občas vyrazit na výlet, ať už pěšky nebo na kole. A jsem také rád, že mě žena doprovází na moje závody na kole. Dodává mi klid a energii, abych vše i přes moji nervozitu zvládnul. Mám hodnou tolerantní ženu a touto cestou jí za všechnu tu trpělivost se mnou děkuji.<br />
<br />
<b>3a.) Už jsi to před chvilkou zmínil, účastnil ses <a href="http://www.novaauthorcup.cz/">Nova Author Cupu 2012</a>. Pověz nám něco ze zákulisí závodu. A taky se pochlub, jak jsi dopal, dojmy, atd ... :)</b><br />
Několik závodů jsem již absolvoval, ale na druhou stranu jsou to vážně spíše hobby závody, bolí to, ale najdou se horší cyklistická ,,pekla“. V roce 2003 a 2004 jsem se zúčastnil Krále Šumavy a to bylo asi to nejhorší, co jsem si projel. Těžká stoupání v terénu, šílené sjezdy, nikde si člověk neodpočine. Proti tomu je Nova Author Cup „pohodový“ závod. Nicméně mám rád závody, které jsou rychlé, opravdu se jede na kole a můžu tak využít svůj potenciál :). Závod pod patronátem Novy je šílená masovka, jel jsem ho naposledy v roce 2004 a letos si to chtěl zopakovat. Tím, že člověk nejezdí pravidelně daný závody, tak má bohužel nevýhodnou startovní pozici. Tudíž jsem se musel „prokousat“ davem lidí přede mnou a dotáhl to na 678. místo. Pro představu, startovalo 3500 cyklistů.<br />
A nějaké perličky ze zákulisí závodu? Komunita cyklistů je fajn, během závodu člověk potká moře cyklistů s podobnou výkonností, pokecá s nimi, ale zároveň se předjíždíte a snažíte se dotyčné kolem sebe porazit. Pocit v cíli je pak šíleně bolestivý, ale zároveň krásný, že člověk něco dokázal. Hned člověk ví, že příští rok chce jet zase. Na druhou stranu každý závod má i své stinné stránky. Defekty, přetržené řetězy a bohužel také pády.<br />
<br />
<b>4.) A teď už zpátky k moderním technologiím. :) (Ne, že by kolo, bylo něco "starého". V dnešní době, už je taky notně zmodernizováno.) Který OS mobilních telefonů je ti nejbližší?</b><br />
Poslední dobou jedu hlavně na Androidu. Mám asi pověst, že jsem zapřisáhlý fanoušek tohoto OS, ale myslím, že to až tak není. Začínal jsem na Symbianu UIQ od Sony Ericssonu. Tato značka mě ostatně provázela dlouhá léta, vlastně až do teď. Jakmile tento operační systém padl, tak jsem nepřeskočil na Symbian S60, ale přešel na Windows Mobile. Tento systém se hodně podobá současnému Androidu. Bylo možné jej ladit, nahrávat různé ROM, upravovat si vzhled dle obrazu svého. To je nyní možné i s Androidem a to je jeden z důvodů proč mě baví. Poslední roky jsem však také velmi výrazně zabředl do ostružin. Zalíbilo se mi velmi Blackberry, systém se skvěle fungujícím e-mailem a fajn komunitou. Nicméně moderní trend dnešní doby v podobě moře aplikací, možností si mít vybrat, mě zase odvála zpět k Androidu. Ale nyní to zase změním, chtěl bych se pořádně podívat na zoubek Windows Phone 8. A tak budu na Twitteru asi chvíli „spamovat“ s hastagem #HTC_8X :)<br />
<br />
<b>5.) A proto jsem rád, že jsem si tuto otázku schoval až na dnes večer (1.11.2012 20hod.) "Modří" sledovali, ale pro ostatní, dnes v noci jsi jel z Brna do Prahy, abyste se <a href="https://twitter.com/zekon1">@zekon1</a>, byli mezi prvními majiteli <a href="http://www.htc.com/ca/smartphones/htc-wp-8x/">HTC X8</a>. Takže, jaká byla noc a první dojmy?</b><br />
Dobu, kdy se stály fronty na banány za komunistů si dobře pamatuji. Tato akce s čekáním na vysněný telefon je však trošku jiná. Myšlenka vznikla opět okolo komunity lidí na Twitteru. Domluví se pár nadšenců do mobilních technologií, následně si založí skupinu na Whatsapp a zde „spřádají plány“ kdy společně vyrazit. No a tak se pak ve finále sejde sedm lidí před značkovou prodejnou HTC a dokonale si společný čas užijí. Já vyrazil v půl druhé ráno z Brna, naložil @zekon1 a v půl čtvrté jsem si již sešli před prodejnou. Tím, že zájem nakonec nebyl tak velký, tak jsme ani nemuseli mrznout venku a „stepovat“ okolo prodejny. Do šesti do rána jsme seděli v autě, popíjeli slivovicu a „plkali“ o mobilech. Následně jsme se přesunuli do vedlejší kavárny a až těsně před začátkem prodeje jsme dorazili do „fronty“. Nakonec zájemců bylo méně, než se očekávalo. Přišlo zhruba 40-50 fanoušků nového systému #WindowsPhone8. Patnáct minut po otevření prodejny již měl každý svého nového miláčka „v kapse“.<br />
Moje cesta do Prahy tím však nekončila. Nemohl jsem si nechat ujít tradiční čtvrteční akci v Bílé vráně. #mobilnipivko se jako vždy povedlo, jen je škoda, že jsme se tam nemohli potkat.<br />
<br />
<b>5a.) Čtvrteční #mobilnipivko mne mrzí. Jaké jsou první dojmy a pocity z HTC X8? A co <a href="http://www.xbox.com/cs-CZ/Xbox360?xr=shellnav">Xbox 360</a>, který byl k telefonu zdarma, jako dárek? To si zase užije rodina, že? :)</b><br />
#HTC_8X se mi líbil, hned jak jej představili a celou dobu jsem tento model vyhlížel. Sice se tvrdilo, že tato novinka kopíruje vzhled Lumií od Nokie, ale to mi v reálu vůbec nepřijde. Jinak jsem byl ale spíše kritik nové mobilní platformy od Microsoftu. Dříve jsem vyzkoušel dva top modely od Nokie Lumia 800 a Lumia900 a krom atraktivního vzhledu jsem nepřišel na to, v čem jsou lepší než konkurence. Spousta much, chybějících funkcí, nedodělků - to vše mě odradilo. Přesto vidím jistý posun #WP8 vpřed a rozhodl jsem se jí dát šanci na delší dobu.<br />
Co se týče herní konzole #Xbox360, tak zde můžu s čistým svědomím říct, že nejsem žádný velký hráč. U mobilů vždy skončím u Angry Birds, přestože vyzkouším i jiné propracovanější herní tituly. Ale možná tomu šanci dám a nějakou hru zakoupím :). Ale až se to dozví švagr, tak ho od „paření“ na tuty neodtrhnu :).<br />
<br />
<b>6.) Mobilní hry jsi shrnul v předchozí odpovědi. Jak jsi na tom s počítačovými hrami? Jsi "pařan"?</b><br />
Úplně stejně jako s těmi mobilními :-). Jako malej kluk, si pamatuji začátky na počítačích Commodore, Sinclair nebo Atari. To byly časy, kdy se člověk prostě k ničemu podobnému příliš často nedostal, a když přece jen, tak jsme byli jak v „Jiříkově vidění“. Doufám, že se tě tohle přirovnání nedotklo :-).<br />
Každopádně za dob dnešních počítačů jsem kdysi dokázal dohrát Mafii, která mě bavila a sem tam projel nějakou rallye, ale to je tak asi vše. Hraní her prostě pro mě není prioritou, ale teď je tu Xbox360, tak uvidíme co za dlouhých zimních večerů :-).<br />
<br />
<b>7.) Dobře. A jak jsi na tom s programováním? Lze u tebe zaznamenat nějaké pokusy o vytvoření jednoduchého programu, v nějakém jednoduchém, nebo i složitějším programovacím jazyku? Nebo vytvoření nějaké šikovné mobilní app?</b><br />
O tvorbě zajímavého programu pro mobilní platformu sem tam i přemýšlím. Ale obecně vždy narazím na fakt, že existuje spousta kvalitních aplikací a to na všech platformách a tak vždy podobné myšlenky rychle zaženu. Asi nejvíc je to o čase, a jelikož jsem pracovně často zaneprázdněn, tak bych na to myslím neměl dostatek prostoru. Určitě by mě to lákalo, ale zároveň jsem realista a bojím se, že by mi na to chyběla také jistá představivost. Je to jak s malováním, v tom jsem taky jelito:-). A tak nejraději zůstávám u psaní o mobilech, tam přece jen dokážu sem tam i něco zajímavého vytvořit. A když tě to navíc baví, tak není co řešit.<br />
<br />
<b>8.) Další zvědavá otázka se týká sociálních sítí. Na které jsi začínal, které používáš nyní a která se ti jeví pro tebe nejvhodnější?</b><br />
Na sociálních sítích myslím docela ujíždím. Začínal jsem asi jako většina na Facebooku. Nicméně postupně jsem svůj prostor na této sítě značně omezil. Ale zcela neukončil, jelikož komunita lidí na Facebooku je velká a tak sleduji hlavně různé zájmové skupiny. Tím myslím skupiny okolo výrobců telefonů, jelikož ti se angažují právě nejvíce tady.<br />
Sám ale jednoznačně nejvíc ujíždím na Twitteru. Tam mám rád tu jednostrannou možnost sledování a fajn komunitu lidí kolem. Najdeš si zajímavé lidi svého gusta a ty sleduješ. Také se mi líbí, že zde člověk získává nejrychleji novinky ze světa. Pomocí Twitteru se vše šíří rychlostí blesku. Ale jinak nezatracuji ani Google+, tam je ale moje aktivita daleko menší.<br />
Z ostatních sociálních sítí mě napadá Foursquare a Instagram. První nedává až takový smysl, ale Instagram je fajn, neboť mobilem prostě velmi rád fotím.<br />
<br />
<b>9.) Pomalu se blíží konec roku. Jak bys zhodnotil tento rok z pohledu profesního a životního? Můžeš tento rok považovat za úspěšný? A čeho bys rád dosáhl v příštím roce?</b><br />
Letošní rok je z mého profesního hlediska lehce přelomový. Po dlouhých letech jako zaměstnanec jsem se rozhodl zkusit svoji práci tak říkajíc na sebe. Zatím je brzy na nějaké závěry, neboť tato změna proběhla nyní v září. Přesto jsem za tento krok rád, ať už dopadne jakkoliv. Je to velká změna, ale také velká zkušenost. Takže doufám, že právě v příštím roce ve svém oboru zapracuji a budu moci říct, že tento krok byl úspěšný. Kdyby ne, tak to prostě zkusím zase nějak jinak. Život je jedna velká výzva a stále něco přináší, tak musíme bojovat.<br />
<br />
<b>10.) A dostali jsme se na konec rozhovoru. Rád bych ti poděkoval, že jsi našel odvahu k rozhovoru, popřál ti do podnikání hodně úspěchů a pokládám poslední otázku - Je něco, co bys nám chtěl o sobě říct a na co jsem se nezeptal?</b><br />
Děkuji za pozvání k tomuto rozhovoru a přeji tvému seriálu dlouhou a úspěšnou budoucnost. Líbí se mi ten nápad a vytrvalost tohoto projektu. Takže doufám, že se třeba někdy budeme moci setkat na mobilním pivku.<br />
No a co víc o sobě říct? Napadá mě snad jen více rozvinout svou lásku ke sportu. Aktivně stihnu jen to kolo, pasivně pak mám nejraději fotbal. Jsem fanoušek <a href="https://twitter.com/FCZbrojovkaBrno">@FcZbrojovkaBrno</a> a pamatuji spoustu nezapomenutelných zápasů, hlavně na stadionu „Za Lužánkami“. Miluju také motorky a to jak seriál MotoGP, tak World SuperBike. Rád sleduje světovou rallye, ale nezapomínám na hokej, cyklistiku nebo biatlon. A to je myslím vše.<br />
Rád bych čtenářům poděkoval za pozornost. Tobě ještě jednou děkuji za tento rozhovor a přeji ti spoustu životních a pracovních úspěchů.<br />
<br />
<i>Předchozí rozhovory <a href="http://eprofa.blogspot.cz/p/10-otazek-pro.html">zde</a>.</i>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/14056518349037849576noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-16580952.post-62887214871939417492012-11-05T11:00:00.000+01:002012-11-05T11:00:09.856+01:0010 otázek pro ... @tomashakObdivuji lidi, kteří jsou ochotni kvůli studiu, nebo práci, stěhovat se přes půl republiky. Mám rád "štěbetálky", u kterých jsem, po přečtení několika tweetů věděl, že "<i>to je to pravé, ořechové</i>". :) Rád čtu uživatele, jejichž tweety mě baví, dovím se něco zajímavého a nemusí to vůbec souviset s IT oblastí. I když v ní pracují. Mám rád lidi, kteří berou život pozitivně, mají radost z toho co mají, ale snaží se rozdávat i kolem sebe. To všechno se daří mému dnešnímu hostu.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-PhRjQkSFstA/UJF2JBq70eI/AAAAAAAAEqE/rdp_w-ZTyXM/s1600/%2540tomashak.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="http://3.bp.blogspot.com/-PhRjQkSFstA/UJF2JBq70eI/AAAAAAAAEqE/rdp_w-ZTyXM/s320/%2540tomashak.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<b>1.) Ahoj, děkuji, že jsi přijal pozvání a vítám tě u 10 otázek pro ... Nejprve tě poprosím, představ se čtenářům.</b><br />
Ahoj, předně bych chtěl poděkovat za pozvání do série 10 otázek pro ... Je to zajímavý pocit zúčastnit se něčeho, co jsem do téhle doby pouze četl. Jinak tedy zpátky ke mně. Jmenuju se Tomáš Hák a je tomu už něco přes 28let , co jsem se přesně na MDŽ ve znamení ryb narodil v Jihlavě. Odtud také pocházím a prožil jsem zde největší část svého dosavadního života. Asi 6 let jsem pak pracoval / studoval v Brně a před 3 roky jsem pracovně přesídlil do Prahy, kde se tak různě potuluju dodnes. Z koníčků bych možná jmenoval kolo, hudbu téměř v jakékoli formě a poslední době i Twitter. Sbírám různé citáty a moudra, na které různě narazím. Kromě rozinek mi chutná skoro vše.<br />
<br />
<b>2.) Co jsi vystudoval a co je náplní tvé práce?</b><br />
Jelikož jsem se už od mala motal kolem počítačů a elektroniky, bavilo mě si hrát s DOSem, Pascalem, tak když jsem se v patnácti rozhodoval co dál, tak průmyslovka byla jasná volba. A tenhle směr jsem si držel i dále, kdy se mojí alma mater stala Fakulta elektrotechniky na VUT v Brně, tlačil jsem se hodně k programování, ale čistokrevný "ajťák" nejsem. Už při studiu jsem si přivydělával u softwarové firmy v Brně. Po škole jsem začal pracovat pro firmu LMC, kde pracuji dodnes. Dalo by se říct, že mojí prací je hledat chyby jiných, zabývám se automatickými testy webové aplikace. Práce mě baví, to je asi nejdůležitější, člověk se tu dostane k mnoha věcem a nenudím se tu.<br />
<br />
<b>3.) Je těžké vyměnit Brno za Prahu? Ať už v profesním, nebo soukromém životě? Přeci jen, jsou to obě velkoměsta. :)</b><br />
Těžké určitě ne. Jen si člověk musí zvyknout na trochu více aut, lidí, nepořádku a pochybných individuí. Každé z těch měst má své pro a proti. Mám teď aspoň nadhled v té pražsko-brněnské válce. :-) Důležitější jsou pro mne lidi, které poznám a potkám, proto je ta výměna v soukromém životě náročnější. V Brně zůstala spousta kamarádů, které už tak často vidět nemůžu. Ale to už je život.<br />
<br />
<b>4.) Přestěhovat hudbu, není v dnešní "cloud" době problém, ale co kolo? Vzal jsi ho s sebou? A už jsi našel pro sebe vhodné lokality k ježdění?</b><br />
Tak i s kolem to nebylo složitý. První dva roky v létě jsem si nechtěl tahat auto do Prahy, tak docela dobře posloužil vlak (i když z Jihlavy není téměř přímé spojení a přestupovat s kolem není nic příjemného).<br />
Vhodných lokalit tu je spousta, oproti Vysočině tu jsou rovinky, takže se ani tolik neutahám. Problémem je centrum a také neohleduplnost všech, co se po ulicích pohybují. Cyklisti si myslí, že můžou všechno, bruslaři jezdí 3 vedle sebe, řidiči aut nenechají dostatečný prostor, když už musím s kolem na silnici. Takže vždy jde o to nějak tohle přetrpět, než se dostanu někam dál. Naštěstí tam to většinou stojí za to, podél Vltavy na Mělník, nebo dolů směr Slapy. Pak třeba Karlštejn apod. V létě jsem plánoval jezdit do práce na kole, ale nemám na to nervy, tak jsem po pár pokusech od toho upustil. Praha samotná pro cyklisty není moc vhodná.<br />
<br />
<b>5.) Blíží se zima, co zimní radovánky? Lyže, snowboard, hory?</b><br />
Popravdě, zima je krásná, ale zimní sporty jdou většinou mimo mě. Lyžovat v podstatě neumím. sníh mám rád když padá a když křupe pod botou. Jakmile začne klouzat, tak je to horší. :-) Takže co to jde, tak třeba ještě vytáhnu kolo, ale přes zimu venku nesportuju. Je aspoň více času na to, co běžně nestíhám, přečíst knížky, co bych rád přečetl, trochu experimentovat s Androidem a Linuxem a případně tu a tam napsat nějaký ten článek, udělat si pořádek na počítači (někdy i okolo něj :-) ) apod. Také se blíží Vánoce, takže nejvyšší čas začít vymýšlet dárky, aby to člověk nesháněl na poslední chvíli. Nemám moc rád ta narvané obchodní centra a plné ulice lidí, kteří se vydali<br />
houfně na nákupy. Takže se tomu snažím vyhýbat.<br />
<br />
<b>6.) Ano, za dva měsíce je po Vánocích. Rok letí jako splašený. Vím, že to je asi ještě brzy, ale už sis trochu bilancoval letošní rok? Poměr úspěch/prohra?</b><br />
To mi povídej, jako by to bylo včera, co jsem začal pracovat tady v Praze. Já moc nějaké bilancování nedělám, stejně jako si nerad dávám předsevzetí na Nový rok, už jenom proto, že je stejně poruším a mám pak zbytečně výčitky. :-) Ale když už jsem dostal tu otázku, tak letošní (a nejen ten) bych bral jako úspěch a neměnil bych. Možná je to i tím, že jsem optimista, ale jsem spokojený po všech stránkách. Jak v práci (která mě stále baví) tak v osobním životě. Dokonce jsem překonal svojí vrozenou lenost a našel si i čas na knížky a po delším čase si i zkusit zahrát na klavír (i když jsem toho hodně zapomněl). Svůj díl má i twitter, kde jsem potkal pár lidí, které osobně neznám, ale jejich názory se mi líbí a rád si s nimi těch 140znaků vyměním.<br />
<br />
<b>7.) Plánuješ, usadit se v Praze "natrvalo", nebo se po čase chystáš zpět do Brna, Jihlavy?</b><br />
Nad touhle otázkou přemýšlím už asi tak od té doby, co jsem pracovně opustil Brno. Když jsem začal v Praze, tak jsem si stále říkal, že to je jen dočasně, než pomine ta "krize" a že si potom najdu nějakou práci v Jihlavě a tam zůstanu. Ale pomyslné jazýčky vah se kloní čím dál více směrem k našemu hlavnímu městu. Práci, jako mám zde, v Jihlavě asi neseženu, a je spousta dalších důvodů, proč to v Praze začínám vidět "natrvalo". :-) Každopádně do Jihlavy a na Vysočinu se vždycky budu těšit, je to balzám na nervy přijít tam na náměstí a skoro nikoho nevidět, neprodírat se davem lidí, nebo se tlačit v metru.<br />
<br />
<b>8.) Kouknul jsem na <a href="http://tomashak.cz/">tvoje stránky</a> a udělám na tebe tytyty, chce to trochu aktualizace! :) Ale zeptám se na něco jiného, v souvislosti s ikonou LinkedIn. Považuješ tuto službu za sociální síť nebo web s pracovní "silou", příležitostí?</b><br />
Já vím, nejsi jediný, kdo na mne dělá tytyty, kvůli stránkám. Spousta lidí mě na to upozorňuje. Přes léto jsem se k tomu moc nedostal, někdy chyběla energie, někdy soustředění a klid. Každopádně bych v tom chtěl pokračovat, pár věcí mám rozepsaných, tak se jen dokopat a dopsat to. Ohledně LinkedIn, tak si myslím, že je to taková kombinace obou. Je to současně příležitost hledat/nabízet práci, většinou mě i lidé z různých personálek zde našli a zkoušeli oslovit. A také to je pro mě sociální síť s kontakty na kolegy, které jinde nemám. Na LinkedIn mám ale vyplněn profil a jinak aktivní tam moc nejsem. Časově bych to nestíhal. Takže to beru pouze takový doplněk. Stejně jako Facebook používám čistě na chat s kamarády, kteří už třeba ani jinde nekomunikují, což je škoda. Když můžu, daleko raději používám mail.<br />
<br />
<b>8a.) Používáš ještě starý, dobrý, dopisní papír a pero? Tzv. text psaný vlastní rukou? Mám pocit, že mladší generace už ani nebude vědět, Co to je? :-O</b><br />
Je pravda, že dřív jsem těch dopisů psal víc a že teď už toho zdaleka tolik nenapíšu, ale pár dopisů a pohledů za rok pořád pošlu. Aspoň si trochu procvičím rukopis a nezakrním. Vyhnu se pak těm trapným chvílím, když bych někde něco musel psát a najednou si vzpomínal, jak se píše třeba velké psací L a nebo K apod. :-)<br />
Přijde mi škoda, že dnešní doba nepřeje klasickému dopisování, nebo aspoň těm mailům. To když člověk dostane odpověď tak ví, že ten na druhé stráně si musel udělat na to chvíli času a věnovat se tomu to napsat. To že mladší generace nebude vědět, co to dopis je, bych bral jen jako logický důsledek toho, že se všude používají počítače a internet je na každém rohu. Proč dlouho psát dopis, lepit obálku a pak ještě někde shánět 10Kč známku, aby to pak za 2 dny někam dorazilo. Stačí kliknout na IM a napíšou to během chvilky. Ale nechtěl bych dělat kázání, že za našich mladých let to bejvalo všechno lepší. ;-) To možná až budu v papučích krmit holuby v parku. :-)<br />
<br />
<b>9.) Nahlédli jsme do minulosti a teď se podíváme do budoucnosti. Jak si představuješ, že bude probíhat komunikace mezi lidmi, za cca 10-20 let. Nebo vůbec, jak bude v té době, podle tebe, vypadat svět? :)</b><br />
Vždycky bylo úsměvné vidět nebo číst, jak si třeba v 70. letech představovali naší současnost a asi stejně úsměvné budou naše představy.<br />
Myslím si, že většina komunikace v té době už bude postavena na bázi internetu, ať už volání, či textové zprávy. Bylo by fajn mít třeba malé sluchátko s mikrofonem a pak říct "Počítači, napiš Karlovi, že na pivo dorazím později". Možná už bude možnost 3D holografické projekce apod., nevím. Každopádně doufám, že se i takový obyčejný mail bude stále používat, byla by ho škoda. Prostě komunikace se bude podobat té současné, jen být offline bude více a více obtížnější.<br />
No a jak bude vypadat svět? Nejsem žádný vizionář, ani nějaký jasnovidec (někdy bych dodal bohužel). Mě bude v té době necelých padesát, snad už druhé desetiletí budu šťastně ženat, předpokládám, že většina vlasů už začne šedivět a s trochou štěstí snad i budu mít v čem bydlet a co jíst.<br />
Jinak můžu jen doufat, že se lidi začnou soustředit na ty důležité věci a přestanou se hnát za malichernostma a taky se někdy zastaví a budou přemýšlet. Každá doba má to svoje. Ta naše má svoje pro i proti a stejně to tak bude i za 20let.<br />
<br />
<b>10.) Všechno jednou končí, i náš rozhovor je u konce. Děkuji, že jsi přijal pozvání a poslední otázka zní - Je něco, co bys nám chtěl o sobě říct a na co jsem se nezeptal?</b><br />
I já děkuju, za pozvání do tohoto seriálu.<br />
Co říci závěrem? Možná to, že jsem rád, že podobné počiny na netu vůbec vznikají, že lidi, jako ty, najdou tu energii a věnujou se něčemu podobnému. Díky tomu lze poznat po síti další lidi, se kterýma si lze třeba dobře rozumět.<br />
A co říct o sobě? ... Myslím, že to důležité jsem už napsal. Jsem vesměs spokojený, lehce flegmatický, myslím, že ale otevřený, baví mě spousta věci. Ale to by bylo na delší psaní.<br />
Doufám, že jsem tvé čtenáře nenudil, a že si třeba někdy najdou cestu ke mně na twitter. Zajímavých lidí není nikdy dost. Mějte se fajn a díky všem za pozornost.<br />
<br />
<i>Předchozí rozhovory <a href="http://eprofa.blogspot.cz/p/10-otazek-pro.html">zde</a>.</i>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/14056518349037849576noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-16580952.post-17697278228826470862012-10-29T11:00:00.000+01:002012-10-29T11:00:09.944+01:0010 otázek pro ... @RalfeekVždy mám radost, když se mi k rozhovoru podaří získat zahraničního hosta. Ale? Kdo z nás považuje Slovensko za zahraničí? Nejen rozdíl v platební měně nám naznačuje, že Slovensko už dávno s námi netvoří jeden celek. Na druhou stranu, je to jedna z mála zahraničních destinací, kde jsem schopen se domluvit. Jako dítě jsem několikrát pobýval v Popradu, Tatranské Lomnici a okolí, Lučenci. Konec vzpomínek, současnost je trochu jiná, ale stejně mám radost z každého Slováka, který se stane mým přítelem na Twitteru. Tak, jako tomu je s Matúšem.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-Sp_HOIMc2VU/UI0eWMHOZ8I/AAAAAAAAEoA/B47Kp8qM6YQ/s1600/%2540Ralfeek.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="http://3.bp.blogspot.com/-Sp_HOIMc2VU/UI0eWMHOZ8I/AAAAAAAAEoA/B47Kp8qM6YQ/s320/%2540Ralfeek.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<b>1.) Ahoj, vítám tě u 10 otázek pro ... a přejdeme rovnou k věci. Nejprve tě poprosím, představ se čtenářům. Jak se jmenuješ, odkud jsi, kolik ti je, atd ... :)</b><br />
Ahoj, ďakujem za pozvanie. Ešte nikto so mnou nerobil rozhovor, takže som celkom nervózny :) ale aj potešený. Volám sa Matúš Dudík a som z kopaničiarskeho kraja z mesta Myjava. Kúsok od moravských hraníc. Na Zemi sa potulujem niečo cez 35 rokov a ešte mám v pláne sa tu nejakú dobu tmoliť a zavadzať. Pracujem v maloobchode a predávam elektroniku. Som chronický single a tak trochu pôžitkár.<br />
<br />
<b>2.) Jsem vždy mile překvapen, když hned po první otázce, se přede mnou začne rýsovat postava, kterou znám z Twitteru, v úplně jiném světle. :) Jak ses dostal k Twitteru?</b><br />
Účet som si založil niekedy v roku 2009, po tom čo som videl na niektorých stránkach naň odkazy. Krútiac neveriacky hlavou, čo to je za blbosť, som to zavrhol a až po nejakom roku, dvoch som sa na to znovu pozrel. Sadol som si k tomu a reku nevzdám sa, kým tomu neprídem na kĺb. Pomaly som si pridával ľudí a zisťoval, čo za službu to vlastne je. Teraz som spokojným užívatelom a twitter sa pre mňa stal sociálnou službou no.1.<br />
<br />
<b>2a.) A jak jsi na tom s dalšími soc. sítěmi?</b><br />
Samozrejme facebook. Nech si kto chce čo chce vypráva, mám ho rád, už len kôli tomu, že mi uľahčuje komunikáciu so vzdialenými, zaneprázdnenými ľudmi. V poslednej dobe sledujem, hlavne na twittri odpor k FB, ale príde mi to ako taká módna vlna. Najskôr bolo IN mať FB, teraz je to OUT. Ako v bulvárnych časopisoch. Príde mi to tak trochu úbohé.<br />
Ďalej je tu G+, ktorý je krížencom twitteru a FB a je taký, aký si ho urobíš. Hlasy akože je G+ mestom duchov vo mne vyvolávajú len úsmev. Ja ho mám taký počítačovomobilnoscifimačací :)<br />
Trochu som aj na Pintereste, ale nejako ma to nechytilo. Občas tam nakuknem a pinnem si obrázok do albumu.<br />
A to je asi všetko. Spomínam si, že tu bol pokus s menom Diaspora, ale to mi pripomínalo G+ a tak bolo jasné, kto v tejto vojne zvíťazí.<br />
<br />
<b>3.) Prodáváš elektro, sleduješ tedy trendy v oblasti mobilních telefonů a moderních technologií? Pomáhají ti v tom i sociální sítě?</b><br />
Tak určite. Trh s telefónnmi sledujem od vtedy ako sa stali dostupnými pre obyčajných smrtelníkov a neboli už len výsadou top menežérov. Bavia ma, len prišli sme do doby, kedy sú všetky ako jeden a len sa naťahujeme s patentami. Je to škoda. Kedysi boli telefóny veľké, malé, guľaté, zelené, skrátka fantázii sa mädze nekládli. Človek mohol byť ozaj originálny, keď zohnal nejaký zaujímavý model.<br />
Vďaka twitteru a G+ mám neustále prehľad čo sa deje a keď natrafím časom na nejaký článok v novinách, len sa pousmejem, že to už je dosť staré info :) milujem tu rýchlosť, akou sa šíria informácie na sociálnych sieťach.<br />
<br />
<b>4.) Ano, to byla doba, kdy "každý" měl N5110, ale každá byla jiná. Počet barevných a grafických variant výměnných krytů se ani nedal spočítat. Dnes, když mají dva lidi stejný telefon, poznají si snad jen podle instalovaných app a vyzváněcích melodií. Popiš nám svoji mobilní historii. :)</b><br />
Jednoduchšie ako tu menovať každý telefón, asi bude pozrieť sa na ne, na moju históriu. Tu je <a href="https://www.facebook.com/media/set/?set=a.1544300690509.183280.1324762414&type=1"><b><i>link</i></b></a>.<br />
<br />
<b>5.) Pěkná sbírka. Podle posledního obrázku hádám, že jsi skončil u BB9780. Co tě vůbec nejvíc zaujalo na telefonech BB a proč je používáš?</b><br />
Žiaľ posledné dva obrázky mali byť naopak a posledným mal byť HTC Desire Z :) BB som používal len zopár mesiacov a musím skonštatovať, že nič moc. Akože po stránke hardweru je to mašina, ale ten ich operačný systém a previazanie na BIS, bez neho nejde ani FB ani twitter, je hrôza.<br />
Rýchlo som zutekal naspäť k Androidu, ale podmienka bola hardwerová klávesnica, takže do úvahy pripadalo len Zetko. Je veľká škoda, že mobilov s takouto konštrukciou, je tak malý výber. Mám dojem, že teraz sa tej úlohy zhostil pre zmenu Samsung, kedže HTC oznámilo, že takýto model už neplánuje.<br />
<br />
<b>5a.) Znamená to, že na mobilu preferuješ hw klávesnici?</b><br />
Nie bezpodmienečne. Len doteraz som nenarazil na takú, na ktorej by som nerobil viac preklepov ako slov. Jediná soft klávesnica, čo sa mi ozaj páči a funguje, je na iOS zariadeniach. Preto aj môj ďalší mobil bude iPhone. Je ti jasné, že sme dospeli do bodu, kedy veľa ľudí skončí s čítaním tohto rozhovoru ;)<br />
<br />
<b>6.) Jsi tedy vášnivý uživatel mobilních telefonů, co desktop, NB, programování, kódování, atd ... Vše co se točí kolem počítačů, internetu ...?</b><br />
Na tomto poli som len zanietený fanúšik, moderne označované ako geek :) Od malička milujem svet počítačov. Začínal som na Didaltiku Gama, kde boli aj prvé a posledné pokusy o programovanie. Na to som nemal nejaké vlohy, nič sa na mňa nelepilo, tak som ostal len klasickým hráčom, opravovačom a ladičom počítačov :) Je až neskutočné, čo dokáže BFU (běžný Franta uživatel) s kompom urobiť. Ale baví ma to po nich lepiť a keď im to odovzdáš hotové a funkčné, si pre nich ako hrdina z mýtov a povestí.<br />
Aby som sa vrátil k železu, tak neskôr prišlo Pentium 120MHz, potom nejaká 400ka, nasledoval Celeron 800ka. Keď výkon už nestíhal, tak som si kúpil notebook HP, ktorý už mám päť rokov a stále je ešte funkčný kus. S win7 chytil druhý dych, aj keď pri flashi sa trochu zadýchava.<br />
Popri tom som mal netbook Asus, ktorý som neskôr vymenil za iPad 2, s ktorým som nadmieru spokojný.<br />
Samozrejme nemôžem opomenúť herné konzoly ps one a neskôr kúpenú ps2, na ktorej hrávam doteraz. Z prenosných konzol som vlastníkom nintenda DS, ktoré mi po čase zabavil otec, tak som si musel tento rok kúpiť nintendo 3DS.<br />
<br />
<b>6a.) Co herní mobily - Nokia NGage, Sony Xperia Play? Nebo vůbec mobilní hry, zasáhly tě, jsi jejich fanoušek?</b><br />
Tu je to práve naopak. Som odporcom hrania na mobiloch. Ešte keď boli tlačítka sa to dalo, ale teraz? Máš display, na ktorom by si si mal vychutnávať hru, ale miesto toho ti tam lietajú prsty a snažia sa čo najviac ten display upatlat. Celé je to kontraproduktívne. Nemám rád veci "všetko v jednom". Ale aby som len nehejtoval, mám v mobile jednu hru, ktorou zabíjam čas, keď na niečo čakám. Bubbles - klasická šprngačka do rovnakých farieb. A dokonca som si ju aj zakúpil :) lebo ma vytáčali reklamy.<br />
<br />
<b>7.) Ještě bych se vrátil k úvodní otázce, jestli ti to nebude vadit. Představ nám trochu svoje město. Kdyby se někdo ze čtenářů rozhodl navštívit Myjavu, kam by jsi ho pozval, jaké zajímavosti stojí za to navštívit?</b><br />
Najlepší čas na navštívenie mesta Myjava je v prostriedku júna, keď sa konajú Medzinárodné folklórne slávnosti. Trvá to 3 dni a všade kde sa človek pohne naráža na tradície. Je to pekné a veľmi navštevované podujatie. Vrelo každého pozývam. Nechýba spev, hudba a pravá kopaničiarska slivovica :)<br />
Inak je tu krásne po celý rok. Myjava leží v doline oblkopená kopcami. Je tu veľa zelene a príjemní ľudia. Skrátka ideálne malomesto na celý život. Hneď vedľa je Stará Myjava kde je možnosť v lete kúpania, je tam veľké jazero a v zime možnosť lyžovania aj s vlekom pre vývoz hore kopcom. Myjavu milujem a nemienim opustiť, ale človek nikdy nevie, že? :)<br />
<br />
<b>8.) Když bydlíš, téměř, na česko-slovenské hranici, napadlo tě někdy pracovat v ČR? Mnoho lidí ze Slovenska, jezdí do ČR za prací.</b><br />
Od vyjdenia zo školy som v jednom a tom istom zamestaní. Už je tomu 17 rokov. Nie som typický príklad neustále migrujúceho zamestnanca. Možno mám aj šťastie na zamestnávateľov. Viac menej som spokojný s tým čo mám. Aj keď hneď po škole som bol za prácou aj na Morave, vtedy tam kdesi okolo Veselí nad Moravou vyrábali bicykle, ale keď sa naskytla práca v mojom meste, tak som neváhal.<br />
<br />
<b>8a.) Takže ptát se, jestli bys za prací vyjel do světa, je asi zbytečné, že? :)</b><br />
Keby to bolo ozaj nevyhnutné, tak asi hej. Ale, že by som cielene sa teraz rozhodol, určite nie :) Som domased<br />
<br />
<b>9.) Plány do budoucnosti?</b><br />
Budúcnosť je hmla a fantázia. Nezaoberám sa ňou. Žijem a rozhodujem sa podľa momentálne nevýhodnejších podmienok.<br />
<br />
<b>9a.) Tak jinak. Rodina bude? Cesta kolem světa? Nobelova cena za cokoli? :)</b><br />
Deti moc nemusím, maximálne tak na pár minút a potom vrátiť, takže rodinný typ asi nebudem. Pravidelne stávkujem, takže na cestu okolo sveta sa fakt teším a čo sa týka Nobelovky, tak tú už dávno mám v paralelnom vesmíre.<br />
<br />
<b>10.) Otázky jsou vyčerpány, děkuji ti, že jsi přijal pozvání a vydržel až do konce. A na závěr - Je něco, co bys nám chtěl o sobě říct a na co jsem se nezeptal?</b><br />
Ja ďakujem za pozvanie, bolo mi cťou. Nie je čo viac na mňa prezrádzať, ostané nech už si ľudia poskladajú z mojich tweetov, verím tomu, že by si na mne zgustol kdejaký psychiater. Pac a pusu priatelia :) stay tuned<br />
<br />
<i>Předchozí rozhovory <a href="http://eprofa.blogspot.cz/p/10-otazek-pro.html">zde</a>.</i>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/14056518349037849576noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-16580952.post-88212717123638991752012-10-22T11:00:00.000+02:002012-10-22T11:00:00.050+02:0010 otázek pro ... @MartinTesarPo každém uskutečněném rozhovoru, si odškrtnu další zajímavou profesi, se kterou jsem se díky <b>10 otázek pro ...</b> setkal a mohl s ní seznámit i čtenáře. V poslední době se mi daří nabízet vám rozhovory s lidmi, kteří svojí profesí jsou mému srdci hodně blízcí. Ať už tím, že se pohybují v prostředí, které znám, nebo jsem měl možnost si jejich profesi vyzkoušet, zažít ji tzv., na vlastní kůži. Dnešní host, je mi svoji profesí hodně blízký. Už právě proto, že jsem to co Martin, dělal 13 let. Už nebudu více zdržovat, vítejte ve světě zdravotnického záchranáře, taťky a majitele ..., ale to až na konci. :)<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-TsG-KuNhrY4/UIOydSJuWKI/AAAAAAAAEjU/p5Zqt8Jc8QA/s1600/%2540MartinTesar.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="http://3.bp.blogspot.com/-TsG-KuNhrY4/UIOydSJuWKI/AAAAAAAAEjU/p5Zqt8Jc8QA/s320/%2540MartinTesar.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<b>1.) Ahoj, dovol, abych tě přivítal v 10 otázek pro ... a poděkoval ti, že jsi přijal pozvání. Nebudeme to dlouho zdržovat, poprosím tě, představ se čtenářům.</b><br />
Ahoj čtenáři, ahoj Jiří, děkuji za pozvání do tohoto projektu, je mi ctí a potěšením. Jo, tak asi takhle bych to řekl na pódiu před tisíci lidmi, protože takhle se totiž cítím, když mám v tomhle super projektu taky "účinkovat". Tréma jak noha... Ale mám se představit, tak do toho.<br />
Svůj nick na Twitteru jsem vymýšlel a vymýšlel, napadaly mě samé žbéroviny, no a tak jsem nakonec zvolil svoje pravé jméno a bylo to. Takže, jak se jmenuji, všichni víte. Tedy, původně jsem měl být Lucinka, ale protože jsem měl po narození "něco navíc", dali mi naši jméno Martin. Jsem ostravský rodák, jsem tady doma už 42 let a vypadá to, že tomu tak bude dál. Ostravskou krev mám ale míchanou krví z Vysočiny, kam se vždy moc rád vracím, takže mám vlastně domovy dva. Tím druhým je Havlíčkův Brod.<br />
<br />
<b>2.) Všichni, kteří tě na Twitteru sledují, vědí, že jsi zdravotnický záchranář. Jak ses k této práci dostal?</b><br />
Na Twitteru si lidé do BIO udávají Copywriter, PR manager atd., tak jsem na sebe prásknul svou profesi. Ale už tam není, stačilo. Zůstalo jen, že "Kdo mě zná, ten ví..." Takže, kdo mě zná, ten ví, že... Historie mého působení u záchranky zasahuje až do mého dětství. Pamatuji si, že jsem v cca šesti letech kreslil sanitky a taky vrtulník s červeným křížem a modrými majáky, i když tehdy letecká záchranka u nás ještě neexistovala. Bylo to z velké části proto, že moje maminka byla vrchní sestrou na ARO v tehdejším ostravském MÚNZu (Městský Ústav Národního Zdraví), dnešní Městské nemocnici, a já měl k téhle profesi blízko. Chtěl jsem ale být taky popelář, bagrista a dokonce učitel v hudební škole. Nicméně, vyučil jsem se jako spojový mechanik a do vojny pracoval u tehdejších Báňských strojíren na montážích. Pak mě povolali soudruzi do zbraně a já musel.<br />
Na vojně mě zastihla Sametová revoluce a pak taky možnost z vojny utéct. V roce 1990 jsem podepsal, že mám nepřekonatelný odpor ke zbrani a pustili mě na tzv. civilní službu. A tady byl asi významný milník v mém životě, protože jsem nastoupil na operační sály ORL oddělení jako sanitář a "čuchnul" si ke zdravotnictví i z "druhé strany". Jenže i civilka skončila a mi se nechtělo z toho sterilního prostředí zpět do provozu, ve špíně tahat kabely, montovat v mrazu i vedru různé elektrotechnické věci a navíc moje tehdejší profese neměla budoucnost. Jednou jsem šel kolem stojící sanitky, kde šofér kouřil a čekal na doktora, až se vrátí z návštěvy pacienta. Zeptal jsem se, jak to u nich chodí a bylo mi odpovězeno: "Nechoď sem, to je strašné!" A tak jsem šel. A začal jako řidič dvanáctsettrojky.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-JnQW6YnkIxo/UIO2bZbpmQI/AAAAAAAAEjs/_G2spXC3DlQ/s1600/Skoda_1203_sanita.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="207" src="http://4.bp.blogspot.com/-JnQW6YnkIxo/UIO2bZbpmQI/AAAAAAAAEjs/_G2spXC3DlQ/s320/Skoda_1203_sanita.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
Vozil jsem babičky a dědečky na kontroly, maminy k porodům, zlomené nohy a rozbité hlavy z hospod. Sám. Jenže pak se mi naskytla příležitost a přijali mě na klasickou "zdrávku" na obor Všeobecná sestra. Vystudoval jsem tedy večerní školu (ano, i Hujera jsme měli) a protože jsem pak měl zdravotní problémy a nemohl jako řidič dál fungovat (hlavně nosit lidi), přijal mě šéf jako prvního chlapa - sestru v historii ostravské záchranky na Rychlou lékařskou pomoc. Od roku 2000 tak pracuji jako zdravotní sestra, dnes však pod zařazením zdravotnický záchranář. A protože se máme celoživotně vzdělávat, ani mě neminulo další studium.<br />
Před dvěma lety jsem v Bratislavě promoval s titulem Bc., mám tedy vzdělání potřebné pro mou profesi, ale ty maminy k porodům, zlomené nohy a rozbité hlavy z hospod vozím dál. Jen s tím rozdílem, že už ne jako řidič dvanáctsettrojky, ale rychlou.<br />
<br />
<b>3.) Na vzdělání jsem se chtěl právě zeptat, ale odpověděl jsi mi sám. :) Pamatuji, že na pražské záchrance, se jezdilo studovat do Brna. Škola trvala cca 600hod. a dotyčný se poté stal Zdravotnickým záchranářem. V současné době, se tato specializace přímo studuje na zdravotnických školách. Po dosažení titulu Bc., nelákalo tě nastoupit v nemocnici, jako třeba vrchní sestra? Nebo máš raději akci?</b><br />
To máš asi na mysli 600 hodinový kurz pro řidiče vozidel rychlé záchranné služby, který platí i dnes. V současné době je podmínkou pro řidiče RZP/RLP maturita plus tento kurs. Více řidič - záchranář mít nemusí. Jiná problematika je u nelékařských pracovníků - zdravotních sester a zdravotnických záchranářů v oboru urgentní medicíny a přednemocniční neodkladné péče, kdy tento pracovník musí mít vzdělání buď na úrovni klasické zdravotnické školy plus specializační studium ARO-JIP a/nebo vyšší, tzn. Bc. a Mgr. titul v oboru urgentní medicíny. Bez tohoto vzdělání nemůže v této oblasti pracovat. Navíc pro nás je vrchností vymyšlen program celoživotního vzdělávání, který spíše zatěžuje, než aby byl pro nás v této podobě užitečný. Bohužel se i v tomto systému vymýšlelo vymyšlené a zdaleka není ideální výsledná koncepce, kterou nakonec naše ministerstvo aplikovalo do praxe.<br />
Co se týká mého studia, využil jsem příležitosti, dostal se na Slovenskou zdravotnickou univerzitu v Bratislavě a tam získal potřebné vzdělání za cenu dojíždění a placení školného. V Ostravě sice takový obor na Ostravské univerzitě je také, ale v tu dobu byl pouze formou denního studia a to bych časově nezvládl. Nicméně, podařilo se a můžu svou práci dělat dál.<br />
Do nemocnice mě ale nic netáhne, jsem zvyklý pracovat s lidmi v terénu, mám rád tu pestrost zásahů. Člověk se mnohdy dostane do míst, kam by se jinak nikdy nedostal, do nevšedních situací, které se vryjí do paměti a práce je hned tak nějak více zajímavá, než stále stejné prostory na oddělení či urgentním příjmu. Samozřejmě pomineme-li neadekvátní výjezdy našich posádek k "pacientům", kteří spíše systém zneužívají a zatěžují. Těch je, bohužel, nemalé procento.<br />
A pracovat jako staniční či dokonce vrchní sestra? Ne, děkuji. To přenechám jinými, ambiciózním kolegům.<br />
<br />
<b>4.) Z dob Dr. Jandery, ze seriálu Sanitka, si mnoho lidí myslí, že zdravotnického záchranáře (saniťáka, lapiducha, atd.) může dělat každý, kdo se umí prát (viz. role Zdeňka Srstky, v roli saniťáka). :) Ale když to popisuješ, jaké vzdělání, kurzy, školení musí člověk absolvovat, tak to není žádná pr... legrace. Učaroval tě v dětství seriál Sanitka Jiřího Dietla? Těšíš se na jeho pokračování, které vznikalo za přispění členů ZZS Hl.m.Praha. A když už jsme nakousli toho Srstku, už ses popral?</b><br />
No jasně, Sanitka. Odmyslíme-li si politický podtext některých scén, libí se mi i teď, po téměř 30 letech. Na seriál jsme se dívali spolu s mamkou, prožívali osudy postav spolu. Bylo mi 14, když měl premiéru. Dnes u něj na maminku vzpomínám.<br />
Teď jsem v téhle profesi já a na nové díly se těším. Jak jsem už psal, stihl jsem si "užít" i volantu "dvanáctsettrojky" která byla ikonou té doby a pod pojmem "sanitka" se vybavila právě ona. Takže jako bych se tam viděl. A protože je to už 20 let, co jsem za ten volant sedl poprvé, vím z vlastních zážitků, jak se situace od těch "starých časů" dodnes vyvíjela, a jsem zvědavý, jak to tvůrci nových dílů zvládli natočit.<br />
Mám kolegu - spolužáka ze studií - na ZZSHMP, jehož táta se v původním seriálu taky objevil jako neherec, pracovník tehdejší záchranky, takže nejen nové podání Sanitky 2 má opravdové aktéry na scéně. A jsem zvědavý, zda tam neuvidím moje kolegy a kamarády, kteří na pražské záchrance pracují.<br />
Mimochodem, těším se také proto, že je natáčena za jejich odborného poradenství a nebude to paskvil typu Chicago Hope apod., u kterých se vždycky smějeme nad postupy "profesionálů".<br />
Hohóóó, Korejs! Myslím, že bychom i dnes takové Korejse potřebovali, možná více, než by se všem zdálo. Hlavně na nočních službách v pátky a soboty na naší slavné a "fenomenální" Stodolní.<br />
A jestli jsem se popral? Ano, ovšem jednostranně. Dostal jsem i já pěstí od ožralce. To, co se dostane do médií, je jen malá část útoků, a to nejen na nás v terénu, ale i v nemocnicích.<br />
<br />
<b>5.) Probrali jsme tvůj profesní život a teď poodhalíme ten soukromý. Takže? Svobodný/ženatý, děti/bez dětí (samozřejmě chceme vědět věk, pohlaví a počet), domácí zvířectvo, atd, atd ... :)</b><br />
Áha. Tak děvčata, svobodný, bezdětný, mladý, vysoký, atletické postavy, tmavých vlasů... Tak asi ne, že?<br />
No dobrá, tedy popravdě. Ženatý 11 let, 2 děti (dvojčata - kluk a holka) šestileté, 2 trpasličí jezevčice, 2 andulky a nějaké rybičky. Myslím, že 2. Nebo 4? Tedy téměř všechno 2x.<br />
<br />
<b>6.) Také pěkný zvěřinec! :) Co záliby, koníčky? Když zbude volná chvíle a nikdo nevyžaduje tvoji pozornost, čím se bavíš?</b><br />
Obávám se, že na své záliby nemám čas. Ale nadchl mě před lety geocaching, užil jsem si ty chvíle relaxace při hledání kešek, díky čemuž jsem poznal místa, kam bych se nikdy nepodíval, ale poslední dobou mi na tohoto koníčka nezbývá mnoho času. S geocachingem se snoubí i další moje záliba. Moc rád bych cestoval. Sice jsem už byl na několika zajímavých místech naší planety, ale zbývá jich ještě spousta k poznání. Ale všechno bude, věřím tomu.<br />
<br />
<b>7.) Hypotetická situace. @jiproch přijedu na návštěvu za @MartinTesar. Kam mě vezmeš podívat? Jaké zajímavé místo v okolí stojí za návštěvu? Poprosím dopředu, ne na Stodolní! :)</b><br />
Na Stodolní bych Tě vzal taky, ale v noci z pátku na sobotu v sanitce. Měl bys zážitek, co stojí za to. :-)<br />
Ale pár míst v Ostravě určitě stojí za návštěvu:<br />
<a href="http://www.landekpark.cz/">Hornické muzeum Landek</a>, možnost sfárat do dolu a podívat se, jak se pracovalo uhlokopům, pak nedaleko Důl Michal. Jsou to zajímavé výpravy do minulosti.<br />
Dolní oblast Vítkovic, zajímavá industriální procházka po místech, kde se kdysi dřelo u vysokých pecí.<br />
<a href="http://www.zoo-ostrava.cz/">ZOOlogická zahrada</a>, slůně Rashmi a celkově její atmosféra, moc rád tam chodím s dětmi.<br />
Halda Ema. Nejvyšší místo v Ostravě, za hezkého počasí výhled po okolí a za čistého vzduchu lze dohlédnout i na Jeseníky a dokonce Tatry, příjemná procházka po místech, kde se kdysi těžce pracovalo.<br />
Komenského sady a věž Nové radnice. V sadech hezká procházka a na věži zase pěkný výhled na Ostravu. Dokonce může být návštěvník Ostravy dost překvapený, jaká je černá Ostrava zelená.<br />
Polanský lužní les, nádherný relax nedaleko shonu a šumu "velko"města.<br />
Zdaleka to není vše, máme tady spoustu míst, kam se dá vyrazit. A taky není daleko do Beskyd.<br />
<br />
<b>8.) Blíží se podzim, čas plískanic a sychravého počasí. Ty, jako profesionál, který se neustále pohybuje mezi nemocnými, střídá teplá a studená místa, musíš dbát o své zdraví. Jak se připravuješ na příchod zimy? Studené sprchy, sport, vitamíny? Poraď nám nějaký fígl, jak na přicházející počasí vyzrát, přečkat zimní čas a těšit se na jaro.</b><br />
Přiznám se, že nějak extra více o své zdraví nedbám, ale ani nebývám více marod. Většinou při přechodu teplého a chladného počasí, tzn. na jaře a na podzim, to si vytvořím protilátky a pak s nima bojuju proti chorobám a jiným vetřelcům další půlrok. Je pravda, že střídání teplot je mnohdy i několik desítek stupňů, ale jde to.<br />
Fígl na udržení zdraví v zimním počasí, ale nehledejte v Blesku či podobném škváru, stačilo by se malinko otužit, baštit ovoce a aspoň trochu se hýbat.<br />
<br />
<b>9.) Nejaktuálnější informace posledních dní - Martin Tesař si pořídil Galaxy SIII! První dojmy po vybalení? Spokojenost, zklamání?</b><br />
SGS 3 jsem chtěl rozbalit ve stylu unboxingu iPhonu, natočit se, jak u toho vzdychám a dělám Uaaau, Džíííízis, Ou maj Gááád... Ale nakonec jsem si jen vyfotil rozbalené miminko. Po pár chvílích nejistoty jsem si s mazlíkem porozuměl a navázal jistý intimní vztah, který trvá a trvat nějakou dobu bude. Líbí. Jsem spokojen.<br />
<br />
<b>10.) Úspěšně jsme se prokousali na konec našeho rozhovoru. :) Děkuji, že jsi přijal pozvání k 10 otázek pro ... a zde je poslední otázka. Je něco, co bys nám chtěl o sobě říct a na co jsem se nezeptal?</b><br />
Když mi tohle někdo řekne, nenapadne mě vůbec nic, co bych o sobě měl říct. Myslel jsem, že to věkem přejde, ale Tvou otázkou se mi to opět potvrdilo.<br />
Nicméně, mám rád dobré jídlo a pití, jsem srašný bordelář, ale na druhou stranu puntičkář, cholerik s velmi krátkou dobou návratu ke klidu, ale co nenávidím je lidská blbost a vych... však víme, bohužel je to jako bojovat proti větrným mlýnům, takže se snažím nastolit si jistý vnitřní klid a hlupáky nechat jejich osudu.<br />
Nu což, dokonáno jest. Více odpovědí snad někdy někde u kávičky či pivka, věřím, že se s mnoha lidmi z Twitteru setkám osobně. Takže nashledanou a díky za pozvání do Tvého projektu "10 otázek pro..."<br />
<br />
<i>Předchozí rozhovory <a href="http://eprofa.blogspot.cz/p/10-otazek-pro.html">zde</a>.</i>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/14056518349037849576noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-16580952.post-90466678866990646352012-10-01T11:00:00.000+02:002012-10-01T11:00:12.718+02:0010 otázek pro ... @IvoGerdaKdyž někomu řeknete, že v sociálních sítí preferujete Twitter, kouká na vás, jako byste byli, přinejmenším, z Marsu. Přeci jen, Twitter v ČR stále nedosahuje popularity FB, i když již prošel počeštěním. Mnoho lidí si také myslí, že Twitter používá pouze omezená skupina lidí kolem IT a všeho, co lze zařadit do kategorie výpočetní technika. Ale mezi uživateli této soc. sítě se najdou i „obyčejní“ lidé. Jako třeba můj dnešní host.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-8wiqaBhp8jU/UGhjbu04LzI/AAAAAAAAEi4/ZEBUjoRVHas/s1600/%2540IvoGerda.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="266" src="http://2.bp.blogspot.com/-8wiqaBhp8jU/UGhjbu04LzI/AAAAAAAAEi4/ZEBUjoRVHas/s320/%2540IvoGerda.JPG" width="320" /></a></div>
<br />
<b>1.) Ahoj, vítám tě u 10 otázek pro ..., děkuji, že jsi přijal pozvání a hned tě poprosím, aby ses představil čtenářům. :)</b><br />
Ahoj díky za pozvání a snad tímto rozhovorem někoho nepohorším. Jmenuji se Ivo Gerda a pomaličku už tady na tom světě zakončuji čtvrtou desetiletku. Vychovávám dvě děti. Zaměstnání mám to, které jsem chtěl od malička, takže dělám šoféra. Prošel jsem nákladní i autobusovou dopravu. Mezinárodní dopravu jsem už pověsil na hřebík,protože jak dneska nevidím kostel začínám být nervózní a rád spím ve své posteli. Někdy mě to však přepadne a povozil bych se. :)<br />
Moje koníčky jsou metalová hudba. Hudba, ta je dneska trochu na druhé koleji, protože jsem se nějak zakonzervoval v 80tých letech, ale občas si poslechnu i nove kapely. Nejlepší relax je pustit bigbít, natáhnout nohy, anebo se zavřít do kamionu se spoustou CD a uhánět krajinou. Mám rád sport (pasivně), hlavně fotbal a hokej (Zbrojovka, Kometa). Zajímám se o PC, internet a poslední dobou hlavně telefony. Nejsem odborník, jen nadšený uživatel, protože tomu vážně nerozumím.<br />
Propadl jsem sociálním sítím jako je Twitter a Google +. Ale spíš tam čtu než, že bych tvořil nějaký obsah. Když člověk sedí sám v autě, tak si nějak ten čas musí krátit.<br />
<br />
<b>2.) Drobátko jsi mi vzal vítr z plachet, ale nevadí. :) V současné době jsi řidičem autobusu. Zájezdového nebo linkového? Popřípadě, v jakém městě se s tebou mohou čtenáři povozit?</b><br />
Posledních 6let už jezdím jen linku na vnitru v úžasném systému IDS JMK (vesnická MHD). Kde jezdím a kde jsem ke spatření, tak na to odpovím celkem těžkou otázkou. Ve kterém městě je hrad Špilberk? Více méně se tedy „motám“ kolem Špilasu.<br />
<br />
<b>2a.) Pracoval jsi jako řidič MKD (mezinárodní kamionová doprava). Co bylo impulsem, nebo proč ses rozhodl toto opustit a jít řídit autobus? V autobusu si kdekdo neustále stěžuje, že je horko, zima, jak to s námi řidič jede? Nechybí ti ten klid, kdy máš naloženo, zavřeš vrata, vlezeš do kabiny, uděláš si pohodlí, zasuneš CD do přehrávače a jedeš a jedeš a jedeš ...?</b><br />
Abych se přiznal, tak nejsem čistokrevný kamioňák. Dva roky po vojně jsemjezdil s Boženou (Avia) asi tři měsíce. Pak jsem šel na rok jezdit s Volvem (solo) a to už jsem si připadal jak velkej kluk, jenže jsem chtěl poznat svět a tak jsem přešel na autobus. Přes sezonu jsem jezdil na mezinárodní s busem a mimo sezonu linku. Když firma přikoupila k autobusům i kamiony, tak jsem začal vypomáhat na kamionce. Pomáhat na kamionce jsem začal hlavně, abych si odpočinul od lidí a užil jízdu (SCANIA TOPLINE byla velký lákadlo). V dnešním provoze a buzeraci na silnici, ale není šoférům MKD co závidět.<br />
Před pár rokama jsem všeho nechal a jezdím jen kolem kostela. Na lidi v buse si zvykneš „jedním uchem tam a druhým ven“.<br />
<br />
<b>3.) Jsi o něco málo starší než já, takže dětský kreslený seriál Nu pogodi, ti není neznámý. Při rozhovoru s tebou se mi vybavuje díl, kdy zajíc s vlkem jedou autobusem a zajíc si z vlka udělá štípátko na jízdenky. Pak ho přivře do dveří a vlk běží vedle autobusu. Znáš nějaké podobné situace z reálného života?</b><br />
Naštěstí nic podobného neznám, protože táhnout někoho za sebou by byl pěknej průser. Pokud se ptáš na veselé historky z natáčení, tak těch tam moc není nebo vyplynou ze situace. To, že ti někdo poblije půl autobusu, zase tak sranda není, když to musíš uklízet. Jinak seriál Nu pogodi znám a hned si jdu najít DVD a pustím si pár dílů. Jen škoda, že chtějí zakázat první série, kdy vlk kouřil. To jsem trochu odbočil. Na nic extra si nevzpomínám.<br />
<br />
<b>3a.) Nemyslel jsem hned, jestli se ti stala taková nepříjemnost, ale právě na nějakou veselou příhodu "z natáčení". ;) Na druhou stranu je dobře, že člověk o takových věcech jen slyší vyprávět, než by je sám prožil. A když jsme u těch kreslených seriálů, jaké jsou tvoje oblíbené?</b><br />
Z kreslených snad jen Simpsonovi a potom české večerníčky. Bob a Bobek a Maxipes Fík, to je klasika. Co se týká seriálů tak radši sitcom (Kutil Tim) než krimi a scifi. Co nesnáším, tak jsou sto a více dílné seriály na TV Nova a Prima a všechny možné kriminálky(Miami, Las Vegas a pod.)<br />
<br />
<b>4.) Co se ti první vybaví, když řeknu Twitter, Google+ a Facebook?</b><br />
Ty mi dáváš zabrat. Když slyším Twitter tak mě napadne válka Android vs. WP případně iOS. Ty boje OS na Twitteru mě baví, ale nesmí se urážet uživatelé. Google+ = zajímaví lidé, co tvoří zajímavý obsah. Zajímaví lidé jsou i na Twitteru, ale na G+ se o nich dozvíš přece jen víc. Hlavně spousta lidí se mi kryje v obou sítích.<br />
Facebook mi nedal vůbec nic a tak jsem ho v zimě zrušil. Nějak mi tam neseděla ta konverzace. Nevím proč, ale na G+ a Twitteru jsem našel hned okruh lidi, co mi mají co říct a to jsem na Facebooku neměl..<br />
<br />
<b>4a.) Sleduješ stejné lidi na Twitteru i Google+?</b><br />
Není to 100% , ale jo, sleduji lidi tam i tam. Na G+ je ten obsah přece jen trochu obsáhlejší.<br />
<br />
<b>5.) Ještě se vrátím k době prázdnin, dovolených. Cestuješ na dovolenou autobusem? Takové to, profesionální postižení prací. :) Jak jsi trávil letošní dovolenou?</b><br />
Dovolenou jsem trávil doma a podnikal menší výlety do okolí a bylo to fajn. Co se týká cestování autobusem, tak dálkovou jízdu překousnu, ale jízdě veřejnou dopravou se vyhýbám, jak můžu. Jezdit autobusem jako cestující fakt nemusím.<br />
<br />
<b>6.) Končí první měsíc školního roku. Co děti (tvoje) a škola? A jaké jsou děti (cestující) z pohledu řidiče autobusu?</b><br />
U mých dětí se můžu akorát modlit, že už to nějak dokopou. Holka bude na jaře maturovat a kluk je v sedmé. No, a to už nejde moc tvarovat. Děti jako cestující pouze v počtu 1-2 kusy na autobus, vše navíc je špatný. :-) O speciálních školních spojích ani nebudu mluvit. :-)<br />
<br />
<b>7.) Prázdniny za námi, Vánoce před námi. O co si napíšeš Ježíškovi?</b><br />
Manželka mi dovolila koupit Nexus 7, ale prý ho budu mít už i k vánocům. :-) Rychlostí s jakou to uvádí na trh, to možná bude opravdu akorát na ty Vánoce. Takže už si o nic psát nebudu. Kdybych mohl, tak bych si přál od Ježíška Sony Xperia T.<br />
<br />
<b>8.) Dnes o půlnoci (28.9.) se začíná prodávat v ČR iPhone5. Je nějaké zařízení, kvůli kterému by sis šel stoupnout o půlnoci do fronty, abys byl mezi prvními majiteli?</b><br />
Dokud se nezačne prodávat zdraví, tak nehrozí, abych někde stál. Ani to moc nepochopím, proč lidi stojí frontu na věc jako je telefon.<br />
<br />
<b>9.) Nexus 7 je Android. Telefon také používáš s OS Android. Ale co PC/notebook? Jaký OS preferuješ?</b><br />
Na PC a notebooku používám Windows (teď mám všude Windows 7). Přes všechny řeči, jak je Windows na h****o, tak přece jenom má vše co uživatel potřebuje. Jednou jsem zkoušel Ubuntu, ale nemohl jsem si zvyknout. Takže jsem taková normální šedivá myš.<br />
<br />
<b>10.) A je tady poslední otázka. Nejprve bych ti rád poděkoval, že jsi našel odvahu a čas na 10 otázek pro ... a teď už jen - Je něco, co bys nám chtěl o sobě říct a na co jsem se nezeptal?</b><br />
Nemáš za co děkovat. Spíš přemýšlím, čím jsem si zasloužil tvoji pozornost, že obětuješ čas psaním o mne. Prásknout na sebe už nechci nic, protože mě nic nenapadá. Jinak dík a ahoj na síti. Snad jen ať se lidi chovají k sobě líp. :)<br />
<br />
<i>Předchozí rozhovory <a href="http://eprofa.blogspot.cz/p/10-otazek-pro.html">zde</a></i>.Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/14056518349037849576noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-16580952.post-51851250760440358202012-09-16T12:30:00.000+02:002012-09-16T12:30:03.098+02:0010 otázek pro ... @KoisnaKdyž někoho sledujete delší dobu na Twitteru, uděláte si o něm vlastní představu. Když se setkáte osobně, zjistíte, jestli byl váš úsudek správný. Když jsem se prvně sešel s mým dnešním hostem, což bylo minimálně rok poté, co jsem ji začal sledovat na Twitteru, zjistil jsem, že je přesně taková, jakou jsem si ji představoval. Vlastně jsem se tehdy prvně sešel a seznámil i s jejím manželem. Setkání to bylo velice příjemné a konalo se na velice příjemné akci - <a href="http://www.facebook.com/media/set/?set=a.4088758175945.2153359.1192421562&type=3">Tattoo Convention 2012</a>.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-E8PVCfKxWZc/UFWXwOxMsHI/AAAAAAAAEik/tHtu4S-ieHQ/s1600/%2540Koisna.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="http://4.bp.blogspot.com/-E8PVCfKxWZc/UFWXwOxMsHI/AAAAAAAAEik/tHtu4S-ieHQ/s320/%2540Koisna.png" width="320" /></a></div>
<b>1.) Ahoj, vítám tě v 10 otázek pro ... a rád bych ti poděkoval, že jsi přijala pozvání. Kdo tě zná, ten ví, ale pro ostatní, prosím, představ se nám.</b><br />
Ahoj, předem velmi děkuji za pozvání, to si snad ani nezasloužím :) Takže, jmenuji se Martina Havelková, jsem z Prahy a mám ráda čtení knížek, sledování dobrých filmů, psaní tužkou na papír, zbožňuji zimu a sníh, antikvariáty, starožitnictví, zajímavé hodinky a dobré víno.<br />
<br />
<b>2.) A zvířátka?</b><br />
Ale jistěže, to by mi <a href="https://twitter.com/ejmuse">@ejmuse</a> dala! :) Líbí se mi chameleoni a nedávno jsem objevila zvířátko, co se jmenuje <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Felsuma">Felsuma</a> a dost mi učarovalo. Třeba jednou bude mít doma novou kamarádku. Kromě toho kdybych měla správné podmínky, pořídila bych si minimálně dva vlkodavy, jsou to neuvěřitelná stvoření a ty jejich oči a komunikace s člověkem mě fascinují..<br />
<br />
<b>3.) Řekni nám něco o <a href="https://twitter.com/ejmuse">@ejmuse</a>. Jestli si dobře pamatuji, její příchod do vaší domácnosti nebyl tak jednoduchý?</b><br />
Jóó Šmůna, to je kapitola sama pro sebe :) Když byla malá, tak nás hodně potrápila. Okusovala nám nábytek, knížky, brečela když jsme nebyli doma.. Pamatuji si, jak jednou po Vánocích našla holandské kakao a vyřádila se s ním na naší posteli. Domů tehdy přišel Kuba jako první a musím říct, že je to kliďas, ale tohle ho tedy rozpálilo do běla. Uklízet se to skoro nedalo, bylo to všude, nejhorší snad bylo prát to povlečení, určitě si všichni dovedou představit, co udělá holandské kakao, když se spojí s vodou. Tehdy jsme ještě byli v podnájmu, takže se člověk pomalu bál, kdy zničí něco, co není naše. Zkoušeli jsme tehdy všechno možné, ale ustoupilo to hlavně s věkem. Teď už je ale zlatá. Má kamarádskou povahu a je to mazel. Potřebuje kolem sebe lidi a pokud jí někdo něco neustále hází, je spokojená.<br />
<br />
<b>4.) Takže to máme zvířátka a tvé zájmy. Teď něco z pracovní škatulky. :)</b><br />
Pracovně to nic moc zajímavého není. Dělám v jedné firmě mzdovou účetní, takže samá čísla a samé milióny :) Docela mě to baví, protože je to i práce s lidma, což je přesně pro mě. Potřebuji mít kontakt s různými lidmi, a pokud jim ještě můžu ze své pozice poradit nebo pomoci, je to fajn. Pravděpodobně to nevydržím dělat do důchodu, ale zatím to funguje, a jestli se časem posunu jinam, uvidíme, nebráním se prakticky ničemu. Třeba se jednou dočkám i té kavárny s knihkupectvím. To mi připomíná, že bych si měla zase vsadit.<br />
<br />
<b>5.) Takže jsi komunikativní typ a jsi ráda mezi lidmi. Dokážeš si představit, že bys žila, pracovala, někde "na samotě", v odlehlé oblasti, vysoko v horách, bez možnosti kontaktu s lidmi, ale s vidinou velkého finančního zajištění?</b><br />
Zrovna teď, když jsme byli s mužem na dovolené na Šumavě, na Horské Kvildě. Jak jsem tam stála a rozhlížela se, věděla jsem, že tady bych chtěla žít. Je tam tak nádherně, ten klid a příroda. To bych si uměla představit. A tak nějak možná bláhově věřím, že lidi tam, si jsou daleko bližší, než my ve městě kdy budeme. Ale ptal jsi se na "samotu" v horách bez lidí.. To je už těžší si představit. Mít takovou chatu a jezdit tam o víkendech, na dovolené, vyčistit si hlavu - to bych brala všemi deseti.Ale žít tam třeba dva roky a nemít možnost s nikým hovořit, s rodinou nebo přáteli, to by mi za peníze nestálo..<br />
<br />
<b>6.) A co třeba žít a pracovat v cizí zemi. Bez přátel a známých, hledání nových kontaktů, seznamování se s novými sousedy? Dělá ti problém seznámit se s novými kolegy, sousedy, prostě s neznámými lidmi?</b><br />
Ráda poznávám nové lidi, ale je pravda, že u mě asi hodně záleží na prvním dojmu. Jsou lidi, kteří mi okamžitě sednou a jsem schopná s nimi diskutovat jako kdybych je znala léta. Pokud to ale v prvních minutách neproběhne, chvíli mi trvá, než jsem schopná se s člověkem bavit otevřeně o všem. Takového člověka spíš pozoruji, poznávám, jakou má povahu nebo třeba humor a teprve potom si k němu hledám cestičku. Co se týče života v cizině, musím říct, že bych se tomu nebránila. Kdybych měla možnost, věřím, že bych dokázala žít jinde. Bariérou by pro mě ale byly jazyky. Na ty tedy rozhodně talent nejsem :)<br />
<br />
<b>7.) Je po prázdninách, takže se musím zeptat na dovolenou. Kde jste byli, co jste viděli, co jste prožili? Rozhodujete s manželem o dovolené společně, nebo se v nápadech střídáte? Anebo, jak by měla vypadat dovolená ve tvém podání?</b><br />
Jako již tradičně jsme byli v Hradci na festivalu, potom týden na chatě a na Šumavě. Tu Šumavu jsem si užila asi nejvíc, pěkně jsme se prošli, měli na sebe čas si popovídat a vyčistili jsme si hlavu od práce a jiných věcí. Doufám, že se tam vrátíme příští rok a projdeme to, co jsme letos nezvládli. S manželem se na výběru dovolené docela shodneme, což je kuriózní, protože on miluje léto a nemá rád zimu a já to mám přesně naopak. Ale to je také dost dané tím, že do zahraničí moc nejezdíme, takže nějaká diskuze jestli pojedeme na Hawaii nebo Aljašku u nás neprobíhá. Dovolená v mém podání, to by rozhodně byly hory a sníh :) Přes den bych chodila po horách, nebo si užila zimního sportování a večer s dvojkou vína bych si u krbu četla knížky..<br />
<br />
<b>8.) Určitě neprozradím žádné tajemství, že tvým manželem je <a href="https://twitter.com/Koisny">@Koisny</a>. Kdo ho zná, sleduje na Twitteru, nebo četl <a href="http://eprofa.blogspot.com/2012/01/10-otazek-pro-koisny.html">10 otázek pro … @Koisny</a>, ví, že je tvůrcem <a href="http://alfred.koisny.cz/">#Alfred</a> a <a href="http://rsr.koisny.cz/">Rychlé Šípy RELOADED</a>, mimo jiné tvorby, samozřejmě. :) Jsi tedy první, kdo jeho kresby vidí a hodnotí? Nebo jsou i pro tebe příběhy Alfréda a RSR překvapením?</b><br />
Nové díly pro mě většinou překvapením nejsou, když mi je dává k přečtení, tak mě pozoruje a čeká, jakou budu mít u čeho reakci :) Ty Rychlé šípy je fajn pozorovat jak se to všechno rodí. Když mi ukazuje, co nakreslil tužkou a potom už hotový díl, vždycky mě to fascinuje. Alfred je v tomhle jiný, to vidím jenom jednu verzi, tu finální, protože to celé nekreslí od začátku až do konce jako RSR. Dost často se stane, že někde jsme nebo něco děláme a on najednou vezme telefon a začne si psát poznámky, že ho napadl nový díl. Že to vůbec dá celé dohromady, od nápadu až po zpracování - za to má můj obdiv.<br />
<br />
<b>8a.) Jsi někdy součástí tvůrčího nápadu, jak bude příběh pokračovat, jakým směrem se bude vyvíjet? Taková ta autorova múza. :)</b><br />
Občas když má tvůrčí "krizi", tak se přijde poradit, ale nevím, jestli jsem nějaká múza :) Kromě toho poslední dobou mi přijde, že čím déle to dělá, tím má více nápadů. Už dlouho nepřišel s tím, že neví, o čem by ten, který díl měl být, naopak má pár dílů dopředu připravených, nebo má alespoň představu co se bude dít. Spíš mám občas nutkání mu to trochu revidovat, protože přeci jen se občas rozjede a potom si nebere servítky. Ale snažím se to moc nedělat, je to jeho projekt a dělá ho dobře, to jenom já nejsem zvyklá na ostré výrazy :)<br />
<br />
<b>8b.) Nechává si @Koisny mluvit i do jiných věcí? ;)</b><br />
Je beran, to je myslím naprosto všeříkající odpověď :)<br />
<br />
<b>9.) Oba s Kubou jste nadšenci do koloběhu. Jaké to je, řídit a řítit se cestou, necestou. Kličkovat mezi lidmi. Přesouvat se po městě pomocí odrazu jedné nohy?</b><br />
Když Kuba přišel s tím, že si koupí koloběžku, byla jsem trochu skeptická, ale jakmile dorazila a šli jsme na první projížďku před barák a já se projela, věděla jsem, že jí musím mít taky. Skoro jsem mu jí nechtěla vrátit :) Je to super pocit, mnohem větší zábava než na kole a taky mnohem větší námaha než na kole. Máme verzi spíš "do lesa", takže po Praze nebo tak nejezdím, ono po chodníku, kde jsou lidi, to není nic moc s touhle velkou koloběžkou. Ale v parku nebo po lesních cestách je to báječná záležitost.<br />
<br />
<b>9a.) O víkendu je tedy možné vás potkat v lese, jak se proháníte na koloběhu, nebo vyrážíte za město, do přírody? Za pohybem a čerstvým vzduchem?</b><br />
Bydlíme na kraji Prahy, takže jezdíme po okolí. Pro mě osobně je nejhorší jízda po silnici, necítím se moc bezpečně, takže se tomu snažím vyhnout. Proto jsem ráda, že u nás se to dá objíždět a pohybovat se maximálně po sídlištích a jen v krajních případech po silnici. Párkrát jsme byli i na cyklostezce podél Vltavy, kde je sice dobrý povrch, ale spousta lidí, kterým se uhýbat není nic moc jednoduchého.<br />
<br />
<b>10.) Konec je vždy nejsmutnější. A je jedno, jestli jde o rozhovor, nebo jinou, příjemnou činnost. Děkuji ti, že jsi našla odvahu a zodpověděla všechny moje otázky. A na závěr - Je něco, co bys nám chtěla o sobě říct a na co jsem se nezeptal?</b><br />
Především bych ráda poděkovala za pozvání a možnost účastnit se rozhovoru s Tebou :) Myslím, že jsem řekla až až, takhle na první setkání, doufám, že jsem čtenáře moc nenudila a že mi neodejdou followers, když zjistí, co jsem vlastně zač :)<br />
<br />
<i>Předchozí rozhovory <a href="http://eprofa.blogspot.cz/p/10-otazek-pro.html">zde</a>.</i>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/14056518349037849576noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-16580952.post-20809733234467079582012-09-08T11:00:00.000+02:002012-09-08T15:05:54.036+02:0010 otázek pro ... @Virus_3000Ahoj, ahoj, ahoj, zdraví vás ... <a href="http://twitter.com/jiproch">@jiproch</a> u dalších <b>10 otázek pro ...</b> Mám velkou radost, že dnešní pozvání přijal člověk, který v podstatě, díky tomuto rozhovoru, částečně odkryje svoji internetovou identitu. A nebál se jít do rozhovoru po hlavě, souhlasil i se zveřejněním své skutečné podoby, ale hlavně, jeho odpovědi srší vtipem, pohodou a nádechem právě skončených prázdnin. A pozor, jeho emaily jsou přenášeny na 100% recyklovatelných elektronech! Opět jsem si uvědomil, že deset otázek pro rozhovor začíná být málo. Ale je to jedno z pravidel rozhovorů. Ale pravidla jsou od toho, aby se co? Aby se porušovala. Takže někdy příště, třeba ... bude otázek víc. Ale dost předbíhání, co bude, až bude, teď už se věnujme dnešnímu rozhovoru.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-uyc5vruuZkg/UEduuaIpkzI/AAAAAAAAEd8/RvPY8rhqWlA/s1600/%2540Virus_3000.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="http://4.bp.blogspot.com/-uyc5vruuZkg/UEduuaIpkzI/AAAAAAAAEd8/RvPY8rhqWlA/s320/%2540Virus_3000.jpg" width="240" /></a></div>
<div style="text-align: left;">
<br />
<b>1.) Ahoj, děkuji, že jsi přijal pozvání do 10 otázek pro ... a protože je dnes krásný den, nebudeme se rozptylovat a začneme třeba tím, že tě poprosím, aby ses představil čtenářům.</b><br />
Chápu, nebudeme to zbytečně natahovat, jdem na to.<br />
Jsem člobrda jménem Lukáš, mám nejraději oslovení Luky (ale s tvrdým, měkké mě přivádí k šílenství), na NETu vystupuju pod nickem Virus_3000 popř. Virus3k. V červenci jsem dodělal level 28, zajímají mě počítače, hraní dívadla, ježdění na kole, hledání plastových krabiček v přírodě, hraní si (ať už na PC, deskovky či cokoliv - jsem hravé stvoření), snažím se neustále usmívat, bavit okolí a vymýšlet blbosti (to je totiž to jediné, co si zapamatuju)... a jsem dost času mimo (prostě normálně nenormální pako), páč jednak mě nebaví čučení ani fandění hokeji či fotbalu, raději si dám vínko nebo Alofok než pivo a navíc se snažím být ke všem milý... a nebaví mě pesimističtí lidé. A nekouřím. A tak nějak už nevím, co by koho ještě mohlo zajímat. :) Další dotaz?<br />
<br />
<b>2.) Student, pracující, freeworker, jak si vyděláváš na každodenní potřeby a drobné, popřípadě větší radosti?</b><br />
Pracující, momentálně jednou půlkou v jedné práci a druhou v druhé (do konce srpna v jedné firmě a pak v jiné). Dosud správce sítě (tahat kabely a instalovat programy zvládám), programot (na to mi ten hrášek v hlavě občas nestačí), lektor (nemohl bych učit středoškoláky - tady jsem učil dospěláky..., ale občas byli horší, než ty malé děti)... po novu to bude IT helpdesk (na což už se těším - pomáhat lidem mě docela baví). Ale že by to bylo dřív nějaké extra vydělávání si, to ne. Snad to jednou přijde. Jinak studuju pořád něco. Jako malý jsem třeba při dělání domácích úkolů studoval kouř z komína, kterak míří vzhůru (ano, naši museli mít hodně nervy z mého tempa). :D Snažím se pořád učit a zatím to vychází. Stále je co objevovat, co se učit. Zkusil jsem online kurzy a docela mě to bavilo. Jinak se snažím studovat ženský (pochopení jejich logiky jsem rovnou vzdal) a nějak mi to nejde. Asi dělám pořád něco špatně. ;)</div>
Jinak si trošičku přivydělávám občasnou ajtý (rozumněj „počítače“) pomocí známým. Ale to je spíš tak za pozvání na pivo/víno/kofolu nebo častěji za „pěkně děkuju“. Co bych neudělal pro fajn lidičky. Ale nemám velké výdaje, nejsem náročný, takže mi stačí relativně málo (byť si chci našetřit a podívat se do zahraničí). Největší výdaje jsou asi za jídlo. A za čokoládu. A za Alofok. :)<br />
<br />
<b>3.) Nemáš potřebu se rozpůlit, roztrojit, či rozčtvrtit? Takových aktivit! Zbývá ti nějaký volný čas?</b><br />
Ono těch aktivit zase není tolik. Znám lidi, kteří než vyjmenují to, co dělají, tak uplyne večer, takže já jsem ještě se svým PC, kolem, divadlem salát. Neokusovat, prosím. :) Ale občas se nahrne několik věcí tak, že nevím, co dřív. A pak si říkám, že by to rozčtvrcení bylo fajn. Případně naklonovat, ale klonování lidí je ještě zakázáno, takže musím zvládat. Ale naučil jsem se trošku si organizovat čas pomocí Google kalendáře. Bohužel teď mám v reklamaci Androidí mobil, takže se do kalendáře nepodívám jinak, než u PC. A tím, že neřeším žádnou přítulkyni, tak to je volnější a můžu si opravdu v tom volném čase třeba dřepnout k seriálu nebo napsat pár řádek kódu na PC... nebo sbalit baťůžek, nasoukat se do cyklistického a vypadnout někam do přírody koukat na krásná místa, někde v přírodě jen tak dřepnout, relaxovat. Nebo dojet na nějaké zajímavé místo, pobíhat zmateně s mobilem (=GPSkou) kolem nějakého objektu a fotit si to a hledat. Inu možností, co dělat je mraky. Stačí si vybrat. Mě nelákají a nelákaly diskotéky (zakouřeno a navíc neslyším ani vlastního slova, natož ještě nějakou slečnu), hospody, takže raději vypadnu do města nebo mimo město a je to. Sice je to na úkor toho, že nepoznám moc nových lidí, neseznámím se tolik, ale určitě nejen ty, ale i čtenáři, mi potvrdíte, že v přírodě je nádherně. Sice se mi občas stává, že mě lidi díky mobilu doženou i v přírodě, ale tam už je to na domluvě, co že to vlastně kdo chce. Většinou jde o PC věci, takže upozorňuju, že toho moc v danou chvíli nenadělám a pak si dál můžu užívat třeba ježdění na kole přes kořeny stromů, protože jsem si vybral špatnou cestu lesem. :D<br />
Prostě času je sice občas málo, ale život je krátký, tak si jej musíme užívat (na tuhle "filozofii" jsem přišel a přešel relativně nedávno, poté, co jsem překonal pár hovadin, které mi buď život, nebo já sám svou blbostí, nadělil). Ale jsem pro prodloužení dne na 32h a změnu pracovního týdne na 4 dny práce a 3 dny volna. A nekouření při jídle (kuřáci, pěkně prosím, nefoukejte mi to pod nos). A ještě jsem pro čokoládu, sladká jídla, maso, defenestraci v poslanecké sněmovně a levný internet. Snad vše. Uff! :)<br />
<br />
<b>4.) Nakousnul jsi programování a kódování. Zvládl bys i nějakou app pro mobil? A který mobilní OS ti vyhovuje nejvíce?</b><br />
Hele, programování a kódování (mě na tom pojmenování nesejde, ale jsou tací, kterým ano a děkuji ti za ně, že to rozlišuješ)... zvládám udělat web (HTML zvládám, PHP docela taky, CSS bych mohl říct, že miluju díky těm možnostem), možná, kdybych oživil Javu, zmákl bych udělat nějakou jednoduchou aplikaci. A vlastně tím, že by to bylo v Javě, tak by se to možná dalo použít jako mobilní appka. Nicméně nesoustředím se na programování (a ani nejsou nápady, co udělat), takže nevím. Zkusil jsem ale před cca půl rokem pomocí nějakého nástroje (už nevím, co to bylo) udělat app pro Android, která z fotky udělala jednoduchý obrázek v pěti barvách. To bylo kvůli tomu, že jsem chtěl udělat něco málo z toho, co jsem se učil v onlinovém kurzu AI class (AI=umělá inteligence). V tomto případě mělo jít o computer vision. Ale moc to nezvládalo a bylo to šeredně pomalé. Ale mám v plánu se k tvoření pro mobil (někdy) vrátit a udělat si (nebo někomu) nějakou aplikaci. Zatím tedy netvořím, maximálně si jen tak „hraju“. ;)<br />
Co se OS týká, tak trošku uteču nejdřív na desktop - tady jsem vyzkoušel jak Windows, tak Linux. A vlastně i DOS, když jsem na něm kdysi začínal (nepočítáme-li Atari 800 XE s kazeťákem, což bylo první zařízení schopné zobrazit hru/program u nás doma). Seděl mi Linux (Kubuntu), sedí mi i Windows (aktuálně Win7). Obé má něco do sebe. Když přejdu k mobilům, tak jsem do doby nedávné (před rokem v létě) používal mobil Nokia 3510i, kde se tomu vlastně ani OS neříká. Pak jsem přešel rovnou na Androida, kterého jsem si zamiloval. Ale držel jsem v ruce i zařízení s Windows Mobile i Symbian. Symbian mi přijde těžkopádný, divně ovladatelný (ale je to asi o zvyku, naši mají oba mobil se Symbianem a nenadávají na to nikterak). Windows Mobile měl kamarád na mobilu, ale pak od toho utíkal sakra rychle. :D Mobily a vůbec zařízení s Androidem... ten zelený robotek se mi stejně líbí nejvíc. Ale nikomu to nenutím, neberu mu jeho volbu. Stejně ode mě lidi chtějí pomoct jak s Androidem, tak se Symbianem a tak. A mě to docela baví, někoho něco naučit, pomoct mu. :)<br />
<br />
<b>5.) A vařit, vařit umíš?</b><br />
Hele vařit..., počítá se vaření vody na čaj? Ne? Tak v tom případě párky? Taky nic? A objednání pizzy znamená, že jsem uvařil? E-e? Sákryš. :) Tak jo. Když mám, pro mě pochopitelný, návod, jak na to, tak uvařit zvládám. Takhle jsem zvládl udělat už několikrát Kuře kung-pao (mělo to ode mě pár lidí a přežili) a třeba Chilli con carne (díky perfektnímu videonávodu od Davida Polesného ze <a href="http://www.zive.cz/">Živě.cz</a>) jsem si kdysi udělal takové, že mě pálilo hned několikrát (nemusím popisovat kdy, že ne?)... :D A jinak mě dost baví pečení. Vím, trošku atypické na chlapa, ale mě to prostě baví. Zvládám sice takové věci jako perník a podobné jednoduchosti (nepeču z pytlíku), ale nejvíc mě baví dělání muffínků. Tam jsem si už začal hrát a dělat různé polevy, experimentovat se složením... prostě hračička. A zatím jsem měl od přátel, spolupracovnic a tak jen kladnou odezvu. :) Tak teď nevím, zda to bylo díky tomu, že na mě chtěli být hodní nebo díky tomu, že jim to vážně chutnalo. Možná se jich nebudu ptát a budu předpokládat, že jim to tak moc chutnalo a budu spokojenější. :D<br />
<br />
<b>6.) Ale teď jsi mi krásně nahrál na další otázku. Davida Polesného znám osobně (on si mě asi pamatovat nebude, přeci jen se setkal se spoustou lidí). Kdysi jsme na pozvání T-Mobile, jako novináři, strávili, v zimě, čtyři dny v </b><a href="http://www.rindererhof.at/" style="font-weight: bold;">Hintertux</a><b>u, přímo pod ledovcem. Shodou okolností jsem s Davidem sdílel společný pokoj. Tehdy byl, tuším, šéfredaktorem MobilMánie a krásně jsme se tam společensky unavili. A tak mě napadá, co ty a hory? V zimě, létě?</b><br />
Tak toho človíčka bohužel osobně neznám, jen prostřednictvím časopisu a webu. A když vezmu hory, tak zvládnu i zimu, ale raději mám léto (přeci jen jsem se v létě i narodil, takže to je pochopitelné). A ať už hory nebo údolí, všude je něco krásného. Ale tím, že v létě je vidět v přírodě víc barviček, než jen bílá, tak to mám raději. A člověk nemusí být nabalený. Byť jsem pár zimních sportů zkoušel, žádný mi nepřirostl k srdci. Ale procházky v zimě, to je každopádně pěkné. Koulovačky taky můžu. Ale opravdu raději léto. Nedá se někde zvolit teplota, počasí a podobně? :) Zimu mám nejraději, když na ní koukám pěkně z teplíčka. Léto nejraději, když nesvítí sluníčko přímo na mě. Takže sice mám rád teplo, ale jaro až podzim jsou asi nej. A pak taky sobota a neděle (čas na výlety na kole, něco málo sportu, povídání si s fajn lidičkama...). ;)
<br />
<br />
<b>7.) Nejsi náhodou taková Princezna Koloběžka? Ani teplo, ani horko. Ani sluníčko, ani sníh. :D Kde se nejraději touláš? Kam nejraději vyjíždíš na kole?</b><br />
Princezna Koloběžka? Učesaný většinou jsem, upravený asi taky, kolobrndu nemám... ale takhle. Spíš než zimu mám rád velký vedra. :D A toulám se nejraději tak nějak různě, kam mě mobil s GPSkou zavede (a na místě bloudím a pátrám po ukrytých pokladech), ale hodně často si vybírám místa s dobrým výhledem (teď o víkendu jsem si pěkně zaťapkal na Kozelku a blízký Špičák, když jsem byl na chalupě u známých, jinak třeba Radyně, Krkavec a všeobecně okolí Plzně), místa s nějakou zajímavostí (památný strom, ukrytý potůček, ale i zajímavá místa ve městech) a co se kola týká, tak sice mám takové nějaké jednodušší horské (jediné odpružení jsou moje ruce a nohy), ale terén si moc nevybírám, takže jezdím kořeny nekořeny, kamení či mech... je mi to jedno (takže vlastně princezna Koloběžka ano). ;) Adrenalin mám rád, byť se po letošním letu přes řidítka snažím krotit. :)<br />
<br />
<b>8.) Jsi "kačer", jakou nejzajímavější kešku jsi ulovil?</b><br />
Jsem, byť je mi teprve rok a cca měsíc. A nejzajímavějších bylo několik. Když to budeme brát umístěním, tak bych asi řekl Vlčák (i naši řekli, že sice bydlí poblíž, ale dostali se tam až nedávno a je tam nádherný výhled do okolí), pár kešek ze Stříbra (opravdu pěkné okolí, různé "hrátky přírody" či "hrátky lidí s přírodou"), Plzeň, hlavní nádraží (protože byla moje první a vlastně mě k tomu přivedla) a možná ještě nějaké. Co se provedení týká, tak jednoznačně kešky od Alke04 (Žebrácké pověsti, Arabela...), protože ty kešky jsou zajímavé tím, že to nejsou jen plastové krabky schované pod něčím, ale třeba GC2YP23 mě opravdu dostala do kolen. Donutí občas člověka zapřemýšlet víc, než je v geocachingu zvyklý. A jinak mě baví příběhy. Takže série Plzeňské pověsti, Žebrácké pověsti a podobné kešky se mi prostě líbí. Bereme-li to z pohledu získání nových informací, tak takových keší je u mě většina. Za ten rok, co lovím, jsem se dozvěděl spoustu věcí. Ať už o městech, různých zákoutích, jevech (takové iridium záblesky jsem slyšel prvně až nedávno)... Různé výzvy, které kešky přináší, tak to je taky paráda. Prvně jsem lezl do konstrukce jezu, na různá místa, o kterých věřím, že ani místní nemají ponětí, protože nejsou pod nosem. Navíc je super ta komunita, která neřeší věk, jakékoliv vyznání atd. A která se schází na různých eventech i mimo ně. Mohl bych se rozplývat dál, ale řekl bych, že kdo je kačer, tak ví, o čem to je, kdo není, tak toho to asi ani nezajímá (a jestli ano, tak ať se zkusí zeptat nebo gůglit). Jen mě tak napadá, že tím, že jsem s geocachingem začal, tak na budoucí přítulkyni je jeden požadavek navíc - musí být aspoň trošku dobrodružné povahy a nesedět jen doma na pjordeli a rozhodně mi nesmí brát takovou krásnou a leckdy poučnou zábavu. :)<br />
<br />
<b>9.) Dnes (3.9.2012) začal nový školní rok. jak vzpomínáš na svoje „první den ve škole“?</b><br />
Sice si na to vzpomínám matně (není mi dvanáct, ale zase ne padesát, takže některé detaily jsou dost ostré), ale vybavuju si to. Do školy jsem chtěl i nechtěl. Nechtěl, protože bych přišel o kamarády ze školky. Když mi ale vysvětlili, že někteří z těch kamarádů tam budou taky, tak jsem tam chtěl. Inu první den jsem zvládl (ono na tom nic nebylo, jen si to přiznejme), doma se ptali, já říkal, že to tam bylo fajn a... druhý den mě mamča budila s tím, že se jde do školy. Tak jsem jí řekl, že já už jsem tam byl včera. Asi se jí to nelíbilo nebo co, tak mi vysvětlila, že se tam musí každý všední den. Zvykl jsem si. Měli jsme suprovou pančitelku. Do dneška na ni vzpomínám. Nějaká paní Haklová. Od ní jsme dostali sazeničku aloe. Na pracovkách jsme se učili sázet kytičky (určitě mi to strašně moc šlo). Z té aloe už je u našich, u babi, u známých, kamarádky a podobně, spoustu jejích potomků. Několik ran už pomohla zahojit, několik ran jsem si zase udělal, ale to je vedlejší. Prostě to byla milá paní, leccos nás naučila, jak už to tak v první třídě bývá (nebo jsem byl génius). :) Ale to jsem trošku odbočil. Pak totiž přišel konec školního roku (trošku jsem to zkrátil), předávání vysvědčení, loučení se... ale mě to nějak nedocházelo nebo co (asi dlouhé vedení). Když mi pak doma vysvětlili, že škola dva měsíce nebude a tudíž paní učitelku neuvidím celé dlouhé dva!!! měsíce, tak jsem propukl v hysterický pláč. Snažili se utěšovat, ale nešlo to. Nějak jsem to pak vstřebal. Nevím, zda to bylo díky tomu, že mě naši přihlásili na angličtinu u jedné slečny (v Tachově vozíčkářka Jitka alias Judy, jak jsme jí říkali - bohužel jsem na ní ztratil kontakt, což mě mrzí a rád bych si s ní popovídal), ale každopádně to byla má zkušenost s první třídou. Uznej, že zkrátit jsem to nemohl, páč bych vás o tu vtipnou story připravil. Dokážete si představit mě, takovýho drsňáka (ano, podle mě dělali postavu Duke Nukema, jen se jim to moc nepovedlo), který nejdřív nechtěl do školy druhý den a pak řval jak želva, že pančitelku dva měsíce neuvidí? Já teda jo. :D<br />
<br />
<b>10.) Moje otázky nebyly tak vtipné, jako tvoje odpovědi, snad mi to čtenáři odpustí, proto mne mrzí, že je tu poslední, desátá otázka. Děkuji ti, že jsi přijal pozvání do 10 otázek pro ..., že jsi vydržel trpělivě a vtipně odpovídat na otázky a - Je něco, co bys nám chtěl o sobě říct a na co jsem se nezeptal?</b><br />
Sice tak moc vtipné mi ty odpovědi nepřišly, ale jestli ses pobavil, tak to je jedině fajn. A jestli se pobaví někdo další, tak tím mi splní mou normu (tak nějak jsem si stanovil cíl: rozesmát denně alespoň jednoho človíčka. Když jich rozesměju víc, tak je to bonus). :) Tobě tu údajnou "nevtipnost" jistě všichni rádi za zpovídání lidiček odpustí. Já ti rozhodopádně děkuji za pozvání, za zajímavé dotazy a přeju ti hodně úspěchů a usměvavých dnů. Snad se bavili i čtenáři tak, jako já u otázek a odpovědí (nechceš z toho udělat spíš „20 otázek pro ...“? Přišlo mi to krátké.).<br />
A co se týká prozrazování, tak ani nevím, na co bych chtěl, aby se mě někdo zeptal. Tím si mě trošičku zarazil. Leda bych mohl prozradit lásku ke starším počítačovým hrám, čokoládě, vínu (byť jej neumím popsat jinak, než „chutná-nechutná“), autům značky Subaru a dalším několika věcem. A pokud má někdo nějakou spešl otázku, tak sem s ní (otázek se nebojím, ty mi nic udělat nemůžou). :o) Pokud se někdo bude chtít pobavit u toho, jak mi to nejde v ochotnickém divadle, určitě budu spamovat s informacemi tohoto žánru, vtípky budu dál vyhledávat a posílat a ... vlastně ani nevím, proč mě kdo sleduje... ale na každý pád, bude-li někdo, kdo si bude chtít popovídat osobně, tak klíďo - stačí se jen ozvat a domluvit. Ještě jednou díky za pozvání a vytrvalcům za dočtení. Mějte se nádherně! :)<br />
<br />
<i>Předchozí rozhovory </i><a href="http://eprofa.blogspot.com/p/10-otazek-pro.html" style="font-style: italic;">zde</a><i>.</i>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/14056518349037849576noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-16580952.post-35267013388873722142012-09-01T11:00:00.000+02:002012-09-01T18:13:51.699+02:0010 otázek pro ... @MrEdDy23Ahoj, po týdenní pauze vás opět vítám u <b>10 otázek pro ...</b> Mám velkou radost, že můj dnešní host, mi částečně připomněl dlouhých 13 let, které jsem prožil jako řidič sanitky v Nemocnici Na Bulovce. Také je to poslední prázdninový rozhovor a mám radost, že po celou jejich dobu došlo "jen" ke dvěma týdenním výpadkům. Nebudu vás již zdržovat, rozhovor je dlouhý, tak si ho hezky užijte.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-13Q_AdnPKLY/UD86Ef1vAcI/AAAAAAAAEdU/Kvesz_Pdhac/s1600/%2540MrEdD23.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="http://4.bp.blogspot.com/-13Q_AdnPKLY/UD86Ef1vAcI/AAAAAAAAEdU/Kvesz_Pdhac/s320/%2540MrEdD23.jpg" width="213" /></a></div>
<br />
<b>1.) Ahoj, jsem rád, že jsi přijal pozvání do 10 otázek pro ... Na začátku tě poprosím, představ se našim čtenářům.</b><br />
Ahoj i Tobě a díky za pozvání. Jsem rád, že na sebe můžu něco prásknout :) a samozřejmě Ahoj všem, kteří právě čtete.<br />
Na různých fórech a sítích používám buď pravé jméno Sláma Patrik nebo přezdívky EdDy*, MrEdDy nebo nejčastěji MrEdDy23 . Přezdívka vlastně vznikla už na základní škole, protože jsem hrával na Playstation Tekkena a mým oblíbenec byl Eddy Gordo, tak mi tak začali říkat. Vyrůstal jsem v dvacetipěti tisícovém městečku Žďár nad Sázavou, který se může pyšnit druhou největší poutí po pražské Matějské, krásnou CHKO Žďárskými vrchy, nebo památkami UNESCO, což spousty lidí neví a to mě tak trošku mrzí. Ale což.. Na konci každého května (blíženec), slavím narozeniny a letos to byly krásné 24.<br />
Vyučil jsem se v oboru kuchař-číšník. Už ve škole mě ale číšničina nebavila a táhlo mě to spíše do kuchyně. Po 6ti letech v různých restauracích, barech, hospodách, klubech a hotelech, ať už jako učeň na praxi nebo zaměstnanec na plný úvazek, jsem zjistil, že mě ani vaření nebaví a přemýšlel jsem co dál. Jelikož jsem přičichnu k měsíčnímu "vyššímu" kapesnému, do školy jsem už nechtěl.<br />
Obě starší sestry (30 a 28 - ano jsem ten nejrozmazlenější :) ) pracující ve zdravotnictví, mi nadhodili toto zařízení. Proto jsem se tedy sbalil, doma oznámil, že jako poslední opouštím hnízdo a odjel do Prahy k jedné ze sester. Ta mě ubytovala, a že něco najdeme. Po třech dnech jsem stěhoval od ní na ubytovnu nového zaměstnavatele, FN Motol, kde pracuji jako sanitář i dnes.<br />
Koníčky mám převážně z oboru moderní technologie, relax si dopřávám elektronickou hudbou, miluju humor a rád paroduju.<br />
<br />
<b>2.) Nenapadlo tě, „před útěkem“ do Prahy, že bys třeba podnikal? Měl vlastní hospodu, restauraci, hotýlek v malebné krajině. Zkrátka, být svým pánem?</b><br />
Samozřejmě napadlo, ale moc dobře vím, jak je těžké sehnat kvalitní kuchaře, číšníky a umět si je udržet. Co stojí jednotlivé přístroje a údržba, vymyslet „to“, na co se budou hosté vracet, „to“, čím být originální, najít v okolí dobrého dovozce surovin, masa, zeleniny, ovoce, nebo mít čerstvé vlastní. Také najít vůbec místo, kde mít svůj podnik i pro pěstování těchto produktů, nebo je mít aspoň odkud dovážet.. Ta odpovědnost je ohromná a to není nic pro mne. Nemám pocit, že bych byl v dobré pozici, i když mám zkušenosti z gastronomie. Sice budou lidé jíst pořád, ale když se podíváme kolem sebe, tak hospod, restaurací, hotelů a různých stravovacích zařízení, je obrovské množství. Jen málo z nich je opravdu kvalitních a jen hrstka skutečně „dobře“ vydělává. Takže tuto oblast jsem z hlavy vypustil a jen sleduji její vývoj. Ale to jen ze zvědavosti.<br />
<br />
<b>3.) Dobře. Vrátím se k tvé současné práci, proč sis vybral právě zdravotnictví? Je to s ohledem na tvé sestry, že v tomto oboru pracují a pomohly ti s hledáním práce? Vím, že je práce ve zdravotnictví spíš posláním a člověk tu práci musí mít rád. Nelze ji dělat, jen proto, že „nic jiného jsem nesehnal“. Lákalo tě i něco jiného?</b><br />
I díky rodičům jsem takový lidumil a často mi přátelé říkali, že na to jednou „dojedu“. Pomáhat druhým je prostě moje vlastnost, takže i to rozhodlo proč nemocnice. A taky se to potvrdilo. Mám pocit, že mě tato práce naplňuje, a když dokážu člověku i v těžké chvíli vykouzlit na tváři úsměv, tak je to sladká odměna. Hlavně jsem si uvědomil, že všechny moje problémy jsou proti těm, co denně vidím, úplné prd. Mám od té doby jiný pohled na život, jako takový. Dost často třeba slyším otázku „sanitář? To asi dost piješ, co? Nebo se to teda říká..“ Je pravda, že občas vidím nepříjemné věci, ale všechno je to součást života a to není důvod k pití. Jak už jsem řekl, relaxuju hudbou. A taky mám určitý respekt k tomu, co dělám. Je to podle mne jedna z největších zkušeností do života, kterou můžu kdykoliv potřebovat. Třeba se mi stalo, že na zastávce omdlel pán a dost silně se udeřil do hlavy. Automaticky jsem k němu vystřelil, zjistit, jestli dýchá a (ač se může zdát divné) hledal jeho doklady, abych věděl jméno a při probrání se ho na něj zeptal. Tím se ujistil, že je v pořádku (a skoro mě měli za zloděje). Paní vedle mu hned zvedala nohy, ale mně to přišlo jako hloupost, protože se udeřil do té hlavy a pokud by měl krvácení, tak by se už nemusel probudit vůbec. Byli jsme u něj dva a třetí volal záchranku. Zbylých cca 8 lidí jen přihlíželo. Tahle lhostejnost mi hlava nebere. Vždyť mohli být na jeho místě. Proto bych chtěl takto vzkázat, že nikdy nevíte, jestli ten stojící vedle nebude ten, kdo vám může zachránit život. A proto si musíme pomáhat.<br />
<br />
<b>4.) Je vidět, že máš svoji práci rád. Neláká tě udělat si „večerně“ zdrávku a dál studovat? Mudr. MrEdD? ;)</b><br />
Upřímně mě to vůbec neláká, navíc bych musel prvně dodělat maturitu a pak bych teprve mohl dělat zdrávku a následně další. Ale už na střední jsem prohlašoval, že mě nebaví prosedět zbytečně hodiny v lavici, když se můžu zvednout a jít to poznávat osobně přímo „do terénu“. Praxe je nejlepší učitel.<br />
Navíc mám svojí práci rád a jediné, co bych v nejbližší době rád udělal, je kurz ošetřovatele. Sice budu muset rok vydržet v lavici, ale rok mi uteče. Do delšího studia mě to nějak netáhne a abych byl MUDR. MrEdDy :), tak to bych seděl v lavici ještě hodně dlouho..<br />
Spíš mě láká cizina.. Austrálie, Nový Zéland, Island nebo Japonsko.<br />
Další věc je, se opřít do jazyků a naučit se psát a plynule mluvit minimálně anglicky. Když jsem byl (sice jen velmi krátce) na Campus Party v Berlíně, tak jsem si uvědomil, že bez jazyku jsem ztracen.<br />
Na Twitteru kdosi pronesl větu, která mi utkvěla v paměti a zněla nějak takto: "Docela mě mrzí, že mě rodiče nutili dodělat VŠ, místo aby mi řekli: „Nauč se jazyky a cestuj!“ Na dnešní dobu je podle mne, více než pravdivá.<br />
<br />
<b>5.) Tu větu si také vybavuju. Bohužel já znám pohled na vzdělání z obou stran a neřekl bych, že bez vzdělání, ale s jazyky, je život jednodušší. Ono záleží hlavně na tom, kdo ti to vzdělání poskytuje a v jaké kvalitě. Ale to už je odbočka. Na jakém oddělení pracuješ?</b><br />
To určitě není, za sebe to beru tak, že ta střední dá člověku nějaký základ a pak se už musí zdokonalovat sám. A je jedno kde, záleží na síle jedince :).<br />
Oddělení kde pracuji, je taková centrála sanitářů nazvaná Žurnální služba neboli Centrální dispečink. Přes den je nás asi 15 na celou nemocnici, ale pouze na určitou práci. Většina oddělení má přes den své sanitáře, takže ty se věnují pracím na oddělení a my vlastně běháme mezi odděleními.<br />
Na nočních a o víkendech jsme ze sanitářů jen my a máme to „celé“ na starost. Odnášíme různé vzorky krve, moči a jiných nálezů do laboratoří. Převážíme pacienty na vyšetření (přes den pouze v případě, že oddělení maximálně zaměstnalo svého sanitáře, chtějí mu dopřát chvilku oddychu, nebo žádného prostě nemají). Vozíme pacienty na operační sály a zpět. Nosíme z krevní banky krve, krevní destičky či plazmy tam, kam je potřeba. Děláme překlady pacientů (na jiné oddělení). Roznášíme oddělením léky a skladový materiál. A také jsme to my, kdo odveze tělo na patologii, když pacient zemře.<br />
A i když si třeba někdo říká, že je to pohoda, tak si představte, když se rozjede devět sálů (krve, plazmy, pacienti sem tam), do toho různé odběry, které nosíme do laboratoří vzdálených mezi sebou cca 1,5km, dva překlady, k tomu pár pacientů na RTG, sono, či jinou zobrazovací techniku, stačí jeden Exitus, na který musíme vždy dva a hned je v jednu chvíli 15 sanitářů pryč. Odděleních je na dětské části cca 30 a dospělé cca 90. A vážně jsem to nepřehnal. Není den, kdy by do telefonu nezaznělo: „Nezlobte se, ale teď tu nemám ani nohu“.<br />
<br />
<b>6.) Já ti rozumím, znám to, dělal jsem něco podobného 13 let <a href="https://twitter.com/NaBulovce" target="_blank">@NaBulovce</a>. A teď něco veselejšího, jak jsi prožil prázdniny?</b><br />
Tak to bych akorát učil orla létat :)<br />
Tak trošku jsme začali dovolenkovat už v červnu a letěli jsme na týden do Afriky. Konkrétně do Tuniska, ale líbí se mi říkat Afrika, protože v první chvíli si asi většina vybaví suché stromy, vyprahlou zem a Masaje, kteří polonazí tančí kolem ohně. Mně vždy pobaví: „Afrika? Co v Africe? Fakt?“ a ten obličej plný očekávání „něčeho neznámého“. Jojo, jsem takový rošťák :)<br />
A jinak „Prázdniny“ jsem měl z první poloviny pracovní, kdy jsem pomáhal rodičům s klasickými letními povinnostmi na jejich domečku a zahrádce. A z druhé poloviny oddych, jako výlety po hradech, zříceninách, procházky, výlety na kole, prostě maximální relax. Jsem spokojen. Teď už se zase těším na zimní dovolenou :)<br />
<br />
<b>7.) To vypadá, že jsi měl prázdniny celé dva měsíce! :) Afrika, černý kontinent, to láká k focení všeho, co se hýbe. Fotíš rád?</b><br />
No, skoro jo :)<br />
Dříve jsem se rád nechával fotit a lezl do každého záběru. Jenže se mi zdálo, že ty fotky nejsou tak jak bych si představoval a tak jsem se za fotoaparát začal stavět já. Před třemi lety jsem si koupil první zrcadlovku Canon D500, se základním objektivem EF-S 18-200 mm IS a začal si hrát. Dokonce mám na <a href="http://mreddy.rajce.idnes.cz/Prvni_den_s_Canonem/">Rajče.cz</a> album, kde jsem umístil prvních 6 fotek, které jsem vyfotil. Dále jsou moje výtvory k vidění na <a href="http://streamzoo.com/user/MrEdDy23/">Streamzoo</a>, kde jsou všelijaké fotky. Jsou tam i od kamaráda "amatéra" a to přímo ty blesky a moucha :) (Snad nevadí taková malá reklama :) )<br />
Se základním objektivem, bez clony, předsádky, stativu, dálkového ovládání a dalších se nedalo zase vykouzlit tolik kolik bych chtěl. Takže otráven vysokými cenami, jsem Canon odložil a prášilo se na něj. Naštěstí kamarád, vášnivý amatérský fotograf, neváhal a stroj ode mne koupil. Ale nastaly situace, kdy jsem někam jel a musel si půjčovat „vybavení“, což vyústilo ve vánoční dárek Nikon D3100, červený s 18-55 mm VR. Výběr trval dlouho a nakonec rozhodla barva, ale hlavně levnější příslušenství.<br />
V „Africe“ jsem si uvědomil, že bych mohl zachytit zážitky a situace i jinak a že k tomu potřebuju kameru. Bohužel jsem se dostal nedávno do situace, že si budu muset vybírat znovu zrcadlovku a to pro sebe a poté taky i tu zmiňovanou kameru.<br />
Rád zachycuji různé okamžiky a potom o nich třeba vyprávím nebo si je nechávám jen pro sebe, takže „dokud dýchám, tak nepřestanu“ :) Abych to neprodlužoval, Ano fotím rád! :)<br />
<br />
<b>8.) Jak se díváš na focení mobilem? Je to jen taková "Znouze ctnost", možnost pořídit rychle, někdy i kvalitně, zajímavou fotku, nebo lze hovořit i o "profesionální" fotografii? Používáš mobil k focení? A už sis u někoho řekl: "Ten dělá mobilem pěkné fotky"?</b><br />
Abych byl úplně upřímný, tak jsem to určitě řekl, ale netuším už na jakou :) Focení mobilem je totiž docela široký pojem.<br />
Pokud se jedná o starší modely (třeba do roku 2009), tak tam by se jednalo opravdu spíše o možnost rychle pořídit snímek pro nějakou srandu, nebo vlastní potřebu, protože takové fotky by se musely dlouho a složitě upravovat a nejspíš by i konečný výsledek nestál za moc. Pokud se jedná o dnešní modely, tak ty už se dají srovnat s kvalitními kompakty.<br />
Všechno ale záleží na tom kdo "mačká spoušť" - jestli hledí na expozici a hraje si s ní, vybírá si focené objekty a jejich úhly. Takže říkám, že na současnými mobily se dá zachytit i profesionální kousek.<br />
Já osobně fotím hodně věcí mobilem, ať už jen „rychle, dělej, honem“, nebo mám čas si s tím pohrát. Pár fotek je i na zmiňovaném Streamzoo, třeba fotografie „Jihlavské podzemí“ (fotka chodby,tuším asi 10tá od konce) je focena mobilem. Jen nevím kterým, protože se mi v ruce moc dlouho neohřívají. Možná je to HTC HD2, ale fakt přesně nevím :)<br />
Pochopitelně pokud někam jedu přímo fotit, tak jde na řadu zrcadlovka, protože jedině s ní vím, že budou fotky nejkvalitnější a mám obrovské množství možností nastavení. Na vše ostatní používám mobil a je to podle mne v pořádku.<br />
<br />
<b>9.) Jsi členem komunity kolem <a href="http://miui.cz/">MIUI.CZ</a>. Jak ses k tomu dostal a jak pokračuje vývoj?</b><br />
Všechno začalo tím, když se na XDA-Developers fóru objevila před dvěma lety neznámá modifikace android ROM. Celá byla jen v čínštině a podle ukázkového videa byla oproti dosavadním neskutečně rychlá. Obsahovala zajímavé customizace, které v té době nabízely pouze ROMky z kuchyně CyanogenModu. Během pár dní se objevil první balíček, který celou ROM „poangličtil“ a na svědomí to má MarkHuk. A začaly se rojit další a další verze, které nesly pouze číselné označení, a chvíli trvalo, než mi došlo, že znamenají datum a že je každý pátek nová verze. Na Androidforu jsme vedli vášnivé diskuze, až se objevil někdo, kdo zkompiloval český balíček. Byl jsem jako v ráji :) Tento človek vystupující jako PepeII (snad se nebude zlobit), byl ale časově vytížen a tak byla čeština pouze na verze, které byly třeba 3 týdny pozadu a to mě mrzelo. Nabídnul jsem mu pomoc, ale nebyl moc sdílný a neporadil jak na to. Tak jsem navštívil „strejdu“ Google a hledal a hledal, dokud jsem nenarazil na návod jak kompilovat. Návod byl a já se do toho mohl pustit. Začátek byl otřesný. Aplikace padaly, čeština měla chyby a něco jsem ani nedokázal přeložit a tak jsem na jedno vydání ROM kompiloval a testoval třeba celý víkend. Pepe měl však k mému překladu a kosmetickým úprávám neustálé připomínky a nesdílel můj nápad s podporou českých vývojářů (chtěl jsem do balíčku přidávat české aplikace, abych zviditelnil jejich tvůrce a podpořil je). Oslovoval jsem je a oni s nadšením přijímali, tak jsem se s Pepe rozloučil, převzal štafetu a začal úplně od začátku. Stáhl a dekompiloval jsem celou ROM jak čínskou, tak anglický balíček, a znovu podle sebe překládal. Strávil jsem u toho asi 14 dní, než to bylo v základu hotové. Pak jen vždy v pátek, kdy vyšel anglický balík od Marka, seděl do noci a někdy i do rána u PC a překládal a kompiloval do češtiny. Ohlas to mělo výborný a já se cítil jako král :) Každý týden měl můj balíček s češtinou asi 60 stažení a to jen pro zařízení HTC Desire a Nexus One. Začaly se ale množit dotazy na další a další zařízení. Chtěl jsem vyhovět všem, protože ty děkovné věty byly můj motor, ale jen tato dvě zmíněná zařízení mi braly týden co týden spoustu volného času a já na další nestačil. Taky se mi stalo, že jsem s tím úplně přestal, ale po dvou měsících, kdy se mi dostávalo proseb, jsem byl zase zpátky a dohnal, co bylo potřeba.<br />
Stál jsem před otázkou co s dalšími zařízeními? Takže přišel nápad a já na <a href="http://miuiandroid.com/">miuiandroid.com</a> fóru (založené Markem) psal na Czech translation a i na androidforum prosbu o další nadšence, aby mi pomohli. Zprvu to šlo těžko a mě zase docházela síla. Pak se ale objevil <a href="https://twitter.com/RadovanKepak">@RadovanKepak</a> a ten sehnal další. Založil web <a href="http://miui.cz/">miui.cz</a>, sestrojil autobuild, spojil se s Markem a začal přidávat další zařízení. Na chvilku jsem mohl zase nabírat síly, jenže jsem se na dlouho odmlčel a to vedlo k pocitu, že jsem odstrčený a to mě mrzelo. Tak jsem se stáhl do ústraní. Tam jsem prakticky zůstal a teď jen občas přispěju opravou češtiny a nějakým tím „rozumem“ do fóra. Abych si trošku přilepšil, tak jsem se pustil i do počeštění za pomoci FeReTa (přeložil QIP pro symbian) QIP for Android a MobileAgenta (oba ICQ klienti). Psal jejich vývojářům, že jim je pošlu, ale asi to nechtějí zadarmo a šuškalo se, že na to mají firmy, ale ani po roce v nich čeština stále není. Možná i proto, že ICQ celkem upadá.. Teď se věnuji počešťování QIP 2012 pro PC. A ten dobrý pocit, že v tom všem mám prsty i já, mi nikdo nevezme :)<br />
Celé je to ale dobrá ironie, protože anglicky umím prd a vše jsem ladil podle překladače, podle toho co co znamenalo v praxi, nebo podle ohlasů.<br />
A jako takový svůj podpis jsem si v těch všech vybral, že místo „tří teček“ dělám jen „dvě“ :)<br />
<br />
<b>10.) A touto odpovědí jsme se dostali na konec našeho rozhovoru. Je to škoda, povídat bychom si mohli určitě ještě dlouho. Děkuji ti za příjemný rozhovor, který mne i částečně vrátil k mé bývalé práci a na závěr se tě, jako tradičně, zeptám - Je něco, co bys nám chtěl o sobě říct a na co jsem se nezeptal?</b><br />
Asi jen to, že jsem často arogantní, zlý, dělám naschvál špatné věci, biju holky, jsem drzý, rád se peru a taky pomlouvám všechny za jejich zády. Srandu si nedělám, jen si k tomu přiřaďte antonyma :)<br />
Ještě jednou velké DÍKY za pozvání a snad jste si o mě udělali kladný obrázek..<br />
<br />
<i>Předchozí rozhovory <a href="http://eprofa.blogspot.com/p/10-otazek-pro.html">zde</a>.</i>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/14056518349037849576noreply@blogger.com0