motto: "bez háčků a bez čárek, je mobilní pisálek"

8.1.11

Nejsem chudý, ani bohatý, jsem tedy méněcenný?

Nepatřím mezi lidi, kteří si mohou koupit po čem zrovna touží. Nebo to, co zrovna vidí a připadá jim, že to nutně potřebují. A už vůbec ne, mezi ty, kteří musí mít to, co je zrovna "IN".

Vydělávám něco málo, než je republikový průměr. Na zaplacení složenek to stačí. Na finanční chod domácnosti nejsem samozřejmě sám. Spolu s manželkou nám na domácnost přispívá i starší syn, který již pracuje. Mladší navštěvuje základní školu.

Spolu s námi sdílí domácnost naše zvířata. Dva psi, kočka a fretka. Fretka je nalezenec. Dobří lidé ji našli o předminulé zimě u popelnice, tak jsme se ji ujali. Kočku někdo srazil autem. Byla na tom hodně špatně. Po mnoha operacích je již v pohodě. Přes svůj hendikep (nemá očičko, po operaci částečně pokřivenou čelist, občasné problémy s chůzí) ji máme rádi, jako by byla zdravá.  Fenečka (Aiky) je z útulku. Manželka ji, po mém souhlasu, přivedla domů s 10kg nadváhy. Kila jsou již pryč a Ájinka je u nás naprosto spokojená. Bacardi, ten jediný je "opravdu náš". Máme ho od štěňátka. Všechna zvířátka, která jsme mu přivedli domů, přijal za své kamarády a pomáhá nám s jejich socializací.

Jak je vidět, všechny peníze, které přebývají, jdou do našich zvířátek a jejich potřeb. My sami si toho moc nekupujeme. Když je potřeba koupit něco důležitého, musíme se omezit v něčem jiném. Ale nám to nevadí. Řídíme se heslem, že zvířata se sami o sebe nepostarají, to musí udělat člověk. U těch hendikepovaných, nebo odložených to platí dvojnásob.

Je spousta věcí, které bych chtěl dopřát své rodině. Dovolenou. V létě u moře, v zimě na horách. Klukům to slibujeme už mnoho let. Upravit si byt podle vlastních představ. Koupit nové spotřebiče. Vestavěné, do kuchyně. Novou televizi, BlueRay přehrávač. Denisovi vlastní notebook. Máme rádi moderní technologie. Jsou věci, které bych si opravdu přál mít.

Ale žít se dá i bez tohoto všeho. Základem všeho je láska a porozumění. Mám rád svoji rodinu, miluji svoji manželku. Kluky, kteří nám dělají radost o starost. To k životu prostě patří. Mám rád naše zvířata.

Při poznámkách teenagerů v metru: 
Ty vole, to musím mít!
Ty krávo, já umřu, když mi to máma, jako fakt, nekoupí!
Viděl jsi ho (nejlépe jakékoli elektronické, komunikační zařízení), to mi naši koupí.
a další podobné mladistvé nářky a zbožná přání, se už musím jen smát. Copak se dá všechno vyvážit penězi? Podle některých zřejmě ano. My doma, ale tvrdíme, že NE! Z pohledu puberťáka je do držgrešlství a známka chudoby. 

Zamyslete se i vy! Až si půjdete koupit něco, co "nutně" potřebujete, jestli není ve vašem okolí někdo, komu by větší radost, než vaše nová hračka, udělala vaše přítomnost nebo pomoc?

6 komentářů:

  1. Mluvíš mi z duše. Jsem na tom úplně stejně, teda až na ty zvířátka ;-). Jsme doma čtyři, nežijeme si špatně, přesně jak říkáš, důležitá je láska. Mám rád svoji ženu, své děti a kupodivu svoji práci. Na světě jsou jiné, daleko krásnější věci než je drahá elektronika, auta atd. Když má člověk někoho rád, to je to nejvzácnější, co může mít.

    btw... Neříkám, že si někdy taky neudělám radost a nějakou tu "hračku" si někdy koupím, ale snad 100x přemýšlím, jestli není potřeba koupit něco důležitějšího. Většinou se něco najde. Ale nevadí mi to.

    OdpovědětVymazat
  2. Ještě jsem zapomněl napsat, že do nedávna jsme na Vánoce vždy vybrali dvě děti z dětského domova, ve věku našich kluků, a splnili jsme jim jejich přání Ježíškovi.

    OdpovědětVymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  4. Tak asi přeci jen jsem puberťák. Za prvé si myslím, že peníze jsou o nejdůležutější, protože s jejich pomocí jde dosáhnout všeho ostatního, což se naopak říci nedá, a za druhé si myslím, že přispívat dětem z dětským domovů je naprostá kravina, neboť jsem pár z nich potkal, a potom, co jsem viděl, jaký mají vztah k darovanému majetku, který rozhodně není malý, se na všechny, kteří si myslí, jakou dobrou věc nedělají, dívám se znechucením. Ale klidně jim na ty cíga přispívejte, já už s nimi v budoucnu nic dočinění mít nehodlám.

    OdpovědětVymazat
  5. Zrovna klukovi bych vlastní notebook koupil. První jsem dostal když jsem nastoupil na střední a teď před maturitou je člověk dost rád, že má většinu zápisů ze školy v elektronické podobě. Jako nemusí to být nic extra, už i výkonné notebooky stojí často méně než 10 tisíc.

    OdpovědětVymazat