Ve dvou po sobě následujících dnech, jsem v jedné Pražské nemocnici navštívil dvě různá oddělení. Pokaždé, jako doprovod osoby blízké. Z obou oddělení mám stejně špatný pocit. Nebudu psát o jakou se jedna nemocnici, ani odděleni. Do těchto návštěv jsme s nimi měli jen ty nejlepší zkušenosti. Jak s přístupem personálu, tak s kvalitou lékařské péče.
Včera jsem doprovázel tchýni na příjem, k plánované operaci. Od 7 hod. jsme čekali na příjmové ambulanci. Po absolvování všech vstupních vyšetření, jsme se přesunuli na lůžkové oddělení. Jelikož nebyla k dispozici volná postel, museli jsme čekat na chodbě. Budiž, jsem zvyklý čekat, nedělá mi to problémy. Babička je v důchodu, takže také nikam nepospíchá. Ale je diabetik. A o to v tomto případě šlo. Do nemocnice, na pokyn anesteziologa, vyrazila bez ranních léků. V průběhu čekání se jí udělalo mdlo. Požádal jsem sestru, zda by ji mohla změřit glykemii, že je bez léků a čekáme již poměrně dlouho. Její reakcí jsem byl překvapen. Má moc práce a my víme o tom, že čekáme na volnou postel. Chvilku jsme se dohadovali, ale ve vší slušnosti. Přesto ji nakonec glykemii změřila. Ta byla vysoká. A najednou to šlo. Přivolaný lékař dal pokyn, aby babička dostala najíst a dostala léky. Během půl hodiny bylo lůžko volné a babička v něm. To vše až po 5 hodinách čekání.
Dnes jsem doprovázel manželku na plánované vyšetření. Z minulého termínu se pro nemoc musela omluvit. Náhradní termín byl stanoven na dnes. A to již před měsícem. Na tyto vyšetření dochází již několik let, do té samé ordinace, ke stejnému lékaři. Je po těžké operaci a kontroly tohoto typu jsou nutné. Ve stanovenou hodinu jsme se dostavili do kartotéky oddělení. Jaké bylo naše překvapení, když nám bylo oznámeno, že pan doktor již neordinuje. Člověk by si řekl, že to není nic divného. Odešel do jiné nemocnice, třeba. Ale ještě větším překvapením je, že s jeho odchodem, byla jeho specializovaná ambulance uzavřena. Bez náhrady. Vlastně náhradou je soukromá ordinace pana doktora na Praze 7. Ordinace byla zrušena zřejmě k 1. květnu, to nevíme. V diáři ambulance bylo pouze jméno mé manželky. Nikdo více, nikdo méně. Ostatní pacientky pana doktora o tom zřejmě již věděly. Ale manželka ne. Ta byla před měsícem objednána na dnešní datum. V tu dobu, ale již muselo být jasné, že pan doktor bez náhrady končí a mělo jí to být oznámeno. Anebo, proč se u lékaře dávají kontaktní údaje? Asi proto, kdyby k něčemu došlo, aby mohl být pacient v čas informován.
A co na to pacient? Ten tiše snáší nástrahy našeho zdravotnictví. Přitom se jedná o podnikání jako každé jiné. Zeptejte se podnikatele, co by se stalo, kdyby se podobným způsobem choval ke svým zákazníkům. Asi by už dlouho nepodnikal. Státní zdravotnická zařízení se takto, ale chovat mohou. Lidí (pacientů) je dost, takže, když si chvilku počkají, nic se přeci nestane. A když to nevydrží a odejdou do jiného zdravotnického zařízení, svět se také nezbortí. Zas přijde nový pacient, který rád počká, nebo omluví neschopnost personálu, podat informaci, protože tam, odkud přichází to bylo možná ještě horší.
Má pacient vůbec nějaká práva? Má! Existuje totiž Etický kodex práv pacientů.
Žádné komentáře:
Okomentovat