Malé, žluté

Dnes jsem byl účastníkem bezvadné konverzace. Sedím na dispečinku, když tu zvoní telefon. Dispečerka jej zvedá.
Poslouchá a praví:"Podívám se." Zbystřil jsem pozornost.
Stoupá si nade mne a říká:"Zvedni se."
Já:"Proč"
Dispečerka:"Neptej se a zvedni se."
Já:"Proč."
Dispečerka:"Jestli na něčem nesedíš."
Já:"Myslíš, že jsem blbej, abych si na něco sedal?"
Dispečerka:"Ne."
Já:"Co hledáš."
Dispečerka:"Já nevím."
Já:"A jak poznáš, že si našla to co jsi hledala? Kdo to byl?"
Dispečerka:"Jaroslav."
Já:"Tak mu zavolej a zeptej se ho co máš hledat."
Dispečerka:"Hmmm." Odchází do vedlejší místnosti. Vrací se, vytáčí číslo auta. Ozývá se posádka:"......"
Dispečerka:"Nic jsem nenašla. A co to má být."
Jarda:"Je to malé a žluté."
Já:"On je snad blbej. Jak máme hledat něco, když nevíme co."
Jarda:"Tak to nehledej."
Zvedám se a pro jistotu se dívám na čem sedím. V tu chvíli na to padne můj zrak. Je to na křesle a já na tom sedím. Hlavně, že jsem to zatloukl. Ohýbám se, beru to do ruky a podávám to dispečerce.
Já:"Zavolej mu a zeptej se ho jestli je to ono."
Dispečerka vytáčí auto. Ozývá se posádka.
Dispečerka popisuje Jardovi co jsme našli a ptá se ho, zda-li je to ono. Jarda se raduje. Našli jsme správnou věc. Malou a žlutou.