
Díky za rozhovor
Předchozí rozhovory:
10 otázek pro ... Tomáš Jelínek




Pro dva psy kupujeme 12kg pytel psího žrádla. Už několikrát se stalo, že se naše milá fenečka prokousala obalem ke granulkám.
Koukám na pytel a přemýšlím, proč je obráceně, než jsem ho nechával? Granule jsem psům nandaval já, takže nikdo neměl potřebu s pytlem hýbat. Někdo přece. Ano, naše fenečka. Pytel otevřela a sežrala skoro 1/4 pytle.
Večer ležela, funěla a bříško měla pěkně nafouklé. Ještě v noci jsem s ní běhal po sídlišti, aby se ji trochu ulevilo. Při každém venčení po ní sbíráme skoro koňské koblihy.
Jedná se virtuální obchodování na akciovém trhu. Jedinou komoditou zde jsou Twitter účty. Proto ta otázka, vlastnictví účtu na Twitteru. Registrovat se lze na hlavní stránce, prostřednictvím Twitter účtu. Po cca 12 hodinách vám na email přijde oznámení o vaší registraci. Teď už nic nebrání vašemu obchodování.
Na počátku dostanete virtuálních 100$, pro první nákupy. Záleží jen na vás, jestli je utratíte najednou nebo postupně. Jestli je utratíte za akcie jednoho nebo více účtů.
Akcie jsou rozděleny do šesti hlavních kategorií a každá má několik dalších podúrovní. Zde najdete Twitter účty největších a nejznámějších lidí a společností světa. Nechceteli vybírat z těchto účtů, máte možnost, přes vyhledávací pole, najít si vlastní účet, se kterým budete obchodovat.
Jak se stanovuje hodnota akcie účtu? V prvé řadě je to jeho obchodovatelnost. Čím více lidí vlastní akcie vašeho účtu, tím větší je jeho hodnota. Dalším ukazatelem hodnoty je vaše aktivita na Twitteru. Jak často tweetujete, kolikrát jste retweetnuti a počet vašich reply. To všechno stanovuje hodnotu vašeho účtu.
Hodnota účtů je průběžně aktualizována a na vás, jako burzovních makléřích je rozhodnutí, jestli nakoupit, prodat nebo ponechat.
Hra je to chytlavá a za poslední víkend se počet hráčů zněkolikanásobil.
můj účet na twiDAQ - http://twidaq.com/jiproch
můj účet na Twitteru - http://twitter.com/jiproch
Nejdůležitější věci jsem schopen řešit prostřednictvím mobilu. Email, soc. sítě i psaní na blog. Můžu se podívat i na základní statistiky návštěvnosti, ale už ne na podrobnější přehledy. Zadávání údajů do kalendáře, na Google Calendar, nejde. Editace dokumentů v Docs, nejde. Prohlížení Flash animací, nejde. Prostorově náročnější webové stránky, problém. Zakládání anket, problém.
Z části za to může můj mobil, jsou věci které nezvládá. Ale to nejnutnější, to zvládne. A to mi dosud stačilo. Co nešlo, udělal jsem doma na počítači. Teď ani prd.
Nechce se mi podnikat žádné radikální řešení. V počítači máme mnoho souborů, o které bychom neradi přišli.
Ve středu jsem to vydržel. Sice jsem podnikl několik pokusů o jeho nápravu, leč marně. Ozval se mi i kamarád, ať prý to přivezu, že to je otázka hodiny. Hodina pro mne v tu chvíli byl moc dlouhý časový interval. Musel jsem zařídit několik málo věcí. Zřejmě na návštěvu u něho ještě dojde.
Ve čtvrtek slíbil syn, že se na to podívá. Než jsem večer odjížděl do práce, chtěl jsem znát výsledek jeho pokusu. Z jeho odpovědi se mi chtělo smát. Prý nesl instalační CD a na ledu s ním uklouzl a zlomil ho! To je jak s tou koledou.
Dnes je pátek a já začínám cítit, že už je nejvyšší čas, s počítačem něco udělat. Dokud vše funguje, tak jak má, vůbec si nepřipouštíme myšlenku, co kdyby? Ale jak je stroj nefunkční, je zle! Ať se mobilní telefony vyvíjí seberychleji, stolní, nebo přenosné počítače zkrátka nahradit nemohou.
A proto já jsem v tuto chvíli hluchý a slepý, jen s mobilním telefonem, který mi slouží jako hůl, kterou si nevidomý člověk ohmatává okolí.
Naše kočka je nalezenec. Našli ji dobří lidé, kdy se, po srážce s autem, pohybovala na hranici života a smrti.
Následky nehody si ponese do konce života. Zlomená pánev, přeražená čelist, poškozené očičko a otřes mozku. To byly prvotní znaky úrazu. Levé oko muselo být posléze odstraněno. Následovala ztráta sluchu. Z prožitého traumatu se postupem času a péčí všech na veterině dostala. Je to kočka a ta má přeci devět životů.
Jednou, dvakrát do roka se však u ní projeví následky nehody. Začne se schovávat, přestane přijímat potravu a pít. Má zvýšenou teplotu, která se šplhá až ke 41st. C. Jde o jakýsi zánět někde mezi mozkem a vnitřním uchem. Ztrácí motoriku a působí zmateně.
Každých 24 hodin musí dostávat antibiotika. Dvakrát denně léky na bolest. Každých 30 minut dostává ručně pít. Trvá to tak tři až čtyři dny. Pak všechny příznaky zánětu pomalu ustupují a ona se dostává do normálního stavu.
Na veterině, kam ji ji ti dobří lidé přinesli, pracuje má manželka. A protože máme rádi zvířata, máme ji doma. Máme ji rádi a poskytujeme ji veškerou péči a lásku. Ona nám to mnohonásobně vrací.
Z mého bývalého působení v tištěném a internetovém médiu, zabývajícím se mobilní komunikací, mám mnoho přátel. A taky známých, od kterých se stále občas dovídám mnoho zajímavého. Nebo i věci, které se "obyčejný" člověk nedoví.
Někteří mí známí už na svých pozicích nejsou. Někteří jsou ještě výš. Někteří změnili i obor, ale povětšinou jsme stále v kontaktu. Díky některým, jsem poznal spoustu zajímavých věcí i míst. A nejen v České republice.
Včera jsem poznal nového kamaráda. Chtěla tomu náhoda, nebo osud? To je jedno. Důležité je, že jsme se seznámili. Jmenuje se Ondra a pracuje pro velkou antivirovou firmu.
Vlastně za to může Zajda. Zajíc z mé 365ky. Ondrovi se hrozně líbí. Dostal nápad, že by se Zajda mohl vyfotit u něj v kanceláři. Myšlenka skvělá, tak na co čekat. Odpoledne jsem se sešli a jeho nápad uskutečnili. Ondra je hrozně fajn kluk, se kterým se život dvakrát nemazlil.
Většinou jsem od svých známých bral. Tentokrát jsem dal. Je fajn, mít možnost, splnit někomu jeho přání.
Když se probudíte, buď si vůbec nic ze svých snů nepamatujete, nebo jen kousky. Sen trvá jen velice krátkou chvíli, ale může být velice intenzívní. Nikdo neví, proč se nám zdá, to co se nám zdá. Škoda, bylo by příjemné snít o tom, o čem chci.
Tak a teď už ke kouskům mého sna. Jsou to jen střípky, ale povětšinou v nich figurují ti samí lidé. Přesně si vybavuji jen dva: @parohac4 a @j3ndys. Jsou to přezdívky, pod kterými vystupují na Twitteru. Byli tam i další, ale ty si nevybavuju. Takže, začínáme:
1. jedu v autě a telefonuji s @j3ndys. Říkám mu, že jsem psal nějaký dlouhý komentář, přes TwitLonger Beta, ať se podívá na Twitter. On je na nějakém večírku, nebo někde, kde je raut. Asi jak je teď na tom Siemens školení :), v telefonu je totiž hrozný hluk.
2. na zadní stěně kamionu, kde je lůžko, mám ohromnou plazmovou televizi. Právě ukazují záběry s nějaké televizní besedy. A já koukám, vedle sebe sedí @j3ndys a @parohac4 a děsně se na sebe šklebí. Když jsou v detailním záběru, tak, jako by věděli, že je vidím, začnou mi mávat, objímat se kolem ramen a volat mé jméno.
3. jsem v hale Ruzyňského letiště. Je rozděleno na dvě části. V jedné normálně odbavují pasažéry a ve druhé se koná nějaká technická výstava. Nevybavuji si čeho se týká. Jsou tam snad všichni, které znám z Twitteru. Všichni mají obličeje, přesně takové, jako mají profilové fotky na Twitteru. Bavíme se tím, že všechno fotíme a posíláme na Twitpic nebo Yfrog, díváme se na to a komentujeme.
4. s někým, obličej si nevybavuji, jsme na takovém mostíku, přes halu, kde se koná výstava. Stojí tam s námi hosteska a pořád se nás ptá, jak uděláte toto a jak toto, ale musíte vždy použít jen věci, které máte bezprostředně u sebe. Pořád kroutíme hlavou, že nevíme. Až do chvíle, kdy se ji v ruce objeví předmět, který po nás chce rozebrat. V tom kolega vítězně vytáhne Švýcarský vojenský nůž, ukáže hostesce všechny jeho vychytávky a šťastně se usmíváme. Jsme vítězi nějaké soutěže.
5. a to nejlepší nakonec. Prohlížel jsem si velikánské album fotek, přátel z Twitteru. Nejlepší na tom celém bylo, že u každé fotky bylo: Posted by Facebook!
A teď mi řekněte, je to normální? Nebo máte podobné sny? Zřejmě bych měl omezit svůj pobyt na Twitteru.
Ve chvíli, kdy výrobce čehokoli, oznámí nový výrobek čehokoli a je patrné, že z toho bude mít nemalý zisk, objeví se v Číně funkční cokoli, které okamžitě putuje od výrobce k zákazníkovi. Jeho cena i kvalita je minimální, ale o to větší jsou výrobní série a prodeje po celém světě.
Marně se výrobci dožadují zákazu výroby, zákazu dovozu na trhy, kde své výrobky chtějí prodávat. Čína je mocnost, kterou nikdo a nic nezastaví. A když už se podaří realizovat zákaz oficiální distribuce, vždy se najde kanál, jak takový plagiát dostat k zákazníkům.
Stačí nahlédnout na Aukro.cz co se tam nabízí za všemožné napodobeniny mobilních, ale i jiných zařízení.
A co si budeme nalhávat, vždy se najde dost kupců, kteří si takovou věc koupí. Nevadí jim, že s oficiálním výrobkem takové zařízení nemá nic společného. Nemluvě o podpoře a možnosti výrobek reklamovat. Ale vždyť je to tak levné. A kolikrát i na první pohled k nerozeznání od originálu.
Ať už vzpomenete na jakoukoli věc, vždy lze k ní dohledat napodobeninu z Činy.
Až uvidíte člověka, jak ovládá svůj iPhone dotykovým perem, vzpomeňte si na název mého zamyšlení - Já milovat svuje iPhune.
A vlastně ani tramvaj nezdražili. K čemu tedy došlo? K nárůstu cen jízdného na příměstských linkách.
Včera jsem po šesti dnech jel do práce metrem a autobusem. Na Opatově přestupuju na příměstskou linku. Ještě minulý týden jsem platil 14Kč, včera najednou 18Kč. Nejprve jsem si myslel, že se řidič spletl v tarifu, ale neřešil jsem to. Odpoledne, kdy si kupuji jízdenku za 32Kč a jedu až domů, jsem platil 40Kč. Řidič mi vysvětlil, že se zdražovalo.
Nedalo mi to a v metru jsem se podíval na ceny jízdného. Po Praze se ceny nemění. Jen příměstské linky šly s cenou nahoru.
A protože středočeská integrovaná doprava zdražila již od 1.1. byl Ropid nucen k tomuto kroku přistoupit od 5.1.
Jak se mění jízdné? Je to v poměru násobku 2 v každém tarifním pásmu. Tudíž jedno pásmo, zdražení 2Kč. Výjimkou je třetí a čtvrté pásmo, kde je zdražení shodně 6Kč. Ale už v pátém pásmu je zdražení opět o 2Kč více, tedy 8Kč. Zdražení se týká i měsíčních časových jízdenek.
Nikde o tom ani písmenko, žádné upozornění. Až včerejší Metro (http://metro.cz) teprve o této situaci, v cenách jízdného, přineslo podrobnější informace.
Pamatujete ještě tuto předlistopadovou říkanku? Ti mladší asi ne. Ale my starší, my víme co to bylo sehnat pár Bonů a jít do Tuzexu koupit něco západního zboží.
Před každým Podnikem zahraničního obchodu (Tuzex) stávali veksláci. Dnes by se řeklo směnárníci a snažili se nám vnutit Odběrní poukázky (Bony) do Tuzexu.
Jestli se dobře pamatuji, reálný kurz v roce 1989 byl
1Kčs Odběrní poukaz (Bon) = 3,50 Kčs
Dnes, cestou na poštu jsem našel toto:
Jak bych byl před listopad 1989 šťastný!
Dnes bylo nad Českou republikou možné sledovat částečné zatmění slunce. Pozorovat jej bylo možné pomocí skla ze svářečských brýlí, tzv. mylarovou fólií, nebo pomocí jiných ochranných pomůcek. Použít se dal i CD disk.
Pomocí DVD disku jsem i já zatmění sledoval. Pokoušel jsem se jej i vyfotit, leč DVDéčko k tomuto účelu není vhodné. Díky hastagu na Twitteru, si uživatelé předávali informace, kde a jak zatmění sledují.
Některým se jej podařilo i vyfotit:
Libor Krayzel – foceno iPhonem přes dvě diskety
Marek Kolasa
Stěpán Pernický
Na uvedeném hastagu je možno vidět i další fotografie.
Až později jsem našel starou 3,5” disketu, se kterou jsem provedl zkušební foto slunce:
Další částečné zatmění slunce budeme moci pozorovat v roce 2015, velké částečné zatmění pak v roce 2026 a úplné zatmění až v roce 2135.
Část informací byla převzata ze serveru iDnes.cz, kde byly zveřejněny i fotografie čtenářů.
Zřejmě budu zaspávat. Ráno jsem se nemohl probudit. Popravdě, vstávání mi dělá problém každý den. A je jedno, jestli je to ráno, dopoledne, odpoledne nebo večer.
Dopoledne se doma objevil starší syn, který včera vyhrožoval, že se stěhuje pryč. Ve čtvrtek odpoledne odešel do práce a na Silvestra ráno psal, že neví, kdy se vrátí. Aspoň občas poslal SMSku, tak jsme věděli, že je v pořádku. Podle tohoto to vypadá, že s námi ještě letos bude bydlet.
Po obědě jsem se rozhodl, že se pokusím opravit naše nepojízdné auto. Skoro týden nemůžu nastartovat. Vzhledem k okolnostem nebyl čas. Naučil jsem se do práce jezdit metrem a příměstským autobusem. Ač vybaven nápovědou, příčinu poruchy jsem nenašel. Snad v pondělí pomohou kluci z práce.
Večer se již nesl v klasickém duchu. Sledování televize, úklid, večeře, chvilka na internetu, čištění klece fretky a venčení psů spolu s Ivčou.
Některé události dnešního dne byly pozitivní, jiné méně. Já si jen přeji, aby každý den měl smysl a byl naplněn aspoň jedním dobrým skutkem.
A vám přeji, aby celý následující rok byl pro vás tak úspěšný, nebo ještě lepší, než byl váš dnešní Novoroční den.
Až projede sypač,
Bílých vloček lapač,
Zůstane jen mokrá zem,
Rozplyne se vločky sen.
Sníh se sype dál a dál,
Že se řidič nenadál.
Brzda, spojka, auto klouže,
Otáčí se, vprostřed louže.
Voda není, je to led,
Neštěstí je tady hned.
Tak už dosti strašení,
Čtenáři mí vážení.
Jdeme spáti, ráno zas,
Překvapí nás vločky, mráz.
Na Brno to není o nic veselejší, také už jsou tunely uzavřené. U sjezdu na Jesenici je velká nehoda několika osobních a nákladních aut.
Směrem na Plzeň, u sjezdu na Ořech, to blokují dva kamiony. Snad by to mělo být průjezdné přes Ořech, ale co je mi to tady platné.
Večer se všichni dovíme, že za kolaps dopravy na Pražském okruhu mohou kamiony. Ale, že tu od noci neprojel ani jeden sypač, to už bude ze strategických důvodů zamlčeno. Sám jsem se o tom přesvědčil. Led a led na silnici.
Když jsem jel ráno do práce, skrz Prahu, byly silnice chemicky ošetřené. Jak je to možné? To nikoho odpovědného nenapadne, že když sněží uvnitř Prahy, že bude sníh i v okolí Prahy?
Za tento neutěšený stav nemohou řidiči posypových vozů. To jsou malí páni, jako my, ostatní řidiči. Jedou tam, kam je dispečer pošle. Jejich práce je nevděčná. Vždy se najde nespokojený křikloun. Já je naopak obdivuji.
Celý minulý týden jsem jezdil po sněhu a ledu, ale nikde nebyla žádná silnice uzavřena.
Před dvěma týdny jsem kvůli nesjízdnosti silnice stál pět hodin. Kde? Na Pražském okruhu. Asi o dvěstě metrů dál než stojím teď. Ano, na skoro stejném místě. Tehdy to bylo v noci. Dnes je to od rána.
Je to náhoda?
Každý si tam jde tvrdě za svým. Proráží si cestu lokty, i jinými částmi těla. Dokud nedosáhne na své zboží, jede jako buldozer.
IKEA opravdu nabízí zboží všeho druhu do domácnosti i kanceláře. Pro malé i velké. A podle toho to tam vypadá.
Chvílemi jsem si připadal jak u nás v Penny. Ulička jen na projetí nákupním vozíkem. A v tom jsem našel zálibu. V takových místech jsem se rád zastavoval. Prohlížel jsem zboží, které se mi ani trochu nelíbilo, ani bych si ho nekoupil. Ale bavila mě ta fronta za mnou.
Ano, je to škodolibé, ale člověk se musí nějak zabavit na místě, kde z téměř každého návštěvníka čiší nákupní horečka.
Nakonec to ani netrvalo tak dlouho, jak to na začátku vypadalo.
V IKEe jsem byl všeho všudy dvakrát. Jednou v létě, kdy bylo neskutečné vedro a teď v zimě. V obojím případě to byl příjemný únik před venkovním počasí.
A něco podobného se mi stalo dnes. Celý týden se na Twitteru objevovaly informace o zahájení prodeje v nové prodejně Apple Premium Reseller iSetos v OC Chodov. Pro první zákazníky byly připravené iPody Touch 8G a MacBook Pro 13" za bezkonkurenční ceny. Pro další nakupující spousta dárků a překvapení při nákupu nad 200,- Kč.
Celý týden jsem se těšil. Věděl jsem, že si nic nekoupím, ale byl jsem zvědavý a chystal jsem se na otevření prodejny jít podívat. Ještě ráno to vypadalo, že mému plánu nestojí nic v cestě. S blížícím se polednem však můj plán začínal mít trhliny. Mezitím jsem na internetu sledoval přípravy k otevření prodejny. Internet je v současné době mocné médium. Téměř cokoli jde sledovat online. Přesto jsem věřil, že se dočkám a do OC Chodov se dostanu.
Oficiální otevření prodejny mělo proběhnout ve 14 hod. Od rána však nedočkaví zákazníci měli o program postaráno. Soutěžilo se v hrách a hostesky rozdávaly razítka, aby byla zajištěna registrace nakupujících. S blížící se 14hod. se u prodejny začala tvořit nakupujících. To vše jsem sledoval na internetu. Informace jsem měl i prostrednictím Twitteru. @iSetosCZ je velice pečlivým twitterem a informace podával rychle a kvalitně.
Věděl jsem, že hned na začátku bude plno, spousta lidí, velká fronta. Rozhodl jsem se do OC Chodov vyrazit až k večeru, kdy jsem předpokládal, že opadne první vlna kupujících a ještě by mohlo zbýt nějaké překvapení. Sledoval jsem pečlivě kameru, umístěnou v prostorách prodejny. Ta neustále snímala dění před prodejnou. S přibývajícím časem a s prvními spokojenými zákazníky, se však délka fronty nekrátila. Počkám ještě chvíli a pak vyrazím, stále jsem si opakoval.
Měl jsem naplánováno, že Denis pohlídá pejsky a Romča s nimi večer dojde. S Romčou jsem si několikrát volal, jestli to stíhá. Když už to vypadalo, že vyrazím, zjistil jsem, že už to nemá cenu. Chtěl jsem v prodejně vyfotit hostesky se Zajdou, do mého projektu 365days. Ty však mezitím odešly. Ale dověděl jsem se, že příští týden bude v iSetos další akce!
Nakonec to tedy dopadlo, že jsem nikam nejel, novou prodejnu jsem neviděl, žádný dárek jsem si nepřivezl. A tolik jsem se těšil.
Opět se mi potvrdilo staré pravidlo, že když se na něco člověk těší, většinou to nevyjde, nebo to za to nestojí.
Hned na začátku práce je potřeba vědět, co budu na počítači dělat. Budu pracovat, učit se, hledat informace nebo si jen hrát? Tomu je potřeba podřídit i ostatní počítačové aktivity.
Jak tedy efektivně pracovat na počítači? Je potřeba si k počítači sednou s jasným cílem. S již připraveným tématem, které chci zpracovat. Během psaní napadají další myšlenky. Týkají-li se tématu, není nic jednoduššího, než je do textu zapracovat. Netýkají-li se, je potřeba je odfiltrovat. Neznamená to, je zapomenout, ale poznamenat si je do jiného listu, nebo na kousek papíru. Nikdy nevíte, kdy se taková myšlenka bude hodit. A jak to pak bolí, si na ni vzpomenout.
Během psaní je potřeba dohledávat další a další informace. Všechno člověk v hlavě nosit nemůže. A zde je další kámen úrazu, který zpomaluje práci. Při vyhledávání potřebných informací člověk narazí na jiné zajímavosti. Ve chvíli, kdy se rozhodne je číst a zkoumat, opět se zastavuje pracovní tempo. Zde je vhodnou pomůckou Read It Later. Velice šikovná pomůcka na pozdější čtení zajímavých článků. V liště záložek mám uložené Extension tlačítko a v případě, že mne článek zaujal, uložím jej do Read It Later. Později se k němu vrátím. Existuje i spousta jiných webových projektů podobného zaměření.
Hudba. Ano, hudba může být jedním z podpůrných, ale i negativních faktorů při práci na počítači. Někomu se může lépe psát, při poslechu oblíbeného hudebního žánru. Jiného hudba rozptyluje. To už je věc každého jednotlivce. Tichá a příjemná, reprodukovaná hudba, ale může celkově pozitivně působit. Opět záleží na výběru a tendenci jednotlivce se soustředit na práci. Již od studentských let preferuji při práci (tehdy učení) klid. Jakýmkoli vedlejším zvukem jsem rozptylován a přestávám se soustředit.
Během práce je potřeba i trocha odpočinku. Psaní delších textů je náročné na soustředění. Proto je potřeba protáhnout tělo, na chvilku si odpočinout. Projít se, třeba po bytě, nebo i venku. Člověk si při tom trochu srovná myšlenky, napadnou ho nové detaily, celkově si vyčistí hlavu. Při pohybu venku je dobré mít u sebe nějaké prostředky na případné zachycení myšlenek. Právě venku, na čerstvém vzduchu, napadají člověka nejlepší věci. A nejlépe ve chvíli, kdy není nic po ruce, kam by šla myšlenka zachytit. Takže ven jen s mobilem nebo blokem a tužkou!
Po dokončení textu, je potřeba si jej po sobě důkladně přečíst. Je vhodné práci uložit a vrátit se k ní s odstupem času. Nemusí to být hned dny, nebo týdny, ale stačí několik minut. Celou práci znovu přečíst a to by člověk nevěřil, co tam najde za zajímavosti. V případě, že není nutno danou práci okamžitě odevzdávat, publikovat, odesílat na korekturu, je fajn se k ní ještě několikrát vrátit. Mezi tím se mohou objevit nové informace, které lze do práce zakomponovat. Hned to má jiný šmrnc, hned to jinak vypadá.
Pro mne je nejtěžší na počítači pracovat. Protože mám málo času, snažím se myšlenky srovnat do poznámkového bloku a pak je přepisovat do počítače. To ještě zvládám. Nejhorší jsou chvíle, kdy mám tvořit text přímo v počítači. Neustále překlikávám z jednoho okna do druhého. Vyřizuji mailovou poštu, dívám se na Twitter, na Facebook, nebo hledám. Čas pak plyne a já zjišťuji, že práce stojí, ale okolním aktivitám jsem věnoval spoustu času. A to je špatně!
Stále si říkám, potřebuješ něco napsat, přestaň se starat o to, co se děje kolem. Vypni veškeré zbytečné webové stránky, aplikace a programy, které Tě neustále zdržují. Ale copak to jde? Člověk je tvor od přírody zvědavý. Stále chce vědět, co jeho přátelé napsali. S čím se pochlubili. A tak se dívá a dívá na jejich profily.
Takže Jak efektivně pracovat na počítači? Držet se tématu, nerozptylovat se jinými aktivitami, nejlépe v pravidelných intervalech si udělat přestávku. Protáhnout tělo a dostat do mozku trochu čerstvého kyslíku. Při tom nezapomenout, že nás může něco napadnout a být na to připraven v podobě záznamového zařízení.
Berte toto prosím jako můj pohled na práci na počítači. Mnoho jiných se již snažilo a určitě více kvalitně, zpracovat myšlenku efektivní práci na počítači. Při zadání do Google vyhledavače Jak efektivně pracovat, se zobrazí přibližně 621 000 odkazů. Většina se jich jistě netýká práce na počítači, ale efektivní práce je jakákoli, která splní zadaný cíl.
Jako loutkoherec si občas připadám při venčení našich pejsků. Jeden vlevo, druhý vpravo. Vodítka se překříží, ruce zamotají. Nechápu, že nemohou oba čuchat na stejné straně chodníku. A oni nechápou, že mi to vadí.
Loutkoherci mají těžké povolání. Vodit figurky je pěkně náročné. Dávat pozor, aby se vodící provázky nezamotaly, dá jistě velkou práci. Hlavně při akčních scénách. Třeba, když rytíři bojují, to se to míhá z jedné strany na druhou.
A tak je to i s našimi pejsky. Chvilku mám ruce rozpažené, pak hned připažené, levá dopředu, pravá dozadu a obráceně. Vodítka omotaná kolem těla, jsou nejmenší zlo. Ale pejskům to nevadí. Hlavně, když mohou za svým pachem.
Vypadá to, že nemáme psy vychované. Opak je pravdou. Vychování jsou dobře, ale venku potřebují trochu volnosti. Ve chvíli, kdy už je tahání a motání nepříjemné nebo se potřebujeme hnout z místa, dostanou povel a jde se pěkně u nohy a v klidu.
ANO je, ale i NE není. A není přítel jako přítel
Kdo jsou naši přátelé na sociálních sítí? Jsou to lidé, které osobně známe? Lidé, se kterými jsme chodili do školy, navštěvovali společně akce, bývalí kolegové z práce? Nebo to jsou lidé, které známe pouze z internetu? Přátelé, se kterými nás spojuje hraní on-line her nebo jiné aktivity na internetu?
Můžeme mezi přátele zařadit členy rodiny nebo nejbližší příbuzné? Ano! Z pohledu sociální sítě je jedno, jestli mezi přátele zařadíte manžela, manželku, syna, dceru, bratra, sestru, rodiče, prarodiče, strýce, tetu, bratrance, sestřenici, vnuka, vnučku nebo kohokoli jiného z pokrevní linie nebo zcela neznámého člověka.
V poslední době zjišťuji, že se stávám otrokem sociálních sítí. Používám Facebook a Twitter. Neustálé kontrolování statusů mých přátel, hraní her, hlavně na Facebooku, mi žere čas. Na Facebook tolik nepíšu, ale Twitter, tam jsem hodně aktivní. Několik přátel mám na obou soc. sítích zároveň. Není to zbytečné? Rovnou si odpovím JE! Zvlášť, když stejný status publikují na obou sítích současně.
Na obou sítích mám přátele, které jsem v životě neviděl, ani je neslyšel ve sluchátku telefonu. Na Facebooku je mám proto, že hrajeme společně FarmVille a MafiaWarsGame. Posíláme si navzájem dárečky a podporujeme v boji proti nepříteli. Na Twitteru zato sleduji mnoho zajímavých lidí. A proč je nesleduji na Facebooku? Protože Twitter má tu výhodu, že vás sledovaný nemusí potvrzovat jako přítele. Jako je tomu na Facebooku.
Takže co s tím? Mám plán! V nejbližší době udělám čistku mezi svými přáteli na sociálních sítí. Na Facebooku zůstane pouze rodina a opravdu nejbližší, pro mne důležití přátelé. Ti, které znám osobně, pracoval jsem s nimi nebo nás spojuje společný zájem. Na Twitteru budu nadále sledovat zajímavé lidi, kteří mne mohou svými vědomostmi obohatit nebo mi přinést zajímavé nápady a pohledy na svět.
A zbylí přátelé? Lidé, které jsem potkal na internetu a spojuje nás hraní her nebo to, že jeden z nás je přítel některého z našich přátel? Ti budou odstraněni. Jedni s menším, druzí s větším bolem v srdci. Ale to je život. Lidé přicházejí a odcházejí.
Takže, je bolestivé přijít o přátele na sociálních sítí?
Máme nového člena rodiny. Před měsícem se jím stala 6-iletá fenečka Labradorského retrievera jménem Aiky.
Vzali jsme si ji z útulku. Aiky trpěla silnou nadváhou. V době převzetí 6kg. Dnes váží o necelé 2kg méně a je to na ní znát. Pohyb ji již nedělá takový problém. Začíná skákat a dovádět.
S Bacardim jsou velcí kamarádi. Venku se neustále kontrolují a hlídají. Je roztomilé je pozorovat.
Doma si to také umějí pěkně užívat. ![]()
Hojně používám Twitter. V mobilním prohlížeči Opera Mini se však zobrazuje ve čtyřech možných zobrazení. To mi vadí, protože ani v jedné z nich, nelze plně využít všech možností Twitteru najednou.
Typy zobrazení:
zobrazení Standard (twitter.com, zapnuté mob. zobrazení)
zobrazení Standard (twitter.com, vypnuté mob. zobrazení)
zobrazení Mobile (mobile.twitter.com, vypnuté mob. zobrazení)
zobrazení Mobile (mobile.twitter.com, zapnuté mob. zobrazení)
Nejvhodnější se zdá varianta Mobile s vypnutým mobilním zobrazení, jenže se nezobrazuje počet tweetů a nabídka Who to follow, ani Lists. Zdá se to jako maličkost, ale mě to prostě chybí.
Jednou z možností je použití některého Twitter klienta, např Gravity. Dosud jsem ho používal. Bohužel, T-Mobile s představením nových datových tarifů, opět zpoplatnil všechny datové přenosy mimo WAP, web'n'walk prohlížeče, Opera Mini a další webové prohlížeče v telefonech a Postm@n přes POP3.
Takže zatím používám Twitter přes Opera Mini a doufám, že již brzy T-Mobile spustí plnohodnotný mobilní internet i pro Twist zákazníky. Bez omezení portů. Jak to slíbil na Facebooku 16. srpna: ![]()
Na lovu hub,
ztratil jsem zub.
Zvedla se zem,
padl jsem sem.
Byl měkký mech,
z úst vyšel vzdech.
Mám rozbitou hubu,
víc nevidět houbu.