Chtěl jsem psát o tom, jaká dřina je sekat trávu. Že to není jenom tahání sekačky sem a tam, hlídání kabelu, aby nedošlo k přeseknutí a vůbec dalších opičáren okolo.
Sekání trávy mě baví a užívám si ho. Až na takovou maličkost, jakou je malý sběrný koš. To se mi potvrdilo včera. Po deštích byla tráva vysoká. Sekačka se za mé hrubé síly statečně prokousávala trávou. Nůž drtil všechno, co se pod něj dostalo. Jen ten nešťastný koš nezvládal. Neustále jsem byl nucen jej vysypávat do připraveného kolečka. Pomalu se za mnou objevoval trávník, jak z anglické brožury. Pěkně rovně střižený. Denis nestíhal odvážet kolečka s trávou na kompost.
Po sekačce přišla na řadu strunovka. Mám rád práci se strunovkou. Když mi zpadané švestky, po styku s roztočenou strunou, pleskají o nohy. Když se plazím po stráni a balancuji, abych vysekal i místa pod višní. Když se zády napíchnu na stříšku domečku elektriky.
Když mám dosekáno a uklizeno, uvědomím si, jak rád sekám trávu. Není nic lepšího, než práce na čerstvém vzduchu.
Jo a jen tak mimochodem, sekat trávu je dřina. A je to o tahání sekačky sem a tam o hlídání kabelu a dalších opičárnách okolo.
Žádné komentáře:
Okomentovat