motto: "bez háčků a bez čárek, je mobilní pisálek"

16.9.12

10 otázek pro ... @Koisna

Když někoho sledujete delší dobu na Twitteru, uděláte si o něm vlastní představu. Když se setkáte osobně, zjistíte, jestli byl váš úsudek správný. Když jsem se prvně sešel s mým dnešním hostem, což bylo minimálně rok poté, co jsem ji začal sledovat na Twitteru, zjistil jsem, že je přesně taková, jakou jsem si ji představoval. Vlastně jsem se tehdy prvně sešel a seznámil i s jejím manželem. Setkání to bylo velice příjemné a konalo se na velice příjemné akci - Tattoo Convention 2012.
1.) Ahoj, vítám tě v 10 otázek pro ... a rád bych ti poděkoval, že jsi přijala pozvání. Kdo tě zná, ten ví, ale pro ostatní, prosím, představ se nám.
Ahoj, předem velmi děkuji za pozvání, to si snad ani nezasloužím :) Takže, jmenuji se Martina Havelková, jsem z Prahy a mám ráda čtení knížek, sledování dobrých filmů, psaní tužkou na papír, zbožňuji zimu a sníh, antikvariáty, starožitnictví, zajímavé hodinky a dobré víno.

2.) A zvířátka?
Ale jistěže, to by mi @ejmuse dala! :) Líbí se mi chameleoni a nedávno jsem objevila zvířátko, co se jmenuje Felsuma a dost mi učarovalo. Třeba jednou bude mít doma novou kamarádku. Kromě toho kdybych měla správné podmínky, pořídila bych si minimálně dva vlkodavy, jsou to neuvěřitelná stvoření a ty jejich oči a komunikace s člověkem mě fascinují..

3.) Řekni nám něco o @ejmuse. Jestli si dobře pamatuji, její příchod do vaší domácnosti nebyl tak jednoduchý?
Jóó Šmůna, to je kapitola sama pro sebe :) Když byla malá, tak nás hodně potrápila. Okusovala nám nábytek, knížky, brečela když jsme nebyli doma.. Pamatuji si, jak jednou po Vánocích našla holandské kakao a vyřádila se s ním na naší posteli. Domů tehdy přišel Kuba jako první a musím říct, že je to kliďas, ale tohle ho tedy rozpálilo do běla. Uklízet se to skoro nedalo, bylo to všude, nejhorší snad bylo prát to povlečení, určitě si všichni dovedou představit, co udělá holandské kakao, když se spojí s vodou. Tehdy jsme ještě byli v podnájmu, takže se člověk pomalu bál, kdy zničí něco, co není naše. Zkoušeli jsme tehdy všechno možné, ale ustoupilo to hlavně s věkem. Teď už je ale zlatá. Má kamarádskou povahu a je to mazel. Potřebuje kolem sebe lidi a pokud jí někdo něco neustále hází, je spokojená.

4.) Takže to máme zvířátka a tvé zájmy. Teď něco z pracovní škatulky. :)
Pracovně to nic moc zajímavého není. Dělám v jedné firmě mzdovou účetní, takže samá čísla a samé milióny :) Docela mě to baví, protože je to i práce s lidma, což je přesně pro mě. Potřebuji mít kontakt s různými lidmi, a pokud jim ještě můžu ze své pozice poradit nebo pomoci, je to fajn. Pravděpodobně to nevydržím dělat do důchodu, ale zatím to funguje, a jestli se časem posunu jinam, uvidíme, nebráním se prakticky ničemu. Třeba se jednou dočkám i té kavárny s knihkupectvím. To mi připomíná, že bych si měla zase vsadit.

5.) Takže jsi komunikativní typ a jsi ráda mezi lidmi. Dokážeš si představit, že bys žila, pracovala, někde "na samotě", v odlehlé oblasti, vysoko v horách, bez možnosti kontaktu s lidmi, ale s vidinou velkého finančního zajištění?
Zrovna teď, když jsme byli s mužem na dovolené na Šumavě, na Horské Kvildě. Jak jsem tam stála a rozhlížela se, věděla jsem, že tady bych chtěla žít. Je tam tak nádherně, ten klid a příroda. To bych si uměla představit. A tak nějak možná bláhově věřím, že lidi tam, si jsou daleko bližší, než my ve městě kdy budeme. Ale ptal jsi se na "samotu" v horách bez lidí.. To je už těžší si představit. Mít takovou chatu a jezdit tam o víkendech, na dovolené, vyčistit si hlavu - to bych brala všemi deseti.Ale žít tam třeba dva roky a nemít možnost s nikým hovořit, s rodinou nebo přáteli, to by mi za peníze nestálo..

6.) A co třeba žít a pracovat v cizí zemi. Bez přátel a známých, hledání nových kontaktů, seznamování se s novými sousedy? Dělá ti problém seznámit se s novými kolegy, sousedy, prostě s neznámými lidmi?
Ráda poznávám nové lidi, ale je pravda, že u mě asi hodně záleží na prvním dojmu. Jsou lidi, kteří mi okamžitě sednou a jsem schopná s nimi diskutovat jako kdybych je znala léta. Pokud to ale v prvních minutách neproběhne, chvíli mi trvá, než jsem schopná se s člověkem bavit otevřeně o všem. Takového člověka spíš pozoruji, poznávám, jakou má povahu nebo třeba humor a teprve potom si k němu hledám cestičku. Co se týče života v cizině, musím říct, že bych se tomu nebránila. Kdybych měla možnost, věřím, že bych dokázala žít jinde. Bariérou by pro mě ale byly jazyky. Na ty tedy rozhodně talent nejsem :)

7.) Je po prázdninách, takže se musím zeptat na dovolenou. Kde jste byli, co jste viděli, co jste prožili? Rozhodujete s manželem o dovolené společně, nebo se v nápadech střídáte? Anebo, jak by měla vypadat dovolená ve tvém podání?
Jako již tradičně jsme byli v Hradci na festivalu, potom týden na chatě a na Šumavě. Tu Šumavu jsem si užila asi nejvíc, pěkně jsme se prošli, měli na sebe čas si popovídat a vyčistili jsme si hlavu od práce a jiných věcí. Doufám, že se tam vrátíme příští rok a projdeme to, co jsme letos nezvládli. S manželem se na výběru dovolené docela shodneme, což je kuriózní, protože on miluje léto a nemá rád zimu a já to mám přesně naopak. Ale to je také dost dané tím, že do zahraničí moc nejezdíme, takže nějaká diskuze jestli pojedeme na Hawaii nebo Aljašku u nás neprobíhá. Dovolená v mém podání, to by rozhodně byly hory a sníh :) Přes den bych chodila po horách, nebo si užila zimního sportování a večer s dvojkou vína bych si u krbu četla knížky..

8.) Určitě neprozradím žádné tajemství, že tvým manželem je @Koisny. Kdo ho zná, sleduje na Twitteru, nebo četl 10 otázek pro … @Koisny, ví, že je tvůrcem #Alfred a Rychlé Šípy RELOADED, mimo jiné tvorby, samozřejmě. :) Jsi tedy první, kdo jeho kresby vidí a hodnotí? Nebo jsou i pro tebe příběhy Alfréda a RSR překvapením?
Nové díly pro mě většinou překvapením nejsou, když mi je dává k přečtení, tak mě pozoruje a čeká, jakou budu mít u čeho reakci :) Ty Rychlé šípy je fajn pozorovat jak se to všechno rodí. Když mi ukazuje, co nakreslil tužkou a potom už hotový díl, vždycky mě to fascinuje. Alfred je v tomhle jiný, to vidím jenom jednu verzi, tu finální, protože to celé nekreslí od začátku až do konce jako RSR. Dost často se stane, že někde jsme nebo něco děláme a on najednou vezme telefon a začne si psát poznámky, že ho napadl nový díl. Že to vůbec dá celé dohromady, od nápadu až po zpracování - za to má můj obdiv.

8a.) Jsi někdy součástí tvůrčího nápadu, jak bude příběh pokračovat, jakým směrem se bude vyvíjet? Taková ta autorova múza. :)
Občas když má tvůrčí "krizi", tak se přijde poradit, ale nevím, jestli jsem nějaká múza :) Kromě toho poslední dobou mi přijde, že čím déle to dělá, tím má více nápadů. Už dlouho nepřišel s tím, že neví, o čem by ten, který díl měl být, naopak má pár dílů dopředu připravených, nebo má alespoň představu co se bude dít. Spíš mám občas nutkání mu to trochu revidovat, protože přeci jen se občas rozjede a potom si nebere servítky. Ale snažím se to moc nedělat, je to jeho projekt a dělá ho dobře, to jenom já nejsem zvyklá na ostré výrazy :)

8b.) Nechává si @Koisny mluvit i do jiných věcí? ;)
Je beran, to je myslím naprosto všeříkající odpověď :)

9.) Oba s Kubou jste nadšenci do koloběhu. Jaké to je, řídit a řítit se cestou, necestou. Kličkovat mezi lidmi. Přesouvat se po městě pomocí odrazu jedné nohy?
Když Kuba přišel s tím, že si koupí koloběžku, byla jsem trochu skeptická, ale jakmile dorazila a šli jsme na první projížďku před barák a já se projela, věděla jsem, že jí musím mít taky. Skoro jsem mu jí nechtěla vrátit :) Je to super pocit, mnohem větší zábava než na kole a taky mnohem větší námaha než na kole. Máme verzi spíš "do lesa", takže po Praze nebo tak nejezdím, ono po chodníku, kde jsou lidi, to není nic moc s touhle velkou koloběžkou. Ale v parku nebo po lesních cestách je to báječná záležitost.

9a.) O víkendu je tedy možné vás potkat v lese, jak se proháníte na koloběhu, nebo vyrážíte za město, do přírody? Za pohybem a čerstvým vzduchem?
Bydlíme na kraji Prahy, takže jezdíme po okolí. Pro mě osobně je nejhorší jízda po silnici, necítím se moc bezpečně, takže se tomu snažím vyhnout. Proto jsem ráda, že u nás se to dá objíždět a pohybovat se maximálně po sídlištích a jen v krajních případech po silnici. Párkrát jsme byli i na cyklostezce podél Vltavy, kde je sice dobrý povrch, ale spousta lidí, kterým se uhýbat není nic moc jednoduchého.

10.) Konec je vždy nejsmutnější. A je jedno, jestli jde o rozhovor, nebo jinou, příjemnou činnost. Děkuji ti, že jsi našla odvahu a zodpověděla všechny moje otázky. A na závěr - Je něco, co bys nám chtěla o sobě říct a na co jsem se nezeptal?
Především bych ráda poděkovala za pozvání a možnost účastnit se rozhovoru s Tebou :) Myslím, že jsem řekla až až, takhle na první setkání, doufám, že jsem čtenáře moc nenudila a že mi neodejdou followers, když zjistí, co jsem vlastně zač :)

Předchozí rozhovory zde.

1 komentář:

  1. Já obdivuji každého, kdo dokáže pracovat s čísly. Já bych se ztratila hned na začátku. Matematika nebyla nikdy moje silná stránka. Ve firmě se s účetním systémem ani nesetkám, protože má ředitel najmutou externí firmu, která má pod palcem celé účetnictví a pod její kompetence spadá i mzdová evidence .

    OdpovědětVymazat