Mám velkou radost, že se mi v poslední době daří "přemluvit" k 10 otázkám pro ... i tweetující slečny, ženy, dámy ... Dnešní rozhovor bude takový, pěkně, literární. Mého dnešního hosta není třeba dlouze představovat, kdo ji sleduje, určitě zná a čte i její blog. Její tweety mají duši, nesou v sobě moudro, dokáží potěšit i rozveselit, zahřát u srdce i rozehnat černá mračna. Zkrátka jsou to slova, která se ráda čtou.
1.) Ahoj, jsem rád, že jsi přijala mé pozvání do 10 otázek pro ... A pro začátek tě poprosím, jestli by ses mohla čtenářům trochu představit.
Přiznám se, že jsem váhala. Samozřejmě mne to pozvání potěšilo, ale nerada o sobě mluvím. Tenhle tvůj projekt se mi moc líbí, a to nakonec rozhodlo, že jsem souhlasila. I když varuju, nebude to se mnou jednoduché, nebudu moc ochotně cokoliv prozrazovat :-)).
Třeba hned jméno neprozradím, pro většinu ať zůstanu lisarah (ale je lehce dohledatelné, takže kdo chce, může si dát tu práci :-)). Je mi 26 let, pocházím z Vysočiny, kam se moc ráda vracím a považuji ji za nejkrásnější část naší republiky. V současné době se ukotvuji ale v Praze, kde se mi moc líbí a zatím mám v plánu tu zůstat. I když za půl roku končím studia, tak kdoví, co bude pak.
2.) Skoro jsi mi vzala otázku z pusy. Co ty v Praze? Teď už to vím, studium. Prozradíš nám, co studuješ?
Vždycky když někomu vysvětluji, co studuji, tak se mne ptají, k čemu ten obor do praxe vlastně je. No, teď to trochu přeháním :-)). Studuji na ekonomické fakultě, jen ten můj konkrétní obor je lehce šmrncnutý humanitními vědami, to aby to vzdělávání bylo zajímavější.
3.) Tak to si přesně pamatuji. Vždy, když se mne někdo zeptal, co dělám za školu, těžko se mi to vysvětlovalo. A teď u současného zaměstnání taky. Tak raději říkám, že řídím kamion a mám klid. Tak nám tedy řekni, v jakém oboru se po škole uplatníš?
To jsem si na sebe upletla bič, přesně tomuhle jsem se chtěla vyhnout. Popravdě jsem totiž právě ve fázi přemýšlení, co chci dělat. Úplně jasnou představu nemám, ale asi zamířím do neziskového sektoru. Nebo do kulturní oblasti. Potřebuji, aby mne práce bavila a viděla jsem v ní smysl. Ale záleží to hlavně na tom, jestli mne někde budou vůbec chtít :-).
4.) Šikovné ruce se neztratí nikde! Vlastně v tvém případě, šikovná hlava. Hrozně rád čtu svět lisarah. Vím, že píšeš ráda, hodně lidí tvůj blog ráda čte. Je pro tebe psaní relax?
Máš pravdu - šikovné ruce opravdu nemám. Jako důkaz všem ukazuji dřevěnou krabičku, kterou jsem v osmé třídě vyráběla na hodinách dílen. Nechápu, jak něco tak křivého dodnes drží pohromadě. O to více obdivuji každého, kdo ty šikovné ruce má.
Těší mne, že můj blog čteš, a ještě k tomu rád :-).
Moje psaní.... co říct? Našlo si mne minulý rok tak nějak samo. Nejsem kdovíjaký grafoman, píšu málo. Píšu, protože musím. Píšu, protože chci zachytit nějakou myšlenku, situaci, pocit či člověka, prostě něco na co nechci zapomenout. Občas je fajn jen tak si vymýšlet. Ano, většinou je to pro mne relax. Hodně mne také těší, když dostanu odezvu, že se někoho příběh nějak dotkl, je pro mne důležité, aby texty v druhých rezonovaly.
Já jsem velký odpůrce blogů, a nechtěla jsem patřit do té mega skupiny. Měla jsem pocit, že píše každý, a tak není důvod, proč bych měla i já. Nakonec jsem si ho tedy založila - a nelituji toho. Anonymita, častější psaní, krásné reakce čtenářů mi pomohly uvědomit si, že mám proč si za svými texty stát. Celkově považuji tak deset povídeček či příběhů za opravdu zdařilých.
5.) Modelová situace: Nápad, myšlenka proběhne hlavou, ty jsi na ulici, nebo už večer usínáš. Co děláš, aby sis toto vybavila a mohla to rozvinout ve chvíli, kdy se dostaneš k počítači? Zapíšeš si rychle body, třeba do mobilu, nebo na kousek papíru. Když jsi už v posteli, neváháš a vstaneš? Mně se totiž stává, že když toto neudělám, tak je později myšlenka fuč.
Myslím si, že tohle je u všech stejné. A přesně takové, jak to popisuješ. Nejčastěji si dělám poznámky do mobilu, hlavně večer, protože ho mám u postele a nemusím tak vstávat. Ale i v tramvaji či na ulici je to praktické. Rozhodně více než blok a tužka. Doma píšu rovnou do počítače, a tak jediná situace, kdy využívám papír, je v kavárnách, kdy si objednám konvičku čaje, pozoruji dění, čtu knihu, nebo si čmárám hlouposti do svého sešitu s červenými deskami.
6.) Myšlenky a nápady přicházejí v okamžiku, ale pro psaní každý vyhledává jiné prostředí. Někomu vyhovuje klid, někdo potřebuje hudbu na pozadí. V jaké atmosféře se ti nejlépe tvoří, a máš nějaký styl, kterým píšeš, nebo je to dle momentu pro téma?
Já tedy patřím k těm, kteří potřebují ticho. Nesmí mne nic rozptylovat. Samozřejmě kromě přirozených zvuků jako šum listí, zpěv ptáků, to mi nevadí. Ale neříkám, že se mi nestalo, že bych při určité písničce nějaký konkrétní text ovlivněný muzikou nepsala. Stalo.
O konkrétní podobu daného textu si říká téma. Pro mne je důležitý začátek, první věty, které udají tón celému textu. Pro formu platí vlastně totéž, i když můžu říct, že nejraději využívám monology či vyprávění v er-formě.
Většinou mám věty, odstavce, které zapíšu, jak mi to hlavou běží, a pak si s tím hraju - je to taková skládačka, jejíž jednotlivé dílky přesouvám tak, aby do sebe ideálně zapadly.
Ráda taky používám dlouhá souvětí. Při psaní či následných čteních je slyším v hlavě, a ta intonace je pro mne důležitá, tak proto občas věty o tolika čárkách :-).
Co se týká obsahu, je pro mne důležité zachycení a věrohodné vykreslení situace. Dá se říct, že obsah je v mém případě často podřízen formě.
7.) Máš za sebou nějaký kurz tvůrčího psaní, nebo pouze využíváš znalostí ze školy, co do tebe "nahustili" učitelé českého jazyka a literatury?
Já nejsem příznivcem těchto kurzů, ale nemám s tím osobní zkušenost, tak to nechci moc kritizovat. Možná by mi to i pomohlo odstranit některé z nedostatků v mém psaní, ale zatím to vnímám jako "továrnu". Takže v nejbližší době absolvování něčeho podobného rozhodně neplánuji.
Na základní škole jsem měla báječného učitele češtiny, z toho těžím nejvíce. Na střední škole jsme se naopak hodně věnovali literatuře, což bylo úžasné a byly to mé nejoblíbenější hodiny výuky. Samozřejmě velkou roli hraje rodina, jak moc a co se doma čte, jakým způsobem se mluví.
8.) Říká se, že se v poslední době méně a méně čte. Nejen klasicky tištěné knihy, ale i stále častěji nabízené e-knihy. Stoupá oblíbenost audioknih. Jaký je tvůj názor na audioknihy?
Kde se to pořád bere, že se méně čte? Já to tak vůbec nevnímám a nemyslím si to.
Ale ptal jsi se na audioknihy. Považuji je za dobrou věc. Sama je ale jako takové neposlouchám, já přece jen raději písmenka. A když už něco k poslechu, tak rádio. To mám zvyk z domova, kde míváme rádio zapnuté celý den. Program Dvojky znám zpaměti :-). K nedělnímu vstávání patří Dobré ráno, pak při žehlení Toulky českou minulostí a tak to jde až do večera. Četba na pokračování, zajímavé rozhovory, Jak to vidí, sobotní Tobogan... Spousta skvělých pořadů. Občas člověk musí přeladit na jinou stanici Českého rozhlasu, ale vždycky se něco k poslechu najde. Rádio je báječný vynález.
9.) Jaké vynálezy ještě, podle tebe, patří k báječným? :)
Automatická pračka. Kanalizační systém. Žárovka. Zip. Knihtisk. Telefon. Pásová výroba. Umělá vlákna. Džíny. Brýle. Takhle bych mohla pokračovat donekonečna. Vše, co zvyšuje kvalitu a komfort našeho života, je skvělý vynález.
10.) Přes báječné vynálezy jsme se dostali na konec našeho povídání. Poslední otázka budiž opět klasikou - Je něco, co bys nám o sobě chtěla říct a na co jsem se nezeptal?
Ne.
Ale abychom nekončili tak stroze, tak nějaké dvě tři drobnosti ještě můžu prozradit.
Ráda skládám puzzle. Zásadně nenosím deštník. Dělám výborné langoše.
Tak třeba tak :-).
Děkuji za zajímavé otázky.
Já děkuji za tvůj čas a odpovědi
Předchozí rozhovory zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat