motto: "bez háčků a bez čárek, je mobilní pisálek"

4.5.11

Začalo hokejové šílenství

Každá hospoda, restaurace i bar, která má televizi, se v těchto dnech stává středobodem, také, hokejových fanoušků. Ano, začalo Hokejové MS na Slovensku.

Jak naši hokejisté vtrhnou na ledovou plochu, stává se z těchto zařízení doslova hokejová aréna. Všichni fandí, skandují a nejlépe poskakují. Protože - Kdo neskáče, není Čech! Při jakémkoli faulu na našeho hráče se z nich stávají býci, kterým ukážete rudý prapor. Rozhodčí si vyslechne mnoho jadrných výrazů a faulující hráč, aby se schoval. Ještě, že televize neumí přenášet osoby v prostoru a čase. Každý by si to sním hned na místě rozdal. Občas bych je tam pustil, aby si to zkusili.

Další skupiny fanoušků se scházejí na veřejných prostranstvích. Nejlépe náměstích. Čím blíž centru města, tím lépe. A když je v tom podporuje některá moderátorská hvězda, radost nezná mezí. Fandí, co jim síly a hlasivky stačí. Skandují a poskakují, protože - Kdo neskáče, není Čech! Všichni se vzájemně objímají. Smějí se, polévají se pivem a v lepším případě šampaňským. Kelímky létají nad hlavami, sklo se tříští pod nohama.

Po dohraném utkání se fanoušci rozcházejí do svých domovů. Ještě dlouho je slyšet bujaré veselí. Ať už naše reprezentace vyhraje nebo prohraje. Výkřiky - Češi do toho, Hop, hop, hop a mnoho dalších se linou městy, kde se bary a náměstí vylidňují.

Jediné co po fanoušcích zbude, je bordel. Čurbes, nepořádek. A najednou už nikdo není Čech, aby po sobě hospody, restaurace, bary a náměstí uklidil. Ano, Češi dokáží být jednotní ve chvílích hromadného štěstí. A je jedno, v jaké formě se podává. Sebrat papír, kelímek, fangle a konfety při projevu hromadného nadšení se nenosí.

Jsem Čech a jsem na to hrdý. Ale abych kvůli tomu musel navštívit restaurační zařízení, kde není slyšet vlastního slova a pro oblaka kouře vidět na televizi, to si rád odpustím. Nehledě na to, že ještě dva dny budu cítit jak uzený špekáček. I hromadné skandování na náměstí si rád odpustím. Ono, být upatlaný a ulepený od piva, pošlapaný, druhý den ochraptělý a nemoci mluvit, to si může dovolit jen opravdu skalní fanoušek. A to já nejsem.

Rád si hokejový zápas vychutnám v klidu domova. Maximálně s nejbližší rodinou. V klidu si zafandíme, zanadáváme na rozhodčí, pochválíme hezkou akci a radujeme se z každého, námi vstřeleného gólu. Odpustím si poskakování po sedací soupravě a lití piva po koberci.

Proto - Kluci do toho a Kdo neskáče, není Čech!

2 komentáře:

  1. Hm, no to já si rád zajdu do hospody. Už jen kvůli té atmosféře. Ale doma pro to nemají pochopení ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Hezký článek a naprosto souhlasím

    OdpovědětVymazat