Ahoj, vítám vás u prvních 10 otázek pro … v letošním roce. Již v minulém roce, se pomalu začal rozrůstat počet otázek na mé hosty. A jak tak pročítám chystané rozhovory, jejich intenzita se nijak nesnižuje. :) Věřím, že vám to nebude vadit, naopak, že se o mých hostech dovíte více zajímavých věcí.
Jak představit dnešního hosta? O co víc je životem sužován, o to víc to vrací lidem kolem sebe. A nejen nejbližšímu okolí, ale i čtenářům serveru, pro který chystá recenze mobilních zařízení. A mnohý zdravý člověk, by mu jeho aktivity mohl jen a jen závidět.
1.) Ahoj, vítám tě u 10 otázek pro ... a děkuji, že jsi přijal pozvání. Aby začátek nebyl moc náročný, poprosím tě, aby ses představil čtenářům. :)
Ahoj, děkuji za pozvání na tvůj blog. Můj nick je pro čtenáře nic neříkající tak se na úvod představím. Jmenuji se Roman Vitámvás a narodil sem se, a 32 let žil v Praze. Teď už ale 8 let bydlím v malé obci Nový Vestec, necelých 20 kilometrů od Prahy. Moji rodiče zde měli chatu a mě tento kraj přirostl k srdci natolik, že jsem vyměnil shon velkého města, za klid vesnice. Možná v tom má prsty skutečnost, že vzhledem k tomu, že jsem se narodil v létě, odvezli mě z porodnice rovnou na chatu, místo do Holešovic, kde jsme tenkrát bydleli :) . Pokud někdo počítal roky, kde jsem kdy žil, už ví, že je mi 40 let.
Původním vzděláním jsem strojírenský technolog, ale za posledních 20 let jsem vystřídal různorodá zaměstnání. Od technologa v ČKD, lektora ve firmě zabývající se nedestruktivním testováním materiálů, správou nemovitostí a konče prací na čerpací stanici. Bohužel se u mě ve 13 letech projevila vrozená svalová dystrofie, a ačkoli jsem se dlouho bránil invalidnímu důchodu, je to už 5 let co jsem v něm nakonec skončil. Přesto, že jsem se snažil dál pracovat, můj zaměstnavatel se mě zbavil při první vhodné příležitosti a vzhledem k současné krizi, kdy mají problém najít práci zdraví lidé, jsem už 2 roky bez pravidelného zaměstnání.
To neznamená, že bych byl nečinný. Zhruba půl roku se objevují moje recenze mobilních zařízení na serveru SmartMania.cz, v čemž má prsty @marekhajn a samozřejmě @smartmania. Oběma děkuji za projevenou důvěru.
2.) A na to jsem se chtěl právě zeptat. Jak ses dostal k serveru SmartMania.cz?
:) No to byla souhra okolností a svou roli v tom sehrál Twitter. Jako uživatele operačního systému Android mě zaujala aplikace Torque Pro, která slouží (nejen) pro diagnostiku automobilů a napsal sem o ní pár příspěvků na Twitter. Tam se ozval @marekhajn, že by rád viděl, jak to funguje. Tak jsme se sešli, já aplikaci ukázal a Marek pronesl, že by stálo za to o tom něco napsat. Tak vznikl můj první článek na SmartManii a protože v tu dobu Jirka Hrma (@smartmania) hledal recenzenty, nějak sem se na té vlně svezl.
2a.) Takže to máme Twitter, Android a recenze. Ale pod tímto spojením bych si spíš představoval SvětAndroida.cz. Tento server tě neoslovil?
Myslím, že to není tak přímočaré. Twitter je multiplatformní a uživatelem Androidu jsem poslední 2 roky. Mobilní telefony ale používám od roku 1997, takže, i když neměním telefon každé 3 měsíce, prošel sem za tu dobu etapou hloupých telefonů různých značek, érou Symbianu a Windows Mobile. V podstatě jediné mobilní operační systémy, které mě minuly, jsou BlackBerry a iOS.
Ale zpět k otázce. Proč ne SvětAndroida.cz? Je to prosté, jak už sem napsal, oslovila mě SmartMania.cz zda bych nenapsal článek a vznikla z toho naše spolupráce.
3.) Mnoho lidí si řekne *Invalidní důchodce*, ten musí mít hromadu času na spoustu věcí, na které já čas nemám. Ale pokud vím, tak tomu tak není. Čemu se věnuješ „přes den“?
Určitě mám více volného času než člověk, který chodí do zaměstnání. Na druhou stranu zase zdravotní stav značně omezuje možnosti, jak s ním naložit. Kolo, lyže, nebo moje velká láska motorky a podobné aktivity, jsou pro mě už bohužel tabu. Už před lety jsem začal s RC modely aut, nejdříve s Monster trucky, se kterými sem absolvoval i pár open závodů a postupně jsem přešel k tzv. expedičním modelům. Posledních několik let se ale více než RC autům, věnuji RC modelům letadel. V okolí se nás sešla parta kamarádů a jezdíme lítat na letiště v Milovicích, jak často to jen jde. Tyto koníčky jsou ale docela finančně náročné a to nejen na vybavení, ale třeba i na benzín co projezdím na letiště. Naštěstí RC letadla v našich zeměpisných šířkách jsou sezónní záležitost, takže přes zimu to vždy finančně rozdýchávám, protože „invalidní důchodce“ sice může mít „hromadu času“, ale nemá rozhodně „hromadu peněz“.
Část volného času taky spolkne příprava a psaní recenzí. Nejsem ten typ, co sedne a vypálí šest stránek, než mu vychladne kafe. Já u toho strávím docela dost času.
3b.) Před SmartMania.cz jsi měl nějakou publikační činnost, nebo je toto tvoje první žurnalistická zkušenost?
Byl jsem před lety v redakci časopisu, který se zabýval nedestruktivním testováním materiálů a svařováním. Moje práce byla spíš vlastní vydávání časopisu, ale taky jsem tam občas publikoval. Je to ale už spousta let, v podstatě v dobách mobilního pravěku, kdy se u nás rozkoukával Paegas a Oskar teprve chystal příchod.
SmartMania má mnohem širší okruh čtenářů, než čistě odborný časopis, zaměřený na opravdu úzký okruh lidí. Přeci jen mobilní technologie má mnohem více příznivců. Také je velký rozdíl papírové médium a internetový časopis. Každé má svoje „specifika“ a v mnohém odlišný postup přípravy a výroby. Takže asi lze SmartManii považovat za první počin, který bych ale nenazval jako žurnalistický, alespoň si jako novinář nepřipadám. SmartMania.cz přivedl na svět Jirka Hrma a není v silách jednoho člověka přinést čtenářům plnohodnotné a kvalitní recenze co největšího počtu zařízení, takže jsem spíše jeden z pomocníků s obsahem. V mém případě jsou to recenze telefonů a tabletů.
3c.) Co tě víc baví, testovat nebo recenzovat?
Tak to je jednoduché. Pokud beru „testovat“ jako „používat“ tzn. se zařízením se seznámit, zjistit jaké je v běžném provozu, jak se na něm hrají hry nebo jakou má výdrž a „recenzovat“ beru tak, že musím sednout a napsat vlastní recenzi, tak samozřejmě mám radši tu první činnost. Už jenom proto, že „testování“ je skoro vždy jiné. Testuješ odlišná zařízení, různých výrobců, s rozdílnými verzemi operačního systému a z odlišných cenových a výkonových hladin. A potom musíš sednout k počítači a napsat recenzi, která má svoje pravidla, opakují se v ní stejné pasáže a nechceš je psát stále stejně. Musíš myslet na to, že to nesmí být jen seznam faktů, ale že je třeba, aby se recenze dobře četla a zároveň tam byly odpovědi na většinu otázek čtenářů.
Zkrátka sepsat dojmy do recenze je těžší, než ty dojmy nabýt používáním telefonu. Ale jedno bez druhého nejde. Pokud zařízení nebudeš používat, napíšeš mizernou recenzi a pokud po testování nenapíšeš recenzi, ztrácí to testování smysl.
4.) Testuješ spoustu mobilních zařízení. Který telefon, nebo zařízení jsi naposledy testoval?
Poslední (již vydaná) recenze byla na Samsung Galaxy Note II a teď připravuji recenzi na Samsung Galaxy S3 mini. U něj jsem zatím ve fázi testování. (V této chvíli již je recenze Galaxy S3 mini k přečtení na serveru SmartMania.cz - @jirproch)
4a.) Který z recenzovaných telefonů by sis určitě pořídil, a který určitě ne?
Asi nelze jednoduše říct, to bych chtěl a to zase ne. Z recenzovaných telefonů mě určitě zaujal Samsung Galaxy Note II a Huawei Ascend P1. Note II nekompromisní výbavou a možnostmi, které nabízí a oba potom hlavně dobrou výdrží. Ani s jedním bych neměl problém s dlouhodobým používáním. Naopak, asi bych si nikdy nepořídil zařízení s displejem menším než 4 palce. Proto do kategorie zařízení, která bych si nekoupil, spadají, Sony Xperia Sola, Sony Xperia Tipo a Vodafone Smart II.
4b.) Které zařízení se ti nejlépe testovalo, a ke kterému se ti nejlépe psala recenze? Nejedná-li se o stejný kus. :)
Překvapivě se o jedno zařízení jedná a to Samsung Galaxy Note II. Je to prosté, stylus je v dnešní době celkem unikátní a samozřejmě se o „nových“ věcech píše lépe, než když popisuješ stále stejnou nebo velmi podobnou výbavu dnešních telefonů.
Teď když nad tím přemýšlím, tak bych napsal ještě Huawei Ascend P1, protože ten telefon byl asi nejen pro mě, příjemným překvapením. Do té doby když člověk řekl Huawei, každý si představil levný, nevzhledný telefon s Androidem. Ascend P1 tuto představu spolehlivě změnil.
5.) V létě se věnuješ RC modelářství, ale co teď v zimě?
Pokud nejsou velké mrazy, je možné se modelům věnovat i v zimě, ale ztrácí to tu správnou pohodu. Zimní období je tak spíše čas pro opravy a přípravu na další sezónu, každý model přeci jen utrpí nějaký ten šrám.
Zimu nemám obecně moc rád, tedy, dokud mohl člověk lyžovat nebo bruslit, tak sem jí miloval. Tyhle činnosti jsou pro mě ale už 20 let tabu, takže teď bych zimu nejraději prospal zimním spánkem. Navíc pro člověka s pohybovým postižením, je sníh nebo náledí nepřítel číslo 1. Neúměrně se zvyšuje riziko pádu a případného úrazu, v mém případě i hledání pomoci od někoho, kdo mi pomůže zpátky na nohy. Takže zimu nebrat :).
Teď se konečně rýsuje dlouhodobější práce na doma, tak to vypadá, že budu vědět co s časem.
5a.) Byl jsi modelář už jako dítě?
Moje dětství probíhalo ještě v těžké totalitě, a kdo to období zažil tak ví, jak to tenkrát bylo s dostupností některého zboží. Podobné to bylo s modelářskými potřebami. V době kdy se na západ od našich hranic běžně prodávaly vícekanálové RC soupravy, tady se vyráběla jednokanálová vysílačka Modela, navíc si nevzpomínám, že bych jí někdy viděl v krámě. To, že existovala, jsem zjistil teprve nedávno.
Takže sem, jako asi spousta kluků, lepil plastové modely a zatím co na západě kluci proháněli auta na vysílačku, mě prohánělo autíčko na kabelu. Vrcholem mého modelářského dětství byl model Brigadýr s pohonem na CO2.
5b.) Jako dítě mi učarovaly modely vláčků. Dům modeláře, nebo jak se to jmenovalo, vedle obchodního domu Máj na Národní, to byl můj dětský ráj. Bratranci lepili plastové modely, nebo papírové skládačky. Četl jsi raději časopis ABC nebo Amatérské rádio?
No vidíš vláčky, na ty bych zapomněl. Taky jsem je měl rád a jako dítě sem měl štěstí, rodiče mě postavili krásný kolejiště pro velikost TT. Bohužel když jsme odcházeli z Prahy tak jsem se ho musel zbavit a „prodal“ sem ho známému známého. Ještě jsem mu přidal navíc krásnou českou autodráhu Ites. Už sem ty věci nikdy neviděl a ani peníze za ně, smutná historie. Asi seženu partu ranařů a dojedu si pro ně, naštěstí vím, kde bydlí a teď už bych pro ně měl zase i místo.
Modelářskou prodejnu znám, taky jsem jí jako dítě měl rád, zejména právě kvůli tomu modelovému kolejišti. Bohužel dost často bylo mimo provoz, aspoň co si pamatuji. Myslím, že to byl Dům techniky a mládeže, ale jistý si tím nejsem. Taky si pamatuji ty fronty, když zrovna přišlo zboží :).
5c.) Ano, ano! DTM - Dům technika a mládeže (foto, alespoň trochu připomínající slávu DTM na Národní třídě). Jak je ten svět malý. Byl ses někdy podívat v Království železnic na Andělu?
Tam jsem nebyl, ale když koukám na jejich stránky, tak bych to měl napravit. Díky za tip. Chodím skoro každý rok na výstavu Model Hobby na výstaviště do Letňan. Tam sice nikdy není moc vystavovatelů železničních modelů, ale aby si člověk udělal obrázek o pokroku, jakým modelová železnice prošla, to úplně stačí. Někde bych možná vyštrachal nějakou špatnou fotku mého kolejiště z mobilu.
5d.) A to se ti ještě musím pochlubit, že přímo u nás na sídlišti, máme Nádraží Praha - Prosek. Je ve tvém okolí něco podobného, kam bys mohl nalákat čtenáře?
Teď si mě tedy dostal. Na Proseku jsem 6 let pracoval a dokonce ve stejné ulici, navíc můj tehdejší zaměstnavatel sídlí teď ve stejné budově. Ale dostal sem výpověď přesně v době, kdy jsme se do ní stěhovali, a budova byla po rekonstrukci a kolejiště tam ještě nebylo. Škoda, mohl jsem to mít u nosu.
Teď bydlím na malé vesnici, takže tady žádné takové atrakce nemáme, ale poblíž je RC dráha v Čelákovicích. Mimo modelářství je tu zajímavostí více, třeba Skanzen v Přerově nad Labem, kde je i muzeum kol a motocyklů, nebo park Mirakulum v Milovicích.
6.) Pro tebe, jako invalidu, je jistě nejdůležitější bezbariérový přístup do různých zařízení. Od nejzákladnějších úkonů (nákup, návštěva lékaře, atd...) až po návštěvy různých akcí (výstavy, divadla, muzea, atd ...). Lepší se, z tvého pohledu, tento problém zdravotně postižených?
Tak tahle otázka by vydala na celý článek. Ve směru přístupu toho mám na srdci hodně, nejen toho bezbariérového, ale také přístupu státu k tělesně postiženým obecně. To první, bezbariérový přístup se určitě postupně zlepšuje. Potíž vidím spíš v tom, že špatně pohyblivý člověk má jinou potřebu bezbariérového přístupu než třeba vozíčkář a samozřejmě nejde vyhovět všem a vozíčkáři mají logicky přednost. Ve starých (historických) budovách je asi problém udělat nějaký bezbariérový přístup vůbec. Najdeš ale i vyložené paradoxy, například sociální správa pro Prahu - východ má sice pracoviště v Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi, ale hlavní pracoviště je v Praze na náměstí Republiky kam s většinou věcí nakonec člověk musí jet. Jsi z Prahy, tak je ti jasné, jak je to tam s parkováním. Když máš trpělivost a zároveň drzost, pustí tě s autem na dvůr. Přepážky jsou ve zvýšeném přízemí a do dveří schody s dřevěnou rampou bez zábradlí pro vozíčkáře. Pak se musíš poprat s masivními dveřmi s Branem, které asi ukradli Schwarceneggrovi v posilovně. Když tohle zdoláš, čeká tě ještě rampa do zvýšeného přízemí, opět bez zábradlí. Pak si vystojíš frontu u přepážky a dozvíš se, že to tady nevyřídíš, že musíš do vedlejší budovy do kanceláře v 1. patře bez výtahu. Takže nakonec stejně musíš mít sebou někoho zdravého, kdo tam s tím dojde. To jsou výtky k prostředí, ne k zaměstnancům. Ti jsou ochotní a sejdou to s tebou vyřídit dolů.
Podobně otřesnou zkušenost mám s posudkovou komisí z ministerstva zdravotnictví, která byla pro jistotu na Karlově náměstí (zase starý barák). Na jedné straně přístup pro vozíčkáře, tzn. dvě kolejnice, po kterých se jít nedalo a z druhé strany budovy 4 vysoké schody. Než sem se na ně vydrápal, tak jsem ztratil 20 minut a přišel ke komisi pozdě. Když jsem se omlouval, že mě zdrželi dole schody tak se na mě paní předsedkyně překvapeně podívala s otázkou: „Ale vždyť jsou tam jen čtyři?“ Mě je přeci jedno, jestli je tam jeden nebo deset schodů. To je jako chlácholit hokejisty po finále MS, že prohráli jen 0:1
Uf, to jsem se rozepsal, tak už dost. Jen shrnutí, v nových budovách je to s bezbariérovým přístupen OK, nakonec jsou na to normy. Ve starých to pokulhává a problém je, že v nich sídlí spousta státních institucí, které je potřeba navštěvovat.
6a.) Absurdnost některých situací, člověk pochopí, až když je donucen sám prožít. Myslíš, že sjednocení informačních systémů ministerstva práce a sociálních věcí s ministerstvem zdravotnictví, by mohlo pomoci v řešení problémů zdravotně postižených? Nebo kdyby šlo různé věci vyřídit přes Czech Point?
Asi když mojí předchozí odpověď čte zdravý člověk, tak mu to může přijít úsměvné. Některé věci opravdu člověk pochopí, až když to zažije.
Já myslím, že problém je někde úplně jinde, než ve sjednocování informací. Bude to znít jako klišé, ale problém jsou jako všude peníze. Za poslední 4 roky vše dramaticky podražilo a je jedno jestli přirozeným vývojem nebo zvyšováním daní. Skupina, které se to nejvíc dotklo, jsou důchodci, těm invalidním navíc klesly v tomto období některé dávky nebo se změnily podmínky jejich čerpání. Tahle skupina se proti tomu na rozdíl od zdravého člověka nemůže bránit. O valorizaci důchodů nebo sKartě je lepší vůbec nezačínat.
7.) Opusťme toto téma, i když bychom si o tom mohli vyprávět dlouhé hodiny, stejně to nejsme my, kdo tento systém změní. 10 otázek pro ... vychází v pondělí. Jak vypadá tvůj klasický víkend?
Jasně, máš pravdu. Když to po sobě čtu, připadám si jako plačka. Tak tedy víkend. Ten bych rozdělil na letní měsíce a zimní. V létě je to ve znamení RC modelů, návštěv u přátel a rodiny, sekání trávy a podobných věcí. V zimně je to horší, zbývají jen ty návštěvy a samozřejmě hodně času strávím u počítače. Naštěstí je pokrok i v oblasti RC leteckých simulátorů, tak je možné trénovat i v zimě a po síti také s kamarády z letiště.
Není to moc činností, ale už sem říkal, kolo, lyže, brusle atd. jsou už tabu.
7a.) RC letecký simulátor? To jsem ještě neslyšel. A ani neviděl. Jestli to nebude tím, že se o počítačové hry nezajímám. :) Ale pro, co by to chtěli zkusit, doporuč nějaký?
To nebude nezájmem o počítavé hry, ale spíš nezájmem o RC modely letadel. Může se to samozřejmě nazvat hrou a spoustě lidí to tak může sloužit, ale největší přínos je v tom, že můžeš trénovat se stejným rádiem, s jakým chodíš lítat. Začínající modelář se může v klidu naučit základy a nic u toho nerozbít. A pokud třeba začíná s vrtulníky, může mu simulátor ušetřit bez přehánění i pár desítek tisíc korun.
Já používám Phoenix R/C simulator, ale je jich samozřejmě víc, z těch známějších např. RealFlight, Aerofly nebo Reflex XTR. Jsou i alternativy zdarma, třeba Flying Model Simulator. Pro ty co raději autíčka existuje alternativa pro ně v podobě VRC Pro.
7b.) Lze také v létě simulovat nějakou zimní činnost? :)
Jestli myslíš modeláře, tak ti moc zimních činností nemají, snad jen ti skuteční (já jsem spíš modelář/uživatel) modeláři v zimě staví modely a to můžou dělat i v létě. A někdy zůstává rozum stát nad tím, co lze na koleně vytvořit, třeba lanovka. Ještě mě napadla rolba s tou lze jezdit i v létě.
Pokud si myslel simulovat zimní létání v létě, tak to samozřejmě v simulátoru lze. Jinak nevím, jak si tu otázku myslel.
7c.) Spíš jsem měl na mysli, jakoukoliv zimní činnost. :)
Tak to nevím, že by na Xboxu s Kinectem nebo Wii nějaký zimní sport, ale nemám žádnou herní konzoli tak nemůžu sloužit. Nebo nemám dostatečně bujnou fantazii, ale třeba škrábat okna od námrazy bych v létě nechtěl :)
8.) Jsi mlsoun?
Mlsoun asi jsem, ale hodně vybíravý. Navíc nemůžu zhltnout každou dobrotu, co vidím, protože to potom nemůžu jít vyběhat a už tak mám váhu akorát na porážku :-)
8a.) A co neřesti? Co na sebe práskneš?
Neřesti? Asi mi zbylo už jen kouření, sice už rok kouřím elektroniku, ale někdy na letišti neodolám a dám si analog. Ten smrádek má něco do sebe. Na pivo už pár let nechodím, to jsem v podstatě úplně vypustil. Po pravdě, ani nevím kdy sem naposledy pil alkohol.
9.) Na co jsem se tě ještě nezeptal? Aha, na rodinu!
Vlastní rodinu nemám, tedy ne, že bych nechtěl, ale ono bez hendikepu to není jednoduchý, natož s ním. Zkrátka vadný kus, druhá jakost, možná třetí :-)
9a.) Ale sám určitě nežiješ? ;)
Ne, sám nežiju. Po letech kdy jsem si šel vlastní cestou, jsme s mamkou spojili finance, odešli z Prahy a postavili dům, který odpovídá mým zdravotním potřebám. No a už společně osm let válčíme.
9b.) Hehe, nebudeš ty takový Howard Wolowitz? Samozřejmě, v dobrém slova smyslu. :)
Z toho seriálu jsem neviděl ani jednu epizodu. Asi to tak může vypadat, ale podívej se na to z mého pohledu. Když budeš odkázán často na pomoc druhé osoby, požádáš raději někoho blízkého, nebo budeš platit někoho cizího?
Ono je to trochu složitější, zkus si něco přečíst o svalové dystrofii. Já můžu mluvit o štěstí, že trpím tou mírnější podobou, kdyby tomu tak nebylo tak si tu dnes nepíšeme, protože vyvolávání duchů nejspíš neovládáš.
9c.) Měl jsem na mysli soužití syna s mamkou, pod jednou střechou. Nechci a ani bych si nedovolil zlehčovat tvoji situaci, naopak, obdivuji tě, kolik aktivit se svým handicapem zvládáš. Máš můj velký obdiv. Doufám, že se jednoho dne poznáme osobně. Myslíš, že odchod z Prahy, byl pro tvůj zdravotní stav, dobrá volba? Přeci jen, v Praze je větší, a řekl bych i jednodušší, dostupnost zdravotnických zařízení.
Na Prahu koukám téměř z okna, takže s dostupností čehokoli není problém. Buď bych musel hledat bezbariérové bydlení v Praze, anebo zkusit se o něj postarat sám, zvolil jsem druhou variantu a nelituju toho. A máma má můj obdiv, že do toho se mnou šla.
10.) To každopádně každého z nás. Lidí, kteří se o zdravotně postižené starají, si stát moc neváží. Proto bychom jim to, my ostatní, měli dávat patřičně najevo. Takže pro tvoji mamku, Velká poklona. Probrali jsme radosti i starosti, léto i zimu, myslím, že je čas na poslední otázku. Ale předem bych ti rád poděkoval, za příjemný rozhovor a že jsi se nebál 10 otázek pro ... Rád bych ti popřál v Novém roce hlavně hodně, hodně zdraví, štěstí a to ostatní snad přijde samo. :) A poslední otázka - Je něco, co bys nám chtěl o sobě říct a na co jsem se nezeptal?
Na to, že jsem spíše introvert sem toho na sebe prásknul myslím už dost. Neprobrali jsme mojí velkou lásku a to jsou auta, motorky a vše co smrdí benzínem. Ale to by bylo na dalších 10 otázek, tak třeba někdy v druhém kole ;-)
Děkuju za pozvání a také přeji vše nejlepší do nového roku tobě i čtenářům.
Předchozí rozhovory zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat