10 otázek pro ... @VonWrath

Co mě na rozhovorech baví? Je to skutečnost, že se při nich přenášíte přes různá témata, která se vzájemně prolínají a doplňuji a najednou se přistihnete, že mezi nimi vyplave na povrch něco zajímavého, co by asi jinak zůstalo ostatním utajeno a skryto. Tady, se to najednou vynoří, tak nějak automaticky, nenuceně, skoro by se dalo říct, až omylem, jako by to host ani nechtěl říct. Jak je to jednou venku, je potřeba takovou příležitost uchopit, nepustit, ba naopak je potřeba ji rozvinout a naservírovat na zlatém podnosu hladovému čtenáři. A to se přesně stalo s mým dnešním hostem. Vítejte u dalších 10 otázek pro ...

1.) Ahoj, vítám tě u 10 otázek pro ... Vážím si, že sis našel čas a odvahu k rozhovoru. Jak asi tušíš, jedním z předchozích hostí bylo přání, abys dalším hostem v 10 otázkách pro ..., byl ty. Je to novinka a mě se celkem líbí, že sám zpovídaný si vybere, kdo by měl být dalším hostem. Přehraje tím svoje pocity, ze začátku rozhovoru, na dalšího "štěbetálka" a mě tím ušetří spoustu času, s přemýšlením, koho pozvat k rozhovoru.  Hned v úvodu tě poprosím, aby ses představil čtenářům.

Ahoj, jsem Marek Nawrath a to příjmení není žádný umělecký pseudonym, jak se lidi často domnívají. Vystudoval jsem matematiku na UP v Olomouci a většinu svého profesního života jsem učil matematiku, fyziku a informatiku holky na střední zdravotnické škole. Čerstvý drb: v pololetí jsem ze školy a ze školství odešel.

Více než matematika a technika mě vždy lákalo psaní. Psal jsem do jednoho regionálního deníku, do jednoho zajímavého magazínu, psal jsem blog v době, kdy to ještě nebyl mainstream :-) a nějakými texty otravuji neustále. V nejbližší době mi vyjde knížka, ale to asi pro čtenáře nebude žádná novinka.

Hodně dobře se cítím v přírodě někde mimo civilizaci. Oblíbil jsem si rumunské Karpaty, ale rád prchám do lesa i u nás v Jeseníkách, kde žiji odmalička.

Hodně čtu, nejraději detektivky jaké píše třeba  Johan Theorin, Peter May nebo Jo Nesbø. Rád relaxuji u zajímavé muziky. Mám doma hodně slušnou sbírku hudby všech možných žánrů.

Jsem hodně velký introvert, takže spíš než na bujarých akcích je možné mě zahlédnout na procházce s kokršpanělkou Niki. Proto ten úvodní obrázek od choti Starého Mrzouta.

1a.) Vystudoval jsi matematiku a učil jsi informatiku na zdravotní škole. Jak se člověk k tomu dostane, vyučovat tento předmět, na "čistě" holčičí škole? Proč ne někde na všeobecném gymnáziu, kde bys své znalosti a schopnosti mohl předávat studentům, kteří v tomto oboru pokračovat v dalším studiu?

Před lety jsem se stěhoval za láskou a hledal místo. "Zdrávka" zrovna hledala učitele mé aprobace a mně ta nabídka zaujala. Škola sídlí v krásné budově, která je památkově chráněná a to mě taky dost motivovalo. Jsem tak trochu staromilec a pracovat v prostorách, kudy "kráčely dějiny", má pro mě jisté kouzlo. Nemluvě o tom, že se v té budově neustále pohybovalo několik stovek půvabných dívek. :-)

Myslím si, že určité matematické vzdělání by měl mít každý. Matematika tedy patří i na zdravotní školu. V případě informatiky, které jsem se v posledních letech věnoval na 90 %, je to zcela bez diskuzí.

1b.) Informatika a informační technologie, na nás číhají doslova na každém kroku. Měl jsi možnost se s výpočetní technikou seznámit již před vysoko-školským studiem? Byl jsi takový ten mladý a zapálený jedinec, který hltal každou informaci o nastupujícím fenoménu a chtěl proniknout do jejich tajů, i když v té době, to byly krůčky, malé, až úsměvné?

Nikdy jsem nebyl takový ten typický ajťák. Jsem uživatel, který byl okolnostmi dotlačen k tomu, aby se ICT věnoval trochu víc. Na dvou školách jsem byl takovým průkopníkem užívání IT při výuce i při administrativě, ale vždy to bylo proto, že jsem k tomu měl jako matematik nejblíž. Začátky byly opravdu úsměvné: počítač IQ 151 nebo Didaktik Gama, Basic, magnetofonové pásky, obří diskety, MS-DOS, T 602. Pak jsem se poprvé dostal k počítači od Apple a byl jsem uchvácen. Dnes nejsem "jablíčkář", ale na to první setkání s "Macem" jen tak nezapomenu. Stejně mě zasáhlo první setkání s internetem. Dodnes si pamatuji, že jsme u toho s kamarádem popíjeli Metaxu a já byl u vytržení.

1c.) Asi jsi musel mít rád matematiku od mala, když jsi ji posléze studoval a nakonec i vyučuješ. Nebo jak se to stane, že člověk začne studovat čísla? Jejich posloupnost a kombinace, které vytvářejí nepředstavitelné rovnice. Já jsem jimi fascinován, ale vůbec jim nerozumím. :-D Nelákala tě taková ta "obyčejná" klukovská povolání, jako popelář?

Ono je to s tou matematikou trochu jinak. Mně šlo od mala tak nějak všechno kromě manuálních činností. Na základní škole jsem měl pořád samé jedničky bez toho, že bych se učil. Na gymnáziu jsem pak docela vynikal v několika předmětech a matematika byla jedním z nich. Nebylo to ovšem tak, že bych matematiku nějak miloval. Prostě jsem s ní neměl problémy. Proto mě učitelé posílali na matematické olympiády a já občas nějak uspěl. Stejně tak mě třeba učitelka biologie tlačila do nějaké činnosti v jejím předmětu. Pracoval jsem například na projektu o souvislosti mezi výskytem lišejníků a znečištěním ovzduší. Spočívalo to hlavně v tom, že jsem lítal po lese a mapoval výskyt lišejníků v různých lokalitách. Tělocvikáři mě zase posílali na závody v přespolním běhu a běhu na lyžích, protože jsem tenkrát závodně běhal. V češtině jsem zase měl jakýsi úspěch při psaní slohovek a při recitaci. Češtinář po nás vyžadoval rozbor básnické sbírky a recitaci vybrané básně. Mě to tenkrát až tak moc netěšilo, ale vždy mě za můj výkon dost chválil. Takže jsem nebyl žádný malý génius, který by ležel v číslech. Všechno mi tak nějak šlo včetně drobných průšvihů. Dostal jsem třeba ředitelskou důtku za úmyslné narušení branného závodu a na konci třetího ročníku jsem nedostal vysvědčení, protože jsem si pro něj přišel nevhodně oblečen a upraven (džíny, vytahané triko, dlouhé vlasy a muří noha na krku).

Popelářem jsem samozřejmě chtěl být. Pak jsem chtěl dělat to co táta. Ten pracoval na horizontální vyvrtávačce a návštěvy v jeho práci mě strašně bavily. Pak jsem chtěl být učitelem jako vzdálená teta, do které jsem byl tajně zamilovaný. Na gymplu jsem se pak ustálil na novinařině. Od prvního ročníku jsem to uváděl ve svých představách o své budoucnosti a něco málo v tom i dělal. Výchovný poradce ve mně ovšem viděl inženýra a tímhle směrem mě tlačil. Bohužel, tenkrát měl výchovný poradce velkou moc. Když po sté opakoval, že na žurnalistice nemám šanci, vzdal jsem to a šel studovat matematiku.

1d.) Vlohy pro výpočetní techniku a informatiku, se tedy u tebe projevily tak nějak samozřejmě, ruku v ruce se světem čísel. Vždyť co je virtuální realita, než svět 0 a 1. :-) Kdy poprvé jsi poznal, že to je to, co by tě mohlo provázet životem?

Jak jsem už uvedl, k informatice jsem byl tak trochu dotlačen. Když jsem začínal učit, nikdo ve škole o ICT nic moc nevěděl, automaticky to házeli na matikáře. Moc jsem se nebránil, protože mi ten svět jedniček a nul připadal tak nějak v pořádku. Líbí se mi ten systém algoritmů, ta logika, kterou neokecáš. Na vysoké škole patřila matematická logika k mým nejoblíbenějším předmětům. Možná je to nějaký můj únik před světem, který je těžko uchopitelný, ale prostě v tom světě jedniček a nul vidím jasný systém a pořádek. Pak zase mám potřebu z tohoto světa prchnout do přírody a nechat ji na sebe působit. Jenže i tady člověk naráží na určitý systém, určitý řád, jasnou logiku. Taky ho často negativně narušuje :-) To jsou ovšem úvahy na celou knihu, ne na krátký rozhovor. :-)

Zpět k otázce. Nemohu říct, že bych nějak náhle poznal, že mě informatika bude provázet životem. Tak nějak přirozeně do mého života zapadla vedle spousty jiných věcí, které můj život dělají takovým, jaký je.

2.) Kdy na tebe "dýchlo" kouzlo sociálních sítí? Byl to pro tebe "blesk z čistého nebe", po kterém jsi začal pátrat, jak to vlastně funguje a co s tím? Která soc. síť pro tebe byla "ta" první, která nejoblíbenější a kterou a jakým způsobem používáš nyní?

První byl Facebook. Začal jsem s ním v době, kdy tady o něm padly první nesmělé zmínky. Po nějakém čase mě vypátraly studentky a pak se strhla lavina - během chvilky jsem měl spoustu "přátel". Díky tomuto začátku jsem si tuhle sociální síť rychle oblíbil. Na své příspěvky jsem totiž měl pořád nějaké ohlasy. Brzo jsem začal Facebook používat také při výuce. Než bych na něj nadával nebo ho dokonce blokoval ve školní síti, snažil jsem se nějak využít toho, že je u studentů tak oblíbený.

Pak jsem si jednoho dne pořídil Twitter. Vůbec jsem téhle síti nedokázal přijít na chuť a brzo jsem to vzdal. Pak jsem se pustil do kvalifikačního studia pro ICT koordinátory. Jako závěrečnou práci jsem si vybral téma "ICT v učitelově praxi". Jako přirozená součást tohoto tématu mi přišly sociální sítě. Založil jsem si tedy pár nových účtů a obnovil činnost na Twitteru. Nějak jsem pochopil o čem Twitter je a rychle si mě získal. Dnes je pro mne tou hlavní sociální sítí a třeba Facebook používám jen ze setrvačnosti. Facebook mě hodně nakrkl tím, jak dnes pracuje se zobrazováním obsahu. Jenom doufám, že to snad nepostihne i Twitter.

3.) Pomalu a jistě se z tebe stává jeans fashionblogger ;-) Po psaní básniček, najednou móda?

Cha, bál jsem se, že tahle otázka přijde! :-D Příčin téhle mojí nové aktivity je několik. Nikdy mi nebylo šumafuk, co si oblékám. Když jsem začal učit na zdravotní škole, řešil jsem, jak se oblékat do třídy plné holek. Aby to mělo trochu úroveň a zároveň abych nepůsobil jako potrhlý matikář. Džíny a košile tohle, dle mého soudu, splňují. Zároveň jsem byl vždy trochu vybíravý, takže jsem vyhledával značkové oblečení. Nedávno jsem dostal možnost spolupracovat s obchodem, který nabízí zboží těch nejlepších značek džín, takže skoro denně se v tomhle zboží virtuálně přehrabuji. Zároveň jsem měl potřebu vrátit se k psaní blogu, který jsem asi před pěti lety zrušil. Ten teda byl spíš o muzice. No a všechno se to spojilo díky jednomu mému vtípku, který byl pochopen vážně. Popisuji to v prvním příspěvku. Zatím mě to docela baví, vkládám tam věci, které třeba až tak s módou nesouvisí. V poslední době je tam na závěr vždy nějaká muzika, moje vlastní fotky z výprav do hor, informace o lidech, kteří mě něčím zaujali, upoutávky na jiné blogy... Rozhodně se nepovažuji za odborníka na džíny a už vůbec ne za odborníka na pánskou módu. :-)

4.) Zeptám se na něco, co jsi nakousl hned v úvodu, co "štěbetálci", kteří tě na Twitteru sledují vědí, nebo mají alespoň o tom tušení a ostatní čtenáře to jistě bude zajímat a to je tvoje kniha Generátor prchavých okamžiků. Na Startovači se ti podařilo získat dvojnásobek požadované částky, na její vydání, což je úžasné a já ti k tomu blahopřeji. Jak kniha vznikala, z čeho je složená a kdy se na ni můžeme těšit?

Nevybral se dvojnásobek, ale trojnásobek částky, což mě fakt hodně příjemně překvapilo. Vznik knihy a pár zajímavostí kolem ní jsem napsal, a chystám se psát i po ukončení kampaně, na Startovači. Nerad bych se tedy nějak opakoval. Je to sbírka takových textových miniatur (záměrně neříkám básní), které jsem si řadu let psal do sešitu a později na blog. Když jsem se s jedním kouskem dostal až do almanachu Nejlepší české básně 2014, zrodila se myšlenka vydat vlastní knížku. Vybral jsem několik textů a našel nakladatele. Oslovil jsem Radka Petříka, s kterým tvoříme severskou detektivku Vibeke Björgen, zda by mi neudělal obal. Nakonec, díky vybrané částce, dělá kompletní grafiku a vlastně ilustruje každou stránku. Vypadá to, že ho to baví a celou knihu tak posouvá mnohem dál. Trošku se díky tomu odkládá termín dokončení, ale věřím, že nejpozději do začátku léta stihneme tisk, distribuci i křest a čekání na ni bude odměněno zajímavým výsledkem. Co v ní čtenář najde? Trochu poezie, špetku humoru, kávovou lžičku erotiky, hrst slovních hříček... to vše doplněné Radkovými kresbami. Zájemce bych znovu odkázal na informace na Startovači.

4a.) Jak začala tvoje spolupráce s @Radecho a The Zeitung na severské detektivce Vibeke Björgen? Kdo tě sleduje, ví, že první příběhy byly textové na tvém Twitter profilu. Až později, kdy už měla dvojice severských detektivů mnoho příznivců, dostaly jejich příběhy (případy), samostatnou rubriku na The Zeitung.

Lidi, kteří si Vibeke oblíbili mi dávali návrhy, co s ní podnikat dál. Někdo byl pro delší texty, někdo rovnou pro knihu, někdo navrhoval komiks. Začal jsem uvažovat o "stripech" a sondoval, zda by to lidi bavilo. Zároveň jsem oslovil kamaráda, který dělal komiks, ale nějak nebyl schopný se rozhoupat. Mezitím se ozval @Radecho s tím, zda ještě někoho hledám a tak se začala rýsovat tahle spolupráce. Nějak se to ovšem vleklo a mezitím začal vycházet tištěný The Zeitung a Starý Mrzout navrhl, že by tam mohla vycházet na pokračování Vibeke v podobě krátkých povídek. Pár dílů vyšlo, pak se to zastavilo a po čase se zase ozval Radek Petřík. Nyní tedy Vibeke vychází už osmnáct týdnů v podobě těch typických čtyř okýnek.

4b.) Je možnost, že bychom se dočkali i knižního komiksu?

Pokud bude zájem, tak snad jo. Nemám zcela jasnou představu o tom, jak moc to lidi baví. Návštěvnost je slušná, ale zda je to na knihu si netroufám odhadnout. Až bude venku Generátor, uvidíme, co s Vibeke. Tady chci poznamenat, že tohle je na twitteru skvělé. Umožňuje vzniknout a prosadit se zajímavým projektům. Generátor by se bez twitteru neprosadil, Vibeke vznikla jen díky twitteru. To jsou ovšem jen takové drobné legrácky. Na twitteru vznikají nebo díky němu získávají popularitu zásadnější projekty. Např. Tak jde Zeit, Holky Futsalky, zájem o rugby... V poslední době mě hodně zaujal server TaPolitika, který také má své kořeny na téhle síti. Twitter je pro mě zdrojem spousty zajímavých informací, zábavných i serioznějších.

5.) Na jaký projekt se v současné době soustředíš nejvíc? Vibeke vs. jeans fashionblog?

Teď hlavně řeším, jak se uchytit mimo školství. :-) S Vibeke má teď práci hlavně Radek, já jen vybírám z databáze libret. "Fešn blok" dá práce víc, i když to tak podle výsledku nevypadá. :-) Já hlavně prostě potřebuji psát. Tweety, příspěvky na blogu, textové miniatury, dialogy k Vibeke... Pořád se mi v hlavě líhne spousta nápadů, ptákovin i vážnějších věcí. Díky silné introverzi nemám jinou možnost dostávat tohle vše ven. Internet je pro mě takovým zdravotním ventilem :-)

5a.) Prozradíš něco o svých plánech mimo školství?

Budu trochu mlžit, neboť je to hodně čerstvé. Dal jsem si do léta čas na rozhodnutí s tím, že jsem uvažoval i o práci na volné noze. Nedělal jsem si ovšem žádné iluze o tom, že se snadno uchytím. Hledal jsem tedy i práci u zaměstnavatele. Zaujala mě nabídka malé, ale renomované firmy, poslal jsem žádost a šel na pohovor. Nevím, zda se takové věci stávají běžně; přijali mě ještě během pohovoru bez toho obligátního "ozveme se vám". Bude to pro mě úplně nová zkušenost. Já totiž zatím jen učil. Měl jsem pár prací bokem, ale nikdy jsem nepracoval v soukromém sektoru na plný úvazek.

6.) Asi je ještě brzy přemýšlet co tě čeká o letních prázdninách, nebo dovolené. Kdy začínáš plánovat dovolenou a kde, jak a s kým ji prožiješ?

Zatím o dovolené nemám jasné představy. Rád jezdím do Rumunska na přechody hor. S přítelkyní zase vyrážíme do hor v ČR nebo na Slovensko. Pronajmeme si nějakou chaloupku a vyrážíme na výlety s naší kokršpanělkou Niki. Léto ovšem mám rád i doma na zahradě. Bydlíme v podhůří Jeseníků, les máme za humny a na zahradě s knihou a mátovou limonádou z vlastních zásob se člověk cítí dobře. Co nás moc neláká jsou tradiční letoviska někde u moře. Naštěstí náš vztah ke klidu a pohodě mimo davy lidí je vzájemný. :-)

7.) Klid a pohoda, je důležitá. A může při tom vzniknout i zajímavá myšlenka, nápad, nebo snad i inspirace k něčemu zajímavému. Napadají tě takové věci spíš v době klidu a volna, nebo spíš ve stresu? Osobně mám vyzkoušeno, že nejlepší nápady přicházejí, když je člověk v časové tísni. Jen je horší si je zapamatovat. Občas si je ani nestačím zapsat, poznamenat. Pak tvrdím, že to nemohlo být nic důležitého. Jak to máš ty?

Mně vyhovuje klid. Stres mě občas dožene k zajímavým věcem, ale nejlepší nápady se mi líhnou v klidu a míru. Funguje dokonce taková pozitivní zpětná vazba. Zajímavý nápad, který z onoho klidu vzešel, mě povzbudí, tohle povzbuzení mě ještě více zklidní a rozpoložení pro vznik dobrých napadá se zvyšuje. Zas mě něco napadne, to mě potěší a zklidní... :-)

Abych to zas nepřehnal. Také určitá ztráta komfortu, fyzické nebo psychické vypětí apod. bývají u mě zdrojem inspirace. Jednou jsem byl třeba na hřebeni rumunského pohoří Paring vystaven několika hodinovému útoku větru a deště. Když jsme pak docela vyčerpaní našli ke skále přilepený přístřešek, napadl mě tento text:

Hluboko v Karpatech

bojují kapky deště

s kapkami hruškovice

7a.) Aha, krizové situace tedy podporují tvoji tvořivost. Jde to tak udělat i s představivostí? ;-)

To nevím. já mám spíš opačný problém. Mám hlavu plnou různých fantazií a potřeboval bych je spíš krotit. :-) Neustále se mi stává, že díky tomu, jak mi myšlenky divoce poletují, mám problém soustředit se. Jdu z patra dolů do lednice pro dvě věci, přinesu jednu nějakou jinou, ale spolu s ní nějaký nápad. :-) Někdy je to ovšem i docela nebezpečné. Občas bych si třeba nejraději zakázal jezdit na kole po městě. :-)

7b.) Na kole po městě, výlety do hor, je to pro tebe relax a chvíle, kdy si "vyčistíš" hlavu a řešíš pak problémy s větším nadhledem a lépe se ti soustředí na pracovní povinnosti?

Dá se to tak říct. U mne je to ovšem až součást životního stylu. Pobyt v přírodě, v lese, výstup na nějakou horu apod., to vše dost nutně k životu potřebuji. Nevyhledávám moc akce, kde je spousta lidí, nejsem lev salónů, neobrážím plesy, zábavy a mejdany. Raději jsem někde v lese sám nebo s nejbližšími. Stejně tak si ovšem "vyčistím" hlavu doma na terase s knihou. Když to shrnu, vyhovovalo by mi, kdyby i ty pracovní povinnosti byly spojené s pobytem v přírodě. A taky třeba spojené se psaním. Skvělá by byla chata v horách (samozřejmě s připojením k internetu), kde bych rozjímal a tvořil. :-D

8.) ... s připojením k internetu ;-) Je možné v současné době fungovat bez internetu?

Přiznávám bez mučení, že si život bez internetu jen tak představit nedovedu. Umím si představit pouze dočasné fungování bez něj. Když například jezdím do Rumunska na přechod hor, není tam nejen internet, ale v mnoha místech ani mobilní signál. To je úžasná věc. Člověk má možnost mnohem intenzivněji prožívat okouzlení krajinou. To krátkodobé odstřihnutí je povznášející. Jakmile se ovšem vrátím domů, hned doháním, co jsem zameškal a sdílím fotky a zážitky z cest. Něco podobného v miniaturním provedení zažívám i při toulání se po českých horách. Mám s sebou (především kvůli bezpečnosti) telefon, ale během cesty jej nepoužívám.

9.) "Mít u sebe telefon, kvůli bezpečnosti, ale používat jej co nejméně." Myslím, že to je krásné zakončení našeho rozhovoru. :-) Děkuji ti, že jsi přijal pozvání, nebál ses a statečně odpovídal. Zeptám se tě, jako všech před tebou - Je něco, co bys nám chtěl o sobě prozradit a na co jsem se nezeptal?

Já děkuji za pozvání. Bylo zajímavé o některých otázkách přemýšlet. Chtěl bych na závěr říct, že jsem dost dobrý příklad toho, jak pozitivní vliv mohou na člověka mít sociální sítě, že je hloupé automaticky je odsuzovat. Jak už jsem psal, jsem dost uzavřený člověk; mám však velmi bohatou fantazii a potřebu něco sdělovat. Po mém vstupu na twitter jsem najednou našel způsob, jak ze sebe některé věci dostat. Mohu každý den někoho potěšit svými vtípky a mít z toho dobrý pocit, mohl jsem rozjet docela bláznivý projekt v podobě textů s Vibeke Björgen a díky twitteru z toho s profesionálním grafikem udělat pravidelně vycházející komiks, mohl jsem začít uvažovat o vydání knihy a díky twitteru na ni získat prostředky... Nerad bych zapomněl na to, že jsem na twitteru narazil na spoustu zajímavých lidí. Některé jsem poznal osobně a s některými jsem v elektronickém, ale docela důvěrném kontaktu. Několik lidí z twitteru mně hodně pomohlo v hodně těžkém životním okamžiku. Takhle bych mohl dál pokračovat, ale ať z toho není cukrová vata. Shrnu to:  twitter může být hodně hloupý sluha i docela zlý pán. Já v něm ovšem vidím šarmantní a inteligentní dámu, s kterou mohou být potíže, občas je náladová, občas je protivná, ale nakonec je člověk moc rád, že ji má. :-)

10.) Jak se říká: "To nejlepší nakonec!" Toto bylo opravdu moc hezké shrnutí, jak by se s Twitterem mělo pracovat a co by pro nás "štěbetálky", měl znamenat. Zmínil jsi, že jsi poznal mnoho zajímavých lidí, to zřejmě každý z nás, jinak bychom na Twitteru nebyli ;-) Rád bych z toho udělal tradici do dalších rozhovorů a tak se tě zeptám - S kým by sis rád přečetl rozhovor v 10 otázek pro ...?

To je strašně choulostivá otázka. Těch lidí, kteří mě zajímají je strašně moc. Abych neurazil nějakou dámu, tím, že ji nevyberu, jmenoval bych namátkou pár chlapů: @natoratomi, @zevloun, @jehudas, @cotomate, @jesisem... Tím nechci říct, že by snad @jesisem nebyl dáma.