1.) Ahoj, dovol, abych tě přivítal v 10 otázek pro ... a poděkoval ti, že jsi přijal pozvání. Nebudeme to dlouho zdržovat, poprosím tě, představ se čtenářům.
Ahoj čtenáři, ahoj Jiří, děkuji za pozvání do tohoto projektu, je mi ctí a potěšením. Jo, tak asi takhle bych to řekl na pódiu před tisíci lidmi, protože takhle se totiž cítím, když mám v tomhle super projektu taky "účinkovat". Tréma jak noha... Ale mám se představit, tak do toho.
Svůj nick na Twitteru jsem vymýšlel a vymýšlel, napadaly mě samé žbéroviny, no a tak jsem nakonec zvolil svoje pravé jméno a bylo to. Takže, jak se jmenuji, všichni víte. Tedy, původně jsem měl být Lucinka, ale protože jsem měl po narození "něco navíc", dali mi naši jméno Martin. Jsem ostravský rodák, jsem tady doma už 42 let a vypadá to, že tomu tak bude dál. Ostravskou krev mám ale míchanou krví z Vysočiny, kam se vždy moc rád vracím, takže mám vlastně domovy dva. Tím druhým je Havlíčkův Brod.
2.) Všichni, kteří tě na Twitteru sledují, vědí, že jsi zdravotnický záchranář. Jak ses k této práci dostal?
Na Twitteru si lidé do BIO udávají Copywriter, PR manager atd., tak jsem na sebe prásknul svou profesi. Ale už tam není, stačilo. Zůstalo jen, že "Kdo mě zná, ten ví..." Takže, kdo mě zná, ten ví, že... Historie mého působení u záchranky zasahuje až do mého dětství. Pamatuji si, že jsem v cca šesti letech kreslil sanitky a taky vrtulník s červeným křížem a modrými majáky, i když tehdy letecká záchranka u nás ještě neexistovala. Bylo to z velké části proto, že moje maminka byla vrchní sestrou na ARO v tehdejším ostravském MÚNZu (Městský Ústav Národního Zdraví), dnešní Městské nemocnici, a já měl k téhle profesi blízko. Chtěl jsem ale být taky popelář, bagrista a dokonce učitel v hudební škole. Nicméně, vyučil jsem se jako spojový mechanik a do vojny pracoval u tehdejších Báňských strojíren na montážích. Pak mě povolali soudruzi do zbraně a já musel.
Na vojně mě zastihla Sametová revoluce a pak taky možnost z vojny utéct. V roce 1990 jsem podepsal, že mám nepřekonatelný odpor ke zbrani a pustili mě na tzv. civilní službu. A tady byl asi významný milník v mém životě, protože jsem nastoupil na operační sály ORL oddělení jako sanitář a "čuchnul" si ke zdravotnictví i z "druhé strany". Jenže i civilka skončila a mi se nechtělo z toho sterilního prostředí zpět do provozu, ve špíně tahat kabely, montovat v mrazu i vedru různé elektrotechnické věci a navíc moje tehdejší profese neměla budoucnost. Jednou jsem šel kolem stojící sanitky, kde šofér kouřil a čekal na doktora, až se vrátí z návštěvy pacienta. Zeptal jsem se, jak to u nich chodí a bylo mi odpovězeno: "Nechoď sem, to je strašné!" A tak jsem šel. A začal jako řidič dvanáctsettrojky.
Vozil jsem babičky a dědečky na kontroly, maminy k porodům, zlomené nohy a rozbité hlavy z hospod. Sám. Jenže pak se mi naskytla příležitost a přijali mě na klasickou "zdrávku" na obor Všeobecná sestra. Vystudoval jsem tedy večerní školu (ano, i Hujera jsme měli) a protože jsem pak měl zdravotní problémy a nemohl jako řidič dál fungovat (hlavně nosit lidi), přijal mě šéf jako prvního chlapa - sestru v historii ostravské záchranky na Rychlou lékařskou pomoc. Od roku 2000 tak pracuji jako zdravotní sestra, dnes však pod zařazením zdravotnický záchranář. A protože se máme celoživotně vzdělávat, ani mě neminulo další studium.
Před dvěma lety jsem v Bratislavě promoval s titulem Bc., mám tedy vzdělání potřebné pro mou profesi, ale ty maminy k porodům, zlomené nohy a rozbité hlavy z hospod vozím dál. Jen s tím rozdílem, že už ne jako řidič dvanáctsettrojky, ale rychlou.
3.) Na vzdělání jsem se chtěl právě zeptat, ale odpověděl jsi mi sám. :) Pamatuji, že na pražské záchrance, se jezdilo studovat do Brna. Škola trvala cca 600hod. a dotyčný se poté stal Zdravotnickým záchranářem. V současné době, se tato specializace přímo studuje na zdravotnických školách. Po dosažení titulu Bc., nelákalo tě nastoupit v nemocnici, jako třeba vrchní sestra? Nebo máš raději akci?
To máš asi na mysli 600 hodinový kurz pro řidiče vozidel rychlé záchranné služby, který platí i dnes. V současné době je podmínkou pro řidiče RZP/RLP maturita plus tento kurs. Více řidič - záchranář mít nemusí. Jiná problematika je u nelékařských pracovníků - zdravotních sester a zdravotnických záchranářů v oboru urgentní medicíny a přednemocniční neodkladné péče, kdy tento pracovník musí mít vzdělání buď na úrovni klasické zdravotnické školy plus specializační studium ARO-JIP a/nebo vyšší, tzn. Bc. a Mgr. titul v oboru urgentní medicíny. Bez tohoto vzdělání nemůže v této oblasti pracovat. Navíc pro nás je vrchností vymyšlen program celoživotního vzdělávání, který spíše zatěžuje, než aby byl pro nás v této podobě užitečný. Bohužel se i v tomto systému vymýšlelo vymyšlené a zdaleka není ideální výsledná koncepce, kterou nakonec naše ministerstvo aplikovalo do praxe.
Co se týká mého studia, využil jsem příležitosti, dostal se na Slovenskou zdravotnickou univerzitu v Bratislavě a tam získal potřebné vzdělání za cenu dojíždění a placení školného. V Ostravě sice takový obor na Ostravské univerzitě je také, ale v tu dobu byl pouze formou denního studia a to bych časově nezvládl. Nicméně, podařilo se a můžu svou práci dělat dál.
Do nemocnice mě ale nic netáhne, jsem zvyklý pracovat s lidmi v terénu, mám rád tu pestrost zásahů. Člověk se mnohdy dostane do míst, kam by se jinak nikdy nedostal, do nevšedních situací, které se vryjí do paměti a práce je hned tak nějak více zajímavá, než stále stejné prostory na oddělení či urgentním příjmu. Samozřejmě pomineme-li neadekvátní výjezdy našich posádek k "pacientům", kteří spíše systém zneužívají a zatěžují. Těch je, bohužel, nemalé procento.
A pracovat jako staniční či dokonce vrchní sestra? Ne, děkuji. To přenechám jinými, ambiciózním kolegům.
4.) Z dob Dr. Jandery, ze seriálu Sanitka, si mnoho lidí myslí, že zdravotnického záchranáře (saniťáka, lapiducha, atd.) může dělat každý, kdo se umí prát (viz. role Zdeňka Srstky, v roli saniťáka). :) Ale když to popisuješ, jaké vzdělání, kurzy, školení musí člověk absolvovat, tak to není žádná pr... legrace. Učaroval tě v dětství seriál Sanitka Jiřího Dietla? Těšíš se na jeho pokračování, které vznikalo za přispění členů ZZS Hl.m.Praha. A když už jsme nakousli toho Srstku, už ses popral?
No jasně, Sanitka. Odmyslíme-li si politický podtext některých scén, libí se mi i teď, po téměř 30 letech. Na seriál jsme se dívali spolu s mamkou, prožívali osudy postav spolu. Bylo mi 14, když měl premiéru. Dnes u něj na maminku vzpomínám.
Teď jsem v téhle profesi já a na nové díly se těším. Jak jsem už psal, stihl jsem si "užít" i volantu "dvanáctsettrojky" která byla ikonou té doby a pod pojmem "sanitka" se vybavila právě ona. Takže jako bych se tam viděl. A protože je to už 20 let, co jsem za ten volant sedl poprvé, vím z vlastních zážitků, jak se situace od těch "starých časů" dodnes vyvíjela, a jsem zvědavý, jak to tvůrci nových dílů zvládli natočit.
Mám kolegu - spolužáka ze studií - na ZZSHMP, jehož táta se v původním seriálu taky objevil jako neherec, pracovník tehdejší záchranky, takže nejen nové podání Sanitky 2 má opravdové aktéry na scéně. A jsem zvědavý, zda tam neuvidím moje kolegy a kamarády, kteří na pražské záchrance pracují.
Mimochodem, těším se také proto, že je natáčena za jejich odborného poradenství a nebude to paskvil typu Chicago Hope apod., u kterých se vždycky smějeme nad postupy "profesionálů".
Hohóóó, Korejs! Myslím, že bychom i dnes takové Korejse potřebovali, možná více, než by se všem zdálo. Hlavně na nočních službách v pátky a soboty na naší slavné a "fenomenální" Stodolní.
A jestli jsem se popral? Ano, ovšem jednostranně. Dostal jsem i já pěstí od ožralce. To, co se dostane do médií, je jen malá část útoků, a to nejen na nás v terénu, ale i v nemocnicích.
5.) Probrali jsme tvůj profesní život a teď poodhalíme ten soukromý. Takže? Svobodný/ženatý, děti/bez dětí (samozřejmě chceme vědět věk, pohlaví a počet), domácí zvířectvo, atd, atd ... :)
Áha. Tak děvčata, svobodný, bezdětný, mladý, vysoký, atletické postavy, tmavých vlasů... Tak asi ne, že?
No dobrá, tedy popravdě. Ženatý 11 let, 2 děti (dvojčata - kluk a holka) šestileté, 2 trpasličí jezevčice, 2 andulky a nějaké rybičky. Myslím, že 2. Nebo 4? Tedy téměř všechno 2x.
6.) Také pěkný zvěřinec! :) Co záliby, koníčky? Když zbude volná chvíle a nikdo nevyžaduje tvoji pozornost, čím se bavíš?
Obávám se, že na své záliby nemám čas. Ale nadchl mě před lety geocaching, užil jsem si ty chvíle relaxace při hledání kešek, díky čemuž jsem poznal místa, kam bych se nikdy nepodíval, ale poslední dobou mi na tohoto koníčka nezbývá mnoho času. S geocachingem se snoubí i další moje záliba. Moc rád bych cestoval. Sice jsem už byl na několika zajímavých místech naší planety, ale zbývá jich ještě spousta k poznání. Ale všechno bude, věřím tomu.
7.) Hypotetická situace. @jiproch přijedu na návštěvu za @MartinTesar. Kam mě vezmeš podívat? Jaké zajímavé místo v okolí stojí za návštěvu? Poprosím dopředu, ne na Stodolní! :)
Na Stodolní bych Tě vzal taky, ale v noci z pátku na sobotu v sanitce. Měl bys zážitek, co stojí za to. :-)
Ale pár míst v Ostravě určitě stojí za návštěvu:
Hornické muzeum Landek, možnost sfárat do dolu a podívat se, jak se pracovalo uhlokopům, pak nedaleko Důl Michal. Jsou to zajímavé výpravy do minulosti.
Dolní oblast Vítkovic, zajímavá industriální procházka po místech, kde se kdysi dřelo u vysokých pecí.
ZOOlogická zahrada, slůně Rashmi a celkově její atmosféra, moc rád tam chodím s dětmi.
Halda Ema. Nejvyšší místo v Ostravě, za hezkého počasí výhled po okolí a za čistého vzduchu lze dohlédnout i na Jeseníky a dokonce Tatry, příjemná procházka po místech, kde se kdysi těžce pracovalo.
Komenského sady a věž Nové radnice. V sadech hezká procházka a na věži zase pěkný výhled na Ostravu. Dokonce může být návštěvník Ostravy dost překvapený, jaká je černá Ostrava zelená.
Polanský lužní les, nádherný relax nedaleko shonu a šumu "velko"města.
Zdaleka to není vše, máme tady spoustu míst, kam se dá vyrazit. A taky není daleko do Beskyd.
8.) Blíží se podzim, čas plískanic a sychravého počasí. Ty, jako profesionál, který se neustále pohybuje mezi nemocnými, střídá teplá a studená místa, musíš dbát o své zdraví. Jak se připravuješ na příchod zimy? Studené sprchy, sport, vitamíny? Poraď nám nějaký fígl, jak na přicházející počasí vyzrát, přečkat zimní čas a těšit se na jaro.
Přiznám se, že nějak extra více o své zdraví nedbám, ale ani nebývám více marod. Většinou při přechodu teplého a chladného počasí, tzn. na jaře a na podzim, to si vytvořím protilátky a pak s nima bojuju proti chorobám a jiným vetřelcům další půlrok. Je pravda, že střídání teplot je mnohdy i několik desítek stupňů, ale jde to.
Fígl na udržení zdraví v zimním počasí, ale nehledejte v Blesku či podobném škváru, stačilo by se malinko otužit, baštit ovoce a aspoň trochu se hýbat.
9.) Nejaktuálnější informace posledních dní - Martin Tesař si pořídil Galaxy SIII! První dojmy po vybalení? Spokojenost, zklamání?
SGS 3 jsem chtěl rozbalit ve stylu unboxingu iPhonu, natočit se, jak u toho vzdychám a dělám Uaaau, Džíííízis, Ou maj Gááád... Ale nakonec jsem si jen vyfotil rozbalené miminko. Po pár chvílích nejistoty jsem si s mazlíkem porozuměl a navázal jistý intimní vztah, který trvá a trvat nějakou dobu bude. Líbí. Jsem spokojen.
10.) Úspěšně jsme se prokousali na konec našeho rozhovoru. :) Děkuji, že jsi přijal pozvání k 10 otázek pro ... a zde je poslední otázka. Je něco, co bys nám chtěl o sobě říct a na co jsem se nezeptal?
Když mi tohle někdo řekne, nenapadne mě vůbec nic, co bych o sobě měl říct. Myslel jsem, že to věkem přejde, ale Tvou otázkou se mi to opět potvrdilo.
Nicméně, mám rád dobré jídlo a pití, jsem srašný bordelář, ale na druhou stranu puntičkář, cholerik s velmi krátkou dobou návratu ke klidu, ale co nenávidím je lidská blbost a vych... však víme, bohužel je to jako bojovat proti větrným mlýnům, takže se snažím nastolit si jistý vnitřní klid a hlupáky nechat jejich osudu.
Nu což, dokonáno jest. Více odpovědí snad někdy někde u kávičky či pivka, věřím, že se s mnoha lidmi z Twitteru setkám osobně. Takže nashledanou a díky za pozvání do Tvého projektu "10 otázek pro..."
Předchozí rozhovory zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat