10 otázek pro ... @martinvagner

Obchodní cestující, to byl pro mne vždy Leo Popper, v podání Karla Heřmánka ve filmu Oty Pavla - Smrt krásných srnců. Můj dnešní host, není obchodní cestující, v pravém slova smyslu. Nenabízí zboží jedné firmy, ale kvůli své práci, musí často za zákazníky, dojíždět dlouhé kilometry. S Leo Popprem má ale něco společného. Přírodu a moderní technologie. Jak se jejich profese prolínají, to už si přečtěte v dnešních 10 otázek pro ...

1.) Ahoj, vítám tě u 10 otázek pro ... a na hned tě poprosím, představ se čtenářům.
Ahoj, jmenuji se Martin Vagner a již jen kousek mi chybí k dosáhnutí čtyřiceti roků. Posledních 14 let žiji v malé vesnici Mokrá-Horákov, která se nachází asi 20 km od Brna. Jsem ženatý a to, že bydlím zde, tak za to „může“ moje žena. Donutila mě, abychom si zde postavili dům :-). Zajímavostí je, že ze stejné vesnice pochází i @IvoGerda, který před nedávnem také odpovídal na tvé otázky.
Co se týče zaměstnání, tak jsem původem elektrikář, ale poslední roky se plně věnuji spíše programování PLC strojů. To jsou takové „krabičky“ v rozvaděčích různých strojů, která dotyčná zařízení řídí. Z koníčků je u mne jasnou jedničkou vše okolo mobilů. Jsem do mobilních technologií blázen a to se asi hned tak nezmění. Dlouhá léta jsem psal o Sony Ericssonech, spoluzaložil dnes již zakonzervovaný web SEMania.cz a postupně prošel pár dalších menších webů až jsem nyní zakotvil na SonyManii. Zde si nyní sám píšu jen tak pro zábavu o telefonech Sony. Kromě této značky jsem se rád pohyboval okolo telefonů Blackberry, ale nejvíce preferuji z operačních systémů Android. Také nyní plánuji rozjet menší web o další jiné značce mobilů, ale to bych si nyní ještě rád nechal jako překvapení pro sebe.
Kromě mobilů jsem velký milovník kola. Když čas dovolí, tak jezdím, co můžu. Rád sem tam vyrazím na nějaký závod, ale nejvíce člověk prostě najezdí jen tak pro zábavu. Preferuji raději terén, lesní cesty, přírodu, tedy mám horské kolo. Ale stále pošilhávám po tom, že bych si koupil i „silničku“. Uvidíme po novém roce.
Krom tohoto se ještě zmíním o sociálních sítích, mám velmi rád Twitter a díky mobilům a této síti jsem našel spoustu současných kamarádů. Ať už z komunity #MobilniPivko nebo #AndroidnaiPivu.

2.) Podle tweetů se často pohybuješ mezi Brnem, Prahou a dalšími městy. Souvisí to s tvou prací, nebo zájmy?
V naprosté většině může za moje cestování práce. Firma, pro kterou jsem pracoval a nyní s ní nadále úzce spolupracuji, nabízí stroje pro povrchovou úpravu. Ty se pak instalují kdekoliv po republice, ale také třeba na Slovensku. Takže rozptyl od Mostu až do Trebišova u ukrajinských hranic je vcelku velký. Instalace a uvedení do provozu náročnějších technologických celků si pak vyžádá i nějaký ten den zůstat na místě montáže.
Když však nad tím tak přemýšlím, tak i moje koníčky jsou náročné na cestování. Letos jsem stihl vyrazit na dva zápasy fotbalového Eura konaného v Polsku a a na Ukrajině, koncem srpna jsem se s bývalými kolegy zúčastnil cyklistického závodu na jihu Rakouska a před 3 týdny jsem pak startoval v Jizerských horách na závodu Nova Author Cup.
Co se týče našeho hlavního města, tak tam se rád vracím hlavně kvůli kamarádům. Pokud je to jen trošku možné, tak se snažím servisní zásahy naplánovat, tak aby sem tam stihl již zmíněné #MobilniPivko.

3.) Jak je vidět, jsi velice zaměstnaný člověk s mnoha zájmy. Kde bereš čas věnovat se rodině?
Správná otázka. Na první pohled to vypadá, že jsem časově velmi zaneprázdněn, ale kupodivu stíhám krom již zmíněných aktivit a zaměstnání i vyšetřit důležitý čas pro rodinu. Takže se nám podařilo konečně dokončit poslední práce na našem domečku. Dorazili jsme fasádu, podbití střechy, všechny zbylé terénní úpravy a stihli jsme i postavit pergolu pro auto. I přes tyto domácí práce stihneme s manželkou občas vyrazit na výlet, ať už pěšky nebo na kole. A jsem také rád, že mě žena doprovází na moje závody na kole. Dodává mi klid a energii, abych vše i přes moji nervozitu zvládnul. Mám hodnou tolerantní ženu a touto cestou jí za všechnu tu trpělivost se mnou děkuji.

3a.) Už jsi to před chvilkou zmínil, účastnil ses Nova Author Cupu 2012. Pověz nám něco ze zákulisí závodu. A taky se pochlub, jak jsi dopal, dojmy, atd ... :)
Několik závodů jsem již absolvoval, ale na druhou stranu jsou to vážně spíše hobby závody, bolí to, ale najdou se horší cyklistická ,,pekla“. V roce 2003 a 2004 jsem se zúčastnil Krále Šumavy a to bylo asi to nejhorší, co jsem si projel. Těžká stoupání v terénu, šílené sjezdy, nikde si člověk neodpočine. Proti tomu je Nova Author Cup „pohodový“ závod. Nicméně mám rád závody, které jsou rychlé, opravdu se jede na kole a můžu tak využít svůj potenciál :). Závod pod patronátem Novy je šílená masovka, jel jsem ho naposledy v roce 2004 a letos si to chtěl zopakovat. Tím, že člověk nejezdí pravidelně daný závody, tak má bohužel nevýhodnou startovní pozici. Tudíž jsem se musel „prokousat“ davem lidí přede mnou a dotáhl to na 678. místo. Pro představu, startovalo 3500 cyklistů.
A nějaké perličky ze zákulisí závodu? Komunita cyklistů je fajn, během závodu člověk potká moře cyklistů s podobnou výkonností, pokecá s nimi, ale zároveň se předjíždíte a snažíte se dotyčné kolem sebe porazit. Pocit v cíli je pak šíleně bolestivý, ale zároveň krásný, že člověk něco dokázal. Hned člověk ví, že příští rok chce jet zase. Na druhou stranu každý závod má i své stinné stránky. Defekty, přetržené řetězy a bohužel také pády.

4.) A teď už zpátky k moderním technologiím. :) (Ne, že by kolo, bylo něco "starého". V dnešní době, už je taky notně zmodernizováno.) Který OS mobilních telefonů je ti nejbližší?
Poslední dobou jedu hlavně na Androidu. Mám asi pověst, že jsem zapřisáhlý fanoušek tohoto OS, ale myslím, že to až tak není. Začínal jsem na Symbianu UIQ od Sony Ericssonu. Tato značka mě ostatně provázela dlouhá léta, vlastně až do teď. Jakmile tento operační systém padl, tak jsem nepřeskočil na Symbian S60, ale přešel na Windows Mobile. Tento systém se hodně podobá současnému Androidu. Bylo možné jej ladit, nahrávat různé ROM, upravovat si vzhled dle obrazu svého. To je nyní možné i s Androidem a to je jeden z důvodů proč mě baví. Poslední roky jsem však také velmi výrazně zabředl do ostružin. Zalíbilo se mi velmi Blackberry, systém se skvěle fungujícím e-mailem a fajn komunitou. Nicméně moderní trend dnešní doby v podobě moře aplikací, možností si mít vybrat, mě zase odvála zpět k Androidu. Ale nyní to zase změním, chtěl bych se pořádně podívat na zoubek Windows Phone 8. A tak budu na Twitteru asi chvíli „spamovat“ s hastagem #HTC_8X :)

5.) A proto jsem rád, že jsem si tuto otázku schoval až na dnes večer (1.11.2012 20hod.) "Modří" sledovali, ale pro ostatní, dnes v noci jsi jel z Brna do Prahy, abyste se @zekon1, byli mezi prvními majiteli HTC X8. Takže, jaká byla noc a první dojmy?
Dobu, kdy se stály fronty na banány za komunistů si dobře pamatuji. Tato akce s čekáním na vysněný telefon je však trošku jiná. Myšlenka vznikla opět okolo komunity lidí na Twitteru. Domluví se pár nadšenců do mobilních technologií, následně si založí skupinu na Whatsapp a zde „spřádají plány“ kdy společně vyrazit. No a tak se pak ve finále sejde sedm lidí před značkovou prodejnou HTC a dokonale si společný čas užijí. Já vyrazil v půl druhé ráno z Brna, naložil @zekon1 a v půl čtvrté jsem si již sešli před prodejnou. Tím, že zájem nakonec nebyl tak velký, tak jsme ani nemuseli mrznout venku a „stepovat“ okolo prodejny. Do šesti do rána jsme seděli v autě, popíjeli slivovicu a „plkali“ o mobilech. Následně jsme se přesunuli do vedlejší kavárny a až těsně před začátkem prodeje jsme dorazili do „fronty“. Nakonec zájemců bylo méně, než se očekávalo. Přišlo zhruba 40-50 fanoušků nového systému #WindowsPhone8. Patnáct minut po otevření prodejny již měl každý svého nového miláčka „v kapse“.
Moje cesta do Prahy tím však nekončila. Nemohl jsem si nechat ujít tradiční čtvrteční akci v Bílé vráně. #mobilnipivko se jako vždy povedlo, jen je škoda, že jsme se tam nemohli potkat.

5a.) Čtvrteční #mobilnipivko mne mrzí. Jaké jsou první dojmy a pocity z HTC X8? A co Xbox 360, který byl k telefonu zdarma, jako dárek? To si zase užije rodina, že? :)
#HTC_8X se mi líbil, hned jak jej představili a celou dobu jsem tento model vyhlížel. Sice se tvrdilo, že tato novinka kopíruje vzhled Lumií od Nokie, ale to mi v reálu vůbec nepřijde. Jinak jsem byl ale spíše kritik nové mobilní platformy od Microsoftu. Dříve jsem vyzkoušel dva top modely od Nokie Lumia 800 a Lumia900 a krom atraktivního vzhledu jsem nepřišel na to, v čem jsou lepší než konkurence. Spousta much, chybějících funkcí, nedodělků - to vše mě odradilo. Přesto vidím jistý posun #WP8 vpřed a rozhodl jsem se jí dát šanci na delší dobu.
Co se týče herní konzole #Xbox360, tak zde můžu s čistým svědomím říct, že nejsem žádný velký hráč. U mobilů vždy skončím u Angry Birds, přestože vyzkouším i jiné propracovanější herní tituly. Ale možná tomu šanci dám a nějakou hru zakoupím :). Ale až se to dozví švagr, tak ho od „paření“ na tuty neodtrhnu :).

6.) Mobilní hry jsi shrnul v předchozí odpovědi. Jak jsi na tom s počítačovými hrami? Jsi "pařan"?
Úplně stejně jako s těmi mobilními :-). Jako malej kluk, si pamatuji začátky na počítačích Commodore, Sinclair nebo Atari. To byly časy, kdy se člověk prostě k ničemu podobnému příliš často nedostal, a když přece jen, tak jsme byli jak v „Jiříkově vidění“. Doufám, že se tě tohle přirovnání nedotklo :-).
Každopádně za dob dnešních počítačů jsem kdysi dokázal dohrát Mafii, která mě bavila a sem tam projel nějakou rallye, ale to je tak asi vše. Hraní her prostě pro mě není prioritou, ale teď je tu Xbox360, tak uvidíme co za dlouhých zimních večerů :-).

7.) Dobře. A jak jsi na tom s programováním? Lze u tebe zaznamenat nějaké pokusy o vytvoření jednoduchého programu, v nějakém jednoduchém, nebo i složitějším programovacím jazyku? Nebo vytvoření nějaké šikovné mobilní app?
O tvorbě zajímavého programu pro mobilní platformu sem tam i přemýšlím. Ale obecně vždy narazím na fakt, že existuje spousta kvalitních aplikací a to na všech platformách a tak vždy podobné myšlenky rychle zaženu. Asi nejvíc je to o čase, a jelikož jsem pracovně často zaneprázdněn, tak bych na to myslím neměl dostatek prostoru. Určitě by mě to lákalo, ale zároveň jsem realista a bojím se, že by mi na to chyběla také jistá představivost. Je to jak s malováním, v tom jsem taky jelito:-). A tak nejraději zůstávám u psaní o mobilech, tam přece jen dokážu sem tam i něco zajímavého vytvořit. A když tě to navíc baví, tak není co řešit.

8.) Další zvědavá otázka se týká sociálních sítí. Na které jsi začínal, které používáš nyní a která se ti jeví pro tebe nejvhodnější?
Na sociálních sítích myslím docela ujíždím. Začínal jsem asi jako většina na Facebooku. Nicméně postupně jsem svůj prostor na této sítě značně omezil. Ale zcela neukončil, jelikož komunita lidí na Facebooku je velká a tak sleduji hlavně různé zájmové skupiny. Tím myslím skupiny okolo výrobců telefonů, jelikož ti se angažují právě nejvíce tady.
Sám ale jednoznačně nejvíc ujíždím na Twitteru. Tam mám rád tu jednostrannou možnost sledování a fajn komunitu lidí kolem. Najdeš si zajímavé lidi svého gusta a ty sleduješ. Také se mi líbí, že zde člověk získává nejrychleji novinky ze světa. Pomocí Twitteru se vše šíří rychlostí blesku. Ale jinak nezatracuji ani Google+, tam je ale moje aktivita daleko menší.
Z ostatních sociálních sítí mě napadá Foursquare a Instagram. První nedává až takový smysl, ale Instagram je fajn, neboť mobilem prostě velmi rád fotím.

9.) Pomalu se blíží konec roku. Jak bys zhodnotil tento rok z pohledu profesního a životního? Můžeš tento rok považovat za úspěšný? A čeho bys rád dosáhl v příštím roce?
Letošní rok je z mého profesního hlediska lehce přelomový. Po dlouhých letech jako zaměstnanec jsem se rozhodl zkusit svoji práci tak říkajíc na sebe. Zatím je brzy na nějaké závěry, neboť tato změna proběhla nyní v září. Přesto jsem za tento krok rád, ať už dopadne jakkoliv. Je to velká změna, ale také velká zkušenost. Takže doufám, že právě v příštím roce ve svém oboru zapracuji a budu moci říct, že tento krok byl úspěšný. Kdyby ne, tak to prostě zkusím zase nějak jinak. Život je jedna velká výzva a stále něco přináší, tak musíme bojovat.

10.) A dostali jsme se na konec rozhovoru. Rád bych ti poděkoval, že jsi našel odvahu k rozhovoru, popřál ti do podnikání hodně úspěchů a pokládám poslední otázku - Je něco, co bys nám chtěl o sobě říct a na co jsem se nezeptal?
Děkuji za pozvání k tomuto rozhovoru a přeji tvému seriálu dlouhou a úspěšnou budoucnost. Líbí se mi ten nápad a vytrvalost tohoto projektu. Takže doufám, že se třeba někdy budeme moci setkat na mobilním pivku.
No a co víc o sobě říct? Napadá mě snad jen více rozvinout svou lásku ke sportu. Aktivně stihnu jen to kolo, pasivně pak mám nejraději fotbal. Jsem fanoušek @FcZbrojovkaBrno a pamatuji spoustu nezapomenutelných zápasů, hlavně na stadionu „Za Lužánkami“. Miluju také motorky a to jak seriál MotoGP, tak World SuperBike. Rád sleduje světovou rallye, ale nezapomínám na hokej, cyklistiku nebo biatlon. A to je myslím vše.
Rád bych čtenářům poděkoval za pozornost. Tobě ještě jednou děkuji za tento rozhovor a přeji ti spoustu životních a pracovních úspěchů.

Předchozí rozhovory zde.

10 otázek pro ... @tomashak

Obdivuji lidi, kteří jsou ochotni kvůli studiu, nebo práci, stěhovat se přes půl republiky. Mám rád "štěbetálky", u kterých jsem, po přečtení několika tweetů věděl, že "to je to pravé, ořechové". :) Rád čtu uživatele, jejichž tweety mě baví, dovím se něco zajímavého a nemusí to vůbec souviset s IT oblastí. I když v ní pracují. Mám rád lidi, kteří berou život pozitivně, mají radost z toho co mají, ale snaží se rozdávat i kolem sebe. To všechno se daří mému dnešnímu hostu.

1.) Ahoj, děkuji, že jsi přijal pozvání a vítám tě u 10 otázek pro ... Nejprve tě poprosím, představ se čtenářům.
Ahoj, předně bych chtěl poděkovat za pozvání do série 10 otázek pro ... Je to zajímavý pocit zúčastnit se něčeho, co jsem do téhle doby pouze četl. Jinak tedy zpátky ke mně. Jmenuju se Tomáš Hák a je tomu už něco přes 28let , co jsem se přesně na MDŽ ve znamení ryb narodil v Jihlavě. Odtud také pocházím a prožil jsem zde největší část svého dosavadního života. Asi 6 let jsem pak pracoval / studoval v Brně a před 3 roky jsem pracovně přesídlil do Prahy, kde se tak různě potuluju dodnes. Z koníčků bych možná jmenoval kolo, hudbu téměř v jakékoli formě a poslední době i Twitter. Sbírám různé citáty a moudra, na které různě narazím. Kromě rozinek mi chutná skoro vše.

2.) Co jsi vystudoval a co je náplní tvé práce?
Jelikož jsem se už od mala motal kolem počítačů a elektroniky, bavilo mě si hrát s DOSem, Pascalem, tak když jsem se v patnácti rozhodoval co dál, tak průmyslovka byla jasná volba. A tenhle směr jsem si držel i dále, kdy se mojí alma mater stala Fakulta elektrotechniky na VUT v Brně, tlačil jsem se hodně k programování, ale čistokrevný "ajťák" nejsem.  Už při studiu jsem si přivydělával u softwarové firmy v Brně. Po škole jsem začal pracovat pro firmu LMC, kde pracuji dodnes. Dalo by se říct, že mojí prací je hledat chyby jiných, zabývám se automatickými testy webové aplikace. Práce mě baví, to je asi nejdůležitější, člověk se tu dostane k mnoha věcem a nenudím se tu.

3.) Je těžké vyměnit Brno za Prahu? Ať už v profesním, nebo soukromém životě? Přeci jen, jsou to obě velkoměsta. :)
Těžké určitě ne. Jen si člověk musí zvyknout na trochu více aut, lidí, nepořádku a pochybných individuí. Každé z těch měst má své pro a proti. Mám teď aspoň nadhled v té pražsko-brněnské válce. :-) Důležitější jsou pro mne lidi, které poznám a potkám, proto je ta výměna v soukromém životě náročnější. V Brně zůstala spousta kamarádů, které už tak často vidět nemůžu. Ale to už je život.

4.) Přestěhovat hudbu, není v dnešní "cloud" době problém, ale co kolo? Vzal jsi ho s sebou? A už jsi našel pro sebe vhodné lokality k ježdění?
Tak i s kolem to nebylo složitý. První dva roky v létě jsem si nechtěl tahat auto do Prahy, tak docela dobře posloužil vlak (i když z Jihlavy není téměř přímé spojení a přestupovat s kolem není nic příjemného).
Vhodných lokalit tu je spousta, oproti Vysočině tu jsou rovinky, takže se ani tolik neutahám. Problémem je centrum a také neohleduplnost všech, co se po ulicích pohybují. Cyklisti si myslí, že můžou všechno, bruslaři jezdí 3 vedle sebe, řidiči aut nenechají dostatečný prostor, když už musím s kolem na silnici. Takže vždy jde o to nějak tohle přetrpět, než se dostanu někam dál. Naštěstí tam to většinou stojí za to, podél Vltavy na Mělník, nebo dolů směr Slapy. Pak třeba Karlštejn apod. V létě jsem plánoval jezdit do práce na kole, ale nemám na to nervy, tak jsem po pár pokusech od toho upustil. Praha samotná pro cyklisty není moc vhodná.

5.) Blíží se zima, co zimní radovánky? Lyže, snowboard, hory?
Popravdě, zima je krásná, ale zimní sporty jdou většinou mimo mě. Lyžovat v podstatě neumím. sníh mám rád když padá a když křupe pod botou. Jakmile začne klouzat, tak je to horší. :-) Takže co to jde, tak třeba ještě vytáhnu kolo, ale přes zimu venku nesportuju. Je aspoň více času na to, co běžně nestíhám, přečíst knížky, co bych rád přečetl, trochu experimentovat s Androidem a Linuxem a případně tu a tam napsat nějaký ten článek, udělat si pořádek na počítači (někdy i okolo něj :-) ) apod. Také se blíží Vánoce, takže nejvyšší čas začít vymýšlet dárky, aby to člověk nesháněl na poslední chvíli. Nemám moc rád ta narvané obchodní centra a plné ulice lidí, kteří se vydali
houfně na nákupy. Takže se tomu snažím vyhýbat.

6.) Ano, za dva měsíce je po Vánocích. Rok letí jako splašený. Vím, že to je asi ještě brzy, ale už sis trochu bilancoval letošní rok? Poměr úspěch/prohra?
To mi povídej, jako by to bylo včera, co jsem začal pracovat tady v Praze. Já moc nějaké bilancování nedělám, stejně jako si nerad dávám předsevzetí na Nový rok, už jenom proto, že je stejně poruším a mám pak zbytečně výčitky. :-) Ale když už jsem dostal tu otázku, tak letošní (a nejen ten) bych bral jako úspěch a neměnil bych. Možná je to i tím, že jsem optimista, ale jsem spokojený po všech stránkách. Jak v práci (která mě stále baví) tak v osobním životě. Dokonce jsem překonal svojí vrozenou lenost a našel si i čas na knížky a po delším čase si i zkusit zahrát na klavír (i když jsem toho hodně zapomněl). Svůj díl má i twitter, kde jsem potkal pár lidí, které osobně neznám, ale jejich názory se mi líbí a rád si s nimi těch 140znaků vyměním.

7.) Plánuješ, usadit se v Praze "natrvalo", nebo se po čase chystáš zpět do Brna, Jihlavy?
Nad touhle otázkou přemýšlím už asi tak od té doby, co jsem pracovně opustil Brno. Když jsem začal v Praze, tak jsem si stále říkal, že to je jen dočasně, než pomine ta "krize" a že si potom najdu nějakou práci v Jihlavě a tam zůstanu. Ale pomyslné jazýčky vah se kloní čím dál více směrem k našemu hlavnímu městu. Práci, jako mám zde, v Jihlavě asi neseženu, a je spousta dalších důvodů, proč to v Praze začínám vidět "natrvalo". :-) Každopádně do Jihlavy a na Vysočinu se vždycky budu těšit, je to balzám na nervy přijít tam na náměstí a skoro nikoho nevidět, neprodírat se davem lidí, nebo se tlačit v metru.

8.) Kouknul jsem na tvoje stránky a udělám na tebe tytyty, chce to trochu aktualizace! :) Ale zeptám se na něco jiného, v souvislosti s ikonou LinkedIn. Považuješ tuto službu za sociální síť nebo web s pracovní "silou", příležitostí?
Já vím, nejsi jediný, kdo na mne dělá tytyty, kvůli stránkám. Spousta lidí mě na to upozorňuje. Přes léto jsem se k tomu moc nedostal, někdy chyběla energie, někdy soustředění a klid. Každopádně bych v tom chtěl pokračovat, pár věcí mám rozepsaných, tak se jen dokopat a dopsat to. Ohledně LinkedIn, tak si myslím, že je to taková kombinace obou. Je to současně příležitost hledat/nabízet práci, většinou mě i lidé z různých personálek zde našli a zkoušeli oslovit. A také to je pro mě sociální síť s kontakty na kolegy, které jinde nemám. Na LinkedIn mám ale vyplněn profil a jinak aktivní tam moc nejsem. Časově bych to nestíhal. Takže to beru pouze takový doplněk. Stejně jako Facebook používám čistě na chat s kamarády, kteří už třeba ani jinde nekomunikují, což je škoda. Když můžu, daleko raději používám mail.

8a.) Používáš ještě starý, dobrý, dopisní papír a pero? Tzv. text psaný vlastní rukou? Mám pocit, že mladší generace už ani nebude vědět, Co to je? :-O
Je pravda, že dřív jsem těch dopisů psal víc a že teď už toho zdaleka tolik nenapíšu, ale pár dopisů a pohledů za rok pořád pošlu. Aspoň si trochu procvičím rukopis a nezakrním. Vyhnu se pak těm trapným chvílím, když bych někde něco musel psát a najednou si vzpomínal, jak se píše třeba velké psací L a nebo K apod. :-)
Přijde mi škoda, že dnešní doba nepřeje klasickému dopisování, nebo aspoň těm mailům. To když člověk dostane odpověď tak ví, že ten na druhé stráně si musel udělat na to chvíli času a věnovat se tomu to napsat. To že mladší generace nebude vědět, co to dopis je, bych bral jen jako logický důsledek toho, že se všude používají počítače a internet je na každém rohu. Proč dlouho psát dopis, lepit obálku a pak ještě někde shánět 10Kč známku, aby to pak za 2 dny někam dorazilo. Stačí kliknout na IM a napíšou to během chvilky. Ale nechtěl bych dělat kázání, že za našich mladých let to bejvalo všechno lepší. ;-) To možná až budu v papučích krmit holuby v parku. :-)

9.) Nahlédli jsme do minulosti a teď se podíváme do budoucnosti. Jak si představuješ, že bude probíhat komunikace mezi lidmi, za cca 10-20 let. Nebo vůbec, jak bude v té době, podle tebe, vypadat svět? :)
Vždycky bylo úsměvné vidět nebo číst, jak si třeba v 70. letech představovali naší současnost a asi stejně úsměvné budou naše představy.
Myslím si, že většina komunikace v té době už bude postavena na bázi internetu, ať už volání, či textové zprávy. Bylo by fajn mít třeba malé sluchátko s mikrofonem a pak říct "Počítači, napiš Karlovi, že na pivo dorazím později". Možná už bude možnost 3D holografické projekce apod., nevím. Každopádně doufám, že se i takový obyčejný mail bude stále používat, byla by ho škoda. Prostě komunikace se bude podobat té současné, jen být offline bude více a více obtížnější.
No a jak bude vypadat svět? Nejsem žádný vizionář, ani nějaký jasnovidec (někdy bych dodal bohužel). Mě bude v té době necelých padesát, snad už druhé desetiletí budu šťastně ženat, předpokládám, že většina vlasů už začne šedivět a s trochou štěstí snad i budu mít v čem bydlet a co jíst.
Jinak můžu jen doufat, že se lidi začnou soustředit na ty důležité věci a přestanou se hnát za malichernostma a taky se někdy zastaví a budou přemýšlet. Každá doba má to svoje. Ta naše má svoje pro i proti a stejně to tak bude i za 20let.

10.) Všechno jednou končí, i náš rozhovor je u konce. Děkuji, že jsi přijal pozvání a poslední otázka zní - Je něco, co bys nám chtěl o sobě říct a na co jsem se nezeptal?
I já děkuju, za pozvání do tohoto seriálu.
Co říci závěrem? Možná to, že jsem rád, že podobné počiny na netu vůbec vznikají, že lidi, jako ty, najdou tu energii a věnujou se něčemu podobnému. Díky tomu lze poznat po síti další lidi, se kterýma si lze třeba dobře rozumět.
A co říct o sobě? ... Myslím, že to důležité jsem už napsal. Jsem vesměs spokojený, lehce flegmatický, myslím, že ale otevřený, baví mě spousta věci. Ale to by bylo na delší psaní.
Doufám, že jsem tvé čtenáře nenudil, a že si třeba někdy najdou cestu ke mně na twitter. Zajímavých lidí není nikdy dost. Mějte se fajn a díky všem za pozornost.

Předchozí rozhovory zde.

10 otázek pro ... @Ralfeek

Vždy mám radost, když se mi k rozhovoru podaří získat zahraničního hosta. Ale? Kdo z nás považuje Slovensko za zahraničí? Nejen rozdíl v platební měně nám naznačuje, že Slovensko už dávno s námi netvoří jeden celek. Na druhou stranu, je to jedna z mála zahraničních destinací, kde jsem schopen se domluvit.  Jako dítě jsem několikrát pobýval v Popradu, Tatranské Lomnici a okolí, Lučenci. Konec vzpomínek, současnost je trochu jiná, ale stejně mám radost z každého Slováka, který se stane mým přítelem na Twitteru. Tak, jako tomu je s Matúšem.

1.) Ahoj, vítám tě u 10 otázek pro ... a přejdeme rovnou k věci. Nejprve tě poprosím, představ se čtenářům. Jak se jmenuješ, odkud jsi, kolik ti je, atd ... :)
Ahoj, ďakujem za pozvanie. Ešte nikto so mnou nerobil rozhovor, takže som celkom nervózny :) ale aj potešený. Volám sa Matúš Dudík a som z kopaničiarskeho kraja z mesta Myjava. Kúsok od moravských hraníc. Na Zemi sa potulujem niečo cez 35 rokov a ešte mám v pláne sa tu nejakú dobu tmoliť a zavadzať. Pracujem v maloobchode a predávam elektroniku. Som chronický single a tak trochu pôžitkár.

2.) Jsem vždy mile překvapen, když hned po první otázce, se přede mnou začne rýsovat postava, kterou znám z Twitteru, v úplně jiném světle. :) Jak ses dostal k Twitteru?
Účet som si založil niekedy v roku 2009, po tom čo som videl na niektorých stránkach naň odkazy. Krútiac neveriacky hlavou, čo to je za blbosť, som to zavrhol a až po nejakom roku, dvoch som sa na to znovu pozrel. Sadol som si k tomu a reku nevzdám sa, kým tomu neprídem na kĺb. Pomaly som si pridával ľudí a zisťoval, čo za službu to vlastne je. Teraz som spokojným užívatelom a twitter sa pre mňa stal sociálnou službou no.1.

2a.) A jak jsi na tom s dalšími soc. sítěmi?
Samozrejme facebook. Nech si kto chce čo chce vypráva, mám ho rád, už len kôli tomu, že mi uľahčuje komunikáciu so vzdialenými, zaneprázdnenými ľudmi. V poslednej dobe sledujem, hlavne na twittri odpor k FB, ale príde mi to ako taká módna vlna. Najskôr bolo IN mať FB, teraz je to OUT. Ako v bulvárnych časopisoch. Príde mi to tak trochu úbohé.
Ďalej je tu G+, ktorý je krížencom twitteru a FB a je taký, aký si ho urobíš. Hlasy akože je G+ mestom duchov vo mne vyvolávajú len úsmev. Ja ho mám taký počítačovomobilnoscifimačací :)
Trochu som aj na Pintereste, ale nejako ma to nechytilo. Občas tam nakuknem a pinnem si obrázok do albumu.
A to je asi všetko. Spomínam si, že tu bol pokus s menom Diaspora, ale to mi pripomínalo G+ a tak bolo jasné, kto v tejto vojne zvíťazí.

3.) Prodáváš elektro, sleduješ tedy trendy v oblasti mobilních telefonů a moderních technologií? Pomáhají ti v tom i sociální sítě?
Tak určite. Trh s telefónnmi sledujem od vtedy ako sa stali dostupnými pre obyčajných smrtelníkov a neboli už len výsadou top menežérov. Bavia ma, len prišli sme do doby, kedy sú všetky ako jeden a len sa naťahujeme s patentami. Je to škoda. Kedysi boli telefóny veľké, malé, guľaté, zelené, skrátka fantázii sa mädze nekládli. Človek mohol byť ozaj originálny, keď zohnal nejaký zaujímavý model.
Vďaka twitteru a G+ mám neustále prehľad čo sa deje a keď natrafím časom na nejaký článok v novinách, len sa pousmejem, že to už je dosť staré info :) milujem tu rýchlosť, akou sa šíria informácie na sociálnych sieťach.

4.) Ano, to byla doba, kdy "každý" měl N5110, ale každá byla jiná. Počet barevných a grafických variant výměnných krytů se ani nedal spočítat. Dnes, když mají dva lidi stejný telefon, poznají si snad jen podle instalovaných app a vyzváněcích melodií. Popiš nám svoji mobilní historii. :)
Jednoduchšie ako tu menovať každý telefón, asi bude pozrieť sa na ne, na moju históriu. Tu je link.

5.) Pěkná sbírka. Podle posledního obrázku hádám, že jsi skončil u BB9780. Co tě vůbec nejvíc zaujalo na telefonech BB a proč je používáš?
Žiaľ posledné dva obrázky mali byť naopak a posledným mal byť HTC Desire Z :) BB som používal len zopár mesiacov a musím skonštatovať, že nič moc. Akože po stránke hardweru je to mašina, ale ten ich operačný systém a previazanie na BIS, bez neho nejde ani FB ani twitter, je hrôza.
Rýchlo som zutekal naspäť k Androidu, ale podmienka bola hardwerová klávesnica, takže do úvahy pripadalo len Zetko. Je veľká škoda, že mobilov s takouto konštrukciou, je tak malý výber. Mám dojem, že teraz sa tej úlohy zhostil pre zmenu Samsung, kedže HTC oznámilo, že takýto model už neplánuje.

5a.) Znamená to, že na mobilu preferuješ hw klávesnici?
Nie bezpodmienečne. Len doteraz som nenarazil na takú, na ktorej by som nerobil viac preklepov ako slov. Jediná soft klávesnica, čo sa mi ozaj páči a funguje, je na iOS zariadeniach. Preto aj môj ďalší mobil bude iPhone. Je ti jasné, že sme dospeli do bodu, kedy veľa ľudí skončí s čítaním tohto rozhovoru ;)

6.) Jsi tedy vášnivý uživatel mobilních telefonů, co desktop, NB, programování, kódování, atd ... Vše co se točí kolem počítačů, internetu ...?
Na tomto poli som len zanietený fanúšik, moderne označované ako geek :) Od malička milujem svet počítačov. Začínal som na Didaltiku Gama, kde boli aj prvé a posledné pokusy o programovanie. Na to som nemal nejaké vlohy, nič sa na mňa nelepilo, tak som ostal len klasickým hráčom, opravovačom a ladičom počítačov :) Je až neskutočné, čo dokáže BFU (běžný Franta uživatel) s kompom urobiť. Ale baví ma to po nich lepiť a keď im to odovzdáš hotové a funkčné, si pre nich ako hrdina z mýtov a povestí.
Aby som sa vrátil k železu, tak neskôr prišlo Pentium 120MHz, potom nejaká 400ka, nasledoval Celeron 800ka. Keď výkon už nestíhal, tak som si kúpil notebook HP, ktorý už mám päť rokov a stále je ešte funkčný kus. S win7 chytil druhý dych, aj keď pri flashi sa trochu zadýchava.
Popri tom som mal netbook Asus, ktorý som neskôr vymenil za iPad 2, s ktorým som nadmieru spokojný.
Samozrejme nemôžem opomenúť herné konzoly ps one a neskôr kúpenú ps2, na ktorej hrávam doteraz. Z prenosných konzol som vlastníkom nintenda DS, ktoré mi po čase zabavil otec, tak som si musel tento rok kúpiť nintendo 3DS.

6a.) Co herní mobily - Nokia NGage, Sony Xperia Play? Nebo vůbec mobilní hry, zasáhly tě, jsi jejich fanoušek?
Tu je to práve naopak. Som odporcom hrania na mobiloch. Ešte keď boli tlačítka sa to dalo, ale teraz? Máš display, na ktorom by si si mal vychutnávať hru, ale miesto toho ti tam lietajú prsty a snažia sa čo najviac ten display upatlat. Celé je to kontraproduktívne. Nemám rád veci "všetko v jednom". Ale aby som len nehejtoval, mám v mobile jednu hru, ktorou zabíjam čas, keď na niečo čakám. Bubbles - klasická šprngačka do rovnakých farieb. A dokonca som si ju aj zakúpil :) lebo ma vytáčali reklamy.

7.) Ještě bych se vrátil k úvodní otázce, jestli ti to nebude vadit. Představ nám trochu svoje město. Kdyby se někdo ze čtenářů rozhodl navštívit Myjavu, kam by jsi ho pozval, jaké zajímavosti stojí za to navštívit?
Najlepší čas na navštívenie mesta Myjava je v prostriedku júna, keď sa konajú Medzinárodné folklórne slávnosti. Trvá to 3 dni a všade kde sa človek pohne naráža na tradície. Je to pekné a veľmi navštevované podujatie. Vrelo každého pozývam. Nechýba spev, hudba a pravá kopaničiarska slivovica :)
Inak je tu krásne po celý rok. Myjava leží v doline oblkopená kopcami. Je tu veľa zelene a príjemní ľudia. Skrátka ideálne malomesto na celý život. Hneď vedľa je Stará Myjava kde je možnosť v lete kúpania, je tam veľké jazero a v zime možnosť lyžovania aj s vlekom pre vývoz hore kopcom. Myjavu milujem a nemienim opustiť, ale človek nikdy nevie, že? :)

8.) Když bydlíš, téměř, na česko-slovenské hranici, napadlo tě někdy pracovat v ČR? Mnoho lidí ze Slovenska, jezdí do ČR za prací.
Od vyjdenia zo školy som v jednom a tom istom zamestaní. Už je tomu 17 rokov. Nie som typický príklad neustále migrujúceho zamestnanca. Možno mám aj šťastie na zamestnávateľov. Viac menej som spokojný s tým čo mám. Aj keď hneď po škole som bol za prácou aj na Morave, vtedy tam kdesi okolo Veselí nad Moravou vyrábali bicykle, ale keď sa naskytla práca v mojom meste, tak som neváhal.

8a.) Takže ptát se, jestli bys za prací vyjel do světa, je asi zbytečné, že? :)
Keby to bolo ozaj nevyhnutné, tak asi hej. Ale, že by som cielene sa teraz rozhodol, určite nie :) Som domased

9.) Plány do budoucnosti?
Budúcnosť je hmla a fantázia. Nezaoberám sa ňou. Žijem a rozhodujem sa podľa momentálne nevýhodnejších podmienok.

9a.) Tak jinak. Rodina bude? Cesta kolem světa? Nobelova cena za cokoli? :)
Deti moc nemusím, maximálne tak na pár minút a potom vrátiť, takže rodinný typ asi nebudem. Pravidelne stávkujem, takže na cestu okolo sveta sa fakt teším a čo sa týka Nobelovky, tak tú už dávno mám v paralelnom vesmíre.

10.) Otázky jsou vyčerpány, děkuji ti, že jsi přijal pozvání a vydržel až do konce. A na závěr - Je něco, co bys nám chtěl o sobě říct a na co jsem se nezeptal?
Ja ďakujem za pozvanie, bolo mi cťou. Nie je čo viac na mňa prezrádzať, ostané nech už si ľudia poskladajú z mojich tweetov, verím tomu, že by si na mne zgustol kdejaký psychiater. Pac a pusu priatelia :) stay tuned

Předchozí rozhovory zde.

10 otázek pro ... @MartinTesar

Po každém uskutečněném rozhovoru, si odškrtnu další zajímavou profesi, se kterou jsem se díky 10 otázek pro ... setkal a mohl s ní seznámit i čtenáře. V poslední době se mi daří nabízet vám rozhovory s lidmi, kteří svojí profesí jsou mému srdci hodně blízcí. Ať už tím, že se pohybují v prostředí, které znám, nebo jsem měl možnost si jejich profesi vyzkoušet, zažít ji tzv., na vlastní kůži. Dnešní host, je mi svoji profesí hodně blízký. Už právě proto, že jsem to co Martin, dělal 13 let. Už nebudu více zdržovat, vítejte ve světě zdravotnického záchranáře, taťky a majitele ..., ale to až na konci. :)

1.) Ahoj, dovol, abych tě přivítal v 10 otázek pro ... a poděkoval ti, že jsi přijal pozvání. Nebudeme to dlouho zdržovat, poprosím tě, představ se čtenářům.
Ahoj čtenáři, ahoj Jiří, děkuji za pozvání do tohoto projektu, je mi ctí a potěšením. Jo, tak asi takhle bych to řekl na pódiu před tisíci lidmi, protože takhle se totiž cítím, když mám v tomhle super projektu taky "účinkovat". Tréma jak noha... Ale mám se představit, tak do toho.
Svůj nick na Twitteru jsem vymýšlel a vymýšlel, napadaly mě samé žbéroviny, no a tak jsem nakonec zvolil svoje pravé jméno a bylo to. Takže, jak se jmenuji, všichni víte. Tedy, původně jsem měl být Lucinka, ale protože jsem měl po narození "něco navíc", dali mi naši jméno Martin. Jsem ostravský rodák, jsem tady doma už 42 let a vypadá to, že tomu tak bude dál. Ostravskou krev mám ale míchanou krví z Vysočiny, kam se vždy moc rád vracím, takže mám vlastně domovy dva. Tím druhým je Havlíčkův Brod.

2.) Všichni, kteří tě na Twitteru sledují, vědí, že jsi zdravotnický záchranář. Jak ses k této práci dostal?
Na Twitteru si lidé do BIO udávají Copywriter, PR manager atd., tak jsem na sebe prásknul svou profesi. Ale už tam není, stačilo. Zůstalo jen, že "Kdo mě zná, ten ví..." Takže, kdo mě zná, ten ví, že... Historie mého působení u záchranky zasahuje až do mého dětství. Pamatuji si, že jsem v cca šesti letech kreslil sanitky a taky vrtulník s červeným křížem a modrými majáky, i když tehdy letecká záchranka u nás ještě neexistovala. Bylo to z velké části proto, že moje maminka byla vrchní sestrou na ARO v tehdejším ostravském MÚNZu (Městský Ústav Národního Zdraví), dnešní Městské nemocnici, a já měl k téhle profesi blízko. Chtěl jsem ale být taky popelář, bagrista a dokonce učitel v hudební škole. Nicméně, vyučil jsem se jako spojový mechanik a do vojny pracoval u tehdejších Báňských strojíren na montážích. Pak mě povolali soudruzi do zbraně a já musel.
Na vojně mě zastihla Sametová revoluce a pak taky možnost z vojny utéct. V roce 1990 jsem podepsal, že mám nepřekonatelný odpor ke zbrani a pustili mě na tzv. civilní službu. A tady byl asi významný milník v mém životě, protože jsem nastoupil na operační sály ORL oddělení jako sanitář a "čuchnul" si ke zdravotnictví i z "druhé strany". Jenže i civilka skončila a mi se nechtělo z toho sterilního prostředí zpět do provozu, ve špíně tahat kabely, montovat v mrazu i vedru různé elektrotechnické věci a navíc moje tehdejší profese neměla budoucnost. Jednou jsem šel kolem stojící sanitky, kde šofér kouřil a čekal na doktora, až se vrátí z návštěvy pacienta. Zeptal jsem se, jak to u nich chodí a bylo mi odpovězeno: "Nechoď sem, to je strašné!" A tak jsem šel. A začal jako řidič dvanáctsettrojky.

Vozil jsem babičky a dědečky na kontroly, maminy k porodům, zlomené nohy a rozbité hlavy z hospod. Sám. Jenže pak se mi naskytla příležitost a přijali mě na klasickou "zdrávku" na obor Všeobecná sestra. Vystudoval jsem tedy večerní školu (ano, i Hujera jsme měli) a protože jsem pak měl zdravotní problémy a nemohl jako řidič dál fungovat (hlavně nosit lidi), přijal mě šéf jako prvního chlapa - sestru v historii ostravské záchranky na Rychlou lékařskou pomoc. Od roku 2000 tak pracuji jako zdravotní sestra, dnes však pod zařazením zdravotnický záchranář. A protože se máme celoživotně vzdělávat, ani mě neminulo další studium.
Před dvěma lety jsem v Bratislavě promoval s titulem Bc., mám tedy vzdělání potřebné pro mou profesi, ale ty maminy k porodům, zlomené nohy a rozbité hlavy z hospod vozím dál. Jen s tím rozdílem, že už ne jako řidič dvanáctsettrojky, ale rychlou.

3.) Na vzdělání jsem se chtěl právě zeptat, ale odpověděl jsi mi sám. :) Pamatuji, že na pražské záchrance, se jezdilo studovat do Brna. Škola trvala cca 600hod. a dotyčný se poté stal Zdravotnickým záchranářem. V současné době, se tato specializace přímo studuje na zdravotnických školách. Po dosažení titulu Bc., nelákalo tě nastoupit v nemocnici, jako třeba vrchní sestra? Nebo máš raději akci?
To máš asi na mysli 600 hodinový kurz pro řidiče vozidel rychlé záchranné služby, který platí i dnes. V současné době je podmínkou pro řidiče RZP/RLP maturita plus tento kurs. Více řidič - záchranář mít nemusí. Jiná problematika je u nelékařských pracovníků - zdravotních sester a zdravotnických záchranářů v oboru urgentní medicíny a přednemocniční neodkladné péče, kdy tento pracovník musí mít vzdělání buď na úrovni klasické zdravotnické školy plus specializační studium ARO-JIP a/nebo vyšší, tzn. Bc. a Mgr. titul v oboru urgentní medicíny. Bez tohoto vzdělání nemůže v této oblasti pracovat. Navíc pro nás je vrchností vymyšlen program celoživotního vzdělávání, který spíše zatěžuje, než aby byl pro nás v této podobě užitečný. Bohužel se i v tomto systému vymýšlelo vymyšlené a zdaleka není ideální výsledná koncepce, kterou nakonec naše ministerstvo aplikovalo do praxe.
Co se týká mého studia, využil jsem příležitosti, dostal se na Slovenskou zdravotnickou univerzitu v Bratislavě a tam získal potřebné vzdělání za cenu dojíždění a placení školného. V Ostravě sice takový obor na Ostravské univerzitě je také, ale v tu dobu byl pouze formou denního studia a to bych časově nezvládl. Nicméně, podařilo se a můžu svou práci dělat dál.
Do nemocnice mě ale nic netáhne, jsem zvyklý pracovat s lidmi v terénu, mám rád tu pestrost zásahů. Člověk se mnohdy dostane do míst, kam by se jinak nikdy nedostal, do nevšedních situací, které se vryjí do paměti a práce je hned tak nějak více zajímavá, než stále stejné prostory na oddělení či urgentním příjmu. Samozřejmě pomineme-li neadekvátní výjezdy našich posádek k "pacientům", kteří spíše systém zneužívají a zatěžují. Těch je, bohužel, nemalé procento.
A pracovat jako staniční či dokonce vrchní sestra? Ne, děkuji. To přenechám jinými, ambiciózním kolegům.

4.) Z dob Dr. Jandery, ze seriálu Sanitka, si mnoho lidí myslí, že zdravotnického záchranáře (saniťáka, lapiducha, atd.) může dělat každý, kdo se umí prát (viz. role Zdeňka Srstky, v roli saniťáka). :) Ale když to popisuješ, jaké vzdělání, kurzy, školení musí člověk absolvovat, tak to není žádná pr... legrace. Učaroval tě v dětství seriál Sanitka Jiřího Dietla? Těšíš se na jeho pokračování, které vznikalo za přispění členů ZZS Hl.m.Praha. A když už jsme nakousli toho Srstku, už ses popral?
No jasně, Sanitka. Odmyslíme-li si politický podtext některých scén, libí se mi i teď, po téměř 30 letech. Na seriál jsme se dívali spolu s mamkou, prožívali osudy postav spolu. Bylo mi 14, když měl premiéru. Dnes u něj na maminku vzpomínám.
Teď jsem v téhle profesi já a na nové díly se těším. Jak jsem už psal, stihl jsem si "užít" i volantu "dvanáctsettrojky" která byla ikonou té doby a pod pojmem "sanitka" se vybavila právě ona. Takže jako bych se tam viděl. A protože je to už 20 let, co jsem za ten volant sedl poprvé, vím z vlastních zážitků, jak se situace od těch "starých časů" dodnes vyvíjela, a jsem zvědavý, jak to tvůrci nových dílů zvládli natočit.
Mám kolegu - spolužáka ze studií -  na ZZSHMP, jehož táta se v původním seriálu taky objevil jako neherec, pracovník tehdejší záchranky, takže nejen nové podání Sanitky 2 má opravdové aktéry na scéně. A jsem zvědavý, zda tam neuvidím moje kolegy a kamarády, kteří na pražské záchrance pracují.
Mimochodem, těším se také proto, že je natáčena za jejich odborného poradenství a nebude to paskvil typu Chicago Hope apod., u kterých se vždycky smějeme nad postupy "profesionálů".
Hohóóó, Korejs! Myslím, že bychom i dnes takové Korejse potřebovali, možná více, než by se všem zdálo. Hlavně na nočních službách v pátky a soboty na naší slavné a "fenomenální" Stodolní.
A jestli jsem se popral? Ano, ovšem jednostranně. Dostal jsem i já pěstí od ožralce. To, co se dostane do médií, je jen malá část útoků, a to nejen na nás v terénu, ale i v nemocnicích.

5.) Probrali jsme tvůj profesní život a teď poodhalíme ten soukromý. Takže? Svobodný/ženatý, děti/bez dětí (samozřejmě chceme vědět věk, pohlaví a počet), domácí zvířectvo, atd, atd ... :)
Áha. Tak děvčata, svobodný, bezdětný, mladý, vysoký, atletické postavy, tmavých vlasů... Tak asi ne, že?
No dobrá, tedy popravdě. Ženatý 11 let, 2 děti (dvojčata - kluk a holka) šestileté, 2 trpasličí jezevčice, 2 andulky a nějaké rybičky. Myslím, že 2. Nebo 4? Tedy téměř všechno 2x.

6.) Také pěkný zvěřinec! :) Co záliby, koníčky? Když zbude volná chvíle a nikdo nevyžaduje tvoji pozornost, čím se bavíš?
Obávám se, že na své záliby nemám čas. Ale nadchl mě před lety geocaching, užil jsem si ty chvíle relaxace při hledání kešek, díky čemuž jsem poznal místa, kam bych se nikdy nepodíval, ale poslední dobou mi na tohoto koníčka nezbývá mnoho času. S geocachingem se snoubí i další moje záliba. Moc rád bych cestoval. Sice jsem už byl na několika zajímavých místech naší planety, ale zbývá jich ještě spousta k poznání. Ale všechno bude, věřím tomu.

7.) Hypotetická situace. @jiproch přijedu na návštěvu za @MartinTesar. Kam mě vezmeš podívat? Jaké zajímavé místo v okolí stojí za návštěvu? Poprosím dopředu, ne na Stodolní! :)
Na Stodolní bych Tě vzal taky, ale v noci z pátku na sobotu v sanitce. Měl bys zážitek, co stojí za to. :-)
Ale pár míst v Ostravě určitě stojí za návštěvu:
Hornické muzeum Landek, možnost sfárat do dolu a podívat se, jak se pracovalo uhlokopům, pak nedaleko Důl Michal. Jsou to zajímavé výpravy do minulosti.
Dolní oblast Vítkovic, zajímavá industriální procházka po místech, kde se kdysi dřelo u vysokých pecí.
ZOOlogická zahrada, slůně Rashmi a celkově její atmosféra, moc rád tam chodím s dětmi.
Halda Ema. Nejvyšší místo v Ostravě, za hezkého počasí výhled po okolí a za čistého vzduchu lze dohlédnout i na Jeseníky a dokonce Tatry, příjemná procházka po místech, kde se kdysi těžce pracovalo.
Komenského sady a věž Nové radnice. V sadech hezká procházka a na věži zase pěkný výhled na Ostravu. Dokonce může být návštěvník Ostravy dost překvapený, jaká je černá Ostrava zelená.
Polanský lužní les, nádherný relax nedaleko shonu a šumu "velko"města.
Zdaleka to není vše, máme tady spoustu míst, kam se dá vyrazit. A taky není daleko do Beskyd.

8.) Blíží se podzim, čas plískanic a sychravého počasí. Ty, jako profesionál, který se neustále pohybuje mezi nemocnými, střídá teplá a studená místa, musíš dbát o své zdraví. Jak se připravuješ na příchod zimy? Studené sprchy, sport, vitamíny? Poraď nám nějaký fígl, jak na přicházející počasí vyzrát, přečkat zimní čas a těšit se na jaro.
Přiznám se, že nějak extra více o své zdraví nedbám, ale ani nebývám více marod. Většinou při přechodu teplého a chladného počasí, tzn. na jaře a na podzim, to si vytvořím protilátky a pak s nima bojuju proti chorobám a jiným vetřelcům další půlrok. Je pravda, že střídání teplot je mnohdy i několik desítek stupňů, ale jde to.
Fígl na udržení zdraví v zimním počasí, ale nehledejte v Blesku či podobném škváru, stačilo by se malinko otužit, baštit ovoce a aspoň trochu se hýbat.

9.) Nejaktuálnější informace posledních dní - Martin Tesař si pořídil Galaxy SIII! První dojmy po vybalení? Spokojenost, zklamání?
SGS 3 jsem chtěl rozbalit ve stylu unboxingu iPhonu, natočit se, jak u toho vzdychám a dělám Uaaau, Džíííízis, Ou maj Gááád... Ale nakonec jsem si jen vyfotil rozbalené miminko. Po pár chvílích nejistoty jsem si s mazlíkem porozuměl a navázal jistý intimní vztah, který trvá a trvat nějakou dobu bude. Líbí. Jsem spokojen.

10.) Úspěšně jsme se prokousali na konec našeho rozhovoru. :) Děkuji, že jsi přijal pozvání k 10 otázek pro ... a zde je poslední otázka. Je něco, co bys nám chtěl o sobě říct a na co jsem se nezeptal?
Když mi tohle někdo řekne, nenapadne mě vůbec nic, co bych o sobě měl říct. Myslel jsem, že to věkem přejde, ale Tvou otázkou se mi to opět potvrdilo.
Nicméně, mám rád dobré jídlo a pití, jsem srašný bordelář, ale na druhou stranu puntičkář, cholerik s velmi krátkou dobou návratu ke klidu, ale co nenávidím je lidská blbost a vych... však víme, bohužel je to jako bojovat proti větrným mlýnům, takže se snažím nastolit si jistý vnitřní klid a hlupáky nechat jejich osudu.
Nu což, dokonáno jest. Více odpovědí snad někdy někde u kávičky či pivka, věřím, že se s mnoha lidmi z Twitteru setkám osobně. Takže nashledanou a díky za pozvání do Tvého projektu "10 otázek pro..."

Předchozí rozhovory zde.

10 otázek pro ... @IvoGerda

Když někomu řeknete, že v sociálních sítí preferujete Twitter, kouká na vás, jako byste byli, přinejmenším, z Marsu. Přeci jen, Twitter v ČR stále nedosahuje popularity FB, i když již prošel počeštěním. Mnoho lidí si také myslí, že Twitter používá pouze omezená skupina lidí kolem IT a všeho, co lze zařadit do kategorie výpočetní technika. Ale mezi uživateli této soc. sítě se najdou i „obyčejní“ lidé. Jako třeba můj dnešní host.

1.) Ahoj, vítám tě u 10 otázek pro ..., děkuji, že jsi přijal pozvání a hned tě poprosím, aby ses představil čtenářům. :)
Ahoj díky za pozvání a snad tímto rozhovorem někoho nepohorším. Jmenuji se Ivo Gerda a pomaličku už tady na tom světě zakončuji čtvrtou desetiletku. Vychovávám dvě děti. Zaměstnání mám to, které jsem chtěl od malička, takže dělám šoféra. Prošel jsem nákladní i autobusovou dopravu. Mezinárodní dopravu jsem už pověsil na hřebík,protože jak dneska nevidím kostel začínám být nervózní a rád spím ve své posteli. Někdy mě to však přepadne a povozil bych se. :)
Moje koníčky jsou metalová hudba. Hudba, ta je dneska trochu na druhé koleji, protože jsem se nějak zakonzervoval v 80tých letech, ale občas si poslechnu i nove kapely. Nejlepší relax je pustit bigbít, natáhnout nohy, anebo se zavřít do kamionu se spoustou CD a uhánět krajinou. Mám rád sport (pasivně), hlavně fotbal a hokej (Zbrojovka, Kometa). Zajímám se o PC, internet a poslední dobou hlavně telefony. Nejsem odborník, jen nadšený uživatel, protože tomu vážně nerozumím.
Propadl jsem sociálním sítím jako je Twitter a Google +. Ale spíš tam čtu než, že bych tvořil nějaký obsah. Když člověk sedí sám v autě, tak si nějak ten čas musí krátit.

2.) Drobátko jsi mi vzal vítr z plachet, ale nevadí. :) V současné době jsi řidičem autobusu. Zájezdového nebo linkového? Popřípadě, v jakém městě se s tebou mohou čtenáři povozit?
Posledních 6let už jezdím jen linku na vnitru v úžasném systému IDS JMK (vesnická MHD). Kde jezdím a kde jsem ke spatření, tak na to odpovím celkem těžkou otázkou. Ve kterém městě je hrad Špilberk? Více méně se tedy „motám“ kolem Špilasu.

2a.) Pracoval jsi jako řidič MKD (mezinárodní kamionová doprava). Co bylo impulsem, nebo proč ses rozhodl toto opustit a jít řídit autobus? V autobusu si kdekdo neustále stěžuje, že je horko, zima, jak to s námi řidič jede? Nechybí ti ten klid, kdy máš naloženo, zavřeš vrata, vlezeš do kabiny, uděláš si pohodlí, zasuneš CD do přehrávače a jedeš a jedeš a jedeš ...?
Abych se přiznal, tak nejsem čistokrevný kamioňák. Dva roky po vojně jsemjezdil s Boženou (Avia) asi tři měsíce. Pak jsem šel na rok jezdit s Volvem (solo) a to už jsem si připadal jak velkej kluk, jenže jsem chtěl poznat svět a tak jsem přešel na autobus. Přes sezonu jsem jezdil na mezinárodní s busem a mimo sezonu linku. Když firma přikoupila k autobusům i kamiony, tak jsem začal vypomáhat na kamionce. Pomáhat na kamionce jsem začal hlavně, abych si odpočinul od lidí a užil jízdu (SCANIA TOPLINE byla velký lákadlo). V dnešním provoze a buzeraci na silnici, ale není šoférům MKD co závidět.
Před pár rokama jsem všeho nechal a jezdím jen kolem kostela. Na lidi v buse si zvykneš „jedním uchem tam a druhým ven“.

3.) Jsi o něco málo starší než já, takže dětský kreslený seriál Nu pogodi, ti není neznámý. Při rozhovoru s tebou se mi vybavuje díl, kdy zajíc s vlkem jedou autobusem a zajíc si z vlka udělá štípátko na jízdenky. Pak ho přivře do dveří a vlk běží vedle autobusu. Znáš nějaké podobné situace z reálného života?
Naštěstí nic podobného neznám, protože táhnout někoho za sebou by byl pěknej průser. Pokud se ptáš na veselé historky z natáčení, tak těch tam moc není nebo vyplynou ze situace. To, že ti někdo poblije půl autobusu, zase tak sranda není, když to musíš uklízet. Jinak seriál Nu pogodi znám a hned si jdu najít DVD a pustím si pár dílů. Jen škoda, že chtějí zakázat první série, kdy vlk kouřil. To jsem trochu odbočil. Na nic extra si nevzpomínám.

3a.) Nemyslel jsem hned, jestli se ti stala taková nepříjemnost, ale právě na nějakou veselou příhodu "z natáčení". ;) Na druhou stranu je dobře, že člověk o takových věcech jen slyší vyprávět, než by je sám prožil. A když jsme u těch kreslených seriálů, jaké jsou tvoje oblíbené?
Z kreslených snad jen Simpsonovi a potom české večerníčky. Bob a Bobek a Maxipes Fík, to je klasika. Co se týká seriálů tak radši sitcom (Kutil Tim) než krimi a scifi. Co nesnáším, tak jsou sto a více dílné seriály na TV Nova a Prima a všechny možné kriminálky(Miami, Las Vegas a pod.)

4.) Co se ti první vybaví, když řeknu Twitter, Google+ a Facebook?
Ty mi dáváš zabrat. Když slyším Twitter tak mě napadne válka Android vs. WP případně iOS. Ty boje OS na Twitteru mě baví, ale nesmí se urážet uživatelé. Google+ = zajímaví lidé, co tvoří zajímavý obsah. Zajímaví lidé jsou i na Twitteru, ale na G+ se o nich dozvíš přece jen víc. Hlavně spousta lidí se mi kryje v obou sítích.
Facebook mi nedal vůbec nic a tak jsem ho v zimě zrušil. Nějak mi tam neseděla ta konverzace. Nevím proč, ale na G+ a Twitteru jsem našel hned okruh lidi, co mi mají co říct a to jsem na Facebooku neměl..

4a.) Sleduješ stejné lidi na Twitteru i Google+?
Není to 100% , ale jo, sleduji lidi tam i tam. Na G+ je ten obsah přece jen trochu obsáhlejší.

5.) Ještě se vrátím k době prázdnin, dovolených. Cestuješ na dovolenou autobusem? Takové to, profesionální postižení prací. :) Jak jsi trávil letošní dovolenou?
Dovolenou jsem trávil doma a podnikal menší výlety do okolí a bylo to fajn. Co se týká cestování autobusem, tak dálkovou jízdu překousnu, ale jízdě veřejnou dopravou se vyhýbám, jak můžu. Jezdit autobusem jako cestující fakt nemusím.

6.) Končí první měsíc školního roku. Co děti (tvoje) a škola? A jaké jsou děti (cestující) z pohledu řidiče autobusu?
U mých dětí se můžu akorát modlit, že už to nějak dokopou. Holka bude na jaře maturovat a kluk je v sedmé. No, a to už nejde moc tvarovat. Děti jako cestující pouze v počtu 1-2 kusy na autobus, vše  navíc  je špatný. :-) O speciálních školních spojích ani nebudu mluvit. :-)

7.) Prázdniny za námi, Vánoce před námi. O co si napíšeš Ježíškovi?
Manželka mi dovolila koupit Nexus 7, ale prý ho budu mít už i k vánocům. :-) Rychlostí s jakou to uvádí na trh, to možná bude opravdu akorát na ty Vánoce. Takže už si o nic psát nebudu. Kdybych mohl, tak bych si přál od Ježíška Sony Xperia T.

8.) Dnes o půlnoci (28.9.) se začíná prodávat v ČR iPhone5. Je nějaké zařízení, kvůli kterému by sis šel stoupnout o půlnoci do fronty, abys byl mezi prvními majiteli?
Dokud se nezačne prodávat zdraví, tak nehrozí, abych někde stál. Ani to moc nepochopím, proč lidi stojí frontu na věc jako je telefon.

9.) Nexus 7 je Android. Telefon také používáš s OS Android. Ale co PC/notebook? Jaký OS preferuješ?
Na PC a notebooku používám Windows (teď mám všude Windows 7). Přes všechny řeči, jak je Windows na h****o, tak přece jenom má vše co uživatel potřebuje. Jednou jsem zkoušel Ubuntu, ale nemohl jsem si zvyknout. Takže jsem taková normální šedivá myš.

10.) A je tady poslední otázka. Nejprve bych ti rád poděkoval, že jsi našel odvahu a čas na 10 otázek pro ... a teď už jen - Je něco, co bys nám chtěl o sobě říct a na co jsem se nezeptal?
Nemáš za co děkovat. Spíš přemýšlím, čím jsem si zasloužil tvoji pozornost, že obětuješ čas psaním o mne. Prásknout na sebe už nechci nic, protože mě nic nenapadá. Jinak dík a ahoj na síti. Snad jen ať se lidi chovají k sobě líp. :)

Předchozí rozhovory zde.

10 otázek pro ... @Koisna

Když někoho sledujete delší dobu na Twitteru, uděláte si o něm vlastní představu. Když se setkáte osobně, zjistíte, jestli byl váš úsudek správný. Když jsem se prvně sešel s mým dnešním hostem, což bylo minimálně rok poté, co jsem ji začal sledovat na Twitteru, zjistil jsem, že je přesně taková, jakou jsem si ji představoval. Vlastně jsem se tehdy prvně sešel a seznámil i s jejím manželem. Setkání to bylo velice příjemné a konalo se na velice příjemné akci - Tattoo Convention 2012.

1.) Ahoj, vítám tě v 10 otázek pro ... a rád bych ti poděkoval, že jsi přijala pozvání. Kdo tě zná, ten ví, ale pro ostatní, prosím, představ se nám.
Ahoj, předem velmi děkuji za pozvání, to si snad ani nezasloužím :) Takže, jmenuji se Martina Havelková, jsem z Prahy a mám ráda čtení knížek, sledování dobrých filmů, psaní tužkou na papír, zbožňuji zimu a sníh, antikvariáty, starožitnictví, zajímavé hodinky a dobré víno.

2.) A zvířátka?
Ale jistěže, to by mi @ejmuse dala! :) Líbí se mi chameleoni a nedávno jsem objevila zvířátko, co se jmenuje Felsuma a dost mi učarovalo. Třeba jednou bude mít doma novou kamarádku. Kromě toho kdybych měla správné podmínky, pořídila bych si minimálně dva vlkodavy, jsou to neuvěřitelná stvoření a ty jejich oči a komunikace s člověkem mě fascinují..

3.) Řekni nám něco o @ejmuse. Jestli si dobře pamatuji, její příchod do vaší domácnosti nebyl tak jednoduchý?
Jóó Šmůna, to je kapitola sama pro sebe :) Když byla malá, tak nás hodně potrápila. Okusovala nám nábytek, knížky, brečela když jsme nebyli doma.. Pamatuji si, jak jednou po Vánocích našla holandské kakao a vyřádila se s ním na naší posteli. Domů tehdy přišel Kuba jako první a musím říct, že je to kliďas, ale tohle ho tedy rozpálilo do běla. Uklízet se to skoro nedalo, bylo to všude, nejhorší snad bylo prát to povlečení, určitě si všichni dovedou představit, co udělá holandské kakao, když se spojí s vodou. Tehdy jsme ještě byli v podnájmu, takže se člověk pomalu bál, kdy zničí něco, co není naše. Zkoušeli jsme tehdy všechno možné, ale ustoupilo to hlavně s věkem. Teď už je ale zlatá. Má kamarádskou povahu a je to mazel. Potřebuje kolem sebe lidi a pokud jí někdo něco neustále hází, je spokojená.

4.) Takže to máme zvířátka a tvé zájmy. Teď něco z pracovní škatulky. :)
Pracovně to nic moc zajímavého není. Dělám v jedné firmě mzdovou účetní, takže samá čísla a samé milióny :) Docela mě to baví, protože je to i práce s lidma, což je přesně pro mě. Potřebuji mít kontakt s různými lidmi, a pokud jim ještě můžu ze své pozice poradit nebo pomoci, je to fajn. Pravděpodobně to nevydržím dělat do důchodu, ale zatím to funguje, a jestli se časem posunu jinam, uvidíme, nebráním se prakticky ničemu. Třeba se jednou dočkám i té kavárny s knihkupectvím. To mi připomíná, že bych si měla zase vsadit.

5.) Takže jsi komunikativní typ a jsi ráda mezi lidmi. Dokážeš si představit, že bys žila, pracovala, někde "na samotě", v odlehlé oblasti, vysoko v horách, bez možnosti kontaktu s lidmi, ale s vidinou velkého finančního zajištění?
Zrovna teď, když jsme byli s mužem na dovolené na Šumavě, na Horské Kvildě. Jak jsem tam stála a rozhlížela se, věděla jsem, že tady bych chtěla žít. Je tam tak nádherně, ten klid a příroda. To bych si uměla představit. A tak nějak možná bláhově věřím, že lidi tam, si jsou daleko bližší, než my ve městě kdy budeme. Ale ptal jsi se na "samotu" v horách bez lidí.. To je už těžší si představit. Mít takovou chatu a jezdit tam o víkendech, na dovolené, vyčistit si hlavu - to bych brala všemi deseti.Ale žít tam třeba dva roky a nemít možnost s nikým hovořit, s rodinou nebo přáteli, to by mi za peníze nestálo..

6.) A co třeba žít a pracovat v cizí zemi. Bez přátel a známých, hledání nových kontaktů, seznamování se s novými sousedy? Dělá ti problém seznámit se s novými kolegy, sousedy, prostě s neznámými lidmi?
Ráda poznávám nové lidi, ale je pravda, že u mě asi hodně záleží na prvním dojmu. Jsou lidi, kteří mi okamžitě sednou a jsem schopná s nimi diskutovat jako kdybych je znala léta. Pokud to ale v prvních minutách neproběhne, chvíli mi trvá, než jsem schopná se s člověkem bavit otevřeně o všem. Takového člověka spíš pozoruji, poznávám, jakou má povahu nebo třeba humor a teprve potom si k němu hledám cestičku. Co se týče života v cizině, musím říct, že bych se tomu nebránila. Kdybych měla možnost, věřím, že bych dokázala žít jinde. Bariérou by pro mě ale byly jazyky. Na ty tedy rozhodně talent nejsem :)

7.) Je po prázdninách, takže se musím zeptat na dovolenou. Kde jste byli, co jste viděli, co jste prožili? Rozhodujete s manželem o dovolené společně, nebo se v nápadech střídáte? Anebo, jak by měla vypadat dovolená ve tvém podání?
Jako již tradičně jsme byli v Hradci na festivalu, potom týden na chatě a na Šumavě. Tu Šumavu jsem si užila asi nejvíc, pěkně jsme se prošli, měli na sebe čas si popovídat a vyčistili jsme si hlavu od práce a jiných věcí. Doufám, že se tam vrátíme příští rok a projdeme to, co jsme letos nezvládli. S manželem se na výběru dovolené docela shodneme, což je kuriózní, protože on miluje léto a nemá rád zimu a já to mám přesně naopak. Ale to je také dost dané tím, že do zahraničí moc nejezdíme, takže nějaká diskuze jestli pojedeme na Hawaii nebo Aljašku u nás neprobíhá. Dovolená v mém podání, to by rozhodně byly hory a sníh :) Přes den bych chodila po horách, nebo si užila zimního sportování a večer s dvojkou vína bych si u krbu četla knížky..

8.) Určitě neprozradím žádné tajemství, že tvým manželem je @Koisny. Kdo ho zná, sleduje na Twitteru, nebo četl 10 otázek pro … @Koisny, ví, že je tvůrcem #Alfred a Rychlé Šípy RELOADED, mimo jiné tvorby, samozřejmě. :) Jsi tedy první, kdo jeho kresby vidí a hodnotí? Nebo jsou i pro tebe příběhy Alfréda a RSR překvapením?
Nové díly pro mě většinou překvapením nejsou, když mi je dává k přečtení, tak mě pozoruje a čeká, jakou budu mít u čeho reakci :) Ty Rychlé šípy je fajn pozorovat jak se to všechno rodí. Když mi ukazuje, co nakreslil tužkou a potom už hotový díl, vždycky mě to fascinuje. Alfred je v tomhle jiný, to vidím jenom jednu verzi, tu finální, protože to celé nekreslí od začátku až do konce jako RSR. Dost často se stane, že někde jsme nebo něco děláme a on najednou vezme telefon a začne si psát poznámky, že ho napadl nový díl. Že to vůbec dá celé dohromady, od nápadu až po zpracování - za to má můj obdiv.

8a.) Jsi někdy součástí tvůrčího nápadu, jak bude příběh pokračovat, jakým směrem se bude vyvíjet? Taková ta autorova múza. :)
Občas když má tvůrčí "krizi", tak se přijde poradit, ale nevím, jestli jsem nějaká múza :) Kromě toho poslední dobou mi přijde, že čím déle to dělá, tím má více nápadů. Už dlouho nepřišel s tím, že neví, o čem by ten, který díl měl být, naopak má pár dílů dopředu připravených, nebo má alespoň představu co se bude dít. Spíš mám občas nutkání mu to trochu revidovat, protože přeci jen se občas rozjede a potom si nebere servítky. Ale snažím se to moc nedělat, je to jeho projekt a dělá ho dobře, to jenom já nejsem zvyklá na ostré výrazy :)

8b.) Nechává si @Koisny mluvit i do jiných věcí? ;)
Je beran, to je myslím naprosto všeříkající odpověď :)

9.) Oba s Kubou jste nadšenci do koloběhu. Jaké to je, řídit a řítit se cestou, necestou. Kličkovat mezi lidmi. Přesouvat se po městě pomocí odrazu jedné nohy?
Když Kuba přišel s tím, že si koupí koloběžku, byla jsem trochu skeptická, ale jakmile dorazila a šli jsme na první projížďku před barák a já se projela, věděla jsem, že jí musím mít taky. Skoro jsem mu jí nechtěla vrátit :) Je to super pocit, mnohem větší zábava než na kole a taky mnohem větší námaha než na kole. Máme verzi spíš "do lesa", takže po Praze nebo tak nejezdím, ono po chodníku, kde jsou lidi, to není nic moc s touhle velkou koloběžkou. Ale v parku nebo po lesních cestách je to báječná záležitost.

9a.) O víkendu je tedy možné vás potkat v lese, jak se proháníte na koloběhu, nebo vyrážíte za město, do přírody? Za pohybem a čerstvým vzduchem?
Bydlíme na kraji Prahy, takže jezdíme po okolí. Pro mě osobně je nejhorší jízda po silnici, necítím se moc bezpečně, takže se tomu snažím vyhnout. Proto jsem ráda, že u nás se to dá objíždět a pohybovat se maximálně po sídlištích a jen v krajních případech po silnici. Párkrát jsme byli i na cyklostezce podél Vltavy, kde je sice dobrý povrch, ale spousta lidí, kterým se uhýbat není nic moc jednoduchého.

10.) Konec je vždy nejsmutnější. A je jedno, jestli jde o rozhovor, nebo jinou, příjemnou činnost. Děkuji ti, že jsi našla odvahu a zodpověděla všechny moje otázky. A na závěr - Je něco, co bys nám chtěla o sobě říct a na co jsem se nezeptal?
Především bych ráda poděkovala za pozvání a možnost účastnit se rozhovoru s Tebou :) Myslím, že jsem řekla až až, takhle na první setkání, doufám, že jsem čtenáře moc nenudila a že mi neodejdou followers, když zjistí, co jsem vlastně zač :)

Předchozí rozhovory zde.

10 otázek pro ... @Virus_3000

Ahoj, ahoj, ahoj, zdraví vás ... @jiproch u dalších 10 otázek pro ... Mám velkou radost, že dnešní pozvání přijal člověk, který v podstatě, díky tomuto rozhovoru, částečně odkryje svoji internetovou identitu. A nebál se jít do rozhovoru po hlavě, souhlasil i se zveřejněním své skutečné podoby, ale hlavně, jeho odpovědi srší vtipem, pohodou a nádechem právě skončených prázdnin. A pozor, jeho emaily jsou přenášeny na 100% recyklovatelných elektronech! Opět jsem si uvědomil, že deset otázek pro rozhovor začíná být málo. Ale je to jedno z pravidel rozhovorů. Ale pravidla jsou od toho, aby se co? Aby se porušovala. Takže někdy příště, třeba ... bude otázek víc. Ale dost předbíhání, co bude, až bude, teď už se věnujme dnešnímu rozhovoru.

1.) Ahoj, děkuji, že jsi přijal pozvání do 10 otázek pro ... a protože je dnes krásný den, nebudeme se rozptylovat a začneme třeba tím, že tě poprosím, aby ses představil čtenářům.
Chápu, nebudeme to zbytečně natahovat, jdem na to.
Jsem člobrda jménem Lukáš, mám nejraději oslovení Luky (ale s tvrdým, měkké mě přivádí k šílenství), na NETu vystupuju pod nickem Virus_3000 popř. Virus3k. V červenci jsem dodělal level 28, zajímají mě počítače, hraní dívadla, ježdění na kole, hledání plastových krabiček v přírodě, hraní si (ať už na PC, deskovky či cokoliv - jsem hravé stvoření), snažím se neustále usmívat, bavit okolí a vymýšlet blbosti (to je totiž to jediné, co si zapamatuju)... a jsem dost času mimo (prostě normálně nenormální pako), páč jednak mě nebaví čučení ani fandění hokeji či fotbalu, raději si dám vínko nebo Alofok než pivo a navíc se snažím být ke všem milý... a nebaví mě pesimističtí lidé. A nekouřím. A tak nějak už nevím, co by koho ještě mohlo zajímat. :) Další dotaz?

2.) Student, pracující, freeworker, jak si vyděláváš na každodenní potřeby a drobné, popřípadě větší radosti?
Pracující, momentálně jednou půlkou v jedné práci a druhou v druhé (do konce srpna v jedné firmě a pak v jiné). Dosud správce sítě (tahat kabely a instalovat programy zvládám), programot (na to mi ten hrášek v hlavě občas nestačí), lektor (nemohl bych učit středoškoláky - tady jsem učil dospěláky..., ale občas byli horší, než ty malé děti)... po novu to bude IT helpdesk (na což už se těším - pomáhat lidem mě docela baví). Ale že by to bylo dřív nějaké extra vydělávání si, to ne. Snad to jednou přijde. Jinak studuju pořád něco. Jako malý jsem třeba při dělání domácích úkolů studoval kouř z komína, kterak míří vzhůru (ano, naši museli mít hodně nervy z mého tempa). :D Snažím se pořád učit a zatím to vychází. Stále je co objevovat, co se učit. Zkusil jsem online kurzy a docela mě to bavilo. Jinak se snažím studovat ženský (pochopení jejich logiky jsem rovnou vzdal) a nějak mi to nejde. Asi dělám pořád něco špatně. ;)

Jinak si trošičku přivydělávám občasnou ajtý (rozumněj „počítače“) pomocí známým. Ale to je spíš tak za pozvání na pivo/víno/kofolu nebo častěji za „pěkně děkuju“. Co bych neudělal pro fajn lidičky. Ale nemám velké výdaje, nejsem náročný, takže mi stačí relativně málo (byť si chci našetřit a podívat se do zahraničí). Největší výdaje jsou asi za jídlo. A za čokoládu. A za Alofok. :)

3.) Nemáš potřebu se rozpůlit, roztrojit, či rozčtvrtit? Takových aktivit! Zbývá ti nějaký volný čas?
Ono těch aktivit zase není tolik. Znám lidi, kteří než vyjmenují to, co dělají, tak uplyne večer, takže já jsem ještě se svým PC, kolem, divadlem salát. Neokusovat, prosím. :) Ale občas se nahrne několik věcí tak, že nevím, co dřív. A pak si říkám, že by to rozčtvrcení bylo fajn. Případně naklonovat, ale klonování lidí je ještě zakázáno, takže musím zvládat. Ale naučil jsem se trošku si organizovat čas pomocí Google kalendáře. Bohužel teď mám v reklamaci Androidí mobil, takže se do kalendáře nepodívám jinak, než u PC. A tím, že neřeším žádnou přítulkyni, tak to je volnější a můžu si opravdu v tom volném čase třeba dřepnout k seriálu nebo napsat pár řádek kódu na PC... nebo sbalit baťůžek, nasoukat se do cyklistického a vypadnout někam do přírody koukat na krásná místa, někde v přírodě jen tak dřepnout, relaxovat. Nebo dojet na nějaké zajímavé místo, pobíhat zmateně s mobilem (=GPSkou) kolem nějakého objektu a fotit si to a hledat. Inu možností, co dělat je mraky. Stačí si vybrat. Mě nelákají a nelákaly diskotéky (zakouřeno a navíc neslyším ani vlastního slova, natož ještě nějakou slečnu), hospody, takže raději vypadnu do města nebo mimo město a je to. Sice je to na úkor toho, že nepoznám moc nových lidí, neseznámím se tolik, ale určitě nejen ty, ale i čtenáři, mi potvrdíte, že v přírodě je nádherně. Sice se mi občas stává, že mě lidi díky mobilu doženou i v přírodě, ale tam už je to na domluvě, co že to vlastně kdo chce. Většinou jde o PC věci, takže upozorňuju, že toho moc v danou chvíli nenadělám a pak si dál můžu užívat třeba ježdění na kole přes kořeny stromů, protože jsem si vybral špatnou cestu lesem. :D
Prostě času je sice občas málo, ale život je krátký, tak si jej musíme užívat (na tuhle "filozofii" jsem přišel a přešel relativně nedávno, poté, co jsem překonal pár hovadin, které mi buď život, nebo já sám svou blbostí, nadělil). Ale jsem pro prodloužení dne na 32h a změnu pracovního týdne na 4 dny práce a 3 dny volna. A nekouření při jídle (kuřáci, pěkně prosím, nefoukejte mi to pod nos). A ještě jsem pro čokoládu, sladká jídla, maso, defenestraci v poslanecké sněmovně a levný internet. Snad vše. Uff! :)

4.) Nakousnul jsi programování a kódování. Zvládl bys i nějakou app pro mobil? A který mobilní OS ti vyhovuje nejvíce?
Hele, programování a kódování (mě na tom pojmenování nesejde, ale jsou tací, kterým ano a děkuji ti za ně, že to rozlišuješ)... zvládám udělat web (HTML zvládám, PHP docela taky, CSS bych mohl říct, že miluju díky těm možnostem), možná, kdybych oživil Javu, zmákl bych udělat nějakou jednoduchou aplikaci. A vlastně tím, že by to bylo v Javě, tak by se to možná dalo použít jako mobilní appka. Nicméně nesoustředím se na programování (a ani nejsou nápady, co udělat), takže nevím. Zkusil jsem ale před cca půl rokem pomocí nějakého nástroje (už nevím, co to bylo) udělat app pro Android, která z fotky udělala jednoduchý obrázek v pěti barvách. To bylo kvůli tomu, že jsem chtěl udělat něco málo z toho, co jsem se učil v onlinovém kurzu AI class (AI=umělá inteligence). V tomto případě mělo jít o computer vision. Ale moc to nezvládalo a bylo to šeredně pomalé. Ale mám v plánu se k tvoření pro mobil (někdy) vrátit a udělat si (nebo někomu) nějakou aplikaci. Zatím tedy netvořím, maximálně si jen tak „hraju“. ;)
Co se OS týká, tak trošku uteču nejdřív na desktop - tady jsem vyzkoušel jak Windows, tak Linux. A vlastně i DOS, když jsem na něm kdysi začínal (nepočítáme-li Atari 800 XE s kazeťákem, což bylo první zařízení schopné zobrazit hru/program u nás doma). Seděl mi Linux (Kubuntu), sedí mi i Windows (aktuálně Win7). Obé má něco do sebe. Když přejdu k mobilům, tak jsem do doby nedávné (před rokem v létě) používal mobil Nokia 3510i, kde se tomu vlastně ani OS neříká. Pak jsem přešel rovnou na Androida, kterého jsem si zamiloval. Ale držel jsem v ruce i zařízení s Windows Mobile i Symbian. Symbian mi přijde těžkopádný, divně ovladatelný (ale je to asi o zvyku, naši mají oba mobil se Symbianem a nenadávají na to nikterak). Windows Mobile měl kamarád na mobilu, ale pak od toho utíkal sakra rychle. :D Mobily a vůbec zařízení s Androidem... ten zelený robotek se mi stejně líbí nejvíc. Ale nikomu to nenutím, neberu mu jeho volbu. Stejně ode mě lidi chtějí pomoct jak s Androidem, tak se Symbianem a tak. A mě to docela baví, někoho něco naučit, pomoct mu. :)

5.) A vařit, vařit umíš?
Hele vařit..., počítá se vaření vody na čaj? Ne? Tak v tom případě párky? Taky nic? A objednání pizzy znamená, že jsem uvařil? E-e? Sákryš. :) Tak jo. Když mám, pro mě pochopitelný, návod, jak na to, tak uvařit zvládám. Takhle jsem zvládl udělat už několikrát Kuře kung-pao (mělo to ode mě pár lidí a přežili) a třeba Chilli con carne (díky perfektnímu videonávodu od Davida Polesného ze Živě.cz) jsem si kdysi udělal takové, že mě pálilo hned několikrát (nemusím popisovat kdy, že ne?)... :D A jinak mě dost baví pečení. Vím, trošku atypické na chlapa, ale mě to prostě baví. Zvládám sice takové věci jako perník a podobné jednoduchosti (nepeču z pytlíku), ale nejvíc mě baví dělání muffínků. Tam jsem si už začal hrát a dělat různé polevy, experimentovat se složením... prostě hračička. A zatím jsem měl od přátel, spolupracovnic a tak jen kladnou odezvu. :) Tak teď nevím, zda to bylo díky tomu, že na mě chtěli být hodní nebo díky tomu, že jim to vážně chutnalo. Možná se jich nebudu ptát a budu předpokládat, že jim to tak moc chutnalo a budu spokojenější. :D

6.) Ale teď jsi mi krásně nahrál na další otázku. Davida Polesného znám osobně (on si mě asi pamatovat nebude, přeci jen se setkal se spoustou lidí). Kdysi jsme na pozvání T-Mobile, jako novináři, strávili, v zimě, čtyři dny v Hintertuxu, přímo pod ledovcem. Shodou okolností jsem s Davidem sdílel společný pokoj. Tehdy byl, tuším, šéfredaktorem MobilMánie a krásně jsme se tam společensky unavili. A tak mě napadá, co ty a hory? V zimě, létě?
Tak toho človíčka bohužel osobně neznám, jen prostřednictvím časopisu a webu. A když vezmu hory, tak zvládnu i zimu, ale raději mám léto (přeci jen jsem se v létě i narodil, takže to je pochopitelné). A ať už hory nebo údolí, všude je něco krásného. Ale tím, že v létě je vidět v přírodě víc barviček, než jen bílá, tak to mám raději. A člověk nemusí být nabalený. Byť jsem pár zimních sportů zkoušel, žádný mi nepřirostl k srdci. Ale procházky v zimě, to je každopádně pěkné. Koulovačky taky můžu. Ale opravdu raději léto. Nedá se někde zvolit teplota, počasí a podobně? :) Zimu mám nejraději, když na ní koukám pěkně z teplíčka. Léto nejraději, když nesvítí sluníčko přímo na mě. Takže sice mám rád teplo, ale jaro až podzim jsou asi nej. A pak taky sobota a neděle (čas na výlety na kole, něco málo sportu, povídání si s fajn lidičkama...). ;)

7.) Nejsi náhodou taková Princezna Koloběžka? Ani teplo, ani horko. Ani sluníčko, ani sníh. :D Kde se nejraději touláš? Kam nejraději vyjíždíš na kole?
Princezna Koloběžka? Učesaný většinou jsem, upravený asi taky, kolobrndu nemám... ale takhle. Spíš než zimu mám rád velký vedra. :D A toulám se nejraději tak nějak různě, kam mě mobil s GPSkou zavede (a na místě bloudím a pátrám po ukrytých pokladech), ale hodně často si vybírám místa s dobrým výhledem (teď o víkendu jsem si pěkně zaťapkal na Kozelku a blízký Špičák, když jsem byl na chalupě u známých, jinak třeba Radyně, Krkavec a všeobecně okolí Plzně), místa s nějakou zajímavostí (památný strom, ukrytý potůček, ale i zajímavá místa ve městech) a co se kola týká, tak sice mám takové nějaké jednodušší horské (jediné odpružení jsou moje ruce a nohy), ale terén si moc nevybírám, takže jezdím kořeny nekořeny, kamení či mech... je mi to jedno (takže vlastně princezna Koloběžka ano). ;) Adrenalin mám rád, byť se po letošním letu přes řidítka snažím krotit. :)

8.) Jsi "kačer", jakou nejzajímavější kešku jsi ulovil?
Jsem, byť je mi teprve rok a cca měsíc. A nejzajímavějších bylo několik. Když to budeme brát umístěním, tak bych asi řekl Vlčák (i naši řekli, že sice bydlí poblíž, ale dostali se tam až nedávno a je tam nádherný výhled do okolí), pár kešek ze Stříbra (opravdu pěkné okolí, různé "hrátky přírody" či "hrátky lidí s přírodou"), Plzeň, hlavní nádraží (protože byla moje první a vlastně mě k tomu přivedla) a možná ještě nějaké. Co se provedení týká, tak jednoznačně kešky od Alke04 (Žebrácké pověsti, Arabela...), protože ty kešky jsou zajímavé tím, že to nejsou jen plastové krabky schované pod něčím, ale třeba GC2YP23 mě opravdu dostala do kolen. Donutí občas člověka zapřemýšlet víc, než je v geocachingu zvyklý. A jinak mě baví příběhy. Takže série Plzeňské pověsti, Žebrácké pověsti a podobné kešky se mi prostě líbí. Bereme-li to z pohledu získání nových informací, tak takových keší je u mě většina. Za ten rok, co lovím, jsem se dozvěděl spoustu věcí. Ať už o městech, různých zákoutích, jevech (takové iridium záblesky jsem slyšel prvně až nedávno)... Různé výzvy, které kešky přináší, tak to je taky paráda. Prvně jsem lezl do konstrukce jezu, na různá místa, o kterých věřím, že ani místní nemají ponětí, protože nejsou pod nosem. Navíc je super ta komunita, která neřeší věk, jakékoliv vyznání atd. A která se schází na různých eventech i mimo ně. Mohl bych se rozplývat dál, ale řekl bych, že kdo je kačer, tak ví, o čem to je, kdo není, tak toho to asi ani nezajímá (a jestli ano, tak ať se zkusí zeptat nebo gůglit). Jen mě tak napadá, že tím, že jsem s geocachingem začal, tak na budoucí přítulkyni je jeden požadavek navíc - musí být aspoň trošku dobrodružné povahy a nesedět jen doma na pjordeli a rozhodně mi nesmí brát takovou krásnou a leckdy poučnou zábavu. :)

9.) Dnes (3.9.2012) začal nový školní rok. jak vzpomínáš na svoje „první den ve škole“?
Sice si na to vzpomínám matně (není mi dvanáct, ale zase ne padesát, takže některé detaily jsou dost ostré), ale vybavuju si to. Do školy jsem chtěl i nechtěl. Nechtěl, protože bych přišel o kamarády ze školky. Když mi ale vysvětlili, že někteří z těch kamarádů tam budou taky, tak jsem tam chtěl. Inu první den jsem zvládl (ono na tom nic nebylo, jen si to přiznejme), doma se ptali, já říkal, že to tam bylo fajn a... druhý den mě mamča budila s tím, že se jde do školy. Tak jsem jí řekl, že já už jsem tam byl včera. Asi se jí to nelíbilo nebo co, tak mi vysvětlila, že se tam musí každý všední den. Zvykl jsem si. Měli jsme suprovou pančitelku. Do dneška na ni vzpomínám. Nějaká paní Haklová. Od ní jsme dostali sazeničku aloe. Na pracovkách jsme se učili sázet kytičky (určitě mi to strašně moc šlo). Z té aloe už je u našich, u babi, u známých, kamarádky a podobně, spoustu jejích potomků. Několik ran už pomohla zahojit, několik ran jsem si zase udělal, ale to je vedlejší. Prostě to byla milá paní, leccos nás naučila, jak už to tak v první třídě bývá (nebo jsem byl génius). :) Ale to jsem trošku odbočil. Pak totiž přišel konec školního roku (trošku jsem to zkrátil), předávání vysvědčení, loučení se... ale mě to nějak nedocházelo nebo co (asi dlouhé vedení). Když mi pak doma vysvětlili, že škola dva měsíce nebude a tudíž paní učitelku neuvidím celé dlouhé dva!!! měsíce, tak jsem propukl v hysterický pláč. Snažili se utěšovat, ale nešlo to. Nějak jsem to pak vstřebal. Nevím, zda to bylo díky tomu, že mě naši přihlásili na angličtinu u jedné slečny (v Tachově vozíčkářka Jitka alias Judy, jak jsme jí říkali - bohužel jsem na ní ztratil kontakt, což mě mrzí a rád bych si s ní popovídal), ale každopádně to byla má zkušenost s první třídou. Uznej, že zkrátit jsem to nemohl, páč bych vás o tu vtipnou story připravil. Dokážete si představit mě, takovýho drsňáka (ano, podle mě dělali postavu Duke Nukema, jen se jim to moc nepovedlo), který nejdřív nechtěl do školy druhý den a pak řval jak želva, že pančitelku dva měsíce neuvidí? Já teda jo. :D

10.) Moje otázky nebyly tak vtipné, jako tvoje odpovědi, snad mi to čtenáři odpustí, proto mne mrzí, že je tu poslední, desátá otázka. Děkuji ti, že jsi přijal pozvání do 10 otázek pro ..., že jsi vydržel trpělivě a vtipně odpovídat na otázky a - Je něco, co bys nám chtěl o sobě říct a na co jsem se nezeptal?
Sice tak moc vtipné mi ty odpovědi nepřišly, ale jestli ses pobavil, tak to je jedině fajn. A jestli se pobaví někdo další, tak tím mi splní mou normu (tak nějak jsem si stanovil cíl: rozesmát denně alespoň jednoho človíčka. Když jich rozesměju víc, tak je to bonus). :) Tobě tu údajnou "nevtipnost" jistě všichni rádi za zpovídání lidiček odpustí. Já ti rozhodopádně děkuji za pozvání, za zajímavé dotazy a přeju ti hodně úspěchů a usměvavých dnů. Snad se bavili i čtenáři tak, jako já u otázek a odpovědí (nechceš z toho udělat spíš „20 otázek pro ...“? Přišlo mi to krátké.).
A co se týká prozrazování, tak ani nevím, na co bych chtěl, aby se mě někdo zeptal. Tím si mě trošičku zarazil. Leda bych mohl prozradit lásku ke starším počítačovým hrám, čokoládě, vínu (byť jej neumím popsat jinak, než „chutná-nechutná“), autům značky Subaru a dalším několika věcem. A pokud má někdo nějakou spešl otázku, tak sem s ní (otázek se nebojím, ty mi nic udělat nemůžou). :o) Pokud se někdo bude chtít pobavit u toho, jak mi to nejde v ochotnickém divadle, určitě budu spamovat s informacemi tohoto žánru, vtípky budu dál vyhledávat a posílat a ... vlastně ani nevím, proč mě kdo sleduje... ale na každý pád, bude-li někdo, kdo si bude chtít popovídat osobně, tak klíďo - stačí se jen ozvat a domluvit. Ještě jednou díky za pozvání a vytrvalcům za dočtení. Mějte se nádherně! :)

Předchozí rozhovory zde.

10 otázek pro ... @MrEdDy23

Ahoj, po týdenní pauze vás opět vítám u 10 otázek pro ... Mám velkou radost, že můj dnešní host, mi částečně připomněl dlouhých 13 let, které jsem prožil jako řidič sanitky v Nemocnici Na Bulovce. Také je to poslední prázdninový rozhovor a mám radost, že po celou jejich dobu došlo "jen" ke dvěma týdenním výpadkům. Nebudu vás již zdržovat, rozhovor je dlouhý, tak si ho hezky užijte.

1.) Ahoj, jsem rád, že jsi přijal pozvání do 10 otázek pro ... Na začátku tě poprosím, představ se našim čtenářům.
Ahoj i Tobě a díky za pozvání.  Jsem rád, že na sebe můžu něco prásknout :) a samozřejmě Ahoj všem, kteří právě čtete.
Na různých fórech a sítích používám buď pravé jméno Sláma Patrik nebo přezdívky EdDy*, MrEdDy nebo nejčastěji MrEdDy23 . Přezdívka vlastně vznikla už na základní škole, protože jsem hrával na Playstation Tekkena a mým oblíbenec byl Eddy Gordo, tak mi tak začali říkat. Vyrůstal jsem v dvacetipěti tisícovém městečku Žďár nad Sázavou, který se může pyšnit druhou největší poutí po pražské Matějské, krásnou CHKO Žďárskými vrchy, nebo památkami UNESCO, což spousty lidí neví a to mě tak trošku mrzí. Ale což.. Na konci každého května (blíženec), slavím narozeniny a letos to byly krásné 24.
Vyučil jsem se v oboru kuchař-číšník. Už ve škole mě ale číšničina nebavila a táhlo mě to spíše do kuchyně. Po 6ti letech v různých restauracích, barech, hospodách, klubech a hotelech, ať už jako učeň na praxi nebo zaměstnanec na plný úvazek, jsem zjistil, že mě ani vaření nebaví a přemýšlel jsem co dál. Jelikož jsem přičichnu k měsíčnímu "vyššímu" kapesnému, do školy jsem už nechtěl.
Obě starší sestry (30 a 28 - ano jsem ten nejrozmazlenější :) ) pracující ve zdravotnictví, mi nadhodili toto zařízení. Proto jsem se tedy sbalil, doma oznámil, že jako poslední opouštím hnízdo a odjel do Prahy k jedné ze sester. Ta mě ubytovala, a že něco najdeme. Po třech dnech jsem stěhoval od ní na ubytovnu nového zaměstnavatele, FN Motol, kde pracuji jako sanitář i dnes.
Koníčky mám převážně z oboru moderní technologie, relax si dopřávám elektronickou hudbou, miluju humor a rád paroduju.

2.) Nenapadlo tě, „před útěkem“ do Prahy, že bys třeba podnikal? Měl vlastní hospodu, restauraci, hotýlek v malebné krajině. Zkrátka, být svým pánem?
Samozřejmě napadlo, ale moc dobře vím, jak je těžké sehnat kvalitní kuchaře, číšníky a umět si je udržet. Co stojí jednotlivé přístroje a údržba, vymyslet „to“, na co se budou hosté vracet, „to“, čím být originální, najít v okolí dobrého dovozce surovin, masa, zeleniny, ovoce,  nebo mít čerstvé vlastní. Také najít vůbec místo, kde mít svůj podnik i pro pěstování těchto produktů, nebo je mít aspoň odkud dovážet.. Ta odpovědnost je ohromná a to není nic pro mne. Nemám pocit, že bych byl v dobré pozici, i když mám zkušenosti z gastronomie. Sice budou lidé jíst pořád, ale když se podíváme kolem sebe, tak hospod, restaurací, hotelů a různých stravovacích zařízení, je obrovské množství. Jen málo z nich je opravdu kvalitních a jen hrstka skutečně „dobře“ vydělává. Takže tuto oblast jsem z hlavy vypustil a jen sleduji její vývoj. Ale to jen ze zvědavosti.

3.) Dobře. Vrátím se k tvé současné práci, proč sis vybral právě zdravotnictví? Je to s ohledem na tvé sestry, že v tomto oboru pracují a pomohly ti s hledáním práce? Vím, že je práce ve zdravotnictví spíš posláním a člověk tu práci musí mít rád. Nelze ji dělat, jen proto, že „nic jiného jsem nesehnal“. Lákalo tě i něco jiného?
I díky rodičům jsem takový lidumil a často mi přátelé říkali, že na to jednou „dojedu“. Pomáhat druhým je prostě moje vlastnost, takže i to rozhodlo proč nemocnice. A taky se to potvrdilo. Mám pocit, že mě tato práce naplňuje, a když dokážu člověku i v těžké chvíli vykouzlit na tváři úsměv, tak je to sladká odměna. Hlavně jsem si uvědomil, že všechny moje problémy jsou proti těm, co denně vidím, úplné prd. Mám od té doby jiný pohled na život, jako takový. Dost často třeba slyším otázku „sanitář? To asi dost piješ, co? Nebo se to teda říká..“ Je pravda, že občas vidím nepříjemné věci, ale všechno je to součást života a to není důvod k pití. Jak už jsem řekl, relaxuju hudbou. A taky mám určitý respekt k tomu, co dělám. Je to podle mne jedna z největších zkušeností do života, kterou můžu kdykoliv potřebovat. Třeba se mi stalo, že na zastávce omdlel pán a dost silně se udeřil do hlavy. Automaticky jsem k němu vystřelil, zjistit, jestli dýchá a (ač se může zdát divné) hledal jeho doklady, abych věděl jméno a při probrání se ho na něj zeptal. Tím se ujistil, že je v pořádku (a skoro mě měli za zloděje). Paní vedle mu hned zvedala nohy, ale mně to přišlo jako hloupost, protože se udeřil do té hlavy a pokud by měl krvácení, tak by se už nemusel probudit vůbec. Byli jsme u něj dva a třetí volal záchranku. Zbylých cca 8 lidí jen přihlíželo. Tahle lhostejnost mi hlava nebere. Vždyť mohli být na jeho místě. Proto bych chtěl takto vzkázat, že nikdy nevíte, jestli ten stojící vedle nebude ten, kdo vám může zachránit život. A proto si musíme pomáhat.

4.) Je vidět, že máš svoji práci rád. Neláká tě udělat si „večerně“ zdrávku a dál studovat? Mudr. MrEdD? ;)
Upřímně mě to vůbec neláká, navíc bych musel prvně dodělat maturitu a pak bych teprve mohl dělat zdrávku a následně další. Ale už na střední jsem prohlašoval, že mě nebaví prosedět zbytečně hodiny v lavici, když se můžu zvednout a jít to poznávat osobně přímo „do terénu“. Praxe je nejlepší učitel.
Navíc mám svojí práci rád a jediné, co bych v nejbližší době rád udělal, je kurz ošetřovatele. Sice budu muset rok vydržet v lavici, ale rok mi uteče. Do delšího studia mě to nějak netáhne a abych byl MUDR. MrEdDy :), tak to bych seděl v lavici ještě hodně dlouho..
Spíš mě láká cizina.. Austrálie, Nový Zéland, Island nebo Japonsko.
Další věc je, se opřít do jazyků a naučit se psát a plynule mluvit minimálně anglicky. Když jsem byl (sice jen velmi krátce) na Campus Party v Berlíně, tak jsem si uvědomil, že bez jazyku jsem ztracen.
Na Twitteru kdosi pronesl větu, která mi utkvěla v paměti a zněla nějak takto: "Docela mě mrzí, že mě rodiče nutili dodělat VŠ, místo aby mi řekli: „Nauč se jazyky a cestuj!“  Na dnešní dobu je podle mne, více než pravdivá.

5.) Tu větu si také vybavuju. Bohužel já znám pohled na vzdělání z obou stran a neřekl bych, že bez vzdělání, ale s jazyky, je život jednodušší. Ono záleží hlavně na tom, kdo ti to vzdělání poskytuje a v jaké kvalitě. Ale to už je odbočka. Na jakém oddělení pracuješ?
To určitě není, za sebe to beru tak, že ta střední dá člověku nějaký základ a pak se už musí zdokonalovat sám.  A je jedno kde, záleží na síle jedince :).
Oddělení kde pracuji, je taková centrála sanitářů nazvaná Žurnální služba neboli Centrální dispečink. Přes den je nás asi 15 na celou nemocnici, ale pouze na určitou práci. Většina oddělení má přes den své sanitáře, takže ty se věnují pracím na oddělení a my vlastně běháme mezi odděleními.
Na nočních a o víkendech jsme ze sanitářů jen my a máme to „celé“ na starost. Odnášíme různé vzorky krve, moči a jiných nálezů do laboratoří. Převážíme pacienty na vyšetření (přes den pouze v případě, že oddělení maximálně zaměstnalo svého sanitáře, chtějí mu dopřát chvilku oddychu, nebo žádného prostě nemají). Vozíme pacienty na operační sály a zpět. Nosíme z krevní banky krve, krevní destičky či plazmy tam, kam je potřeba. Děláme překlady pacientů (na jiné oddělení). Roznášíme oddělením léky a skladový materiál. A také jsme to my, kdo odveze tělo na patologii, když pacient zemře.
A i když si třeba někdo říká, že je to pohoda, tak si představte, když se rozjede devět sálů (krve, plazmy, pacienti sem tam), do toho různé odběry, které nosíme do laboratoří vzdálených mezi sebou cca 1,5km, dva překlady, k tomu pár pacientů na RTG, sono, či jinou zobrazovací techniku, stačí jeden Exitus, na který musíme vždy dva a hned je v jednu chvíli 15 sanitářů pryč. Odděleních je na dětské části cca 30 a dospělé cca 90. A vážně jsem to nepřehnal. Není den, kdy by do telefonu nezaznělo: „Nezlobte se, ale teď tu nemám ani nohu“.

6.) Já ti rozumím, znám to, dělal jsem něco podobného 13 let @NaBulovce. A teď něco veselejšího, jak jsi prožil prázdniny?
Tak to bych akorát učil orla létat :)
Tak trošku jsme začali dovolenkovat už v červnu a letěli jsme na týden do Afriky. Konkrétně do Tuniska, ale líbí se mi říkat Afrika, protože v první chvíli si asi většina vybaví suché stromy, vyprahlou zem a Masaje, kteří polonazí tančí kolem ohně. Mně vždy pobaví: „Afrika? Co v Africe? Fakt?“ a ten obličej plný očekávání „něčeho neznámého“. Jojo, jsem takový rošťák :)
A jinak „Prázdniny“ jsem měl z první poloviny pracovní, kdy jsem pomáhal rodičům s klasickými letními povinnostmi na jejich domečku a zahrádce. A z druhé poloviny oddych, jako výlety po hradech, zříceninách, procházky, výlety na kole, prostě maximální relax. Jsem spokojen. Teď už se zase těším na zimní dovolenou :)

7.) To vypadá, že jsi měl prázdniny celé dva měsíce! :) Afrika, černý kontinent, to láká k focení všeho, co se hýbe. Fotíš rád?
No, skoro jo :)
Dříve jsem se rád nechával fotit a lezl do každého záběru. Jenže se mi zdálo, že ty fotky nejsou tak jak bych si představoval a tak jsem se za fotoaparát začal stavět já. Před třemi lety jsem si koupil první zrcadlovku Canon D500, se základním objektivem EF-S 18-200 mm IS a začal si hrát. Dokonce mám na Rajče.cz album, kde jsem umístil prvních 6 fotek, které jsem vyfotil. Dále jsou moje výtvory k vidění na Streamzoo, kde jsou všelijaké fotky. Jsou tam i od kamaráda "amatéra" a to přímo ty blesky a moucha :) (Snad nevadí taková malá reklama :) )
Se základním objektivem, bez clony, předsádky, stativu, dálkového ovládání a dalších se nedalo zase vykouzlit tolik kolik bych chtěl. Takže otráven vysokými cenami, jsem Canon odložil a prášilo se na něj. Naštěstí kamarád, vášnivý amatérský fotograf, neváhal a stroj ode mne koupil. Ale nastaly situace, kdy jsem někam jel a musel si půjčovat „vybavení“, což vyústilo ve vánoční dárek Nikon D3100, červený s 18-55 mm VR. Výběr trval dlouho a nakonec rozhodla barva, ale hlavně levnější příslušenství.
V „Africe“ jsem si uvědomil, že bych mohl zachytit zážitky a situace i jinak a že k tomu potřebuju kameru. Bohužel jsem se dostal nedávno do situace, že si budu muset vybírat znovu zrcadlovku a to pro sebe a poté taky i tu zmiňovanou kameru.
Rád zachycuji různé okamžiky a potom o nich třeba vyprávím nebo si je nechávám jen pro sebe, takže „dokud dýchám, tak nepřestanu“ :) Abych to neprodlužoval, Ano fotím rád! :)

8.) Jak se díváš na focení mobilem? Je to jen taková "Znouze ctnost", možnost pořídit rychle, někdy i kvalitně, zajímavou fotku, nebo lze hovořit i o "profesionální" fotografii? Používáš mobil k focení? A už sis u někoho řekl: "Ten dělá mobilem pěkné fotky"?
Abych byl úplně upřímný, tak jsem to určitě řekl, ale netuším už na jakou :) Focení mobilem je totiž docela široký pojem.
Pokud se jedná o starší modely (třeba do roku 2009), tak tam by se jednalo opravdu spíše o možnost rychle pořídit snímek pro nějakou srandu, nebo vlastní potřebu, protože takové fotky by se musely dlouho a složitě upravovat a nejspíš by i konečný výsledek nestál za moc. Pokud se jedná o dnešní modely, tak ty už se dají srovnat s kvalitními kompakty.
Všechno ale záleží na tom kdo "mačká spoušť" - jestli hledí na expozici a hraje si s ní, vybírá si focené objekty a jejich úhly. Takže říkám, že na současnými mobily se dá zachytit i profesionální kousek.
Já osobně fotím hodně věcí mobilem, ať už jen „rychle, dělej, honem“, nebo mám čas si s tím pohrát. Pár fotek je i na zmiňovaném Streamzoo, třeba fotografie „Jihlavské podzemí“ (fotka chodby,tuším asi 10tá od konce) je focena mobilem. Jen nevím kterým, protože se mi v ruce moc dlouho neohřívají. Možná je to HTC HD2, ale fakt přesně nevím :)
Pochopitelně pokud někam jedu přímo fotit, tak jde na řadu zrcadlovka, protože jedině s ní vím, že budou fotky nejkvalitnější a mám obrovské množství možností nastavení. Na vše ostatní používám mobil a je to podle mne v pořádku.

9.) Jsi členem komunity kolem MIUI.CZ. Jak ses k tomu dostal a jak pokračuje vývoj?
Všechno začalo tím, když se na XDA-Developers fóru objevila před dvěma lety neznámá modifikace android ROM. Celá byla jen v čínštině a podle ukázkového videa byla oproti dosavadním neskutečně rychlá. Obsahovala zajímavé customizace, které v té době nabízely pouze ROMky z kuchyně CyanogenModu. Během pár dní se objevil první balíček, který celou ROM „poangličtil“ a na svědomí to má MarkHuk. A začaly se rojit další a další verze, které nesly pouze číselné označení, a chvíli trvalo, než mi došlo, že znamenají datum a že je každý pátek nová verze. Na Androidforu jsme vedli vášnivé diskuze, až se objevil někdo, kdo zkompiloval český balíček. Byl jsem jako v ráji :) Tento človek vystupující jako PepeII (snad se nebude zlobit), byl ale časově vytížen a tak byla čeština pouze na verze, které byly třeba 3 týdny pozadu a to mě mrzelo. Nabídnul jsem mu pomoc, ale nebyl moc sdílný a neporadil jak na to. Tak jsem navštívil „strejdu“ Google a hledal a hledal, dokud jsem nenarazil na návod jak kompilovat. Návod byl a já se do toho mohl pustit. Začátek byl otřesný. Aplikace padaly, čeština měla chyby a něco jsem ani nedokázal přeložit a tak jsem na jedno vydání ROM kompiloval a testoval třeba celý víkend. Pepe měl však k mému překladu a kosmetickým úprávám neustálé připomínky a nesdílel můj nápad s podporou českých vývojářů (chtěl jsem do balíčku přidávat české aplikace, abych zviditelnil jejich tvůrce a podpořil je). Oslovoval jsem je a oni s nadšením přijímali, tak jsem se s Pepe rozloučil, převzal štafetu a začal úplně od začátku. Stáhl a dekompiloval jsem celou ROM jak čínskou, tak anglický balíček, a znovu podle sebe překládal. Strávil jsem u toho asi 14 dní, než to bylo v základu hotové. Pak jen vždy v pátek, kdy vyšel anglický balík od Marka, seděl do noci a někdy i do rána u PC a překládal a kompiloval do češtiny. Ohlas to mělo výborný a já se cítil jako král :) Každý týden měl můj balíček s češtinou asi 60 stažení a to jen pro zařízení HTC Desire a Nexus One. Začaly se ale množit dotazy na další a další zařízení. Chtěl jsem vyhovět všem, protože ty děkovné věty byly můj motor, ale jen tato dvě zmíněná zařízení mi braly týden co týden spoustu volného času a já na další nestačil. Taky se mi stalo, že jsem s tím úplně přestal, ale po dvou měsících, kdy se mi dostávalo proseb, jsem byl zase zpátky a dohnal, co bylo potřeba.
Stál jsem před otázkou co s dalšími zařízeními? Takže přišel nápad a já na miuiandroid.com fóru (založené Markem) psal na Czech translation a i na androidforum prosbu o další nadšence, aby mi pomohli. Zprvu to šlo těžko a mě zase docházela síla. Pak se ale objevil @RadovanKepak a ten sehnal další. Založil web miui.cz, sestrojil autobuild, spojil se s Markem a začal přidávat další zařízení. Na chvilku jsem mohl zase nabírat síly, jenže jsem se na dlouho odmlčel a to vedlo k pocitu, že jsem odstrčený a to mě mrzelo. Tak jsem se stáhl do ústraní. Tam jsem prakticky zůstal a teď jen občas přispěju opravou češtiny a nějakým tím „rozumem“ do fóra. Abych si trošku přilepšil, tak jsem se pustil i do počeštění za pomoci FeReTa (přeložil QIP pro symbian) QIP for Android a MobileAgenta (oba ICQ klienti). Psal jejich vývojářům, že jim je pošlu, ale asi to nechtějí zadarmo a šuškalo se, že na to mají firmy, ale ani po roce v nich čeština stále není. Možná i proto, že ICQ celkem upadá.. Teď se věnuji počešťování QIP 2012 pro PC. A ten dobrý pocit, že v tom všem mám prsty i já, mi nikdo nevezme :)
Celé je to ale dobrá ironie, protože anglicky umím prd a vše jsem ladil podle překladače, podle toho co co znamenalo v praxi, nebo podle ohlasů.
A jako takový svůj podpis jsem si v těch všech vybral, že místo „tří teček“ dělám jen „dvě“ :)

10.) A touto odpovědí jsme se dostali na konec našeho rozhovoru. Je to škoda, povídat bychom si mohli určitě ještě dlouho. Děkuji ti za příjemný rozhovor, který mne i částečně vrátil k mé bývalé práci a na závěr se tě, jako tradičně, zeptám - Je něco, co bys nám chtěl o sobě říct a na co jsem se nezeptal?
Asi jen to, že jsem často arogantní, zlý, dělám naschvál špatné věci, biju holky, jsem drzý, rád se peru a taky pomlouvám všechny za jejich zády. Srandu si nedělám, jen si k tomu přiřaďte antonyma :)
Ještě jednou velké DÍKY za pozvání a snad jste si o mě udělali kladný obrázek..

Předchozí rozhovory zde.