Ahoj, asi to není hezké, ale hned na začátku musím na svého dnešního hosta prásknout, že se mu do rozhovoru moc nechtělo. Tvrdil, že nebude pro čtenáře 10 otázek pro ... moc zajímavý. Ale hned na začátku z něho vypadla věc, o které jsem neměl ani tušení. A to se pěkně prosím na Twitteru pohybuji od roku 2008. Nakonec jsem se dočkal ještě několika překvapení. Posuďte tedy sami, jestli je @patslad pro vás dostatečně zajímavý host. Já tvrdím, že nebudete litovat!
1.) Ahoj, jak se jmenuješ, kolik Ti je a odkud jsi?
Ahoj, rodiče mně při křtu dali jméno Patrik, nicméně většina příbuzenstva mi vzhledem k mé neohrabanosti říká Bimbo. Na Twitteru vystupuji pod nickem @patslad. Letos bych se měl dožít 40 let a pocházím z Frýdku-Místku, přesněji z té lepší a hezčí části, tj. z Místku.
2.) Koukám, že jsme stejně staří! :) Nás, kolem 40 a výš na Twitteru moc není, co tě přivedlo na Twitter a jak dlouho jej používáš?
Jo jo, jsme takoví štěbetaví dědci :-) S Twitterem jsem začal experimentovat v době, kdy se na něj daly u nás posílat zprávy formou SMS (což mohl být tak rok 2007 nebo 2008). První příspěvky byly vlastně kontinuálním zpravodajstvím z horské chaty pro ty, kdož se nemohli zúčastnit tamní třídenní "výjezdní porady". Nicméně tyto příspěvky už v mé historii nenajdeš, na základě nátlaku zúčastněných osob jsem se musel "eticky samozregulovat" a reportáž smazat. Škoda :-(
Pak přestalo být u nás SMS štěbetání možné a Twitter šel na dlouhou dobu k ledu. Když se zhruba před dvěma roky u nás rozšířily chytré telefony a mobilní internet, tak jsem s překvapením zjistil, že můj účet na Twitteru je stále aktivní a začal ho zase používat.
3.) Já mám Twitter založený někdy od podzimu 2008 a na odesílání tweetů prostřednictvím SMS zpráv si ani nepamatuji. Zajímavá myšlenka, sdílet záznamy z "výjezdní porady" prostřednictvím Twitteru, když byl ještě v plenkách. Proč jsi nepoužil třeba možnost blogu? Kolik lidí v té době mělo aktivní účet na Twitteru?
To je prosté, milý Watsone - k psaní blogu je třeba internetové připojení, a to v těch dřevních dobách nebylo v mobilech a horských oblastech dostupné. Twitter byl tehdy jednou z mála možností, jak něco aktuálně zpřístupnit široké veřejnosti prostřednictvím mobilu.
Érou nadšeného blogování jsem si nicméně taky prošel a svého času každodenně oblažoval veřejnost rádoby vtipnými komentáři k aktuálnímu politickému a společenskému dění - člověk si tak nějak ulevil a hned měl nižší krevní tlak :-) Dnes už politiku tak moc nežeru, takže momentálně provozuji jen jeden víceméně odborný blog, a i ten v poslední době z časových důvodů zanedbávám, což mě mrzí a pokusím se to v nejbližší době napravit.
4.) Je možno, si tvé politicko-společenské blogování, ještě přečíst? Pochlub se svoji dnešní tvorbou, šup sem s adresou! :)
Blog o politice už jsem zrušil před několika lety, takže Tví čtenáři zůstanou mých hlubokomyslných úvah naštěstí ušetřeni. Dnes, jak jsem říkal, už píšu jen specializovaný blog o Excelu - ten je na stránkách http://o-excelu.blogspot.com.
5.) čemu se věnuješ v současné době? Nemyslím jen práci, ale i po práci. :)
Co se týká práce, nejsem klasický zaměstnanec, ale vydělávám si na chleba jako OSVČ. Živí mě lektorování kurzů (počítačové dovednosti, zákoník práce) a personalistika (poskytuji poradenství v oblasti pracovního práva, případně si mě firmy najímají na nábor nových zaměstnanců). Moje práce bohužel vyžaduje časovou flexibilitu a hodně cestování, takže je pro mě trochu komplikované "usadit se" - zatím mi to ale až tak moc nevadí.
Ve volném čase - a to souvisí s tím cestováním a častými pobyty mimo domov - se věnuji fotografování, případně koukám, co je na zajímavého na netu a pak o tom tweetuju. O práci bohužel moc tweetovat nemůžu, i když mě leckdy "svrbí jazyk", ale jsem vázán mlčenlivostí.
6.) V poslední době zjišťuji, že poměrně hodně uživatelů Twitteru se věnuje fotografování. Myslíš, že proto existuje nějaké vysvětlení?
Řekl bych, že to platí spíš pro uživatele Facebooku, pro něž je kombinace mobil s foťákem + koupelna + zrcadlo takřka povinnou výbavou :-) Ono s tím focením to asi nebude u většiny lidí až tak vážné, obvykle je to synonymum pro pořizování dovolenkových fotek typu "teta Máňa na Karlštejně" - nějakou hlubší souvislost mezi používáním Twitteru a fotografováním bych neviděl.
7.) Na druhou stranu, uživatelé Twitteru rádi používají, pardon, "kurvítka" fotek typu Instagram, picplz, Molome a další. Jsi také uživatelem takové služby, nebo dáváš přednost čisté fotografii?
Rozhodně nepoužívám. Maximálně dělám nějaké drobné korektury ostrosti či jasu v Gimpu a podobných programech. Pokud bych si někdy kupoval lepší foťák a chtěl se focení víc věnovat, přikoupím asi i Photoshop, ale to bude asi vše.
8.) Tak teď pro změnu sklouzneme k volnočasovým aktivitám. Co tě baví?
Hodně volného času věnuji práci (zejména když se jedná o činnosti, které mě baví nebo u nichž se něco zajímavého naučím - to pak neberu jako práci, ale jako odpočinek). Když bych měl mluvit o vyloženě volnočasových aktivitách, tak je to určitě setkávání se s přáteli a známými. Facebook jsem zrušil, raději se scházím osobně a zajdeme někam na pivko nebo na kafe. Rád vyrazím někam na výlet, ale pozor, maximálně 100 metrů od auta!
Na televizi nekoukám, což ovšem neznamená, že na netu nemrknu na nějaký film nebo seriál (nejraději asi detektivky). Když v noci nemůžu spát, tak si stahuju a poslouchám pořady z rozhlasového archivu - hodně zajímavých dává zejména ČRo6. Na nespavost jsou pak ideální zejména ty, kde se mluví - u toho se mi usíná daleko lépe než u hudby. Stažené pořady ukládám do jedné složky, tu pak aktualizuji v iTunes, seřadím playlist vzestupně podle počtu přehrání - a do pěti minut usnu jako špalek.
No a pak je tu samozřejmě Kindle - když mě to chytne, čtu tempem 10 knížek týdně, ale pak se čtečkou mrštím třeba na čtvrt roku do kouta a ani se na ni nepodívám.
9.) Co čteš nejraději? Máš oblíbený žánr, nebo tě kniha musí chytit na prvních stranách?
Neberu knížky do rukou (resp. netahám do čtečky) v očekávání uměleckého prožitku - v tomto směru mi krásnou literaturu dokonale znechutila moje češtinářka na gymplu, která výuku literatury zúžila na memorování autorů, titulů a uměleckých směrů. Na její komentáře typu "Opravdu na tebe ta knížka působila takto??? Myslím, že na tebe měla působit úplně jinak!" si bohužel pamatuji dodnes.
Dávám tedy spíš přednost oddychové literatuře - detektivce nebo obecně napínavému příběhu. A pokud je navíc z právnického prostředí, je to značka ideál. Přečetl jsem snad všechno od E. S. Gardnera (Perry Mason) - není na světě moc právníků, kteří vymyslí, jak zcela legálně spáchat vraždu či vysoudit od kasína nazpět prohrané peníze. Ze současných autorů je to například John Grisham, Tom Clancy či Robin Cook. Rád bych se pustil znovu do Umberta Eca, což je autor, jehož knížky mě zatím na prvních stranách od dalšího čtení odrazovaly, nicméně zkusím to překonat a znovu se do nich začíst.
S chutí sáhnu i po memoárech světových (a občas také českých) politiků či novinářů - je zajímavé číst o událostech, které si člověk sám pamatuje a srovnávat s tím, jak je vidí oni. V žánru historické literatury je pro mě osvědčenou volbou britský novinář Paul Johnson: přestože na něho řada "profesionálních" historiků kouká skrz prsty, málokdo dokáže o dějinách psát tak poutavě, jako on.
10.) Na začátku jsi měl strach, jestli budeš mít čtenářům 10 otázek pro ... co říct, čím je oslovit. Myslím, že jsi na sebe prozradil spoustu zajímavých věcí, ale stejně se tě musím nakonec zeptat - Je něco, co bys nám chtěl o sobě říci a na co jsem se nezeptal?
Co bych chtěl o sobě ještě ostatním říci? V tuto chvíli mě nic nenapadá, nicméně až se tak stane, určitě o tom napíšu na Twitter :-)
Děkuji za rozhovor
Předchozí rozhovory zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat