1.) Ahoj, jak se jmenuješ, kolik Ti je a odkud jsi?
Zdravíčko. Protože si to může každý dohledat, tak s tím nebudu dělat tajnosti (zatracenej Google…) – před jedenatřiceti lety jsem v Klatovské porodnici dostal na nohu lístek se jménem Martin Jurica a už mi zůstalo. Po devatenácti letech následovalo stěhování na Strahov (k tomu jako bonus FjFi…) a v Praze jsem už zůstal (Neptej se proč, sám netuším). Hrdě tak můžu prohlašovat, že jsem pražská náplava a díky dětství v šumavských hvozdech nejenže nemám alergii na každou kytku, ale dokonce poznám veverku od lišky na první pokus (většinou).
2.) Jak ses dostal k internetu a všemu kolem něj?
První počítač bylo úžasné Commodore 64 (ještě ho mám schované), které jsem dostal od rodičů v roce 1991 – láska na první pohled. Už před tím jsem sice potkal IQ151 a PMD85, ale na těch jsme mohli maximálně opisovat programy z ABC (jeden překlep a jedeme znova). C64 bylo něco neskutečného – barvy, BASIC, stroják, později Turbo Cartridge a hry! Krakout, David's Midnight Magic, Barbarian, Snoopy, Giana Sisters, Fred, PitStop, Tapper… Pak už přišla 386DX/40Mhz a byl jsem ztracen – mimochodem největší úspěch bylo rozběhnout DOOM na těch 4MB RAM– editace config.sys, autoexec.bat, laborování s HIMEM a EMM386 a na padesátý pokus úspěch.
To internet k nám dorazil až o dost později, přesné datum mého prvního setkání s ním by se dalo dohledat v protokolech Klatovské police, bylo to někdy v listopadu 1996 a na gymplu nám zavedli dial-up. Pro jeden počítač, takže jsme během hodiny informatiky okouzleně na projektoru sledovali, jak se dvě minuty načítá obrázek odněkud z Ameriky. Já pak po hodině ukecal profesora a mohl zůstat v učebně. Bylo půl čtvrté. V sedm večer se bohužel spustila pohybová čidla a alarm. V sedm deset dorazila policie.
3.) Jsi fanoušek moderních technologií, jaké používáš?
Rozhodně fanoušek, ale asi ne geek (na to se málo bojím lidí a mluvím moc srozumitelně). Baví mě objevovat nové možnosti, skryté fičury a zjišťovat „co to vlastně umí“ (proto první věc, kterou vyhazuji u každé nové hračky, je manuál). Z neustálého upgradování PC jsem už vyrostl (stačí mi, když na notesu mohu pracovat, programovat, třídit fotky a spustím Terrariu), ale dalším hračkám neodolám – iPad jsem pořídil loni v květnu, následovala Kindle 3, starý dobrý Xbox360 byl doplněn o Kinect (hrál jsem na tom asi 4x, ale vypadá to úžasně), vedle televize leží PS3 i Wii (koupené v den uvedení a 3 roky prakticky v permanenci), ale nezapomínám ani na historické kousky. Krom PSP (první verze – „fat“) vylovím ze skříně i úžasné PPC HP iPaq h1915 (také jsem ho měl, byl to můj první mobilní internet ve spojení s N6310i - @jiproch) či starožitnost Sega GameGear (funguje a Sonic na tom nemá chybu). Že mi v bytě blikají tři Wi-Fi routery (2 v režimu client s custom firmware) snad ani není třeba zdůrazňovat. Stejně tak přítomnost NAS pro zálohy. Nejsem geek, jen mám rád elektronické hračky :-)
4.) Jaký operační systém používáš na svém počítači, mobilním telefonu a jaké hlavní aplikace na nich používáš?
Jednou ročně mě popadne perverzní touha zkusit Linux, když už deset let slyším „nová verze je ideální pro desktop“. Vydrží mi to zpravidla týden, pak se omluvím Velkému Billovi a pokorně se vrátím k Windows. No flame, ale i u OS/2 (to byl geniální systém!) nebo BeOS jsem vydržel déle – Linux patří na server. Doma mi tak běží Windows XP na staré dobré Toshibě (M65, 4 roky starý a stále svižný notebook), Windows 7 na druhém notesu (aktuálně hlavní pracovní stroj, ale je „firemní“, tak to není žádný zázrak), osekaný Slackware Linux na NAS (backup server, media server), Linux CentOS na „test serveru“ (ze „šrotu“ postavené miniPC s Apache pro testování webových aplikací – hlavně Wordpress, Symphony (XSLT CMS) a vlastní výtvory).
A co na tom železe jede? Tak krom Office 2010, což je pracovní nástroj číslo jedna, tu mám neustále spuštěný Trillian (univerzální kecálek), AirVideo server (na stream do iPadu), gSyncit (synchro pro Outlook a Google), Dropbox a TeamViewer (vzdálené ovládání). Při psaní kódu nedám dopustit na PHPEd (zatím ve verzi 5.9, ale chystám upgrade) a asi nejlepší textový editor EmEditor (2GB SQL soubor zpracuje v mžiku, úžasné). Nesmí chybět Dreamweaver – když jsem líný a chci WYSIWYG, Inkscape a Photoshop pro kreativní záchvaty, Picasa a Lightroom v případě zpracovávání fotek a konečně OmegaT, POEdit a TranslateClient pro mé překladatelské choutky. Práci s databázemi a XML mi usnadňují produkty Altova (ano, je to děsivě univerzální moloch, ale zvykl jsem si) a pro další hraní s „newebovým“ kódem tu mám Visual Studio. Pro všepřítomnou BSA bych dodal: Lehni! Vše mám legálně :-) Jo a z médií – Calibre na knížky, GOM Player na filmy a iTunes pro zlost.
Mobil se Symbianem (Nokia E66) bohužel nedávno dosloužil, takže se mi přihodil Android. Se SE Xperia Neo jsme se skamarádili překvapivě snadno, i když občas to ještě drhne. Používám hlavně oficiální klienty pro sociální sítě a služby, úžasný budík Sleep as Android (jediná moje placená aplikace), GO SMS Pro, Pubtran, Trillian (opět), c:geo (už jsem našel 9 keší, heč!), SportsTracker (ne, neběhám, ale mapuje mi procházky se psem), Elixir2 (widgety) a TaxiCheck (doporučuju, pražští taxikáři mají často „rozbité“ taxametry…).
5.) Jaké sociální sítě využíváš, jak a proč? Používáš je stejně na počítači i mobilním telefonu?
Tak registraci mám asi na všech, včetně vkontakte.ru :-) Ale aktivně používám jen ty hlavní (v PC i v telefonu) – Twitter, abych věděl, kde se co šustne, co zrovna optimalizuje Yuhů, koho prudí @buddhacz, s kým chodí @ladab (číhám!), kdo štve Dočekala, co utrousí @cermak a tak dále. I s 500 sledi se snažím vše poctivě číst, což se mi, díky FlipBoard na iPadu, i daří. Facebook mám jako soukromý prostor (jasně, soukromý Facebook, to je oxymóron) pro přátele, rodinu a kamarády – zrcadlí se mi tam Twitter a využívám hlavně chat a události, prvotní opojení už dávno přešlo (naštěstí) – i farma mi už dávno uschla. LinkedIn používám jako webové CV a tím to „aktivní“ asi hasne. Google+ jsem měl mezi prvními v ČR, ale dosud se táži „proč?“. FourSquare hraju, když nezapomenu, a na Gowallu už zapomínám.
6.) Máš na internetu vlastní projekty? Představ nám je.
Moc toho už aktivního není (naštěstí!), i ten blog a osobní stránky na www.jurica.info v posledním roce nějak spí, stejně tak posterous a kdo ví kolik dalších blogů, co jsem kdysi psal. Čtenáře bych ale nasměroval na svou starou 365ku Rok se shibou z 2008, která, ač nebyla nikdy dokončena a zastavila se po půl roce (fotky mám, ale čas ne), je snad pobaví. Aktuálně chystám dva „projekty“ – jeden pro pejskaře a druhý pro nás, staré mládence. Na představení je ještě brzo, tak vyčkejte. Mohu ale prozradit, že druhý z nich mi vyslouží unfollow od @cuketka, zdrbnutí od Polreicha a závist Babici. Staré recenze najdete na doupe.cz, plno článků se ukrývá v archivech computer.zive.cz, další se dají dohledat různě po netu, ale není to žádný Shakespeare. A pro opravdové masochisty tu mám ještě lahůdku v podobě „básní“ z 2001-2 na www.totem.cz – hledejte autora Sill a plačte :-)
7.) Jak se Tvoje rodina dívá na Tvoje zájmy a záliby kolem moderních technologií?
Rodiče mě od malička podporovali ve všech zájmech – ať už to byla zoologie (čti: krmení zvířátek v kroužku DDM), karate nebo „počítače“ – a přetrvalo to dosud. Osobně si myslím, že by podpořili i studium klínopisu, kdyby mě to udrželo dál od divadla (stejně jsem na ty přijímačky na DAMU šel. Třikrát!) A pes je rád, když sedím s notebookem na kanapi – přitulí se zleva (tam je větrák a hřeje to) a nechá se drbat. Jasně, dost lidí z mého okolí, rodinu nevyjímaje, netuší „co to ťukám do klávesnice“ a „k čemu je to a tamto“, ale neprotestují – vědí, že jim to nebude nic platné.
8.) Tvoje další zájmy?
Pes, divadlo, tancování, psaní. To jsou čtyři hlavní posedlosti. Jsem vlastněn (a můj byt, postel, lednička atd.) úžasným představitelem plemene shiba-inu jménem Arči (oficiálně ICH. GCH. F’Akio Saico Hvězda Hané), což je hrdý japonský pes se 13kg velmi živé váhy a sebevědomím Baskervilla na steroidech. Takže cvičák, agility, dog trekking – máme velmi aktivní víkendy. Divadlo také aktivně – hraju, kde se dá (přijďte na strašidla do Muzea pověstí), a nejlepší dovolenou pro mne představuje Jiráskův Hronov. Historické tancování je pak jediný sport, který jsem ochoten provozovat (jinak spolu máme smlouvu o neútočení) – renesance, gotika, baroko v IRISu. Psaní mě živilo a živí částečně dosud – od prvních článků v Doupěti (1999), přes redigování knih v Softpressu a psaní manuálů pro ZOOM CallREC, až po dnešní copywriting (spíš ghostwriting) a pořád mě to baví, jen na vlastní blog a další aktivity už není tolik času. Co dále? Rád si hraju s technikou (teď zrovna vyrábím ze starých DVD-RW mechanik laserovou gravírovačku řízenou Arduinem), vařím (nejen pro psa), fotím (strašně rád – čti: strašně, ale rád), pokouším se programovat (čti: strašně), hraju poker (čti: mizerně (bluff!)), piju víno s přáteli i sám, překládám (aktuálně super hru UnEpic a poslední díl ságy Snědý muž) a hodně čtu (sociologie, psychologie, fyzika, noetika, ale i fantasy, sci-fi a brak typu Kulhánek :-). Kdysi se tomu říkalo „renesanční osobnost“, dneska spíš „magor, co má moc volného času“ – ale jsem na to hrd.
9.) Je ve Tvém okolí hodně lidí s podobnými zájmy?
Jak se to vezme – s podobnými „ajťáckými“ zájmy? Moc ne, spíš skoro nikdo. Ale od toho mám Twitter, že? Co se týče ostatních zájmů, tak takových lidí mám mezi přáteli daleko více – divadelníci, tanečníci, kynologové, novináři a psavci – pestrá směs pro každou příležitost. Kdyby byly akce typu #pivopopraci častější, tak bych snad odpověděl jinak, ale zatím je to s ajťáky bída.
10.) Je něco, co bys nám o sobě řekl a na co jsem se nezeptal?
Nezeptal ses na jednu základní věc – co znamená moje přezdívka na Twitteru… To bylo tak, má původní přezdívka, ještě z dob ICQ, Strahova a newsů (zlaté časy sh.localnews.chat.popelnice) zněla „Sill“ – což je třeskutě originální, pokud neumíš anglicky. V angličtině to je „práh“ (nebo okap), ale v románech Karla Maye (V Říši stříbrného lva) to byl název sekty asasínů – v překladu z arabštiny „Stín“. Bohužel na Twitteru už v době mé registrace nějaký Práh byl… Tak mi nezbylo, než doplnit přezdívku o titul, který jsem si v té době oblíbil v Imagice (Clive Barker) – maestro. Až časem mi došlo, že je to poněkud nabubřelé, ale to už jsem měl první stovku follouňů a nešlo to změnit… :-)
Dík za pozvání do 10 otázek, akorát nechápu, proč Ti to trvalo tak dlouho :-)
Děkuji za rozhovor a omlouvám se, že to opravdu trvalo tak dlouho :)
Předchozí rozhovory zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat