Proč si čtu v metru?

Když jsem končil základní školu, chtěl jsem pokračovat na střední škola, která bude co nejdál od mého bydliště. V Praze, ale co nejdál. Abych mohl jezdit autobusem, tramvají nebo metrem a mohl jsem si číst. V té době jsem hodně a rád četl.

Vybral jsem si školu 7 zastávek autobusu od domova. Kolikrát jsem byl rád, že jsem se do autobusu dostal. Z každé strany se na mě někdo tiskl. A co víc, jezdil se mnou spolužák. Ze čtení nebylo nic.

Když jsem nastupoval do svého prvního zaměstnání, opět jsem si přál pracovat co nejdále, abych si mohl v MHD číst. Jenže to bylo o prázdninách roku 1989 a moc velký výběr místa zaměstnání nebyl. Kam vás umístili, tam musel člověk nastoupit. Shodou okolností to bylo kousek od školy, tudíž opět 7 zastávek autobusu. Ze čtení opět nebylo nic.

Po "sametové revoluci" se zaměstnanecký trh částečně otevřel. Z našeho pracoviště se stalo s.r.o., které později zaniklo úplně. Mohl jsem jít, kam jsem chtěl. A v té době začala moje kariéra profesionálního řidiče. Mimo autobusu a traktoru jsem od té doby řídil vše, co má kola a volant. Jenže ve většině případů jsem jezdil do/z práce autem. Takže ze čtení nebylo nic.

Až v prosinci minulého roku, tomu shoda okolností chtěla, že jsem začal jezdit do práce hromadnou dopravou. Pěkně přes celou Prahu a ještě kousek příměstským autobusem. Konečně možnost si v MHD číst. Díky vlastnictví Opencard jsem se okamžitě zaregistroval v městské knihovně. Od té doby si konečně v metru a autobusu mohu číst.

Dnes jsem byl v knihovně vyměnit dočtenou knížku za novou. Měl jsem připravený tip, ale bohužel, knížka byla půjčená. Bude hodně zajímavá, protože je rezervována několika lidmi předemnou. Nic, půjčil jsem si Zepelín na měsíci od Ondřeje Neffa. Doma se mne manželka ptala, co že jsem si to půjčil. Říkám, že sci-fi od Ondřeje Neffa. A proč? Protože se dobře čte a abych se nenudil cestou do práce. A hlavně, abych nemusel pozorovat lidi kolem sebe.

A v tom mi to došlo! Proč si lidi v metru a jiných dopravních prostředcích čtou. Aby nemuseli pozorovat spolucestující. Ono totiž není moc zvykem pozorovat lidi kolem sebe. Navazovat oční kontakt. My jsme totiž moc uzavření do sebe. Do svých myšlenek a problémů. Abychom se něco dověděli, čteme doma. V klidu a pohodlí, kde se informace lépe vstřebávají. V MHD je to pouze obrana proti okolnímu světu. Proti pohledům zvenku. A přitom je kolem nás tolik zajímavých lidí!