V sobotu ráno jsem jel do práce autobusem, jako kazdý jiný den, od doby co mi u auta upadl vejfuk a ja se stále nemohu dostat k tomu, abych ho koupil. Z domova jsem vyrazil v čas a cestou jsem raději ještě přidal do kroku. Na zastávku jsem dorazil dvě minuty před plánovaným příjezdem busu. Čekám dvě minuty, autobus nikde. Přitom v sobotu ráno se nemá kde zaseknout. Pět minut, autobus stále nikde. Začal jsem se rozhlížet jestli uvidím někoho, koho znám a vím, že jede stejným směrem. Vidím, je to dobré. Kolikrát se mi už stalo, hlavně při změně jízdního řádu, že jsem přišel na zastávku pozdě. Po pěti minutách, od plánovaného příjezdu, je autobus tu. Nastupuji a rozhlížím se po autobusu, můj oblíbený sport. Člověk by nevěřil, co všechno lze v MHD vidět. A tu vidím brzdu našeho autobusu. Revizor. Stojí u řidiče a zapisuje do služební knihy provedenou kontrolu cestujících.
Proč o tom píšu až dnes? Už zase čekám na autobus.
Žádné komentáře:
Okomentovat