Řidiči “pacienti” a pravidlo zipu

Řekl bych spíše blbci, debilové a bůh ví co ještě. Ale kolega jim říká jednoduše “pacienti”. Kdo? Řidiči osobních automobilů, kteří se chovají jako by jim patřila silnice a měli na ní absolutní přednost. A je úplně jedno, jestli jsou z Prahy, Brna, nebo odkudkoliv, ba i bratři ze Slovenska. Důkazem je momentální zúžení na dálnici D1, na 21 km, u Mirošovic. Na 100m jsem se jentaktak 2x vyhnul kolizi s osobním autem, když “chvátalové - pacienti” museli rychle předjet kamión, aby byli “někde” rychle. Ono to vypadá banálně, ale kdo “neseděl”  na 30t železa a nebyl nucen rychle brzdit, tak to nepochopí. I při rychlosti 20 km/hod, to není 10m, kdy kamión zastaví. A tato vzdálenost hraje velikou roli. Úplně by stačilo, kdyby si řidiči uvědomili, že existuje něco tak banálního a jednoduchého, jako pravidlo zipu a používali jej. A nemusí to být jen místo, které je označené dopravní značkou:
, ale i jakýkoliv jiný úsek, kde se dva jízdní pruhy sbíhají do jednoho, ať už vlivem opravy na silnici, nebo z  jiného důvodu.

Jak spinká pejsek

Pes a kočka

A pak, že si pes a kočka neumějí hrát

Konec týdne (pracovního)

Konečně pro mě, těsně před páteční půlnocí, skončil pracovní týden. Stál opravdu za to. Protože nám sebrali OBI na Praze 9 a 10, hledali nám dispečeři náhradní práci. Tu jsem se dověděl vždy den dopředu. Včera to mělo být klidnější, Honza měl volno, tak jsem měl jet místo něho. V poledne srovnat návěsy na dvoře a v Chomutovicích (balíkové depo), pak do Lázní Toušeň, do Gunnexu a naposledy Euromedie, v Novém Strašecí. Po příjezdu do práce, kdy jsem si šel vyzvednout klíč od Chomutovic, jsem byl rychle vyslán do Horních Měcholup, do Husqvarny, pro svoz. Pak jsem rychle letěl srovnat návěsy v Chomutovicích. Dole jsem udělaljen tři vzadu, protože mě už tlačil čas a musel jsem do Gunnexu.

nakládka v Gunnexu
Bláhově jsem se domníval, že někdo, kdo přijede z ranního rozvozu, srovná návěsy ještě vepředu. Omyl. byl jsem to já, kdo je po příjezdu rovnal. Pomohl mi Standa, který měl jet do Hradce a Jindra (náš dispečer), vyháněl cargo auta, aby si nestoupali na rampy pro návěsy. Když bylo hotovo, vyrazil jsem do Strašecí. Jižní spojku jsem odskákal za 45 minut, už dlouho nebyla v pátek takto ucpaná. Kolem letiště se mi konečně podařilo zahládnout přistávající letadlo, tak jsem ho blejsknul.
Cestou zpátky to bylo lepší, letadlo přeletělo “těsně” nade mnou.

Hornbach a OBI, Praha 6

Dnes jsem za kolegu zavážel Hornbach

Zvětšit mapu
a OBI

Zvětšit mapu  
na Praze 6. Už jsem zde byl několikrát, ale co jsem zažil dnes, to byla síla. Do Hornbachu jsem přijel v půl osmé. Přede mnou 3 kamióny, z toho dva z centrály. Pobyl jsem si tam 3 hodiny, když jindy mi to trvá max. 45 minut. V OBI to bylo v pohodě, když jsem tam přijel nikdo tam nebyl, za půl hoďky jsem byl vyložený. Většinou to bývá opačně. OBI Ruzyně – příjem zboží

Truck výlet

Včera jsem podnikl truck výlet, vymykající se pravidelným jízdám. Z Modletic jsem odjížděl v 5.15, za 45 minut jsem byl v Loděnicích u Berouna, kde jsem nakládal maltové směsi. Podle průvodní dokumentace toho mělo být 24 tun, které se “smrskly” na 20 tun. I tak to bylo na BlueBeara (MB Actros 1841) zátěž, kterou u normálního provozu nezná. Po nakládce a vyřízení průvodních papírů jsem vyrazil na první místo vykládky, do Stříbra. Druhá vykládka byla v Boru u Tachova. Odtud jsem se přesunul do Tachova, kde jsem nakládal palety,
 odtud pochází jediná fotografie z celého výletu
které jsem vezl do Berouna, do DHL. Jedna logistická firma, veze zboží jiné, nic neobvyklého. Suma sumárum, 397 km, návrat v 16.55 hod. Hezký výlet jel bych zas.

ZOO Praha

Na Velikonoční pondělí jsme navštívili ZOO Praha. Bubáka jsme vzali s sebou, neb jsme mu to slibovali od chvíle kdy byl malý. Ačkoliv je parkování u ZOO celkem omezeno, podařilo se nám najít volné místo a výlet mohl začít. Nejprve jsme si prošli horní část, Bambulákovi se líbil lední medvěd, v dálce jsme viděli pavilón žiraf a kolem sov, tygrů a kamzíků jsme došli do spodní části. Ta se nám bohužel líbila nejméně. Dřív jsme do této části ZOO chodili rádi, dívat se na slony, hrochy, nosorožce a velké dravce. Také do dětského koutku, do Koliby, prostě do té klidnější části Zoologické zahrady.  Bacardi byl v pohodě a po 1,5 hodině jsme se vrátili domů. Udělali jsme i něco  málo fotek, jsou zde.

Všechno nové je špatné

aneb Na všem špatném je něco dobré. Tak nám odvolali ředitele a hned máme nového a ten okamžitě zavádí nová nařízení. Asi nejsou neopodstatněná, ale ty už mohl udělat v době, kdy byl provozním ředitelem. Spotřeba se počítá nově, přesčasových hodin prý máme hodně (cca 20 měs.) a to jsou za námi teprve 3 pracovní dny z nového měsíce.

Zelený mozek zůstane zeleným mozkem i v době profesionální armády

O tom mě přesvědčil zážitek z dnešního rána. Vracel jsem se z práce, když tu na křižovatce Černokostelecká – Průmyslová najednou moře modrých a oranžových majáků. Chvilku jsem na to zíral, vypadalo to jako veliké policejní manévry, ale omyl, “manévry” to byly, ale vojenské.  Dvě vojenská nákladní auta doprovázena čtyřmi vozy vojenské policie.
 
ilustrační foto
Po Průmyslové si to namířili směrem na Hloubětín. Po chvilce jsem je dojel a protože ve 4 hod. ráno není na této silnici žádný provoz, chtěl jsem je předjet a pokračovat domů. Omyl, poslední z doprovodných vozidel si to veselo mazalo v levém pruhu, kdežto ostatní v pravém. Chvilku jsem jel za ním  v domnění, že se zařadí za kolonu a já je budu moci, spolu s ostatními, kteří mě mezitím dojeli, kolona jela rychlostí 40 km/hod., předjet. Opět chyba, zřejmě vezli něco tajného, nebo nebezpečného, nebo bůh ví co, protože poslední vozidlo rozhodně odmítalo všechny za nimi jedoucí auta pustit před sebe. Potkávám na dálnici každou chvíli policejní konvoje něco doprovázející, ale toto jsem zatím nezažil. Přitom se nejednalo o nadrozměrný náklad, ani nic, co by jinak mohlo bránit v plynulosti dopravy.  Před křižovatkou Průmyslová – Českobrodská, která je celkem veliká a přehledná, se doprovod zařadil za konvoj a my mohli všechny předjet a pokračovat ke svým cílům.

Konec garáže

Dnes jsem vyklidil garáž a vrátil od ní magnetický klíč. Vlastně je to přesně 5 let, co opouštíme s Beruškou kryté parkovací místo. Nejprve jsem tam parkoval se Sierrou, pak hned následně s Beruškou. K opuštění nás donutila ekonomická situace, ale na světovou krizi se rozhodně vymlouvat nemohu. Teď přes léto to půjde, parkovat  na ulici, a na zimu snad něco vymyslím, nebo popřípadě splaším. Tak garážko, AHOJ.

Sobota v Hradci Králové

Je sobota a já jsem s Ivčou v Hradci Králové. Účastní se tu semináře veterinárních techniků. Jela i Zuzka, Ivči kolegyně. Působím v roli řidiče a sběrače letáčků. To mi moc nejde, tak sedím v autě a projížďím net. Hradec je hezké město, ale vypadá to, že tu chcíp pes. :-) Dobrý, co? Na veterinárním kongresu! Zřejmě to bude tím, že to není v centru. Tam se mi ani nechce. Je to daleko, nevím, nemám tušení a stojím na prima místě na parkovišti, které je beznadějně plné.

Jarní prázdniny II.

Od chvíle kdy jsme se vrátili z jarních prázdnin, nebyl čas, až teď jsem nahrál fotky,  které jsem v Souticích pořídil. Podívat se na ně můžete zde.

Jarní prázdniny v Souticích

Od soboty jsem s Romčou a Bambulou v Souticích na jarních prázdninách. Denis s Ivčou, která musí chodit do práce, zůstali doma. Ani Terku a Frodouše jsme s sebou nebrali, protože tu přes zimu nikdo nebyl, tak by tu akorát nastydli. Až v neděli večer začalo být v chalupě příjemně. V neděli jsme byli s Bubákem na soutoku. V lese už moc sněhu nebylo, tak jsme se hezky prošli. Je tu hezky, jen nám chybí zbytek rodiny.

Jak jsme neudali babičku

Dnes měla být babička Ivča přijata na chirurgické oddělení FN Královské Vinohrady k plánované operaci. Ráno v 7 hod. jsme již byli v přijímací kanceláři. Vše probíhalo naprosto v pohodě. Babička sice byla trochu nervózní, což se částečně přenášelo i na Ivču, ale po maratónu, který v posledních dnech prožívá, toho má plné kecky. Čekali jsme ještě na pana doktora, který měl babičku operovat. Omlouval se babičce, že on ji operovat nebude, zastoupí jej kolega. Pak nás už zřízenec odvedl na lůžkové oddělení. Asi po půl hodině, kdy sestry, společně se žákyněmi, kolem nás procházeli, bez jakéhokoliv zájmu, Ivča prohlásila, že na to nemá nervy a že vyrazíme domů. To už jsme tam byli druhou hodinu. Rozloučili jsme se a šli k autu. Cestou jsme si koupili kávu, venku si zakouřili a pak teprve jeli domů. Asi po 3 km najednou telefon. Babička jde domů, není přijata, personál je nemocný. Otočili jsme se a vrátili se pro ni. Ivča vytočená, že toto není možné. Jak je vidět, tak je.

Nechápu, proč, když jsou sestry nemocné, zvlášť, když je období chřipkové epidemie, se nikdo z lůžkového oddělení nenamáhá zavolat na příjmovou ambulanci, aby to věděli a pacienti zbytečně nečekali na příjem. Bylo to krásných 2,5 hodiny.

______________

I use emoze as my mobile email service...
Go to http://go.emoze.com and download it for free.

Všude se najde nějaký dobrák

Stejně tak u nás ve firmě, se najde, a nejeden, dobrák. Třeba jako včera, nebo lépe řečeno, už dnes ráno. Vyrazil jsem na cestu do Humpolce, na 38 km D1 mi volá Honza, který se tou dobou vracel z otočky v Brně. A že prý jede sám, protože Ostraváci mají rozbité auto, které jezdí do Humpolce, tak točí Brna jen jeden, a tak  naše druhé auto ani nevyjelo. Čas: 0.25 hod. Po návratu do Prahy bude muset čekat, jestli já nepojedu výpomoc, pak by musel udělat návěsy a nebo bude moci jít domu. V případě, že nikam nepojedu. Domluvili jsme se, že to zjistí a dá mi vědět. Vrátil jsem se z Humpolce ve 2.10, pokoušel jsem se dovolat Olegovi, jestli tedy ještě někam pojedu, ale byl stále mimo signál. Po kolegovi jsem mu vzkázal ať mi zavolá. Za chvíli telefon, že prý nika nejedu. Ještě se ptal, kdo jim odtáhne poslední návěs na zaplombování. Říkám, ať se kouknou po Honzovi, ale jinak, že to udělám, až přijedu dolů. Čas: 2.30 hod. A teď k těm dobrákům. Ve 4.15 hod.  mi volá Honza jestli jsem někam jel? Udiveně jsem koukal na telefon, myslel jsem, že už je dávno doma. Vyprdli se na něho a nechali ho stát na dvoře v autě, aniž by mu řekli jediné slovo.

To jsou ale dobráci, co?

Frodo v pračce

Aniž by to Frodo tušil, že s odpoledne bude koupat, rozhodl se, že se vypere. V nestřeženém okamžiku si vlezl do pračky a čekal až se buben pračky roztočí. Čekal marně, našel jsem ho včas, tak jsem ho aspoň vyfotil. Už jsme v pračce měli Terku a skoro i Bacardiho. Každé naše zvíře se musí podívat, jak ta pračka vlastně vypadá. Naštěstí s ní, ale žádné z nich, nemá vlastní zkušenost.

PF 2009

Do Nového roku hodně štěstí, zdraví, lásky, pohody, spokojenosti a prostě vše nej a nej

 

přeje

 

Jirka Procházka

Co psat?

Je skoro polovina prosince a ja pisu prvni prispevek tento mesic. Neni
o cem psat? Asi je, ale nestiham. 14 dni jsem 12 - 13 hodin v praci, k
tomu 1,5 hod. na cestu do prace a z prace, 5 hod. spanku, 1,5 hod. s
Bambulou venku. A zbytek? Zbytek casu se co nejvice snazim venovat
Ivickovi, me milovane zene. Deti jsou v te dobe ve skole. Takze kdy
psat?
Jen jednu malou poznamcicku napisu. Mame noveho clena rodiny. Jmenuje
se Frodo a je to fretka. Nekdo ho chudinku pred tremi tydny vyhodil na
mraz, dobra duse ho prinesla na veterinu a odtamtud se dostal k nam.
Rikame mu vselijak - Frodous, Tchorik, Pako, pan Vonavy, Smradlinko a
jinak. Je s nim legrace, s Bambulou se vzajemne provokuji a honi. Jen
Terezka se ho boji, je na ni moc hrrr. Snad budou take kamaradi.

--
Odesláno z mobilního zařízení

Už jezdím ...

... sám, od čtvrtka. Kolega si vzal dovolenou, tak jsem do toho spadl rovnýma nohama. Ale to je nejlepší škola. Ve čtvrtek a pátek jsem jel jen do Lokte, pro ostravský návěs s balíkama. Od úterý jezdím do Almiky (potřeby pro zvířecí miláčky), do Benátek nad Jizerou a pak do Euromedia (knižní velkoobchod) u Nového Strašecí.
 
Tímto kočárem teď jezdím

Nehoda není náhoda