Pražský okruh - kolaps

Nad Pražským okruhem začíná vykukovat sluníčko. To je ale asi tak všechno, co se tu, směrem na Plzeň, za poslední dvě hodiny změnilo. A to od chvíle, co jsem se zastavil před uzavřeným Cholupickým tunelem.

Na Brno to není o nic veselejší, také už jsou tunely uzavřené. U sjezdu na Jesenici je velká nehoda několika osobních a nákladních aut.

Směrem na Plzeň, u sjezdu na Ořech, to blokují dva kamiony. Snad by to mělo být průjezdné přes Ořech, ale co je mi to tady platné.

Večer se všichni dovíme, že za kolaps dopravy na Pražském okruhu mohou kamiony. Ale, že tu od noci neprojel ani jeden sypač, to už bude ze strategických důvodů zamlčeno. Sám jsem se o tom přesvědčil. Led a led na silnici.

Když jsem jel ráno do práce, skrz Prahu, byly silnice chemicky ošetřené. Jak je to možné? To nikoho odpovědného nenapadne, že když sněží uvnitř Prahy, že bude sníh i v okolí Prahy?

Za tento neutěšený stav nemohou řidiči posypových vozů. To jsou malí páni, jako my, ostatní řidiči. Jedou tam, kam je dispečer pošle. Jejich práce je nevděčná. Vždy se najde nespokojený křikloun. Já je naopak obdivuji.

Celý minulý týden jsem jezdil po sněhu a ledu, ale nikde nebyla žádná silnice uzavřena.

Před dvěma týdny jsem kvůli nesjízdnosti silnice stál pět hodin. Kde? Na Pražském okruhu. Asi o dvěstě metrů dál než stojím teď. Ano, na skoro stejném místě. Tehdy to bylo v noci. Dnes je to od rána.

Je to náhoda?

Předvánoční IKEA

Byl jsem dnes s manželkou a její kolegyní v IKEA Černý Most na předvánočních nákupech. Povím vám, co tam se odehrává, to jsou dramata. Úplně jako ten pořad na Primě - Soukromá dramata.

Každý si tam jde tvrdě za svým. Proráží si cestu lokty, i jinými částmi těla. Dokud nedosáhne na své zboží, jede jako buldozer.
IKEA opravdu nabízí zboží všeho druhu do domácnosti i kanceláře. Pro malé i velké. A podle toho to tam vypadá.

Chvílemi jsem si připadal jak u nás v Penny. Ulička jen na projetí nákupním vozíkem. A v tom jsem našel zálibu. V takových místech jsem se rád zastavoval. Prohlížel jsem zboží, které se mi ani trochu nelíbilo, ani bych si ho nekoupil. Ale bavila mě ta fronta za mnou.

Ano, je to škodolibé, ale člověk se musí nějak zabavit na místě, kde z téměř každého návštěvníka čiší nákupní horečka.

Nakonec to ani netrvalo tak dlouho, jak to na začátku vypadalo.

V IKEe jsem byl všeho všudy dvakrát. Jednou v létě, kdy bylo neskutečné vedro a teď v zimě. V obojím případě to byl příjemný únik před venkovním počasí.

Jak jsem se těšil na otevření prodejny @iSetosCZ

Znáte to, na něco se těšíte, delší dobu se na to připravujete a pak stačí chvilka a všechno je pryč. A vy si pak vyčítáte, jestli vám to za to stálo. Veškeré snažení přijde vniveč, naprázdno, všechno je najednou v prachu.

A něco podobného se mi stalo dnes. Celý týden se na Twitteru objevovaly informace o zahájení prodeje v nové prodejně Apple Premium Reseller iSetos v OC Chodov. Pro první zákazníky byly připravené iPody Touch 8G a MacBook Pro 13" za bezkonkurenční ceny. Pro další nakupující spousta dárků a překvapení při nákupu nad 200,- Kč.

Celý týden jsem se těšil. Věděl jsem, že si nic nekoupím, ale byl jsem zvědavý a chystal jsem se na otevření prodejny jít podívat. Ještě ráno to vypadalo, že mému plánu nestojí nic v cestě. S blížícím se polednem však můj plán začínal mít trhliny. Mezitím jsem na internetu sledoval přípravy k otevření prodejny. Internet je v současné době mocné médium. Téměř cokoli jde sledovat online. Přesto jsem věřil, že se dočkám a do OC Chodov se dostanu.

Oficiální otevření prodejny mělo proběhnout ve 14 hod. Od rána však nedočkaví zákazníci měli o program postaráno. Soutěžilo se v hrách a hostesky rozdávaly razítka, aby byla zajištěna registrace nakupujících. S blížící se 14hod. se u prodejny začala tvořit nakupujících. To vše jsem sledoval na internetu. Informace jsem měl i prostrednictím Twitteru. @iSetosCZ je velice pečlivým twitterem a informace podával rychle a kvalitně.

Věděl jsem, že hned na začátku bude plno, spousta lidí, velká fronta. Rozhodl jsem se do OC Chodov vyrazit až k večeru, kdy jsem předpokládal, že opadne první vlna kupujících a ještě by mohlo zbýt nějaké překvapení. Sledoval jsem pečlivě kameru, umístěnou v prostorách prodejny. Ta neustále snímala dění před prodejnou. S přibývajícím časem a s prvními spokojenými zákazníky, se však délka fronty nekrátila. Počkám ještě chvíli a pak vyrazím, stále jsem si opakoval.

Měl jsem naplánováno, že Denis pohlídá pejsky a Romča s nimi večer dojde. S Romčou jsem si několikrát volal, jestli to stíhá. Když už to vypadalo, že vyrazím, zjistil jsem, že už to nemá cenu. Chtěl jsem v prodejně vyfotit hostesky se Zajdou, do mého projektu 365days. Ty však mezitím odešly. Ale dověděl jsem se, že příští týden bude v iSetos další akce!

Nakonec to tedy dopadlo, že jsem nikam nejel, novou prodejnu jsem neviděl, žádný dárek jsem si nepřivezl. A tolik jsem se těšil.

Opět se mi potvrdilo staré pravidlo, že když se na něco člověk těší, většinou to nevyjde, nebo to za to nestojí.

Jak efektivně pracovat na počítači?

Hned na začátku práce je potřeba vědět, co budu na počítači dělat. Budu pracovat, učit se, hledat informace nebo si jen hrát? Tomu je potřeba podřídit i ostatní počítačové aktivity.

Jak tedy efektivně pracovat na počítači? Je potřeba si k počítači sednou s jasným cílem. S již připraveným tématem, které chci zpracovat. Během psaní napadají další myšlenky. Týkají-li se tématu, není nic jednoduššího, než je do textu zapracovat. Netýkají-li se, je potřeba je odfiltrovat. Neznamená to, je zapomenout, ale poznamenat si je do jiného listu, nebo na kousek papíru. Nikdy nevíte, kdy se taková myšlenka bude hodit. A jak to pak bolí, si na ni vzpomenout.

Během psaní je potřeba dohledávat další a další informace. Všechno člověk v hlavě nosit nemůže. A zde je další kámen úrazu, který zpomaluje práci. Při vyhledávání potřebných informací člověk narazí na jiné zajímavosti. Ve chvíli, kdy se rozhodne je číst a zkoumat, opět se zastavuje pracovní tempo. Zde je vhodnou pomůckou Read It Later. Velice šikovná pomůcka na pozdější čtení zajímavých článků. V liště záložek mám uložené Extension tlačítko a v případě, že mne článek zaujal, uložím jej do Read It Later. Později se k němu vrátím. Existuje i spousta jiných webových projektů podobného zaměření.

Hudba. Ano, hudba může být jedním z podpůrných, ale i negativních faktorů při práci na počítači. Někomu se může lépe psát, při poslechu oblíbeného hudebního žánru. Jiného hudba rozptyluje. To už je věc každého jednotlivce. Tichá a příjemná, reprodukovaná hudba, ale může celkově pozitivně působit. Opět záleží na výběru a tendenci jednotlivce se soustředit na práci. Již od studentských let preferuji při práci (tehdy učení) klid. Jakýmkoli vedlejším zvukem jsem rozptylován a přestávám se soustředit.

Během práce je potřeba i trocha odpočinku. Psaní delších textů je náročné na soustředění. Proto je potřeba protáhnout tělo, na chvilku si odpočinout. Projít se, třeba po bytě, nebo i venku. Člověk si při tom trochu srovná myšlenky, napadnou ho nové detaily, celkově si vyčistí hlavu. Při pohybu venku je dobré mít u sebe nějaké prostředky na případné zachycení myšlenek. Právě venku, na čerstvém vzduchu, napadají člověka nejlepší věci. A nejlépe ve chvíli, kdy není nic po ruce, kam by šla myšlenka zachytit. Takže ven jen s mobilem nebo blokem a tužkou!

Po dokončení textu, je potřeba si jej po sobě důkladně přečíst. Je vhodné práci uložit a vrátit se k ní s odstupem času. Nemusí to být hned dny, nebo týdny, ale stačí několik minut. Celou práci znovu přečíst a to by člověk nevěřil, co tam najde za zajímavosti. V případě, že není nutno danou práci okamžitě odevzdávat, publikovat, odesílat na korekturu, je fajn se k ní ještě několikrát vrátit. Mezi tím se mohou objevit nové informace, které lze do práce zakomponovat. Hned to má jiný šmrnc, hned to jinak vypadá.

Pro mne je nejtěžší na počítači pracovat. Protože mám málo času, snažím se myšlenky srovnat do poznámkového bloku a pak je přepisovat do počítače. To ještě zvládám. Nejhorší jsou chvíle, kdy mám tvořit text přímo v počítači. Neustále překlikávám z jednoho okna do druhého. Vyřizuji mailovou poštu, dívám se na Twitter, na Facebook, nebo hledám. Čas pak plyne a já zjišťuji, že práce stojí, ale okolním aktivitám jsem věnoval spoustu času. A to je špatně!

Stále si říkám, potřebuješ něco napsat, přestaň se starat o to, co se děje kolem. Vypni veškeré zbytečné webové stránky, aplikace a programy, které Tě neustále zdržují. Ale copak to jde? Člověk je tvor od přírody zvědavý. Stále chce vědět, co jeho přátelé napsali. S čím se pochlubili. A tak se dívá a dívá na jejich profily.

Takže Jak efektivně pracovat na počítači? Držet se tématu, nerozptylovat se jinými aktivitami, nejlépe v pravidelných intervalech si udělat přestávku. Protáhnout tělo a dostat do mozku trochu čerstvého kyslíku. Při tom nezapomenout, že nás může něco napadnout a být na to připraven v podobě záznamového zařízení.

Berte toto prosím jako můj pohled na práci na počítači. Mnoho jiných se již snažilo a určitě více kvalitně, zpracovat myšlenku efektivní práci na počítači. Při zadání do Google vyhledavače Jak efektivně pracovat, se zobrazí přibližně 621 000 odkazů. Většina se jich jistě netýká práce na počítači, ale efektivní práce je jakákoli, která splní zadaný cíl.

Domácí kutil

Mám dovolenou. Týden. Hlavní mou náplní je hlídat naší "skoro" hárající fenečku. Odpoledne jsme s ní byl na veterině. Proběhla kontrola oušek, s jejichž zánětem se teď potýkáme.

Doma jsem se rozhodl, že předvedu něco ze svých kutilských dovedností. Už drahnou dobu mluvím o nutnosti přetmelení vany. Kdysi jsem dostal zbytek Sanitárního silikonu. Vylovil jsem ho z komory a vrhnul se do práce. Očistil jsem poškozená místa a začal tlačit silikon z tuby. Šlo to dobře, až jsem byl sám překvapen. A pak to přišlo. Jak už byl silikon používaný, něco v něm zůstalo zaschlé a celé se to ucpalo. Tlak byl veliký, BUM, BÁC, hubička se rozlomila a silikon se začal valit ven. Naštěstí to bylo na konci spáry. Přejel jsem to hladítkem a zbytek vyhodil do koše. Škoda té technické závady, mohl jsem to mít hotové. Takto se budu muset nutit jít do hobby marketu a Sanitární silikon koupit.

Tak to vidím já: #magistrat #Praha

Když se dva perou, třetí se směje. Tak to bylo, je a bude.

Tak to vidím já: #regulovany_najem

Možná je to trochu nadsázka, ale kdo ví, jak to po Novém roce bude vypadat.

Tak to vidím já: #banka_roku

Nelze než konstatovat, že já jsem klientem Banky roku 2010.

Tak to vidím já: #facebook_v_praci

 

A můžete se rozčilovat jak chcete, soukromé aktivity do práce nepatří!

Tak to vidím já: #cstalent

Dnes, vlastně už včera, jsem se rozhodl, že některé situace zkusím zachytit formou karikatury.

Loutkoherec

Jako loutkoherec si občas připadám při venčení našich pejsků. Jeden vlevo, druhý vpravo. Vodítka se překříží, ruce zamotají. Nechápu, že nemohou oba čuchat na stejné straně chodníku. A oni nechápou, že mi to vadí.

Loutkoherci mají těžké povolání. Vodit figurky je pěkně náročné. Dávat pozor, aby se vodící provázky nezamotaly, dá jistě velkou práci. Hlavně při akčních scénách. Třeba, když rytíři bojují, to se to míhá z jedné strany na druhou.

A tak je to i s našimi pejsky. Chvilku mám ruce rozpažené, pak hned připažené, levá dopředu, pravá dozadu a obráceně. Vodítka omotaná kolem těla, jsou nejmenší zlo. Ale pejskům to nevadí. Hlavně, když mohou za svým pachem.



Vypadá to, že nemáme psy vychované. Opak je pravdou. Vychování jsou dobře, ale venku potřebují trochu volnosti. Ve chvíli, kdy už je tahání a motání nepříjemné nebo se potřebujeme hnout z místa, dostanou povel a jde se pěkně u nohy a v klidu.

Je bolestivé přijít o přátele na sociálních sítí?

ANO je, ale i NE není. A není přítel jako přítel

Kdo jsou naši přátelé na sociálních sítí? Jsou to lidé, které osobně známe? Lidé, se kterými jsme chodili do školy, navštěvovali společně akce, bývalí kolegové z práce? Nebo to jsou lidé, které známe pouze z internetu? Přátelé, se kterými nás spojuje hraní on-line her nebo jiné aktivity na internetu?

Můžeme mezi přátele zařadit členy rodiny nebo nejbližší příbuzné? Ano! Z pohledu sociální sítě je jedno, jestli mezi přátele zařadíte manžela, manželku, syna, dceru, bratra, sestru, rodiče, prarodiče, strýce, tetu, bratrance, sestřenici, vnuka, vnučku nebo kohokoli jiného z pokrevní linie nebo zcela neznámého člověka.

V poslední době zjišťuji, že se stávám otrokem sociálních sítí. Používám Facebook a Twitter. Neustálé kontrolování statusů mých přátel, hraní her, hlavně na Facebooku, mi žere čas. Na Facebook tolik nepíšu, ale Twitter, tam jsem hodně aktivní. Několik přátel mám na obou soc. sítích zároveň. Není to zbytečné? Rovnou si odpovím JE! Zvlášť, když stejný status publikují na obou sítích současně.

Na obou sítích mám přátele, které jsem v životě neviděl, ani je neslyšel ve sluchátku telefonu. Na Facebooku je mám proto, že hrajeme společně FarmVille a MafiaWarsGame. Posíláme si  navzájem dárečky a podporujeme v boji proti nepříteli. Na Twitteru zato sleduji mnoho zajímavých lidí. A proč je nesleduji na Facebooku? Protože Twitter má tu výhodu, že vás sledovaný nemusí potvrzovat jako přítele. Jako je tomu na Facebooku.

Takže co s tím? Mám plán! V nejbližší době udělám čistku mezi svými přáteli na sociálních sítí. Na Facebooku zůstane pouze rodina a opravdu nejbližší, pro mne důležití přátelé. Ti, které znám osobně, pracoval jsem s nimi nebo nás spojuje společný zájem. Na Twitteru budu nadále sledovat zajímavé lidi, kteří mne mohou svými vědomostmi obohatit nebo mi přinést zajímavé nápady a pohledy na svět.

A zbylí přátelé? Lidé, které jsem potkal na internetu a spojuje nás hraní her nebo to, že jeden z nás je přítel některého z našich přátel? Ti budou odstraněni. Jedni s menším, druzí s větším bolem v srdci. Ale to je život. Lidé přicházejí a odcházejí.

Takže, je bolestivé přijít o přátele na sociálních sítí?

Waze - navigačně-sociální aplikace

V posledním týdnu jsem si oblíbil novou aplikaci ve svém mobilu. Jedná se o jednoduchou auto-navigaci Waze. Nejedná se o autonavigaci v přímém slova smyslu. Spousta míst v České republice ještě ve Waze není zanesena. Ptáte se proč? Protože Waze nepracuje s žádnými mapovými podklady. Mapy si vytvářejí sami uživatelé, v návaznosti na svoji jízdu. Waze je Free GPS Navigation, neplatíte za její používání, zpoplatněny jsou pouze přenesená data.

Nejdůležitějším článkem ve Waze, jsou sami uživatelé. Čím jich je víc, tím snadnější je jízda. Po celém světě je již cca 0,5 miliónu uživatelů. Každým dnem přibývají další a další. To je patrné, hned po zapnutí aplikace ve vozidle. Při prvním spuštění si vytvoříte přihlašovací údaje. Pomocí jich, se lze přihlásit i na webových stránkách aplikace. Na začátku se zobrazujete symbolem "autíčka" s dudlíkem. Po najetí prvních 80mil (128km), vám je umožněno vybrat si svého avatara. Avatar symbolizuje vaši momentální náladu. Tu můžete během dne i několikrát měnit. Smyslem aplikace není jen"pouhé" navigování, ale i pomoc ostatním motoristům. Waze pečlivě sleduje váš pohyb po silnici. Zůstanete-li delší dobu stát na jednom místě, aplikace sama odešle na server upozornění, že stojíte v koloně. Nebo o tom sami pošlete upozornění (a získáte body, do hodnocení). Ostatním uživatelům se toto zobrazí na jejich mapě. Hlášení lze i mazat, upravovat a komentovat. Upozorňovat lze i na dopravní nehody, policejní hlídky a jiná nebezpečí. Když se budete v kolonách nudit, Waze nabízí i Chat. Nedílnou součástí aplikace je honba za Dýněmi a Duchy (jsou pouze dočasné, standardně se zobrazují dorty - za upozornění děkuji Vikos). S každým průjezdem, takto označeným bodem, získáváte body, které se vám počítají do celkového hodnocení. Nejlepší tři "Wazeři" týdne, mají právo používat symbol zlatého, stříbrného a bronzového autíčka.

V Praze je Waze výborný společník na cestě. Zvláště v době dopravních špiček, je neocenitelným pomocníkem. Již několikrát jsem se o tom v týdnu přesvědčil. Mimo města již tolik "Wazérů" není, ale když potkáte kolegu, můžete s ním prohodit pár písmenek, nebo se zeptat na cestu. S příchodem zimy se to bude hodit. Jen pozor na bezpečnost silničního provozu.

Moje postřehy k Waze. Výborná věc, která nemá snahu jen pomoci motoristům, ale i je pobavit. V rámci možností. Aplikace zatím není 100% vyladěna, občas se stane, že spadne. Při opětovném spuštění, se však zeptá, jestli předešlý bug, má odeslat tvůrcům. To je velice přínosné pro další ladění samotné služby. Používám verzi pro Symbian, na své Nokii 5230. Jedinou výhradu mám k zobrazované klávesnici alá iPhone, když je potřeba vložit jakákoli data. Ta mi osobně nevyhovuje, raději bych volil možnost výběru externí nebo interní klávesnice. Snad v příštích verzí bude umožněno. A ještě s jedním detailem,nebo problémem, jsem se setkal. V případě zastavení na čerpací stanici, na parkovišti, v mém případě při vykládce nebo nakládce, musím Waze vypínat. Jinak po chvíli stání, okamžitě hlásí kolonu na příjezdové komunikaci, kudy jsem přijel. Je to detail, se kterým jsem se již naučil pracovat, ale pro ostatní uživatele Waze to může bát matoucí, když se najednou "uprostřed polí" objeví: "VELMI HUSTÝ PROVOZ".

Nezabýval jsem se zde detaily, ty krásně zpracoval Marek Lutonský na serveru navigovat.mobilmania.cz.

Proč jsem v nadpisu uvedl navigačně-sociální aplikace? Svoje trasy, průjezdní body, hlášení o kolonách, radarech, policejních hlídkách můžete sdílet na sociálních sítí Facebook, Twitter a Foursquare. Takže i ti, kteří Waze nepoužívají, ale sledují vaše statusy, mohou těžit z vašich zpráv. Sami se pak můžete přihlásit do některé ze skupin přímo na Waze. Je jich mnoho a každý si tu svoji jistě najde.

Čím více bude Wazerů, tím lépe se bude po silnicích jezdit. Přeji pohodovou jízdu a šťastné návraty.

T-Mobile, FUP limit a přístupové body

V pátek, 15. října 2010, se Twist zákazníci, operátora T-Mobile, dočkali zrušení protokolových omezení u služby Surf+. Zároveň došlo k navýšení FUP limitu z 15MB/týden na 25MB/týden, při stávající ceně 39Kč/týden. Srovnala se tak nabídka pro paušální a předplacené karty. Tolik holá fakta.

Zrušení protokolových omezení jsem přivítal s nadšením, stejně jako další uživatelé Twist Surf+. T-Mobile ji slliboval od chvíle, kdy k tomuto zrušení došlo i u paušálních tarifů. Při jakémkoli dotazu, kdy se dostane na Twist zákazníky, zněla odpověď stále stejně: "Již brzy, změnu připravujeme."

Hned s prvním vynulováním FUP limitu, jsem zkušebně načetl Google Maps. Aplikace, při které se odečítal kredit jak vzteklý. Po chvíli čekání a několikanásobné kontrole stavu kreditu, jsem usoudil, že je vše v pořádku. Jeden nikdy neví. U podobných služeb, musí být uživatel v prvních dnech obezřetný. Operátor vychytává mouchy a může se stát lecos. Ani druhý den nedošlo ke změně stavu kreditu. Oddechl jsem si, vše funguje jak má.

Od toho okamžiku začala jízda internetovou dálnicí. Ihned jsem zaktivoval Google Latitude a začal přidávat přátele. Konečně vidím, kde jsou a setkání tak může proběhnout mnohem rychleji. Začal jsem používat i mnoho dalších aplikací, které mi do té doby ukusovaly z kreditu. 

Dalo by se vykřiknou: "Jsem svobodný člověk!" Ale! Každá svoboda má svá omezení. A zde je opět FUP limit. Mnohem, mnohem rychleji dojde k jeho vyčerpání a tím ke snížení rychlosti přenosu dat. U mne to trvalo tři dny. Dosud jsem si s 15MB dat vystačil celý týden. Ale svoboda je to příjemná. To mi věřte. Nemusím se ohlížet na spuštěnou aplikaci, nemusím hlídat přístupový bod, musím jen nabíjet mobil. Spotřeba je veliká.

Rádio v tunelu

Jízda v tunelech má své kouzlo. Čím je tunel delší, tím větší soustřední na jízdu vyžaduje. Kdo někdy podjížděl Alpy, mi dá za pravdu. Stísněný prostor nepůsobí zrovna dobře na slabší povahy. Když se k tomu přidá rychlejší jízda, není k nehodě daleko. Řidič musí být neustále ve střehu a sledovat co se děje kolem něho.

Jedním z pomocníků může být rádio. Sledováním dopravního zpravodajstí, lze předejít mnoha nepříjemným událostem. A otázka zní, kolik řidičů poslouchá národní, potažmo, dopravní vysílání v rádiu? V dnešní době mp3, CD a DVD přehrávačů ve vozidlech, jich asi moc není.

Překvapeně pak dojíždějí konec kolony a přemýšlí, kudy tu dlouhou frontu objet. A přitom stačí tak málo. Mít zaplé rádio a sledovat dopravní informace.

Ale vrátím se zpět k tunelům. V tunelech delších než 500m již bývá problém s příjmem radiového vysílání. Kopec nebo skála, kterou tunel prochází, rádiové vlny odráží a tudíž dochází k přerušení poslechu. Ze zákona o rozhlasovém a televizním vysílání vyplývá, že vysílání musí být provozováno i v krizových situacích. To znamená, že musí být slyšeno, z pohledu rádia, i v tunelech. Ty v případě potřeby slouží k ochraně obyvatelstva při možných katastrofách.

Věděli jste, že veřejnoprávní rozhlasové stanice mají jedno z nejlepších dopravních vysílání? Ať už regionální nebo celorepublikové. Jsou propojené s integrovaným záchranným systémem a dalšími spolupracujícími složkami. Ano, i komerční rádia nabízejí tyto služby. A většinou ve srovnatelné kvalitě. Ale zkuste vjet do tunelu! Kolik komerčních rádií lze poslouchat? Český rozhlas uslyšíte vždy.

Pražáci si to mohou vyzkoušet v tunelech na nové části Pražského okruhu. Mezi dálnicí D1 a Rozvadovskou spojkou. Uslyšíte pouze vysílání Českého rozhlasu Radiožurnál. Testoval jsem několik dní.

Mé doporučení zní, na delších cestách poslouchejte rádio, dovíte se mnoho zajímavých, ale i důležitých informací, pro vaše bezpečné cestování. Poslouchejte Český rozhlas Radiožurnál, nic vás na silnici nepřekvapí. Ani v tunelu.

Víkend a počasí

Tento víkend byl zřejmě poslední, v tomto roce, kdy bylo hezké počasí. Užili jsme si ho s pejsky na chalupě. Bylo příjemné, vypadnout z Prahy na čerstvý vzduch.

V sobotu jsme hrabali zahradu a sbírali ořechy, které k nám napadaly od sousedů. V neděli jsme dopoledne jeli do lesa. Hotový balzám na duši. Ticho a vůně lesa, nás přenesla zpět do léta, kdy jsme byli v lese každý den.

Počasí bylo fajn, přesto jsme topili. Když oheň praská v kamnech a na zeď hází stíny, je to paráda. Kamna, to je jedna z věcí, které nám v Praze, v paneláku, chybí. Ani se nám nechtělo odjíždět.

Počasí v tomto týdnu se bude rychle blížit zimě. Od čtvrtka již má sněžit, ve výškách, od 400m.n.m. Jestli se tak stane, bude to ošklivé a nepříjemné. Podle všech zpravodajských serverů, to tak má být.

Podzim

Podzim je stejně krásný jako jaro. Jen s tím rozdílem, že listy žloutnou, stromy opadávají a příroda se připravuje na zimní spánek.

Pražský okruh – nová část

Ve středu jsem se projel celou novou část Pražského okruhu.

Je to zážitek. Vrrrr….. tunelem dolu a vrrrr… tunelem nahoru.

Za 20 minut jste z Jesenice na Barrandově.

Aiky - Labradorský retriever

Máme nového člena rodiny. Před měsícem se jím stala 6-iletá fenečka Labradorského retrievera jménem Aiky.

Vzali jsme si ji z útulku. Aiky trpěla silnou nadváhou. V době převzetí 6kg. Dnes váží o necelé 2kg méně a je to na ní znát. Pohyb ji již nedělá takový problém. Začíná skákat a dovádět.
S Bacardim jsou velcí kamarádi. Venku se neustále kontrolují a hlídají. Je roztomilé je pozorovat.

Doma si to také umějí pěkně užívat.

Suma sumárum

Měsíc se sešl s měsícem a já zjistil, že mé září bylo žalostné na psaní. Než mému blogu, jsem se tentokrát věnoval novému projektu. Jmenuje se 365 days jiproch. Jedná se o fotografické zachycení každého dne v roce s určitou tématikou. Ze začátku jsem fotil věci kolem sebe. Posléze jsem každý den spojil s postavičkou Zajdy. 365 days se Zajdou, se ještě vyvíjí a hledá svoje místo. Tak buďte na něho hodní a ohleduplní.