Jak jsem se těšil na otevření prodejny @iSetosCZ

Znáte to, na něco se těšíte, delší dobu se na to připravujete a pak stačí chvilka a všechno je pryč. A vy si pak vyčítáte, jestli vám to za to stálo. Veškeré snažení přijde vniveč, naprázdno, všechno je najednou v prachu.

A něco podobného se mi stalo dnes. Celý týden se na Twitteru objevovaly informace o zahájení prodeje v nové prodejně Apple Premium Reseller iSetos v OC Chodov. Pro první zákazníky byly připravené iPody Touch 8G a MacBook Pro 13" za bezkonkurenční ceny. Pro další nakupující spousta dárků a překvapení při nákupu nad 200,- Kč.

Celý týden jsem se těšil. Věděl jsem, že si nic nekoupím, ale byl jsem zvědavý a chystal jsem se na otevření prodejny jít podívat. Ještě ráno to vypadalo, že mému plánu nestojí nic v cestě. S blížícím se polednem však můj plán začínal mít trhliny. Mezitím jsem na internetu sledoval přípravy k otevření prodejny. Internet je v současné době mocné médium. Téměř cokoli jde sledovat online. Přesto jsem věřil, že se dočkám a do OC Chodov se dostanu.

Oficiální otevření prodejny mělo proběhnout ve 14 hod. Od rána však nedočkaví zákazníci měli o program postaráno. Soutěžilo se v hrách a hostesky rozdávaly razítka, aby byla zajištěna registrace nakupujících. S blížící se 14hod. se u prodejny začala tvořit nakupujících. To vše jsem sledoval na internetu. Informace jsem měl i prostrednictím Twitteru. @iSetosCZ je velice pečlivým twitterem a informace podával rychle a kvalitně.

Věděl jsem, že hned na začátku bude plno, spousta lidí, velká fronta. Rozhodl jsem se do OC Chodov vyrazit až k večeru, kdy jsem předpokládal, že opadne první vlna kupujících a ještě by mohlo zbýt nějaké překvapení. Sledoval jsem pečlivě kameru, umístěnou v prostorách prodejny. Ta neustále snímala dění před prodejnou. S přibývajícím časem a s prvními spokojenými zákazníky, se však délka fronty nekrátila. Počkám ještě chvíli a pak vyrazím, stále jsem si opakoval.

Měl jsem naplánováno, že Denis pohlídá pejsky a Romča s nimi večer dojde. S Romčou jsem si několikrát volal, jestli to stíhá. Když už to vypadalo, že vyrazím, zjistil jsem, že už to nemá cenu. Chtěl jsem v prodejně vyfotit hostesky se Zajdou, do mého projektu 365days. Ty však mezitím odešly. Ale dověděl jsem se, že příští týden bude v iSetos další akce!

Nakonec to tedy dopadlo, že jsem nikam nejel, novou prodejnu jsem neviděl, žádný dárek jsem si nepřivezl. A tolik jsem se těšil.

Opět se mi potvrdilo staré pravidlo, že když se na něco člověk těší, většinou to nevyjde, nebo to za to nestojí.

Jak efektivně pracovat na počítači?

Hned na začátku práce je potřeba vědět, co budu na počítači dělat. Budu pracovat, učit se, hledat informace nebo si jen hrát? Tomu je potřeba podřídit i ostatní počítačové aktivity.

Jak tedy efektivně pracovat na počítači? Je potřeba si k počítači sednou s jasným cílem. S již připraveným tématem, které chci zpracovat. Během psaní napadají další myšlenky. Týkají-li se tématu, není nic jednoduššího, než je do textu zapracovat. Netýkají-li se, je potřeba je odfiltrovat. Neznamená to, je zapomenout, ale poznamenat si je do jiného listu, nebo na kousek papíru. Nikdy nevíte, kdy se taková myšlenka bude hodit. A jak to pak bolí, si na ni vzpomenout.

Během psaní je potřeba dohledávat další a další informace. Všechno člověk v hlavě nosit nemůže. A zde je další kámen úrazu, který zpomaluje práci. Při vyhledávání potřebných informací člověk narazí na jiné zajímavosti. Ve chvíli, kdy se rozhodne je číst a zkoumat, opět se zastavuje pracovní tempo. Zde je vhodnou pomůckou Read It Later. Velice šikovná pomůcka na pozdější čtení zajímavých článků. V liště záložek mám uložené Extension tlačítko a v případě, že mne článek zaujal, uložím jej do Read It Later. Později se k němu vrátím. Existuje i spousta jiných webových projektů podobného zaměření.

Hudba. Ano, hudba může být jedním z podpůrných, ale i negativních faktorů při práci na počítači. Někomu se může lépe psát, při poslechu oblíbeného hudebního žánru. Jiného hudba rozptyluje. To už je věc každého jednotlivce. Tichá a příjemná, reprodukovaná hudba, ale může celkově pozitivně působit. Opět záleží na výběru a tendenci jednotlivce se soustředit na práci. Již od studentských let preferuji při práci (tehdy učení) klid. Jakýmkoli vedlejším zvukem jsem rozptylován a přestávám se soustředit.

Během práce je potřeba i trocha odpočinku. Psaní delších textů je náročné na soustředění. Proto je potřeba protáhnout tělo, na chvilku si odpočinout. Projít se, třeba po bytě, nebo i venku. Člověk si při tom trochu srovná myšlenky, napadnou ho nové detaily, celkově si vyčistí hlavu. Při pohybu venku je dobré mít u sebe nějaké prostředky na případné zachycení myšlenek. Právě venku, na čerstvém vzduchu, napadají člověka nejlepší věci. A nejlépe ve chvíli, kdy není nic po ruce, kam by šla myšlenka zachytit. Takže ven jen s mobilem nebo blokem a tužkou!

Po dokončení textu, je potřeba si jej po sobě důkladně přečíst. Je vhodné práci uložit a vrátit se k ní s odstupem času. Nemusí to být hned dny, nebo týdny, ale stačí několik minut. Celou práci znovu přečíst a to by člověk nevěřil, co tam najde za zajímavosti. V případě, že není nutno danou práci okamžitě odevzdávat, publikovat, odesílat na korekturu, je fajn se k ní ještě několikrát vrátit. Mezi tím se mohou objevit nové informace, které lze do práce zakomponovat. Hned to má jiný šmrnc, hned to jinak vypadá.

Pro mne je nejtěžší na počítači pracovat. Protože mám málo času, snažím se myšlenky srovnat do poznámkového bloku a pak je přepisovat do počítače. To ještě zvládám. Nejhorší jsou chvíle, kdy mám tvořit text přímo v počítači. Neustále překlikávám z jednoho okna do druhého. Vyřizuji mailovou poštu, dívám se na Twitter, na Facebook, nebo hledám. Čas pak plyne a já zjišťuji, že práce stojí, ale okolním aktivitám jsem věnoval spoustu času. A to je špatně!

Stále si říkám, potřebuješ něco napsat, přestaň se starat o to, co se děje kolem. Vypni veškeré zbytečné webové stránky, aplikace a programy, které Tě neustále zdržují. Ale copak to jde? Člověk je tvor od přírody zvědavý. Stále chce vědět, co jeho přátelé napsali. S čím se pochlubili. A tak se dívá a dívá na jejich profily.

Takže Jak efektivně pracovat na počítači? Držet se tématu, nerozptylovat se jinými aktivitami, nejlépe v pravidelných intervalech si udělat přestávku. Protáhnout tělo a dostat do mozku trochu čerstvého kyslíku. Při tom nezapomenout, že nás může něco napadnout a být na to připraven v podobě záznamového zařízení.

Berte toto prosím jako můj pohled na práci na počítači. Mnoho jiných se již snažilo a určitě více kvalitně, zpracovat myšlenku efektivní práci na počítači. Při zadání do Google vyhledavače Jak efektivně pracovat, se zobrazí přibližně 621 000 odkazů. Většina se jich jistě netýká práce na počítači, ale efektivní práce je jakákoli, která splní zadaný cíl.

Domácí kutil

Mám dovolenou. Týden. Hlavní mou náplní je hlídat naší "skoro" hárající fenečku. Odpoledne jsme s ní byl na veterině. Proběhla kontrola oušek, s jejichž zánětem se teď potýkáme.

Doma jsem se rozhodl, že předvedu něco ze svých kutilských dovedností. Už drahnou dobu mluvím o nutnosti přetmelení vany. Kdysi jsem dostal zbytek Sanitárního silikonu. Vylovil jsem ho z komory a vrhnul se do práce. Očistil jsem poškozená místa a začal tlačit silikon z tuby. Šlo to dobře, až jsem byl sám překvapen. A pak to přišlo. Jak už byl silikon používaný, něco v něm zůstalo zaschlé a celé se to ucpalo. Tlak byl veliký, BUM, BÁC, hubička se rozlomila a silikon se začal valit ven. Naštěstí to bylo na konci spáry. Přejel jsem to hladítkem a zbytek vyhodil do koše. Škoda té technické závady, mohl jsem to mít hotové. Takto se budu muset nutit jít do hobby marketu a Sanitární silikon koupit.

Tak to vidím já: #magistrat #Praha

Když se dva perou, třetí se směje. Tak to bylo, je a bude.

Tak to vidím já: #regulovany_najem

Možná je to trochu nadsázka, ale kdo ví, jak to po Novém roce bude vypadat.

Tak to vidím já: #banka_roku

Nelze než konstatovat, že já jsem klientem Banky roku 2010.

Tak to vidím já: #facebook_v_praci

 

A můžete se rozčilovat jak chcete, soukromé aktivity do práce nepatří!

Tak to vidím já: #cstalent

Dnes, vlastně už včera, jsem se rozhodl, že některé situace zkusím zachytit formou karikatury.

Loutkoherec

Jako loutkoherec si občas připadám při venčení našich pejsků. Jeden vlevo, druhý vpravo. Vodítka se překříží, ruce zamotají. Nechápu, že nemohou oba čuchat na stejné straně chodníku. A oni nechápou, že mi to vadí.

Loutkoherci mají těžké povolání. Vodit figurky je pěkně náročné. Dávat pozor, aby se vodící provázky nezamotaly, dá jistě velkou práci. Hlavně při akčních scénách. Třeba, když rytíři bojují, to se to míhá z jedné strany na druhou.

A tak je to i s našimi pejsky. Chvilku mám ruce rozpažené, pak hned připažené, levá dopředu, pravá dozadu a obráceně. Vodítka omotaná kolem těla, jsou nejmenší zlo. Ale pejskům to nevadí. Hlavně, když mohou za svým pachem.



Vypadá to, že nemáme psy vychované. Opak je pravdou. Vychování jsou dobře, ale venku potřebují trochu volnosti. Ve chvíli, kdy už je tahání a motání nepříjemné nebo se potřebujeme hnout z místa, dostanou povel a jde se pěkně u nohy a v klidu.

Je bolestivé přijít o přátele na sociálních sítí?

ANO je, ale i NE není. A není přítel jako přítel

Kdo jsou naši přátelé na sociálních sítí? Jsou to lidé, které osobně známe? Lidé, se kterými jsme chodili do školy, navštěvovali společně akce, bývalí kolegové z práce? Nebo to jsou lidé, které známe pouze z internetu? Přátelé, se kterými nás spojuje hraní on-line her nebo jiné aktivity na internetu?

Můžeme mezi přátele zařadit členy rodiny nebo nejbližší příbuzné? Ano! Z pohledu sociální sítě je jedno, jestli mezi přátele zařadíte manžela, manželku, syna, dceru, bratra, sestru, rodiče, prarodiče, strýce, tetu, bratrance, sestřenici, vnuka, vnučku nebo kohokoli jiného z pokrevní linie nebo zcela neznámého člověka.

V poslední době zjišťuji, že se stávám otrokem sociálních sítí. Používám Facebook a Twitter. Neustálé kontrolování statusů mých přátel, hraní her, hlavně na Facebooku, mi žere čas. Na Facebook tolik nepíšu, ale Twitter, tam jsem hodně aktivní. Několik přátel mám na obou soc. sítích zároveň. Není to zbytečné? Rovnou si odpovím JE! Zvlášť, když stejný status publikují na obou sítích současně.

Na obou sítích mám přátele, které jsem v životě neviděl, ani je neslyšel ve sluchátku telefonu. Na Facebooku je mám proto, že hrajeme společně FarmVille a MafiaWarsGame. Posíláme si  navzájem dárečky a podporujeme v boji proti nepříteli. Na Twitteru zato sleduji mnoho zajímavých lidí. A proč je nesleduji na Facebooku? Protože Twitter má tu výhodu, že vás sledovaný nemusí potvrzovat jako přítele. Jako je tomu na Facebooku.

Takže co s tím? Mám plán! V nejbližší době udělám čistku mezi svými přáteli na sociálních sítí. Na Facebooku zůstane pouze rodina a opravdu nejbližší, pro mne důležití přátelé. Ti, které znám osobně, pracoval jsem s nimi nebo nás spojuje společný zájem. Na Twitteru budu nadále sledovat zajímavé lidi, kteří mne mohou svými vědomostmi obohatit nebo mi přinést zajímavé nápady a pohledy na svět.

A zbylí přátelé? Lidé, které jsem potkal na internetu a spojuje nás hraní her nebo to, že jeden z nás je přítel některého z našich přátel? Ti budou odstraněni. Jedni s menším, druzí s větším bolem v srdci. Ale to je život. Lidé přicházejí a odcházejí.

Takže, je bolestivé přijít o přátele na sociálních sítí?