Na vzdělání se nemá šetřit ...

.., tak to už jsem chtěl napsat včera. Celý den jsem se k tomu nedostal. Ono se to stejne vztahuje k úterý. Ke školnímu úterý. Konečně je opraven automat na kávu. Sešli jsme se u něho tři spolužáci. První vhodil minci, navolil kávu a získal ji. Byl jsem druhý. Vhodím minci, navolím kávu s mlékem a cukrem + mléko a cukr navíc. Mám to tak rád. Automat se zatřese, oklepe a já upíjím z kelímku kávu. Třetí v pořadí vhodí příslušný obnos, navolí kávu a .... A kde je kelímek? Kelíme k není. Káva protéká od odtokové mističky a mizí vstříc čističce odpadů. Koukáme a smějeme se. Smějeme se jen dva. Třetí nevěřícně zírá do míst, kde je obyčejně kelímek s nápojem. S nadávkou na rtech a bolesti v sanicích odcházíme od automatu. Ve třídě rozebíráme situaci. Vesměs se smějeme. Přeci jen, cizí neštěstí pot ěší. Za chvíli vchází do třídy spolužačka a s úsměvem na tváři nám vypráví jak si koupila kávu a z automatu ji vypadli dva kelímky. Nápoj, již byl jen jeden. Tř ída propuká v obrovský smích a poškozený kolega v tiché zoufalství. Radíme mu, ať neváhá a jde zkusit štěstí ještě jednou. Vždyť přeci na vzdělání se nemá šetři t.

Nový šéfredaktor

Jedu ze schůzky s novým šéfredaktorem časopisu Yop! Ano, Martina vystřídal Marek. Dalo by se říci M za M. Podle prvního pohledu jde o naprosto rozdílné lidi. To co nám Martin vštěpoval, tak Marek obrací. Možná je to jen můj pohled. Nevím, ukáže to čas. Na 11 číslo časopisu máme 14 dní. To není moc, ale ani málo. Koncep ce se aspoň v tomto čísle měnit nebude. Od dalšího čísla, ale přijdou změny. Jaké? Zatím těžko předvídat. Určitě se změní řazení rubrik, styl recenzí. Hlavně ce lý časopis se posune jinam. Bude více Life. Ve čtvrtek bude pravidelná redakční rada, tentokrát již s novým šéfredaktorem. Každý z redakce částečně ví o čem psá t. Teď už čekáme na mobilní telefony k recenzím. Na spolupráci s Markem se těším. Určitě to bude jiná zkušenost než s Martinem. Jemu naopak děkuji za nabídku, kterou jsem dostal. Být učasten vývoji časopisu a mít radost z toho kam se za dobu mé účasti dostal.

Krásná sobota - ošklivá neděle

V sobotu jsme byli pozváni k Petře a Davidovi na ořechy. Po obědě jsme vyrazili. Po příjezdu jsme si dali kávu a něco málo pojedli, abychom měli sílu.

Již dříve jsme obdivovali "Andělské zvony".

Nemohli jsme vynechat ani Moly.

Když jsme nasytili hladová těla, vyrazili jsme do akce.

Byla to krásně strávená sobota. Těla nás bolí ještě teď. Od nedělního rána prší. Já jsem v práci a doma se vylupují ořechy. Už se těším na vánoční cukroví. Letos bude chutnat dvakrát.

Nemohu spát

Je úterý 2:15. Jsem v práci a nemohu spát. Už jsem do svého blogu vložil dva příspěvky. První se týká Samsung SPH-V7900. Je to telefon určený pro korejský trh. Zajímavé véčko s ještě zajímavějšíma funkcema. Druhý je o HTC Apache PPC-6700. Komunikátoru společnosti HTC, určenému pro americký trh. Taky zajímavá věcička.
Včera dopoledne jsem zpracoval fotky, které mi poslal Carlos ze 4. srazu Klubkomunikator.cz. I se článkem jsem je hned vrhnul na web. Odpoledne jsem byl u rodičů zalít kytičky a nakrmit rybičky. Pak jsem jel na statek, konalo se výběrové řízení našeho domu na výměnu svislých rozvodů a kanalizačních stoupaček a na výměnu oken ve společných prostorech (na chodbě). Musel jsem odjet do práce, tak ani nevím jaké firmy byly vybrány.
Dnes odpoledne jedu do Litoměřic do školy. Už se těším. Sešli jsme se tam prima parta.

Nedělní večer

Je neděle večer a chlapečkové si vzpomněli na učení. Denis má dokonce dva úkoly. Kde jsou ta předsevzetí, že všechny úkoly si udělají hned po příchodu do školy ? Romče se musí "pouze" učit. Shodou okolností oba dva Přírodopis.
Já jsem se po obědě vrhnul na tvorbu článků. V pátek na srazu blog.
Kluci už mají všechno hotové.

Víkend na chaloupce

V pátek v poledne jsme skočili do auta, dojeli pro Davida s Kiki, zastavili se ještě pro Petru a vyrazili na chalupu. Romča zůstal doma s Čikouškem. Za jedno se mu nechtělo a za druhé by se do auta nevešel. Ze čtvrtka na pátek jsem spal dvě hodiny, opichovali mi na ortopedii rameno. Takže jsem byl naprosto bez jakéhokoli orientačního smyslu. Nějak jsem se nemohl vymotat z Prahy. Nakonec se povedlo a už jsme svištěli po dálnici na chalupu. Ještě jsme se zastavili v našem malém městečku. Potřebovali jsme potvrzení pro pojišťovnu, jak si Denis v létě rozbil hlavu. Lejstra jsme nechali u sestřičky, pan doktor byl mimo "ordinaci a město". Na venku stojí potvrzení 100 Kč, ale pojišťovna nám ho vrátí v "bolestném". Myslel jsem si, že to bude horší. A už jsme byli na chalupě.
Naobědvali jsme se a zatopili v kamnech. Ivča, Denis, David, Petra a Kiki vyrazili na houby. Já jsem udržoval teplo v kamnech.
Měl jsem s sebou na recenzi


Panasonic VS3

Stačil jsem s ním udělat pouze jednu fotku



Pak se vypnul, došla baterka. Denis hrál cestou Sonica. Znáte tu plošinovku? Tak tadle vychytávka je v Panasonicu VS3. Nabíječka chytře zůstala v Praze.
Než se vrátili z hub, usnul jsem jako špalek. Našli jich poměrně hodně. Na to jaké bylo počasí to byl krásný úlovek. V neděli jsem jel místo Ivči já. Hub jsme již tolik nenašli, ale zase jsme se byli podívat na soutoku Želivky a Sázavy a na přehradě. Vody je opravdu hodně, takže vypouštějí a vypouštějí.
Moc mě mrzí, že jsem si nevzal foťák. Tak snad příště. Za čtrnáct dní musíme jet zase do našeho malého městečka. Budeme mít u pana doktora připravený formulář pro pojišťovnu.
Odpoledne jsem se vrátili domů. Romča i Čikouš nás radostně vítali.

Chodící Kinder vajíčko

Už jste viděli běhat po Globusu Kinder vejce? Tak se vydejte do Čakovickeho Globusu. Za nákup jednoho kusu Kinder vajíčka, si vaše dítě může zasoutěžit o některou z cen, z nové kolekce Monster Hotel.

První den ve škole

Včera jsem byl první den ve škole. Nastoupil jsem dálkové studium Obchodní akademie v Litoměřicích. Posílal jsem první zážitky pomocí SMS zpráv sem na blog, ale bohužel se neobjevily. Již jsem to řešil s Arthurem.
Tak tedy stručně. Škola žačínala v 15.30 hod. Protože jsem se hned v Praze dostal do kolony, díky rekonstrukci vozovky na D8, směrem na Teplice, přijel jsem deset minut před začátkem. I tak to byla dostatečná rezerva. Ve vestibulu školy, nás prvňáky, nasměrovala info tabule do patřičné třídy.
Přivítal nás zástupce ředitele Mgr.Hrubý a naše třídní profesorka Mgr.Šůsová. Druhou hodinu probíhala kontrola osobních údajů a další administrativa spojená se začátkem studia. Na třetí hodinu jsme se přesunuli o patro níž. Dostali jsme učebnice pro celý první ročník. Pouze na Podnikání a AJ budou učebnice doobjednány. Ve třídě je nás celkem 36. Byli jsme rozděleni do dvou skupin po 18. První skupina odešlana čtvrtou hodinu do učebny počítačů. Druhá skupina, tam jsem já, měla hodinu psaní na stroji. Hned na začátku hodiny zjistila vyučující Mgr.Procházková, že jsme zbytečně obdrželi jednu učebnici. Sotva jsme ji dostali, hned jsme ji vrátili. Dále jsme se seznámili s řádem v učebně. Naučili jsme se zapínat a vypínat elektronický psací stroj. Nastavit řádkování, písmo a délku řádku. No a na poslední hodinu jsme se přesunuli k počítačům. Každý si vytvořil svůj účet. Pomocí něj budu mít přehled, které vyučovací hodiny mě čekají. Pomocí tohoto systému mohu i pomocí internetu konzultovat látku, když nebudu moci jet do Litoměřic.
Škola, vyučující i spolužáci jsou fajn. Těšil jsem se a nezklamal jsem se.

Malé, žluté

Dnes jsem byl účastníkem bezvadné konverzace. Sedím na dispečinku, když tu zvoní telefon. Dispečerka jej zvedá.
Poslouchá a praví:"Podívám se." Zbystřil jsem pozornost.
Stoupá si nade mne a říká:"Zvedni se."
Já:"Proč"
Dispečerka:"Neptej se a zvedni se."
Já:"Proč."
Dispečerka:"Jestli na něčem nesedíš."
Já:"Myslíš, že jsem blbej, abych si na něco sedal?"
Dispečerka:"Ne."
Já:"Co hledáš."
Dispečerka:"Já nevím."
Já:"A jak poznáš, že si našla to co jsi hledala? Kdo to byl?"
Dispečerka:"Jaroslav."
Já:"Tak mu zavolej a zeptej se ho co máš hledat."
Dispečerka:"Hmmm." Odchází do vedlejší místnosti. Vrací se, vytáčí číslo auta. Ozývá se posádka:"......"
Dispečerka:"Nic jsem nenašla. A co to má být."
Jarda:"Je to malé a žluté."
Já:"On je snad blbej. Jak máme hledat něco, když nevíme co."
Jarda:"Tak to nehledej."
Zvedám se a pro jistotu se dívám na čem sedím. V tu chvíli na to padne můj zrak. Je to na křesle a já na tom sedím. Hlavně, že jsem to zatloukl. Ohýbám se, beru to do ruky a podávám to dispečerce.
Já:"Zavolej mu a zeptej se ho jestli je to ono."
Dispečerka vytáčí auto. Ozývá se posádka.
Dispečerka popisuje Jardovi co jsme našli a ptá se ho, zda-li je to ono. Jarda se raduje. Našli jsme správnou věc. Malou a žlutou.

Nedělní přesuny

Včera byl den ve znamení přesunů.
Ráno jsem dorazil z práce po 24. Kluci ještě spali, ale Šmudlinka už kmitala po bytě. Byla připravená snídaně. Miluji Šmudlinku. Vzbudili jsme kluky a nasnídali se. Šmudlinka s klukama se dívali na televizi a já šel vytvářet hodnoty. Připravoval jsem dnešní vydání Software News. Dokončil jsem to těsně před obědem.
K obědu jsme měli masíčko na minutku, hranolky, zeleninku, abychom byli zdraví. Bylo to moc dobré. Po obědě jsme koukali na videu na Duel VyVolených ze soboty. Byl jsem v práci, tak jsem neměl možnost to vidět. Vladko zvítězil rozdílem několika tříd. Fandili jsme mu celá rodina.
Odpoledne jsme jeli k babičce do Letňan. Minulé pondělí měla narozeniny. Koupili jsme kýťu a bonbonieru. Babička nás pohostila v jejím stylu. Plný stůl jídla.
Odpoledne se přes Prahu přehnala dešťová přeháňka podobná té sobotní. Poté zas krásně vysvitlo sluníčko. Když jsme se zvedali k odjezdu, měli k nám přijet rodič e popřát Denisovi k svátku, přeháňka se vrfátila. Auto jsme měli hned u baráku, ale Denis je zmatkař, tak běhal sema tam, až byl úplně mokrý. Docela jsem měl ob avy, že přijedeme domů a naši budou stát před domem, také úplně mokří.
Doma jsme byli naštěstí první. Rodiče dorazili asi 10 minut po nás. Úplně promočení. Večer jsem je domů odvezl autem. Aspoň jsem ho "schoval" do garáže.
Tak takhle jsme se přesouvali v neděli.